Frazeologiniai junginiai su asmenvardžiais

LIETUVIŲ AREALINĖS LINGVISTIKOS KLAUSIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA J. LIPSKIENĖ FRAZEOLOGICKÁ SPOJENÍ S OSOBNÍMI JMÉNY V litevštině existuje vedle jiných frazeologických spojení také značné množství takových, která souvisejí s nomina propria, tj. zahrnují osobní jména nebo místní názvy (názvy sídel, někdy také vodních toků). Taková frazeologická spojení mají i jiné jazyky. Výstižně, často také ironicky, jimi bývá popisována nějaká lidská slabost nebo nepřijatelné chování, které se vymyká běžným normám, apod. Zdá se, že taková litevská rčení dosud nebyla zkoumána, proto chceme některá z nich uvést a alespoň stručně o nich pojednat. Článek se pokouší přehledně představit pouze taková obrazná rčení, jejichž jednou složkou je vlastní jméno. Pojednávaná frazeologická spojení jsou utvořena převážně z křesťanských jmen, která pocházejí z hebrejštiny, řečtiny, latiny, slovanských jazyků aj. Do litevštiny se většina z nich dostala přes polštinu. Historie těchto jmen v litevštině začala po zavedení křesťanství; do frazeologických spojení však pravděpodobně pronikla mnohem později, neboť tento proces, jak ukazují současné doklady, v některých případech probíhá dodnes. Frazeologická spojení s osobními jmény jsou zde předkládána a probírána se snahou roztřídit je podle původu. Vyčleňují se skupiny spojení s těmito jmény: 1) biblického původu, 2) kalendářního původu, 3) obyčejového původu, 4) místního původu, 5) knižního – literárního původu, 6) původu, který není zcela jasný. 1. Značné množství frazeologických spojení s osobními jmény, která se vyskytují v litevštině, souvisí s Biblí. Obsah mnoha takových spojení jasně ukazuje jejich přímou souvislost s náboženstvím, neboť se v nich odrážejí motivy Starého a Nového zákona nebo zobecnění myšlenek jednotlivých epizod. V litevštině daly mnoha takovým spojením pravděpodobně vznik především úryvky z evangelií, čtené v kostelech během bohoslužeb, a také kázání, písně z kancionálů apod. Některá z nich mají povahu přirovnání a jsou utvořena s oblíbenými jmény postav ze zákonů a pozdějších světců, která se začlenila do našeho souboru osobních jmen. Např.: Adomas: Žil jako Adomas v ráji (žil si velmi dobře), dokud pracoval jako řidič Varn²; Drs. Adomas, Ieva: Žije jako Adomas s Ievou za pecí u Boha (žije si velmi dobře) Mrk. Všechny děti jsou stejné jako Adomas s Ievou Krv P. Poskakuje jako Adomas kolem Ievy Šk. 1 J. Dumčius, Antikiniai vardai lietuvių liaudies kalboje, „Vilniaus valstybinio V. Kapsuko vardo universiteto darbai“, XIII, 1957, p. 171. 2 Zde a dále v takových případech první zkratka označuje místo, kde byla věta zaznamenána, zatímco zkratky za středníkem ukazují, kde je dané frazeologické spojení známo také. 188 Kateřina: Štěstí jako u svaté Kateřiny (říká se, když se něco podaří) Krš; Jnš, Sk, Škn. Marie: Jsem unavený jako paní Marie (jsem velmi unavený) Užv. Sedí jako Marie v solnici (o někom, kdo nic nedělá) Jnš; Sk, Škn, Žg. Marek: Vzpíná se jako Marek v pekle (velmi se vzpíná) Al; Krsn, Švn, Vl. Tlačí se jako Marek v pekle (dělá něco velmi hrubě) Vrd. Kam se teď dereš jako Marek do pekla (velmi dotěrně se vnucuješ) Jnš. Dopustil se omylu jako čert, který si pozval svatého Marka do pekla Al. Petr: Žije jako svatý Petr u Boha za pecí (žije se mu velmi dobře) Drsk; Bb. Brání jako svatý Petr nebeskou bránu (velmi brání, střeží) Mrk. Rok: Poslušný jako štěňátko svatého Rocha (velmi poslušný) Šl. Vznik některých dalších frazeologismů tohoto typu napomohly obrazy s náboženskou tematikou, například: Eva: Proč tu stojíš jako Eva s listem, s rukama složenýma (o někom, kdo nic nedělá) Jnš; Sk. Jiří: Kůň jako svatého Jiří (velmi dobrý) Ašm. Ve všech uvedených frazeologismech se jevy ze současného života, konkrétní situace nebo chování a povaha lidí většinou pouze přirovnávají k činům biblických postav či pozdějších křesťanských světců, k jejich charakteristickým rysům nebo povahovým vlastnostem. Kromě těchto frazeologismů biblického původu existují i další frazeologismy srovnávacího rázu, utvořené ze jmen kladných i záporných postav zmiňovaných v testamentech. Ačkoli z různých důvodů tato jména do našeho jmenného fondu nepronikla, frazeologismy s nimi utvořené jsou poměrně hojné. Některé z nich se zdají být mezinárodní a do litevštiny se mohly dostat z jiných jazyků. Část z nich se užívá poměrně často, když se zdůrazňují záporné povahové vlastnosti člověka nebo situace, které lid odsuzuje. Například: Ábel: Bílý jako Ábelovo dítě (krásný, čistý) Up. Hloupý jako Ábelovo tele (pokorný, mírumilovný) Krž. Herodes, Kristus: Proč na mě tak civíš jako Herodes na Krista (velmi se vyptáváš, vyzvídáš), stejně ti to neřeknu Sk. Ježíš: Obklopili ho jako Židé Pána Ježíše (dotěrně se na někoho vrhli) Škn. Trápí ho jako Židé Pána Ježíše (někoho velmi trápí) Škn; Jnš, Sk. Tahají ho jako Židé Pána Ježíše (chovají se neuctivě) Škn. Jidáš: Jde jako Jidáš, s penězi, které mu cinkají (o bohatém) Al; Kn. Jde jako Jidáš, který zradil Krista Sk; Mrk, Pln, Vs. Srov. také další výrazy stejného významu se jménem Jidáše: Jde jako Jidáš a hledá suchou větev (o někom, kdo jde pomalu a rozhlíží se) Krtv. Jde se oběsit jako Jidáš, dokud nenajde strom Šl. Vydal jsi člověka jako Jidáš za třicet stříbrných (o udavači) Jnš. Kristus: Týrají ho jako Židé Krista (velmi někoho trápí) Krsn; Ml. Celá skupina nedá jednomu pokoj, trápí ho jako Židé Krista (velmi někoho trápí) Jnš. Všichni povstali jako Židé proti Kristu Klvr. Luciper: Opil si oči (opilý) a jde jako Luciper a všechny okřikuje (chová se hrubě) Sk. 189 Pontius (Pontiův) Pilát: Otočil se a odešel jako Pontius Pilát, když si umyl ruce (o někom, kdo se prohlašuje za nevinného) Jnš. Co od něj chceš získat spravedlnost? Umyj si ruce jako Pontius Pilát a odejde, ty sám zůstaneš vinen³ Rd. Podobný tomuto poslednímu litevskému frazeologismu je i ruský frazeologismus, jenže tam se Pontius Pilát chápe jako jména dvou osob, srov. посылать от Понтия к Пилату⁴. Proto se více hodí k litevskému frazeologismu jít od Aina-šiuse k Kaipošiovi. V litevských nářečích se navíc užívá frazeologismus zřejmě pozdějšího původu, v němž se jméno Pontia Piláta již nezmiňuje, např. Tak sis umyl ruce (tváříš se, že jsi nevinný): jako by se nic nestalo, zase si jen tak píská! Sk. (srov. rus. умывать руки „tvářit se nevinně“)⁵. Téměř stejný význam, avšak již obecnější — označující člověka vůbec — má i frazeologismus utvořený z tohoto osobního jména, který plní jmennou funkci — Pontius Pilát, např. Od takového Pontia Piláta (podvodníka) nic nedostaneš, můžeš tam klidně ani nechodit Šl. Za zmínku stojí také přirovnávací frazeologismy s dalšími jmény, která se nedostala do soupisu. Např.: Šalomoun: Má hlavu jako Šalomoun (o nadaném, chytrém člověku) Jnš; Sk. Může být jako Šalomoun (nadaný, chytrý), stejně to bude stejné Sk; Tl. Chytrý jako Šalomoun (chytrý, inteligentní) Škn; Jnš. Samson: Rozcuchaný jako Samson (o zanedbaném člověku) Škn. Biblické obrazy obsahují kromě přirovnávacích frazeologismů také frazeologická spojení jiné struktury, která většinou plní jmennou funkci a jsou rovněž utvořena z oblíbených jmen, jež se dostala do našeho tradičního soupisu jmen. Např.: Adam: Žitné pole — Adamova pole (velmi mnoho: rozsáhlé plochy), kdoví, kdy je posečeme! Als. Nasel fazole na Adamových polích Krkl. Svlékám se do Adamova oděvu (do naha), brodím se a brodím, ale je to bahnité, a nenašel jsem [sekeru] Šlu. Adam, Eva: No, a začal jsi od Adama a Evy (vyprávět velmi zeširoka) [vyprávět] Škn. Eva: Jdu kolem a ona tam stojí v Evině kostýmu (nahá), a co jí uděláš Šl; Jnš, Sk. (Srov. rus. в костюме Евы⁶, bulh. в един костюм⁷. Petr: To je dítě, které pustil svatý Petr (špatné, zlé?) Tvr. Tomáš: Ale jdi, ale jdi — myslíš, že lžu? Ty nevěřící Tomáši⁸ (o někom, koho lze těžko přesvědčit), když to říkám, tak tomu věř Šl. To je ale nevěřící Tomáš! Řekni mu to co nejjasněji, on nevěří, a basta Škn. M. A. Leonidova uvádí, že poslední frazeologismus je v bulharštině mimořádně zajímavý tím, že lexikální váha je rozložena mezi obě složky, tj. někdy lze přídavné jméno nevierninkas převést na podstatné jméno a užívat samostatně bez osobního jména, zatímco někdy se v individuální tvorbě spisovatele frazeologismus obsahující ³ Rčení pochází z Lukášova evangelia, kde se vypráví, že Pontius Pilát, když ustoupil požadavkům Židů, aby byl Kristus ukřižován, si umyl ruce a chtěl tím dát najevo, že nepřijímá vinu za jeho smrt. ⁴ H. C. Ашукнн, М. Г. Ашукниа, Крылатые слова, Москва, 1966, p. 532. ⁵ Tamtéž, s. 685. ⁶ Фразеологический словарь русского языка, под редакцией А. И. Молоткова, Москва, 1967, p. 210; (Toliau: А. И. Молотков ФСРЯ). ⁷ Българско-руски фразеологичен речник, съставили А. Кошелев и М. Леонидова, София — Москва, 1974, p. 195; (Toliau: А. Кошелев, М. Леонидова БРФР). ⁸ Rčení pochází z Janova evangelia, v němž se hovoří o apoštolu Tomášovi, který nevěřil ve vzkříšení Krista. 190 Tomáš může být nahrazen apelativem (např. неверните д я и ц и) nebo jiným osobním jménem (např. неверниям Т о д о р). Kromě toho se samo osobní jméno Tomáš, široce známé z evangelijní legendy a stalo se symbolem nedůvěry, někdy v tomto významu užívá v krásné literatuře samostatně (např. Томовцы). Poslední případ se vyskytuje také v ruské krásné literatuře, srov. Majakovského parafrázi tohoto frazeologismu „но между нами ходит Фома, и он ни во что не верит9“. Naproti tomu náš nepočetný materiál ukazuje, že v litevštině je rovněž možné rozložení tohoto frazeologismu, jeho funkci však může plnit pouze první složka – samostatně užívané substantivizované adjektivum nevierninkas, srov. Nu i ne-vierninkas! Čemu chceš, nevěř, co ti můžu udělat, když ty nevěříš Š1. Kromě zmíněných se vyskytují také frazeologická spojení s testamentárními jmény, která se v litevském jmenném fondu neujala a plní slovesné i příslovečné funkce. Například jménem Abraomo se téměř vždy žertovně vyjadřuje pojem „zemřít“ nebo „čekat na smrt“, „být na smrtelné posteli“. Ve variantách rčení se fonetická podoba tohoto osobního jména značně liší, srov.: Abraomas: Vypadá to, že už si dá pivo u Abraoma Dbg. (srov. běloruské поехать (пайці) да Абрама на піва10). Co asi uvidíš, Abraomas už není za horami, je hned tady Rd. Už odešel k Abraomovi pást ovce Šd. Už půjdu k Abraomovi Pun. Už jsem byl na cestě k Abraomovi Pnm; Ker, Vdšk. Nedá se nic dělat, budu muset jít k Abraomovi Bd. Abramas: Ten človíček už odjel k Abramovi Čb. Abrachamas: Brzy pojedeme k Abrachamovi Rš. Abravomas: Všichni ostatní odjeli k Abravomovi, my jsme zůstali dvě Krš. S tímto jménem se užívá také frazeologismus s poněkud odlišným významem, např. Mlč, nebo tě pošlu k Abraomovi (zabiju) Pun. Do frazeologických spojení označujících bouřku a hřmění vstupuje jméno proroka z mýtů Alijošius, např.: Alijošius jede po obloze Pun. Když jsem začal pást, říkal jsem si – Alijošius jede se dvěma koňmi Kp. Hřmí, Alijošius jede s vozem přes kameny Rš. Jakmile začne hřmít, říkají – Alijošius jede a střílí na čerty revolverem Dbg. Takových frazeologických spojení vytvořených se jmény, která jsou v našem jmenném fondu neznámá a neužívají se, je více, např.: Ainošius, Kaipošius: Tak člověk chodí od Ainošia k Kaipošiovi (hodně chodíš, posílají tě od jednoho k druhému), než něco vyřídíš Krtn. Pán může jít od Ainošia ke Kaipošiovi (obracet se všude, žádat o pomoc), stejně ale případ nevyhraje Jrb. Ona sama nechce, aby šel: volá od Ainošia ke Kaipošiovi (hledá způsob, jak ho zadržet) Krk. Co tam asi dostanu, pošlou mě od Ainošia ke Kaipošiovi (od jednoho k druhému) a vrátím se s prázdnou Jnš. Jézus: Padneš-li mu do rukou, poznáš Ježíšovu milost11 (budeš se hodně trápit, budeš utiskován) Škn. Teď není těžké (je snadné) kabát roztrhnout, ale dříve 9 Srov. M. A. Леонидова, Место собственного имени в лексической и фразеологической системе языка (на материале русского и болгарского языков), „Годишник на софийския университет факультет по славянски филологии“, 1974, s. 92–93. 10 Ф. Янкоўскі, Беларускія прыказкі, прымаўкі, фразеалагізмы, Мінск, 1962, p. 495. (Toliau: Ф. Янкоўскі, Беларускія прыказкі...). 11 Ježíšova milost pochází z církevního výkladu, že neštěstí a trápení jsou boží milostí: za hříchy se vytrpí trest na zemi, a tím se lze vyhnout trestu v posmrtném životě. 191 bylo třeba šít pro krejčí (takový oděv) — poznali jsme Ježíšovu milost (zažili jsme mnoho trápení) Brs. Žem. Judošius: S Judošiusem jednoho roku (o starém člověku) Btg. Náboženské kořeny jsou patrné i v takových frazeologických spojeních, jako jsou: Vypadáš jako Ježíš z hadrů (o někom otrhaném, zchudlém a uboze vypadajícím) Ig. Stojí jako Ježíš z fazolí PPr 416. Kristus: Kolik ti bylo let, když ses ženil? Víš, že už jsem byl v Kristových letech (33 let) Kair. Ona už Krista docela pošlapala (s nikým se nepáře): chodí jako zvíře s hlavou vztyčenou, dělá si, co chce Jnš. Odraz náboženského koloritu lze pozorovat ve frazeologismu utvořeném ze jména Lazara, například: Když k nim přijdeš, zpívají Lazara12 (naříkají, stěžují si, předstírají, že jsou chudí), ale jinak si každý jde za svým světlem Škn. Zdá se, že ačkoli k tomuto účelu nebyl zvlášť shromážděn dostatečně úplný materiál, část frazeologických spojení biblického původu se na území litevského jazyka užívala poměrně široce. Taková spojení jako jít od Ainošiuse ke Kaipošiusi, stejně jako spojení vyjadřující smrt (se jménem Abraháma) a další pojmy, byla pravděpodobně známa téměř po celé Litvě. Tento předpoklad lze učinit z těchto důvodů: a) příznivé podmínky k šíření uvedených frazeologických spojení vytvářely biblické legendy, které se při bohoslužbách neustále opakovaly v každém kostele, se stejnými jmény postav a úryvky z jejich života; b) značná část frazeologických spojení tohoto druhu je mezinárodní, tj. je známá a užívá se v jazycích jiných národů, například: Adamův oděv (srov. rusky в костюме Адама13, bulharsky в адамов костюм14; nevěrný (nevěřící) Tomáš (srov. lotyšsky neticīgais Toms15, rusky Фома неверный, неверующий16, bulharsky неверни Тома17. V současnosti však některá z uvedených frazeologických spojení užívají nejčastěji pouze příslušníci starší generace, případně jsou známa z dřívějších písemných pramenů. To ukazuje, že se změnou názorů lidí na náboženství a se vznikem nových sociálních, ekonomických a kulturních životních podmínek některá frazeologická spojení pozbývají aktuálnosti a postupně se zapomínají. Část z nich se možná bude užívat i v budoucnu, avšak mnoha lidem už budou jejich přirovnávací obrazy nesrozumitelné a původ samotného frazeologismu zcela nejasný. 2. Jiná frazeologická spojení utvořená ze stejných či podobných (tj. převážně křesťanských) jmen už nemají přímé vazby na Bibli. Většina z nich má původ v kalendáři18 a v praxi užívání souvisí s církví stanovenými 12 Základ pro vznik rčení poskytlo Lukášovo evangelium, v němž se hovoří o hladovém chromém muži ležícím u brány boháče, Lazarovi. Proto ve starověku všichni žebráci při prosbě o almužnu zpívali písně, v nichž byl zmiňován Lazar. 13 А. И. Молотков, ФСРЯ 210. 14 А. Кошелов, М. Леонидова, ВРФР 36. 15 Д. Д. Caubuliņa, N. Ozoliņa, A. Plēsuma, Latviešu — krievu frazeoloģiskā vārdnīca, p. 479. 16 А. И. Молотков, ФСРЯ 502. 17 А. Кошелов, М. Леонидова, ВРФР 362. Kalendářní a zvykové frazeologické jednotky spolu úzce souvisejí, nebyly však zařazeny do jedné skupiny, protože u kalendářních (s výjimkou Jónova/Jiřího rosa?) lze jen stěží vysledovat zvyk, který dal podnět ke vzniku frazeologismu. Jednu složku kalendářních frazeologických jednotek zpravidla tvoří kalendářní datum, označené jménem některého křesťanského světce či svátku, a druhou různé jevy přírodního, lidského či společenského života spojené s tímto datem (shrnutí lidových meteorologických pozorování, začátek či konec různých chovatelských a zemědělských prací, jarmarky, trhy apod.). 192 a datům věnovaným uctívání různých světců – svátkům, s charakteristickými znaky ročního období. Obsah mnohého takového frazeologického spojení obvykle odráží určitou jednotlivou skutečnost každodenního života. Řekněme, Jurgio pojmenované výroky se většinou vztahují ke krmení a výživě dobytka. Výroky se jménem Onos vyjadřují očekávání nové úrody, naplnění přání atd. Jiné zase plní kalendářní funkci. Srov.: Barbora: Barbora naktį antraukia (od noci 22. prosince se noc už neprodlužuje) Grv. Jonas: Lyn kai per šventą Joną (o teplém dešti) Šl. Nu ir šilta kaip par šventą Joną, o juk rugsėjis Škn. Ne visada švento Jono (ne vždy se daří; ne vždy je k dispozici to, co by člověk chtěl) Plv; Švn. Ne kasdien švento Jono PPr 387. Sušalė kai par šventą Joną ant ledo (iron. posměšně se říká, když není zima, ale někdo si stěžuje, že je mu zima) Jnš; Sk, Škn, Žg. Šventas Jonas – pieno ponas Rd. Juozapas: Juozapas melagis (o proměnlivém počasí 19. března): meluoja žiemą, meluoja vasarą Grv. Juozapotas melagis – viena diena tokia, kita tokia Grv. Jurgis [Mykolas]: Nieko, greitai Jurgis dievo daržinę atidarys, nebeilgai bevargsme Sk. Šventas Jurgis kartais su šieno vežimu pavažiuoja (23. dubna už je vysoká tráva a lze vyhánět dobytek na pastvu) Rš. Jurgis ant šiumelio parjoja (říká se, když na Jiřího den sněží) flk. Reik pirkti pusę aktaro, pasibūdavoti trobelę, kad nereiktų bijoti Jurgio ir Mykolo (stěhovat se z jednoho místa na druhé) Skd. Šiąmet Jurgis anksti dangų atrakino. Jaugi Jurgis prieš savo vardoves atrakino dangų (zahřmělo) – zahřmělo, léto bude dobré Dv. Poslední výrok mohl vzniknout na základě lidově svébytně převyprávěného biblického příběhu, podle něhož byly klíče od nebe svěřeny apoštolu Petrovi. Srov. frazeologismus zaznamenaný v jedné nářeční oblasti, který rovněž označuje první jarní zahřmění: Jau atrakino dangų šventas Petras Dbg. Existují však důvody domnívat se, že příčiny vzniku výroku Jurgis dangų atrakino mohou být zcela jiné¹⁹. Kromě toho bylo střídání jmen Jurgio ir Petro zaznamenáno také v terminologických frazeologismech z oblasti botaniky. Například prvosenka jarní (Primula veris), jinak nazývaná Petro raktais arba švento Petro raktai (rakteliai), má v nářečích také název švento Jurgio raktai (rakteliai), srov.: Mūsų sodne Petro raktai žydi Vkš. Miške ka pridygę švento Petro raktelių – pilnos pakelės Škn. Mūsų vyšnyne vėl priviso švento Jurgio raktelių Šll; Lkv²⁰. Srov. také frazeologická spojení utvořená z jiných osobních jmen, např.: Kazimieras: Kartais ir Kazimieras verši pagirdo, yra buvę tokių metų Šl. Mano mamaitė sakydavo: Kazimiero kreiva vežė (od 4. března se zhoršuje cesta pro saně) Sk. ¹⁹ Konkrétně: v okolí Švenčionys a Dieveniškės se vyskytují písně, v nichž je Jurgis chápán jako strážce klíčů k létu nebo k zemi. V písních se žádá, aby Jurgis odemkl nebe, pohnul obláčkem, spustil déšť, nechal zezelenat trávu a nasytil býčky („Jurgis si bere klíče, ať odemkne zemi, ať vypustí hedvábnou trávu a medovou rosu: tráva bude pro koně, rosa pro býčky“, – V. Misevičienė, Lietuvių liaudies dainų katalogas, Vilnius, 1972, s. 221). ²⁰ O dalších terminologických frazeologismech tohoto typu (s osobními jmény) viz čl. J. Lipskienė. Terminologiniai frazeologizmai su asmenvardžiais, LKK XVI, 248–253. 13. Užs. Nr. 1026 193 Liučė, Andrius: Liučė Andriuse počůral (říká se, když na svátek svatého Ondřeje — 30. listopadu — mrzne, zatímco na svátek svaté Lucie — 13. prosince — prší (flk). Mataušas: Na svatého Matouše strč do zadku bochník (už je zima) Kair. Mykolas: Jonas zmizí jako Žid o svátku Jom kipur (tento frazeologismus pravděpodobně svým původem souvisí s tradičním židovským dnem zasvěceným „očištění od hříchů“) Dov. Ona: Dobrá jako svatá Anna, přijíždí s čerstvými bochníky Trg. Svatá Anna — paní chleba (od 26. července se začíná žnout žito) Pln. Nedá se nic dělat, vydrž, svatá Anna si odnesla podvečer (po 26. červenci se už večer nejí) Kair. Kořeny některých dalších frazeologických spojení tohoto druhu mohou sahat hlouběji než křesťanství, tj. souvisejí s archaickými dávnými zvyky, např.: Jurgiova rosa (první jarní rosa); Janova rosa (rosa rána na svátek svatého Jana) (srov.: Už je třeba hnát krávy na Jurgiovu rosu. O svátku svatého Jana se zvířata ráno nesmějí pást, aby nevyšla na Janovu rosu, neboť když na ni vyjdou, přijdou o mléko, pak už budou bez mléka Grv.). Ačkoli jsou poslední výrazy spojeny s církevními kalendářními daty, těžko v nich lze rozpoznat nějaké rysy či obrazy křesťanství. Jejich počátek nejspíše daly svátky z pohanských dob, později ztotožněné s církevními svátky křesťanských jmen (srov. dnes slavený svátek rosy — svatojanské slavnosti). Taková frazeologická spojení dnes nejsou na území litevského jazyka široce známa. S kalendářním svátkem svaté Agáty souvisí i ustálené slovní spojení Agátin chléb „kousek chleba posvěcený při rituálních obřadech v kostele, který údajně může pomoci ochránit před požárem a odvrátit i jiná nebezpečí“. Ke frazeologickým spojením kalendářního původu se částečně řadí i taková ustálená spojení, která se v jednotlivých oblastech litevského jazykového území vážou k církví stanoveným svátkům křesťanských jmen. Dříve se užívala k označení pořádaných jarmarků a trhů. Prvním členem takového ustáleného spojení je vždy osobní jméno, druhý člen tvoří nářečně obvyklejší slovo, které si zachovalo svůj pojmenovávací význam a je nejčastěji slovanského původu, např. jomarkas, kermošius. Do těchto spojení vstupovala jména: Ondřeje, Antonína, Bartoloměje, Barbory, Izidora, Jeronýma, Jáchyma, Jakuba, Jana, Julia, Josefa, Jiřího, Justina, Kazimíra, Kateřiny, Vavřince, Leonarda, Marie, Martina, Matouše, Michaela, Mikuláše, Marka, Matěje, Anny, Petra, Filipa, Pavla, Františka, Rocha, Šimona-Judy, Stanislava, Vladislava, Voršily, srov. Ondřejský jomarkas (30. listopadu) Akm, Klt, Nv, Plt; Jakubský kermošius (25. prosince) Pun, Šk; Šimonovsko-Judský jomarkas (trh o kalendářním svátku Šimona-Judy — 28. října, nebo po něm), srov. Ot, jednou, vzpomínám, jaký byl velký Šimonovsko-Judský jomarkas — co tam jen nebylo! Jnš. Podobná ustálená slovní spojení se vyskytují i v jiných jazycích, srov. lotyšské: Miķeļa tirgus (trh o kalendářním svátku svatého Michaela — 30. září): Celý dům vyjel prázdný na Miķeļa tirgus, všichni čekali na Miķeļa tirgus21. Některá frazeologická spojení této skupiny jsou dnes již zastaralá a ztratila svou dřívější oblibu, takže se oblast jejich užívání v litevských nářečích značně zúžila. 21 E. Kagaine, Terminologiskie un dialektālie terminologiskie vārdu savienojumi Ērge-mes izloksnē, — Vārda semantika, Rīga, 1971, p. 82. 194 3. Samostatnou skupinku tvoří těch několik málo rčení, která souvisejí se zvykem gratulovat oslavenci k svátku. Jde o rčení vzniklá ze zvyků, úzce spjatá s kalendářními daty svátků, např.: Šiandien Antanų rišimas, mergos pinkit vainikus Vb; Eisim šį vakarą Joną kelt Škn; Jnš, Sk; Jonių riša, vadinasi kabina vainikus ant pečių arba sujuosia vainiku M. Katk. Reikės eit šiandien Petrą pakelt Škn; Gal ir mudu eikim Petro rišti, kaip manai? Btg; Vb. Mimochodem, osobními jmény se v takových frazeologických spojeních dnes, zejména v nářečích, postupně stávají téměř všechna jména, tj. naskytne-li se příležitost, „váže se“, „zvedá se“ či „křtí se“ Vytautas, Artūras, Laima a další, srov.: Moterys kalbėjo, kad jų visa brigada eis Vytauto krikštyt Sk; Mačiau, kaip visa jų šeimyna nuo didelio lig mažo nutraukė Ricardo rišti Rs; Tai kaip, ar eisime šį vakarą Dalią kelt? Jnš. V současnosti se taková rčení v nářečích stále užívají, ačkoli etnografické obřady tohoto zvyku téměř zanikají. Do této skupiny zřejmě patří také rčení utvořené se jménem Andriejaus, např. Kaip kada ir dabar mergos Andriejų apisėdo Kanapėm Grv. Rčení se pojí s kalendářním svátkem tohoto jména (30. listopadu), kdy dívky podle někdejšího zvyku hádají, aby se jim zdál jejich budoucí ženich. Během věštění rozsypou věštící dívky třikrát kolem sebe a studny mák a říkají: Šventas Andriejau, susapnuok man, su kuo priseis vieką gyvent Grv. Ze zvyku patrně pochází i takové spojení, v jehož stavbě se jméno proměnilo téměř v obecné podstatné jméno, stále však zřetelně souvisí se skutečným osobním jménem – Katrė, Kotryna, např. masopustní Katrė (Kotrė) (říká se o ženě nedbale oblečené), srov.: Eik tu, užgavėnių Katre! Tl. Apsireng visokiais kokiais prastais drabužiais, atein, sako – užgavėnių Kotrė Rs. Toto frazeologické spojení pravděpodobně vzniklo z kdysi poměrně rozšířeného zvyku. Katrės se v Žemaitsku říká slaměné figuríně v ženské podobě, upevněné na sanici a na kole vozu, kterou vozí na masopustní úterý; srov. Va, jau užgavėnių Kotrę veža, ar matai?! Tl. S týmž etnografickým zvykem souvisí také jiné jméno, Morė, srov. Vakarop šunims didžiai loti pradėjus, pamatėm būrį jaunimo bevežant Morę M. Valanč. Toto jméno také umožnilo vznik několika frazeologických spojení, srov.: Blaš kos kaip užgavėnių Morė (o neklidné, neposedné osobě) J; Morės jomarkas (masopustní jarmark) šimet menkiaus teatlangomas LC 1889, 28. Je těžké určit, zda jméno Morė souvisí s vlastním jménem Marė, třebaže o mohlo vzniknout místo a podle analogie Kotrė < Katrė. Srov. ještě přirovnávací frazeologismus: Šėdi kaip morynė pabūčiuota Brs. Morynė je nejspíše jiné jméno, nebo Morė: Morynė mohlo vzniknout podle vzoru Kotrė: Kotryna. (Srov. také polské Maryna, ruské Марина.) Areály těchto frazeologismů vytvořených ze jmen Katrė a Morė se pravděpodobně omezují pouze na žemaitská nářečí, v závislosti na tamním zvyku. L. Jucevičius ve svých spisech zmiňuje ještě jedno frazeologické spojení vzniklé ze zvyku – senojį Kuniškė. Tak se říkalo strašákovi vyrobenému na „popeleční středu“. S cepem v ruce a věncem ze smrkových větví býval vožen od domu k domu. Autor se domnívá, že tento obřad mohl pocházet z dávných dob a mít nějaký mytický význam. Spojení senojį Kuniškė se vztahuje na ty, kdo rádi chodí na návštěvy²². 4. Další frazeologická spojení, rovněž utvořená z křesťanských jmen, jsou svou obrazností místního původu – vznikla na litevské půdě. 22 L. A. Jucevičius, Raštai, Vilnius, 1959, p. 536–7. 13* 195 V litevštině vznikla za určitých konkrétních okolností. Většina výrazů tohoto typu se obvykle pojí se skutečnou osobou, tj. jejich vznik podnítil člověk, jehož povahové vlastnosti, jednání a chování jsou v rozporu s okolím. V takových spojeních se nejvýrazněji odráží kritický postoj lidí k nevhodnému či neobvyklému chování, negativním povahovým rysům apod. Tento druh je zvláště hojně zastoupen přirovnávacími frazeologismy. Srov.: Adomas: Ką čia niurkai kaip Adomas voverę (říká se, když někdo něco dělá neobratně) KzR; Smn. Barbė: Iškaito kaip Barbė nuo mutinio Ldvn. Aš ar ciekavijos, kaip Barbė ciekau noji (velmi se zajímám, vyptávám) Pp. Par sprogo lygu Barbės varna kepama Šts. Jau ir tu pradedi šnekas nešiot kaip Barborytė Krs. Darata: Linguoja kaip Darata po kryžium Škn. Jėzus (Kristus): Jis nei po Jėzum, nei po Kristum (o lhostejném člověku) Pn. Viena akis į Jėzų, kita į panelę (o šilhavém) Ml. Jurgis: Ką čia gneičioji kaip Jurgis šūdą (o člověku, který jí pomalu a neochotně) Škn. Katrė, Kotryna: Giriasi kaip Katrė česnaku (o člověku, který se bezdůvodně chlubí) Rtn. Giriasi kaip Katrė gudo vyžais Nč. Giriasi kaip Kotryna trečiu vaiku Ašm. Kazys: Sugriuvai kai Kazio tvora (o zanedbaném, nepořádném člověku). Rasivažiavai tai kai Kazio ratai (mluvil jsi nesmysly). Oba frazeologismy pocházejí z okolí Pelesa. (Říká se, že tam žil zanedbaný a nepořádný Kazys N.) Kristė, Kristina: Tai užsigėdė kaip Kristė siausti Vlkv. Apsigavo kaip Kristina su septintu kūdikiu Krėv P. Magdě: Kdepak jdeš tak drobnými krůčky jako Magdulka (jdeš drobnými krůčky) Krs. (Říká se, že dříve byla k přirovnávací části připojena také příjmení té ženy; někdy se tak činí i dnes), např. Proč jdeš tak drobnými krůčky jako Ramanauskova Magdulka, už neumíš chodit? Krs. Marytė: Jde jako Marytė s uzlíčky Pkn. Změklý jako Marytės šūris (o lenochovi, člověku bez energie) Tl. Martynas: Mlčí jako Martynas se včelami TŽ III 376. Dopadl jako Martynas za soumraku (o člověku, který se napálil) Krt. Matas: Mluví jako Matas v komoře (o člověku, který mluví neslušně) Pls. Ona: Když uvidíš takovou, odlož svou Onu stranou (říká se o krásné ženě?) Šd. Rapolas: Zkroucený jako Rapolův měšec (velmi zkroucený) (makas — „kožený váček na tabák, peníze“) Ggr. Tadaušis, Magdutė: Mazlí se jako Tadaušis s Magdutė Lk. Tamošius: Jasné jako Tamošiovi při kázání (naprosto nejasné) Btrm. Zoska: Jde jako Zoska (jde velmi krásně, rovně) Rod. (Vypráví se, že u Rodūnie žila taková žena, proslulá krásou a půvabnou chůzí). Kromě přirovnávacích frazeologismů se někdy užívají také dvoučlenná frazeologická spojení s ustáleným počtem komponentů, která plní jmenné funkce, např.: Uršiny tkaniny (o velmi tenkých, krásných tkaninách); Uršule směnárnice (říká se, když se někomu daří v nějakém podnikání). Oba tyto příklady uvádí L. Jucevičius a poukazuje také na příčiny vzniku těchto spojení23. 23 Prý kdysi žila v Ukmergė Uršulė, která tkala tak tenké a krásné tkaniny, že byly žádané i v zahraničí. Uršulin podnik jí vynášel velký zisk a v Žemaitiji si koupila nemalou vesnici Uršiškiai (srov. L. A. Jucevičius, cit. dílo, s. 528–9). 196 Taková ustálená spojení jsou většinou lokální a nemají rozsáhlé areály rozšíření. Někdy se však stává, že frazeologismus, který vznikl na jednom místě, získá značnou popularitu a rozšíří se na poměrně velké území. Příkladem může být frazeologismus Raseinių Magdė, zřejmě poměrně dobře známý v žemaitských nářečích24. K rozšíření tohoto ustáleného spojení snad přispěla jeho první složka – Raseiniai, která plní funkci přívlastku a tím odlišuje Raseinių Magdę od ostatních „neutrálních“ Magdžių. Srovnejme věty zaznamenané s tímto frazeologismem: Graži kaip Raseinių Magdė25 Šl; Ištižęs kaip Raseinių Magdė Krž; Gudrus kaip Raseinių Magdė, žąsę už vištę pardavusi (iron. o hloupém) Bb; Tas jos vyras tikra Raseinių Magdė (o nastrojeném člověku) Šl. (Mimochodem, v nejjižnějších západoaukštaitských nářečích se užívá frazeologismus stejné struktury Virbalio Magdžius (Sejny, Polská lidová republika), údajně pojmenovaný po podivínovi, který kdysi žil ve Virbalisu. Srov. ještě jiné frazeologické spojení, známé rovněž v jižním západoaukštaitském nářečí a užívané jako odseknutí či odpor, např. Pabučiuok Virbalio Magdei į šikną Plv. Říká se, že ona Magdė byla velmi vysoká. Ani jedno z těchto dvou posledních frazeologických spojení zřejmě není v nářečích příliš rozšířeno). Z příkladů s Raseinių Magdės je patrné, že se toto rčení při šíření v litevských nářečích přizpůsobilo vyjadřování různých povahových i vnějších vlastností lidí. Z jednoho konkrétního rčení se tedy časem vyvinuly nové významy a výraz se stal mnohoznačným. Lze ještě dodat, že na různých místech, zejména ve východní Litvě, se se jménem Magdė vyskytují výrazy bez přívlastkové složky – Raseinių; srov. O ką ten veiksi Kupišky, gal Magdžią pabučiavęs (nieko nepešęs) ir eisi namo Kp; Nueisi ir eik namo Magdę pabučiavęs (říká se, když člověk přijde na návštěvu a doma nikoho nenajde) Antz; Anei kada pasikalbėt, ir važiuok namo kaip Magdžią pabučiavęs Alz; Eina kaip Magdė pabučiavęs (sklíčený, nespokojený) Alz. Všechny tyto výrazy se rovněž užívají v několika významech, které se zřetelně liší od významů, v nichž se užívá Raseinių Magdės. Zatímco spojení obsahující složku Raseiniai zpravidla obecně označují některou povahovou vlastnost člověka, spojení bez Raseinių téměř všude konstatují pouze vnitřní stav postavy a její svízelnou situaci. Zda spolu tyto frazeologismy a jejich varianty souvisejí, nebo zda mají odlišný původ, není zcela jasné. Mimochodem, snad lze připomenout i Maironisovu stejnojmennou báseň, která mohla do jisté míry přispět k jejich rozšíření, či dokonce pomoci vzniku druhého frazeologismu (již v první sloce básně se zmiňuje socha Raseinių Magdės, která hleděla „u Raseiniai na prašnou cestu, jež přichází od městečka Kražiai“). 24 L. A. Jucevičius spojuje původ tohoto spojení s první francouzskou modistkou Magdalenou, která se za vlády Augusta III. přestěhovala z Varšavy do Raseiniai a svým odíváním „pomotala hlavu všem Žemaitkám“. Zpočátku se na oděv cizinky dívaly nepříznivě, časem ji však začaly samy napodobovat: zdobit se a ve všem ji následovat. Taková proměna byla pro Žemaitky neobvyklá, a proto se ženě oblékané podle francouzské módy začalo říkat pasirėdžiusia kaip Raseinių Magdė, později se pak Raseinių Magde začalo označovat ženy volných mravů. (L. A. Jucevičius, cit. dílo, s. 511). V komentářích k témuž dílu (s. 252) se uvádí, že v novější době se v okolí Raseiniai a dále (u Šilalė) tímto jménem označuje masopustní strašidlo – figurína, podobně jako užgavėnių Kotrė (Morė), tj. neupraveně oblečená žena. 25 Význam tohoto příkladu není jasný – spojení může mít i ironický smysl, totiž „ošklivý“. 197 Na druhou stranu se frazeologická spojení užívaná ve východní Litvě bez Raseinių galė- mohla utvořit i spontánně, bez jakýchkoli vedlejších, knižních vlivů – na základě představ spojených se samotným jménem, které vyvolávají nepříznivé asociace. Magdė se nezřídka říká člověku obtloustlému, hloupému či nechápavému, např.: Eik tu, Magde! Ką čia plepi niekus! Jnš; Nu tu tikra Magdė! Juk aš sakiau, ka perukšlė po kubilu pavožta, kur dulini Sk.²⁶ Srov. ještě další frazeologismy známé se jménem Magdė, které pravděpodobně nemají nic společného ani s Raseinių Magde, ani s „Magdė“ rozšířenou ve východní Litvě, např.: Tai ko tu čia sėdi, kai Magdė ropėsė Škn; Nieko per dienų dienas nedirb, tik sėdž kaip Magdė, ir gana Škn. Navíc případy užití Raseinių Magdės jasně dokazují, že osobní jména vstupující do frazeologických spojení se v závislosti na své funkci lexikálně mění a ztrácejí svůj nominativní význam; nabývají přitom postavení mnohoznačných obecných slov (např. Raseinių Magdė může označovat „parádnici“, „rozplizlého“ či „hloupého“ člověka aj.), přičemž si zachovávají pouze svou vnější podobu. Dochází k tomu zejména tehdy, když osobní jméno v kontextu věty nabývá přeneseného významu²⁷. Uvedená frazeologická spojení utvořená z osobních jmen se při šíření v nářečích zpravidla užívají zobecněně, bez ohledu na to, zda v nich vystupuje mužské, nebo ženské jméno. Jak jsme viděli na příkladech, Raseinių Magdė může označovat nejen ženu, ale i muže. Podobné zobecnění pozorujeme také v Maironisově básni: Raseinių Magde jsou zde označovány jak Litevky, které se snaží oblékat po šlechticku, tak mladík, jenž podlehl cizím módám a potuluje se po cizím městě²⁸. Podobně, tedy k obecné charakteristice žen i mužů, se užívá také jiné frazeologické spojení, zaznamenané ovšem pouze na jednom místě, totiž kiemo Marusė²⁹ (<Marė) „ten, kdo rád chodí po dvorcích“: Ta boba tikra kiemo Maruse, ein ir ein taukšdama Škn; Tas jau toks kiemo Marusė, ką ten jo sužiūrėsi Škn. Mnohem rozšířenější je frazeologismus podobné stavby s mužským jménem Jurgis, např. kaimo Jurgis „nevzdělanec, měkkota, ťulpas, trouba“: Ką ten! Gavo tokį kaimo Jurgį, daba galės giedot „Kursai kentėjo“ (velmi se nadřít, vytrpět) Sk; Tu neklausyk to kaimo Jurgio, ar jis ką išmano apie salyklą Šl; Kri, Kv, Lnkv, Mšk, Škn. Je těžké říci, kde je „rodiště“ tohoto frazeologismu. Pokud nemá knižní původ, musel vzniknout v některém z nářečí, v nichž se odedávna užívá slovo kaimas, tedy nejspíše v Zámuní. Přesto je těžké uvěřit, že by se venkovan sám takto ponižoval, takže rčení nejspíš vzniklo ve zcela jiném společenském prostředí a s lidem nemá nic společného. Není však jasné, jak se rozšířilo téměř do všech litevských nářečí. Tím spíše, že samotný frazeologismus zřejmě není příliš starý: lze se tak domnívat, protože není vůbec zaznamenán v kartotéce Slovníku litevského jazyka. Stejně jako Raseinių Magdė lze i tento frazeologismus vztáhnout na ženy, např. Ji moka nupasakot, aš tik tokia kaimo Jurgis Rd; Jnš, Jnšk, Kair, Sk, Škn. V litevských nářečích se někdy ve stejném významu užívá osobní jméno Jurgis, podobně jako Magdė, také bez apelativa kai-, které plní funkci přívlastku. 26 Srov. ještě obecné německé slovo die Magd „služka“. 27 Т. Н. Кондратьева. Переход собственных имен в нарицательные во фразеологизмах, пословицах и поговорках русского народа XIX — начала XX вв., — Памяти В. А. Богородицкого (к столетию со дня рождения), Казань, 1961, p. 124. 28 Srov. V. Zaborskaitė, Maironis, 1968, s. 368—9. 29 V LKŽ V 750 je zaznamenán frazeologismus s tímto významem kiemo Marušė. 198 mas, např., [na takového Jurgise se ani koutkem oka nepodívám Srov. To ukazuje, že význam frazému je soustředěn na druhé složce – osobním jménu Jurgis. Pravda, vyskytují se i případy, kdy se osobní jméno Jurgis užívá hanlivě ve významu „chlapec“³⁰. Porovnejme ještě větu z povídky spisovatele P. Cvirky „Jak nevolník Stefas léčil pána Frice“, např., Fricas všechny nevolníky nazýval Jurgisy a jejich ženy Magdami, jejich voly a koně pak kočkami nebo krysami³¹. S jménem Jurgis máme zaznamenán ještě frazém krosnių Jurgis (ten, kdo se rád zahřívá u kamen), který se nejspíše rovněž obecně vztahuje na muže i ženy; srov. Jsi opravdový krosnių Jurgis, dovol mi také se ohřát Kin. Oba poslední frazémy, kaimo Jurgis a krosnių Jurgis, se od Raseinių Magdė a kiemo Marušė liší tím, že zde se, zdá se, zobecňuje mužské, nikoli ženské jméno a vztahuje se na muže i ženu. Navíc ani kiemo Marušė, ani oba posledně uvedené frazémy – kaimo Jurgis a krosnių Jurgis – zřejmě nejsou mnohoznačné a každý se užívá v jednom významu. Z uvedených příkladů je tedy patrné, že některá osobní jména jako jedna ze složek frazému často jakoby „přecházejí“ z ženského či mužského rodu do rodu společného. Za zmínku stojí také méně častý frazém užívaný k charakterizaci lehkomyslného, žvanivého, pošetilého člověka, např.: I ty jsi pěkný makalo Pranis Brs; Makalo Pranis, to je ale její dítě Lk, Jdi ty, makalo Prane, pořád plácáš nesmysly Skn. Z ostatních frazémů podobné stavby (podle vzorce – obecné či vlastní podstatné jméno + osobní jméno) se tento liší tím, že jméno se v něm může přizpůsobovat, tedy závisí na pohlaví charakterizované osoby: mluví-li se o muži, říká se Pranis, mluví-li se o ženě, pak Pranė. V tomto případě nemá osobní jméno žádný sémantický význam, je pouze strukturním prvkem označujícím rod, zatímco veškerá frazeologická váha připadá první složce spojení, podstatnému jménu plnícímu funkci přívlastku – makalas (srov. význam obecného slova makalas „lehkomyslný, pošetilý, žvanivý člověk“ – a význam frazému). Porovnejme také frazém vytvořený s týmž podstatným jménem, makalo Magdė (Kair), jehož frazeologický význam se rozprostírá přes obě složky, protože sama Magdė, jak už bylo řečeno, také není neutrálním jménem. B. F. Zacharov při rozboru frazémů jedné vesnice, jejichž složkou je osobní jméno, tvrdí, že jména se ve frazémech údajně užívají v přesně ustálené podobě, tj. místo полторы Татьяны údajně nelze říci полторы Тани ani полторы Танички apod., protože by se tím samotný frazém rozložil³². Dosud shromážděný, byť neúplný litevský materiál se uvedené myšlence zdánlivě nevymyká: příklady jako kaimo Jurgelis, Raseinių Magdelė nebo Magdelena apod. nejsou zaznamenány. V komparativních frazémech jsou však podobné odchylky zřejmě možné. Například v jednom nářečí středoaukštaitské oblasti při řece Latavě je znám frazém, v němž se osobní jméno někdy obměňuje, např.: Proč jsi pořád nespokojená sama se sebou jako Marcijana³³; Pořád jen sténáš a sténáš, ³⁰ Viz LKŽ IV 433. ³¹ P. Cvirka, Raštai, V, Vilnius, 1949, p. 91. ³² Б. Ф. Захаров, Личные имена и прозвища в составе диалектных фразеологизмов, — Ономастика Поволжья, 2, Горький, 1971, p. 96. ³³ O rozšíření tohoto frazému viz článek téhož autora „Būdingesnieji frazeologinių junginių geografijos bruožai“, otištěný v téže publikaci. 199 jako ta Marce, běž dělat práci Srov. Toto kolísání podoby vlastního jména možná závisí na povaze samotného informátora, na okamžiku promluvy apod., možná také na tom, že varianty jména Marcijana a Marcė jsou v nářečí natolik běžné, že se mluvčímu stávají jakoby totožnými34. Podobné případy kolísání vlastního jména byly zaznamenány i v jiných jazycích; například v bulharštině se k označení ženy, která snadno podléhá mužským rozmarům, užívá frazeologismus мека Ганка nebo jeho varianta мека Ганка35. Mezi frazeologismy místního původu se vyskytují i takové, které jsou vytvořeny z prvních slabik dvou vlastních jmen a celého třetího jména, např. Vik! Mik! Petrusia! (tak se žertuje o člověku, který koktá a zadrhává se v řeči) Grv. Podnět ke vzniku tohoto rčení údajně dala jedna rodina, v níž byly tři sestry. Zpočátku si sousedé z této rodiny utahovali, protože takto děvčata oslovovali (jejich jména totiž byla Vikta, Michalina ir Petrusia), časem se však tento žert začal používat v konkrétní situaci a dané rčení se stalo frazeologismem. Na základě žertování se někdy tvoří i další frazeologická spojení. Například v okolí Gervėčiai se na otázku „jaké je příjmení?“ odpovídá: „Z Miknabalu Kateriną.“ (Miknაბalis leží u vesnice Girių.) Areály obou posledně uvedených frazeologických spojení se zřejmě omezují pouze na okolí Gervėčiai. Někdy se vyskytují rčení, která obsahují smyšlené jméno odvozené od obecného slova, např. Už ti, chlapče, Mikis nabízí postel (chce se ti spát) Jrb. (srov. mikis ← migti, miegoti, miegas). Kromě již zmíněných lze ke skupině místního původu zřejmě přiřadit i taková frazeologická spojení, v jejichž tvoření jsou patrné stopy určité umělosti, tj. vlastní jméno je do nich nejspíše začleněno pouze kvůli rýmu či zvukové shodě, např.: Barbė devyndarbė; Barbė tridarbė. Obě se užívají k charakterizaci člověka, který současně dělá mnoho práce, srov. Já jako ta Barbė devyndarbė pořád běhám sem a tam Šln; Tvůj muž je opravdu Barbė tridarbė: tu běhá, tam běhá, ale z jeho práce nic pořádného Srov. Tyto varianty jsou rozšířeny téměř ve všech litevských nářečích, jejich jednotlivé areály však dosud nebyly vymezeny. Frazeologických spojení utvořených tímto způsobem, avšak s odlišnou strukturou, existuje více. Některá se od ostatních spojení tohoto druhu liší kompozicí. V přirovnávacích frazeologismech se rytmičnosti často nedosahuje stejným počtem slabik (což bývá časté v poezii), nýbrž rytmickým přizpůsobením přirovnávací části nezbytnému kontextu, např.: Barbė, Mikas: Hodili se k sobě jako Barbė k Mikovi VĮky. Elzė, Mikas: Hodili se k sobě jako Elzė k Mikovi Šv. 34 Ačkoli se v mluveném jazyce plná podoba jména (Barbora, Marcijana, Jonas, Petras) užívá obecně, bez formálního odstupu, vyjadřuje také úctu a v určitých případech i zdůrazněnou ironii či pohrdání. Zkrácené podoby, podoby s pozměněným kmenem nebo vytvořené pomocí různých přípon jsou familiárnější: podoby s deminutivními příponami mají zdrobnělý význam, zatímco zkrácené podoby nebo podoby s pozměněným kmenem (Barbė, Marcė, Jonis) mohou kromě familiárnosti vyjadřovat i znevažování. V nářečích lze znevažující odstín vyjádřit také čistě fonetickými prostředky. Například podle údajů L. Poškūnaitė o Kairiai jsou zkrácené podoby jmen Katrė, Kãzė neutrální, zatímco podoby Katrė, Káza mají zřetelně pejorativní odstín. 35 Дар плг. М. А. Леонидова, К вопросу о сочетаемости собственного имени в фразеологических единицах (в болгарском и русском языках), — Проблемы лексикологии, Минск, 1973, p. 66; (dále: М. А. Леонидова, К вопросу о сочетаемости...). 200 Tamošius: Byl jarmark velký? – Jen dvě ženské a Tamošius (žertovná odpověď na otázku) Grv. Někdy se frazeologické spojení kvůli rytmickému znění rozděluje na dvě části, např.: Jonas: Muž byl chudý, ale hezký, a tak jsem si ho také všiml: choc po tvora (nář. plotů), ale su Jonu Grv. Juzas: Není Juzo bez boule (každý člověk má nějaké chyby) Vlk. Kunigunda: Laciná rokunda s Kunigundou (o něčem, co lze snadno udělat) – udělám to rychle a dobře, uvidíš Lnkv. Mikas: Co zbylo, to je Mikovo Šk. Všichni jste dostali svůj díl, a co zbylo, to je Mikovo An; Plv. Mikas, Simukas: Co zbylo, to je Mikovo, co uniklo, to je Simukovo Kps. Vznik těchto rčení má patrně jen málo společného se skutečnými osobami, které kdysi žily a nosily jména Barbora, Mikas, Tamošius a další. Mezi místními frazeologismy se občas vyskytují také takové, jejichž vznik podnítili příslušníci jiných národností, kteří se od svého okolí odlišovali negativními vlastnostmi, např. Proč jsi takový rizikaunas, nebudeš ty Bėnas? Grv. (Rčení se odvozuje od Žida, který žil v těchto končinách a proslul svou povýšenou chvástavostí.) Nebo: Nusidribęs (rozcuchaný, ušpiněný, zamaštěný) kai silkų Ickus (o umazaném člověku ve špinavém oblečení) Škn; Eina kai silkų Ickus Škn. S žádnými biblickými představami zřejmě nesouvisí komparativní frazeologismus zaznamenaný s již zmíněným osobním jménem Abraomas, např. Pořádek jako u Abraomase v chlévě (iron. o nepořádku). Základem vzniku tohoto komparativního frazeologismu byl nejspíše nějaký zanedbaný člověk židovské národnosti. Uvedená rčení zřejmě nemají příliš široký areál rozšíření. 5. Frazeologická spojení knižního a literárního původu, nejčastěji tvořená antickými (méně často křesťanskými) jmény, se v litevských nářečích téměř neužívají: vyskytují se převážně jen v jazyce vzdělanců, v krásné a odborné literatuře a publicistice. Například: Bartolomějská noc „masakr“ (masakr, který začal ve Francii o Bartolomějské noci roku 1572 a při němž byli povražděni hugenoti); Achillova pata „něčí nejslabší místo“; Damoklův meč „neustále někomu hrozící nebezpečí“; gordický uzel „propletenec různých zapeklitých okolností“; dostat se mezi Skyllu a Charybdu „ocitnout se v obtížné, beznadějné situaci bez východiska“; Prokrustovo lože „násilně vnucená míra či norma“. Mnoho frazeologismů tohoto druhu pochází z antických mýtů a legend a později se prostřednictvím různých literárních děl rozšířilo do různých zemí světa, včetně Litvy. 6. V litevštině je také mnoho rčení, jejichž původ není snadné určit. Porovnej tato rčení vytvořená podle jednoho modelu, užívaná k vyjádření nešikovnosti a mizerné kvality, která obsahují osobní jméno Jonas: Ėjęjas švento Jono (mizerný chodec) Slnt; Ekėtojas švento Jono (mizerný sazeč) Vvr; Na ir badytojas švento Jono (mizerný zapichovač) — dviem diegiant [brambory], negal skylų pasibadyt Grg; Eik tu piovėjas švento Jono (mizerný sekáč) Pln. Přívlastek ve všech těchto příkladech švento Jono, který nahrazuje přídavná jména prastas, menkas, je neměnný, mění se pouze určované slovo – podstatné jméno. Přivlastňovací genitiv švento Jono zde nejspíše nemá žádnou souvislost s biblickými představami, avšak proč je 201 se staly součástí těchto rčení, není jasné. Ostatně se zdá, že se tato rčení užívají pouze v jednom nářečí, tj. na malém území. Mezi frazeologická spojení nejistého původu zřejmě patří s týmž jménem utvořený přirovnávací frazeologismus, např. Kūrenas kaip švento Jono ugnelė Trg., a také frazeologismus se jménem Vincento, např. Susilenkia kaip Vincento velnias (M. Valanč.). Protože chybějí jakékoli komentáře, není jasné, zda tyto frazeologismy souvisejí s náboženskou – biblickou tematikou, nebo s epizodami z pohádkových dějů. Za frazeologické spojení ne zcela jasného původu lze považovat také spojení (kaip molio (molių) Motiejus, užívané k charakteristice lenocha, nešiky a neschopného člověka, např. Daug molio Motiejų Brž. Srov. jeho varianty: Nepasįsi — kaip molio Motiejukas Šl; Greitas kaip molio Motiejukas (iron. o pomalém) Rd.; Greitas kaip molio Motiejus žalius grūdus malti Srj; Greitas kaip molių Motiejus į darbą Brž. Dále srov.: Paklusnus kaip molinis Petrukas (fik). Za variant tohoto rčení lze snad považovat i Greitas kaip Motiejus molį minkyti (Šštk), ačkoli v tomto frazeologismu chybí obvyklý přívlastek molio. Tato rčení nejspíše pocházejí z pohádky o ženě, která neměla děti, a tak uplácala človíčka z hlíny a posílala ho pro dříví, vodu aj.; protože však hliněný panáček nic nepřinesl, musela si žena všechno udělat sama. Je známo i více variant pohádek s podobným dějem. Také v nich se „vyrábějí“ chlapci s různými „jmény“, např. z hlíny — Jokūbukas Šik, ze dřeva — Antanukas, Ivonas Lz, z olše — Jonikas Kps. Šlv, z písma — Kuplionas Rk, z koudelí — Berniukas, ze železa — Geležinis berniukas Šll atd.36 Rčení molio Motiejus však může mít i jiný původ. Frazeologismus kaip Pilypas iš kanapių, užívaný v litevštině v několika významech, má ne zcela jasný původ (pravděpodobně jde o výpůjčku z polštiny), srov.: Stovi kaip Pilypas kanapėse (o někom, kdo stojí) Btg. Drebia kaip Pilypas iš kanapių (mluví hrubě, drsně) Kps; Išlindo kaip Pilypas iš kanapių Smn.; Iššoko kaip Pilypas iš kanapių (nečekaně se objevil, nečekaně něco udělal) Pun.; Ms. Zcela podobné frazeologismy jsou známy i v polštině (srov.: Wyrwał się jak filip z konopi; Wyskoczyć jak filip z konopi), kde se rovněž užívají ve významu „nevhodně, nečekaně se objevil; řekl něco nevhodného, nesmyslného“. Tento frazeologismus použil A. Mickiewicz v poémě „Pan Tadeáš“ (Wyrwawszy się bóg wie skąd, jak Filip z konopi)37. V komentářích básník vysvětluje také původ tohoto frazeologismu: vznikl podle konkrétní osoby — Filipa z vesnice Kanapiai, který jednou při projevu v sejmě tak odbočil od tématu, až všechny rozesmál38. Redakce vydání poémy pokládá uvedenou poznámku za pokus historicky vysvětlit vznik některých přísloví. Ve skutečnosti má slovo filip údajně význam „zajíc“39. V tomto významu je toto slovo 36 Srov. Katalog litevské vyprávěcí lidové slovesnosti (kartotéka) Litevského ústavu jazyka a literatury, AT 703*. 37 A. Mickiewicz, Pan Tadeusz, Vilnius, 1953, p. 130 (Toliau: A. Mickiewicz, P T). 38 Tamtéž, s. 330. (Za původce takového výkladu lze nejspíše považovat polského kněze Chmielovského, který v několikasvazkovém díle vydaném v letech 1753–1756 ve Lvově uvádí vedle jiných rčení také frazeologismus Pilypas iš kanapių a spojuje jeho vznik s výstředním vystoupením osoby jménem Filip z vesnice Kanapiai v sejmě (srov. Encyklopedia staropolska, opracowana przez prof. A. Brücknera I, Warszawa, 1937, s. 328). Dále: A. Brückner, Encyklopedia staropolska). 39 A. Mickiewicz, PT 330. 202 je zaznamenán také v polských slovnících, které uvádějí i výše zmíněné frazeologis40my. Tento případ ukazuje, že již v 18. století se pro nesrozumitelná a nehistorická polská rčení pokoušeli vymýšlet historická vysvětlení41. Téměř všechna pojednaná litevská frazeologická spojení s vlastními jmény jsou utvořena z oblíbených křesťanských jmen. Jen v některých se vyskytuje jméno ze Starého zákona, které se v našem jmenném fondu neujalo; ve frazeologických spojeních knižního a literárního původu se objevují také antická jména. Zatím bylo zaznamenáno jen velmi málo frazeologických spojení se starými litevskými jmény či jmény z jiných vrstev jmenného fondu (to však neznamená, že vůbec neexistují). Tento jev lze snad zčásti vysvětlit tím, že v Litvě se kvůli monopolu církve domácí litevská jména vůbec neužívala přibližně od 16. století až do konce 19. století. Nevyskytují se ani frazeologická spojení, jejichž jednou složkou by bylo jméno historické osobnosti nebo nějakého společenského činitele. V jiných národech se však takové příklady vyskytují; srov. v ruštině známé rčení Кондрашка хватил (стукнул) „o náhlé smrti“, jehož původ se odvozuje od jména atamana Kondratije Afanasjeviče, který vedl povstalce a úspěšně zničil oddíly knížete Dolgoruko42. V angličtině se užívá výraz Big Ben „velký Ben“ — název hodin britského parlamentu, odvozený od jména Benjamina Halla, který řídil jejich instalaci43. Mezi ostatními litevskými frazeologismy zaujímají frazeologická spojení s vlastními jmény zvláštní místo. Většina z nich do jisté míry objektivně odráží někdejší litevské kulturní a společenské vztahy i vliv církve na vědomí a názory lidí. Některé případy užití těchto frazeologismů jasně odrážejí negativní postoj lidí k záporným povahovým rysům a činům jednotlivých skutečně existujících osob. Část těchto frazeologických spojení již dnes není v nářečí oblíbená, protože nové společenské poměry vyžadují, aby zahrnovala stále jiné obrazy přirovnání, které lépe odpovídají současné skutečnosti. Popsaná frazeologická spojení jsou však přesto cenným a pro vědu potřebným materiálem, jenž pomáhá odhalovat kulturu a tradice litevské společnosti v minulosti. 40 Viz Słownik języka polskiego, ułożony pod redakcją Jana Karłowicza, Adama Kryńskiego i Władisława Niedźwiedzkiego, I, Warszawa, 1900, s. 742; Słownik języka polskiego, redaktor naczelny Witold Doroszewski, II, Warszawa, 1960, s. 873; S. Skorupka, Słownik frazeologiczny języka polskiego, I, Warszawa, 1967, s. 220, 342. 41 Je pravda, že polská encyklopedie s odvoláním na spisovatele Reje uvádí, že Piłypas iš kanapių je přezdívka zajíce, kterého před honicími psy chrání konopí – (jeho pronikavý pach): když z něj zajíc vyskočí, může se každou chvíli ocitnout v nebezpečí (srov. A. Brückner, Encyklopedia staropolska, s. 328). Lze ještě dodat, že také v češtině má zajíc přezdívku — macek. Jde o zdrobnělou podobu velmi oblíbeného českého křestního jména — Maciej (srov. V. P. Cienkowski, Sekrety imion własnych, Lodze, 1965, s. 54). 42 А. И. Молотков, ФСРЯ 203. 43 В. Кунин, Фразеология современного английского языка, Москва, 1972, р. 28. 203 Й. ЛИПСКЕНЕ FRAZEOLOGICKÁ SPOJENÍ S OSOBNÍMI JMÉNY Shrnutí Uvádějí se frazeologická spojení s osobními jmény a podává se jejich stručný rozbor. Konstatuje se, že součástí takových frazeologismů je téměř vždy křestní jméno a že je lze podle původu rozdělit do několika skupin. K frazeologickým spojením biblického původu patří ta, v nichž se odrážejí motivy Starého a Nového zákona, např. Žil jako Adam v ráji […] „Žil jako Adam v ráji (tj. žil velmi dobře)“; nevěřící Tomáš „nevěřící Tomáš“. Některá frazeologická spojení této skupiny byla svého času v litevských nářečích velmi rozšířená, dnes však postupně přecházejí do pasivní slovní zásoby. Frazeologická spojení kalendářního původu souvisejí s určitými daty církevního kalendáře, např. Pršelo jako na svatého Jana „pršelo jako na svatého Jana (tj. teplý, příjemný deštík)“. Předpokládá se, že část těchto frazeologických spojení souvisí svým původem s předkřesťanskými svátky a zvyky a teprve později byla přiřazena k odpovídajícím datům křesťanského církevního kalendáře. Frazeologická spojení obřadního původu souvisejí s různými etnografickými zvyky a obřady, např. vyzdvihovat Jonase „houpat Jonase (tj. podle zavedeného obřadu blahopřát k svátku)“. K frazeologickým spojením místního původu patří taková, jejichž vznik podmínily konkrétní místní okolnosti, např. zvláštnosti povahy skutečně žijícího člověka, jeho chování odchylující se od přijaté normy apod. Uvádí se, že takové frazeologismy zaujímají na území, kde se mluví litevsky, zpravidla velmi malé areály, protože jsou obvykle spojeny pouze s jednou konkrétní lokalitou. Jsou však známy případy, kdy se původně místní frazeologismus rozšíří na poměrně velké území, např. Magda z Raseiniai. Některá z nich navíc spolu s rozšiřováním oblasti užívání získávají i nové významy, tj. stávají se mnohoznačnými. Samostatnou skupinu tvoří frazeologická spojení knižního a literárního původu. Tyto frazeologismy se nejčastěji tvoří z antických jmen, např. Achilo kulnas „Achillova pata“. Do samostatné skupiny se řadí frazeologická spojení nejasného původu, např. molio Motiejus „neohrabanec, nešika (doslova — hliněný Matěj)“. Konstatuje se, že v litevštině dosud nebyla zjištěna frazeologická spojení utvořená z předkřesťanských litevských jmen ani ze jmen historických osobností či veřejných činitelů.