Bevardės giminės forma „tai“ ir jos santykis su kitomis įvardžių formomis

ŽODŽIŲ FORMOS IR JŲ VARTOSENA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA A. VALECKIENĖ FORMA STŘEDNÍHO RODU TAI A JEJÍ VZTAH K OSTATNÍM TVARŮM ZÁJMEN 001. Bezrodé tvary mají pouze některá zájmena, srov.: ten, ta, to, toto; tento, tato, toto, tito; celý, celá, celé; jiný, jiná, jiné atd. Ze všech bezrodých zájmenných tvarů se nejčastěji užívá to. Jeho varianta toto je vzácná. Také bezrodé tvary jiných zájmen se užívají méně často než to. Tento článek si klade za cíl zdůraznit obecný (invariantní) význam bezrodého tvaru to (toto) a ukázat vztah tohoto tvaru k tvarům zájmen ten, ta a dalších. Tvar to se vedle zájmenného významu hojně užívá také jako částice nebo spojka. Jeho to funkce zde nebudou zvlášť probírány, v jednotlivých případech však bude třeba odlišit funkce zájmenného tvaru to a částice to. 002. Význam určitého tvaru lze pochopit pouze v tom jazykovém mikrosystému (subsystému), v němž tento tvar funguje. Je důležité odhlédnout od kontextových významů i od lexikálních prvků daného tvaru a vyzdvihnout pouze obecný význam, jímž zkoumaný tvar disponuje ve vztahu k ostatním minimálně nezbytným tvarům daného systému. Abychom pochopili obecný význam tvaru tai a jeho vztah k tvarům tas, ta, musíme nejprve vymezit systémy (subsystémy), v nichž tyto tvary fungují. Je třeba hned říci, že tvary mužského a ženského rodu tas, ta se užívají mnohem častěji než tvar středního rodu tai. Nejprve proto vymezíme subsystémy fungování tvarů tas, ta a teprve poté uvedeme, do kterých subsystémů tvarů tas, ta tvar tai patří a do kterých nikoli. Subsystémy tvarů tas, ta 003. Při výkladu funkcí ukazovacích zájmen se obvykle vychází z K. Brugmanna. K. Brugmann jako první vymezil v indoevropských jazycích základní funkce ukazovacích zájmen: deiktickou (v užším smyslu) a anaforickou1. Deiktické jsou tvary, které důrazně ukazují na známou věc a lokalizují ji vzhledem k mluvčímu (jako více či méně vzdálenou od mluvčího). Anaforické 1 Kromě deiktické funkce v užším smyslu užíval K. Brugmann tento termín také v širším smyslu. Jde o obecný ukazovací význam, který mají všechna ukazovací zájmena. Podle povahy obecné deixis rozdělil všechna indoevropská ukazovací zájmena do čtyř typů. Viz K. Brugmann, Die Demonstrativpronomina der idg. Sprachen, Leipzig, 1904, „Abhandlungen der Philologisch-historischen Klasse der Königlich Sächsischen Gesellschaft der Wissenschaften“, Bd. XXII, Nr. VI. 3 * 35 formy označují výše zmíněnou věc nebo věc uvedenou hned po této formě, aniž by ji zdůrazněně vyčleňovaly. K. Brugmann zvláště zdůraznil důraz při označování věcí deiktickými formami. Podle K. Brugmanna je deiktická forma jako gesto; často ji také gesto doprovází. Anaforické formy takový důraz nemají. Při výkladu funkcí vymezených K. Brugmannem J. Kurylowicz velmi výstižně definoval rozdíl mezi deiktickými a anaforickými formami: deiktické formy označují právě známé věci, zatímco anaforické formy označují slova (kontext)2. Proto se anafora někdy nazývá také relační deixí3. 004. V litevštině lze rovněž rozlišit tyto dvě funkce ukazovacích zájmen: deiktickou a anaforickou. Pokud však vycházíme pouze ze sémantiky, bývá často obtížné přiřadit zájmenné formě jednu či druhou funkci, tj. určit, zda tato forma označuje věc se zdůrazněným vyčleněním, či bez něj. V tomto článku se proto funkcionalní rozdíly forem tas, ta budou zakládat nejen na významu, nýbrž především na pozici forem ve větě a na jejich paradigmatických vlastnostech, tj. na tom, jak tyto formy souvisejí s ostatními formami téhož subsystému. Podle paradigmatických vlastností forem tas, ta se rozlišují dva hlavní subsystémy jejich užívání. 1) Formy tas, ta jsou v paradigmatickém vztahu k formám šitas, -a; šis, ši; anas, -a. (Existuje i více forem, ale uvedené jsou minimálními formami tohoto subsystému.) Všechny uvedené formy se vyskytují na téže pozici závislé na podstatných jménech, tj. užívají se jako přídavná jména. Je pro ně charakteristická deiktická funkce. Obvykle zdůrazněně označují známou věc a vyčleňují ji z ostatních. Tyto formy se navzájem liší lexikálními odstíny podle toho, jak vzdálená je označovaná věc od prostoru a času mluvčího. Formy tas, ta jsou nejneutrálnější — označují známou věc vzdálenou od mluvčího více či méně, zatímco formy šis, ši; šitas, -a označují věc nejméně vzdálenou a formy anas, -a známou věc nejvzdálenější od mluvčího. Věc může být známa z předchozího kontextu (může být dokonce zmíněna již dříve), nebo je uvedena až za zájmenem. Např.: Jeden řekl: — Taková je její nemoc, jako moje zdraví! Jiný: — Tvoje žena nebyla tak slabá ani umírajíc, jako moje, když se uzdravila. Petr… zaslechl ty žerty. ŽemR I 185. — Můžeš si sama jít, když se ti ten přestárlý černý dědek tak hodí! — mumlala Marce… Nedostanete mě kvůli tomu ničemovi (mluví se o Kurmelovi). ŽemR I 173. Byla jednou krabička zápalek a ty zápalky byly velmi pyšné na svůj původ. BalčAP 201. Petr vyšel z lesa a zamířil přímo přes pařeziny tím směrem, odkud se ozývalo železné řinčení. ŽemR I 178. Hospodyně už byla přijata samotnou paní. To je ta dobrá stařenka Karolienė, vdova a pobožnůstkářka, drobná, všemi nazývaná Tetinka. VaižgP I 140. Srov.: Nebohá matuše obvykle nosívala, vídávala, batáty jako kočka myš. A tahle tvoje hospodyně (mladá žena) — vždyť přece není její! ŽemR I 186. Opravdu, ten den, kdy byl dědeček naposledy venku, má stále tak jasně v paměti, jako by to bylo včera. SimonR IV 16. Stejně zdůrazněný ukazovací (deiktický) význam a adjektivní pozici mají zmíněná zájmena i v případech, kdy vedle nich nestojí podstatné jméno, ale lze je vyrozumět z kontextu. Srov.: 2 Е. Курилович, Очерки по лингвистике, Москва, 1962, p. 204. 3 Е. Кржижкова, Замечания о системе указательных местоимений в современных славянских литературных языках, Русское и славянское языкознание, Москва, 1972, p. 144. 36 … kupecký syn cestuje po světě a vypráví pohádky, jen už ne tak veselé jako tu o zápalkách (= jako ta pohádka o zápalkách). BalčAP 203. Deiktické formy tas, ta; šis, ši; šitas, -a; anas, -a se k sobě mají jako sémantické varianty určitého systému. Formy tas, ta jsou primární — užívají se nejčastěji a z hlediska významu jsou nejneutrálnější. Formy šitas, -a, šis, ši; anas, -a jsou sekundární, užívají se v užším rozsahu a mají zvlášť vymezené významy⁴. Formy tas, ta v tomto případě nelze stavět do protikladu k formám jis, ji, které se vyskytují v jiné (substantivní) pozici. V určitém kontextu mohou formy tas, ta nahradit formy šis, ši, šitas, -a nebo anas, -a, ale v žádném případě ne formy jis, ji. Poslední formy mohou zastupovat pouze celé spojení substantiva a forem tas, ta. Srov.: Můžeš klidně sama odejít, když ti ten (= tento, tenhle) staroušek, černý jak bota, vyhovuje! ale: Byla jednou jedna krabička zápalek a ty zápalky (= ony) byly velmi hrdé na svůj původ. Vedle deiktické funkce (jednoznačného ukazování s odstínem vyčleňujícího významu) se adjektivní formy tas, ta užívají podobně jako členy v jiných jazycích. V těchto případech mají oslabený ukazovací význam, a proto nejsou nezbytné; je pro ně příznačný výrazný zdůrazňovací významový odstín a často je lze vypustit (zejména jsou-li přítomny další rysy takzvaného aktuálního členění výpovědi — důrazná intonace, odpovídající slovosled, vytčení určitých slov apod.). V litevštině nyní plní, dá se říci, stylistickou funkci⁵. — Kam se ten náš Petr poděl? ŽemR I 206. A ta vodní slepička — není to snad žabička? — brodíc se kaluží, piští: „Zůstaneš holý! Zůstaneš holý!“ Nakonec ten chrobák, nepatrný brouček, který se vplížil do ucha, bzučí: „Bratře, bratříčku! Chtěl jsi rublík, rublík!“ ŽemR I 200. Stejnou funkci plní také zájmeno šitas, -a, např.: Téměř v polospánku se šourá bosý po lavici pozpátku a zavadí o sedícího otce. Ten hned volá: — Zase jsi tady, ať tě čert vezme! Už se nedá žít kvůli těm dětem. BaltPV I 13. 4 K primárním a sekundárním formám viz J. Kurylowicz, The Inflectional Categories of Indo-European, Heidelberg, 1964, p. 15. 5 A. Valeckienė, Lietuvių kalbos įvardžiai ir jų reikšmės, LKK VI, Vilnius, 1963, p. 41, 42; D. Lukšys, Savotiška įvardžio tas vartosena, „Kalbos kultūra“, Vilnius, 1964, 7, p. 47. Pochybné je tvrzení A. Rosina („Kalbotyra“, XXIV (1), že v litevštině existují členy pocházející z ukazovacích zájmen, jako v jiných indoevropských jazycích. K určitému členu, jímž se podrobněji zabývá, řadí ukazovací zájmena i v případech, kdy si ještě zachovávají jasný ukazovací (deiktický) význam (odkazují na dříve zmíněné předměty), srov. jeho příklady: Pons parsivežė paukštį iš usenio (= užsienio)… ūkinėdys pasakė: „Vyrai, kas tą paukštį pavogs,… užplaks bus!“ …eme kilika… biladams… Tas kilikas naujas te(tamentas e)ti mana… (Mž 26–27). …klau(f)ikem… ape ubaga Lažari…. teipo ir apie fchi Lažari kalbedami… turim daboti/fi… Ifch tie fos (kon)te Loza-rio giwenimas… pawargens buwa… (BP II 189). Thie ifch wieno wi(f)adai fteng(e)fi prie(ch f)chi Kri(f)tu (BP I 108). Panna tureio funu… Tą funu žmones Emmanuel wadina (KN I 138) a další. Dokonce i v jazycích, které skutečně mají členy (např. v němčině), se v těchto případech, stejně jako v litevštině, mohou užívat odpovídající zájmena, nikoli členy, srov.: 1) Proč říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen vzhůru? Kdo je ten Syn člověka? (Jan 12, 34) — Und wie sage(n) denn / Des men(s)chen Son mus erhohet werden. Wer ift die ser menschen Son (Biblia… Deudsch Auff(s) new zugericht von D. M. Luth. Wittemberg, 1549), 2) David to všechno předvídal a mluvil o vzkříšení Mesiáše… Toho Ježíše Bůh vzkřísil (Sk 2, 32) — Die fen Jhefum hat Gott auferweckt (tamtéž). Litevská zájmena tas, ta, šitas, -a a další, užívaná s oslabeným deiktickým významem, se pouze přibližují členům jiných jazyků a do jisté míry se jim podobají, ale rozhodně to nejsou takové členy, jaké mají germánské jazyky (němčina, angličtina aj.). Příklady, v nichž si zachovává jasný deiktický význam zájmena, do této „členské“ funkce vůbec nespadají. 37 Tato zájmena se od sebe již výrazněji neliší ani z hlediska sémantiky. V literárním jazyce se častěji vyskytují tvary ta jako neutrálnější formy. U zájmena jis, ji nemají výše uvedené zdůrazňovací významové formy také žádný vztah. 2) Formy Tas, ta se užívají v pozici substantivního pádu a především souvisejí se substantivními formami jis, ji, jakož i s formami šis, ši, šitas, -a; anas, -a aj., užívanými rovněž substantivně6. Všem těmto formám je vlastní anaforický význam. V pozici substantiva obvykle odkazují na výše zmíněnou známou věc bez zdůrazněného vyčlenění, a tím zastupují dříve zmíněná substantiva. Tyto formy jsou čistými substituty substantiv. Všechny peníze připadly jeho synovi a ten začal spokojeně žít. BalčAP 199. Žolys se dal do řeči s laginskou Marcelė, a ta, se sklopenou hlavou, zamyšleně hledíc, tkala. ŽemR I 172. Pampelišky a ryzce (hřib rudohlavý) už nezvládá: ty se rozptýlily po celém březovém háji. ŽemR I 177. A princezna mu darovala meč posázený zlatými penězi; ty mu velmi přišly vhod. BalčAP 201. Srov.: Mezi Viliem a Martynasem sedí vtěsnaná paní Gaidienė. Je krásná a veselá. Oslovuje Viliuse, — ten zatím nic neodpovídá. SimonR IV 359. — A co ty, pojedeš taky (na noční pastvu)? — Mě nevezmou. Jonas jezdíval, ale tenhle (= Petras) nejezdí. BaltPV 100. Jinak ti dva (=Lepukas a Ferdukas) byli lidé jako každý jiný, polovzdělanci. VaižgP I 56. Tyto formy se od sebe liší lexikálními odstíny a tvoří sémantické varianty. V tomto podsystému nejsou primární formy tas, ta, nýbrž jis, ji — užívají se nejčastěji a jsou z hlediska významu zcela neutrální. Tas, ta a všechny ostatní zde zmíněné formy jsou sekundární, užívají se méně často a mají další lexikální odstíny. Tas, ta se liší od šitas, -a; šis, ši na jedné straně a od anas, -a na straně druhé v zásadě stejně jako výše zmíněné odpovídající formy s deiktickým významem v prvním podsystému — podle vzdálenosti označované věci od mluvčího. Jenže v tomto podsystému je trojčlenný systém uvedených zájmen již velmi oslabený. Jsou-li tato zájmena užívána anaforicky (bez zdůrazněného vyčlenění) v pozici substantiva, často ztrácejí své lexikální odstíny a přestávají se užívat. Jako anaforické je již velmi vzácné anas, -a a nebývá časté ani šitas, -a. Ve srovnání s posledním je poněkud častější varianta šis, ši, ale i ji lze často nahradit neutrálnějšími formami tas, ta⁶. Srov.: Šel, aniž si zul galoše nebo odložil kapající snop, vytáhl z ňader navlhlý list papíru a podal jej Gintautasovi. Ten (=tas) mu jej dychtivě vyškubl ze ztuhlých rukou hosta. VaižgP I 127. Uháněl jsem s koňmi ze všech sil, tihle (=tie) se najednou rozběhnou… PaukštAK 67. Šis, ši obvykle přetrvává, je-li zřetelně postaven do protikladu bližší a vzdálenější označovaná věc, nebo když se v téže větě vedle šis, ši vyskytuje také tas, ta. Srov.: Zvyklý na své těsné dvorky, tento ani nevypadal jako dvůr, jen jako otevřené pole bez plotů. VaižgRR I 117. Děti se potichu smály. Rozběhly se ze zahrady směrem k domu. Nejstarší běžel rychleji a nechal ty menší za sebou; ti ho s pláčem dohánějí, ten se otočil a vrazil mu do zad. ŽemR II 323–324. 6 O ostatních formách viz podrobněji A. Valeckienė, Anaforiniai įvardžiai — daiktavardžių variantai, „Baltistica“, VII(2), 1971, s. 139 a násl. 38 Na druhé straně ze všech forem zmíněných výše v tomto subsystému, stejně jako z forem tas, ta, je ve svém užití nejneutrálnější varianta jis, ji. Toto zájmeno se, dá se říci, užívá bez omezení (zejména v neutrálním stylu spisovného jazyka). Jis, ji může často nahradit formy tas, ta, opačné případy jsou však vzácnější. Formy Tas, ta často nemohou nahradit formy jis, ji především proto, že kromě anaforické funkce (která je jedinou funkcí forem jis, ji) mají tas, ta i jiné funkce. Srov.: 1) Tím jako by chtěl zdůraznit, že jeho dílo nelze bez výhrad zařadit k románu, eposu, prozaické básni ani k žádnému jinému žánru. VaižgP I 12. 2) Zhasínají i oči občanů, které pohřbily naději ve slunce. Zůstává mu na památku voskovice, odkapávající ze střechy… VaižgP I 43. 3) Práce je radost a pramen zdraví, práce člověka povznáší a zušlechťuje, jako by říkal spisovatel. A ani s ním zde nelze nesouhlasit. VaižgP I 25. V první větě se po nahrazení jeho tvarem to (díla) mění pozice i funkce zájmena. Řekneme-li to dílo, ukazujeme právě na ono dílo známé z předchozího kontextu. Řekneme-li jeho dílo, ukazujeme na osobu známou z předchozího kontextu, které dílo patří. Ve druhé větě má jam pozici podstatného jména a anaforickou funkci. Označuje známou, dříve zmíněnou osobu, která je předmětem děje (zbývá mu). Po nahrazení jam tvarem tam se tento výraz ihned spojuje se slovem na památku (na památku), tj. zaujímá pozici přídavného jména a má deiktickou funkci. Označuje známou, dříve zmíněnou památku. Ve třetí větě juo označuje spisovatele (nelze s ním, tj. se spisovatelem, nesouhlasit). Po nahrazení juo tvarem tuo se ukazování v podstatě mění: nelze s tím nesouhlasit znamená, že nelze nesouhlasit s tím, že práce je pramenem radosti a zdraví. Anaforické formy Tas, ta se často užívají, když jsou ve větě zmíněny různé věci; formami tas, ta se obvykle označuje poslední zmíněná věc (osoba), srov.: Zastavili se na trhu; jeden, krouživě poletuje, každému, kdo chtěl, vrazil do ruky bičík, a ten pak bezostyšně čask-čask bil toho, kdo stál poblíž, a hnal ho kolem trhu. Zbitý, když dostal bičík, jej zase podal dalšímu, a ten vedle stojící rovněž švih-švih řezal. ValPJ 51. V této větě se tas jen obtížně nahrazuje tvarem jis. Je-li označen dříve zmíněný původce děje, užívá se jis, ji, srov.: O jiných lidech z minulosti, kteří psali perem, řekl Vaižgantas možná nemálo pravdy, ale když mluvil o sobě, zjevně přeháněl. VaižgP I 30. Stařec nebyl zvyklý, že by si ho nevážili. BorMS 18. Ulei však vůbec nezajímaly ani ženy, které se zastavily, ani jejich řeči, a ještě méně všechny tresty — zde na zemi i tam v pekle. Čím se provinila? Jen proto, že byla mladá, krásná a veselá, se na ni všichni chlapci lepili, ale žádný si ji nechtěl vzít, protože neměla ani věno, ani výbavu. BorMS 24. Zde nelze formy zájmena jis, ji nahradit formami tas, ta. Podrobnější rozbor rozdílu mezi formami jis, ji a jinými anaforickými formami přesahuje rámec našeho tématu. Zde chceme pouze zdůraznit, že lexikální odstíny významu anaforických zájmen jsou často zastřené a že užití těchto zájmen v mnoha případech závisí na stavbě věty. Zvláště časté jsou případy neutralizace, kdy za určitých kontextových podmínek jedna forma nahrazuje druhou. Zde je třeba ještě upozornit na specifické, strukturálně podmíněné užívání forem tas, ta jako korelativních slov ve vedlejší větě s vztažnými zájmeny. Kdo lacino nabývá, ten také lacino utrácí. Sln. Ne ten je silný, kdo bije, nýbrž ten, kdo vydrží. PP 213. 39 Ve větách tohoto typu formy tas, ta vysvětluje vedlejší věta. Tyto formy mohou stát jak před vysvětlující větou, tak za ní. V takových větách zaujímají formy tas, ta pozici jmenných pádů (zejména se zájmenem kas), ale protože jejich užití je strukturálně vymezeno, nelze tyto formy v takových případech nahradit formami jis, ji. 005. Bezrodý tvar tai má mnohem užší funkci než rodové formy téhož zájmena tas, ta. Patří pouze do druhého z výše zmíněných podsystémů, tj. užívá se vždy substantivně — zaujímá pozici některého z jmenných pádů a má anaforický význam. Tímto tvarem se odkazuje na to, co bylo zmíněno dříve nebo řečeno bezprostředně po něm, bez zvláštního zdůraznění. Nejčastěji se tvar tai užívá v pozici podmětu v nominativu a předmětu v akuzativu. Srov.: Šimoniai se vždy zastávali utlačovaných, to už jim bylo vrozené. SimonAŠL 24. Básnířka uměla být mladá se vším zapomínáním, iluzemi a smíchem, které k mládí patří. To se podaří málokomu. KubSNL 171. Když si všichni vzpomněli na zesnulého tatínka, přeběhl jim po čele obláček bolesti. Když si toho matička všimla, řekla… ŽemR I 154. … nestačím seskočit z koně a pásovec už se zarývá do země. Pomáhají mu v tom neobyčejně silné drápy. IvanPŽ 60. Hanse Cviho obzvlášť zdrtilo to, že mezi příchozími křižáky uviděl Kilgailise a Šarku na svobodě. VienPD, K 334. Podle pozice a významu lze tedy tvar tai spojovat pouze s anaforickými substantivními tvary mužského a ženského rodu (2. podsystém). Jinými slovy, anaforické jsou pouze tři tvary: tas, ta, tai, zatímco deiktické (v užším smyslu) jsou pouze dva tvary: tas, ta. 006. Anaforické tvary tas, ta, tai mají společnou stejnou pozici (zaujímají místo jmenného pádu) a funkci. Tyto tvary se však od sebe velmi liší. Tvar tai stojí v opozici vůči tvarům mužského i ženského rodu tas, ta. Liší se od tvarů tas, ta především povahou odkazování na předměty a antecedenty. Kromě toho je tvar tai tím, že stojí v opozici vůči tvarům tas, ta, tak či onak v opozici také vůči sémantickým a syntaktickým variantám tvarů tas, ta, především vůči základní variantě daného systému jis, ji. Na druhou stranu tvar tai tím, že se zapojuje do výše zmíněného podsystému anaforických zájmen, vymezuje i nové členy, s nimiž formy tas, ta přímo neinteragují. Všechny tyto rozdíly budou probrány dále. Invariantní význam tvaru tai (tatai⁷) a jeho vztah k tvarům tas, ta 007. Tvar tai a tvary tas, ta vytvářejí především sémantickou opozici. Jsou protikladné z hlediska povahy odkazování na předměty. Tvary mužského a ženského rodu tas, ta se užívají při konkrétním odkazování na známé, dříve zmíněné předměty. Nejčastěji se tyto tvary užívají pro osoby. — Levuku! — vykřikl Baltaragis. Ten se otočil a poslouchal. ŽemR II 62. Šliokš-šļokš cákal vodu na děvčata a když je namočil, chechtal se ki-ki-ki, protože ty, oblečené slušně jako ve sváteční den, šustily. ValPJ 83. 7 Význam tvaru tatai je stejný jako význam tvaru tai, pouze první tvar se užívá velmi zřídka, viz tabulku 1. Proto se tatai vedle tai dále již neuvádí. 40 Tvary „tas, ta“ označují také jiné živé bytosti. „Tas“ popadl lišku za ocas, ale když se mu vytrhla, objevila se bleskurychle pod stolem. ValPJ 55. On (Pranaitis) neodpověděl, jen švihl klisnu bičem, takže se ta rozjela po cestě přímo cvalem. Myk-PutS 19. Tvary „tas, ta“ označují také neživé věci. Pampelián a ryzců [hřib hnědohlavý] už není dost: rozptýlily se po celém háji. ŽemR I 177. Všichni chodili v botách, ale nosili je jen do chvíle, než vycházeli z kostela. ValPJ 30. Zeptal jsem se: „Co budete tančit?“ Odpověděli: „Anglėzą“. Když mi to hráli, všichni jiskřili… ValPJ 74. Ve všech těchto případech, kdy je konkrétně označena známá věc, jsou antecedenty tvarů „tas, ta“ (slova označující tutéž věc jako zájmeno) určitá podstatná jména. Obvykle se věc nejprve pojmenuje podstatným jménem a poté se při označení téže věci použije zájmeno. Zájmeno „tas, ta“ tedy zastupuje určité podstatné jméno, stejně jako „jis, ji“ a další výše zmíněná anaforická zájmena. Formy mužského i ženského rodu označují zmíněné věci stejně, způsobem odkazování se neliší. Ten, ta formy se navzájem liší pouze podle antecedentů. Shodují se s antecedenty v rodě a čísle. Například má-li antecedent tvar mužského rodu jednotného čísla, užívá se i zájmeno v podobě mužského rodu jednotného čísla apod., srov.: Zeť se zeptal otce: „Dovolíš mi dceru?“ Ten odpověděl: „Dovolím.“ Zeptal se matky: „Dovolíš?“ Ta znovu odpověděla: „Dovolím“… ValPJ 156. A princezna mu darovala meč posázený zlatými mincemi, ty se mu velmi hodily. BalčAP 201. Rozdíl mezi tvary mužského a ženského rodu je tedy čistě gramatický a spočívá v tom, že se tyto tvary shodují v rodě a čísle s jinými tvary (antecedenty). Když se tvary ten, ta užívají jako korelativní výrazy ve vedlejší větě se vztažnými zájmeny, jejich antecedentem je celá fráze vyjádřená vedlejší větou. Kdo by pomlouval Rimšienė, ten se ještě nenarodil… ŽemR I 27. Kdo nevidí zítřek, kdo nic nestaví, ten nebude mít místo v družině nové práce. Kors(LKŽ V 363). Kdo veze, toho také bijí. JabIRR I 492. Čí jsou dobré nehty, toho hrdlo je široké. ŽemR I 203. Nešel první ten, kdo našel, nýbrž ten, kdo ztratil. PP 212. Proto se nevyhýbej, člověče… děkuj tomu, kdo ti dal oheň i teplo. DonR 97. Stydí se jen ty, které se nestydí lenošit. DonR 39. Já jsem s těmi, kdo se nebojí plout, bičováni vlnami. SNėrP I 223. Kdo vyšel na lov, ten zastřelil lišku. JV 1060. Kdo tu není, ten je vinen. Dkš. Antecedentas – šalutinis dėmuo, gali eiti prieš įvardį ir po jo. Tokiais atvejais tas, ta formos taip pat nurodo tam tikrą konkretų (tik neapibrėžtą) daiktą, paprastai asmenį, kurį apibūdina šalutinis dėmuo. Tas, ta formos derinamos su santykiniais įvardžiais. Su tas vyr. g. vienaskaitos formomis dažniausiai vartojamos atitinkamos kas, rečiau kuris, katras vyr. g. vienaskaitos formos (Tas dar negimė, kas (kuris, katras) Rimšienę apšne kės). Su vyr. g. daugiskaitos (tie) ir moteriškosios giminės (ta, tos) formomis paprastai vartojamos kuris, -i, katras, -a formos (kas šiuo atveju retesnės), atitinkamai suderintos su pirmosiomis gimine ir skaičiumi (Tie (ta, tos) dar negimė, kurie (kuri, kurios) Rimšienę apšne kės). V takových větách lze antecedent (vedlejší větu) tvarů ten, ta i samotné ten, ta tvary nahradit substantivní formou (participia, adjektiva), utvořenou z 41 sloveso vedlejší věty (antecedentu) a jeho protějšek v této pozici (tvar přísudku). Srov.: Kdo (který) bude pomlouvat Rimšienė, ten se ještě nenarodil⇒Ten, kdo bude pomlouvat Rimšienė (ten), se ještě nenarodil. V transformované větě substantivní tvar ten, kdo bude pomlouvat označuje osobu, na kterou ukazuje tvar ten. 008. Bezrodý tvar to se užívá k obecnému, nekonkrétnímu označení jevů, činností či věcí. Rapolas nic nedělal, ale jemu samému to bylo nesmírně protivné a nudné. VaizgRR I 127. Jeden mňau-mňau mňoukal jako kočka, druhý vé-vé řval jako tele... Když jsem to slyšel, nevydržel jsem to. ValPJ 67. Její povaha, její duše ho vůbec nezajímaly, protože o tom neměl žádnou představu. VienPD, K 158. Na rozdíl od tvarů ten, ta, jejichž antecedentem je obvykle podstatné jméno, bývá antecedentem tvaru to nejčastěji celá fráze: větný člen, celá věta, několik vět, odstavec apod. Tvar to ukazuje, co vyjadřuje celá fráze. Antecedent může předcházet tvaru to i následovat po něm. V předřazené pozici (před tvarem to) stojí antecedent tvořený: a) Větný člen souřadného nebo bezespojekového souvětí, případně několik takových členů. Mluvil se mnou jako s dospělým a to mi bylo velmi příjemné. VenclPU 436. Už tehdy, když jsem se soukromě učil u učitele Butauskase, mě pozvali, abych hrál v jedné divadelní hře, a to bylo v oněch dobách velkou vzácností a poctou. VenclPU 320. A oči ti ztěžkly; proměnil ses ve věčného lenocha, oddáváš se spánku — sluší se to na tak mladého člověka? ŽemR I 69. b) Hlavní větný člen podřadného souvětí. ... všechny hospodářské práce vykonával s takovou lehkostí, jako by to pro něj byla opravdová „vojenská služba“, a ne dřina. VaizgP I 215. Nekouřit žádný druh tabáku, protože to zatěžuje hrudník. BaranR II 8. c) Vedlejší větný člen podřadného souvětí (v těchto případech může antecedent stát také za tvarem to, viz dále). Co stařec Vidmantas po vypití piva žertem prorokoval, to se nečekaně brzy stalo. VaizgP I 67. Jak, kdy a kdo z nich první přišel do Litvy, to zůstává zahaleno mlhami dávných věků. VaizgP I 60. Ačkoli se zmíněnou práci nepodařilo vykonat, přesto čas, který jsem strávil s naším jazykovědcem, nepřišel nazmar, i když o tom nevím. BūgRR I 190. d) Kterýkoli větný člen nebo několik větných členů ve smíšeném souvětí. Tu si vzpomněl, že o té záležitosti ještě nemluvil se samotnou Daratou, ale to nemohlo změnit kovářovy záměry. VenclR III 108. Kraj zmíněných zoologů (Turkmenistán) je odedávna známý jako ohnisko malárie a leishmaniózy, avšak v oblastech, kde je mnoho netopýrů, se tyto nemoci vyskytují mnohem méně často a soudí se, že je to zásluha netopýrů, protože kraj zbavují komárů a jiného hmyzu, který tyto nemoci šíří. IvanPŽ 32. e) Samostatná věta nebo několik vět. „Děkuji, děkuji, babičko, vaše písnička je velmi krásná!“ Když to babička uslyšela, začala se chichotat. ValPJ 20. (Kazelis) Víš, maminko, čím bych chtěl být? 8 K významu slova tai srov. K. Ambrasas, Kai kurios semantinės ir morfologinės anglų ir lietuvių kalbų asmeninių įvardžių savybės, „Kalbotyra“, XXI, Vilnius, 1970, s. 227. 42 (Morta) Ještě je brzy na to, abys o tom přemýšlel. Nejdřív vyrosť. SruogR II 170. V jednom státě nebudou dva králové! Jednotné tělo se rozpadne na kusy! Naše jednota se zhroutí! Vypukne válka! Vlast i církev se zalijí krví a nepřátelé pošlapou hroby předků – ty, králi, za to budeš muset odpovídat! SruogR II 85. Trpná příčestí (=pasivní⟧) ani v lotyštině nijak nevynikají nad našimi. To lze jasně vidět z uvedených příkladů. BūgRR I 535. f) Celý odstavec. Minula břízka provoněná příjemnými vůněmi a zmizela jako letní mlha. Rána voní stříbrnou rosou a v trávě hraje vážka. V nádherném údolí šumí potůček a zlehka čeří stříbrné vlnky, v mateřídoušce bzučí včelka a dozrávají úrodné klasy obilí. Dusné horko trvá celý den. Kosy zvoní jasnými hlasy... Ačkoli to utěšuje, ačkoli to povzbuzuje, má duše je nešťastná... BaranR II 33. A. Vienuolis celý příběh, v němž se vypráví, jak Jogaila při hře s Vytautasem málem setnul hlavu, označuje zájmenem tai: Ale to bylo dávno. VienPD, K 426. Takových případů je v literatuře mnoho. V postpozici (za tvarem tai) následuje antecedent, který obvykle tvoří: a) Vedlejší věta připojená k hlavní větě. Jak si člověk může vymyslet něco, co se v životě nestalo? PaukštAK 44.... mně se nic nového nepřihodilo, kromě toho, že jsem dosud stále zdráv. BaranR II 96. Přemýšlela právě o tom, jak vyroste a kdy se to stane. SimonOBT 49. Tehdy ho hosté začali kárat za to, že jim unesl mladou dívku. ValPJ 111. Nás zde nyní zajímá nikoli to, zda je pověst o Widewutovi pravdivá, či nikoli. BūgRR I 187. b) Vysvětlující větný člen nebo vysvětlující věta. To je podivuhodná slabost prázdného člověka – chlubit se starobylostí svého rodu... VaižgP I 62. Adomukas ještě zcela nechápal, co to znamená — že už tu není tvůj strýc. VaižgRR I 154. c) Celý vysvětlující odstavec složený z několika vět. Byl to nádherný a dojemný pohled! Vyjel králi naproti za městskou bránu jako mladík na bílém koni ozdobeném zlatem. Vlajky vlají, trubky duní... Král si začal utírat slzy... A Vytautasův kůň se náhle zastavil, zatřásl hřívou, zafrkal a vyrazil přes pole jako zuřivý vichr... A kníže spadl jako podťatý strom... SruogR II 126. Vaižgantasovo dílo „Strýčkové a tetičky“ začíná slovíčkem tai, jehož výkladem je celá novela. Srov.: Ještě by bylo snadné, kdyby to byli bratři tatínka nebo maminky a jejich ženy... Musím do eposu litevského národa uvést jiný druh strýčků a tetiček. To bude smutný příběh... VaižgRR I 35–36. Ve všech těchto případech, kdy je antecedentem formy tai fráze, je její odkaz velmi obecný. Když antecedent tvoří věta nebo větný člen, odkaz formy tai se soustřeďuje na přísudek věty — na sloveso nebo jeho ekvivalent v této pozici. Proto lze formu tai v některých případech nahradit slovesným, přídavným nebo jiným (podle tvaru přísudku) podstatným jménem označujícím abstraktní děj, případně infinitivem. Před podstatným jménem je v takovém případě obvykle zapotřebí ukazovací zájmeno (ten, tento). 43 Bylo rozhodnuto táhnout na Lídu, ačkoli o tom (= o tom rozhodnutí) věděli jen knížecí blízcí. VienPD, K 405. Hmatové orgány jsou velmi vyvinuté, a to (= tento vývoj hmatových orgánů) má při potápění a vynořování pro velrybu životní význam. IvanPŽ 204. Plši se těmto zvířatům říká proto, že s příchodem zimy dlouho spí; některé druhy předtím (= před tímto usnutím) ztloustnou. IvanPŽ 108. Zubní soustava je podobná soustavě hmyzožravců, a to (= tato podobnost) znovu dokazuje, že tyto dvě skupiny jsou příbuzné. IvanPŽ 28. A přece často, často, protože už to tak musí být. To je nezbytný letní doplněk; to je koncert krásy (= Tas džiausėjimas…). VaižgP I 223. Ale pokrok lidstva by se zastavil, kdyby nikdo prstem neukázal na existující zlo a netoužil po něčem lepším, dokonalejším. To je básníkovo poslání (=Ukazovat na zlo, toužit po kráse – básníkovo poslání). KubSNL 84. Srov. taková vyjádření: — Co tu máš? — zeptal se ho jiný starý čaroděj, který neměl žádné jméno, a tato bezejmennost byla jeho největší předností (= a to byla jeho největší přednost). BalčAP 93. Když přistoupili k trůnu, na němž seděla princezna, ztratili řeč a jen opakovali její poslední slova; toto opakování jí vůbec nevyhovovalo (= a to jí vůbec nevyhovovalo). BalčAP 238. Jediní hlupáci si stále ještě drželi prsteny na vlněných rukavicích: byli velmi opatrní a taková opatrnost, nutno říci, je přece nudná věc! (= a to, nutno říci, je přece nudná věc!) BalčAP 274. V některých případech může celý antecedent tvořený vedlejší větou s vztažným zájmenem (a také formu tai) zastoupit neutrální tvar příčestí nebo přídavného jména, který funguje jako přísudek vedlejší věty nebo je utvořen z příčestí či přídavného jména, jež v této větě plní funkci přísudku. Neutrální tvar označuje obecný jev spojený s dějem nebo vlastností. 1) Ale není to ani těžké Kaz iukovi, ani obtížné. Nu, bude obtížné uskutečnit to, co si člověk sám vymyslel, pocítil, oblíbil a vypěstoval... VaižgRR I 402. ⇒ Nu, bude obtížné uskutečnit to, co si sám vymyslel, pocítil, oblíbil a vypěstoval. 2) Odkud se v člověku bere schopnost vidět ve světě to, co nikdo nevidí. KubSNL 55. ⇒ Odkud se v člověku bere schopnost vidět to, co nikdo nevidí. 3) Bude stačit dát potřebnému to, co už sami nepotřebujeme. VaižgP I 73. ⇒ Bude stačit dát potřebnému to, co sami už nepotřebujeme. Tyto druhy náhrad a transformací jsou samozřejmě omezené jak strukturálně, tak stylisticky (jsou možné pouze za dalších příznivých podmínek), ukazují však, jak obecný je v těchto případech (kdy antecedentem je fráze) odkaz formy tai ve srovnání s odkazem výše uvedených tvarů tas, ta (jis, ji atd.). Dokonce i v případech, kdy je antecedentem tvarů tas, ta vedlejší věta se vztažným zájmenem, je odkaz mnohem konkrétnější (Kdo o Rimšienė špatně mluví, ten se ještě nenarodil (označuje se určitá osoba)) než odkaz formy tai. Liší se také jejich náhrady (srov. 007). Ve všech případech, kdy je antecedentem formy tai fráze, nelze tuto formu nijak nahradit tvary tas, ta; jis, ji ani jinými rodovými tvary anaforických zájmen. 009. V některých případech se forma tai používá také s antecedenty, jako jsou tas, ta; jis, ji a další rodové formy konkrétního odkazu, tj. s podstatným jménem, které předchází této formě. I v tomto případě je však mezi antecedenty formy tai a formy tas, ta; jis, ji atd. rozdíl. Tvary tas, ta atd. konkrétně označují určitou věc, kterou označuje i antecedent. Stručně řečeno, mezi věcí označovanou tvary tas, ta a 44 význam antecedentu a označovaného předmětu se zcela shodují. Naproti tomu mezi předmětem označovaným tvarem tai a předmětem vyjádřeným jeho antecedentem často shoda není. K tomu dochází vlivem různých kontextových okolností. Mezi předmětem označovaným tvarem tai a předmětem vyjádřeným antecedentem není úplná shoda: a) Když antecedent tvaru tai označuje abstraktní předmět, jehož pojem není přesně vymezen: lze mu přisuzovat více či méně vlastností, chápat jej v přeneseném významu apod. 1) Jako před malou operací: ačkoli víš, že to nebude bolet, ačkoli je to pod vlivem kokainu, přece se třeseš a jsi nervózní. VaižgP I 195. 2) ...jak a komu vůbec oceníš sluneční dobro, když je to samo o sobě jasné? VaižgRR I 43. 3) A co ukázání komorné? Copak to ještě říká málo? SruogR II 58. 4) ...pečlivě naslouchají tvrdosti oceli: ženci ji poznají podle hlasu. VaižgP I 223. 5) Byl unavený, bál se i pletek s policií: knězi se to neslušelo. Vaižg P I 178. V první větě je antecedentem operace, ale tai neoznačuje ani tak samotnou operaci jako spíše její úkony (vždyť nelze říci: operace (ona) nebude bolet, operace je pod vlivem kokainu). Ve druhé větě je antecedentem tvaru tai darbą, ale tai označuje spíše výsledky, které z toho plynou, než samotnou sluneční práci. Ve třetí větě, kde je antecedentem tai parodymas, se rozumí, že tai označuje vše, co komorné řekly, nikoli nějaké jedno konkrétní svědectví. Ve čtvrté větě tvar tai neoznačuje samotnou tvrdost oceli jako takovou, nýbrž stupeň tvrdosti kosy. V poslední větě tai označuje pletky se všemi důsledky, které z toho vyplývají. V mnoha takových případech lze tvar tai jen stěží nahradit rodovými tvary anaforických zájmen tas, ta; jis, ji apod. Vyskytují se však kontexty, v nichž lze v takových případech tvar tai nahradit rodovými tvary uvedených anaforických zájmen⁹. Srov.: Měl starosti i kvůli zpovědi, ale když si znovu představil všelijaké obtíže a tolik událostí ve svém životě, které si navzájem odporovaly, odložil to na později. VienPD,K 167. Když se pan Gerulavičius vzpamatoval, jen řekl shromážděným, že spatřil veliký zázrak a že se s tím vyzpovídá pouze jednomu faráři. VienPD,K 201. V těchto větách lze místo tai použít příslušný tvar jis, ji (odložil ji — zpověď; vyzpovídá se z něj — zázrak). Když však nahradíme išpažintį zájmenným tvarem ją, máme na mysli spíše samotný úkon, konkrétní proceduru, zatímco odkaz tvaru tai je širší: zahrnuje i to, co při té zpovědi řekne. Totéž platí pro nahrazení slova „zázrak“ tvarem ji. Srov. ještě tyto věty: 1) No, teprve teď jsem ucítil ten puch, ale (=bet) takový, že by z něj celé městečko mohlo pojít. Ó, lieber Gott! Odkud to, co to je. VaižgP I 188. 2) Sviestavičius se nikdy za celý svůj život nepokusil zvážit nic, ani tento svůj pocit, jakou má váhu a cenu; nezkoumal, odkud pochází, co je a jaký je. VaižgP I 117. V první větě zastupuje antecedent tvaiką tvar tai, ve druhé větě nejprve označuje antecedent jausmą tvar tai a poté dvakrát jis. Srov. stejné výrazy v obdobné si- 9 Tvar tai je vhodnější srovnávat s tvary anaforických zájmen jis, ji, protože jsou nejneutrálnější a užívají se nejšířeji; tvary tas, ta, šis, ši apod. jsou speciálně vymezené a v mnoha případech je lze rovněž nahradit tvary jis, ji. Rodové tvary tas, ta navíc nelze zaměňovat s tvary mužského rodu jednotného čísla tas, ta, tam, tą atd., které mají odpovídající funkci jako tvar tai (viz níže). 45 tuaci s různými zájmeny: odkud to, co to (dítě) a odkud on, co on (pocit). Zde se formy to a on, ona ve své sémantické funkci liší natolik málo, že se užívají souběžně. Jde o případy, kdy se v důsledku určitého kontextu překrývají oblasti užití forem to a on, ona. b) Když antecedent formy to označuje pojmenování. …peníze na hospodářství bude třeba shánět jinde. – Kde? – podivil se Sviestavičius… – V Linksmynė. Víš, co to znamená? – Vím, místo radosti a veselí. VaizgP I 133. …první kníže zmíněný v tatarské kronice se jmenuje Szwejst-Sapandaila. V litevštině to znamená: Nejjasnější – Najjas’niejszy – Sijatelnyj. – Batvinis? – To je příjmení? V těchto větách forma to neoznačuje místo (Linksmynė) ani osobu (Sapandaila, Batvinis), nýbrž pouze samotné pojmenování daného místa či osoby, které jsou dále komentovány. Srov. výpověď: Víš, co pro mě znamená (Linksmynė)?, kde se má na mysli pouze místo. c) Když antecedent formy to označuje několik předmětů téhož druhu a forma to je označuje přibližně jako záležitosti dané oblasti. 1) … a ona sama tam ráda chodila, přinášejíc neméně „koláče a tvarohu“ než jiné ženy. Bylo milé to od ní přijímat, věda, že si to od svého pána bere bez tajností a přináší to nikoli kradené. VaizgP I 142. 2) Pravda, do toho pokoje chodíval jen přespávat a přes den měl vyhrazené místo v pivovaru, ale přesto to bylo lepší než „bludiště“. Myk-PutAŠ 62. V první větě to neoznačuje konkrétně „koláč a tvaroh“, nýbrž vše, co se obvykle nosívá s sebou, když člověk jde na návštěvu. (Ne náhodou autor píše „koláč a tvaroh“ v uvozovkách.) Ve druhé větě to neoznačuje ani tak pokoj a místo v pivovaru, jako spíše obecně jeho životní situaci. Srov. také tyto věty: …a sýpka stále stojí plná obilí, slaniny, lnu, vlny? Vám je to maličkost, ale Ansovi pokušení a závist. VaizgP I 74. – A co máme říci o potravinách a krmivu pro koně? – To probereme společně s mistrem. VienPD,K 399. Nedokázala si představit štěstí a plnost bytí bez výskajícího dítěte, milujícího muže a svého útulného domácího koutku. To je první článek lidské existence. KubSNL 314. V těchto příkladech by rodové tvary ten, ta; on, ona apod. působily místo formy to nepřirozeně; kromě toho by se změnil i způsob odkazování. d) Když antecedent označuje jeden konkrétní předmět a forma to na něj odkazuje se všemi jeho atributy a důsledky, které z toho vyplývají. 1) Ten oblouk si dvůr, když propouštěl robotníky, záměrně vyřízl pro sebe. Jenže pro něj to bylo nevýhodné, daleko; a tak je po kouskách rozdával sedlákům za nic. VaizgP I 86. 2) Po samou zem je hustě a bujně pokrytá trávou, jako ovčí kůže s hustou ježatou vlnou. To je mnohem hezčí než když si lidé natrhají košíček nádherných květin. VaizgP I 219. 3). Na dvoře je ještě dost různého zapomenutého materiálu. Odvez to sesbírané do Linksmynė. VaizgP I 134. 4) Na některých místech v přírodě jsou přírodní solné liz y a jeleni tam odedávna chodí lízat sůl. Taková místa jsou na Sibiři a místní lovci to vědí a číhají na přicházející jeleny. IvanPŽ 261. V první větě to neodkazuje pouze na samotnou louku, ale i na všechny nepříjemnosti vyplývající z toho, že je ta louka daleko, nikoli u dvora. Místo to by zde mohlo být i ona, ta- 46 … by se konkrétně označovala pouze louka. Kromě toho se vedle již nachází zájmenný tvar jam, takže druhý tvar téhož kořene by byl i stylisticky nežádoucí. Ve druhé větě se užitím tvaru tai míní nejen luční tráva, ale zvláště její krásné bujné vzrůstání. Ve třetí větě by se místo tai dalo říci také ją (materiál), což by bylo konkrétnější, ale autor právě takovou míru určitosti nechce. Zde tai označuje nejen materiál, ale ještě něco navíc, vše, co je na dvoře vhodné ke stavbě. V poslední větě by se tai dalo nahradit tvarem jas (tj. místa, lízací stanoviště), ale když řekneme tai, označujeme širší skutečnost: nejen ta místa či lízací stanoviště, ale také to, že k nim jeleni přicházejí. e) Jestliže antecedent tvoří substantivní slovo, které nemá kategorii rodu, nebo infinitiv slovesa, tai je v tomto případě velmi vhodné. Gi žemės pirktis… pavelyjo vos 60 ašimtinių. Tai labai daug galų gale. VaižgP I 211. Poezie se musí zapojit do všeho, co se děje ve světě, a cítit za to odpovědnost. KubSNL 126. Převést prožívaný okamžik do slov – to je velká síla, přednost a výjimečná vlastnost lyriky. To je zákon tohoto žánru. KubSNL 174. V jednotlivých případech se tvar tai užívá s podstatnými jmény, která mu předcházejí, ale z kontextu je obtížné říci, zda je dané podstatné jméno antecedentem tvaru tai. Tvar tai lze vztahovat nejen k tomuto podstatnému jménu, ale k celé frázi. …už se chystala rozmetat všechny čluny, když se při návratu domů v kouři natáhla přes kříže postava, ne medvěd. To (=co se natáhlo) bylo jasně vidět přes mlhu. VaižgP I 138. Vlk se podíval a říká: „Hle, na druhé straně moře létá hejno hus.“ Houser odpoví: „To (=co létá) není kvůli tobě!“ ValPJ 139. … je jedna (svíčka) za portrétem (=obrazem), ale to (=co je za obrazem) kvůli svému domovu… VienPD, K 24. Hřbitov je čtyřhranný a zarostlý různými stromy, zejména borovicemi a smrky… Ty si jako kdysi i dnes broukají svou píseň věčnosti, tajemně, tiše. A přece to (=co se brouká) zní jako hlas matky uspávající své milované plačící děťátko. SimonAŠL 8. Mikodemův výraz byl tak hloupý, že by se z něj dal namalovat obraz… To (=že výraz byl hloupý, hloupost výrazu) nakonec přesvědčilo Vizgirdase, že přišla hodina jeho záhuby. VaižgP I 201. Ze všech výše uvedených variantních případů závislých na kontextu lze vidět, že užívání tai s antecedenty není ostře odděleno od užívání rodových tvarů tas, ta, jis, ji atd. Někdy lze použít jak tai, tak i tyto posledně uvedené tvary. Tvar tai se obvykle užívá, když se věci označují bez úmyslu přesně je vymezit (zobecněné označení). 010. Je třeba samostatně uvést ještě jeden případ užití tvaru tai, kdy je jeho antecedentem podstatné jméno nebo slovo, které je zastupuje. Tento případ je vymezen strukturálně: tai se vyskytuje ve větě nebo větném členu, jehož přísudek tvoří podstatné jméno v nominativu. Tento nominativ charakterizuje tvar tai i podstatné jméno či substantivní tvar, který je jeho antecedentem. Antecedent se obvykle nachází v předchozí větě před zájmenem – v antepozici, někdy však může být i v postpozici (inverze). V těchto případech může tai označovat (stejně jako tvary tas, ta, srov. 007): a) Osobu. Jonukas by byl jinde dostal ještě více, protože tento muž je statný a urostlý jako ze samého mléka. ŽemR I 73. Nedaleko vozíku kdosi, kdo uchopil kováře do náruče, začal něžně líbat. Byl to mladý, hezký chlapec oblečený do gymnazijního kabátu. ŽemR I 46. Ženských lékařek se právě začalo nedostávat celé Litvě, 47 protože je to ještě novinka. VaižgP I 70. Kovář Bronislovas se rozhlížel a ten, stojící vedle něj, už s údivem hleděl na Petronėlę. Byla to mladá, vysoká, štíhlá dívka jako laň… ŽemR I 52. …kupovali (půdu) právě takového druhu Žemaitijci, jaké dlouho vyhlížel… To je Vilius Vidmantas, Prus se svou dcerou, vzdělanou Daratou. VaižgP I 125. b) Živého tvora. Vidí, že tentýž člověk má takovou šelmu – a tou byl vlk – na prodej. BsRP 40. Většina savců žije na souši, ale někteří se přizpůsobili velmi rozmanitému prostředí. Ve srovnání s ptáky jsou to klidní, málo pohybliví tvorové. IvanPŽ 9. …všichni evropští, afričtí a američtí netopýři jsou člověku velmi užiteční – jsou to důležití hubitelé škodlivého hmyzu. IvanPŽ 28. Ze všech amerických opic je snad nejznámější rod kapucínů. Jsou to zvířata střední velikosti. IvanPŽ 46. Veverky jsou rozšířeny po celé Evropě a na Sibiři až po severní Čínu. Jsou to obyvatelé lesů. IvanPŽ 113. c) Abstraktní věc nebo děj. Co znamenal socialismus v očích S. Nėris? Byla to smrt zla, násilí a lidského sobectví. Byl to konečný zánik chudoby a nerovnosti, útlaku a válek… Bylo to vzkříšení člověka z prachu ponížení a ubohosti. KubSNL 108. Tehdy se zpomalí všechny jejich životní funkce, dýchání se stává méně častým, srdce bije pomaleji, celková tělesná teplota klesá a tento stav trvá pět až šest měsíců. Je to zimní spánek. IvanPŽ 31. Převážení pašovaného zboží nepovažovala za hřích: byl to způsob obživy celého pohraničí. VaižgP I 69. Zlobíme se na plevel, že se tak bujně množí. Není to hloupé? Copak je plodnost neštěstím? Je to příklad toho, jak máme žít, abychom přežili. VaižgRR I 94. Pro Vasarise to byla mimořádná událost: první návštěva rodičů, jeho první setkání s rodiči coby seminaristy. Myk-PutAŠ 36. d) Konkrétní věc. – Pěkně to voní… – A chutná. Co je to? – To je domácí víno z voskových jablek. VaižgP I 116. Země byla pro S. Nėris živitelkou, k níž se promlouvalo těmi nejněžnějšími slovy selské lásky. Je pramenem života. KubSNL 373. – A víš, k čemu jsou ty věže? – To jsou beranidla na vrhání kamenů! VienPD,K 261. …bylo vidět několik velkých domů krytých šindelem. Byly to budovy obecního úřadu a školy. VaižgP I 95. Zapíchl bych si světlý mečík. To je můj světýlkový plamínek, můj světlý osud. JD 798. Vyskytují se věty tohoto typu, v nichž je přísudkem totéž podstatné jméno jako antecedent, jen první výraz má různé přívlastek (nebo vedlejší větu přívlastkovou), jimiž se daná věc blíže popisuje. – Nu, a jaký duch to kopím probodl bratra Rudolfa? – Ó, byl to velmi strašný duch. VienPD,K 338. V katolické společnosti neměla láska S. Nėris žádná práva. Byla to láska stran, opovrhovaná, odsuzovaná a očerňovaná. Byla to láska stojící mimo zákon. KubSNL 88. Když se zasnil, otevřel knihu… a pak vleže celé čtyři hodiny od ní neodtrhl oči. Byly to jediné hodiny, kdy Napalys nebyl mrzoutem. VaižgP I 233. Mnoho druhů úzkonosých opic má takzvané lícní vaky – je to vak, který zabírá prostor mezi stoličkami a tvářemi, IvanPŽ 48. Přikázal jim, aby se nebály mrtvého ptáčka, 48 ležícího v té chodbě. To byl skutečný ptáček s křídly a zobákem. BalčAP 183. Ve větách tohoto a výše uvedeného typu, v nichž nominativ substantiva tvořícího přísudek charakterizuje předmět označovaný antecedentem, je tai stěží možné nahradit rodovými tvary anaforických zájmen (jis, ji, tas, ta apod.). Takovou náhradu omezuje nikoli význam zájmena, nýbrž struktura věty. Jis, ji lze užít se stejným antecedentem, ale pouze ve větách jiného typu, v nichž přísudek tvoří sloveso nebo jiný tvar, nikoli však nominativ substantiva s charakterizačním významem. Srov.: Zvláště však nenechat cizím přistěhovalcům půdu sousedních šlechticů. Šlechtici si jí neváží, ale pro nás je zdrojem života. VaižgP I 211. Zde je antecedent stejný — žemės jak pro tvar jos, tak pro tvar tai, pouze tyto tvary se užívají ve větách různého typu. Srov. také: Nejprve se seznámíme s liškou... Člověku se příliš nevyhýbá a často se usazuje blízko města. Je nejpočetnějším evropským predátorem. IvanPŽ 157. Šešiavilkiukai si je (knihy) nosívali od sousedů, kde je nikdo nečetl, ačkoli je také nikdo neházal do kamen. Ach, v chalupě měly stejná práva jako modlitební knížka, jako „Boží sláva“, přestože šlo o Aleknovy balabajky nebo napodobeniny Valančiovy. VaižgP I 229. ... ale ani vědomosti, ani ideje a teorie nevytvářejí lyrismus. Ten spontánně tryská ze základů psychiky. Je to výlev a hlas hlubinných lidských sil. KubSNL 141. Srov. ještě tyto dvě věty: V Litvě je také poměrně běžný netopýr širokouchý; je střední velikosti (IvanPŽ 34) a známějším druhem je kaguana. Je to zvířátko štíhlého těla, veliké jako kočka. (IvanPŽ 35). Ve větách s charakterizačním nominativem substantiva nelze tvar tai nejen nahradit rodovými tvary anaforických zájmen (jis, ji; tas, ta apod.), ale ani jej z věty vypustit. Tento tvar je nezbytnou součástí věty. Bez něj by věta byla jen stěží možná. Na druhou stranu užívání tvaru tai se vzhledem k ustálené struktuře uvedeného větného typu stává stereotypním. Jeho funkce už, dá se říci, neodpovídá funkci plnovýznamového slova. Tvar tai díky svému zvláštnímu postavení v kontextu sémanticky spojuje antecedent se substantivem, které charakterizuje předmět jím označovaný. Proto tvar tai v uvedených větách stále více tíhne k částici. Srov. věty, v nichž je tvar tai zřetelnou částicí: Palác Santeklių je malé muzeum výtvarného umění. VaižgP I 108. Nejdůležitější zbraní jezevce jsou jeho přední nohy. IvanPŽ 248. ... hle, tato záře, to jsou Žiežmariai. VienPD,K 395. Ovce jsou něco jiného. Myk-Puts 96. Sokol je symbolem svobodného, odvážného bojujícího člověka. KubSNL 123. Brambory už jsou sklizeny, ale zahrady — to nic není: ženy je samy sklidí. ŽemR I 186. Téměř všichni lidé, které jsi viděl v kostele, jsou buď šlechtici, nebo polopáni. ValP J 43. Čest, králi — to je čest státu... SruogR II 39. Tyto věty jsou transformacemi výše uvedeného typu vět (tvar tai s charakterizačním nominativem substantiva), srov.: Jonukas by jinde dostal ještě víc, protože je to statný muž (ŽemR I 73) ⇒ Jonukas — to je statný muž, jinde by dostal ještě víc. 4. 520 49 011. Forma tai se také užívá s určujícím substantivem v nominativu, aniž by byl vyjádřen antecedent. V tomto případě lze to, na co se odkazuje, odvodit pouze z kontextu a situace. Už dávno se zajímal o to, jací další pánové to jedou sami a tak mlčky v samostatném kupé. — To je ale člověk, ten Pakulinis! — řekl Leopold a hlasem i gestem ruky vyjádřil velké pohrdání. VaižgP I 55. A otočil se … docela nečekaně. Ne, to není ta tvář, kterou jsem doufal spatřit. SimonAŠL 5. — Rytíři, je to sen, nebo tvůj duch?! — vstala ze židle Knystautienė. A opravdu nevěřila, že to je rytíř Griežė. VienPD,K 464. Sedí jako výr, dívá se jako sova: to je, sestřičko, tvůj vyvolený, to je on. Tak vysoký jako práh, tak statný jako hmoždíř: to je, sestřičko, tvůj vyvolený! (d.) ValPJ 109. Jednou, když byl v obecní kanceláři, spatřil na zdi polepené novinovým papírem obrázek mlýna. Že je to mlýnek, to poznal. VaižgP I 86. To je antiretorika (říká se po citaci básně). KubSNL 349. … večer vyrazil také Tupikis na modlitby, protože to byla poslední sobota před masopustem. ŽemR I 266. V těchto větách se forma tai ještě více blíží částici, podobně jako ve výše uvedených větách se substantivem v nominativu, které charakterizuje předmět označený antecedentem. Formu tai lze zde nahradit částicí čia nebo se jí při určité intonaci zcela vynechat. Srov. větu, v níž má částice čia stejné postavení jako forma tai ve výše uvedených větách: Po polibku se květ ihned celý rozevřel a tehdy se ukázalo, že je to pravý tulipán. BalčAP 179. Je třeba říci, že forma tai se obecně užívá mnohem častěji jako částice nebo spojka než jako zájmenná forma. Zde jsme uvedli pouze přechodné případy, kdy se zájmenná forma tai přibližuje částici tai. Srov. frekvenci užívání a funkce forem tai a tat(ai) v tabulce 1. 012. Ze všech výše uvedených případů užití tai jako zájmenné formy — kombinačních variant — vyplývá obecný (invariantní) význam této formy: označovat předmět obecně, neurčitě. (Možná proto se často blíží částici.) Obecné, přibližné, neurčité označení je hlavním významem formy tai, jímž se tato forma v jazyce staví do protikladu k rodovým formám tas, ta. Tyto formy (brané společně) právě takový rys (obecné označení) nemají. Naopak, označují konkrétně určité předměty. Mezi rodovými formami tas, ta a formou tai se tak ustavuje privativní opozice: Konkrétní označení Neurčité (obecné) označení tas, ta tai (tatai) Tato opozice je nesymetrická. Pro konkrétní označení existují formy všech pádů v jednotném i množném čísle mužského a ženského rodu (tas, ta; to, tos; tam, tai atd.; tie, tos; tų; tiems, toms atd.), zatímco pro obecné označení existuje pouze jediná neměnná forma tai a její vzácná varianta tatai. Proto se k obnovení symetrie vytváří další, čistě syntaktická opozice. 013. Druhou opozici tvoří forma tai na rozdíl od první nikoli se všemi rodovými formami tas, ta, nýbrž pouze s formami mužského rodu jednotného čísla, 50 Funkce forem tai, tat(ai) Tabulka 1 tai | tat(ai) | Zájmeno | Částice Spojka | Přechodné mezi zájmenem a částicí | Zájmeno | Částice Spojka | Přechodné mezi zájmenem a částicí | BalčAP | 39 | 41 | 26 | 2 | 2 | 2 | BūgRR I | 18 | 35 | 1 | 5 | — | — | IvanPŽ | 26 | 27 | 50 | — | — | — | KrėvŠP | 20 | 112 | 13 | — | — | — | KudR | 58 | 220 | 19 | — | — | — | PietA | 67 | 297 | 33 | — | — | — | SimonAŠL | 54 | 110 | 59 | 20 | — | 2 | VaižgP I | 110 | 128 | 44 | 1 | 1 | 1 | VienPD, K | 24 | 102 | 20 | — | — | — | ŽemR I | 12 | 64 | 12 | — | 1 | — | ŽemR₁ I | 1 | 46 | 2 | 10 | 11 | 10 Poznámka: Pro tuto a další tabulky bylo vybráno po 180 000 tiskových znaků textu, tj. s tas, to, tam, tą, tuo, tame. Do této opozice nepatří tvary ženského rodu jednotného ani množného čísla a tvary mužského rodu množného čísla.10 Oba členy této opozice — tai a tas, tvary jednotného čísla — mají stejný význam. Jak tvary tai, tak tas označují předměty, jevy či děje obecně, nekonkrétně. Antecedentem jak tvarů tai, tak tvarů tas jednotného čísla bývá obvykle celá fráze. Zvlášť jí vyhovovalo to, že na zemi voní květiny, zatímco na mořském dně nemají žádnou vůni. BalčAP 136. „Maminko, dovolila bys nám zatančit si?…“ Ta odpověděla: „No, dobře, dovádějte, i mé dcery si to nesmírně přejí. ValPJ 53. Vždyť jestliže je lid svrhl, tak proto, aby vzal vládu do vlastních rukou. VenclGD 269. Děti, zvyklé být celé dny samy a dělat si, co chtějí — sedět, spát, plakat nebo se smát — zůstaly dnes také samy. ŽemR II 188. Skončilo to tak, že se Antanėlis přestěhoval i na noc do strýcovy stodůlky. Vaižg RR I 148. 10V nářečích se vyskytují také tvary ženského rodu jednotného čísla s významem obecného ukazování, např.: Čia ne t ó (= tas): ne dėl pyktinių jie dalijas. Trgn. 4 * 51 Tvary tas jednotného čísla, označující obecný jev, se s tvarem tai rozdělují do určitých pozic. Jsou pro ně příznačná určitá okolí. 014. Bezejmenný rodový tvar tai, který je odedávna nominativem–akuzativem, se obvykle užívá v pozici nominativu nebo akuzativu. V pozici nominativu tvar tai obvykle označuje podmět děje a nejčastěji se pojí s těmito tvary přísudku: 1) S adjektivními tvary bezejmenného rodu užívanými predikativně: a) Adjektiva. Ví, že se nemá tolik radovat ze své krásy, to není hezké. Simon AŠL 63. Děti přikývnou a čekají, co ještě otec řekne, protože je to nesmírně zajímavé. SimonAŠL 19. Všichni na něj zapomněli. Nikdo ho už nepotřebuje, nikdo si ho nikam nezval, nikdo neoznamoval, že ho přijde navštívit: to byla pravda. VaizgP I 54. Chceš být mnohem, mnohem bohatší než dřív; žít mnohem, mnohem krásněji než dosud; mít stále ty čtyři koně ve stáji, když je to tak potřebné? VaizgP I 132. Těsně při zemi je louka hustě porostlá rozložitými, bujně rostoucími trávami, jako ovčí kožich s hustou jezerní vlnou. To je mnohem krásnější než když si lidé uvijí věneček z překrásných květin. VaizgP I 219. Proč tam tak dlouho sedí? Co říkají? – A to je nejtěžší pochopit. SruogR II 93. b) Participia. Všechny hroby byly zničeny. Budou nám k ničemu, snad se budeme muset zařídit na novém místě... To se nedá udělat za pár drobných. VaizgP I 188. – Zkoušel sis někdy jasně představit, čím budeš, řekněme, za deset let? – Ne. Ale to přece ani nejde. Myk-PutR III 46. Byl přece jen tak spokojený, že Prus – alespoň nepravé víry, bezvěrec. Podle názoru katolíka z Aukštaitije, který neviděl lidi jiného vyznání než Rusy, to bylo neodpustitelné. VaizgP I 77. Napalys na ta slova ani nezavrtěl ocasem; ani se na svou maminku neusmál obvyklým způsobem: jako by to nebylo řečeno jemu. VaizgP I 234. Ženy, vy ničemnice, to je psáno vám (že se nesmí lenošit). DonR 39. Knězův otec mluvil stejně dobře litevsky jako polsky a rusky; to mu zůstalo ještě z oněch dob, kdy se v krčmě hádal s lidmi. VaizgP I 157. ... na sváteční den, podle tehdejší módy, si dívky, a zvláště ženy, záměrně připínaly několik přívěsků, aby měly pozadí silnější, a tím se jim více rýsoval pas. Nebylo to příliš potřebné ani vhodné: litevské venkovanky byly zavalité a měly široká záda i bez přídavků a pevný mužský pas se nijak nedá zúžit. VaizgRR I 43. c) Zájmena. Úl bez včel, statek bez lidí – to je jedno a totéž. LzPR V 118. V těchto případech jsou forma tai vyjadřující podmět děje a bezrodé tvary plnící funkci přísudku formálně shodné. Protože se v litevštině široce užívají bezrodé predikativní tvary přídavných jmen a příčestí, je typ „substantivní bezrodý tvar tai + adjektivní bezrodý tvar“ v litevštině poměrně produktivní. Umožňuje také paralelní řady odpovídajících shodných tvarů mužského a ženského rodu, srov.: Tas geras, Ta gera, tai gera. 52 2) S příslovci gerai, negerai, daug aj. Někdo už bude nosit i lýkové sandály; pravda, velmi pomalu si uvazoval ovinovačky, přesto je uvazoval, a ne rozvazoval, chystal se odejít a rozhlédnout se. To už je dobře. VaižgP I 103. Ale ani to není dobře, že někdy, když mu v noci něco chybí, leze se světlem do tmavých koutů. DonR99. Koupit půdu… povolili mu sotva 60 desetin. To je nakonec opravdu hodně. VaižgP I 211. 3) S tvary třetí osoby různých sloves: a) Intranzitivních. Jen mě mrzí, že jsem nedokončil ani jeden z těch dopisů. Stalo se to proto, že jsem polsky uměl jen málo. BaranR II 24. Na cestě jsem došel do Sateikiai a spatřil malý dřevěný kostelíček. Bylo to roku 1860. ValIPJ 35. Jaké množství těch podvodníků se rozšířilo po našem kraji jako vlci! Lákají lidi, vyvolávají násilí, loupí! A nikdo je netrestá! Neovládají se! Dokonce jim dávají vysoká místa u koruny! A to všechno se děje v polském státě. SruogR II 32. Kde se vzal, tu se vzal, sáhl po knize. Tak se to stalo zvykem, že Napalys bez knížky v ruce je jako liuikius bez cigarety mezi prsty. VaižgP I 230. Už dávno jsem tušil, že k tomu dojde (že se Vytautas dá korunovat). SruogR II 82. Jděte, pane, a sám se představte. Sviestavičovi se to bude líbit. VaižgP I 56. Nás teď nezajímá, zda je pověst o Widewut’ovi pravdivá, či nikoli. BūgRR I 187. b) Sloves, která vyžadují akuzativ nebo genitiv. A co teď dělám? Vlastně nic, a to mě děsí nejvíc. BaranR II 88. Napalysovy uši přece jen zachycují i jiné zvuky. Je jich mnoho. Jen poslouchej. Tady plesk, tam zadunělo; tady někdo vzdychl, tam zasténal. To neruší ani modlitbičky stébel trávy, ani cinkání zvonečků, ani cvrkot cvrčků. VaižgP I 222. Úřad státního majetku… odpověděl… že … mé žádosti nelze vyhovět. To mě strašně zarmoutilo. BaranR II 97. … dělej si, co chceš: nemám ti dát žádné peníze! A to mě trápí ze všeho nejvíc. VaižgP I 130. 4) S nominativem podstatných jmen nebo slov užívaných substantivně (v jednotném i množném čísle, mužském i ženském rodě). Ty přece jen přiměj doktora, aby se nevykroutil z plnění této povinnosti, protože to je pohoršení pro celé okolí. VaižgP I 209. … avšak v těch oblastech, kde je mnoho netopýrů, se tyto nemoci vyskytují mnohem méně často a má se za to, že je to zásluha netopýrů. IvanPŽ 32. Podívala se na hodinky. To je znamení, že má odejít. PaukštAK 143. — Jsme přece jen příliš trpěliví! — To je vznešená ctnost… SruogR II 89. Nejdůstojnější pane, je snad pravda, že urozené ženy bili pruty? SruogR II 58. O tom, že to udělal, Rapolas ani v nejmenším nepochyboval (že se zamiloval do Severji). VaižgR I 51. Ačkoli to pro něj (= převoz přes hranici) nebylo poprvé, velmi se staral o své zákazníky, aby nepřišel o živobytí. VienPD,K 190. 5) S různými pádovými spojeními. — Víš vůbec, že je zakázáno uctívat staré bohy? — To není v lidské moci. VienPD,K 393. 6) S infinitivem slovesa (vidět, slyšet, cítit atd.). Přechod k rozsáhlému epickému žánru nebyl pro spisovatele snadný; to je zvlášť patrné z prvního románu. VienPD,K 482. Podobně se kapucín spřátelí se štěňátkem, které s ním vyrůstá. To je zvlášť zřetelně vidět, když se je pokusíš oddělit a pak zase dát dohromady. IvanPŽ 47. 53 7) S nulovou formou přísudku, když věta obsahuje pouze determinanty přísudkové skupiny. Ostatní dívky trhaly plevel a pálily ho, a to proto, aby žito a obilí nezarostly plevelem. ValPJ 89. …doktorova obliba mezi židy z celého okolí rostla a sílila. Rostla také díky stále důmyslnějšímu léčení; to bylo jeho zásluhou. VaižgP 165. Forma tai v pozici nominativu obvykle plní funkci podmětu. Ve vzácných případech se tato forma užívá jako jmenná část přísudku, srov.: Jsme tím, co si ještě můžeš vzít ze života, co ti ještě nebylo odňato. BaltR I 113. Zde tai stojí ve stejné pozici jako podstatné jméno v nominativu mokytojai ve větě Jsme učitelé. V pozici akuzativu forma tai označuje předmět děje. Obvykle se užívá: 1) u sloves vyžadujících akuzativ (tranzitivních). Přijíždí Jankevičius a vypráví různé novinky a také to, že slibuje, že se bude snažit stát písařem. BaranR II 41. Čím prudčeji slunce pálí, tím víc země praská a zvoní. Napalys to vidí. VaižgP I 222. Jen se usměje, že je synem, kterého opustil lakomec. Petr to pozná na sto honů. VaižgP I 90. Gintautas se marně ptával, co se nyní děje na statcích, co se hodlá dělat na podzim či na jaře. Sviestavičius to přecházel, jako by neslyšel. VaižgP I 120. …víc mu záleželo na tom, aby si vypiloval i těch svých několik vět německy, aby to Šešiavilkis uslyšel. VaižgP I 65. Také já jsem přiložil ruku k pravopisným změnám. Dnes mohu říci, že jsem to udělal. BūgRR I 399. …poskakoval s koněm, ale ani trochu ho netáhl. Když jsem to spatřil, zeptal jsem se. ValPJ 65. 2) S předložkou pojící se s akuzativem. Proti Rusku snad takhle jít! To není tvoje práce. Zakazuji o tom přemýšlet, nejen o tom mluvit. SruogR II 193. Místo „gįsla“ a „skįstas“ je třeba psát „gysla“ a „skystas“, nehledě na to, že někteří Žemaité v těchto slovech vyslovují „(įn)“. BūgRR I 397. …nevěsta… šmarkš hodila ženichovi na krk ručník (=ručník) a tím mu ukázala všechny lži, které mu napovídala. ValPJ 165. …děkuj za to každý den svému bohu, že ti tvůj polní vůz s dvojspřežím pomáhá pracovat. DonR 35. 3) V polovětné konstrukci. Někdo se zastavil, znovu se sklonil, zase se vztyčil a vydal se tím směrem, stejně jako Ona. Ona usoudila, že to bude pan Sviestavičius. VaižgP I 138. Ve vzácných případech se forma tai vyskytuje v pozici genitivu. 1) Ženy mezitím naříkaly. Křižákům v tom ani to nebránilo. VienPD, K 337. 2) Během „Agnus“ se rozjařený Alfons tloukl do prsou a jen valil oči, aby si toho nikdo zvenčí nevšiml. Neodvážil se tedy udělat, jak si přáli (seznámit je). — Proč je to třeba? — odpověděl. VaižgP I 56. 4) Potom si strhl část vousů od brady a tupými nehty si celý rozdrásal obličej. Ale ani to nestačilo; stále se sháněl po penězích a kopal kolem sebe, až převrhl stůl s jídlem DonR 27–28. Forma tai není v genitivní pozici obvyklá. Obvykle je v těchto případech u slovesa vyžadujícího genitiv stále patrný vynechaný tranzitivní infinitiv nebo polopříčestí, srov.: 1) to (udělat) nebránilo, 2) kdyby to (dělali), nevšimli by si toho, 3) to je třeba (udělat). Někdy je forma tai v genitivní pozici zcela nepřirozená a měla by být nahrazena genitivním tvarem to (věta 4). Srov. u K. Donelaitise na téže stránce: Ale ani to nestačí; vzal velký nůž, hrdlo i jícen už prořízl, natáhnuv ruku. 54 015. Bezrodý tvar tai zaujímá fakticky pouze pozice nominativu a akuzativu; v pozicích ostatních pádů, je-li třeba označit obecný jev, se bez konkurence užívají maskulinní singulárové tvary zájmena tas, totiž: to, tam, tuo, tame (poslední pád se téměř nevyskytuje). Tvary to, tam, tuo, tame se v pozicích příslušných pádů užívají zcela stejnou funkcí jako výše uvedený tvar tai v pozici nominativu a akuzativu: tyto tvary označují věc, jev či děj obecně a nekonkrétně. Tvary to, tam, tuo, tame se od tvaru tai liší pouze okolnostmi užití v příslušných pádech. 016. Genitivní tvar to se užívá: 1) S negovanými slovesy. Ej, není toho na světě, čeho by se neodvážil Aras, Aras všech arů. KrėvAP 18. Za starých časů po vykastrování hned prásk-prásk stříleli, dnes už to nedělají. ValPJ 107. Kdyby ti záleželo na mém názoru, ctil bys svého starého otce, chlapče. Ale to ses nenaučil. SruogR II 188. Kdy ho znovu uvidí, to nevěděla. SimonP 25. …vymysleli, že budou tahat „vlčí ocas“. Jenže když Justin švihl bičem, všichni tahající s žuchnutím popadali… Když to už neviděli, podruhé dali vlčí ocas dohromady. ValPJ 86. Tomu porozumět nedokážu. Tak se bojí Vytautase — a ještě proti němu pozvedne ruku! SruogR II 100. „Voruty“ nelze ztotožnit s „Vered-ava“, protože tomu brání neblahé okolnosti. BūgRR I 133. Bylo obtížné sehnat tolik plachtoviny nepropouštějící vodu a ušít z ní pytle. Nebyl by to Mendelis, kdyby to také neudělal. VaižgP I 172–173. Za celý svůj život ještě nezažil, aby se mu někdo z něj nebo z jeho domácnosti posmíval! VaižgRR II 21. V posledních větách je záporný pouze jeden ze dvou slovesných tvarů tvořících složený přísudek. Pro užití genitivu to stačí. V litevštině se genitiv — v tomto případě tvar to — užívá také s kladnými slovesy, pokud je ve větě záporná částice nei, srov.: Když se vracel, vždy si přinesl nějaký nový výmysl: jednou brambory okopávat v nevhodnou dobu, jindy je pořád a pořád orat. Ani naši rodiče, ani dědové našich dědů to nedělali, a brambor měli, díky Pánu Bohu, po třiceti měřicích i více. VaižgP I 85. K užití tvaru v genitivní pozici po záporných slovesech a tvaru tai v akuzativní pozici po kladných slovesech srov.: Kdo to neví? Všichni to vědí… VaižgP I 163. 2) S kladnými slovesy, která vyžadují genitiv. Je třeba odejmout církvi právo poručnické péče o Vytautase… A sám se od církve odloučit! (Zbignievas) Myslím, že Vytautas právě na to čeká. SruogR II 102. …vypovím alespoň začátek své cesty, neboť to chce má dobrá matička. Ať se mi u nohou pokloní jen jeden biskup… to mi bude stačit. SruogR II 10. …stejně tak musíme postupovat i u „šeip“, tedy psát „šiaip“, jak to vyžaduje původ slov. BūgRR I 102. Začalo se zdát, že právě to postrádají, co nyní otci splácejí péčí na stáří. Gintautas z Paviškelovy Sakalynė si ji sice nekoupil, ačkoli si to kvůli její kráse velmi přál. Jen toho ještě scházelo, aby rychtář z Bendzina začal v královském paláci hospodařit, jako by byl doma! SruogR II 141. 3) S výrazy označujícími množství, které vyžadují genitiv: gana, negana, daug, maža a dalšími. Abych měl čisté svědomí, navrhuji: ať královna přísahá v kostele… Ať s ní přísahá řada dalších ctihodných žen… že je královna nevinná. To nám — stačí! 55 SruogR II 63. V koutě se ještě smějí smraďoši; copak jim zaslouženě bručíš, když se pořád hádají a nadávají? A to ještě není všechno; už se chystají i k bitce. DonR 53. Letos ještě nebudu moci opatřit pravopisnou příručku. A nejen to, dnes bych ani přibližně nedokázal říci, kdy bude očekávaná příručka uvedena mezi lidi. BūgRR I 385. Jenže může člověk dál snášet své „štěstí“: zvětšilo se snad dvojnásobně, když jste do banky přilil dalších deset tisíc? – No, ne… ne dvojnásobně. – Právě. Už to uspokojení bylo menší, protože toho už bylo příliš, toho nebylo třeba. VaižgP I 72. 4) S podstatnými jmény, která řídí genitiv. Bojím se, že bych si sám, když jsem se nezávisle rozhodl přijít, uškodil; tím spíše by bylo nesnesitelným neštěstím cítit, že jsem sám jeho příčinou. Baran R II 91–92. 5) S předložkami, které řídí genitiv. – Ukažte nám svou korespondenci! – požadoval prokurátor. – Ujišťuji vás, že ani tam ničeho nedosáhnete. – Formalita. Jinak to nejde, – vysvětloval jemně prokurátor. VaižP I 200. Ale podepíše to král? (Zbigniew) Z toho – žádné velké trápení nebude… SruogR II 100. A tak Sviestavičius vřel… ve svých vlastních snech… A pořád nebylo jasné, zda mu z toho něco v srdci zůstává, či nezůstává nic. VaižgP I 120. … pustil se do vyprávění o obrazech, které zažil: jakého jsou směru a rázu, na které výstavě umění byly koupeny, kdo jsou umělci a kde je jejich vlast. Odtud přešel ke krásám a divům Evropy. VaižgP I 112. A na to, co kdo ve své řeči nemá, je těžké si zvyknout. BūgRR I 396. Boj mezi tím, co je staré a co nové, mezi tím, co umírá a co se rodí, – to je základ našeho vývoje. T 1952, 284. 6) S pasivními slovesnými tvary (genitiv to označuje původce děje). …milé slovo „Bratře“, které poprvé zaznělo po odjezdu od rodičů… se široce rozprostřelo, abych tak řekl, v prázdných prostorách duše. Pod jeho vlivem… jsem napsal odpověď: „Báječný básníku ze Žemaitije“. BaranR II 82. 7) S různými slovesnými tvary v partitivním významu. Ó, mocnosti Přírody, i když se mění, nezanikají! Znovu přimějí Občany, aby si z ní brali to, co sama nabízí: jiné bohatství, ale tutéž lásku, poezii a krásu. VaižgP I 48. 017. Tvar dativu tam se užívá se slovesnými tvary k vyjádření nepřímého předmětu děje. …vždyť hospodyně je doma od toho: aby obsluhovala čeleď a šetřila chlebem i zásobami. ŽemR I 165–166. Kdo to kdy viděl, Skirgailovy oddíly a bojovníci během bitvy houfně přecházejí na Vytautasovu stranu a všude vítají knížete a přijímají ho za svého vládce! Tomu musíme učinit přítrž, nejjasnější pane! VienPD,K 409. Raději Marčę ochotně ochraňujte a Kurmelise zapletete s lesem. – Tomu mě učit nemusíte. ŽemR I 175. A děvčátko je čistého srdce. Proto také věří tomu, co slyší. SNerR I 453. 018. Tvar instrumentálu tuo se užívá: 1) S intranzitivními slovesy k vyjádření přímého předmětu děje. Nejlépe tomu rozumím a vůbec o tom nepochybuji: mít dnes pravopisnou příručku by pro nás bylo velmi užitečné. BūgRR I 385. Zde poznal, že tak zázračný strojek si ještě ani Prusové nevyrobili a že k padělání peněz je třeba velmi zručného, schopného mistra. Nakonec se tím už ani nezabýval. VaižgP I 168. Přiznávám, jsem velký a raduji se z toho, že jsem velký! BalčAP 100. Kromě úcty, kterou si Geišių Geišė získal…, se mohl ještě chlubit tím, že se ho všichni nevolníci opravdu bojí. 56 VaižgRR I 64. Předpona „san-“ se od „in-“ liší tím, že si ve všech slovech a ve všech nářečích zachovala všechny tři rody. BūgRR I 390. A rodina Šešiavilkiů se spokojila s tím, co dostává. VaižgP I 231. Tato poslední věc se třídě tak líbila a přinášela jí tolik radosti, že se jí nakazili i sami učitelé. VaižgP I 99. 2) S tranzitivními slovesy při vyjadřování nepřímého předmětu děje. Kdo fouká a kdo ne, ale ctihodný krakovský biskup – milovník měchýřů… (Zbignievas) Co tím chce biskup říci? SruogR II 60. Také já jsem jim odporoval, zmítal se na všechny strany, horlivě dokazoval jejich ničemnost a tím jsem je zkrotil. BaranR II 102. Ostatní, kteří unikli v lepším stavu, se rozběhli k břehu a tím vyvolali velkou paniku. VienPD,K 385. Gintautovi bylo toto Šumakerovo objetí příliš neobyčejné. Tím byl vyjádřen jeho mimořádný vnitřní rozrušení. Vždyť kaplan jedl spolu s ní a snažil se na ni zapůsobit. Podivný člověk! Čeho tím dosáhneš, když máš svázané ruce i nohy? PaukštAK 140. 3) S přídavnými jmény a příčestími, která vyžadují instrumentál k vyjádření vlastnosti předmětu. Soud je lepší než pravda v tom, že je jednoznačný. BūgRR I 110. Podezřelý byl už i tím, že odjel z Vilniusu, aniž se odhlásil. VienPD,K 198. Prosil jsem… Bielinského a správce pokladny, kteří… souhlasí s tím, že mě nepošlou. Ale Nečajev a Gachovič s tím nejsou příliš spokojeni. BaranR II 15. 4) S předložkou instrumentálu su. … jeden francouzský rytíř… ji (Margaritu Knystautaitė) prohlásil za dámu svého srdce a přísahal, že bude mečem hájit její čest a krásu. – A kdo s tím nesouhlasí, – obrátil se k rytířům, – toho vyzývám k boji! VienPD,K 362. Jeho ctihodnost kněz Stulginskis… se stará o to, aby mě osvobodil od obecních poskoků, a prý s tím dvůr souhlasí. BaranR II 97. Ať je tedy „knězem“: spolu s tím je také „člověkem“. VaižgP I 182. 019. Lokativní tvar tame, užívaný k zobecněnému označení věci, se vyskytuje zřídka: Mé osobní štěstí tedy nespočívá v tom, že bych mnoho vydělával, nýbrž tkví kdesi jinde. VaižgP I 73. 020. Tvary mužského rodu jednotného čísla v nominativu a akuzativu tas, tą, se užívají také ve významu zobecněného označení, aniž by měly význam konkrétního ukazování. V takovém případě konkurují tvaru tai. Především je třeba říci, že tvary tas, tą se místo tvaru tai užívají ve významu zobecněného označení v současných písemných textech mnohem méně často než tvar tai (tatai). Srov. tabulku 2. 021. Tvary tas a tą ve srovnání s tvarem tai se v pozici nominativu a akuzativu nejčastěji vyskytují se zvláštním (strukturálním i stylistickým) vymezením nebo jsou nářeční. Jak je patrné z tabulky, u některých spisovatelů se objevují zřídka (zejména v odborné literatuře), u jiných se užívají o něco častěji. 022. Tvar tas se užívá zpravidla. 1) V hlavní větě souvětí v pozici podmětu v nominativu, jestliže se ve vedlejší větě ve stejné pozici nachází tvar kas. V takových případech je tvar tas zcela přirozený i v predikativním vztahu k přídavnému tvaru středního rodu (tas gražu; běžnější model v jednoduché větě je tai gražu). Co je červené, je krásné. Ml, Švnč, Auk. Co je sladké, je chutné. Rk, Rd, Avl. Co je krásné, je také dobré. Škn. Co je přespříliš, je nezdravé. PP 198. Co se stane, to se stane? – řekl nejstarší. BalčAP 282. 57 Pastaraisiais trim dešimtmečiais išleisti raštai 2 lentelė Pozice nominativu | Pozice akuzativu | Pozice genitivu Pozice nominativu: tai | tat(ai) | tas Pozice akuzativu: tai | tat(ai) | tą Pozice genitivu: tai BalčAP | 16 | 2 | 9 | 23 | — | 4 | — BūgRR I | 6 | 2 | 1 | 12 | 3 | 3 | — IvanPŽ | 20 | — | — | 6 | — | — | — KrėvŠP | 4 | — | 2 | 16 | — | 2 | — PaukšŪK | 1 | — | — | 9 | — | 1 | — SimonAŠL | 27 | 8 | — | 27 | 12 | — | — VaižgP I | 45 | 1 | — | 64 | — | 1 | 1 VenclGD | 76 | — | 3 | 31 | — | 2 | — VienPD, K | 4 | — | — | 20 | — | — | — ŽemR I | 1 | — | — | 9 | — | 1 | — Ve všech těchto příkladech se zachovává symetrie mezi kas a tas: jak kas, tak tas stojí před tvarem přísudku. Takový slovosled posiluje užívání tvaru tas vedle kas. Není-li symetrie zachována, užívá se i tvar tai (vedle kas), srov.: To, co je v životě tou největší skutečnou lží, může být na papíře někdy zcela blízko pravdě a naopak. BielKR 351. Je třeba říci, že i při zachování symetrie, jako ve výše uvedených větách, může místo tas stát tai, ale tento druhý tvar má pak sklon degradovat na částici, srov.: Co je červené, to je krásné. JablRR I 491. Co je černé, to není bílé. Ds. Co je pravda, to není lež. Grz. Co je sladké a chutné, to je pro mě. Kpr. Ach, co je moje, to je nejlepší… VaižgRR I 114. Srov.: Je-li to červené, je to krásné. 2) V hlavní větě souvětí v pozici nominativu jmenné části přísudku, jestliže podmět tvoří podstatné jméno v nominativu. V tomto případě tvar tas vysvětluje vedlejší věta. Snad nejcharakterističtějším rysem koní je to, že mají na každé noze pouze jeden prst, totiž třetí. IvanPŽ 217. Jedna podskupina této velké skupiny tvoří stádo zvané lichokopytníci a jejich nejdůležitějším znakem je to, že třetí prst je nejvyvinutější. IvanPŽ 214. Nejdůležitější starostí Alfonsa Gerulavičiuse však bylo to, že nikdo doopravdy nevěděl, co se děje na východní a západní frontě. VienPD,K 164. 58 Zde tvar tas podporuje podstatné jméno v nominativu, k němuž má predikativní vztah. V těchto případech je možný také tvar tai, srov.: Jahody, v té podobě to ještě jde, ale (=ale) přece to není ono, co třešeň. Plv. …ačkoli koně Armina jsou po jiných stránkách také k nezahození, jsou až příliš zhýčkaní. Bojí se zimy, bojí se vody, bojí se všeho. — To nejsou ti, které chováme — divocí koně! PietA 62. V poslední větě je užito tai, ačkoli popisuje jiný tvar tai. 3) Ve větách, kde se již vyskytuje tvar tai, který však má funkci částice nebo spojky. Srov.: Jestliže jsme se i trochu unavili, pak to nic není, zato jsme odvedli dobrou práci. BalčAP 25. V této větě nelze tvar tas nahradit tvarem tai, protože vedle tas již stojí tai, které s jei tvoří korelační spojku (jei — tai); tvar tas zde lze pouze vynechat. Srov. také následující větu, v níž se tvar tas nachází vedle částice tai: Tohle je pro mě snadné udělat. Žsl. Zde lze vypustit také tvar tas; pak tai již nebude částicí, nýbrž zájmenem (převezme funkci tvaru tas). 4) V ustálených výrazech a spojeních. „— Ale, nevěsto, copak není z naší krve?“ shodila ji tchyně. „— Právě že je, jenže není celý z vaší krve: vaše krev je zředěná naší krví.“ VienPD,K 44. Ale rybáři, kteří už dříve slyšeli zpívat skutečného slavíka, říkali: „— Ani to, ani ono, podobá se to slavičímu zpěvu, ale přece jen to není ono!“ BalčAP 69. Ve většině případů je tvar tas totožný s tvarem tai. Rozdíl mezi nimi je nanejvýš stylistický. Ve funkci podmětu v nominativu se tvar tas pojí se stejnými tvary přísudku jako tvar tai (srov. 014): 1) S tvary přídavných jmen a adjektivně užívaných slov v neutru („neshodný“ model). A teď se tu chovej jako doma — to mi bude velmi milé. BalčAP 122. — Ale budeš mi to muset vynahradit! — pokračovala čarodějnice: — a to nebude levné. BalčAP 149. A hle, ta tlustá kachna ráda každého pomlouvá — je to strašná drbna; to je v rozporu s naší přirozeností. Když si však všiml kříže na dveřích domu, v němž bydlel voják, vzal kousek křídy a nakreslil kříž na všechny dveře ve městě. To bylo velmi důmyslně vymyšleno, protože nyní už dvorní dáma nemohla najít dům, který si označila. BalčAP 109. 2) S příslovci dobře, špatně atd. Kdybychom teď takhle odletěli do vesnice a tam počkali na Jaro!.. Možná by to bylo i dobře, ozval se jeden vrabec... Jenže já jsem se už zabydlel ve městě. BalčAP 270. Ten voják začal žít radostně: pořád chodil do divadla, často se procházel po královské zahradě a rozdával peníze chudákům. Z jeho strany to bylo velmi dobře. BalčAP 107. 3) S tvary třetí osoby intranzitivních a tranzitivních sloves. Srovnáváš mě s takovou špínou! Kdyby mě to zajímalo, copak bych nenašla nějakou alespoň trochu lepší?! ŽemR I 111. Jeho barvy vybledly, ale nikdo nedokázal říci, zda se to stalo během cesty, nebo žalem. BalčAP 198. — Děti! — křičel Stankus, — všichni spolu, raz, dva! — Dětem se to líbilo. ŽemR I 243. Všechny kachny, které se vylíhly z jejích vajec, se také nazývaly Portugalci, a to přece něco znamená. BalčAP 121. 59 4) Se substantivem v nominativu. … teď mu dovolili dívat se pootevřenými dveřmi na hlučící, veselé děti. Už jen to bylo velké štěstí. BalčAP 327. Čerpal jsem životní šťávy ze země, přijímal potravu ze vzduchu, žil, jak se mi zachtělo, těšil se ze štěstí a kvetl — to byl můj život, moje štěstí. BalčAP 22. 5) S různými dalšími tvary a spojeními. Nu, ať je teď tedy tak, jak říkáš, že to přes můj jazyk (že Marce přemluvila, aby se provdala za Kurmela). ŽemR I 197. Ve všech těchto větách lze tvar tas snadno nahradit tvarem tai. Při užití tvaru tas se více zdůrazňuje význam „ta věc“. Je příznačné, že v těchto případech se tvar tas místo tai používá častěji jen v textech některých spisovatelů. 023. Tvar tą se užívá podobně jako tvar tas: 1) V hlavní větě souvětí v pozici předmětu, jestliže ve vedlejší větě je v téže pozici ką. Vidíte, děti, co jsem uměl, to jsem zazpíval. ValPJ 19. A co mu vzali, to si může zase vzít zpět. BaranR II 105. Maminka vždycky co slíbí, to také udělá. PaukštAK 6. Co si jen zamanul, to dělal! ŽemR I 19. Řád triumfoval: co ztratil u Vilniusu, to získal zpět v Marienburgu. VienPD,K 361. Srov.: Děti, zvyklé být přes den samy a dělat, co se jim zlíbí: sedět, spát, plakat nebo se smát, zůstaly dnes samy. ŽemR II 188. Co si sám usmyslí, to dělá Aršusis. PietA 16. V těchto větách se ką — tą užívají rovněž symetricky, stejně jako kas — tas ve výše zmíněných větách tohoto typu. Když hlavní věta s tą předchází vedlejší větě s ką a mezi tvary tą — ką není symetrie, lze tvar tą snáze nahradit tvarem tai, srov. příklady s tą ir tai v obdobných případech: A udělal jsi to, co jsem ti říkal? Skn. Ten dar mi dal možnost, aby všichni ti, které miluji, viděli a cítili to, co vidím a cítím já sám. BalčAP 265. Podívejme se, zda alespoň jedno ze šesti Sobolevského slov ukazuje to, co by ukazovat mělo. BugRR I 412. Někdy velmi přesně a stručně vyjadřují to, o čem rádi mluvíme obšírně a složitě. VendGD 332. 2) Ve frazeologizovaných výrazech. Kdo ví, zda bych si během dlouhého života sama takové dobrodiní zasloužila. ValPJ 27. Ta, pohlédnuvši na Dominikase, odpověděla: „Kdo ví, možná se i vdám.“ ValPJ 96. Milý odešel a po odlehlých krajích se rozhlížel. Kdo ví, zda se vrátí, či zůstane u mě. ValPJ 129. Tvar tą často stejně jako tas zcela odpovídá tvaru tai a oba se užívají jako synonyma, tj. vedle tai se ve stejné pozici a se stejným významem užívá také tą, zvláště u těch spisovatelů, jimž je to vlastní z nářečí. Tvar tą se pojí s týmiž tvary přísudku jako tai v pozici akuzativu (srov. 014). Užívá se: 1) S tranzitivními slovesy. Hospodyně nutně chyběla. To tušil i Petras. ŽemR I 179. Tak se hlupák Jonas stal králem — dostal ženu i korunu a usedl na trůn. To jsme se dozvěděli z novin. BalčAP 290. Zda vůbec někomu pomohl uzdravit se, to ví nejlépe sám Bůh; ale že pomohl sám sobě, to všichni věděli podle jeho tučné ženy. VaizgP I 229. Všechny důkazy, 60 které mohla jazykověda dnes shromáždit jako doklad bližší příbuznosti baltských a slovanských jazyků, shrnul dohromady a přidal k nim několik nových lotyšský lingvista Jonas Endzelīnas. To učinil ve svém spise „Славяно-балтийские этюды“. BūgRR I 407. Ráno se silnější vrátili domů a místo aby šli do kostela, prospali celý den. Ostatní, kteří spali tamtéž u krčmy, se dočkali dalšího večírku. Znovu pili, znovu tančili. Tak slavili tři dny. Když jsem to viděl, velmi mě to pohoršilo. ValPJ 86. 2) S předložkami pojícími se s akuzativem. Rozčilujete se kvůli Klaipėdskému kraji? To nic není ve srovnání s tím, co se může stát. VencIGD 29. Je velmi hodný (dítě), protože během dne vypije půl džbánu mléka po doušcích, ale kaši sotva stačí uvidět, hned si přidává a žádá maminku o další, říkaje „ňam, ňam“. Viskantas řekl: „Není důvod se kvůli tomu zlobit; kdo dobře jí, je zdravý.“ ValPJ 11—12. Ve všech těchto větách lze tvar tą snadno nahradit tvarem tai. 024. Z toho, co bylo řečeno o užívání tvarů tas a tą ve významu tai v současných textech lze vyvodit, že funkce zobecněného ukazování u tvarů tas a tą je druhotná: jejich užití je často dáno větnou strukturou nebo stylisticky motivováno; tyto tvary se vyskytují méně často než tai. Tvar tai je v pozici nominativu a akuzativu primární. Protože je ze své podstaty nominativně-akuzativním pádem, stále si zachovává své pozice, ačkoli se na jeho místo analogicky podle ostatních pádů již tlačí tvary tas a tą. Máme-li na paměti rozložení tvarů tai a tas mužského rodu jednotného čísla podle pádových pozic, můžeme vytvořit následující obecné paradigma zobecněného ukazování. Primární tvary Sekundární tvary N. tai (tatai) tas G. to D. tam A. tai (tatai) tą I. tuo L. tame Všechny tvary tohoto paradigmatu mají funkci zobecněného ukazování: 025. Tvary tai, tas zobecněného ukazování se vztahují k tvarům tas, ta konkrétního ukazování takto: Konkrétní ukazování Nekonkrétní (zobecněné) ukazování N. tas, ta — tie, tos tai (tatai); tas G. to, tos — tų to D. tam, tai — tiems, toms tam A. tą — tuos, tas tai (tatai); tą I. tuo, ta — tais, tomis tuo L. tame, toje — tuose, tose tame 61 V systému forem tas, tą, tai jsou tvary mužského rodu jednotného čísla tas homonymní. Mají funkci jak konkrétního, tak zobecněného ukazování. Odlišit tvary tas pro konkrétní a zobecněné ukazování pomáhá kontext a antecedenty. Tvary konkrétního ukazování se shodují s antecedentem (podstatným jménem) v rodě a čísle, zatímco tvary zobecněného ukazování se neshodují, protože jejich antecedentem je obvykle celá fráze. Srov.: Venku se nikdo neukazoval, ani pes neštěkal: i tam se bylo kam schovat před nečasem. VaižgP I 127. Bylo by nám milé hájit litevský původ všech těchto slovíček, ale nedokážeme to ani s nejlepší vůlí: v cestě tomu stojí neblahé hláskové zákony a dějiny slov. BugRR I 199. 026. Při zkoumání vztahu mezi užíváním forem tai ir tas, tą v pozici nominativu a akuzativu se přihlíželo nejen k textům vydaným v posledních třech desetiletích, ale i ke starším textům (počátek 20. století). V těchto starších textech je vztah mezi uvedenými formami v zásadě stejný jako v současných textech. Srov. tabulku 3. Texty vydané na počátku 20. století Tabulka 3 Pozice nominativu | Pozice akuzativu | Pozice genitivu | tai | tat(ai) | tas | tai | tat(ai) | tą | tai KrėvR II (1921) | 2 | 1 | 4 | 13 | — | 1 | — KudR I (1909) | 15 | — | 1 | 43 | — | 1 | — LzPR₁ I (1921) | 19 | — | 1 | 14 | — | — | 2 Myk-PutAŠ₁ (1933) | 43 | — | 5 | 26 | — | — | — PietA (1905) | 16 | — | — | 50 | — | 5 | — VaižgP₁ I (1926) | 45 | 1 | — | 64 | — | 1 | 1 VienK (1932) | 4 | — | — | 19 | — | — | — ŽemR₁ I (1924) | — | 1 | — | 1 | 9 | 10 | — Jak ukazuje uvedené schéma, v textech z tohoto období převažují tvary středního rodu tai (tatai). Tvary mužského rodu tas, tą ve významu zobecněného ukazování obvykle tvoří mnohem menší podíl než tvary středního rodu. Ve starých textech (16.–17. století) jsou ve významu zobecněného ukazování rovněž typičtější tvary středního rodu. Srov. tabulku 4. 62 Senieji (XVI-XVII a.) raštai Tabulka 4 Pozice nominativu | BP I | Ch | DP | Mž | SP I | Vln¹; Pozice nominativu | tai | — | — | 16 | — | 33 | 2; Pozice nominativu | t atai | 27 | — | 17 | 5 | — | 32; Pozice nominativu | tei | — | 43 | — | — | — | —; Pozice nominativu | tas | — | 9 | — | 5 | — | 12; Pozice akuzativu | tai | — | — | 26 | — | 80 | 6; Pozice akuzativu | tei | — | 90 | — | — | — | 1; Pozice akuzativu | tatai | 83 | — | 36 | 38 | 1 | 102; Pozice akuzativu | tatei | — | 1 | — | — | — | —; Pozice akuzativu | ta | 1 | — | — | — | — | —; Pozice akuzativu | tą | — | — | — | — | — | 11; Pozice genitivu | tai | — | — | 1 | — | — | —; Pozice genitivu | tatai | 3 | — | — | — | — | 4; Pozice genitivu | ta | 2 | — | — | — | — | 1 P o z n á m k a: K formám tatai, tai a dalším někdy přistupují částice g, gi, gu atd. Ta může být v pozici akuzativu i genitivu také tą (nosovka není zapsána). V genitivní pozici se tyto formy vyskytly pouze po záporných slovesech, takže by je bylo možné považovat také za formy akuzativu. 027. V dialektech je vztah forem tai (tatai) k formám zobecněného ukazovacího zájmena tas, tą v pozici nominativu a akuzativu poněkud odlišný11. V žemaitském dialektu se při označování obecné věci obvykle užívá mužský rod jednotného čísla, nominativ tas, akuzativ tą12. 11Dialektální materiál byl shromážděn z kartotéky „Lietuvių kalbos dialektologinio atlaso“, z vydaných svazků i kartotéky rozsáhlého „Lietuvių kalbos žodyno“ a také prostřednictvím individuálního dotazování. 12To, že je v žemaitském dialektu tvar zájmena středního rodu nahrazován tvarem mužského rodu, již uvedli badatelé těchto dialektů, viz P. Jonikas, Pagramančio tarmė, Kaunas, 1939, s. 60; J. Aleksandravičius, Vakarinė pajūrio žemaičių tarmė Vilnius, 1949 (rukopis), s. 62. 63 To není tak snadné, neříkej. Pj. To je těžké vydržet. Rt. Bylo to velmi těžké, ale zvládli jsme to. Žd. Deset rublů, to je drahé. Skd. Je příjemné mlátit cepy. Eig. Je špatné, že se nechce učit. Ms. Učit se až po svatbě je těžké. Dr. Nevím, co to je, bolí ho břicho. Klk. Deset kopějek, co to je? Klk. Cesta stojí deset rublů, to nestojí za nic. Lnk. Když trochu prší, to nic není. Yl. To je zmenšování počtu lidí, ne válka (když pustí atomovou bombu). Pp. Být vzdělaným člověkem — to je velké štěstí. Grg. Víš, to jsou staré časy — co si tam ještě lze pamatovat. Lkv. To závisí na matce. Dov. Bylo to za války. Ne každý to mohl udělat. Pkl. Tvar tas, stojící v pozici podmětu v nominativu, se může spojovat s tvarem přídavného jména středního rodu v přísudkové funkci, srov.: To je zdravé pro oči. Prk. To je těžké. Als. Vedle tohoto modelu se však užívá také model shody slov: Je špatný, protože chová dobytek ve stádě. Sg. (Srov.: To je špatné, špatně). Zapomnělo se na to, co nemáš. Krš. (Srov.: Zapomnělo se na to). To je mi jako napsané na čele. Ms (Srov.: To je napsáno). Je lživé, že je srdce zdravé. Nd(LKT 146) (Srov.: To je lživé). Kdo je zrzavý, ten je také krásný. Dr, Krtn, Tl, Rt (Srov.: Kdo je zrzavý, ten je (to je) také krásný). Kdo je sladký, ten je chutný. Slnt. Tato forma v žemaitské nářečí, pokud víme, neexistuje. Místo ní se užívá forma tā, méně často tatai, někdy se vyskytuje tei. Tyto formy však obvykle mají význam částice. Co je to za hloupost lidí! Klyr (LKŽ V 362). Jaká je ta vedra, jaké to jasno. Slnt (Būg). Věda je dobrá. Stl. Tak co je dobrého slyšet? Sd. Co je to za staré věci? Plt. Letos už je deštivý rok. Lž. Umí dovádět. Kik. Ať dá třicet rublů, to už nám bude stačit. Tl. Jestli to neví ani Dapševčičaitė, tak to už neví nikdo. Sd. To je špatné, že uhynula telata. Žr. Házet po starém člověku kameny — je tohle dobré? Žd. To nemá význam. Bdr. Vždyť říkám, že jíst cibuli je zdravé. Vg. To je velké štěstí. Krš. V žemaitském nářečí je na rozdíl od spisovného jazyka paradigma zobecněného ukazování nivelizováno — všechny pády zde mají tvary mužského rodu (tas, to, tam, tą, tuo, tame), podobně jako v lotyštině, kde se místo našich tvarů středního rodu rovněž užívají tvary mužského rodu13. V aukštaitských nářečích se ve významu zobecněného ukazování užívá také tvar středního rodu tai, i tvary mužského rodu tas, tą. Tvary tas, tą se užívají častěji ve východoaukštaitských nářečích, nacházejí se však i v západoaukštaitských nářečích. Tas yr brangu. Ktk. Za německých časů to bylo to nesvarbu. Ar. Tas mano liept. Slč. Tas sunku padaryt. Lb. Tas yr negerai, kad tu pas ją nenuėjai. Sdb. Bil tik nereik gulėt, vaikeli, tas gerai. Slč. Tas yr viskas niekai. Pg. Tas tiesa. Sdr. Ma tas nepatinka. Klyr. Kritau nuo aukšto, gal tas atliepia. Jd. Ką tai tas išsimano (=reiškia). Vlkš. Tas tau tep lengvai nepraeis. Kt. Jam tas da galvoj stovėj. Brb. Jau seniai tas buvo. Lbv. Tą tai jau galėjai žinot. Skp. Aš gavau ne už tą, ne už knygų nešimą. Kdn. Bez zvláštního výzkumu je těžké říci, které tvary se v aukštaitských nářečích častěji užívají ve významu zobecněného ukazování — tai , nebo tas, tą v příslušné pozici. (Tai je zde běžné také jako částice). Jedno je však jisté: tvary mužského rodu tas, tą jsou 13 Žr. Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika, I, Rīga, 1959, p. 520. 64 v uvedeném významu v aukštaitských nářečích, zejména východních, častější než ve spisovném jazyce. U těch spisovatelů, jejichž díla více odrážejí živý jazyk, například v překladech J. Balčikonise, se tvary mužského rodu tas, tą vyskytují poměrně častěji také vedle tai než u jiných spisovatelů. Na druhou stranu tvary mužského rodu tas, tą ještě nejsou v aukštaitských nářečích natolik rozšířené jako v žemaitských nářečích. Například výrazy Tas nieks nėr, Kas tas yr apod. jsou ryze žemaitské. Vyvstává otázka, proč je ve spisovném jazyce základním tvarem zobecněného ukazování v pozici nominativu a akuzativu přece jen tai, zejména ve vědeckém a publicistickém stylu, a nikoli tas, tą, jsou-li tyto tvary v nářečích tak často užívány. Zde se nebudeme podrobněji zabývat dějinami utváření spisovného jazyka14. Jedním z důvodů, a podle našeho názoru tím nejdůležitějším, proč se ve spisovném jazyce více prosazuje tai a nikoli tas, tą, je větší soulad tvaru tai s gramatickým systémem litevštiny. Tai yra je jednoznačný tvar, zatímco tas, tą mají i jiné funkce — označují nejen zobecněné, ale také konkrétní ukazování. Důležité je zde navíc i rozložení těchto tvarů. Tas místo tai zachovává ve spisovném jazyce okolí tohoto druhého tvaru. Jak tai, tak tas se užívá se substantivně neshodnými adjektivy a participii středního rodu, srov.: Tai gražu (model slov s rodovou shodou) a Tas gražu (model slov bez rodové shody). Shoda těchto slov je v litevštině stále natolik silná, že například v žemaitském nářečí se při užití tas (místo tai) odpovídajícím způsobem mění i tvar adjektiva nebo participia středního rodu na tvar mužského rodu (tas gražus=tai gražu, tas parašytas=tai parašyta, viz příklady výše). V žemaitském nářečí jsou pro takovou rodovou nivelizaci příznivější podmínky, protože zde zanikají i tvary středního rodu adjektiv (na jejich místo pronikají nejen tvary mužského, ale především ženského rodu, stejně jako příslovce). Analogii nivelizace tvarů paradigmatu zobecněného ukazování v žemaitském nářečí (podle tvarů mužského rodu v ostatních pádech se tvary mužského rodu zavádějí i do nominativu a akuzativu) tedy zákon shody tvarů příliš nebrání. Ve spisovném jazyce a aukštaitských nářečích si však tyto dva zákony (nivelizace paradigmatu a shoda tvarů) do jisté míry odporují — nivelizaci tvarů paradigmatu brání tendence ke shodě tvarů. V důsledku takových vnitřních vývojových zákonitostí gramatického systému litevštiny si tai ve spisovném litevském jazyce stále udržuje své postavení, přestože vedle něj existují i funkčně totožné tvary tas, tą. Vztah tvarů zobecněného ukazování tai, tas k ostatním zájmenným tvarům 028. Tvar středního rodu tai a tvary jednotného čísla mužského rodu tas, to, tam, tą, tuo, tame jako tvary zobecněného ukazování nejsou protikladné pouze rodovým tvarům tas, ta označujícím konkrétní ukazování, nýbrž také jejich sémantickým variantám jis, ji; šis, ši; šitas, -a; anas, -a; tas pats, ta pati atd. (viz 004, 2). 14 Je třeba poznamenat, že D. Klein ve své gramatice považuje výpověď Tai yra mano sūnus mielasis za rodovou nepravidelnost (anomalia generis) namísto Tas yra manas sūnus (viz Pirmoji lietuvių kalbos gramatika, Vilnius, 1957, s. 244). A. Schleicher rovněž uvádí, že místo tai (yr) mano brolis, tai mano sesuo jsou správnější a starší výrazy: tas mano brolis, ta mano sesuo (viz A. Schleicher, Littauische Grammatik, Prag, 1856, s. 300). Tento poslední příklad A. Schleicherů souvisí s případy tas, ta konkrétního ukazování. 5. 520 65 V této opozici forma středního rodu tai a forma mužského rodu jednotného čísla tas téměř bez konkurence vstupují do vztahu s rodovými formami všech výše zmíněných zájmen, dalo by se říci, že když je třeba předmět označit zobecněně, obvykle se užívají formy tai nebo tas (muž. rod, jedn. č.), zatímco při konkrétním označení předmětu se užívají různé výše uvedené rodové formy. Je tomu tak proto, že ze všech zmíněných zájmen má široce užívanou formu středního rodu tai pouze zájmeno tas a pouze u tohoto zájmena jsou v témže významu jako forma středního rodu široce užívány formy mužského rodu jednotného čísla (tas, to, tam, tą, tuo, tame). Ostatní rodová anaforická ukazovací zájmena formy středního rodu netvoří, s výjimkou příležitostně se vyskytujících podob šita, šitai15. Také formy mužského rodu jednotného čísla jiných zájmen než tas se ve významu zobecněného označení užívají poměrně zřídka. Kromě tas se v tomto významu vyskytují také šitas, šis a tas pats16. O četnosti užívání uvedených forem srov. tabulku 5. 029. Řídké užívání forem zobecněného označení šita(i), šitas, šis (muž. rod, jedn. č.) lze vysvětlit neutralizací jejich významu. Stejně jako jsou formy konkrétního označení šitas, -a, šis, ši často nahrazovány formami tas, -a, lze také místo forem zobecněného označení šita(i), šitas, šis často užít formy tai, tas. Srov.: O tomhle jsem nic nevěděl. Kp. Opravdu není dobré, že ten pes tolik žere. Db. I kdyby se rozhodli vám ten cenzus odebrat, stejně uplyne dlouhá doba a mezitím můžete získat takovou půdu, jakou vám dovolují získat zákony. Řekněte tohle představenému. KudR I 122. Jen jestli víte, milostpane, o tomhle, co jsem říkal o penězích, mlčte, — ozval se nakonec Virpša k Ivonovi. — A vy snad hodláte o tomhle také pomlčet? — zeptal se Ivonas. PietA 33. Shnilého psa nám, Židům, někdo schválně hodil, aby se vysmíval naší víře, která je snad mnohem lepší než víra samotných křesťanů, neboť právě z naší vzešla… — No, tohle už nechte stranou! — vážně přerušil uražený podrychtář. VaižgP I 188. — A za to, že mě a mou ženu držela kaunská vláda ve vězení, že nás vláčela, vyslýchala, vodila sem a tam?! Kolik jsem toho musel vytrpět, kolik žádostí jsem podal… utratil jsem poslední halíř… — Dobře, dobře. Zapište i tohle. VienPD, K 186. Podle smlouvy, kníže, měl být hrad Knystautas už dávno buď zničen, nebo nám předán. Ty, kníže, jsi to dosud neudělal. VienPD,K 322. Což nevíš, že mrtví nežijí na hřbitově, nýbrž v nebi či v pekle, kde si kdo za svého života svými skutky zasloužil místo? Copak jsi to nikdy neslyšel? KrėvŠP 11. V těchto větách lze formy šita(i) a šitas, šis snadno nahradit odpovídajícími formami tai nebo tas. Srov. příklad, v němž se šita(i) užívá souběžně s tai. Řekni mi teď, nebylo by přece jen lepší přijmout katolickou víru a stát se pravými křesťany?… Musím se ti přiznat, že jsem nejednou přemýšlel o tomhle. Nejednou jsem o tom také mluvil. PietA 91. Srov. také příklad, v němž se forma zájmena středního rodu šita(i) užívá vedle částice tai: V ustálených spojeních se vyskytující forma šiai, zejména vedle tai, může být také druhotným útvarem vytvořeným podle posledně uvedené formy, srov.: Mluvíš ty o tomhle i o tom. KrėvR II 171. Ve vzácných případech se význam zobecněného označení vyskytuje také u formy ženského rodu ta pati, srov.: Ať si to vezmeš, nebo ne, teď už je to stejné… — Mně je to přece pořád jedno… KudR I 101. — Jelikož jde o jednotlivé případy, není tato forma dále zahrnuta do celkového systému zkoumaných forem. 66 Formy zobecňujícího ukazování 5 lentelė BalčAP KrevŠP LzPr I Myk-PutAŠ PaukštAĶ PietA VaižgP I VencIGD tai Nom. 16 4 20 45 1 16 45 76 Akuz. 23 16 15 26 9 50 64 31 Gen. — — 1 — — 1 1 — tat(ai) Nom. 2 — — — — — 1 — Akuz. — — — — — — — — Gen. — — — — — — — — šita(i) Nom. — — — — — 1 — — Akuz. — — — — — 5 — — Gen. — — — — — — — — tas Nom. 9 2 2 5 — — — 3 Gen. 32 21 25 40 3 49 38 33 Dat. 2 6 — 1 — 1 1 4 Akuz. 4 2 — — 1 6 1 2 Ins. 6 3 4 5 2 8 4 4 Lok. — — — — — — — — šitas Nom. — — — — — 2 — — Gen. — — — — — 20 — — Dat. — — — — — — — — Akuz. 1 — — — — 3 — — Ins. — — — — — 2 — — Lok. — — — — — 2 — — šis Nom. — — 1 — — — — — Gen. — 1 — — — — — — Dat. — — — — — — — — Akuz. — — — — — — — — Ins. — — 1 — — — — — Lok. — — — — — — — — tas pats Nom. 1 — — 2 — — 3 1 Gen. — — — — — — — — Dat. — — — — — — — — Akuz. 1 — — 3 1 — 2 1 Ins. — — — — — — — — Lok. — — — — — — — — 5 * 67 A co se mi velmi líbí (= líbí), je tohle: že i ty chápeš takové jednání… PietA 88. Pokud jde o neutralizaci významu forem šita(i), šitas, šis mezi formami konkrétního ukazování šitas, -a, šis, ši a formami zobecněného ukazování šita(i), šitas, šis, symetrie se nezachovává. Šita(i), šitas, šis jsou sekundární variantou forem tai, tas. Spolu s posledně uvedenými stojí v protikladu k rodovým formám konkrétního ukazování (na jedné straně tai, tas, šita(i), šitas, šis, na druhé tas, ta; šis, ši; šitas, -a; anas, -a; jis, ji atd.). 030. Forma mužského rodu jednotného čísla zobecněného ukazování tas pats se svým významem více liší od forem tai, tas (muž. rod, j. č.), a proto je nelze vždy nahradit posledně uvedenými. Srov.: Stalo se mu totéž co tamtomu. BalčAP 50. Jinak ho ani jeho místo už nenazývej a přikaž ostatním totéž. VaizgP I 137. Dívali se, naslouchali, přemýšleli a uvažovali o tomtéž co Edvardas. VienPD, K 207. Jak dávno jsi tu říkal totéž, Jurgi! Buď knězem… Tak se také zeptal! SruogR II 173. Jak je člověku zdraví drahé, ale ani jeho nadbytek není dobrý: když člověk spotřebovává to, čeho má příliš, často vyčerpá všechno. Totéž platí o bohatství. VaizgP I 72. „Jak jsem krásný!“ pomyslí si. „Tak inteligentní. Všechny se na mě dívají.“ Zdá se mu, že dívky, když se na něj dívají, myslí na totéž. PaukštAK 50. …všichni by stejně odpověděli, že také tak cítí, že je trápí totéž a radují se z téhož. VaizgP I 217. Ve větách prvního odstavce by bylo možné formy tas pat(s) nahradit také formami tai, tas, zatímco ve větách druhého odstavce lze formy tas pat(s) jen obtížně nahradit formami tai, tas. Vzhledem ke svému rozlišovacímu významu si forma mužského rodu jednotného čísla tas pats, která má funkci zobecněného ukazování, zachovává symetrii s formami konkrétního ukazování tas pats, ta pati. Tyto posledně uvedené formy se však jako anaforické užívají zřídka a navíc působí poněkud zastarale — nejčastěji se vyskytují v takových výrazech: Předsíň je malá, tatáž bez schodů. ŽemR I 56. Pokoje jsou staré, malé, tytéž mechem obrostlé. ŽemR I 172. Kráva je jedna, a ta tatáž stará dojnice. Pš. Proto ani symetrie mezi tas pats, ta pati (formami konkrétního ukazování) a tas pats (formou mužského rodu jednotného čísla zobecněného ukazování) není příliš pevná. Mimochodem, v určitých případech se forma tas pat(s) ve zobecněném významu přibližuje příslovci taip pat, srov.: Čtvrtek. Píšu výkaz… Pátek. Totéž (BaranR II 48) a Úterý. Celý den jsem psal v kanceláři. Středa. Také (BaranR II 43). Takové sbližování minimálních forem však není způsobeno jejich funkcí, nýbrž výhradně kontextem. 031. Vztah forem Tai, tas (muž. rod, j. č.) k výše uvedeným formám zobecněného a konkrétního ukazování lze znázornit takto: Konkrétní ukazování Nekonkrétní (zobecněné) ukazování tas, ta; šitas, -a; šis, ši; anas, -a; jis, ji atd. tai (tatai), tas; šita(i), šitas, šis tas pats, ta pati tas pats 68 032. Rodové tvary konkrétního ukazování tas, ta atd., užívané s antecedenty — předcházejícími podstatnými jmény, jsou substantivními náhradami těchto podstatných jmen. Věty nebo větné členy s antecedentem a zájmenem, které jej zastupuje a má funkci konkrétního ukazování, lze transformovat na vztažnou větu (včleňovací transformace). Tvary konkrétního ukazování tas, ta atd. se pak obvykle nahrazují tvary vztažného zájmena kuris, -i. Srov.: 1) Žolys vedl Kupstise na pivo. Nenechal tam ani Petra. Ten, ač nerad, musel poslouchat strýce. ŽemR I 162. ⇒ … Nenechal tam ani Petra, který, ač nerad, musel poslouchat strýce. 2) Novinky se dozvídáme od košíku, ten často chodí na trh. BalčAP 202. ⇒ Novinky se dozvídáme od košíku, který často chodí na trh. 3) … vlk… přeskočil pařez a vykopl chlapečka. Toho lidé nazvali Bridaitis. ValPJ 163. ⇒ vlk… přeskočil pařez a vykopl chlapečka, kterého lidé nazvali Bridaitis. 4) Ohlédla se ještě k větrné korouhvi. V té prý spatřila Janikė. ŽemR I 200. ⇒ Ohlédla se ještě k větrné korouhvi, na níž prý spatřila Janikė. 5) A princezna mu darovala meč posázený zlatými mincemi, ty se mu velmi hodily. BalčAP 201. ⇒ A princezna mu darovala meč posázený zlatými mincemi, které se mu velmi hodily. 6) Stařenka našla dva velké rohy. Z nich vyrobila dvě krásné trubky. ValPJ 19 ⇒ Stařenka našla dva velké rohy, z nichž vyrobila dvě krásné trubky. Takové transformace jsou možné, protože v těchto příkladech jsou tvary tas, ta a kuris, -i svou funkcí totožné: zaujímají tutéž pozici a zastupují totéž podstatné jméno, tj. mají tentýž antecedent17. Vedle kuris, -i se ve stejné funkci užívá také katras, -a. Obě jsou strukturálně vymezená — anaforickou funkci získávají pouze v určitých typech vztažných vět, proto je třeba je chápat jako syntaktické varianty anaforických tvarů jis, ji; tas, ta; šis, ši atd.18. Ve vzácných případech se místo kuris, -i, katras, -a vyskytuje také rodově nerozlišené kas. Nevidím člověka, který by mohl vzít vlajku. Lnky (LKŽ V 364). Mám přes políčko mladou dívku, která uklidňuje mé srdíčko. Všk (LKŽ V 364). 033. Apibendrinto nurodymo formos tai, tas (vyr. g. vn.) ir kt., kurių antecedentai yra visa frazė (paprastai sakinys arba sakinio dėmuo), vartojant įjungiamąją reliatyvinę transformaciją, niekada nepakeičiamos kuris, -i (katras, -a) formomis. Aukščiau minėtos formos reliatyviniame sakinyje gali būti pakeistos tik giminės kategorijos neturinčio santykinio įvardžio kas formomis. Tvary tai, tas se nahrazují tvarem kas (pozice nominativu). 1) Podívala se na hodiny. To byl signál, aby odešel. PaukštAK 143. ⇒ Podívala se na hodiny, což byl signál, aby odešel. 2) Hmatové orgány jsou velmi vyvinuté a to má při potápění a vynořování velryby životní význam. IvanPŽ 204. ⇒ Hmatové orgány jsou velmi vyvinuté, což má životní význam… 3) Proto je i jeho hospodářství, ačkoli není okázalé, vzorné, a to je zde stále ještě velká vzácnost. SimonAŠL 53. ⇒ Proto je i jeho hospodářství, ačkoli není okázalé, vzorné, což je zde stále ještě velká vzácnost. 4) Ten voják začal žít bezstarostně: neustále chodil do divadel, často se procházel v královské zahradě a rozdával peníze chudým. Z jeho strany to bylo velmi dobré. BalčAP 22. ⇒ Ten voják začal žít bezstarostně: neustále chodil do divadel, často se procházel v královské zahradě a rozdával peníze chudým, což bylo z jeho strany velmi dobré. 17 K podmínkám vztažné transformace viz Noam Chomsky, Current Issues in Linguistic Theory, The Structure of Language, New Jersey, 1964, p. 71. 18 Viz A. Valeckienė, tamtéž, p. 145. 69 Srov. tyto věty s kas místo možných tai, tas: Přijal [farář] milostivě, když mu líbal ruku, druhou mu přejel po hlavě, což (=tai, tas) Benedikta dokonce dojalo. VaižgP I 83. Jestliže někdy musí všichni odejít z domu, — což (=tas) se stává jen zřídka, — dveře se zamykají zevnitř a poslední vyleze oknem. SimonAŠL 84. Naše dnešní příjmení, například taková jako: Daukšas, Daujotas, Gedminas, Daugilas, Dargis, Gedvilas apod., byla ještě v šestnáctém století osobními jmény, což (=tai, tas) je jasně patrné ze seznamu šlechticů z roku 1528. BūgRR I 203. Formy tai, tą se nahrazují formou ką (pozice akuzativu). 1) Šelma ponořená ve vodě, které se však nedostává vzduchu, často jen vystrčí nozdry, aby se nadechla, a činí tak tak klidně, že je těžké si jí všimnout. IvanPŽ 232. ⇒ …šelma často jen vystrčí nozdry, aby se nadechla, což činí tak klidně… 2) Při vzpomínce na zesnulého otce přeběhl všem přes čelo obláček bolesti. Když si toho matička všimla, řekla. ŽemR I 154. ⇒ Při vzpomínce na zesnulého otce přeběhl všem přes čelo obláček bolesti, čehož si matička všimla a řekla. 3) Nesli kolem na nosítkách zraněného Žemaite; pramínek krve ho provázel od hradeb až ke stanu. Ani Vytautas, ani ostatní šlechtici a bojovníci tomu nevěnovali pozornost. VienPD, K 323. ⇒ … čemu ani Vytautas, ani ostatní šlechtici a bojovníci nevěnovali pozornost. 4) Zdálo se, že za rok, za dva všechny zde, v temnotě doutnající, osvítí. Oživí je, převychová a roznítí vznešenými ideály… A sám za to získá úctu, ba slávu. PaukštAK 102. ⇒… Oživí je, převychová a roznítí vznešenými ideály…, za což sám získá úctu… Srov. tyto věty s ką místo možných tai, tą: …v dávné minulosti žili v Litvě jeleni (o čemž (=tai, tą) svědčí zde zmíněné pozůstatky). IvanPŽ 263. Když jsem tak dlouho vyprávěl, posluchači začali chrápat „garr-garr“, a když jsem to (=tai, tą) spatřil, tiše jsem sfoukl svíčku a šel spát. ValPJ 117. Slovo pavojaus má etymologické „v“ mezi samohláskami „a“ a „o“, což (=tai, tą) ukazují dialektologie, dějiny slova a jeho původ. BūgRR I 107. Stejným způsobem se forma to nahrazuje formou ko, forma tam — kam, forma tuo — kuo atd. 1) Za starých časů po usmrcení okamžitě „pakš-pakš“ stříleli, dnes to nedělají. ValPJ 107. ⇒ …co dnes nedělají. 2) Šešiavilkis byl naprostý negramota; neuměl ani psát, ani číst. Proto se mu všelijaké „kankulecijos“ tak těžko dařily. VaižgP I 93. ⇒… kvůli čemu se mu všelijaké „kankulecijos“ tak těžko dařily. Srov.: Opakovaně tloukl tímto stromem do čela, následkem čehož (=to) se strom naklonil na stranu. IvanPŽ 293. … Tento zvyk víl stále dodržují dívky kolem Biržů a Pabiržė, což (=to) už v Žemaitsku odedávna není. ValPJ 90. Bylo rozhodnuto zřídit čestný stůl a uspořádat hostinu v centru pohanů. K tomu bylo vybráno i vhodné místo. VienPD,K 379. ⇒…pro což bylo vybráno i vhodné místo. … Slíbil, že se bude snažit ze všech sil, aby jí nikdy nic nechybělo… Zdá se, že se o to až dosud staral, jak jen mohl. ŽemR I 146. ⇒ … o co se, zdá se, staral, jak jen mohl, až dosud. 034. Nahrazení zobecněných ukazovacích forem tai, tas formami kas je v mnoha případech strukturálně omezené. Kas mají mnohem užší možnosti užití než výše uvedené formy tai, tas. Kas může v relativní větě stát pouze v postpozici vůči antecedentu. Antecedent a zájmeno kas musí být v téže větě. Samostatná věta s relativním zájmenem kas obvykle nezačíná- 70 V takovém případě před vztažnou podobou kas obvykle stojí ještě ukazovací částice štai, srov.: Ti cicilikové jsou moudří lidé. A lidem přejí dobro. A také jednají. Ale nebezpeční jsou tuláci. Lupiči. Kteří používají jméno ciciliků a podněcují násilí, vypalují usedlosti a zabíjejí lidi. Štai kas (=tai, tas) je špatně. SruogR II 202. Potká mě výrostek, přiváže mě ke stěžni lodi a hodí do rozbouřeného moře. A mezitím se králův kůň raduje ze zlatých podkov a krčí nos. Štai kas mě nejvíc rozčiluje! BalčAP 102. Vztažné zájmeno kas s anaforickou funkcí na začátku věty je vzácným a netypickým případem, srov.: Děti tahaly volavku za zobák a chechtaly se ki-ki-ki. Když jsem (=tai, tą) spatřil, začal jsem skřípat zuby. ValPJ 77. Nahrazení forem tai, tas s obecným ukazovacím významem formami kas je často možné jen při určitých změnách větné struktury — přesunutím větných členů, změnou pořadí vedlejších vět, spojením dvou či více vět v jednu apod. 1) Hanse Cvibaka obzvlášť zdrtilo to, že mezi příchozími křižáky spatřil svobodné Külgailise a Šarku. VienPD,K 334. ⇒Hansas Cvibakas (jis) spatřil mezi příchozími křižáky svobodné Külgailise a Šarku, kas ho (Hansa Cvibaka) obzvlášť zdrtilo. 2) Jeho koně pasoucího se v lese roztrhal nějaký dravec a Miškinis se domníval, kad to byla práce vlků. IvanPŽ 186. ⇒Jeho koně pasoucího se v lese roztrhal nějaký dravec, kas, jak se domníval Miškinis, byla práce vlků. 3) Kdyby mi jen byla řekla aspoň půl slova: zda jsi, čerte, ty, nebo kdo, proč jsi to rozbil, nebo tam dej jiné? Já se toho jen domáhal, a ona — ani muk! ŽemR I 136⇒. Kdyby mi jen byla řekla aspoň půl slova: zda jsi, čerte, ty, nebo kdo, proč jsi to rozbil, nebo tam dej jiné (o co jsem se jen domáhal), a ona — ani muk! V mnoha případech nelze z různých kontextových důvodů formy tai, tas s obecným ukazovacím významem vůbec nahradit formami kas. a) Když je kontext delší a to, na co se ukazuje, je odděleno jinými větnými členy nebo vyjádřeno nejasně. Mezi nosem a okem se nachází určitá žláza, která vytváří mastnou tekutinu. Zvířátko si touto tekutinou potírá a masíruje křídla a další kožní výrůstky. Tento úkon je zřejmě pro netopýra velmi důležitý, protože i když je chycen, využije každou chvíli k tomu, aby si provedl svou toaletu. To souvisí s mimořádně citlivými smyslovými orgány mikroskopické velikosti, rozmístěnými po celé kůži. IvanPŽ 29. — — A čeho se, snacho, bojíš? — obrátila se náhle tchyně tajemně na snachu. — Snad Stašenytės?.. Neboj se, dceruško. Vždyť slyšel, že jsme to objednali i že se chystáme… Kdyby byla chtěla… Na to ani nemysli (že syn svedl Stašenytė), všichni už na to zapomněli. VienPD, K 157. b) Když se forma tai, tas vyskytuje v tázací větě nebo ve vztažné vedlejší větě s tázacími částicemi a tázacími či vztažnými zájmeny nebo příslovci. Sám jsi uviděl lázeňský dům, a chceš na tom místě postavit kostel! Kdo to může udělat?! ŽemR I 50. Adomukas ještě úplně nechápal, co to znamená — tvého strýce už není. VaizgRR I 154. — A tobě, synáčku, snad je třeba právě takové? Všichni lidé se diví!.. — Alfonsiuku, je to snad pravda (že se chystá oženit s Gliaudelė)?! VienPD,K 106. — Doufejme, že nás křesťané nenapadnou alespoň v noci, — odpověděla Knystautienė a Griezė nepochopil, zda mu to bylo záměrně připomenuto kvůli křižácké taktice, anebo zda to byla jen náhoda. VienPD,K 377. …kníže zdvojnásobil své oddíly, a jaký z toho máme užitek? VienPD,K 436. Klíče jsi předal Siesčencovi! Víš, jak se urazí kvůli 71 všichni ti šlechtici? SruogR II 140. [Ciolekas] Kdo fouká, a kdo ne, ale ctihodný krakovský biskup — milovník měchů… [Zbignievas] Co tím chce biskup říci? SruogR II 60. c) Když se tvary tai, tas vyskytují v odpovědích na otázky nebo v jiných případech, kdy se mění jazykový plán (přímá řeč — řeč autora, řeč jedné a — druhé postavy, otázka — tvrzení téže postavy apod.). Spřátelili se snad knížata Mindaugas a Gediminas s křižáckými psy? Praotče, to je neslýchaná věc! VienPD,K 282. [Ciolekas] Jiný, řekněme jako ty, drahý sousede, někde v bitvě, jako u Grunwaldu, když vrazí meč do zraněného rytíře a pak se ukáže v králově předsíni — a už je biskupem — státníkem! [Zbignievas] To je zlá pomluva, poznaňská biskupko! To si Vytautas vymyslel ze závisti! SruogR II 50. — Proč jsi ukradl Valuli Palutė kapesník? Lidé mi za to oči vypalují. PaukštAK 90. „Děkuji, děkuji, babičko, vaše písnička je opravdu krásná!“ Když to babička uslyšela, začala se chichotat. ValPJ 20. Dodržuješ starý zvyk? Zametáš?! To tady není třeba. ŽemR I 75. d) Když tvary tai, tas objasňuje vedlejší věta zastávající pozici větného členu. Vedlejší větu může uvozovat jak vztažné zájmeno či příslovce, tak spojka. Tvary tai, tas fungují jako koreláty tvarů vztažných zájmen a příslovcí. Už jen to brání nahrazení tvarů tai, tas tvary kas. Co starý Vidmantas v žertu předpověděl po vypití piva, se nečekaně brzy stalo. VaižgP I 67. Jak, kdy a kdo z nich první přišel do Litvy, to zůstává zahaleno mlhou dávných věků. VaižgP I 60. A na co kdo ve své řeči není zvyklý, na to si těžko zvyká. BūgRR I 396. Budu požadovat jen to, co mi náleží. VienPD,K 455. …jen aby viděli, že nechceš lenošit. ŽemR I 151. K čemu bude prospěch z toho, když se můj statek promění v popel? SruogR II 205. A rodina Šešiavilkiů se spokojila s tím, co dostala. VaižgP I 231. A kníže se od svých šlechticů lišil právě tím, že byl ze všech nejpevnější. VienPD,K 328. e) Když se tvary tai, tas vyskytují ve vedlejší větě připojené složenými spojkami kad… tai, jei… tai a dalšími. … že by někdo povolal vlastního proti vlastnímu a ještě k tomu společného nepřítele, to se v Žemaitsku ještě nestalo! VienPD,K 282. … že chce-li sedlák sklidit hojné obilí, musí předtím pohnojit pole vydatně. DonR 49. f) Když se tvary tai, tas vyskytují ve vedlejších větách předmětných, příčinných, podmínkových, přípustkových či jiných, s příslušnými spojkami. Vytautas je zrádce! — to jen obyvatelé Marienburgu opakovali, obraceli se jeden proti druhému a říkali, že to už dávno předvídal. VienPD,K 380. Brzy spolu… už mluvili jen litevsky, ačkoli to po nich Gintautas nepožadoval. VaižgP I 163. Spolu jel rytíř Griezė a v souladu s řádem a zvyklostmi zůstal celou noc na koni v brnění na nádvoří pevnosti. VienPD,K 349. Bylo by lepší, kdyby se s ním matky vůbec nevídaly a nic mu nepsaly, protože i to by mohlo mít vliv na případ… VienPD,K 133. Blahopřáli rodiče, sestry, svatební družička, mládenci, svatebčané, družičky, příbuzní i všichni pozvaní hosté. Protože to pro většinu bylo novinkou, všichni se ostýchali a dělali to, co udělal první z nich. VienPD,K 148. Nahrazením tvarů tai, tas v těchto větách tvary kas by se odstranil příčinný, podmínkový, přípustkový a jiný vztah; v mnoha případech to navíc vůbec není možné, srov.: Řekl, že to už dávno předvídal ≠ Řekl, co už dávno předvídal. 72 g) Když tvary tai, tas vystupují ve větě nebo ve větném členu spojeném s předchozím kontextem spojkou bet (protivný vztah). … poznal téhož Žemaita, který je tak chytře vedl přes bažinu. Poznal ho a podivil se, ale tai ho i zahubil. VienPD,K 440. Je možné, že ke vzniku poddruhů domácích psů přispěly i jiné druhy vlků, ale o tom se pouze spekuluje. IvanPŽ 169. Co si před deseti lety předsevzal… už téměř dosáhl. Ve srovnání s jinými činnostmi, které mu už klíčily v hlavě, to však byl teprve začátek. VienPD,K 479. Vičvienaitė jsem zahlédl jen jednou, ale on si toho nevšiml. ŽemR I 136. Na dotaz z hradu odpověděli, že uvnitř není ani paní Knystautienė, ani její dcera. Tomu však nikdo nechtěl věřit. VienPD,K 394. V některých větách by po vypuštění bet bylo možné tvary tai, tas nahradit tvary kas, avšak v takovém případě by byl odstraněn protivný vztah. h) Když tvary tai, tas vystupují v samostatné větě nebo větném členu, který je s předchozím kontextem spojen bez spojek vysvětlujícím, protivným, předmětným, příčinným a jinými vztahy. Když je našli (srnčata), lidé si někdy pomyslí, že se ztratila, a domnívají se, že udělají dobře, když si je vezmou domů. To je chyba. IvanPŽ 242. Samce v žádném případě nelze chovat tam, kde jsou děti, to je nebezpečné. IvanPŽ 244. Ve srovnání s divokými ovcemi není ovce domácí tím čilým, obezřetným, odvážným zvířátkem, nýbrž jen tupým tvorem. To je výsledek lidského zásahu. IvanPŽ 285. i) Když tvary tai, tas vystupují ve větě nebo větném členu spojeném s předchozím kontextem připojovacím vztahem. Nahrazení tvarů tai, tas tvary kas by tento vztah zrušilo. Když se Eduard po chvíli vrátil, Alfons hned poznal, že už je zasnoubený. Poznala to i matka. VienPD,K 144. … když však anglický rytíř obrátil svého koně tak, aby mohl spíše krýt se štítem před soupeřovými údery, než útočit, všichni pochopili, že se blíží rozhodující chvíle. Pochopili to i bratr Hansac a rytíř Drankas. VienPD,K 345. Vesničané věděli, že Benediktovi přeskočilo: věděli i o jeho tajemných cestách k starému faráři a do vzdáleného města. Ani na to nezapomněli, protože cesty k faráři se opakovaly. VaižgP I 84. Zde není cílem uvést všechny případy, kdy je nahrazování tvarů tai, tas tvary kas omezeno strukturálně i významově. Takových případů je mnoho19. Je důležité zdůraznit, že oblast užití tvarů tai a tas je mnohem širší než oblast užití tvarů kas s odpovídajícím významem. Tvary tai, tas jsou v tomto případě primární, tvary kas — sekundární. Mezi tvary zobecněného ukazování tai, tas a kas je stejný vztah jako mezi tvary konkrétního ukazování jis, ji; tas, ta; šis, ši a kuris, -i; katras, -a atd. Tvary kuris, -i; katras, -a jsou doplňující syntaktickou variantou tvarů jis, ji; tas, ta; šis, ši atd., zatímco tvary kas jsou stejnou syntaktickou variantou tvarů tai, tas. S ohledem na všechno uvedené lze sestavit následující schéma vztahů mezi zmíněnými tvary: 19V podobných případech je omezena také platnost tvarů kuris, -i; katras, -a užívaných namísto tvarů konkrétního ukazování jis, ji; tas, ta; šis, ši atd. 73 Konkrétní odkaz Nekonkrétní (zobecněný) odkaz jis, ji; tas, ta; šis, ši; šitas, -a; anas, -a ir kt. tai (tatai), tas, šita(i), šis, šitas ir kt. kuris, -i; katras, -a ir kt. kas Model utvářený těmito korelujícími formami lze graficky znázornit takto: A B C D kde A = jis, ji; tas, ta atd., B = kuris, -i; katras, -a atd., C = tai, tas atd., D = kas. Izomorfní vztahy těchto zájmen jsou A: B = C: D nebo A: C = B: D. Přijato 1973. III. 26. А. ВАЛЯЦКЕНЕ TVAR STŘEDNÍHO RODU ZÁJMENA TAI A JEJÍ VZTAH K JINÝM TVARŮM ZÁJMEN Resumé Článek vymezuje invariantní význam zájmena středního rodu tai a jeho izomorfní vztahy k tvarům mužského a ženského rodu tas, ta a k ostatním tvarům zájmen. Tvary všech tří rodů tas, ta, tai mají pouze zájmena s anaforickým významem, zatímco deiktické zájmeno (v úzkém smyslu slova) má jen dva tvary: tas, ta. Společným rysem anaforických tvarů tas, ta, tai je, že všechny zaujímají pozici pádového tvaru podstatného jména — plní substantivní funkci. Tvar tai se od tvarů tas, ta liší povahou deixis: tas, ta jsou tvary konkrétního, určitého ukazování, zatímco invariantní význam tvaru tai představuje zobecněné, neurčité ukazování. Tyto tvary mají také různé antecedenty. Antecedenty tvarů tas, ta jsou některá podstatná jména (obvykle v antepozici). Antecedentem tvaru tai může být nejen podstatné jméno, ale nejčastěji celé spojení (slovní spojení, věta, odstavec), které se může nacházet jak v antepozici, tak v postpozici. Tvary tas, ta se svými antecedenty shodují v rodě a čísle. Právě v těchto kategoriích spočívá rozdíl mezi nimi. Tvar tai, představující starý tvar nominativu a akuzativu, se vyskytuje pouze v pozicích nominativu a akuzativu. Tvary konkrétního ukazování tas, ta se užívají v pozicích všech pádů— 74 ů. Opozice tai: tas, ta tedy není symetrická. V oblasti zobecněného ukazování nefungují všechny pádové tvary. K obnovení symetrie se vytváří jiná, čistě syntaktická opozice. Vedle tvaru tai se ve významu zobecněného ukazování užívají také tvary jednotného čísla mužského rodu: tas, to, tam, tą, tuo, tame. Tvary ženského rodu ani tvary množného čísla tento význam nemají. Tvar tas je tedy v litevštině homonymním tvarem: ve významu konkrétního ukazování se shoduje s podstatným jménem — antecedentem v rodě a čísle, zatímco ve významu zobecněného ukazování se s antecedentem neshoduje. Tai a tvary jednotného čísla mužského rodu tas, to, tam, tą, tuo, tame jakožto tvary zobecněného ukazování stojí v opozici vůči tvarům konkrétního ukazování tas, ta. Tvary zobecněného ukazování tai a tas tvoří společné paradigma a podle pozice, kterou zaujímají, se rozdělují takto: nom. tai (tas), gen. to, dat. tam, akuz. tai (tą), instr. tuo, lok. tame. V tomto paradigmatu je tai v pozici nominativu a akuzativu primárním tvarem, zatímco tas, tą v odpovídající pozici je tvarem sekundárním. Poslední tvary jsou strukturně a stylisticky omezené a v některých případech mají nádech nářečnosti. Jejich užití v pozicích odpovídajících pádů, statisticky vzato, představuje malé procento tas a tą. Tvary zobecněného ukazování tai, tas jsou v opozici nejen vůči tvarům konkrétního ukazování tas, ta, ale zároveň i vůči jejich sémantickým synonymům jis, ji; šitas, -a; šis, ši; anas, -a; tas pats, ta pati aj. Mnohá z uvedených zájmen vůbec nemají tvary středního rodu, nebo se tento tvar vyskytuje pouze sporadicky (šita(i)) vedle tai. Tvary jednotného čísla mužského rodu ve významu zobecněného ukazování se vyskytují poměrně zřídka (šitas, šis, tas pats). K vyjádření zobecněného ukazování se proto nejčastěji užívají tvary tai, tas, zatímco ke konkrétnímu ukazování slouží celá řada různých lexémů (tas, ta; jis, ji; šitas, -a atd.). Vzhledem ke specifičnosti jejich významu jsou symetričtější rodové tvary konkrétního ukazování tas pats, ta pati a tvary jednotného čísla mužského rodu s významem zobecněného ukazování tas pats, to paties atd. Tvary zobecněného ukazování tai, tas aj. stojí v opozici také vůči tvarům kas, podobně jako tvary konkrétního ukazování tas, ta; jis, ji aj. stojí v opozici vůči tvarům kuris, -i; katras, -a. Tak jako kuris, -i; katras, -a ve větách určité struktury nahrazují tvary jis, ji; tas, ta aj., nahrazuje v obdobných případech zájmeno kas tvary tai, tas. Tvar kas představuje ve vztahu k tvarům tai, tas sekundární syntaktickou variantu, stejně jako tvary kuris, -i; katras, -a ve vztahu k tvarům jis, ji: tas, ta aj. Jak fungování tvarů kuris, -i; katras, -a místo jis, ji; tas, ta aj., tak užívání kas místo tai, tas je omezeno zvláštnostmi syntaktické a sémantické struktury věty. Oblast užívání tvaru zobecněného ukazování kas je podstatně užší než oblast fungování tvarů tai, tas. V systému všech uvedených zájmen jsou rodové tvary konkrétního ukazování A (tas, ta; jis, ji aj.) ve vztahu ke svému syntaktickému synonymu B (kuris, -i; katras, -a) obdobně jako tvary zobecněného ukazování C (tai, tas aj.) ke svému syntaktickému synonymu D (kas). Jejich izomorfní vztahy lze znázornit takto: A: B = C: D nebo A: C = B: D. Došlo 26.III.1973.