Mišrieji dvigarsiai „am“, „an“, „em“, „en“ ir balsiai „ą“, „ę“ K. Širvydo raštuose

LIETUVIŲ KALBOS GRAMATINĖ SANDARA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA SMÍŠENÉ DVOJHLÁSKY am, an, em, en A SAMOHLÁSKY ą, ę V DÍLECH K. ŠIRVYDAS K. MORKŪNAS Přesné místo původu K. Širvydase — jednoho z nejvýznamnějších představitelů starší litevské písemné kultury — není známo. Usuzuje se na ně především podle nářečních rysů, jichž je v jeho dílech nemálo — ve dvoudílné sbírce kázání („Punktay sakymų“) a v prvním litevském slovníku („Dictionarium trium linguarum“). Je proto pochopitelné, jak důležité je objasnit každý nářeční rys jeho děl a zejména jej lokalizovat (určit jeho rozšíření v současných litevských nářečích). Jazykovědci si již dávno povšimli, že mnohé nářeční rysy obou zmíněných litevských jazykových památek ze XVII. století jsou charakteristické pro východní aukštaitštinu. Kromě toho smíšené dvojhlásky um, un, im, in a samohlásky u, i namísto am, an, em, en a ą, ę ukazují, že autor těchto památek pocházel z té části východní aukštaitštiny, kde se mluví takzvaným nářečím p u n t i n i n k ů. Srov. slova a tvary z K. Širvydasových děl: umžinas1 SP I 78, SD² I 96, 192, III 477, krumta SP I 269, pakumpes SP I 108, sumtis SD I 190, III 102, 470; unglis SD I 189, III 468, dungus SP I 7, duntis SD I 183, 205, III 513, nemundagus SD I 96, III 204, kunkley „kanklės“ SP II 57, punčiu SP I 38, tūkius [=tunkus] SP II 5, zunduo SP I 72, 110, SD I 55, 90, busiunčios SP II 36, szaukiučio [=szaukiunčio] SP I 69, werkiunčias SP I 42; pimpe SD I 17; apdingimas SD I 110(2×), byndras SP I 27, tyngwa SP I 51, nindre SP I 43, II 163; drusus SD I 20, 170, III 412, gružtas SP I 271, SD I 177, III 429, kusnis SP I 271, musto SP I 50, busius „busiąs“ SP I 75, darus „darąs“ SD I 97, III 21, 39, sg. akuz. gatu SD I 22, 60, 93, III 48, sg. instr. kaktu SD I 18, kadu SP I 39; apigrįžiu SD I 213, kisd amas SP I 23, numiris SP I 10, pakietys SP I 53, suszaty SP I 330, sg. gen. manis SP I 9, sg. akuz. meity SP I 58, su galiby SP I 15, kokiamy SP I 42, raszty3 SP I 13. 1 V K. Širvydasových dílech jsou některé grafémy pozměněny: místo ∫ se píše s, místo β — sz a místo několika grafémů označujících souhlásku ž se píše jediný — ž. 2 Ilustrační materiál byl shromážděn z „Rejstříku litevských slov ve slovníku „Dictionarium trium linguarum“ Konstantina Širvydase“ od K. P a l k a l k a (Ústav litevského jazyka a literatury Litevské akademie věd LTSR, 1964, strojopis). 3 O koncovém vokálu (-e, zřídka -i) lokálu množného čísla v K. Širvydasových dílech viz „Morfologická stavba litevského jazyka a její vývoj“, Vilnius, 1964, s. 145 nn. 139 Avšak jak v „Punktay sakymų“, tak ve slovníku lze nalézt slova i tvary s am, an, em, en; ą (a), ę (e). Na tyto případy se často nahlíží nikoli jako na nářeční jevy K. Širvydase, nýbrž jako na fakta jiných nářečí nebo literárního jazyka, který se tehdy začal utvářet. Je takový pohled vždy správný? Vynořuje se i další otázka: vyskytují se případy se smíšenými dvojhláskami am, an, em, en a samohláskami ą, ę stejně často v obou částech „Punktay sakymų“ a ve všech vydáních slovníku? Vždyť na přípravě II. části „Punktay sakymų“ a tří vydání slovníku, která vyšla již po smrti K. Širvydase, se ve větší či menší míře podíleli i další lidé4. Přesnější odpověď na tyto otázky může poskytnout statistika všech případů výskytu uvedených dvojhlásek a samohlásek, jakož i srovnání jednotlivých faktů charakteristických pro K. Širvydasova díla s odpovídajícími údaji ze současných východoaukštaitských nářečí5. Slova a tvary z K. Širvydasových děl s am, an, em, en lze nejprve rozdělit do dvou skupin: 1) případy, kdy se tyto dvojhlásky vyskytují soustavně v obou částech „Punktay sakymų“ a ve všech vydáních slovníku; 2) případy, kdy se am, an, em, en vyskytují nesoustavně, zpravidla pouze v jedné z částí „Punktay sakymų“ a nikoli ve všech vydáních slovníku. Slova a tvary, které by soustavně obsahovaly ą, ę, se nevyskytují. 1. am, an, em, en se soustavně vyskytují v několika případech. a) em, en se vyskytují v infinitivech a jejich odvozeninách u těch sloves, u nichž se v prézentu nebo v prostém minulém čase, případně v obou uvedených časech, tyto dvojhlásky rozkládají, tj. první složka vstupuje do jednoho slabičného celku a druhá do jiného. Tyto em, en mají tato slova a tvary z K. Širvydasových děl: paremti SP II 98, paremt SP II 98, iremti SP I 343, II 65, pasiremti SP II 97(2×), pasirėtu [=pasirėmtu] SP II 97, paremtas SD III 488, paremta SP II 98; iszsemti SP I 277, iszsemt SP I 209, SD III 494, Sembite SP I 214, sem tu SP I 209, ne yszsemtu SP I 209, ižsemtas SP II 212, neižsemtas SD I 97; aptemti SD III 523, sutems SP I 331; attremt SP I 158, ižtremt SP II 56, 61, atatremdawo SP II 58, ižtremtas SP II 56, ižtrėtas [=ižtremtas] SP II 69, isz t remtas SD III 496, ižtrėta [=ižtremta] SP II 138, pl. nom. ižtremti SP I 254; ižwems SP I 382; nugabent SP II 87, neižgabentu SD III 3; nopgierdentas „nevyhlášený“ SD III 208; giwenti SP I 174, 244, giwent SP I 17, 44, 72—73, 353, II 27, 228, pagiwent SD III 323, pragiwėt [=pragiwent] SD III 359, giwendawo SP I 254, giwens SP I 244, 311(2×), 360, giwensime SP II 241; giwentu SP I 154, 206, 207, II 241, 4 Srov. K. Pakalka, Z dějin slovníku „Dictionarium trium linguarum“ K. Širvydase, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. 3, Vilnius, 1960, s. 277 nn.; K. П а к а л к а, Первый литовский словарь, автореф. дисс., Вильнюс, 1964, s. 4 nn. 5 Nejdůležitější případy výskytu am, an, em, en a ą, ę v K. Širvydasových dílech zaznamenal F. Specht, který rovněž excerpoval část slov a tvarů s těmito dvojhláskami a samohláskami; viz Sirwyds Punktay sakimu (Punkty kazań), Teil I: 1629, Teil II: 1644, litauisch und polnisch mit kurzer grammatischer Einleitung herausgegeben von Dr. Franz Specht, Göttingen, 1929, s. 14*—16*. Tento článek chtěl upozornit zejména na ty nesoustavnosti v K. Širvydasových dílech, které lze odůvodnit samotnými východními aukštaitskými nářečími. 140 giwendamas SP I 137, 149, II 17, 47, 49, giwendama SP I 94, giwendami SP I 284, giwentoias SD I 103, III, 239, 271, giwėtojas [= giwentoias] SD III 115, giwentoio SD III 371, vns. in. giwentoiu SP I 152, II 72, giwendoiey SP I 125, II 100, 154, 241, SD III 60; pasenstu6 SD III 479. Smíšené dvojhlásky em, en mají také tvary tohoto typu, které se vyskytují rovněž v anonymním katechismu z roku 1605, napsaném na základě východní aukštaitské nářeční oblasti: isztręmtiey AK 59; giwent AK 100, 101, Giwéndamas7 AK 30. Slov nebo tvarů tohoto typu, kde by se místo em, en vyskytovalo im, in, je v K. Širvydových spisech velmi málo. Jde o tvary prézentu sinstu (1 — chyba v korektuře místo t) SD III 422, sinstu SD V 352, timsta SD I 81, 83, III 36, 171, ażutímsta SD III 515; přechodníku sutímstunt SD III 171; deriváty slovesa lemti: netymtas SD I 27, 36, 39, 91, III 77, plurál nominativu netymti SP I 125, netymtiby „neštěstí“ SP I 114. V současných východních aukštaitských nářečích se uvedené em, en vyslovují různě. V celém západním okrajovém pásu této nářeční oblasti, přibližně po linii Saločiai—Pasvalys—Panevėžys—Ukmergė—Širvintos, se zachovaly neporušené; vyslovuje se tedy: rēmti, rēndavo, rēms, rēnk, pārėmtas; sēmt, sēmsit, sēnkit, sēmdamas, pasēmtas; tēmt, tēmsta, tēms, gyvėnt, gyvėndavo, gyvėns, gyvėnk, gyvėntum (gyvėntum), gyvėndamas, gyvėntojas; sēnt, sēnsta, pasēns, pasēnk, sēndamas. Z puntininských nářečí takto mluví obyvatelé okolí Siesikai, Ukmergė, Pabaiskas, Gelvonai a Musninkai. Ve větší části oblasti puntininského nářečí (stejně jako v celé oblasti východních dzūkských nářečí) se uvedené dvojhlásky em, en mění na im, in: sīmt, sīmsit (sīmsta), sīmkit, sīmdamas, pasīmtas; tīmt, tīmsta, tīms; gyvīnt, gyvīndavo, gyvīns, gyvīnk, gyvīntum, gyvīndamas, gyvīntojas (Karsakiškis, Vabalninkas, Salamiestis, Kamajai, Kuktiškės, Tauragnai); rīmt, rīmdavo, rīms, rīnk, pārīmtas. (Vabalninkas8). Smíšené dvojhlásky em, en ve formách uvedeného typu v „Punktay sakymų“ a „Dictionarium trium linguarum“ je nepochybně třeba považovat za rys rodného nářečí autora těchto publikací. Protože se v nich vyskytuje také tu a tam nějaký tvar s im, in (pravda, s in pouze v pozdějších vydáních slovníku), lze se domnívat, že K. Širvydovo rodiště leželo nedaleko uvedené izoglosy změny em, en v im, in. Z geografického hlediska se tato izoglosa samozřejmě mohla poněkud lišit od oblasti, kde K. Širvyd žil, a od její dnešní podoby. b) an má spojka idant, která se v současných litevských nářečích téměř nepoužívá, avšak v K. Širvydových „Punktay sakymų“ se vyskytuje poměrně často (I — 141, II — 92). Pouze ve II. části této knihy se uvedená spojka dvakrát objevuje s un: idūt [= idunt] 29, idunt 47. Ve slovníku je s an: idant III 1, 3, idāt [= idant] III 3. Méně častá je v „Punktay sakymų“ spoj- 6 K této skupině řadí F. Špechtas také ben „alespoň“ SP I 65, pen [v textu: pan] „také“ SP II 186 (viz cit. dílo, s. 15*). 7 Srov. také ben AK 87(₂×). 8 V ostatních východních aukštaitských nářečích se místo remti nejčastěji užívá sloveso spirti „podepřít“. Také sloveso senti bylo na mnoha místech nahrazeno novějším odvozeným slovesem senėti nebo spojením eiti senyn. 141 tuka adant (I — 24, II — 72), v němž se an všude změnilo v un (adunt); an se vyskytuje pouze jednou (Adant II 29). c) am, an, em, en v cizích vlastních i obecných jménech: lampa „lampa“ SD III 92, 148, lampas SP I 228, SD III 304, Lampas SP I 228 (₂×), lampomis SP I 227; Samsonas SP II 10, 256 (₂×); adamantu „diamant“ SP I 381; Alexandrios SP II 102; Andrieius SP II 104, Andrieiaus SP II 107, Andrieium SP II 107; Angelu SP I 32, Angelay SP II 1, Angelamus SP II 1; Anglia SP I 345, Anglios SD III 119; elefantas „slon“ SD III 409, elefanto SP I 184; ewangelia SP I (₅₁×), II (₂₆×), Ewangelista SP I 126, 133, II 61, 73, Ewāgelista [=Ewangelista] SP II 234, Ewangelistas SP I 225; inflantay „Livonsko“ SD III 90, inflantčikas „obyvatel Livonska“ SD III 89, inflancikas SD IV 62; kanclieria SD I 51, kancelaria SD III 94, kanclierius SD I 51, III 95, gen. sg. kanclerious SD III 168, kanclerios SD IV 110, kancleriste SD III 95 (pouze: padkunclerius SD III 308); Kastantinam ieste „Konstantinopol“ SD III 27; koriandras „taková rostlina, koriandr“ SD III 121; mātelis [=mantelis] „plášť“ SD III 298, mantelu SD III 298; Niderlantay „Nizozemsko“ SD III 200; paganku „gen. sg. pohana“ SP I 232; pantaplia „bota“ SD I 119, pantaflos SD III 284, pantaflinikas SD III 284; adwentas SD III 1, Aduento SP I 1, 32, 69, 122; Amen SP II 224; diamentas SD I 20, diamento SD I 20; elefanto SD III 409 (₂×), 410; elementu SP I 62; fundamentas SD I 40, III 77, fundumentu SD I 40; instrumentas SD III 39, 109, 144, instrumentay SP I 29, instrumentu SP I 96 (₂×), instrumentus SP II 163, instrumentays SP I 337; kalendarius SD I 50, kalendorius SD III 92; Klemės [=Klemens] SP II 212; mentelelis „pláštík“ SD III 298; momentu SP I 134; referendorius SD III 375; sakramentas SD III 15, 397, sakramento SD III 179, 371, SP I (₄₃×), II (₄₃×); talentas SP I 51, SD III 440, talentu SP I 51, talentus SP I 51, talentaus SP I 51; testamentas SD III 443, testamento SP I 74, 156, 197, 224, II 208, SD III 60, 123, 443, Testamēto [=Testamento] SP II 131, testāmēto [=testāmento] SD III 12, testamentu SP I 73, SD III 63, 99, 443, testamenti SP I 216 (₂×), Testamenti SP II 209, Testamenty SP II 23, Testamēti [=Testamenti] SP II 5, testamenty SD III 526, testamentadaris SD III 443. U starších výpůjček (slavismů) žemčiūgas ir lenčiūgas (lenčiūgas) se dvojhlásky em, en změnily na im, in (nebo un): žimčiugay SP I 354, žimčiugu SP I 29, 186, 189 (₂×), 354, žimčiugus SP I 85, 291, žimčiugays SP I 186, 366, žimčiugais SP I 217, žimčiugieli SP I 187; lynčiugu SP I 38, lynčiugus SP I 38, lynčiugays SP I 39, 127, linčiugays SP I 161, tynčiugays SP I 363, II 70, tunčiugays SP I 374, tynčiugiuosna SP I 373. Výjimku zde představuje forma žemčiuguose SP II 179. Místo an má un také slavismus attuncawoi SD III 254. d) Dvojhlásky sekundárního původu am, an (mají je i současná východoaukštaitská nářečí), např.: dat. sg. kaltam SP I 10, kitam SP I 12, pačiam SP I 1; dat. pl. kiettuwaems SP I 105, tarnams SP I 214; pamažam „postupně“ SP II 64; man SP I 112 (₂×), 120, 195, mān SP I 194, man SP II 142 53, 108; acc. sg. aran SP I 26, Ežeran SP II 42, kitan SP I 11, kunan SP I 88. 2. V jednotlivých slovech či tvarech se nekonzistentně častěji vyskytují am, an, en, velmi zřídka — ą, ę. a) Místo dvojhlásek an, en, jejichž druhá část je příponou v kořeni prézentu, se v K. Širvydových spisech zpravidla vyskytuje un, in: apiunku „apanku“ SD III 264; iszkuneku SD I 22, III 47; pripruntu SD I 87, 90, 151₍₂ₓ₎, 152, papruntu SD III 190, supruntingauys SP I 16; runda SP I 39, 208₍₂ₓ₎, 308, II 44, 73, 100, 106, 209, 210, SD I 90, rundasi SP I 12, 28, 81 a další; susztumpu [<*sušlampu] SD I 83, szlumpu SD III 178₍₂ₓ₎; tumpa [<*tanpa] SP I 25, 89, 107, 108 a další, tumpi SP I 102, tumpu SD I 34, 174, III 20, 31 a další; ginda SP I 95, II 7, gindaus SP I 80; tinka „stačí“ SP I 322, netinka SD I 93, III 217, 398 a další. Několik tvarů tohoto typu se však vyskytuje také s dvojhláskami an, en: suprantus SD III 52 (vedle: suprat „suprantus“ SD III 317, supratus SD IV 221), randasi SP I 128, iszrandu SD III 109; giendunčieys SP II 207, patenka SP II 178. Patří sem také formy szalu SD I 216, suszalu SD I 77, perszalu SD IV 247, které se vyskytují vedle častějších forem: szutu SD I 77, 215, suszutu SD I 209, III 155, szuta SP II 63. V současných východoaukštaitských nářečích je osud tvarů uvedeného typu s an a en různý: en (gėnda, prasmeńga) vyslovují, zdá se, všichni východní Aukštaitové, zatímco an (supranta, raũnda) — převážně na západním okraji území těchto nářečí. Z puntininků si toto an zachovávají převážně neporušené okolí Siesiků, Ukmergė, Pabaiska, Gelvonů a Musninků. Téměř na celém zbývajícím území puntininků se vyslovuje suprũnta, ruũnda, avšak výslovnost obdobných tvarů jiných sloves se i zde různí, srov.: šlùmpa (Karsakiškis, Kuktiškės, Tauragnai), ažũnka (Kamajai, Tauragnai) a šlãmpa (Vabalninkas, Salamiestis, Skapiškis⁹), užãńka¹⁰ (Karsakiškis, Vabalninkas, Salamiestis, Skapiškis). Při lokalizaci místa původu K. Širvyda na základě údajů ze současných nářečí se tedy ze všech výše uvedených tvarů můžeme spolehlivěji opírat pouze o tvary prézentu sloves (su)prasti, rasti. Porovnáme-li je s odpovídajícími tvary v „Punktų sakymai“ a „Dictionarium trium linguarum“, můžeme usuzovat, že rodiště autora těchto vydání leželo na okraji oblasti, kde se vyslovuje suprũnta, ruũnda. b) V obou částech „Punktų sakymų“ i ve slovníku se en poměrně často vyskytuje ve slově šventas a ve všech ostatních odvozeninách tohoto kořene. Ne ve všech spisech K. Širvyda se však slova uvedeného kořene s dvojhláskou en vyskytují stejně často: v někte- ⁹ O Skapiškisu se někdy říká také šlùmpa. ¹⁰ Tato nepravidelnost mohla vzniknout vlivem jiných tvarů: samohlásky u či i v kořeni prézentu mohly být nahrazeny samohláskami a a e (nebo se a, e před příponou n někde jednoduše zachovaly) podle tvarů jako: šlapti, šlapo; gesti, gėdo. Je také možné, že přípona n nevznikla ve všech nářečích a u prézentních tvarů všech sloves ve stejnou dobu, srov. nusėnka (Karsakiškis, Vabalninkas, Kamajai), nusańka (Salamiestis, Skapiškis, Tauragnai) a nūsaka (Kuktiškės). 143 na některých stránkách se jich vyskytuje více, na jiných méně nebo vůbec. Zvláště zřetelné je to v „Punktų sakymų“¹¹. Uvedený kořen en se několikrát objevuje také ve slovníku (sżwentarius I 15, sżwentuiu I 78, sżwentay III 429), avšak mnohem častěji se vyskytuje in (ssżwyntorius III 36, sżwyntas I 177, III 297, 333 aj.). Forem s kořenem ṡwes- je málo; samohlásku e má pouze forma sżwesta SD I 39, všechny ostatní mají i (paṡwisto SP I 147, paṡwistas SP I 156, sżwystu SP I 277, Sżwisk SP II 71, sżwystas SD III 483). c) V první části „Punktų sakymų“ se téměř nevyskytují další slova a tvary, které nedůsledně obsahují am, an, em, en, ą, ę (z této části zůstaly nezmíněny pouze tanko 16 a Kadag 96 namísto častější podoby kadung SP I 147, 287 aj.); málo takových tvarů se vyskytuje i ve slovníku: amžiu III 422, kampas IV 215, samditiniai III 90, tamsokus III 360, dantu III 46, dantims III 104, kandziuotas III 178, tankas III 63, nekątringas [=nekantringas] I 24, nožusimerkienčiu III 242, pusantras I 152, ižengimas III 473, wogte „vogtė“ III 127, 455. Poněkud více takových slov a tvarů se nachází ve druhé části „Punktų sakymų“: amžinu 36, amžiney 168, amžino 178, amžinos 180, 181, 188, amžinoy 189, amžiu 204; sg. dat. iamp 132 (vedle: iumpi SP I 30, 62, iump SP I 172 aj.); apitamsėmis 142, patamsoy 142, tamsibessa 243; tampidamies 179; brangiu 176, 207, brangibes 213; dāgaus [=dangaus] 178; kantribes 169; attankisiu 179(₂×), attankitume 182, attankit 183; prabangiey 75, prabangi 175, prabangiu 176; sg. acc. randu 141, rando 168; ranku 183; surantitu 219, surantitas 220; Wando 189(₃×), wandeni 188, 189, wandeniu 189, wādenio [=wandenio] 190; žandu 74; ižžandasi 141; su ia 143; nessag [<nesang] 248; ne bėdrautumite [=ne bendrautumite] 168; užudenktu 18, apsidentumite 175, apdenktumime 182, apdengiete 182, apdengieme 182; niopkenčia 142; z nendres 99, niendri 166, niandri 166, 199; prirenhamia 172; nutrekimu [=nutrenkimu] 34; nužengėči [=nužengianči] „nužengianči“ 70, užženге 243; ne prytankt 171, pasitankie 183; stankṡti 179; sg. iness. (?) draugie 31, 60, 64 (může jít o sg. loc. draugė < draugėje12). 11 Téměř do poloviny první části této knihy (do s. 174) mají slova a tvary od tohoto kořene, kterých je téměř 90, pouze in (švint-), zatímco od s. 174 se vyskytuje jak in (40), tak en (76). Různé tvary s in a en jsou na stránkách rozmístěny takto (číslice obyčejným písmem označuje stránku s tvarem švint-, tučně vytištěná číslice stránku s tvarem švent-): 174, 175, 177(₄×), 178, 178(₂×), 179, 179, 180(₂×), 181(₂×), 183, 189(₃×), 190, 192, 194, 195, 198(₂×), 199, 200, 203, 203, 205(₃×), 208, 210, 212, 213, 221, 222, 226, 227, 231, 232(₄×), 233, 239, 242, 251, 251(₂×), 252, 256, 268, 275, 278, 280(₃×), 284(₂×), 287, 288, 289, 290(₂×), 292, 299(₂×), 300, 301, 301, 302(₂×), 305(₂×), 307(₂×), 309, 313, 314(₂×), 315, 320, 323, 326, 329, 331, 333, 336, 337, 337(₂×), 341, 342, 344(₄×), 344, 346, 347(₂×), 352, 354, 354, 364(₂×), 365, 367(₂×), 368, 369(₂×), 374, 376, ve druhé části „Punktų sakymų“ (s in — 108, s en — 73): 1, 5, 6, 8, 9, 10, 11(₂×), 13, 14, 15, 17(₂×), 18, 19, 19, 20, 24(₂×), 25, 28(₃×), 29, 30, 32, 33, 34, 34, 35, 36, 38, 39, 40, 42, 47, 53(₃×), 55(₂×), 58, 71, 72, 73, 74, 75, 77(₂×), 78, 81, 81, 83, 84, 84, 85, 87, 89 90, 91, 92, 93(₆×), 98, 102, 111(₃×), 112(₃×), 113, 114(₂×), 115(₅×), 116, 117(₃×), 119, 121, 128, 129, 131(₃×), 132, 134(₂×), 136, 141, 142, 148(₂×), 149(₂×), 151(₃×), 155, 156, 157, 160, 161, 162(₃×), 164, 167, 170(₂×), 172(₂×), 176(₃×), 177(₂×), 178, 179, 181(₂×), 183, 189(₃×), 190(₄×), 191(₂×), 197(₂×), 198(₂×), 199, 200, 201, 202(₂×), 207, 208, 209(₂×), 211, 212(₂×), 213(₂×), 214(₂×), 215, 216, 219, 220, 223, 228, 229, 229, 231, 239(₃×), 241(₂×), 243, 245, 251(₂×), 252, 253, 254, 255, 258. 12 Srov. Širvyds Punktay sakimu (Punktų kazan), s. 16*. 144 Je zajímavé, že uvedené tvary, stejně jako tvary s en v kořeni švent-, se v celé knize nevyskytují se stejnou četností. V pořadí se objevují na těchto stránkách druhé části „Punktų sakymų“: 18, 34, 36, 70(2×), 74, 75, 99, 132, 141(2×), 142(3×), 143, 166(2×), 168(3×), 169, 171, 172, 175(2×), 176(2×), 178(2×), 179(4×), 180, 181, 182(4×), 183(3×), 188(2×), 189(6×), 190, 199, 204, 207, 213, 219, 220, 243(2×), 248. Jak je vidět, nejvíce takových tvarů se vyskytuje na s. 166–190 (na 25 stránkách se nachází 3/5 všech forem tohoto typu v druhé části „Punktų sakymų“). Přehled smíšených dvojhlásek am, an, em, en a samohlásek ą(a), ę(e) v K. Širvydových spisech, a zejména některé statistické údaje, umožňují vyvodit tyto závěry: 1. Vedle dvojhlásek sekundárního původu am, an (např. sg. dat. kitam, sg. ill. kitan), které se vyskytují i v jiných východoaukštaitských nářečích, je třeba za doklady rodného nářečí K. Širvydy považovat také em, en ve tvarech sloves typu semti, gyventi. Srovnání těchto tvarů s odpovídajícími tvary dnešních východoaukštaitských puntininků, stejně jako tvarů runda, suprunta, poskytuje určité podklady pro další objasnění a upřesnění místa původu K. Širvydy. 2. am, an, em, en; ą(a), ę(e) vyskytující se v jiných případech do jisté míry ukazují, jaký vliv na K. Širvydy měla tehdy se utvářející litevská spisovná jazyková norma, jiná nářečí a další faktory. Je zajímavé, že v první části „Punktų sakymų“ a rovněž v prvním vydání slovníku mají tyto dvojhlásky důsledně pouze vlastní a obecná jména z jiných jazyků, spojka an idant a odvozeniny od kořene švent-, v nichž se dvojhláska en vyskytuje poměrně často. V pozdějších vydáních slovníku, vydaných po smrti K. Širvydy, a zejména ve druhé části „Punktų sakymų“ se objevuje více slov a tvarů, které tyto dvojhlásky a samohlásky obsahují nedůsledně. To dovoluje domnívat se, že na výskytu těchto dvojhlásek a samohlásek se zde nejvíce podíleli pozdější vydavatelé a redaktoři pocházející z jiných oblastí Litvy. DIFTONICKÉ SPOJENÍ am, an, em, en A SAMOHLÁSKY ą, ę V PÍSEMNÝCH PAMÁTKÁCH K. ŠIRVYDASA К. МОРКУНАС Shrnutí Důležitým nářečním rysem dvou písemných památek litevského jazyka ze XVII. století — „Punktay sakimu“ a „Dictionarium trium linguarum“ — jsou diftongická spojení um, un, im, in a samohlásky u, i, užívané místo am, an, em, en; ą, ę. Tento rys svědčí o tom, že autor uvedených památek K. Širvydas byl představitelem takzvaného punktininkského nářečí (přesnější údaje o místě narození K. Širvydase zatím nejsou známy). V některých případech se však u K. Širvydase vyskytují také diftongická spojení am, an, em, en a samohlásky ą(a), ę(e). Zvláštní pozornost si zaslouží em, en ve tvarech sloves typu semti „čerpat“, gyventi „žít“, která představitelé 10. Lietuvių kalbos gramatinė sandara 145 současného punktininkského nářečí vyslovují dvojím způsobem: sėmt, gyvėnt (v okolí Sesikay, Ukmergė, Pabaiskas, Galvonai a Musninkai) a simt, gyvint (na celém zbývajícím území punktininkského nářečí). Protože K. Širvydas zná také podobu timsta (<temsta) „stmívá se“, lze předpokládat, že jeho rodné nářečí územně sousedilo s nářečím, v němž se místo em, en ve tvarech těchto sloves vyslovovalo im, in. Zajímavé je, že diftongická spojení em, en se ve tvarech tohoto typu zachovávají také v anonymním katechismu z roku 1605, napsaném rovněž ve východním aukštaitském nářečí. Kromě toho se diftongická spojení am, an, em, en u K. Širvydase pravidelně vyskytují i v dalších případech, a to: a) an ve spojce idant; b) am, an, em, en ve slovech cizího původu, např.: lampa, talertas; c) sekundární (druhotného původu) am, an, např.: kitam „jinému“, singulativní illativ kitan. Diftongické spojení en se velmi často vyskytuje ve slově šventas a v dalších slovech téhož kořene (v 1. části „Punktay sakimu“ má přibližně 130 tvarů in a 76 — en; v II. části: 108 — in, 73 — en). Jiné jednotlivé výrazy a tvary s am, an, em, en a ą(a), ę(e) se však o něco častěji vyskytují pouze ve druhé části „Punktay sakimu“ a ve třetím až pátém vydání „Dictionarium trium linguarum“. To lze vysvětlit tím, že na přípravě uvedených vydání k tisku se po smrti K. Širvydase podíleli i další lidé — představitelé jiných nářečí.