Vienaskaitos vietininkų prieveiksmėjimo klausimu

LIETUVIŲ KALBOS GRAMATINĖ SANDARA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA K OTÁZCE ADVERBIALIZACE SINGULÁROVÝCH LOKÁLŮ K. ULVYDAS Ze všech slovních druhů se významem a syntaktickou funkcí příslovcům nejvíce přibližují singulárové lokály podstatných jmen s plnými i redukovanými koncovkami. Přesto však samotný proces adverbializace těchto lokálů není v současné litevštině aktivní. Lze se o tom přesvědčit při sledování užívání singulárového lokálu vnitřní statické polohy (inesivu) u podstatných jmen, který se v deklinačním systému zachoval nejlépe, a to jak v lidové mluvě — nářečích, tak v spisovném jazyce. Stejně jako příslovce fungují ve větě nejčastěji jako příslovečná určení místa, někdy času či dokonce způsobu a pojí se především se slovesy, ani singulárové inesyvy podstatných jmen obecně nevykazují výraznou tendenci zcela se odpoutat od obecného deklinačního systému či se sémanticky izolovat od ostatních pádů téhož slova. Příslovce odvozená od singulárových lokálů podstatných jmen, užívaná v současné litevštině (zejména adverzivní, alativní a ilativní), jsou tedy většinou výsledkem jazykového vývoje v minulých epochách. Při přehledu tvoření lokálních příslovcí je nejvhodnější držet se pořadí, které se ustálilo při dělení samotných lokálů na jednotlivé druhy. Vedle lokálu vnitřní statické polohy (inesivu), nejčastěji užívaného jak v lidové mluvě — nářečích, tak ve spisovném jazyce, se rozlišují ještě tři další lokály, totiž vnitřní dynamické polohy (ilativ), vnější statické polohy (adesiv) a vnější dynamické polohy (alativ). Ke všem těmto lokálům existují také odpovídající příslovce. 1. Lokál vnitřní statické polohy (inesiv) Ze všech lokálů se inesiv v dějinách litevštiny ukázal jako nejsilnější a nejživotnější. Dodnes se zachoval v deklinačním systému jak lidové mluvy — nářečí, tak spisovného jazyka. Inesivem se nejčastěji odpovídá na otázky: kde, na kterém místě se co dělá, nachází, děje..? Vyjadřuje se jím různé vnitřní prostorové místo, ne 6 okolí, vztahy. Stejně jako v jiných indoevropských jazycích (např. ve staroslověnštině a staré ruštině) se inesivem v současné litevštině někdy vyjadřují také časové vztahy. Časový význam inesivu některých slov se v určitých případech prolíná s významem místním. Občas inesiv nabývá významu způsobu děje nebo společnosti a užívá se také predikativně — ve významu stavu. V současné litevštině se vyskytují jednotné inesivy dvojího původu a morfologického složení: postpoziční a nepostpoziční. Na počátku utváření postpozičního inesivu plnila funkci samotné postpozice *en. Tato postpozice časem zcela splynula se samotným pádem a zkrátila se nebo odpadla. Postpozici *en dokládají nářeční formy východních aukštaitských dialektů galì „na konci“, miški „v lese“, kde — i ukazuje, že na konci býval nosový zvuk vzniklý z akútního diftongu én. V systému skloňování současné litevštiny se ustálil pouze postpoziční inesiv. Proto se nejprve podíváme na jeho vztah k příslovcím a na případy jeho adverbializace podle jednotlivých kmenů. a k m e n Proces adverbializace lokálů podstatných jmen, jak již bylo uvedeno, není v současné litevštině vůbec aktivní a postpoziční inesivy mají k adverbializaci obzvlášť malý sklon. Z nich se příslovcům poněkud více přiblížily pouze takové formy jako laukė „venku, nikoli uvnitř“ (L a u k e drobný déšť mrholil, ale tak vydatně, že voda ze všech přístřešků stříkala proudy ŽR I 150.), orė „tamtéž“ (O r ė mráz jen praští Bien.), stulpė „sloupovitě“ (Stařenka dítě hladí a laská, ono je však celé zmodralé, z úst mu jde pěna, oči s t u l p e, zvedá nožičky a ručičky, jako by je někdo chytil a točil s ním — hrůza se dívat ŽR II 268.), vakarė „večer“ (V a k a r e přešla veškerá moc v Pagramantisu do rukou lidu CvR IX 214.); srov. také taková příslovečná spojení jako vąkar v a k a r ė, šiāndien v a k a r ė, rīt (zítra) v a k a r ė, vėlai v a k a r ė atd. Ačkoli se zde uvedené inesivy v lingvistické literatuře zpravidla řadí do kategorie příslovcí, je třeba říci, že žádný z nich zcela nepřerušil vazbu s podstatným jménem: vedle všech se nadále užívají i jiné pády podstatných jmen. Pouze sémanticky se některé z těchto inesivů od podstatných jmen poněkud osamostatnily; srov. laukas „pole, zemědělská plocha, pozemek“ (Na tom p o l i budeme sít ječmen Šlap.), na jedné straně, a laukė (V e n k u prší Šlap.) — na straně druhé. V druhém případě je tu nejen nemožné jakékoli přívlastkové určení, ale i samotný význam inesivu je obecnější a abstraktnější než ve výpovědi Na tom p o l i budeme sít ječmen. Sémantická izolace a nemožnost mít jakákoli přívlastková určení vedly k tomu, že všichni lingvisté, kteří se ve svých pracích zabývali inesivními příslovci, považují formu laukė „venku, nikoli uvnitř“ za příslovce. Zcela stejné povahy je i inesiv orė téhož významu. Zcela odlišná je forma stulpė, která sama ve zmíněné větě nemá žádnou samostatnost a vyniká pouze ve spojení s podstatným jménem oči, s nímž vytváří jednotný obraz. Také vakarė rovněž 7 se užívá bez jakýchkoli přívlastkových určení, pokud za ně nebudeme považovat příslovce včera, dnes, ráno (zítra), pozdě ve zmíněných příslovečných spojeních, která zde vyjadřovaný časový pojem zdůrazňují a zpřesňují. K rozšíření souboru příslovcí inesivního původu od podstatných jmen a-kmenů by zde bylo možné přiřadit také rytė „ráno, zrána, v ranních hodinách“. J. Otrębski ve svém popisu nářečí Tverečius (s. 419) považuje za příslovce také kraštė „stranou, na okraji“. Ani tato slova (zejména kraštė, které se užívá i s kongruentními přívlastkovými určeními) se však zcela neodtrhla od podstatných jmen a nadále si zachovávají věcný význam. Sem patří také dzūkijská forma išgrytė: „ráno, zrána“ (Ráno zrána odjíždím Lp.), srov. podstatné jméno téhož slovotvorného typu išgrýtas, které se v dzūkijském nářečí užívá vedle uvedeného příslovce (Mrk, Rod). kmen kmene Slabě adverbiální jsou také útvary kmene ia, např.: rytėly „ráno, zrána“ (Rytoj ryte ly ankščiau saulės iškeliausiu į kelionėlę BsO II 191.), šviesy(je) „za světla“ (Nieko šviesų nepasi darai, tai paskui tu čia atlikinėk patamsy! Krsn.), vakarėly „večer“ (Vakar vakarėly pioviau gaigalei d.) atd. E. Fraenkel ve své práci „Syntax der litauischen Kasus“¹ považuje za příslovce viduryje, tato forma však nevykazuje žádnou sémantickou izolaci od podstatného jména vidurys, jehož všechny ostatní pády se užívají ve stejném lexikálním významu. Navíc může mít jak shodné, tak neshodné přívlastek (srov. pačiame viduryje, apskritimo viduryje), které ještě více posilují význam inesivu (jako pádu) a zdůrazňují jeho substantivní povahu. Je pravda, že viduryje (vidurį, vidurų, vidūrį) se někdy užívá předložkově (Vieną ilgesnę lentą perpiovė, padėjo vidury aslos ant dviejų kėdučių, užklojo audeklu CvR VIII 180. Tik vidury nakties tam- sybių okeanuos viena žvaigždė kaip deimantas nušvito... MntvR 137. Vidur tamsios naktužėlės d.), takové užití tohoto inesivu však neukazuje, že před přechodem k předložkám náležel do kategorie příslovcí, neboť, jak již bylo zmíněno, některá podstatná jména mohou přejít přímo mezi předložky a kategorii příslovcí obejít. Konečně ani zkracování koncovky tohoto inesivu či její úplné odpadnutí (viduryje>vidury>vidurų>vidūrų), které je ostatně příznačné pro mnohá příslovce jmenného původu, jej nezadržuje v kategorii příslovcí, nýbrž vede přímo k předložkám. A ani po přechodu k předložkám nepřerušuje vidur sémantické spojení s podstatným jménem vidurys. Že se od podstatného jména jen obtížně odpoutává i zkrácený inesiv, který se změnil v předložku, vidurų, dokládá zajímavé vyjádření Žemaitė pačiame vidurdang aus (Saulė stovėjo pačiame vidurdang aus... ŽR I 202.), kde přívlastek pačiame syntakticky souvisí spíše s prvním členem velmi individuálně utvořeného složeného slova vidurdangaus, 1 „Tauta ir žodis“, t. 5, Kaunas, 1928, s. 128, 147. 8 než s jeho prvním členem vidur — (srov.: pačiame viduryje dangaus nebo pačiame dangaus viduryje). Adverbiální povahy nabývají obvykle, případně se dostávají do přechodného stadia mezi podstatnými jmény a příslovci, inesivy podstatných jmen, jejichž lexikální význam již sám souvisí s pojmy času nebo místa, např. amžų „nikdy“ (Aš ámžy nebuwau girtas Alk.), daiktų „na místě, společně“ (Popiet visi daiktų dirbome Šlap.). Jak ámžų, tak daiktų mohou mít přívlastek (např. savo ámžų, šitam daiktų), a jejich adverbiální povaha se pak samozřejmě ještě více oslabuje. Jsou-li však užívány v uvedených významech bez jakýchkoli přívlastků, je jejich přechod k příslovcím nepochybný. Zejména daiktų se od podstatného jména daiktas odpoutalo nejen sémanticky, ale i změněným kmenem (podstatné jméno *daiktys se nepodařilo doložit ani v nářečích, kde se užívá daiktų, ani v jazyce vůbec). Ze všech příslovcí-inesivů kmene ia vykazuje nejvyšší stupeň přechodu k příslovcím rytój (rytó), tójas, starý inesiv rytáje. Jeho úplnou adverbializaci dokládá i okolnost, že koncovka -e v současném jazyce ve všech případech užití odpadla. Příklady předponových příslovcí-inesivů kmene ia mohou představovat slova užívaná predikativně a vyjadřující stav, nikoli místo či čas, jako atgiminý, atgimminý (Tai jau atgiminý (říká posluchač překvapený, že se příbuzní pohádali)? Srov. Pirma labai giminia-vos, o dabar at-gimgiminy! ib.). Existuje mnoho předponových podstatných jmen, jejichž inesiv se (zejména v psaném jazyce) užívá o něco častěji než ostatní pády. Jejich inesivní tvary vzhledem k místnímu nebo časovému významu, jakož i vzhledem k příslovečné funkci ve větě sice vykazují určitou tendenci k adverbializaci, avšak zcela se v příslovce nemění, např.: padirvyj ŽR II 225, pakely VnIP 425, nepakely ib 423, paprūdy ŽR II 311, pasienyje ib 252, pašalyje ib 131, pašermeny CvR VIII 214, patamsyje Llkž, patvoryje ŽR II 424, pavakaryj ib 67, pavasarėlyj ib I 188, pavasary LKŽ s. v. gairinti, prieky SNėrP II 291, priešakyje ŽR II 380, pryšakyje Rtr, užpakalyj ŽR I 176, užžpakalyj SD (s. v. poslad), užstaluj ŽR II 305, užungnyj ib 314, užvejyj ib 218 atd. Někteří zahraniční lingvisté řadí takové inesivy (zejména ty, které souvisejí s místním významem) mezi příslovce. Například E. Fraenkel² považuje za příslovce inesivy pryšakyj, užpakalyj a u takových forem (převzatých z písemných pramenů, nikoli přímo z nářečí), jako jsou pakaltyje, pamūryje, pasienie, paupie, a také u inesivů pakelyj, pasrovyj a dalších poznamenává, že jsou rovněž zcela adverbializované a že vedle nich lze ostatní pády většinou jen stěží utvořit. Je však třeba říci, že takto lze uvažovat pouze tehdy, opíráme-li se více o písemné prameny než o doklady živého, lidového mluveného jazyka, nebo přisuzujeme-li jevům jiného jazyka tendence vlastního mateřského jazyka. Živý jazyk zde ukazuje něco jiného a vede nás ke zcela opačnému závěru, že— ² Viz jeho Syntax der litauischen Kasus, „Tauta ir žodis“, t. 5, s. 147. 9 ve většině případů se vedle příslušných inessivů užívají také jiné pády, takže jejich adverbiálnost je pouze poměrně nízkého stupně. Je tedy bezvýhradné zařazení těchto tvarů do kategorie příslovcí pouhým suchým schematismem. Na druhé straně nelze ignorovat zřetelně započatý proces adverbializace alespoň některých z těchto inessivů. Začínající ustrnutí dokládá intenzivní užívání inessivů ve srovnání s jinými pády a také jejich sklon nevyskytovat se s kongruentními přívlasky, o čemž se lze snadno přesvědčit při sledování jazyka písemných pramenů. Dokud však není patrná výraznější sémantická izolace od základního významu slova a dokud se vedle inessivu ve stejném významu užívají nebo potenciálně mohou užívat i jiné pády příslušného slova, nelze hovořit o úplném ustrnutí. Zcela podobný vztah k příslovci mají také inessivy takových dvojslabičných podstatných jmen jako galūgalų „na konci hlavy“ Dgls, galikojų „na konci nohou“ ib, galudaržy „na konci zahrady“ Sml, galūdieny „v posledních dnech těhotenství“ Bsg, galūdirvy „na konci pole“ Pc, galuežery „na konci jezera“ Ds, galūkaimy „na konci vesnice“ Pc, paklėtsaly ŽR II 484, paskuigaly „na konci, vzadu“ Biën, pirmagaly „vpředu, v čele“ OG 419, puskel y „na půli cesty“ ŽR I 115, rytmetyj ib II 298, savit arpyj „mezi svými“ ib 53, tarpduryj ib 65, tarpusa avyj „mezi sebou, ve svém středu“ CvR VIII 41, vidūdieny Bien, vidūnakty ib, vidūnedely „uprostřed týdne“ ib, vidūvasary ib, vidū-žiemų ib a tak dále. J. Otrębski3, který kategorii příslovcí chápe velmi široce, řadí k příslovcím takové inessivy jako paskuigaly, pirmagaly, vidūdieny. S ohledem na to, že vedle těchto inessivů jsou nejen potenciálně možné, ale také se skutečně užívají jiné pády téhož slova, a rovněž na to, že není patrná žádná sémantická izolace inessivu ve srovnání s ostatními pády, bylo by však vhodnější považovat je za poněkud ustrnulé podstatné tvary. kmen o Od podstatného jména a od věcného významu se jen obtížně odpoutávají také inessivy dalších kmenů. Někteří lingvisté řadí k příslovcím takové tvary o-kmene jako dienoję4, krūvoj, kupeto5, mėnesienoj6. Ve skutečnosti jsou teprve na cestě k příslovečnému užití, protože i zde se vedle inessivu hojně užívají jiné pády. Samotné významy času (dienoję, mėnesienoj) nebo společnosti (krūvoj, kupeto) zde ještě nemohou rozhodovat o jejich adverbiálnosti, neboť tyto významy si zachovaly i jiné pády, například nominativ. Je ovšem pravda, že velmi omezená možnost mít kongruentní přívlastek posouvá tyto inessivy k příslovci, stejně jako některé další tvary inessivu spojené s časovým nebo místně-prostorovým významem, např.: senyboj „za starých časů“ Bien, 3 Žr. jo Wschodniolitewskie narzecze twereckie, Kraków, 1934, p. 419. 4 J. Plākis, Leišu valodas rokas grāmata, Rīgā, 1926, p. 84. 5 E. Fraenkel, Syntax der litauischen Kasus, „Tauta ir Žodis“, t. 5, p. 147. 6 J. Otrębski, Wschodniolitewskie narzecze twereckie, p. 419. 10 tamsoje „v šeru“ CvR VIII 177, tolumoj ib 103, tvarkoj VnlP 183, vėjoje TŽ V 147, ne vietoje ŽR II 457 a tak dále. Výrazně vyšším stupněm adverbializace se vyznačují některé inessivy předponových podstatných jmen o-kmene, např.: aplinkoj „kolem“ Pls, apčiupoj „ve tmě, tápavě“ N, apyžlėjoj „v přítmí“ Krtv, toj įtampoj „bez varování“ Gl, intimpoj (įtimpOj) „totéž“ Kpr. Ani zde však nemusí nejvyšší intenzita užívání inessivu vždy vést k jeho adverbializaci. Například inessiv podstatného jména sambareška se v literárním jazyce užívá nejčastěji, přesto jej však ještě nemůžeme považovat za plně adverbializovaný, protože jsou nadále možné nominativ i jiné pády. Stejným způsobem se inessiv dvoukmenového podstatného jména akivaizda (akývaiz-da), užívaný intenzivněji než ostatní pády jak v lidové hovorové, tak v literární řeči, nemění v příslovce, neboť se zpravidla pojí s jinými slovy prostřednictvím rekce (srov. přede mnou, před očima všech a tak dále). Od systému skloňování základních slov se zcela oddělily a plně adverbializovaly pouze takové tvary o-kmene jako aplinkoj, intim-poj (įtimpOj) a spojení toj įtampoj. kmen io Inesivů kmenů io, které se definitivně odpoutaly od podstatného jména, je také velmi málo. Formy jako žiniojė „na známém místě“ (Viską pasidėti žinioje Llkž.), apačioje (apačioj), nedėlioje (nedėlio(i) Šlap) „v neděli“ ŽR II 184, palaidžioj „v období po masopustu“ Ds, pradžioje, užvėjoje atd., třebaže se někdy považují za příslovce (např. apačioje), tomu odporuje skutečnost, že vedle nich existují také jiné pády, které si zachovaly týž lexikální význam místa nebo času. Pouze na základě významu místa či času nelze tyto inesivy uměle oddělit od podstatných jmen, neboť tyto významy jsou příznačné pro naprostou většinu inesivních tvarů. Při řešení otázky adverbializace inesivů je třeba sledovat, nakolik je která forma zasažena sémantickou izolací, tedy nakolik se sémanticky oddělila od lexikálního významu ostatních pádů téhož slova a nakolik se odpoutala od skloňovacího systému. Při pohledu právě na takové inesivy jako b a s i n y č i o j „bosou nohou, naboso“ Jnšk, bąsnyčioj „tamtéž“ Kp se ukazuje jejich úplná adverbializace. kmen s ė Inesivy podstatných jmen kmene ė se také často ocitají v přechodném stadiu mezi podstatnými jmény a příslovci, např.: dešinėj „na pravé straně“, draugėj „společně, spolu“, kairėj „na levé straně“, pusėj „napůl, rozděleně na poloviny“ (Kas čia do per gyvenimas pusėj, kas do per apgaulė?! ŽR I 382.), savėje „mezi svými, blízkými“ CvR VIII 124, 149, apynamėj „kolem domu“ Pg, apytemėlėj „za tmy“ Grž, pakaimėje „u vesnice“ CvR VIII 179, pakelėj „podél cesty, cestou“ ib 181, pakojėj „pod nohama“ Dgl, pavakarėj „podvečer“ ŽR II 266 atd. 11 Z hlediska významů místa a prostoru, času a společnosti jsou tyto inesivy také blízké příslovcím, zejména ty bez předpony. Samotným stupněm adverbializace se však nedají ani srovnávat s takovými dvoukmenovými formami jako bašiautėj (bastautėj Bien) „naboso“ Tvr, vienomarškinėj „oblečen pouze v košili“ Bien, vienõplaukej „bez čepice“ ib, protože vedle těchto posledních se jiné pády ani neužívají. Inesivy tak vypadly ze skloňovacího systému a zcela se adverbializovaly. Na druhou stranu je docela možné, že podstatná jména *basiautė, *vienomarškinė, *vienoplaūkė vůbec neexistovala a že tato dvoukmenová příslovce vznikla analogicky. i ir u kamienai Z podstatných jmen kmene i přešel zcela mezi příslovce inesiv podstatného jména šalis „strana“ šalyje „vedle“, jehož v hovorové řeči častěji nabývá zkrácených podob šalyj, šalý, užívaných také jako předložky. Všichni jazykovědci považují za příslovce také inesivy podstatných jmen kmene u vidujė, viršujė (jejich nejčastější zkrácené podoby jsou viduj, viršuj). Tyto inesivy, zejména ve zkrácené podobě, se již v jazyce písemností 16.–17. století užívaly také jako předložky (srov.: viduj manes Mž 478, v i d u j dienų mano ib 475, v i d u j neprietelių tavo ib 457, paukščia telekioja v i r š u j žemės Ch 1 Moz 1, 20.). Ačkoli se v jazyce vedle zde uvedených inesivních příslovcí vyskytují i jiné pády jejich základových slov (podstatných jmen, z nichž se tato příslovce vyvinula), inesivům je přesto nejvlastnější obecnější a abstraktnější význam prostoru a místa nebo času, což nejspíše určuje jejich příslovečnou povahu. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že ani tyto inesivy se od podstatných jmen neodpoutávají snadno: ve výrazech jako šalies vidujė, stiebo viršujė nebo pačiame viršujė se stále projevuje jejich jmenné užití; posilují je řídící vztah s nimi spojených neshodných přívlastků šalies, stiebo a shodný vztah přívlastku pačiame. Kromě zde zmíněného postpozičního inesivu existoval v litevském skloňovacím systému také takzvaný nepostpoziční inesiv. O tomto starém nepostpozičním inesivu svědčí i jiné baltské jazyky a jeho protějšky se vyskytují také v dalších indoevropských jazycích. J. Endzelynas⁷ pokládá za inesiv (ve své terminologii lokativ) staroprušskou formu bitai „večer“, kde -ai< odpovídá ide. -o-i; srov. řec. οἴκοι „doma“, πέδοι „na zemi, na zemi“, Ἰσθμοῖ, Σφηττοῖ, staroslov. vlьcě „ve vlku“, rocě „v ruce“. Stejně jako ve staropruštině nebo řečtině se tento inesiv v litevštině vyskytuje pouze ve zadverbializovaných podobách: ankstie, artie, namie, orie „venku“, tolie, kde ie<-e-i, srov. řec. οἴκει „doma“. Množství těchto inesivů v jednotlivých nářečích zřejmě nebylo stejné. Jejich pozůstatky se častěji vyskytují v žemaitském nářečí, kde lze v určitých případech na -ie (=ž. -ei) dokonce pohlížet jako na 7 J. E n d z e l ī n s, Baltu valodu skanas un formas, Rīgā, 1948, p. 116. 12 příponu nebo formant tvořící příslovce, zahrnující nejen substantivní, ale i adjektivní, zájmenné a dokonce participiální deriváty, např.: šaltie „kdy je chladné počasí“, šiokie „za takového počasí, v takovou dobu“, dulkantie „kdy se hodně práší, kdy je hodně prachu“. Společným formantem všech těchto derivátů — někdejší koncovkou starého inessivu -ie — se sdružují v jeden typ. Adjektivní, participiální a zájmenné deriváty tohoto typu se substantivním přibližují nejen slovotvorně, ale i sémanticky. Proto by se dalo předpokládat, že všechna nesubstantivní příslovce s formantem -ie vznikla z dvouslovných spojení, jejichž druhým členem bylo nějaké substantivum, které časem odpadlo a zbylému slovu spojení (později změněnému v příslovce) vtisklo substantivní zabarvení. Vzhledem ke slovotvorné a především sémantické blízkosti se příslovce pocházející z nepostpozičního inessivu, substantivní i nesubstantivní, probírají společně — neoddělují se na různá místa článku. Vedle formantu -ie se objevuje i další formant téhož původu — -i (anksti, arti, toli). Příslovce ankstie, artie, tolie, stejně jako anksti, arti, toli jsou starými nepostpozičními inessivy substantiv na a-kmen (historicky na o-kmen), jak tvrdí K. Būga⁸, nebo substantivizovaných adjektiv aṅkštas, aĩtas, tōlas. Substantivní význam a užívání těchto slov a zároveň jejich nejtěsnější vztah k adjektivům stále dokládají nerozložitelné spojení, která ve větě fungují jako příslovečná určení, například iš anksto, nuo anksto, už anksto „předem“, pro ankštą, nuo ankščiausio, iš arto, nuo arto, iš tolo, nuo tolo. Jakým způsobem vzniklo v paralelních příslovečných formách vedle formantu -ie také -i, nejpravděpodobněji vysvětlil K. Būga: „Obě litevské podoby — tolie a toli — se vyvinuly z jediného výchozího tvaru tále:i (á je dlouhé a má přízvuk zvaný ‚acutus‘; přízvuk slova je na poslední slabice, tj. -ei). Z tvaru tále:i se v deklinačním systému musel vyvinout dnešní tvar toliẽ, který dlouho plnil funkci substantiva a nakonec se změnil v příslovce. Ale ono tálei, které se v dávné minulosti již ze substantiva změnilo v příslovce, muselo dávno změnit přízvuk, tj. proměnit se v podobu *tále:i. Z této poslední podoby nemohlo vzniknout nic jiného než dnešní slovo toli.“ Formant -i tedy v tomto případě (vedle -ie) není ničím jiným než výsledkem metatonie. Z paralelních forem ankstie || anksti, artie || arti, tolie || toli se v současném jazyce používají převážně druhé z nich. V literárním jazyce se ustálily jako spisovné. První formy se vyskytují jen v některých nářečích, zejména žemaitských, někdy ve východních aukštaitských; jinak se v současném spisovném jazyce vůbec neužívají. V jazyce Žemaitiných spisů se vyskytují souběžně s druhými. Že jsou tato příslovce skutečně pozůstatkem dávné minulosti, dokládá rozmanitost jejich sémantiky a užívání v současném jazyce. Tvoří se s nimi také četná frazeologická spojení. Nejčastější významy těchto příslovcí byly určeny lexikálním významem jejich základových slov (z nichž se vyvinula). Formy anksti || ankstie se obvykle užívají v časovém významu a ve větě fungují jako časová příslovečná určení- ⁸ Žr. „Tauta ir žodis“, t. 1, Kaunas, 1928, p. 433. ⁹ Žr. ten pat. 13 ními, zatímco arti || artiē, toli || toliē mají nejčastěji prostorový a místní význam a ve větě fungují jako příslovečná určení místa. Kromě toho se všechna tato příslovce užívají také predikativně. Jejich užití znázorněme na příkladech. Příslovcem anksti (ankstie) se vyjadřují různé časové vztahy spojené s denní dobou, ročním obdobím, věkem atd. (Všichni vstávali brzy, chodili spát pozdě ŽR II 23. Lidé využili časného tepla a brzy zorali pole ib 5. Kaziukas začal brzy dozrávat k vážným otázkám CvR VIII 140.). Nejčastěji se však užívají v časovém významu souvisejícím s jedním úsekem dne — konkrétně s ranní dobou. Není tedy náhodou, že již Širvydas ve svém slovníku mezi polské příslovce rano a litevské anksti (v originále unksti) uvádí tyto latinské ekvivalenty: „mane, diluculo, prima luce“. Stejně tak není náhodou, že anksti (ankstie) tvoří se slovními podobami rytas, rytėlis, rytužėlis... ustálená frazeologická spojení, která ve větě fungují jako časová příslovečná určení, např.: a n k s t i rytą (a n k s t i ē rytą), a n k s t i rytėlį (a n k s t i e rytelį), a n k s t i ryto rytėlio, a n k s t i rytą rytužėlį (srov. také volná spojení rytē a n k s t i, a n k s t i rytais). Nejtěsnější významový vztah mezi slovy anksti a rytas dokládá také skutečnost, že se z nich někdy tvoří dokonce složené deriváty (srov. ankšrytas „ráno“ Zt a ankštryčiai „svítání“ LL 311). Z dalších frazeologických spojení se slovem anksti stojí za zmínku také anksti vėlai „po celou dobu; hodně“, které ve větě funguje jako příslovečné určení míry (Pracuješ od rána do večera Gs.). Predikativně se anksti (ankstie) užívá poměrně zřídka (Ještě je brzy, ale v městských alejích už hlučí zástupy sběračů... ReimSp 101. Zdá se, že je ještě brzy, ale městečko je už úplně přeplněné ŽR I 146.). Poněkud častěji získává anksti (ankstie) predikativní význam pouze s částicí nebe (Už není brzy, chlapi, je čas ŽR I 488. Ještě nikoho nevyhnali, ačkoli se zdá, že už není brzy ib II 303¹⁰.). Nakonec je třeba uvést nejvzácnější případ užití anksti — totiž takový, kdy se toto příslovce váže k verbálnímu substantivu a plní funkci neshodného přívlastku (Co je z časného vstávání (jaký užitek plyne z časného vstávání)? Alk.). Je třeba poznamenat, že takové užití tohoto příslovce je velmi vzácným jevem. V litevštině mají příslovce vůbec nejmenší sklon vázat se k substantivům — vystupovat jako neshodné přívlastky u řídících slov vyjádřených substantivy. Nejčastějším významem arti (artiē) je prostorový a místní, jeho funkcí ve větě je příslovečné určení místa (Ti, kdo stojí blízko, slyší klidné bzučení roje CvR IX 138. Blízko snad stvořit, že kouří Ds.). Ustálenějších frazeologických spojení s tímto významem a funkcí není mnoho; patří k nim pouze například zcela blízko (visai artiē), tak blízko (taip artiē), zblízka (iš artiē) a další individu- 10O nestálosti pravopisu částic (dohromady či zvlášť) svědčí následující příklady z vydání Žemaitiných spisů z roku 1948, kde se za zcela stejných kontextových podmínek v jednom případě píše nebeanksti, v druhém pak — nebe ankstie, místo aby se v obou případech psalo zvlášť. 14 spojení duálu daleko blízko (Daleko blízko, kdesi tam dole Bojují rozlícení obři MPutSv 67.). Ve vzácnějších případech se zde setkáváme s velmi zajímavým přeneseným způsobovým významem, typickým pro jazyk krásné literatury (Přitiskni se ke mně, můj malý synu... Tak blízko ucítím tvé srdce... Bylo neobyčejné, že při tomto zážitku měla získat možnost poznat Geišino tajemství, které, jak tušila, je blízko samému TDėdės. A jako by se mi tím vrátilo vlastní mládí. S nadšením zpívanými písněmi jeho (A. Mickiewicze) blízce tak spjat LGR 267.). Adverbiálně užívané arti si nejčastěji zachovává místní význam (Jen ti, kteří jsou blízko, a ti, kteří jsou z Kaunasu, ti ve svátečním oblečení, stojí docela blízko pomníku CvR VII 210.), pouze občas se zde objevuje i časový význam (Podzim už je blízko Šlap.). Jak arti, tak artie přešly také mezi předložky (To tedy znamená, že se ještě nesmíš ukazovat blízko jeho chalupy, jinak ti „vypláchnou oči“ Gud-GuzB II 6. Jejich zahrada je blízko domu Sv.); první z nich tvoří spolu s předložkou prie předložkovou vazbu (Děti, nechoďte blízko ke koni, může kopnout Kp.). I když arti přešlo mezi předložky, nadále si zachovává svůj nejvýraznější lexikální význam. Mimochodem, předložkové užívání slova arti je nesmírně rozmanité a zajímavé, jeho rozbor však přesahuje rámec tohoto článku. Toli (toliė), stejně jako arti (artie), má nejčastěji místně-prostorový význam a ve větě plní funkci příslovečného určení místa (Daleko, vysoko v nebeské hlubině, plane jasná jitřenka MntvR 70. Nedaleko za kopečkem zaržál vlak BlnR 40. A tam v dálce, na samém okraji nebe, leží černé zdi... ŽR I 199.). Ve východní Litvě se vyskytuje zvláštní odvozená forma nestolie (s obvyklým s) ve významu „nedaleko“. Toli (toliė), netoli (netolie) se užívají také predikativně; v některých případech si přitom zachovávají místně-prostorový význam, v jiných časový význam (Je Skuodas daleko, strýčku? Ještě do západu slunce bylo daleko, ale na západě se zvedla hora a její svahy zastínily zem CvR VIII 103. Vůz už byl nedaleko; zanedlouho odbočil na vesnickou cestu ib 227. Jaro už je blízko! Vracet se zpátky oklikou — je daleko ŽR I 44.). Jen ve velmi vzácných případech má toli kvantitativní význam a plní funkci příslovečného určení způsobu (Když se přiblížíme, vypadá mnohem krásnější Llkž.). Někdy toli podle povahy kontextu nabývá velmi abstraktního přeneseného místního nebo časového významu (Jurgis se otočil na druhý bok, ale spánek mu z víček dávno odletěl... ŽR II 16. Jeho pohled dosahoval daleko do budoucnosti VnIP 8.). Těsnější frazeologická adverbiální spojení tvoří toli jen s některými slovy, zejména s částicí nebe (která se často píše i dohromady s toli), předložkou per, příslovcem taip a předložkou iš, např.: nebe toli (nebe toliė), per toli, taip toli (taip toliė), iš toli. Patří sem i výrazy jako toli toli (toliė toliė) „velmi daleko“ a toli gražu (toliė gražu); srov. také složené příslovce anaitoli (nářečně aneiptoli), z něhož se ve spisovném jazyce užívá převážně zkrácená podoba anaiptol. 15 Uvedená spojení fungují jak jako příslovečná určení místa (a), tak se užívají predikativně; i v tomto druhém případě si však zachovávají svůj význam místa (b), případně času (c). a) Neunavuj naše zvířátka tak daleko... ŽR₁ II 13. Zdaleka jdou ti dva pěšky: unavení teď odpočívají po dlouhé cestě BlnR 89. Vdali jsme dcerku daleko, daleko. Bien. Zašli jsme příliš daleko — tady hřiby nenajdeme. Šlap. b) Na hřbitov to nebylo daleko. VnlU 142. Kimša už byl tak daleko, že na něj voda nedosáhla. CvR I 213. Je ten host zdaleka? Šlap. c) Praniukas nesl seno, viděl jsem, a Marikė také nesla a slyšela... jak dlouho to až do této chvíle bude držet, aniž by to snědl, vždyť svítání není daleko... ŽR III 132. Spojení toli gražu (toliè gražu) se svým významem a užitím blíží spíše modálním slovům nebo kategorii stavových slov než příslovcím (srov.: Ještě zdaleka není tak, abych dokázal vystihnout smysl života... MntvR 77. Ale co se týče stáří, to je mi ještě hodně vzdálené? Ještě o tom nemůže být ani řeč!.. ŽR II 150.). Nakonec je třeba alespoň zmínit také předložkové užití slova toli . Toli se samo o sobě jako předložka neužívá, nýbrž pouze spolu s nuo tvoří předložkové spojení toli nuo (Daleko, daleko odtud odletíme v noci SNėrP II 119. Sabalova pila byla v pustých lesích, daleko od veřejné cesty, u splavné řeky VnlP 93.). Předložkově se užívá pouze netoli (samostatně i s předložkou nuo). Obecně vzato je ustálených tvarů podstatných jmen v nepostpozičním inesivu velmi málo. Zde je třeba zmínit ještě namie a oriè, z nichž první se ustálilo v literárním jazyce a v mnoha nářečích, zatímco druhé je známo pouze v některých východních hornolitevských nářečích (Dusetos, Svedasai, Skapiškis aj.). Je pravda, že oriè ve svých textech užívali Jablonskis a Vaižgantas, jinak je však toto slovo v literárním jazyce poměrně vzácné. Příslovce namie se svým významem značně liší od současného jmenného inesivu namė, zatímco příslovce oriè se v tomto ohledu nijak neliší od orė, ani od příslovce laukė, která, jak lze předpokládat, zabránila tomu, aby se příslovce oriè zcela totožného významu ustálilo a všeobecně zachovalo. Příslovce namie, které získalo obecnější a abstraktnější význam než jmenný inesiv namė, nemohlo být tímto druhým nahrazeno, a proto se nejvíce rozšířilo v nářečích (srov. jeho žemaitské ekvivalenty nọmėi, nọmėi, nọmij...). Příslovce odvozená od podstatných jmen v nepostpozičním inesivu se vyznačují zobecněným, abstrahovaným významem místa či času a nemožností mít jakékoli přívlastek. Právě tato obecnost a abstraktnost významu způsobily především jejich přechod mezi příslovce a zachování v této kategorii po dlouhá staletí až do současnosti. Naprostá nemožnost mít přívlastek vyjádřený ohebnými slovními druhy je již v dávné minulosti zcela oddělila od podstatných jmen: příslovce odvozená od nepostpozičního inesivu nelze co do stupně příslovečného zpodstatnění ani srovnávat s příslovci vznikajícími z inesivu, který je součástí současného systému skloňování. Je pravda, 16 E. Frenkelis (viz TŽ V 146), který vytrhl z kontextu (z A. Baranauskasových nářečních textů vydaných F. Spechtem, „Litauische Mundarten“ I, Leipzig, 1920, s. 182) slova māna namīe (=māno namīe), se domnívá, že v joniském nářečí nalezl protějšek latinského výrazu domi meae; to by znamenalo, že inessiv namīe, který je jinak všude adverbializován, se v tomto nářečí užívá jako prostý pád podstatného jména a má neshodný přívlastek māno. Samotný kontext však ukazuje, že slova māna namīe zde nemají s latinským výrazem domi meae vůbec nic společného. Věta sama „přeložená“ do spisovného jazyka zní takto: Ten kůň je odchovaný u mě doma, nikoli koupený na trhu od někoho. Mluvčímu litevštiny je zcela jasné, že slovo mano je zde třeba spojovat nikoli s namie, nýbrž s augintas. Vedle namīe se v nářečích užívá také tvar namieje se zcela stejným významem (Doma nemohu spát, ale tady, na cizím místě, jsem prospal celou noc KlvŽ.). Tento tvar není nejspíš ničím jiným než výsledkem analogie s inessivy jiných kmenů podstatných jmen (srov.: pievo-je, panamė-je atd.). Vedle příslovcí se substantivním formantem -ie se ve starších písemných památkách a nářečích vyskytují také adjektivní příslovce, z nichž některá se svým významem shodují s příslovci s formantem -(i)ai, a proto byla nejspíše téměř vytlačena z užívání, zatímco jiná mají svůj specifický význam, který nenahrazují ani příslovce s formantem -(i)ai, ani příslovce jiných nejživějších typů, a proto zůstávají v žemaitském nářečí živá. Příklady prvních mohou být takové tvary jako vysoko „vysoko“ Mž 274, hluboko „hluboko“ (sami jsme vlezli do stodoly, vyhrabal jsem se do zdi hluboko... ŽR III 14.). U druhých se zachovaný lexikální význam základního slova prolíná s významem času a užívá se jich k označení různých povětrnostních podmínek a jejich stavu (někdy se zájmenem takové se stejným formantem), např.: ošklivo „za ošklivého, deštivého počasí“ Kv, Rt, Ms, takové ošklivo „když je tak ošklivé počasí“ (Takové ošklivo, že bys ani psa z domu nevyhnal. Kam půjdeš v takovém ošklivu? Vvr.), chladno „když mrzne, za chladného počasí“ (Za chladna dobytek sežere více krmiva Šts.), takové chladno „když je tak chladné počasí“ Pgr (V takovém chladu nelze ani nohu vytáhnout z domu Kv, Rt, Ms.), teplo „za teplého počasí“ (Když je teplo, pijeme dosyta, když je zima, pijeme jen poskrovnu kořalky= Šts.). K označení povětrnostních podmínek se v žemaitském nářečí často užívají také adverbia s formantem -ie (někdy se zájmeny téhož formantu tokie, šiókie), odvozená od adjektiv se sufixy -ota-, -uota-, např.: audrotie „za bouřky, během bouřky“ Pgr, dárganotie „za plískanice, nevlídného počasí“ (Nepřátelé museli trpět ve dne v noci za plískanice či za mrazů p.), tokie dárganotie „za takové plískanice, takového nevlídného počasí“ (Za takové plískanice jsou i vrány načepýřené Vvr.), dárgnotie ve stejném významu jako dárganotie Slnt, tokie dárgnotie ve stejném významu jako tókie dárganotie (Za takových plískanic člověk nevystrčí hlavu z chalupy Slnt.), giedrotie „za jasného počasí“ ž. grúodetie „v prosinci“ ib, káitrotie „za horka“ ib, lýt otie „když prší, za deštivého počasí“ Pgr, lýtuotie „tamtéž“ Šts, migluotie „za mlhy“ (Za mlhy jsme zabloudili u jezera Llkž.), sniēguotie „když sněží, za sněžení“ (Za sněžení bosý daleko nedojdeš Šts.), speig otie „za třeskutého mrazu“ Šts, spéiguotie „tamtéž“ (Za třeskutého mrazu silnice zmrzly Šts. Tak 2. Lietuvių kalbos gramatinė sandara 17 děti vychované od malička a později, když vyrostly, musely hladovět a strádat, snášet útrapy za mrazů i za jasného počasí, a to všechno nadarmo D.), anokie speiguotie „za takového mrazu“ Kv, vėjuotie „za větrného počasí“ (Za větrna bude třeba jet Pgr.) atd. V některých žemaitských nářečích (např. v Pagramantisu) se souběžně s těmito starými adjektivními adverbii inessivního původu užívají se zcela stejným významem také adverbia pocházející z postpozitivního inessivu adjektiv ženského rodu: audrotoje || audrotie, lytotoje || lytotie, vėjuotoje || vėjuotie atd. Příkladem dvoukmenových odvozenin tohoto typu může být blauždlaužotie (a tokie blauždlaužotie) „když po mrazu ještě nerozmrzlo a láme se to“ (Za takového lámání ledu, kdo by mohl jet po cestě? Jb.), srov. blauždlauža (blauždlaužā Vdžg) „období, kdy se na cestě a v bažinách láme led; ne zcela zmrzlá půda“ End, Kv, Krkl, Sv, blauždlaužas „tamtéž“ Vvr, blauždlaužynė „tamtéž“ Vdžg, blauždlauža (blauždlaužā Skr) „tamtéž“ Vdk, Užv, Up. V žemaitském nářečí se adverbia s formantem -ie označující různé povětrnostní podmínky a jejich stav tvoří nejen od adjektiv, ale také od příčestí činných přítomných či minulých, např.: dulkantie „když je hodně prachu, když se na cestě práší“ (Lépe se jede, když prší, než když se práší Sts.), lynantie „když prší, lytotie“ Sts, pašalusie „když mrzne“ (Za mrazu silnice zmrzly Sts.). Mezi adverbii na -ie a -(i)ai se rozlišuje přísně: na otázku kdy? odpovídá se adverbii jako speigōtie (speiguotie), pašalusie, zatímco adverbia jako speigōtai (speiguotai), pašalusai odpovídají na otázku jak? (srov. Dnes ráno bylo mrazivo, speigōtai (nikoli speigōtie) Sts.). Již z uvedených příkladů bylo možné si všimnout, že formant -ie se neomezuje na odvozeniny od podstatných a přídavných jmen a příčestí, ale přechází také k některým ukazovacím (či určovacím) zájmenům, která se s tímto formantem sama změnila v adverbia a užívána prepozitivně vedle adjektivních adverbií s formantem -ie s nimi tvoří určité frazeologické adverbiální spojení (tokie biaūrie, tōkie šalitie, tōkie dārgnotie (tōkie dārgnotie), anōkie speiguotie, tōkie blauždlaužotie atd.). Někdy se však užívá i samotné zájmenné adverbium s formantem -ie, když je povětrnostní stav zřejmý z kontextu nebo ze samotného okolí. Zvláště častý je zde tvar šiōkie „za takového počasí“ (Za takového počasí je cestování pěkná bída Ž.). Tento jev se odráží také v jazyce krásné literatury — v jazyce Žemaitėových spisů (srov.: Snad už přestane pršet, kdo by mohl za takového počasí jet? ŽR I 146. Za takového počasí by dětem bylo zdravěji venku ib 301. Nastala taková pracovní sezóna, jak se říká: za takového počasí se i kámen na poli hýbe ib II 23. Co je třeba, aby i dobytek za takového počasí sbíral síly? ib 198. Kobylkám se za takového počasí uleví (unaví se za deštivého dne) ŽR.). Na závěr přehledu adverbií pocházejících ze singulárového inessivu je třeba poznamenat, že postpozitivní inessiv, který se zachoval v pádovém systému současné litevštiny, má k adverbializaci podstatně menší sklon než například instrumentál. Inessivní tvary se adverbializují spíše u takových podstatných jmen, jimiž se vyjadřují obecnější a abstraktnější časové či 18 významu místa. Obecně vzato nejsou koncovky postpozičního inesivu náchylné stávat se slovotvornými formanty příslovcí. Koncovka nepostpozičního inesivu -ie, který z deklinačního systému vypadl již v dávných dobách, vykazuje jistou tendenci stávat se slovotvorným formantem příslovcí a zahrnovat i odvozeniny nesubstantivní povahy, tento jev však nepřesahuje hranice žemaitského nářečí a všeobecně se neprosazuje. Ve spisovném jazyce je příslovcí nepostpozičního původu velmi málo. Velmi řídká jsou také v jazyce beletristických děl. Dokonce i Žemaitė, zřejmě s ohledem na tendence spisovného jazyka, užívá ve svých dílech méně příslovcí s formantem -ie, než kolik jich existuje v samotném žemaitském nářečí. Proces adverbializace postpozičního inesivu je v současné litevštině spisovné živý, zatímco příslovce nepostpozičního původu nevykazují žádnou životaschopnost. Zachovalo se jich zde jen několik forem, které se ustálily jak v lidovém hovorovém jazyce — v nářečích —, tak ve spisovném jazyce (anksti, arti, toli, namie). 2. Směrový vnitřní lokál (ilativ) Vedle postpozičního inesivu, který se dodnes zachoval v deklinačním systému nářečí i spisovného jazyka, se užívá také ilativ. V jazyce písemností 16.–17. století i v dnešních východních aukštaitských nářečích se ilativ pevně drží v deklinačním systému jako samostatný pád. Mají jej všechny ohebné slovní druhy. Vedle inesivu, který odpovídá na otázky: v čem, kde, na kterém místě se co dělá, nachází, děje…?, se užívá ilativ, jenž označuje místo, kam někdo jde, pohybuje se, ubírá, směřuje. Proto se mu někdy říká direktiv, aby se zdůraznil jeho směrový význam. Význam ilativu, stejně jako inesivu, souvisí s vnitřkem místa; označuje tedy vnitřní vztah k místu, kam někdo jde, pohybuje se, ubírá, nikoli vztah k jeho okolí. Singulárový ilativ vznikl ze singulárového akuzativu připojením určité postpozice. Vznik ilativu v litevštině je starý jev, k němuž došlo ještě v době, kdy se původně přízvučné dlouhé koncové samohlásky a dvojhlásky nezkracovaly a koncové -n v singulárovém akuzativu ještě neodpadlo. Protože forma postpoziční složky ilativu dosud nebyla přesvědčivě objasněna, nelze ani otázku samotného vzniku ilativu dosud považovat za definitivně vyřešenou. Téměř všichni badatelé litevského jazyka souhlasí s tím, že singulárový ilativ je utvořen ze singulárového akuzativu a určité postpozice. Jednotný názor nepanuje pouze ohledně podoby samotné postpozice. J. Endzelīns ve svých posledních pracích otázku podoby této postpozice neřeší; pouze ve svém díle „Baltu valodu skaņas un formas“ (Rīgā, 1948, p. 143) uvádí názor E. Fraenkela, že tato postpozice měla podobu a<ide. *o. Protože J. Endzelīns z několika předpokládaných podob postpozice uvádí jen jednu (konkrétně a), lze se domnívat, že v této otázce spíše souhlasí s E. Fraenkelem. Názor, že jednotlivý- 2* 19 singulárový ilativ vznikl ze staré formy singulárového akuzativu a postpozice a, by tedy byl patrně nejnovější. Dříve se v této otázce objevovaly i jiné názory. Zvláště zajímavé a originální jsou zde úvahy K. Jauniuse. Ve své gramatice tvrdí, že akuzativ mohl kdysi označovat místo, kam se někdo ubírá, pohybuje či směřuje, i bez předložky į. Jako příklady uvádí latinské akuzativy domum, rus. Romam, Corinthum, Athenas, které nevyžadují předložku in, ačkoli akuzativy jiných substantiv označující místo, kam se někdo pohybuje, ubírá či směřuje (in urbem, in silvam), se bez předložky in obvykle neužívají. Za pozůstatky takového užití akuzativu bez předložky považuje K. Jaunius v litevštině směrové formy východních aukštaitských nářečí: eik gulti, jis eina šieno piautų. Také substantivní akuzativy se tedy kdysi v litevštině užívaly v těchto významech: *laukan, *šalin. Protože takové akuzativy byly sémanticky velmi blízké příslovcím, byl k nim časem připojen příslovečný formant (který K. Jaunius nazývá „potvrzovací částicí“) ai (srov.: šaliai, šiltai); ten se později odštěpil, avšak -n se zachovalo ve všech nářečích, protože se dostalo na samý konec slova poměrně nedávno¹. K. Jaunius, který nesouhlasí s A. Schleicherem, jenž tvrdil, že singulárový ilativ vznikl ze singulárového akuzativu a postpozice na, neoddělitelné od staroslověnského na (rus. на, lenk. na), dále píše: „Schleicher se domníval, že laukan a další podobné formy vznikly ze singulárového akuzativu *laukan a předložky odpovídající slovanskému výrazu. Tento názor však není opodstatněný. Víme-li, že východní Aukštaitové změnili an před souhláskami na un (srov. východní sū-sparą = a žemaitské są-sparą ‚die Gehrsass‘, sū-narys = a žemaitské są-narys), stačí se jen podívat na takové rčení jako například ‚miškān būdavo eini‘ (Anykščių šilelis, 20. řádek), a bude jasné, že miškān mohlo vzniknout pouze z *miškanai, nikoli z *miškan-na. Z prolyze *miškan-na by se u východních Aukštaitů očekávalo nikoli miškān, nýbrž *miškūna¹².“ Poslední argument K. Jauniuse je dnes již třeba považovat za zastaralý. Ve skutečnosti by ilativ miškana ve východních aukštaitských nářečích nemohl přejít v *miškūna, protože ve formě miškana je zvuková skupina an nikoli tautosylabická, nýbrž heterosylabická (srov. miška-na). Názor, že ve formě miškana bylo ve starověku an tautosylabické, nemá oporu. Tento názor předpokládá tautosylabické an tam, kde je zcela nemožné a kde je nepotvrzují zákonitosti litevského jazyka. Výslovnost *miškān-na (s tautosylabickým an) je v litevštině nemožná, protože litevština nepřipouští gemináty ani dnes, ani je nepřipouštěla ve starověku, o čemž se lze snadno přesvědčit na takových ilativních formách ženského rodu, jako jsou rañkon, galvōn. Kdyby tyto formy ve starověku gemináty měly, tedy kdyby se vyslovovaly *rankān-nā, *galvān-nā, v současném jazyce by se před koncovým -n zachovala samohláska a, nikoli o, tj. vyslovovali bychom *rankan, *galvan, nikoli rañkon, galvōn. Gemináty nemohly vzniknout už při samotném spojení postpozice s 11 К. Явнис, Грамматика литовского языка, отдел II, перевод грамматики литовского языка, исполненный К. Буга, Петроград, 1908–16, p. 119—120. 12 Tamtéž, p. 120. 20 forma akuzativu na začátku. Pokud bychom tedy připustili, že zde byla postpozice ná (což potvrzují i dávno doložené formy šalina, namuosna), mohli bychom zároveň zcela oprávněně tvrdit, že již na samém počátku spojování této postpozice s akuzativní formou se vyslovovalo miška-nā, ran-kā-nā, galvā-nā, z čehož se časem musely vyvinout dnešní formy miškān, raṅkon, galvōn. K. Būga zpočátku, stejně jako K. Jaunius, považoval za postpoziční složku ilatyvu ai¹³, později pak nā¹⁴. Tímto způsobem se objevují nejméně tři postpozice: a, ai a nā. Už tato okolnost ukazuje, že ohledně podoby postpoziční složky ilatyvu dosud nepanuje jednotný názor. Je proto pochopitelné, že někteří badatelé litevského jazyka (mezi nimi Chr. S. Stang¹⁵ a částečně také J. Endzelynas¹⁶) se neodvažují ani navrhnout podobu samotné postpozice a poznamenávají, že zatím nebyla objasněna. Litevština se ilativem neliší od ostatních baltských jazyků. Jak uvádí J. Endzelynas¹⁷, ilativ (v singuláru!) se jako živý pád užívá také v nejstarších písemných památkách lotyštiny; odpovídá se jím na otázky: kde?, kam? nebo kdy? (např.: kounan tapt, krustan sists, cietuman tur, tan trešan dienan, tan... vietan, zemen atd.). V pozdějších písemných památkách i v dnešních lotyšských nářečích jsou doložené ilativní formy zcela adverbializované. J. Endzelynas¹⁸ na základě podoby andangonsun „v nebi“ zlomku pruského textu z doby před reformací, který předložila E. Mikalauskaitė¹⁹, tvrdí, že ilativ existoval také ve staré pruštině. Iliativy se tvoří od podstatných jmen všech kmenů jak ve východních aukštaitských nářečích, tak ve spisovném jazyce. Tvořivost ilativních forem a jejich rozšíření závisí nejen na lexikálním významu podstatných jmen a na tendencích jejich užívání, ale také na frekvenci samotných jmenných kmenů či produktivitě přípon: čím častěji se určitý kmen nebo přípona vyskytuje v mluveném či psaném jazyce, tím více ilativních forem se s nimi užívá. Podstatná jména kmene a mají v ilativu zobecněnou koncovku -an (po tvrdé souhlásce) (laukan, oran). Podstatná jména kmene ia nejsou z morfologického hlediska jednotná: některá mají v nominativu singuláru koncovku -as (po měkké souhlásce) (kėlias, medžias „strom; les“, vėjas), jiná -is, -ys (káilis, užpakalỹs). Iliativy prvních tedy končí na -an (po měkké souhlásce) (kelian, medžian, vėjan), zatímco u druhých na -in (káilin, užpakalin). Je třeba poznamenat, že ilativy těchto prvních podstatných jmen (jako jsou kėlias, medžias, a zvláště takových jako vėjas, kraujas) přinejmenším v písemných textech naší doby ¹³ K. Būga, Aistiški studijai, I d., Peterburgas, 1908, p. 41. ¹⁴ K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, I—II sąs., Kaunas, 1924, p. XXX. ¹⁵ Chr. S. Stang, Die Sprache des litauischen Katechismus von Mažvydas, Oslo, 1929, p. 106. ¹⁶ J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, p. 460—461. ¹⁷ Ten pat ir Baltu valodu skaņas un formas, Rīgā, 1948, p. 143. ¹⁸ J. Endzelīns, Baltu valodu skaņas un formas, p. 143. ¹⁹ „Archivum Philologicum“, t. 7, Kaunas, 1928, p. 105—106. 21 v jazyce se vyskytuje velmi zřídka. Ilativy podstatných jmen o-kmenů končí na -on (po tvrdé souhlásce) (galvón, píėuon); u io-kmenů — na -on (po měkké souhlásce) (pi̇ṙkon, sáujon), u ė-kmenů — na -ėn (draugėn, kelionėn), u i-kmenů — na -in (akiñ, šaliñ), u u-kmenů — na -un (po tvrdé souhlásce) (vidūn, viršūn), u iu-kmenů — na -un (po měkké souhlásce) (sodžiūn, spi̇ėčiūn) a u souhláskových kmenů — na -in (akmeni̇n, vandenin). Jaký je vztah mezi ilativními tvary podstatných jmen a příslovci? Někdy se tvrdí, že ilativní tvary podstatných jmen v současné litevštině nejsou ničím jiným než příslovci20. Je však třeba poznamenat, že takové tvrzení je apriorní a předčasné. Vztah ilativních tvarů podstatných jmen k příslovcům je jeden v lidovém mluveném jazyce — v nářečích — a zcela jiný v jazyce spisovném. Konečně ani v jednotlivých nářečích není tento vztah stejný. Například u východních Aukštaitů je ilativ, jak již bylo zmíněno, stále skutečným pádem, pevně začleněným do samotného systému skloňování, zatímco v jiných nářečích se vyskytují jen jednotlivé adverbializované tvary (laukan, namien, oran, paškun, šalin...). V jazyce spisovném se na tvoření ilativních tvarů podílejí podstatná jména všech kmenů. Zvláště rozšířené jsou v jazyce krásné literatury. Zde je ve svém autorském i dialogovém jazyce užívají nejen spisovatelé pocházející z východní Litvy, ale také představitelé jiných nářečí. K vytvoření představy o rozšíření ilativů ve spisovném jazyce poslouží níže uvedené příklady, převážně vybrané z literárních děl a roztříděné podle kmenů. Aby příklady nezabíraly příliš mnoho místa, ponecháváme vedle ilativů zpravidla jen slova, která je řídí, a také jejich přívlastek. Výpustky označují vynechané části uvnitř ilativní konstrukce. kmen a neidėjęs tėviškės aruodan LGR 292, eis balansan MPuta II 72, išnešė... balkonan VnlU 151, Mano balsan dainuok JbL 100, vienan balsan susūko ib, butan krito MntvR 137, kibo darban CvR VIII 104, darban sukrušė SNeirP II 214, stojo darban CvR II 75, paleistų (tariamosios nuosakos 3-ias asmuo) darban GGuzKlT II 186, stosi... darban LGR 150, Darban nebriesk VnlP 190, daržan skrenda JbL 100, užkūrėjo dvaran CvR VIII 94,ėjo dvaran ib 99, ežeran sužūro ib 77, galan (na dno) tonie (zaniká) JbL 100, išėjau gyveniman MntvR 91, Kabinetan įėjo VnlP 35, 36, išėjo kaiman CvR II 71, išsišdavo nosį kaiman ib VIII 82, kalnan vedantį oieškelį ib 108, įkopta kalnan ib IX 168, įkopė kalnan ib II 228, kapan... paguldyti (trp. příč. min. času činného rodu). JJanR 146, išėjo karañ 20V „Pravopisném slovníku litevského jazyka“ (Kaunas, 1948, s. 70) se vedle takových adverbializovaných či zcela z adverbializovaných ilativních tvarů, jako jsou laukan, šalin, vidun, žemėn, považují za příslovce i tvary jako akiñ, atksnyñan, daržan, eilėn, galan, galvón, gerklėn, kaiman, kišenėn, krūman, lákton, miškan, pūšen, přestože si zřetelně zachovávají svůj jmenný charakter. 22 JbL 100, veda karan CvR VIII 143, puola karan Gud-GuzKIt II 186, dėję karstan VnlU 159, eiti Kaunan CvR VIII 236, Kaunan nuvažiuojime VnlP 31, kieman vis daugiau svieto toino CvR I 59, buvo išėjusį kieman ib II 218, grįžo... kieman ib VIII 37, buvo beeinąs kieman ib 173, įžengęs kieman ib 219, Kieman sugužėjo ib 228, Kieman išsirita ib IX 127, iššoro pro langą kieman VnlP 53, metė pro langus, kieman ib, išmetė kieman ib 56, išėjo kieman ib 58, 63, 80, įėjo Papievo kieman ib 171, Eina ateina mus kieman LGR 135, eidamas klo j iman VnlP 79, krantan... bėga JJanR 94, krantan šniokščia AMickKrS (MPut) 23, nuei savan kraštan GuzKIt II 184, Kraštan užkerėtan kviečia, vadina SNėrP II 13, pasisodino minkštan kreslan VnlU 122, nueik krūman JbL 99, Nebepraleisti Kurskan LGR 113, galėsit... pargrįžti laivan ib 100, lašai papletėjo langan CvR VIII 106, pasibeldė langan ib 117, langan krinta AMickKonr (MPut) 80, žvelgė langan ib 81, žiūri langan JJanR 148, Išėjo laukan (na pole) JbL 99, drįsau išeiti lauk ar BlnR 112, kystelėjo galvą laukan Gud-GuzB I 28, laukan varyti JJanR 153, kuliu virsta laukan TDėdes 118, išbėgo laukan VnlU 169, išsibraukė laukan ib 66, išėjo laukan VnlP 349, 400, galima... laukan... nubėgti ib 162, laukan perkelė ib 171, išsprūdo laukan CvR VIII 118, nesiruošė laukan ib 133, pamatė laukan išvarytus gyvulius ib 203, šokti laukan ib 210, išdumė laukan ib IX 130, šovė (spruko) laukan ib II 176, išsivadino laukan ib 113, išpr ašė laukan ŽR IV 240, laukan išmesti ib I 22, Išėjęs laukan ib II 28, Kam nepati n ka—laukan! ib I 76, lipo laukan ib II 133, kiūtina laukan ib II 133, kiūtina laukan ib IV 106, spūdino laukan ib I 74, III 98, lipkite laukan ib II 130, dūmas įsigavo vidury didžiosios salės, iš laužan suverstų popierių ir knygų CvR II 153, linkan Rž, Krito miegan TDėdes 42, išvežė... miestan CvR VIII 142, atklydo miestan MntvR 165, grįšiu... miestan JJanR 91, drožk miestan VnlP 57, buvo išvažiuavę miestan ib 43, išvežė miestan, ib 32, subėgo miškan JbL 100, nebijai... eiti miškan TDėdes 33, miškan įsisuko LGR 205, laikas būtų įstatyti jį mokslan CvR VIII 137, nagan imti JbL 100, nagan paimsiu VnlP 39, išeik... oran JbL 100, oran išėjo Bien, eik oran BlnR 165, kilstelėjo jį oran CvR II 200, oran pakėlė VnclOb 90, nueisiu paštan VnlU 62, suvaryti ožio ragan VnlP 23, įėjęs restoran an CvR VIII 206, buvo įrašytas... kandidatų sąrašan ib 130, siūlan žiūrėdama CvR VIII 151, sklastyman... perskyrė plaukelius ib 143, gnybdama skruostan ib 118, vargan... išūmet VnlU 157, išneštas sodan CvR VIII 203, stalan (na stůl) neša JbL 99, stieban... kopia AMickKrS (MPut) 15, pradėjo kirsti stiklan CvR VIII 107, ėmė kabinetis stogan ib II 167, kėlė stulpan Gud-GuzKIt 56, atstatęs šonan VnlP 82, žvilgtelėjęs šonan CvR II 175, Pavasarės... šonan ib 188, Tik, žiūriu, šonan jisai, šonan Gud-GuzKIt II 13, atsigręžė vienan šonan CvR VIII 88, pasviro šonan ib 67, Žvilgtelki... trobų tarpan JJanR 132, Kažin kad pamėginus teisman? 23 VnlP 187, šel do stodoly CvR VIII 115, vyšel do stodoly ib 118, když ji vypouštěla do stodoly ib 212, synovi, který studuje na univerzitě, dala peníze na univerzitu VnlP 13, zavře do jeskyně MntvR 154, vardan (předložka s genitivem) CvR IX 251, vargan... byste vyhnali VnlU 157, oči... se propadly do tváře ib VIII 100. Pohlédne do tváře ReimTž 27, vyplivne do tváře SNėrP I 268, Bílou husu zvedá do Zlatého vozu SNėrP I 260. kmen ia zval do zahrádky LGR 268, Pojď... do zahrádky ib 174, padá do náruče moře VnclOb 188, uchopil do náruče CvR VIII 61, zvouc do náruče ib 207, vzav do náruče ib II 184, jdu do pavlače LGR 205, vrhl do lože CvR II 117, dostal kožich Bd, Zavedl i do zrcadlové místnosti CvR VIII 98, Požehnej... na dalekou cestu LGR 186, vloživ do koše CvR VIII 138, hnala do smutku ib 132, nežeň... do lesa JbL 100, šel do městečka CvR VIII 38, táhl do městečka ib 84, Do městečka (odjel) VnlP 57, pojede do městečka CvR VIII 119, do hájku... nechodíval VnlP 82, My do bahnitého údolí LGR 188, pustil se do údolí CvR VIII 7, do dálky (: dálka) Rž, vydat se do dálky MPutSv 75, zapřáhnuv vozík pod přístřešek MntvR 188, otáčí se do středu řeky BlnR 94, vběhl na silnici CvR VIII 93, strčil do ohniště Gud-GuzKIt II 227, vyrazit na cestu LGR 127, vydal se na cestu ib 261, Na ta slova (říkaje někomu to slovo) otevřel JbL 100, Na ta slova (na jeho slova, na to) řekl ib, Mluvíš tu náležitě (včas, na místě, jak se patří)? Sts, jde k jezeru TDėdės 64, odhodím k jezeru JJanR 90, ukazujíc... do týla CvR VIII 144, pojede do Panevėžys VnlP 44, vyrazí do světa MntvR 60, sešoural se... na mimořádnou schůzi VnlP 128, vyvlékl se do předsíně ib 53, posouváme se dopředu Gud-GuzB I 319, Dopředu, bratři! MntvR 231, vyšel dopředu CvR VIII 231, vykročiv dopředu ib 48, vystrkujíc dopředu bradu CvR IX 67, hledě dopředu Gud-GuzKIt II 47, budeš pochodovat dopředu LGR 34, povede dopředu ib 234, vykročil by dopředu ib 281, Teď útočíme, teď dopředu ib 114, udělal jsem krok vpřed MPutA I 167, zavřít do skladu Gud-GuzKIt II 38, strčil... do ňader ib 194, přenesl... za kamna CvR VIII 179, táhnouce dozadu své hole BlnR 184, odešel dozadu ib 189, usednuv do parníku CvR VIII 66, vyběhnuv do dveří JJanR 172, odešel do Puodžiūnkiemis VnlP 32. kmen o jede do Argentiny rš, vrhli jsme se do útoku LGR 116, svalil se na podlahu CvR VIII 107, 117, hodil... na podlahu lázní ib II 176, musel se brodit do louže ib 70, strkali do úst ib VIII 53, nacpal do úst ib 230, Bert na pole LGR 256, na poli nepokropené zrno MntvR 50, fouká do jedné housky VnlP 96, pekla mech jako chleba JbL 100, 24 i do hřbetu se kroutí (když hodně bolí břicho) Vs, Vezmi si to na mou hlavu (já za to ručím) JbL 100, utkvělo v hlavě VnlP 79, když mu plnil hlavu CvR VIII 140, bije... do hlavy Gud-GuzKIt II 43, Vlnky se vlní do hlubin moře SNėrP I 264, Pojďme bojovat, pojďme do jeho hnízda LGR 116, slunce zapadá do moře ib 99, do čela ib 71, vmísil se do řeči VnlP 88, vlezli na kopec CvR VIII 136, Svaž... dohromady Gud-GuzKIt II 10, Do boje, přátelé! SNėrP I 201, Do boje nás pozvedá VnclOb 187, vklouzl do kupy CvR VIII 103, leze do okna JbL 100, na rovnou plochu Ad, Do slévárny... se sesypali MntvR 259, přivede do Litvy LGR 111, shromáždili se v Jurově chatrči CvR VIII 30, odvedl... do školy ib 143, přinesou do školy ib 158, nechystala se do školy ib 157, klonil se k matce ib 32, když hnali na louku JbL 99, Srpek na louku, světlušky na zeď ib 100, Vypustil jsem koně... na tu louku ib, nepouštěl je pást se na louku CvR II 75, vracel se do sálu MntvR 199, kapky dopadly... na zeď CvR VIII 106, odrazil od zdi ib 192, když se chystali přestěhovat do nově plánované usedlosti ib 49, vařila kůry do polévky JbL 100, vede do světla komunismu LGR 279, kéž národy najdou cestu k věčnému míru ib 60, přišel na pomoc VnlP 33, ukryvši se v Tamsonu (LGR 220, k pravdě volal JbL 100, dívám se do dálky MntvR 90, cesta se třpytí do dálky SNėrP I 264, přinesli do chléva Š, šel do světnice Gud-GuzKIt II 185, aby... se nerozšířil... na veřejnost MPutA II 63, na jeho místo... jmenován VnlP 165, dívajíc se na jedno místo ib 159, na jeho místo dává lžíci TDėdės 10, polož na místo Gud-GuzKIt II 11, atsavõn (= atsavoj!) „odděleně“ Lš. kmen io začal klesat... dolů VnlP 140, spěchal dolů BlnR 66, vlézt do gymnázia CvR II 134, vlétl do zeleného lesa LGR 183, dostal se na nohu CvR II 113, vtrhne do krámu JJanR 159, hnali do otroctví SNėrP II 259, vrátil se zpátky Aru 17, zpátky se nevrátí Nč, zpátky se plížil AMickKOnr (MPut) 61, nedovolí mu obrátit se zpátky SNėrP II 228, Vraťme se... nazpátek KlvD 264. kmen e vytahuje na světlo BlnR 261, Vypustil (pustil) koně do uličky JbL 100, výšin! láká SNėrP II 14, Jdi, hoď doprava JbL 100, odbočil... doprava VnlP 11, MPutA II 40, jdeš do dílny MntvR 130, Jděte společně (kde je celá družina) JbL 100, společně spojené... ruce MPutA III 203, praktická činnost a teoretické myšlení se musí spojit vjedno trš. Spojme je vjedno ib, shromažďovali se společně CvR VIII 201, smísili se dohromady ib 192, do řady Rž 70, proniká do prostoru JJanR 64, do ulice... vyhrnuli se CvR VI 138, do hlubin tajemství Svedů JJanR 49, klesl do hlubin ib 172, hlou- 25 zavrtal se dovnitř MPutSv 15, zanořil se do hlubin VnclOb 164, spadl do hlubin jezera ib 174, do hrdla Rž 70, cestu k blahobytu národa razíme LGR 227, cesta k životu (vstává, stoupá) ib 142, Jdi, hoď... doleva JbL 100, zahnul doleva ŽR II 409, vydal se... na cestu CvR VIII 78, 66, připravil se na cestu ib 179, připravil se na dalekou cestu ib 234—235, lisdao... kerten VnlU 51, odhodil kerten CvR VIII 207, strkajíc do kapsy JbL 99, zmačkal do kapsy CvR IX 197, nacpal do kapsy ib II 184, poběžím do obchodu VnlP 119, dostane se do hračkářství CvR II 214, Taručio do hrudi se vléval jakýsi radostný neklid ib VIII 46, pronikal do hrudi ib 201, už se chystal vejít do chléva ib 173, tak toužím stále dojít ke štěstí ideálu JJ anR 113, budeš navždy živým příkladem, velkým heslem ke svobodě a slunci SNėrP II 318, ke svobodě se valilo MntvR 21, Vyjdi... do lékárny do krámku LGR 172, dovezli ji do nemocnice, ještě mluvila CvR II 218, odveze do mlékárny ib VIII 118, odjela tam na tu stranu JbL 100, naklonil se na opačnou stranu VnlP 54, začal běžet směrem k údolí na tu stranu CvR II 162, táhnouc se směrem k domu na tu stranu ib VIII 53, hodil do závěje Gud-GuzKt II 42, přenést do sálu VnlU 155, začali se hrnout do sálu CvR VIII 91, stoupá ke slunci LGR 206, vztahují se ke slunci ib 151, Vzchopí se, stoupají ke slunci SNėrP II 226, vrací se do hlavního města CvR II 212, tam se vnitřně upevnil v síle LGR 226, postoupil stranou VnlP 67, Vrátit se do vlasti JJ anR 139, Vrátit se do rodné vesničky LGR 133, přijít do rodného kraje ib 261, vrací se do rodného kraje VnlU 28, přímo „doprava“ Bien, přijdu do komunistické dálky MntvR 248, s očima upřenýma do dálky ŽR I 155, vrací se do chaloupky VnlU 72, nazývá řekou krve JbL 100, spadl do řeky JJ anR 172, odnes do lékárny VnlP 75, odjel ke tchánovi na návštěvu JbL 100, šel do mlýna VnlP 81, vyšplhal na jeho (hromosvodovou) špičku CvR VIII 202, uvést do společnosti ib II 210, zapřažen do Žagrelė LGR 180, skutálel se na zem ŽR III 92, shodil na zem VnlP 40, spadl na zem TDr IV 193, padá na zem LGR 40, s třeskem dopadl na zem CvR II 162, bác! na zem Vaižg. Šešk... na zem ŽR II 405, ulehl na zem CvR VIII 136, klesl na zem ib 119, zřítil se na zem BlnR 178, jako by se propadl do země CvR II 25, Slova se mění v činy a jako údery se zarývají do litevské země MntvR 100, Jedou do země na návštěvu LGR 170. Stoupá do modři JJ anR 63, ponořen do trávy CvR VIII 198, Netrefíš hvězdu JJ anR 49, zabalenou do přikrývky VnlP 55, polekaný... vlnou jezera, která se vzedmula po roztání ledu CvR II 68, pohnat k odpovědnosti Likž, Kometou táhnoucí se do nekonečna oblohy VnclOb 148, upadnuv do polského zajetí CvR VIII 13, přešel do věčného... vlastnictví VnlP 16, převezmeme do vlastnictví ib 71, musel přejít... do vlastnictví panství CvR VIII 133, vznášející se k obloze MntvR 55, spatřil plamen stoupající k obloze CvR VIII 200, Jděte k jezeru JbL 100, sestupuje do údolí CvR II 227, zamířil křovím VnlP 164, házet pod strop CvR VII 32, odsekl (odpověděl) si pod nos ib 229, přilákáni na výstavu TDėdės 22, venkovana, po- 26 spadá do přístřešku LGR 270, naskládat pod střechu VnlP 76, pohlédl do stran paláce ib 63, vešel do předsíně ib 65, kývá za stůl CvR IX 122, sednout si za stůl TDėdės 24. kmen i Akin Rž 70, do jeho ucha, zarostlého hustou vlnou, pronikl zvuk CvR VIII 45, odnést do věčnosti MntvR 229, tlačí k smrti JJanR 61, otočen tváří ke smrti SNėrP I 199, odsouzen k smrti ib II 262, vešel do hradu LGR 185, vjeli do našeho hradu AMickKonr (MPut) 75, jdu do lázní JJan 162, Muži, nedovolme takovým žvanit?! Pryč! CvR VIII 129, Pryč od stolu ŽR I 315, Pryč z našeho středu MntvR 171, pryč s válkou CvR VI 180, Pryč s carskou samovládou! trš, Pryč s kapitalismem! ib, Jdi pryč, jdi! CvR VIII 155, sotva stačil utéct pryč VnlP 55, žene... pryč CvR IX 78, odsunul misku stranou ŽR I 288, stařec mávl rukou směrem ode mne JbL 100 Tam pryč (hleď) LGR 128 (srov. podobu z písemností XVI. století šaliną „pryč“ Mž 279), vzal si k srdci TPrg, vniká do srdce JJanR 66, vede do boje VnclOb 186, láká do jasné budoucnosti JJanR 61, pohled mířil daleko do budoucnosti VnlP 8, Do minulosti už cesta nevede SNėrP II 321, Padneš do záhuby VnclOb 187. kmen (i)u Rozhlíží se k nebi CvR VIII 146, duby... se vzpínaly k nebi VnlK 14, po hlavě se ponořil dovnitř CvR VIII 117, vešli dovnitř ib 210, rozběhl se dovnitř ib 232, nepustit... dovnitř JbL 100, pohlédnout dovnitř SNėrP II 48, Prosím dovnitř VnlP 171, Oheň prorazil nahoru Llkž, dral se nahoru BhnR 162, pohlédl vzhůru AMickKonr (MPut) 19, vzpínal se vzhůru Prg, vyhodí vzhůru ib (srov. viršun užívané jako předložka: Bubliny stoupají nahoru vodou Llkž.), kolem „dokola“ N, byli odjeli do Královce VnlP 8, Jedu do vesnice JJanR 173, Ga ga ga kejhají husy do letního sídla Š, podíval se na ty, kteří se brodili do letního sídla VnlP 40, stoupá na povrch AMickKonr (MPut) 14. Souhláskový kmen ponořil se do vody VnlU 99, Slané slzičky Padaly do vody SNėrP I 267, občas se vyléval do vody VnlP 98. Uvedené příklady ukazují, že (alespoň v jazyce krásné literatury) se illativy užívají převážně u podstatných jmen s konkrétním významem, pro něž se vyznačuje vysokou frekvencí užití i jiný pád spojený s významem místa — totiž inesiv. Jako příklady illativů takových podstatných jmen mohou posloužit následující tvary: būtan, daržan, ežeran, kaiman, kieman, kraštan, krūman, miestan, miškān, sōdan, tvārtan, urvan, daržėlin, gārlavin, kamba-rin, krēpštin, purvynėlin, vežimėlin, pasaūlin, priēangin, sändėlin, užāštin, 27 ūžkrosnin, lāirpurin, āslon, bālon, dirvon, galvōn, gūžtōn, jūron, lankōn, mokyklon, pievon, trobōn, girion, pi̇kion, gātven, gerklēn, kūtēn, sālēn, ūpēn, viršūnēn, pakalnēn, pakrūmēn, palubēn, pastogēn, užstalēn, akin, ausin, pilin, pirtin, ugnin, sōdžiun, vandenin a tak dále. Nejčastěji už samotný nominativ těchto podstatných jmen má určitý místní význam. Ze všeho toho však ještě nelze vyvozovat, že v jazyce neexistuje tendence užívat illativy podstatných jmen s abstraktním významem. Už samotný jazyk děl krásné literatury ukazuje, že vedle illativů podstatných jmen s konkrétním významem se užívají (pravda, mnohem méně často) také illativy podstatných jmen s abstraktním významem, např.: miegān, mōkslan, gyveniman, liūdesin, kalbōn, šviesōn, taikōn, tamsōn, tiesōn, viešumōn, gerovēn, gyvybēn, laimēn, laisvēn, rūstybēn, stiprybēn, atsakomybēn, begalybēn, nelaisvēn, nuosavybēn, mirtin, amžinastin, ateitin, praeitin, pražūtīn a tak dále. Stručně řečeno, samotná povaha lexikálního významu podstatných jmen (jeho konkrétnost či abstraktnost) ještě neurčuje možnost či nemožnost užívání illativů: na povaze významu závisí pouze samotná četnost užívání. Jinak je illativ potenciálně možný v jazyce děl krásné literatury téměř u každého podstatného jména. To zase svědčí o životnosti tohoto pádu, kterou zřejmě udržuje okolnost, že illativ je stále živým pádem v samotné lidové mluvě — na rozsáhlém území východních aukštaitských nářečí. Dokud tedy illativ vykazuje takovou životnost alespoň v jazyce děl krásné literatury, nemůžeme jej považovat za mrtvý či příslovečně ztrnulý ani v literárním jazyce obecně, ačkoli se například ve vědeckých dílech i v jazyce novin užívá jen velmi zřídka. Jak hluboce se mýlí ti, kdo tvrdí, že formy illativu podstatných jmen jsou v literárním jazyce příslovečně ztrnulé, ukazuje už ta nejjednodušší okolnost, že se k nim v jazyce děl krásné literatury zcela běžně mohou pojit a také se pojí přívlastky: a) shodné (rovněž vyjádřené formou illativu) a b) neshodné, např.: a) do jediného hlasu, do své země, do země zakleté, na měkké křeslo, na jedinou stranu, na vzdálenou cestičku, do jediné dýmky, na rovnou louku, na tu louku, do nově naplánovaného sadu, do věčného míru, na jediné místo, do zeleného lesa, na vzdálené cesty, na rovnou loučku, na tu stranu, na opačnou stranu, k té síle, k komunistické rovnosti, do litevské země, do cizí země (=cizí), do věčného vlastnictví, na tu stranu „na tu stranu“, do jasné budoucnosti; b) do stodoly rodného statku, do mého hlasu, na dvůr Papievy, na náš dvůr, do seznamu kandidátů, do zlatého vozu, do náruče moře, do místnosti se zrcadly, do lázeňské předsíně, do mé hlavy, do mořských hlubin, do jeho hnízda, do Jurovy chatrče, do světla komunismu, na jeho místo, do hlubin tajemství, k blahobytu národa, do Taručovy hrudi, ke štěstí ideálu, na stranu údolí, do proudu krve, na jeho vrchol, k jezeru atrakantēn, do nekonečna nebe, pod střechu rolníka, 28 do kouta místnosti, do jeho uší, na mou stranu „na mou stranu“, do ohně boje. Přívlastek (shodný či neshodný) je potenciálně možný u každé ilativní formy, dokud neopustila kategorii podstatných jmen. A naopak, jakmile se některý ilativ začne adverbializovat, počet užívaných přívlasteků se s ním zmenšuje. Nemožnost mít shodné přívlastky již ukazuje určitý stupeň adverbializace. Užívání jakýchkoli přívlastků je nemožné, když ilativ zcela přešel mezi příslovce. Například užívání přívlastků je velmi omezené u takových ilativů jako priekin (Jonas vyšel priekin a říká Bien.), priešakin (O prázdninách jsem si upevnil své odhodlání a učinil dobrý krok vpřed MPUtA I 167.), užpakalin (Všichni tři, natažení, táhnouce své hole dozadu BlnR 184.), vidun (Hned, hned! — ozval se ze tmy Antanas a s plným vědrem vody vběhl dovnitř, do svého pokoje VnlP 53.), viršun (Pohlédnuvše vzhůru, spatří cosi neurčitého — někdo z krovu natahuje ruku k zemi AMickKorr(MPut) 19.). Ačkoli se tyto ilativy užívají převážně bez jakýchkoli přívlastků, jsou s nimi stále možné neshodné přívlastky (zejména genitivní). Kromě toho se vedle těchto ilativů užívají i jiné pády téhož slova ve stejném lexikálním významu. Ilativy se tedy zde ještě zcela neoddělily od podstatných jmen, nýbrž se pouze ocitly v přechodném stadiu mezi podstatnými jmény a příslovci. Při zkoumání vztahu ilativu k příslovcím lze pozorovat tendence k adverbializaci tohoto pádu, které jsou vlastní i adverbializaci jiných pádů (mezi nimi inesivu). Příslovcům se obvykle nejvíce přibližují takové ilativy, jimiž se vyjadřují nejvíce zobecněné a abstraktní prostorové a místní vztahy, např.: laukan (Lidé, nic nepořídili, se vytratili ven ŽR III 98.), oran „ven“ (A všichni vyšli ven, aby se rozhlédli TPrg.), „nahoru“ (On (dítě) pláče, vyčerpán, ale znovu za stolem vznesl draka oran VncIOb 90.), aukštėn (Básník vybírá ze života společnosti nejvýraznější projevy a všechny, do té doby rozptýlené a skryté, vynáší na světlo... BlnR 261.), dešinėn, kairėn (A obě ženy se po návratu domů vyšly na společnou verandu a, nepochopivše jedna druhou, se rozešly: Jonienė se vydala na svou stranu — doleva, Antonienė na svou — doprava VnlP 11.), draugėn (Stávalo se, jako by z pomsty, že se všechny plamínky shromáždily pohromadě a začaly spolu tančit někde na střeše CvR VIII 201.), tiesėn „doprava“ (Stočit koně tiesėn Bien.), žemėn „dolů“ (Ani si nevšiml, jak se skutálel po schodech žemėn... ŽR III 92.), „na zem“ (Jonas Puodžiūnas se rozhlédl, přiblížil se k ohradě a ještě jednou se rozhlédl, zda ho někdo nevidí; pak šup a shodil na zem horní tyč VnlP 40.), šalin (Oklam někoho nějakou maličkostí, potichu se písemně zeptej, řekni mé příjmení, že jsem tě poslal, spěchej s odkupem, a až to vyřídíš, uteč pryč, aby tě někdo zvenčí nezahlédl ŽR I 50.). Že obecnost a abstraktnost významu určují adverbializaci ilativu, jasně ukazuje užívání formy žemėn. V případě, že žemėn znamená „dolů“, máme příslovce užívané k vyjádření určitého místně-prostorového 29 vztahu, a s ilativem zde není možný žádný přívlastek (ani shodný, ani neshodný). Když žemėn znamená „na povrch, po kterém chodíme; na zem“, neužívají se rovněž žádné přívlastky, a proto je i v tomto případě třeba ilativ pokládat za příslovce. Jeho příslovečný charakter zde určuje samotná obecnost významu, jeho abstraktnost, a na tom pak závisí neochota ilativu mít přívlastek. Ilativní příslovce žemėn se zde užívá zobecněně také tehdy, když se nemyslí povrch konkrétní země, nýbrž obecně povrch, po kterém se chodí — podlaha, dlažba, paluba lodi atd. V obou zde uvedených případech usnadňuje adverbializaci ilativu také samotný jeho význam jako pádu. Ilativ, stejně jako inesiv, je již svou podstatou spojen s vyjadřováním místně-prostorových vztahů typických pro příslovce. Vyjadřuje-li tedy tyto vztahy, adverbializuje se rychleji než pády, které svou podstatou s významy typickými pro příslovce spojeny nejsou. Vedle všech zde zmíněných ilativů, které se adverbializují nebo již adverbializovaly, se, jak již bylo patrné, užívají také odpovídající inesivy téhož slova, jejichž vztah k příslovcím má téměř stejný stupeň jako u ilativů, např.: priekyje, priešakyje, užpakalyje, stejně jako priekin, priešakin, užpakalin, pouze se v malé míře přiblížily příslovcím; lauke, orė, stejně jako laukān, orān, téměř zcela se proměnily v příslovce; aikštėj „na viditelném místě; veřejně“, dešinėj, kairėj, draugėj, tiesėj „napravo“ Bien, žemėj(e) „na zemi; na povrchu, po kterém se chodí“, stejně jako aikštėn, dešinėn, kairėn, draugėn, tiesėn, žemėn, většinou se ocitly v přechodném stadiu mezi podstatnými jmény a příslovci, a proto je lingvisté často pokládají za příslovce. Forma šalyj „vedle“, stejně jako šalin, je zcela adverbializovaná. A konečně vidujė, viršujė (viduj, viršuj), stejně jako vidun, viršun, se užívají bez jakýchkoli přívlastků k označení nejobecnějších místně-prostorových vztahů, a staly se tedy rovněž příslovci. Zvlášť je třeba zmínit ilativní příslovce tvořená individuálně, zcela oddělená od ohebných slovních druhů, např.: linkān (užívané postpozičně) „směrem k“ Rž, numien (numie + postpoziční n) „domů“ Pgr, aplinkun „dokola“ (Bloudit dokola N.), atgaliona „zpět“ (Vraťte se, bratříčci, zpátky KlvD 264.), atgalion „tamtéž“ (Když vylétne roj z úlu, už se zpátky nevrátí Nč.)21, atsavōn „zvlášť“ (Až půjdeš kopat příkop, udělej ty drny zvlášť Lš.), atvirsčiun „obráceně, naruby, naopak“ v písemných pramenech 16. století, įredin „včas, na místě, jak se patří“ J (Mluvíš tady įredin (įredinai)? Šts)22, paškūn (<pasku (pasaku) + postpoziční n) „potom“ Pgr. Některá z těchto individuálně tvořených ilativních příslovcí (např.: linkān, aplinkun, atgaliona, atgalion, atsavōn) se již natolik vzdálila od ohebných slov, že je někdy těžké říci, z které ohebné slovní třídy se vyvinula (z podstatného jména, přídavného jména, nebo dokonce zájmena?). 21 Srov. zde také atgalionai „zpět“ J. 22 įredin mohlo být zkráceno (?) také z příslovce tvořeného formantem -ai, užívaného v žemaitských nářečích se stejným významem, įredinai, nebo z nějaké jiné formy. 30 Z toho je patrné, že příslovcí vzniklých z substantivního ilativu je v současné litevštině poměrně málo. Nevyznačují se zde ani produktivitou, ani rozmanitostí tvarů, ani větším rozšířením. Tato okolnost rovněž ukazuje, že by bylo naprosto nesprávné považovat ilativ za adverbializovaný v litevském spisovném jazyce a ve všech nářečích kromě východních aukštaitských (a jejich blízkých sousedů). Kdyby zde byl tento pád adverbializován, měli bychom mnoho ilativních příslovcí, neboť, jak potvrzují také doklady z východních aukštaitských nářečí ještě v dnešní době, ilativ má každý skloňovaný slovní druh (v nářečích je potenciálně možný ilativní tvar každého skloňovaného slova). Ve skutečnosti je však jak ve východních aukštaitských nářečích, tak v nářečích, v nichž ilativ zcela vymizel ze systému skloňování, a konečně i v samotném spisovném jazyce počet ilativních příslovcí velmi omezený a na různých místech se vyskytují většinou tytéž tvary. Lze tedy mluvit nikoli o adverbializaci ilativního pádu jako celku, nýbrž pouze o adverbializaci jednotlivých jeho tvarů v nářečích, v nichž ilativ vymizel ze systému skloňování, a ve spisovném jazyce.23 Konkrétní jazykové doklady (například malý počet příslovcí vzniklých ze substantivního ilativu) ukazují, že ilativ jako pád spíše zaniká, než že by se adverbializoval, a uvolňuje místo konstrukci s předložkou į a akuzativem. V mnoha nářečích, stejně jako v některých útvarech spisovného jazyka (v jazyce vědeckých prací, publicistiky, úředních písemností atd.), téměř vymizel a v kategorii příslovcí zanechal jen některé ustálené tvary. Množství příkladů však ukázalo, že v jazyce krásné literatury je tento pád stále živý, zejména u substantiv a adjektiv. Mnozí autoři krásné literatury užívají ilativ jako synonymní prostředek, kterým nahrazují konstrukci s předložkou į a akuzativem. Užívání ilativu v jazyce krásné literatury je stylisticky motivováno. Ilativ vedle zmíněné konstrukce rozšiřuje možnosti gramatické synonymie v jazyce krásné literatury, obohacuje rytmicko-melodické prostředky veršovaného básnického jazyka a zároveň dodává řeči postav díla místní kolorit. Stylistickou motivovanost užívání ilativů v jazyce krásné literatury, a tedy i ve spisovném jazyce jako takovém, lze doložit konkrétními příklady. Iliativní konstrukce jako určité syntaktické synonymum (s ohledem na to, že vedle ilativů se ve spisovném jazyce ve větší míře užívají předložkové konstrukce) užívají zvláště mistrovsky naši básníci, např.: Již nepřítel je odsouzen k smrti — Marně se ještě brání. A naše vítězství rychle K nám mocnými křídly letí SNėrP II 262. Bílou husu zvedá Do zlatého vozu: Odvezte si nevěstu, Dceru moji! SNėrP. I 260. Slané slzičky padaly do vody — Ony mě očarovaly Kouzelným ohněm ib 267. Pro syté příroda spřádá sny, láká do jasné budoucnosti, a on... ant 23 Jednotlivé adverbializované tvary ilativu se samozřejmě vyskytují i v těch nářečích, v nichž se tento pád zachoval v systému skloňování. 31 proplétá provaz kolem krku, neboť bota ho žene do záhuby JJ anR 61. Nemusel nás pobízet, abychom zaútočili: Vyskočili jsme jako jeden muž, vrhli jsme se do útoku LGR 116. Jak stylisticky a rytmicko-melodicky motivované je užití ilativů v zde uvedených příkladech, lze poznat už prostým pokusem nahradit ilativy předložkovými konstrukcemi. Jestliže zde tuto stylistickou a rytmicko-melodickou motivovanost ilativů ukazují pouze krátké úryvky textu — jednotlivé věty —, kontext (který zde z důvodu úspory místa vůbec neuvádíme) by ji ilustroval ještě výrazněji. Spisovatelský talent samozřejmě dokáže učinit předložkové konstrukce neméně živými, názornými a zvučnými než ilativní konstrukce. Ne vždy však lze jednu nahradit druhou. Ilativy vzhledem ke svému poměrně těsnému sémantickému vztahu k příslovcím často vyjadřují, vyžaduje-li to jazykový kontext, obecnější, abstraktnější a jemnější místní vztahy než předložkové konstrukce, např.: Taková řeč Tarutise ještě více zarmucovala CvR VIII 132. Jeho nebesky modré oči... hledí před sebe, ponořené do dálky ŽR 155. A znovu se krajina písní probouzí k životu LGR 142. Spolu se slovy Moničina nářku začaly ledové kusy narážet do skla. Několik úlomků spadlo na podlahu CvR VIII 107. Moničiny oči se ještě hlouběji propadly do tváře ib 100. Juras vyprávěl o všech svých zkušenostech z astronomie a ukládal chlapci do hlavy těch několik vědeckých poznatků, které náhodou získal z novin ib 140. Chlapec s pěstičkou nacpanou do úst hleděl střídavě na krávu a na otce ib 230. Všichni tři se natáhli a táhli své hole dozadu BlnR 184. Srov. také lidové hovorové rčení Břicho mě tak bolí, až mě kroutí do klubíčka Vs. Předložkové konstrukce by v těchto výpovědích zbytečně zvláštním způsobem komplikovaly vyjadřované místní vztahy a činily by je méně obecnými a jemnými, než jak je vyjadřují ilativy. V jiných případech se ilativy v jazyce krásné literatury užívají proto, aby se předešlo střetu předložkových konstrukcí nebo jiným jevům narušujícím zvukomalebnost jazyka (aliteraci, disonanci atd.), např.: „Viděla (Monika) světlou hlavu staršího dítěte, Kaziuka, skloněnou v trávě, a pomyslela si, že by ho bylo načase zapsat do školy CvR VIII 137. odbočila na polní cestu vedoucí na kopec ib II 108. čeká jen na příležitost dostat se na jeho místo na gymnáziu ib 134. Zvěst o tom, co viděli, se dostala doprostřed velkého sálu, z papírů a knih naházených na hranici ib 153. Otec sám přenesl mrtvého syna za kamna, na odsunuté lůžko ib VIII 179. Na cestách a silnicích rozmístili stráže, obsadili okresní úřady a shromažďují se do oddílů, aby táhli do Kaunasu ib 236. Za časného rána Darulis vstával, snědl skromnou snídani a po zapřažení plavého koně do vozíku odjížděl do práce zamračený MntvR 187—188. do... semináře v Kaunasu vás odvezeme VnlP 31. Někdy tvoří ustálený, avšak zcela neadverbializovaný ilativ s některými slovesy frazeologická spojení užívaná jak v mluveném, tak v psaném jazyce. V takových spojeních se ustálený ilativ obvykle nenahrazuje předložkovými konstrukcemi, případně jej jimi nahradit vůbec nelze. Srov. spojení: hnát před soud, postavit před soud, 32 volat k odpovědnosti, pohnat k odpovědnosti, přejít do vlastnictví atd. To vše dostatečně jasně ukazuje, že užívání ilativu v současném jazyce, zejména v jazyce krásné literatury, je motivováno nejen stylisticky a rytmicko-melodicky, ale někdy ilativ nelze nahradit ani konstrukcí s předložkou į a akuzativem. Právě z těchto důvodů se mnozí autoři krásné literatury ilativní formy nevzdávají. Zvlášť častým užíváním ilativu se vyznačuje jazyk děl Petra Cvirky, přestože v rodném nářečí tohoto spisovatele tento pád není živý. Příklad poměrně intenzivního užívání ilativu v jazyce děl Petra Cvirky zřetelně ukazuje, že gramatický jev (máme na mysli ilativ), který na rozsáhlém území nářečí a zčásti i v psaném jazyce zaniká nebo zcela zanikl, ožívá a rozzáří se novými barvami, když jej autor krásné literatury použije ze stylistických důvodů. Na živé užívání ilativu v jazyce krásné literatury tedy v žádném případě nelze nahlížet jako na umělé oživování zanikajícího tvaru, protože tímto pádem, užívaným mistrovsky, se zde obohacuje syntax děl krásné literatury a místní vztahy ve větě se v určitých případech vyjadřují obecněji (kde je to třeba), expresivněji a jemněji. Avšak i v jazyce děl spisovatelů, kteří ilativ hojně užívají, je mnohem častější konstrukce s předložkou į a akuzativem; ta prokazuje mimořádnou životnost v současné litevštině a postupně nabývá nových významů i stále nových funkcí, takže v mnoha nářečích a v psaném jazyce již nahradila a vytlačila starý ilativ. Konkurence této konstrukce a ilativu pokračuje i v naší době, nejčastěji ve prospěch první z nich. Jestliže předložková konstrukce získává převahu i v jazyce děl krásné literatury, není pochyb, že ilativ jako živý pád časem zanikne i v něm: v řidších případech přejde v příslovce, nejčastěji však ustoupí konstrukci s předložkou į a akuzativem. Obě tyto tendence (adverbializace ilativních tvarů a jejich zánik) jsou v současné litevštině dostatečně zřetelné. Při pojednání o vývoji ilativu nelze tyto tendence v žádném případě směšovat. Osud ilativu v litevštině nelze vysvětlit pouze jeho adverbializací, protože samotný proces adverbializace tohoto pádu není intenzivní a zcela adverbializovaných ilativních tvarů, jak již bylo zmíněno, není mnoho. 3. Současný adesív (adesiv) Stejně jako všechny lokály se i adesiv, který vyjadřuje místní vztahy a ve větě funguje především jako příslovečné určení místa, sémanticky i syntakticky velmi přibližuje příslovcím. Odpovídáme jím na otázky: u koho, u čeho se kdo/co nachází, působí, děje...? Tento pád tedy rovněž vyjadřuje takové místní vztahy, které zdůrazňují vnějšek označovaného (gramaticky chápaného) předmětu, nikoli jeho vnitřek. 3. Lietuvių kalbos gramatinė sandara 33 Předpokládá se, že singulárový adesiv substantiv vznikl ze starého nepostpozičního inessivu (jehož příklady s kmenem na a mohou představovat adverbializované formy artiė, toliė, namiė) a postpozice -pi (: piė „u“ Grv, rovněž lotyš. pie „u“ a pie-) < ide. *pei24. Takové tvoření lze snadno rozpoznat právě v tvarech kmene (i)a gaidiep, grabiep, miškiep, tėviep, vzniklých ze starých nepostpozičních inessivů *gaidie, *grabie, *miškie, *tėvie a postpozice -p(i). Dialekty, které adesiv zachovaly, však ani u tvarů kmene (i)a nemají před postpozicí -p vždy dvojhlásku ie: v Lazūnech a Zietele se vedle -iep vyskytuje také -ip. První zakončení slova (-iep) mají v těchto dialektech nejčastěji adesivové tvary s přízvukem na koncovce (arkliep, vaikiep, veršiep), zatímco druhé zakončení (-ip) mají tvary s přízvukem mimo koncovku (brolip, senip, vyrip, bočiulip). Jednotné adesiální tvary s kmenem (i)a se zakončením slova výrazně liší od adesiálních tvarů s kmenem (i)o, neboť i samotné nepostpoziční inesivní tvary podstatných jmen s těmito kmeny byly rozdílné. Koncovku nepostpozičního inesivu podstatných jmen s kmenem o ve staré litevštině zachovaly adesiální tvary před postpozicí -p(i): bobai-p, mergai-p, momai-p. To potvrzují inesivy v jiných indoevropských jazycích: lat. Romai, Romae „v Římě“, řecký dial. ’Ολυμπίαι „v Olympii“, staroslov. rybĕ, rǫcĕ, nǫdzĕ, mušĕ, které zároveň ukazují, že inesivní koncovka litevských podstatných jmen s kmenem o -ai je pozůstatkem velmi vzdálených epoch, neboť v jiných indoevropských jazycích zde dvojhláska zůstala neporušená (latina, řečtina), nebo se změnila (staroslověnština) již před tisíciletími. Celkově je třeba zde zdůraznit značné stáří tvoření adesivů, stejně jako dalších postpozičních pádů litevštiny. Výmluvně nám to ukazuje přízvuk. Vedle tvaru rañkai-p(i) existuje tvar mergái-p(i). Z toho plyne, že se samotná postpozice připojovala ke starému inessivu ještě v době, kdy si zachovával starobylý indoevropský přízvuk25. Z toho tedy vyplývá, že adesiv litevských substantiv kmene o v těch dialektech, kde se dosud zachoval jako pád, končí na -aip. Stejné zakončení slova mají zde také substantiva kmene io, srov. žmėjap (nominativ singuláru žmėja z běloruského зьмеи Aru 33). V lazūnském dialektu, odkud pochází tento příklad, se adesivní -ap zkrátilo z -aip. Adesiv substantiv kmene ė končí na -eip; -ei před postpozicí -p(i) není ničím jiným než starou koncovkou nepostpozičního inessivu, srov. dešinei-pi26. V Lazūnech -eip < -ep. Tvoření adesiv substantiv s jinými kmeny je značně ovlivněno procesem analogie. Adesivy kmene i i souhláskového kmene obvykle končí na -ip, kmene u na -up: ugnip, širdip, akmenip, sūnup. Adesiv substantiv kmene iu se místy tvoří podle analogie kmene ia a jeho zakončení slova je -ip vedle obvyklého -up (po měkké souhlásce). Velmi zajímavé je, že například v gervėčském dialektu se adesiv (a také aliativ) tvoří nikoli s postpozicí -p(i), jako v lazūnském 24 J. Endzelīns, Zvuky a tvary baltských jazyků, s. 143—144 a K. Būga, Jazyk a starověk, díl I, Kaunas, 1922, s. 275. 25 Viz „Z pozůstalosti K. Būgy“, „Archivum Philologicum“, sv. 1, Kaunas, 1930, s. 66—67. 26 J. Endzelīns, Zvuky a tvary baltských jazyků, s. 128. 34 a v zieťelských nářečích, a to s -k, např.: kmen a: žū́riek, paš̌iek, berniek; kmen io: žvirblik, kiškik, arklik; kmeny o a ē: vārnak (< vārnaik), vištak, žmonāk (< žmonāik), mergāk, gērvek (< gērveik), katēk (< katēik); kmen a: usnik, ānglik, širdik, žąsik; kmen (i)u: karālik, sūnūk || sūniek; souhláskový kmen: šunik27. Taková postpozice se nevyskytuje ani ve starých písemných památkách, ani v jiných nářečích. K jejímu původu zatím nejsou k dispozici údaje v žádném baltském jazyce. Pouze hypoteticky by ji bylo možné spojovat se staroslověnskou předložkou kъ, rus. к. Původ této postpozice je nejasný také proto, že v nářečí, v němž se vyskytuje, se stále hojně užívá předložka piè, která pravděpodobně dala vzniknout postpozici -p(i). Po těchto stručných poznámkách o významu, původu a tvoření adesiivu před námi nyní vyvstávají otázky, které nás zajímají nejvíce: jaký je vztah tohoto pádu k příslovcím a do jaké míry se adesiv v současné litevštině adverbializoval? Odpověď na tyto otázky je třeba hledat v samotném užívání adesiivu. Především je třeba říci, že v nářečích Gervėčiai, Lazūnai a Zietela se adesiv dosud zachoval v systému skloňování v jednotném čísle, zatímco u zájmen se užívají i tvary adesivu množného čísla. Tvary tohoto pádu zde tedy v žádném případě nelze považovat za příslovce, zejména proto, že se hojně užívají i s kongruentními přívlastky, které ještě více zdůrazňují význam adesiivu jako pádu, např.: savām rōdnam̄ bočiulip Zt, taip mergāip ib, svetimāip momāip ib. Avšak ani v Zietele, kde jsou fonetické podoby adesivu v jednotném čísle zachovány nejlépe, již neexistují jeho tvary množného čísla, s výjimkou zájmenných. Funkce adesivu množného čísla zde, stejně jako v jiných nářečích, převzal inesiv. To vše jasně ukazuje, že adesiv je v uvedených nářečích zanikajícím pádem, jakým byl i v písemnostech 16. století. Zánik tvarů adesiivu není totéž co jejich adverbializace. Kdyby šlo o totožné jevy, měli bychom v nářečích, v nichž adesiv zanikl, množství adesiivních příslovcí. Ve skutečnosti tomu tak není. Dokonce i ve východních dzūkijských nářečích (např. v Dieveniškės), kde adesiv pravděpodobně zanikl později než jinde, je adesiivních příslovcí mimořádně málo — sotva jedno či dvě. Adesiv tedy směřuje spíše k úplnému zániku než k adverbializaci. Hlavní příčinou zániku adesiivu (stejně jako jiných postpozičních pádů: ilativu, aliativu) bylo a stále je toto: rozšiřování významů a funkcí předložek a stále větší prosazování předložkových konstrukcí. Je tedy patrné, že adesiv, který vznikl z postpoziční konstrukce, jež musela být charakteristická již pro předpísemné období dějin litevštiny, postupně zanikl jako pád, neboť nedokázal odolávat předložkovým konstrukcím. Jeho funkce převzaly předložkové konstrukce. Dnes pokročil zánik adesiivu tak daleko, že v některých nářečích tento pád nezanechal (alespoň s postpozicí -p(i) ani stopy, dokonce 27 P. Arumaa, Litauische mundartliche Texte aus der Wilnaer Gegend mit grammatischen Anmerkungen, Dorpat, 1930, p. 57. 3* 35 ani jediné jeho adverbializované podoby. Stejný je, dá se říci, osud adesivu i v literárním jazyce. Už to samo jasně ukazuje, že vývoj adesivu se vyznačuje nikoli tolik adverbializací jako spíše zánikem. Jen ve zcela výjimečných případech lze nalézt ten či onen substantivní adverbium adesivního původu jak v nářečích, v nichž tento pád už dávno zanikl, tak v literárním jazyce, např.: galiep „nakonec“ (Ant galiep galo atėjo Užv.), galyp „t. p.“ LKŽ „G“, nakťiep (Dieną dienop nuo griautuvų virsta mūrai ir bokštai, Naktį naktiep rausia žemę griaunančios minos, kaip kurmiai AMickKonnr (MPut) 50.), namiep(i) RŽ, šaliep JbL 102, šalip ib, LKŽ „G“, TŽ V 130, Llkž, RŽ, TPrg, LzPR. Tato nepočetná adesivní adverbia ve skutečném užívání častěji plní funkci aliativních adverbií (galiep, galyp — místo galóp, srov. také nãkti naktiep vedle dieną dienóp). Právě tato změna funkce svědčí o té fázi vývoje adesivu, kdy se mluvčímu v mysli zcela vytratila jeho pádová funkce. Jen tak lze úplnou necitlivostí vůči významu adesivu a aliativu vysvětlit užívání takových neobvyklých, umělých spojení, jako jsou dieną dienóp, nãkti naktiep, jimiž chce překladatel „Konráda Valenroda“ dodat jazyku překladu archaický kolorit. 4. Směrový vedlejší lokál (aliativ) Tento pád (máme-li na mysli podstatné jméno) označuje osobu nebo věc, k níž se někdo přibližuje, jde, plíží, pohybuje či směřuje. Aliativ se ve starých písemných památkách vyskytuje v podobách jako tėvop, motinosp, žemiesp, sūnausp, seseresp atd. Aliativ je tedy stejně jako adesiv tvořen postpozicí -p (< -pi < -pie)²⁸, jenže zde se připojuje k jinému pádu, totiž k tvarům genitivu (singuláru i plurálu). Tvary aliativu plurálu si před postpozicí -p(i) zachovaly nosovou souhlásku (m). Z toho je patrné, že tento pád vznikl v době, kdy koncovka genitivu plurálu ještě obsahovala -n. Samo o sobě to však není známkou mimořádně vysokého stáří aliativu, neboť nosový zvuk -n se v koncovce genitivu plurálu ve skutečnosti zachoval ještě poměrně nedávno. Opravdu vysoké stáří aliativu dokládá přízvuk v jeho singulárových tvarech, jako jsou miškóp, namóp, stalóp, v nichž se zachoval přízvuk na koncovce. Genitivy takových podstatných jmen se starým koncovým přízvukem, jako jsou miškas, nāmas, stālas, se nyní přízvukují na kmeni (miško, nāmo, stālo). Z toho plyne, že aliativy miškóp, namóp, stalóp byly utvořeny z genitivů singuláru ještě před přesunem přízvuku v těchto tvarech z koncovky na kmen, tedy již v předhistorické době, dříve, než došlo k přesouvání přízvuku z kmene na koncovku podle známého Saussurova-Fortunatovova zákona. Jak v písemnostech XVI—XVII století, tak v těch současných nářečích, která si adesiv dosud zachovala, je aliativ podstatných jmen ze všech lokálů zachován nejslaběji. 28. V nářečí v Gervėčiai, jak už bylo zmíněno, se aliativ tvoří z genitivu a postpozice -k, např.: Aš žadu nueiti Sturliók, Galiniók, Misiuliók (k Šturliovi, Galiniovi, Misiuliovi). 36 Kromě zmíněné konkurence předložkových konstrukcí je třeba poukázat také na fonetické činitele, které mohly urychlit zánik pádů na -pi (aliativu a adesivu). Takové výroky z lazūnského nářečí, „přeložené“ foneticky do spisovného jazyka, jako aš atvedžiau tavęs veršį, pridėjau ausį žolės, lokys dabėgo upės, viena merga utarija kitós, grįžti savóp sūnaus, ukazují, že ve tvarech tavęs, žolės, upės, kitós, sūnaus po hlásce -s odpadla postpozice -p(i). Zůstaly zde tedy v podstatě jen první složky aliativu — tvary genitivu. Postpozici -p si v lazūnském nářečí zpravidla zachovávají takové aliativy, jejichž první složka (vyjádřená genitivem) nekončí hláskou -s. V samotném lazūnském nářečí se tak projevuje mimořádně důležitý fonetický činitel, který ukazuje, proč mohl aliativ (a také další pád tvořený postpozicí -p(i) — adesiv) v mnoha jiných nářečích vymizet již poměrně dávno, přestože v písemných pramenech 16.–17. století byly tyto pády ještě poměrně hojné. Z fonetických důvodů (nejspíše kvůli snadnější výslovnosti) odpadá -p (< -pi < -pie) po hlásce -s v aliativu a později i po hlásce -m (vaikump, manimp, didžiamp) v aliativu a adesivu. Po odpadnutí postpozice -p se tyto pády syntakticky stávají dvojznačnými, mnohoznačnými, nebo dokonce zcela nesrozumitelnými. V jazyce však takové věci nemohou být; nemohou se v něm uchovat tvary, které zatemňují myšlenku nebo jsou nesrozumitelné. Zkrácené formy aliativu a adesivu, které tak vlivem fonetických činitelů ztratily syntaktickou zřetelnost, tedy mohly z jazyka ustoupit a přenechat místo expresivnějším formám a konstrukcím. Je samozřejmé, že se takové formy nemohly ani adverbializovat. Není proto náhodou, že v písemném jazyce i v těch nářečích, kde pády s postpozicí -p(i) dávno zanikly, mají adverbializované formy aliativu, které se tu vyskytují, před postpozicí -p nejčastěji samohlásku: amžinóp, atgalióp, atpakalióp, geróp, namóp, vakaróp atd. Zajímavé je, že aliativní (směrová, „k něčemu“) adverbiální význam je v současném jazyce živější než adesivní (lokální, „u něčeho“), a proto i taková adverbia původem z adesivu jako galiep, galyp, naktięp, namiep(i), šaliep, šalip častěji plní funkci aliativních adverbií. Již tak řídké pozůstatky adverbializovaného adesivu tedy nejsou z hlediska funkce odlišitelné od aliativních adverbií, a proto v dnešním písemném jazyce a nářečích (s výjimkou nejvýchodnějších dzūků a jazykového ostrůvku v Zietele) postupně zanikají dokonce i adesivní adverbia, nemluvě už o samotném adesivu jako pádu, který zanikl dávno. Naproti tomu aliativní adverbia (ačkoli samotný aliativ jako pád se i v uvedených litevsky mluvících jazykových ostrůvcích zachoval nejslaběji) vykazují o něco větší životnost a užívají se poněkud šířeji a častěji jak v písemném jazyce, tak v nářečích, kde pády s postpozicí -p(i) již zanikly, např.: dangospį „do nebe, danguspi“ (Ir lietuvis nešaukias dangospi... LGR 270.), dienóp „do dne“ (Dieną dienop nuo griautuvų virsta mūrai ir bokštai... AMickKonr (MPut) 50.), dievóp (Kitur per kaimus perėjo, šaukdamas dievop geros valios katalikus, pusiau kunigiškai apsirengęs vyras, renkās aukas katedros varpams įtaisytį CvR VIII 191.), galópi „na konec, do konce, konečně“ (iš pradžių balsas eina iš reto, paskui greityn ir galopi be galo greitai Blv. Tartumbei tyr(u)ose vėjas, [Valteris] turi bastytis pa- 37 sauly, Smurtaut, žudyt ir galopi žūti mirtim išdaviko AMickKonr (MPut) 55.), galóp „dtto“ (Jau viskas eina galop Jb. Jijė, gaspadinė, galop varo mane, t. y. stramužija, muštruoja J. Karas kaip karas, o maras, kaip nori taip suk — baisiaи kaip karas, — galop ištarė seniausiasis žmago-ras Gud-GuzB I 19. Galop, jei visi augalai būtų lygūs, tai kas gi juos apgintų nuo kaitros, nuo audros, nuo šiaurės vėjo?.. VnlU 90.), mirióp „smrtelně“ Llkž, mirióp „dtto“ (O kas jau pradeda girtuokliauti, tasai daugiausia ir miriop nusigeria SimnA 146.), myrióp (nušalti, pasmerkti) Llkž, namópi „domů“ (Grįžk namopi sutemoj LGR 168. Grįžk, medžiokli, namopi... AMickKonr (MPut) 47.), namóp „tj.“ Llkž, pavakarióp „k večeru“ Llkž (Pavakariop koridoriuje triukšmas truputį nuščiuvo, vien tik prižiūrėtojos laksto, juokiasi, raktais žvangina ŽR III 307.), pavakaróp „dtto“ ŽR I 117, pavasarióp „k jaru“ Rž, Llkž, ŽR IV 48, MontyR 13, CvR VII 34 (Sargaliojusi žiemą Monika pavasariop su- gijo, bet po naujo, ketvirto iš eilės, alpulio ji atkrito ir daugiau nebeper- žengė namų slenksčio CvR VIII 234.), rytóp „k ránu“ Rž, rudenióp „k podzimu“ ib, Llkž, ŽR II 251, IV 74, CvR VII 38, VIII 56, 138, 201, IX 154, BlnR 42, MPutA II 15, VnlU 164 (Rudeniop, prasidėjus gruodams, į virtuvę susigrūdo daiktai ir žmonės, šaltesnėmis dienomis kovodami dėl pirmos vietos prie ugnelės CvR II 113), rudenóp „dtto“ Llkž, ŽR I 262, III 247, IV 375, 410 (Vasara buvo karšta ir sausa; bet rudenop linkui, kaip dienelė per šmotą jau patrumpėjo, tuomet ir lytus tankiau lankytis pradėjo ŽR II 228.), vakaróp „k večeru“ Llkž, Rž, ŽR I 239, II 480, CvR III 125, VI 272, IX 73, VnlU 17, 121, MPutA III 35, Gud-GuzB II 162, Kpn (Tlpr 99) (Dabar vakarop manęs telauk... parvešiu ką norint nuo matušės ŽR I 226.), vasaróp „více k létu“ (Vis jau vasarop, vis jau nebe taip šalta, kaip žiemą Llkž. jau... didžiau vasarop linkuo, vienok pavaka- rėlis toks pat gražus ir tyrkus ŽR I 194.), velnióp „k čertu“ Llkž, TDDėdes 84, ŽR I 249, Gud-GuzB I 120 (O dabar, ponas, — keliaukite! Traukitės velniop! Girdite?! CvR VIII 191.), žiemóp „k zimě“ Llkž. Jak ukazují příklady, aliativní adverbia se častěji vyskytují v jazyce krásné literatury. Jejich užití zde bývá nejčastěji motivováno stylisticky nebo rytmicko-melodicky. Někdy se autor krásné literatury ve snaze dodat jazyku archaický nádech nespokojí s aliativními adverbii, která jsou v literárním jazyce jeho doby k dispozici, a použije tu a tam aliativ jako pádový tvar. Například V. Mykolaitis-Putinas při překladu Mickiewiczova „Konrada Wallenroda“ zpestřuje jazyk vyprávění vaidily vedle aliativních adverbií galopi, namopi²⁹ také takovými archaismy jako kalnоп „na horu“ (Vos tik saulė tekėjo, aði pagrunda ka- nопos, Ryto migloje dvieje skuba kalnop raitininku AMickKonr (MPut) 54.), kiemopi „na dvůr“ (Dūmai trenkė į rūmą, mes išbėgom kiemopi ib 45.) aj. Takto tvůrčím způsobem oživené mrtvé formy na zvláštním místě kontextu a na základě zvláštního záměru autora se ovšem nestávají adverbii. Ony ²⁹ Překladatel chce i tato adverbia zřejmě zabarvit ještě archaičtěji, a proto ponechává na konci -i. 38 Často se vyskytující aliativy v jazyce písemností 16.–17. století, jako galybėsp, intai- symop, išganymop, keliop, prisakymopi, pulkop, skaitytojop, stalop, sūnauspi, tėvapi (=tėvopi), žodžiop atd., nejsou ničím jiným než podstatnými jmény. Z toho vyplývá, že i mezi aliativy se příslovci stala jen poměrně malá část. Ačkoli se aliativní příslovce ukázala být poněkud početnější než adesivní, přesto ani ona netvoří žádný ustálenější a produktivnější typ, na jehož základě by bylo možné tvořit nová slova. Již samotné příklady ukázaly, že téměř každé aliativní příslovce lze snadno nahradit jinými jazykovými prostředky, zejména konstrukcí s předložkou į a akuzativem. Tím lze vysvětlit jejich malé rozšíření v současném jazyce. Adjektivní příslovce odvozená od singulárního aliativu se svou slovotvorbou a sémantikou velmi blíží příslovcím odvozeným od substantiv, a proto jsou zde uváděna vedle nich. Adjektivní útvary tohoto typu se v současném jazyce vyskytují ještě méně často než substantivní a také většinou ustupují z aktivní slovní zásoby a přenechávají místo běžněji užívaným příslovcím. Již jejich příklady: amžinóp „navždy“ (Tas žmogus... atsigulęs ir užmigęs a m ž i n o p LC 1884, 1.), atgalióp „zpět“ (Atgrįžti veidą a t g a l i o p rš., a t g a l i o p pašlijo AMickKonnr (MPut) 39.), atpakalióp „tamtéž“ (Eik a t p a k a l i ó p į namus Skdv.), geróp „k lepšímu, k lepšímu“ Dv, ilgainop „postupem času“ srš, ukazují, že i tyto výrazy nejsou ničím jiným než pozůstatky minulých epoch. Jsou utvořeny z genitivní formy adjektiva (možná substantivizovaného) a postpozice -p: amžinóp (: ámžinas, -à), atgalióp (: ãtgalias, -ià), atpakalióp (: ãtpakalias, -ià), geróp (: gẽras, -à). Z nich se poněkud odlišuje pouze ilgainop. V současném jazyce vedle něj neexistuje odpovídající adjektivum *ilg ainas, -a, a pouze na základě domněnky lze tvrdit, že takové adjektivum kdysi v jazyce existovalo. K shrnutí analýzy adverbializace singulárních lokálů, v níž byla probrána jejich sémantika, slovotvorba, užití, vztah k příslovcím, proces adverbializace i sémantika, slovotvorba a užití jejích výsledků — samotných lokálních příslovcí — nám pomohou následující závěry. 1. Ačkoli se lokály některých slovních druhů (například podstatných jmen) svým významem a syntaktickou funkcí příslovcím velmi blíží, samotný proces adverbializace lokálů není v současné litevštině aktivní. Lokální příslovce, která se dnes vyskytují (zejména adesivní, aliativní a illativní), jsou tedy většinou produktem jazykového vývoje minulých epoch. 2. V současné litevštině existují inessivy dvojího původu a morfologického složení: postpoziční a nepostpoziční. Na počátku formování postpozičních inessivů plnila funkci postpozice částice *en. Tato postpozice časem zcela splynula se samotným pádem a byla odtržena nebo odpadla. Z obou těchto inessivů se v pádovém systému současného jazyka ustálil pouze postpoziční inessiv. Snáze a rychleji se adverbializují postpoziční inessivy takových podstatných jmen, která označují obecnější, abstr- 39 aktní prostorové nebo časové pojmy, srov. příslovce: vakarė, laukė, orė, rytój (< rytóje), aplinkój „kolem“, apčiūpoj „za tmy, tápáním“, (intimój) (įtimpoj) „neustále“, apačioj, palaidžioj „volně“, pradžioj, dešinėj, draugėj, kairėj, savėj „mezi svými, blízkými“, bąsčiautei, vienõmarškinei, vienõplaukei, šalyjė „vedle“, vidujė, viršujė. Obecně však koncovky postpozičního inessivu nemají sklon měnit se v příslovečné slovotvorné formanty. 3. Koncovka -ie nepostpozičního inessivu, který z pádového systému vypadl již v dávné minulosti, vykazuje v žemaitském nářečí jistou tendenci stát se příslovečným slovotvorným formantem zahrnujícím nejen substantivní, ale i adjektivní, zájmenné a participiální odvozeniny (ankstie, artie, namie, tolie, šaltie, šiokie, dūlkantie...). Vedle formantu -ie je třeba zmínit i jiný formant — -i (pocházející z koncovky nepostpozičního inessivu; srov.: anksti, arti, toli), který je zcela neživotný a neproduktivní a zachoval se jen v několika, avšak mimořádně široce a intenzivně užívaných formách. 4. V jazyce písemností 16.–17. století, stejně jako v pádovém systému dnešních východních aukštaitských nářečí, se pevně drží singulární illativ, který vznikl ze singulárního akuzativu a postpozice. Mnohé formy illativu se užívají i v současné spisovné litevštině. Není důvod považovat je všechny za adverbializované. Jak ve všech litevských nářečích, tak ve spisovném jazyce se adverbializovalo pouze malé množství forem illativu, zpravidla těch, které vyjadřují nejobecnější a nejabstraktnější prostorové vztahy nebo způsob stavu děje, srov.: laukan, oran, dešinėn, kairėn, draugėn, tiesėn „doprava“, žemėn „dolů, na zem“, šalin, vidun, viršun, linkan, aplinkun, atgalion, atsavõn „zvlášť“, įredin „včas, na místě, jak náleží“, pāskūn. 5. V dějinách litevštiny illativ neprochází ani tak adverbializací, jako spíše zaniká. Obě tyto tendence (adverbializaci illativů i jejich zánik) lze zřetelně pozorovat také v současném jazyce. Při zkoumání vývoje illativů nelze tyto tendence v žádném případě směšovat. 6. Užívání illativů v jazyce beletristických děl je stylisticky motivováno: illativy (vedle konstrukcí s předložkou į a akuzativem) rozšiřují možnosti gramatické synonymie v jazyce beletrie, obohacují rytmicko-melodické prostředky básnického jazyka a také propůjčují řeči postav místní kolorit. 7. Ve východních dzūkijských nářečích a v litevsky mluvících ostrůvcích v Zietele se v pádovém systému dosud v menší či větší míře zachovaly dva pády s postpozicí -p(i): adesiv a aliativ. Pro vývoj těchto pádů je také mnohem typičtější úplný zánik než adverbializace. Jejich zánik lze vysvětlit prosazením předložkových konstrukcí. 8. V některých nářečích (a zároveň i ve spisovném jazyce) pokročil zánik adesivu natolik, že po tomto pádu (alespoň s postpozicí -p(i)) nezůstala ani stopa. Jestliže se v nářečích bez adesivu a v současném jazyce beletristických děl občas užije i některé adesivní příslovce (naktìep, šalìep, šalìp, galìep), jejich funkce se obvykle zaměňuje s funkcí aliativních příslovcí. 40 9. Alativ je ze všech místních pádů nejméně zachovaným pádem. Samotná alativní příslovce však vykazují větší životnost a jsou rozšířenější a častěji se užívají jak v psaném jazyce, tak v nářečích. Existují podstatná jména (galóp, mirióp, namóp, pavasarióp, vakaróp...) a přídavná jména (amžinóp, atgalióp, atpakalióp...). 10. Mimořádné stáří alativu dokládá přízvuk v takových jeho jednotných tvarech, jako miškóp, namóp, stalóp, v nichž se zachoval přízvuk na koncovce. Genitivy takových podstatných jmen se starým koncovým přízvukem, jako miškas, namas, stalas, jsou nyní přízvučné na kmeni (miško, namo, stalo). Alativy tedy byly odvozeny od genitivů těchto podstatných jmen ještě před přesunem přízvuku z koncovky na kmen, tj. v předhistorické době. K otázce adverbializace místních pádů jednotného čísla К. УЛЬВИДАС Resumé 1. Článek pojednává o vztahu inessivu, illativu, adessivu a allativu k příslovcím, o adverbializaci těchto pádů a také o významu, tvoření a užívání příslovcí, která z těchto pádů vznikla. 2. Ačkoli jsou místní pády jednotného čísla u některých slovních druhů (např. podstatných jmen) svým významem a syntaktickou funkcí velmi blízké příslovcím, proces adverbializace těchto pádů v současné litevštině přesto nelze považovat za aktivní. Příslovce, která se v současném jazyce vyskytují a odpovídají místním pádům jednotného čísla (zejména adessivní, allativní a illativní), jsou zpravidla zděděna z minulosti. 3. V současné litevštině existují dva typy inessivu, které se liší původem a morfologickým složením, a to inessiv s postpozicí a bez ní. V počátečních fázích vzniku inessivu s postpozicí plnilo funkci postpozice *en, jež časem splynulo se jménem, deformovalo se nebo zaniklo. V systému skloňování současné litevštiny se zachoval pouze inessiv s postpozicí. Častěji a snadněji se adverbializují inessivy s postpozicí tvořené od podstatných jmen, které vyjadřují zobecněné prostorové a časové vztahy nebo označují způsob děje; srov. příslovce: vakarė „večer“, lauké „na dvoře, na ulici, na vzduchu“, orė „totéž“, rytój („rytóje) „zítra“, aplinkój „kolem, dokola“, apčiūrėj „po hmatu“, intimpój („itimpój) „nestranně“, apačioj „dole“, palaidžiój „během oblevy“, pradžiojė „zpočátku“, dešinėj „napravo“, draugėj „společně“, kairėj „nalevo“, savėjė „ve vlastním kruhu“, básiautėj „naboso“, vienómarškinėj „v jedné košili“, vienóplaukéj „s nepokrytou hlavou“, šalyjė „vedle“, vidujė „uvnitř“, viršujė „nahoře“. Obecně se však koncovky inessivu s postpozicí nestávají slovotvornými formanty příslovcí. 3. Koncovka -ie, příznačná pro inessiv bez postpozice, který zanikl ze systému skloňování již v dávné minulosti, se zachovává v žemaitském nářečí, kde vykazuje jistou tendenci stát se slovotvorným formantem příslovcí odpovídajících nejen podstatným jménům, ale také přídavným jménům, zájmenům a příčestím, např.: ankstie „brzy“, artie „blízko“, namiė „doma“. toliė „daleko“, šaltie „když je chladno“, šiokiė „za takového (špatného) počasí“, dūlkantie „když je prašno“, lynantie „za deště“, pašalusie „když přituhlo“, srov. také spojení tókie dárganotie „v blátě, za nepříznivého počasí“, tókie bláizdlaũziotie „když lehce přituhlo a nohy se boří do bláta (tj. lze si zlomit nohu)“. Vedle formantu -ie je třeba zmínit také formant -i, který rovněž vznikl z koncovky inessivu bez postpozice, např.: ankšti „brzy“, arti „blízko“, toli „daleko“. 41 Formant -i je velmi neproduktivní, zachoval se pouze v několika příslovcích, tato příslovce se však vyznačují mimořádně častým užíváním a rozšířeností v litevštině. 4. V písemných památkách 16.–17. století a také v současných východních aukštaitských dialektech se v systému skloňování zachovává singulární ilativ, který vznikl z akuzativu singuláru a postpozice, jejíž podoba dosud nebyla s jistotou stanovena (někteří badatelé poukazují na existenci postpozice a, jiní ai, další na). Ilativní formy se často vyskytují i v současné litevštině, zejména pak v jazyce krásné literatury. Není důvod považovat všechny tyto formy za příslovce. Jak v dialektech, tak ve spisovném jazyce se v příslovce změnil jen malý počet ilativních forem. Adverbializují se zpravidla pouze ty ilativní formy odvozené od jmen, které vyjadřují nejvíce zobecněné prostorové vztahy nebo označují způsob děje či stav, např.: láikan „na dvůr, ven“, ogañ „na vzduch“, dešinėn „doprava (jít)“, kairėn „doleva“, tiesėn „napravo“, žemėn „na zem, o zem“, šalìn „stranou; pryč, dolů“, vidùn „dovnitř“, viršùn „nahoru“, linkañ „směrem“, aplinkùn „kolem, dokola“, atgalióp „zpět“, atskirõn „zvlášť“, įrėdin „vhodně, včas, jak se patří“, paskūn „v patách, za; později“. 5. Máme-li na mysli litevštinu jako celek, ilativ postupně zaniká a jen v několika případech přechází v příslovce. Oba tyto vývojové trendy (adverbializace ilativu a jeho zánik) lze pozorovat i v současné litevštině. Při zkoumání vývoje ilativu je třeba tyto trendy jasně rozlišovat. 6. Užívání ilativních forem v jazyce krásné literatury je stylisticky odůvodněné: tím, že ilativ nahrazuje předložkovou konstrukci į s akuzativem, rozšiřuje možnosti gramatické synonymie v jazyce literárních děl, obohacuje rytmicko-melodické prostředky básnického jazyka a dodává řeči postav místní kolorit. 7. Ve východním dzūkijském dialektu a v litevském nářečí okresu Djatlovo (Zietela) v Běloruské SSR se v systému skloňování zachovávají dva pády s postpozicí -p(i): adesiv a allativ. Tyto formy, stejně jako formy ilativu, spíše zanikají, než aby se adverbializovaly. Postupně je vytlačují předložkové konstrukce. 8. Ve spisovném jazyce a v řadě dialektů se adesiv s postpozicí -p(i) zcela vytratil. Někdy se zde vyskytují příslovce se ztuhlou koncovkou adesivu, tyto útvary však často mají význam allativu (srov. užití adesivních forem galiep, galyp ve významu allativu místo galóp „konečně“). 9. Ze všech místních pádů se nejhůře zachovává allativ. Příslovce vzniklá z allativních forem jsou však stabilní a užívají se jak v písemném jazyce, tak v dialektech. Některá příslovce tohoto typu odpovídají podstatným jménům (galóp „ke konci, konečně“, mirióp „k smrti“, namóp „domů“, pavasarióp „k jaru“, vakaróp „k večeru“), jiná přídavným jménům (amžinóp „navždy“, atgalióp „zpět“, atpakañiop „totéž“). 10. Místní pády s postpozicemi i příslovce vzniklá z těchto pádů jsou archaickými jazykovými jevy. Za zvlášť archaický je třeba považovat přízvuk takových allativů odvozených od jmen, jako jsou miškóp „k lesu“, stalóp „ke stolu“, a rovněž takových allativních příslovcí, jako jsou galóp „ke konci, konečně“, namóp „k domu“. Jak známo, singulární allativ vznikl splynutím postpozice -p(i) s genitivem singuláru. Genitivní formy singuláru starých oxytonů se v současné litevštině nepřízvukují na koncovce, nýbrž na první slabice, např.: miško „lesa“, stalo „stolu“, galo „konce“, namo „domu“. Z toho vyplývá, že allativ vznikl ještě před přesunem přízvuku v uvedených formách z koncovky na kmen (tj. na první slabiku). K přesunu přízvuku z koncovky došlo v dávné minulosti, ještě před působením známého Saussurova–Fortunatovova zákona, tedy před přesunem přízvuku za určitých podmínek z kmene na koncovku. 42