Lietuviškos kilmės leksika Aũkštdvario lenkų šnektoje

LIETUVIŲ AREALINĖS LINGVISTIKOS KLAUSIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA E. GRINAVECKIENĖ LITEVSKÁ LEXIKA LITEVSKÉHO PŮVODU V POLSKÉM NÁŘEČÍ AUKŠTDVARIS Při výzkumu mluveného jazyka obyvatel okolí Aukštadvarisu v Trakajském okrese bylo zjištěno, že část starousedlíků z této oblasti mluví polsky a že většina z nich již odedávna litevsky téměř nebo vůbec neumí. Užívání polštiny v těchto místech má poměrně dlouhou historii1. V této oblasti měli šlechtici polského původu odedávna svá panství, jejichž prostřednictvím se spolu s polskou kulturou bezpochyby šířil a postupně se prosadil také polský jazyk. Ani zde není polština jednotná ani čistá. Především se vyznačuje místním nářečním zabarvením2. Kromě toho se v ní udržela také určitá vrstva běloruské, a zejména litevské lexiky3. Litevská lexika úzce souvisí s minulým i současným společenským a kulturním životem litevských venkovských obyvatel a zahrnuje především různé termíny každodenního užívání. Zde uvádíme malý soubor takové litevské lexiky4, kterou jsme zaznamenali v Aukšt-dvarysu v roce 1972. apilinka ‘sídlo okolí’: apilinka postawiona tutaj; nauczyciel mieszka gdzie apilinka, srov. litev. apýlinkė. bàndimas ‘pokus’: ja zrobię bàndimas, srov. litev. bañdymas. barszkùli ‘rolničky zavěšované koni na krk’: z barszkułami swaty przyjechali, srov. litevské nář. barškūliai. 1 Žr. Mažoji lietuviškoji tarybinė enciklopedija, I, Vilnius, 1966, p. 188–189; plg. Halina Turska, O powstaniu polskich obszarów językowych na Wileńszczyźnie (toliau — H. Turska), Wilno, 1939, p. 1 tt. 2 Zde je třeba zvlášť zmínit krátkou výslovnost koncového a, ę (podobně jako krátkých litevských o, e) bez nosového zabarvení, např.: majo = mają, żyje = żyją (v uvedených dokladech zkoumaných slov se tyto koncovky zapisují tak, jak se vyslovují). Podobné případy výslovnosti jsou vlastní také polským nářečím v Bialystoku (Polská lidová republika), srov. Teksty gwarowe z Białostocczyzny z komentarzem językowym, pod red. A. Obrębskiej-Jabłońskiej, Warszawa, 1972, s. 18–25, 27 n. Zvratné zájmeno się se zde vyslovuje jako sia (brążąc sia); ł v mužských singulárových tvarech minulého času sloves po souhlásce se nevyslovuje (zjad ‘źjadł’); první osoba množného čísla přítomného času se užívá s koncovkou -mo (nazywamo ‘nażywamy’). Vyskytují se zde i další drobnější nářeční odlišnosti. 3 Srov. H. Turska, s. 63 n. 4 Význam lituanismů užívaných v místním polském nářečí nejlépe vyniká z uvedených ilustračních vět. Ve všech případech se lituanismy srovnávají s litevskými ekvivalenty; podle potřeby (není-li litevský příklad dostačující nebo užívá-li se v polštině jiné slovo) také s odpovídajícími slovy polštiny spisovné, běloruštiny a ruštiny. V mnoha případech si slovo přejaté z litevštiny zachovalo své původní místo přízvuku. Aby se přízvuk takových slov považovaných za lituanismy zřetelně vyznačil, je přízvučná slabika označena znakem gravis. 136 baladāč sia „viklat se, pohybovat se“: je třeba zkontrolovat, aby se podkova na kopytě neviklala. zabalaďe sia „zakalit se“: voda se zakalila. V obou případech se význam slova změnil, srov. litevské baladōtis „bušit, tlouci“. blinda „vrba jíva“: blinda — měkké dřevo, srov. litevské blinda, bliñdē, blendis. boltùsnik „koželuh“: poprosila jsem koželuha, aby vlnu neodstranil, srov. litevské baltùšnikas, baltùšnykas „koželuh“, ale: polské białoskórnik5. bònda 1. „bochník“: upekli velký bochník; 2. „houska“: on snědl housku; ona zatopila v peci a pekla housky; 3. „kugelis“: upekli strouhaný kugelis, srov. litevské bandā, bandelē. branktùk „dřívko k uvázání osnovních nití“: branktùki se musí připevnit k tkalcovskému stavu a tkát, srov. litevské branktùkas „cvakátko k uvázání osnovních nití“. brāzgāč sia „ozývat se praskáním“: začal praskat a do chaty nešel, srov. litevské brązgintis; pabrāzgāč sia „zachřestit“: jakmile zachřestily klíče (reples), vytahuje zub; srov. litevské pasibrązginti. bròdnik „brodič“: chytali ryby brodičem, srov. litevské bradìņys. Tato výpůjčka se užívá také v polštině. Odtud se nejspíš dostala do zkoumaného nářečí, srov. ještě bradzinỹs (Onuškis, Pivašiūnai). brukòwač „vrkat“: holub samec vrká, srov. litevské brukúoti < burkúoti. bùksa 1. „bezrohý, beznohý, bezruký“: bùksa krowa; on bùksa — nemá ruku; 2. „protéza“: nosí nohu v bùksie, srov. litevské buksà „bezrohá kráva, člověk bez prstů“. bucz „vrš“: nastražili vrše, srov. litevské bučius6. bùmbul „boule, klas“: kozibrodka má takovou bouli, srov. litevské bùmbulas. burbulíč „bručet, vyčítat“: bába pořád bručí a bručí, srov. litevské burbuliuoti. burbùlka 1. „bublinka“: když se bublinky začnou vznášet, bude dlouho pršet; 2. „bručoun, kdo si stěžuje“: bába je taková velká bručounka, srov. litevské burbuliùkas, burbulas. burlùga „kaše“: mléko je jako kaše, srov. litevské burlagà „bahno, kaše“. cyr wir wir pawàšaris: skřivan zpívá: cyr wir wir pawàšaris. džegieć „dehet“: čistý džegieć z březové kůry, srov. polské nářeční džegieć (< litevské degùtas). dyrwān ‘úhor, neobdělávaná půda’: na dyrwān trzeba słać len; wyorać na zima dyrwān; czomberek na dyrwànach rośnie, srov. polské nářeční dyrwan (< lit. dirvōnas). Místo přízvuku v nářečním slově ukazuje, že bylo převzato přímo z litevštiny. dudùk ‘dudek chocholatý (Upupa epops)’: dudùk na deszcz krzyczy, srov. litevské nář. dudùkas, avšak: pol. dudek, bělorus. yòdō. dùji ‘plyn’: przygotowila na dùji, srov. lit. dùjos. dùlka ‘plevy’: dužo dùlki w lmie. Význam se změnil, srov. lit. dùlkės. elektryñia ‘elektrárna’: jak zrobili elektryñia, zrobilo sia jezioreczko, srov. lit. elektrinė. gil ‘hluboký’: gili kąsajo krowy, srov. lit. gylỹs. 5 Srov. Słownik języka polskiego ułożony pod redakcją Jana K a r ł o w i c z a, A d a m a K r y ń s- kiego, Władysława Niedźwiedzkiego, I, Warszawa, 1900, s. 189: 1 (Boltùsznik) garbasz < možná z lit. báltas = bialy, tedy białoskórnik >. Lietuvių terminologija, V., 1975, s. 166. 6 Plg. K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīca, Rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns, I, Rīga, 1923–1925, p. 334; V. Urbutis, Dabartinės baltarusių kalbos lituanizmai, „Baltistica“, V(1), 1969, p. 51–52. 137 gilować „gyliuoti“: giliūjo krowy i teluki, srov. litevské gyliuoti. giminazija „gymnázium“: on w gimnazji uczył sia, srov. litevské nářeční gimināzija (osobní jméno), ale polské spisovné gimnazjum. girmik „hajný“: girmiki zbierajo smarkaczy brzozowe, srov. litevské nářeční girininkas. Tvar slova ukazuje, že pochází ze sousedních litevských nářečí; srov. také girinykas (Onuškis, Stakliškės, Pivašiūnai aj.). girnikija „hajní správa“: do girnikiji wiozo te szyszki, srov. litevské nářeční girmykiją, spisovné girininkiją. giwis „čejka“: giwis przylecial, srov. litevské gyvis gyvis (hlas čejky), gyvė, gyvūtė „čejka“. grābel „hrábě“: tutaj grābel i kosa, srov. litevské grėblỹs, grėblis, ale: polské spisovné grabie (množné číslo), také běloruské граблі a граблю. grabiast „hrábě na seno“: grabiasty pilowane; sloma przywiãzujo do grabiasta; grabiast nowy, srov. litevské grebėstas. grabiastowāć „hrabat seno“: trzeba grabiastować chata, srov. litevské grebestuoti. gùmbas „děloha; porodní bolesti“: moja kobieta gùmbas męczy, srov. litevské gùmbas. jākny „játra“: on tylko zjad lietki, jākny i serce; jākny bywajo przy bebeku; trzeba pokosztować miętuza jākny, srov. litevské jėknos. jinkszczyr „inkštiras“: jinkszczyr ten wyciśni, i robak wylezi, jak jemu trzeba; w skórze znak jest, gdzie jinkszczyr był, srov. litevské inkštiras. kaciuk „koťátko“: w tym rojstu kaciuk taki kniau kniau, srov. v litevských dzūkijských nářečích (Onuškis, Pivašiūnai) kaciukas, litevské kačiukas, ale polské kotka „kočka“, kociak, kociątko. kambariuk „pokojíček“: ona ma jeden kambariuk, srov. litevské kambariukas. karczūki „karčiukės“: karczūkami drzewa rzucili do wody, srov. litevské karčiūkė. kasztaniuk „kůň ryzavé barvy“: kasztaniuk u jego byl taki dobry, srov. litevské kaštaniukas (<pol. kasztanek). kiernož „kanec“: do kiernoža trzeba pędzić świnia; dziki kiernož. керно́з, кірно́з jsou široce známy také v běloruských nářečích BTSR⁷. Ruské кирнос, кирноз pokládá M. Fasmer za polonismus⁸, F. Sławski o tom pochybuje a dřívější etymologie tohoto slova považuje za sporné⁹. Protože slovo nemá spolehlivou etymologii, pokoušíme se navrhnout novou, opřenou o litevská jazyková fakta. Domníváme se, že by toto slovo mohlo být vzhledem ke svému významu i tvoření poměrně snadno spojeno s litevským kernėžas, kernāžas „člověk malého vzrůstu, širokých ramen, silný, rád se pere“¹⁰ (ohledně tvoření srov. vaikėzas, bambėzas, nar nėžas), které zase úzce souvisí s kerną „ten, kdo kernėja, neroste“, kerniukas „kluk“, a také s kerōti, kėras. klak „rozžvýkané sousto, hrouda“: koń klāki robie; żuje żuje i wyżuca ten klak, srov. litev. klākas, klėkas „hrouda, zátka“. Litev. klākas je zcela oprávněně pokládáno za příbuzné ruskému клок „chomáč (vlasů, vlny)“ a polskému kłaki „vyčesaný len nebo konopí, koudel“¹¹. Svým významem je podle našeho názoru velmi blízké také ruskému 7 Například: ён прыёхаў вылгаць кернога Žiliai, okres Vyijos; цы кнур, цы керноз S. Smilginiai, okres Varanavo; viz též T. Ф. Сцяшковіч, Матэрыялы да слоўніка Гродзенскай вобласці, Мінск, 1972, s. 229. 8 Viz М. Фасмер, Этимологический словарь русского языка, II, Москва, 1967 (dále jen М. Фасмер), s. 238. 9 Viz Fr. Sławski, Słownik etymologiczny języka polskiego, II, Kraków, 1958–1965 (dále jen Fr. Sławski), s. 155–156. 10 Žr. Lietuvių kalbos gramatika, I, Vilnius, 1965, p. 334; Lietuvių terminologija, p. 178. 11 Viz LKŽ V 952. 138 klėk „vajíčka, která ztuhla; něco ztvrdlého“12. Za jeho náležité příbuzné v litevštině je nepochybně třeba považovat klekėtas, klėkena „sraženina“, klėkenas „kravský trus“, klekāše „husté bláto“, klakóti „napěchovat“, paklàkti „zalknout se“, užklàkti „udusit se“, klakúoti „dělat klak“, suklekėti „srazit se, zhoustnout“, klėkti „houstnout, srážet se“. Je tedy možné, že nejblíže pravdě je ta část etymologie tohoto slova u M. Fasmera a F. Slavského, v níž jsou slovanská клок, клаки spojována s litev. klekti13. S ohledem na to je patrně sporný názor, podle něhož je litevské klākas považováno za výpůjčku z ruštiny14. Jde nepochybně o slovo zvukomalebného původu. klūmpi „dřeváky“: klūmpi nosili kiedýś; skaptukiem klūmpi wybierali, srov. litev. klūmpė. kòmblą „kmen, pahýl“: kòmblą drzewa twardziejsza; kobieta len czesała: kòmblì tut, wierchowiny tut rzuciła, srov. litev. kamblys, avšak: rus. комель, bělorus. каме́ль. krējga „hřeben“: bocian na krējdzie gniazdo zrobil, srov. litev. kraigas, krėigas. krent „břeh“: dalej dyrwāń, a pod krēntem jeziora my zasneli, srov. litev. krańtas. krušnia 1. „hromada kamenů na polích“: w kruśniach ptaki żyli; 2. „pec v sušárně“: w kruśnie jamka zrobiona i potem kamieni nakładzioné, srov. litev. krúśnė „hromada kamenů na polích“. kubilūk „vědérko“: kubilūk dla baćwiń, srov. litev. kubiliūkas, avšak: pol. kubelek, kubelko „vědérko“; bělorus. кубенók, кубе́лак „soudkovitá nádoba“15. kumpiàk 1. „kýta“: kumpiàki wiąży na tej żerdeczki; 2. „stehno“; kumpiàk boli; koguta kumpiàk, srov. litev. kùmpis: kùmpti. kolūk „osina“: nie będziesz pejsać jęczmień, to z kolūkami będzie, srov. litev. kuoliukas16, dále srov. kuolinė adata, kuõlis „hřebík“. kupràty „hrbatý“: człowiek kupràty, srov. litev. kuprótas. liszcza ‚čočka‘: z tej liszczi bliny pieć dobrze, srov. džukský dial. lišiai < lėšiai. lūrba ‚velká tříska z klády‘: trzeba lūrby zbić z płaszczaków, srov. litev. liūrba. labūnić sia ‚bavit se‘: on labūnil sia, labūnil sia i tutaj pojechał, srov. litev. lābin-tis ‚bavit se‘. lek ‚luk‘: luk ze dřeva pro vrš; luk vyrobený z kosy; luky ze dřeva, srov. litev. lañkas. lūpy ‚rty‘: i lūpy, i usty nazywamo, srov. litev. lūpos. mokikła ‚škola‘: droga do mokikły idzie, srov. litev. mokykla. motūla ‚maminka‘: otec je zdravý, a co maminka? u mé maminky to tak bylo; moje maminka upekla špatný chléb, srov. litev. dial. motùlė, motùlė, ale: pol. matula. 12 Viz M. Фасмер, s. 246. 13 Viz M. Фасмер, s. 252; Fr. Sławski, s. 247–248. 14 Viz E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg – Göttingen, 1955–1962 (dále jen E. Fraenkel), s. 263. 15 Pokud jde o původ slova kūbilas, srov. S. Karaliūnas, Dėl keleto lietuvių kalbos skolinių, – Iš lietuvių leksikologijos ir leksikografijos, Vilnius, 1970, s. 183. Poznámka B. Vanagienė a V. Vitkauskas (viz Dr. dėl kūbelo, – Leksikos tyrinėjimai, Vilnius, 1972, s. 222, pozn. 6), že „ačkoli je etymologie tohoto slova navržená S. Karaliūnasem velmi zajímavá, přesto je těžké vzdát se spojování se slovanským… къбълъ…“, je podle našeho názoru bez důkazů sama o sobě odmítnutelná a na situaci nic nemění; srov. také S. Karaliūnas, Iš baltų kalbų puodininkystės terminijos istorijos, – Lietuvių terminologija, s. 132, pozn. 14. 16 Pokud jde o původ slova kuõlas, srov. E. Fraenkel, s. 312. 139 odlurbòwać „nutašit od psaní liurbas“: odlurbūji kolunem i czeszy sklutem; plaszczak odlurbowali, srov. litev. liùrba. oksciùki „podrážky, podpatky“: oksciùki rosno kurom, srov. litev. akščiùkai: akštinai, ale: pol. ość „trn“. osklutòwać „osekat se skliutem“: osklutowali plaszczak, srov. litev. nuskliùuoti „osekat“, viz sklut. oszàki „osiny“: oszàki zostajo sia od żyta; w chlebie dużo oszàków, srov. litev. ašakos. pàkulnica „látka z koudelí“: pàkulnica dla spodniczki; pàkulnica z pakuly, spodniczka robio, srov. litev. nář. pakulnỹs + slovanská přípona -ica, srov. také polské nářeční 17získané z Litvy pakulnica. pàkuly „koudel“: pàkuly dla worków; baba obložyla sia pàkulami, srov. litev. pàkulos. Místo přízvuku ukazuje, že slovo bylo převzato přímo z litevštiny. pamìnkl „pomník“: wszystkie te paminkły on zakopal, srov. litev. pamìklas. pàmpuch „kobliha; nadýchaná placka s droždím“: te bliny nazywamo pàmpuchi. Polští etymologové považují pol. pampuch za výpůjčku z něm. Pfannkuchen (hornoněm. pfannkuoche, dolnoněm. pannekòke) „na pánvi smažená vaječná (frixum ex oves) placka, lívanec“, vzniklou distanční progresivní asimilací p–k > p–p18. Jak ukazuje fonetická podoba pàmpuch, do zkoumaného aukštudvarského nářečí se toto slovo dostalo z polštiny. V litevštině je známá jeho varianta pampuškà, převzatá rovněž přes polštinu19. Jsou však pàmpuch a jeho varianty skutečně nepochybnými germanismy? Na základě podob jednotlivých slov vzniklých v důsledku jazykových kontaktů sousedních jazyků (litevštiny, běloruštiny, ruštiny, polštiny a němčiny) a jejich nářečí a také některých údajů z litevské fonetiky a sémantiky se pokusíme navrhnout novou etymologii slova pàmpuch a zdůvodnit ji. Souhlasíme-li s tím, že výpůjčkám je obecně vlastní jisté zkomolení jejich podoby a její přizpůsobení zákonitostem jazyka (nebo nářečí), do něhož jsou přejímány (srov. něm. Korridor > litev. nář. kolidorius, rus. nář. коридор; lat. marmor > litev. nář. mármulas, rus. мрамор; litev. nėrimastis > bělorus. nář. не́марасць; něm. Planke > litev. nář. blánka; litev. pirtis > východopruské německé nář. Birt, něm. Feldscher, rus. nář. фершал aj.), přesto je poměrně těžké uvěřit, že pol. pampuch (z něho také pol. pampuszka, litev. pampuškà, rus. пампушка) mohlo foneticky vzniknout z německého složeného slova Pfann-kuchen cestou distanční progresivní asimilace, při níž se zadopatrové k vlivem asimilačního působení předopatrového p změnilo v p. Hlásky si totiž obvykle bývají podobné, jsou-li tvořeny na stejném nebo blízkém místě artikulace (srov. výše uvedené příklady), zatímco zde popisovaná asimilace souhlásek je neobvyklá a sotva foneticky možná. Polské prameny podobné případy hláskové asimilace nezaznamenávají20. Pokud je nám známo, nezná je ani litevština. 17 Žr. Słownik gwar polskich, ułożył Jan Karłowicz (toliau — SGP), IV, Kraków, 1906, p. 12. 18 Žr. Aleksander Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa, 1970, p. 393; М. Фасмер, Этимологический словарь русского языка, III, Москва, 1971, p. 194. 19 Srov. E. Fraenkel, 536. 20 Srov. Z. Klemensiewicz, T. Lehr-Spławiński, S. Urbańczyk, Gramatyka historyczna języka polskiego, Warszawa, 1955, s. 154–156. 140 Málo pravděpodobná je také proměna jednoznačného německého Pfannkuchen, které přešlo do polštiny, ve slovo mnohoznačné. Určité pochybnosti vyvolává existence slov pepuch, pepuszka, pepuszek vedle pampuch, která mají všechny významy slova pampuch a navíc několik dalších obdobných²¹. Význam těchto dvou skupin slov je tedy zcela totožný, jen první z nich zastupuje pouhé jedno pampuch, zatímco druhou tvoří početná skupina odvozenin. Společný význam těchto slov a srovnání jejich podob umožňují poměrně snadno rozpoznat jejich přímou příbuznost. Vždyť kořeny pep- a pamp- jsou z fonetického hlediska zcela možné. Jde nepochybně o jiný stupeň kořenového vokalického střídání. To však samozřejmě není útvar polského jazyka (srov. pol. zębaty: ząb; dębina: dąb ir pepuch: pampuch místo očekávaného *papuch). S pomocí litevštiny lze zcela pravidelně rozpoznat jev pro ni typický (srov. rimti: remti: ramstis; linkti: lenkti: lankas; semti: samtis. Taigi ir pemp-: pamp-). Proti tomu ostatně nikterak nesvědčí ani význam těchto slov, ani jejich podoba. Částečně to podporují také četné litevské příklady s oběma stupni kořenového vokalického střídání (srov. pimpis ‘malý boláček, pupínek; penis’, pimpukas ‘malé dítě; člověk malého vzrůstu’, pimputys ‘pupen’, pimpiras ‘pramen, chomáč zacuchaných vlasů’, pimpolas ‘mateřské znaménko, výrůstek’, pimpkus ‘baculka’: pempūs ‘statný, tlustý’, také pėmpė22 ‘menší bahenní pták z čeledi bekasovitých; mizerná dívka’; pėmpėti ‘ubývat, vysychat, scvrkávat se’²³: pampti ‘rozšiřovat se, nadouvat se; zvětšovat se v břiše, tloustnout; otékat, nadouvat se; bobtnat, kypět, zvětšovat se’, pámpa ‘menší vyboulení, boule’, pámpė ‘tlustý, nafouklý člověk’, pámpla ‘malý, břichatý člověk; zvíře s vyvaleným, velkým břichem’, pamplė ‘slaboch, nemehlo’, pamplýs ‘tlouštík, břicháč, zakrslík’, pamputys ‘hrudka; knedlík; nafouklý bochánek, kobliha; tlusté dítě či chlapec malého vzrůstu’ a mnoho dalších; srov. také pravděpodobné výpůjčky z litevštiny v dialektech východního Pruska Pampe, Pampel, Pams „kaše, hustá kaše, hustá polévka, vůbec kašovitá hmota“²⁴). Lze tedy předpokládat, že také pampuch se všemi svými významy mohlo do polštiny přejít z litevštiny. Zvlášť by to potvrzovalo přímé litevské nářeční pampūkas ‘placka pečená z pšeničné mouky’, jež je pravidelným protějškem polského pampuch. 21 Viz Słownik języka polskiego ułożony pod redakcją Adama Kryńskiego i Władysława Niedźwiedzkiego, IV, Warszawa, 1908, p. 29, 31; SGP, IV, p. 22, 81. 22 Spojování litevského pėmpė s lotyšským pempe ‘krátký bič; krátký ocas prasat, pahýlovitý ocas koní’, jak navrhuje E. Frenkelis (s. 569), je zcela odůvodněné. Vždyť také J. Endzelynas (viz K. Mūlenbacha, Latviešu valodas vārdnīca, rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns, III, Rīgā, 1927—1929, p. 199) spojoval lotyšské pempe s pėmpt, pámp’t ‘nadouvat se’; uvedené významy slova pempe však podle našeho názoru souvisejí spíše s představou tloušťky než krátkosti; srov. také lotyšské pēmpis ‘břicho, bolestivé břicho’, pempel is ‘poměrně tlustý, zavalitý člověk’, pempelēties ‘velmi teple a hustě se oblékat, zahalovat’ a další. Také litevské pėmpė tedy nejspíš získalo své jméno nikoli podle krátkého ocasu (ostatně jeho ocas není vůbec krátký!), nýbrž podle vystouplé chocholky. Pokud se tato etymologie slova pėmpės jeví jako přijatelná, odpadá E. Frenkelovo spojování tohoto slova s kėmpė ‘dřevokazná houba’. 23 Pėmpėti je také nejspíš neoddělitelné od pámpti ‘nadouvat se’, přestože LKŽ, IX, s. 778 uvádí jeho významy ‘ubývat, vysychat, scvrkávat se’. Tyto významy poněkud upřesňují příklady, které je v daném slovníku ilustrují: i kdyby kráva byla vyhublá, pořád je to kráva, nikoli koza. Vístą, žąsį išpėmpėjusi; Išpėmpėjusi kaip kempinė. Smysl příkladů jako by naznačoval, že významově je pėmpėti přece jen bližší významu ‘rozšiřovat se, kypět, bobtnat’ než ‘vysychat, scvrkávat se’. 24 Pruský slovník. Východo- a západopruské provincialismy v abecedním pořadí od H. Frischbiera, II, Berlín, 1883, s. 119. 141 vým fonetickým protějškem25. Uznáme-li tedy příbuznost mezi polským pampuch a litevským pampūkas a budeme-li je považovat za původce této příbuznosti, musíme v tomto případě odmítnout i roli německého Pfannkuchen. Litevské slovo, které proniklo do polského jazykového prostředí, si zachovalo svůj původní kořenový vokalismus i význam, získalo slovanskou příponu -uška a v této podobě se dále přejímalo do jiných slovanských jazyků a znovu se vrátilo do litevštiny. pardawiej̇as ‘prodavač’: zaszłam do tej mięsnej, i pardawiej̇as dał mnie loj, srov. litevské pardavėjas. Slovo se do polského nářečí dostalo teprve nedávno, protože také v litevských nářečích je obecně poměrně nové; srov. poněkud starší kráutuvininkas nebo výpůjčku krómininkas. parsiūk ‘sele’: miala parsiūka i zakhula; koryto dla parsiūków; dwanaście parsiūków przyleciało, srov. litevské paršiukas. pėjsać ‘přepichovat’: jęczmień trzeba pėjsać, srov. litevské paisyti, paisas ‘zbytky osin po přepichování ječmene; neodstraněné osiny, zrna ječmene s osinami’. pėjsany ‘vypíchaný’: jęczmień pėjsany, srov. litevské paisyti, paisytas. pienkietūkas ‘známka „pět“’: nauczyciel pienkietūkas postawił, srov. litevské penketūkas. piesta ‘stoupa’: my mieli piestu, srov. litevské piestà. pirmininkas ‘předseda’: on byl pirminikas kolchozu, srov. litevské nář. pirminykas, spisovné litevské pirmininkas. Slovo tedy bylo přejato ze sousedních litevských nářečí. plàszczyć ‘tlouci, mlátit’: kto tam płaszcze drzwiczkami, srov. litevské plėškinti ‘tlouci, bouchat’, ale: polsky on płaska ‘on tluče’. pliewa ‘pohrudnice, plicní blána’: zachorowal on na pliewa, srov. polské plewa ‘pleva’, běloruské плёва ‘blána’, litevské plėvė. Fonetika slova ukazuje, že bylo přejato z litevštiny. ploksz ‘plask’: ploksz i popłyła, srov. litevské pliókšt. pòs­zor ‘krmivo’: on pòszoru przywioz do konia, srov. litev. pašaras. pradzienik ‘osoba, která pase stádo postupně tolik dní, kolik vlastních kusů dobytka ve stádě má’: skierdzia nie można wytrzymać, to pradzieniki siedli, srov. litev. nářeč. pradzienýkas, pol. pradienińkas ‘dělník pracující na den’26. pramūga ‘prostor mezi pecí a stěnou’: pramūga — żeby ściana nie zapaliła się, srov. litev. pramūgà ‘prostor mezi stěnou a pecí; prostor mezi lesem a jezerem; průsek; prohlubeň; výmol na cestě’, srov. také prasimūginti ‘prodírat se’27. przyświron ‘předsíň’: na przyświron podloga stawio, i deszcz nie zaleje, srov. litev. priesvirnis. 25 LKŽ IX 315 pampūkas je podle našeho názoru bezdůvodně považováno za výpůjčku z polštiny. Je třeba ještě poznamenat, že v polštině je vedle pampuch doloženo také pampuk, užívané ve stejném významu (viz Słownik języka polskiego przez M. Samuela Bogumiła Linde, II, część II, w Warszawie, 1811, p. 620). Právě to by mohlo být přímým výchozím ekvivalentem litev. pampūkas, později na polské půdě změněným v pampuch. To, že polské pampuszka pochází z Litvy nebo bylo nejprve zaznamenáno v jejích dokumentech, potvrzuje mimo jiné také SGP IV 22. 26 Srov. také Е. Й. Грынаевецкене, И. П. Ковальчук, Ю. Ф. Мацкевич, Е. М. Романович, Северозападные белорусские говоры литовского пограничья, — Балто-славянский сборник, Москва, 1972, p. 383. 27 K souvislosti pramūgos s polským framuga srov. také А. У. Арашонкава, Е. І. Грынаевцкене, І. П. Кавальчук, Ю. Ф. Мацкевич, Я. М. Рамановіч, Л. Ф. Шаталава, З лек-сікі беларускіх гаворак заходняй зоны, „Весці Акадэміі навук Беларускай ССР, № 4, 1969, Серия грамадскіх навук“, p. 126. 142 pulkować sia ‘shlukovat se, houfovat se’: ryby pulkuojo sia do narestu, srov. litev. pulkúotis28. pumpéryca ‘pupen’: pumpéryca — że trzyma spodni kamień. Pumpyrca je pravděpodobně < *pumpuryca < litev. pumpurė + slovanská přípona -yca. pundėczek ‘hlavatý’: pundėczki wychodzo: głowy wielkie, z ogonami, srov. litev. pundagalvis, pundagalvis; pundōkas, pundžius, pūngalvis, pūngzla, puntūkas, puntagalvis ‘totéž’, pundza ‘tlouštík, cvalík’. pùsla ‘puchýř’: moczowa pusta, srov. litev. pùslė. radikis ‘ředkvičky’: dokładali kruczki, bulby i radikis, srov. litev. ridikai. raudonik ‘červený hříbek’: i raudoniki rosno: czerwona główka, srov. litev. raudoni-kis, džukští raudonikas. rėžgini ‘rėzgìnės’: i mierosz (= určitý druh sítě) robio jak rėzgini; kiedyś stomy nosili w rėzginiac̄h, srov. litev. rėžginės. rojst ‘rašeliniště’: z ròjstu mech wiezli; jest rojst jakie trzy aktary; jest jego przy ròjstach, on poszed do ròjstu, srov. litev. raistas. rojstèczek ‘rašelinišťátko’: w tym rojsteczku wody mnie do kolan; do rojsteczku ja jej zaprowadzil, srov. litev. raistas. scimbir „suchý pařez“: listí opadalo, zůstal jen jeden scimbir, srov. džúcké scimbiras, litev. stimbiras, stimbas, stimbirys „suchý pařez“, stim bti „tvrdnout, růst do stonku“. siesielė „zdravotní sestra“: ta siesielė przyszła do nas i mówi, srov. džúcké sesėlė, litev. sesėlė. skaptūk „dlátko“: skaptūkiem wybierali łyżki; skaptūk jak ciesiolka, srov. litev. skaptūkas. skaptować „dlát“: skaptūk dobrze skaptuje, srov. litev. skaptuoti. skierstūwi „zabijačka“: skierstūwi niesie jeden drugiemu, srov. litev. skerstù-vės. skierdž „(s)kerdžius“: skierdž i siedem pastuchów; skierdžia musieli brać, gdzie wioska nie wielka, i skierdžia nie można wytrzymać, srov. litev. (s)kerdžius. skierdžiowy „(s)kerdžiaus“: skierdžiowa jęcznica (= jajęcznica), srov. skierdž. skilāndzia „skilandis“: skilāndzi wiąży na tej żerdeczki, srov. litev. skilandis. sklut „sekera na tesání vzorů“: skluty byli; czesze skłutem, srov. litev. skliutas. sōla „ostrov“: w jeziorze sōla taka; w sōlach i drzewa rosno, i grzyby; na sōly w jeziorze, srov. litev. sala. stembula „stonka, řapík“: stembula buraków, srov. litev. stámbas, stem̄bas, stam̄baras, stemberys, stembris „rostlinný pahýl, stonek“, stembti „ztuhnout“. strōzda „drozd“: strōzda wykarmi dzieci ziaziulki; strōzda większa jak szpak, srov. litev. strāzdas, pol. drozd. swiron „svirnas“: oni poszli do swirna poleżać; swiron na wysokich nożkach stawio; w swirnie zrobiona dla mięsa takie żerdeczki, srov. litev. svīrnas. 28 Srov. též E. Fraenkel, s. 665—666; P. Skardžius, Die slavischen Lehnwörter im Alt-lita uischen, Kaunas, 1931, s. 183. V polštině je pulkować známo pouze ve významu „tvořit vojenské pluky“ a je charakteristické jen pro staré písemné památky (Słownik języka polskiego Jana Karłowicza, Adama Kryńskiego i Władysława Niedźwiedzkiego, V, Warszawa, 1912, s. 433). V novém slovníku polského jazyka (Słownik języka polskiego, redaktor naczelny Witold Doroszewski, VII, Warszawa, 1965) vůbec uvedeno není. Navíc ani samo polské pulk nemá význam litevského pulkui „skupina, družina“, od něhož byl nepochybně odvozen i význam nářečního pulkować sia, které zde zkoumáme. 143 szakàlik „šakaliukas“ (šakalíček): szakàlik taki krótkį zrobiony, srov. litev. šakaliùkas. szėszka „šeškas“ (lasička): szėszka stary (také o chytrém člověku), srov. litev. šeškas. szlin „šlynas“: szlin — šedá zem, neúrodná, nic tam neroste, srov. litev. šlẏnas. szẏpul „šipulys“ (česnek): narobil szypuli na rozpałka, srov. litev. šipulys. szùly „šulai“: szùly w drzwiach, srov. litev. šulai. teletnikàjtis „ohrádka pro telata, pastvina ohrazená pro telata“: teletnikàjtis tam dobry, srov. litev. nář. telėtnykdítis < bělorus. цярлнник + litevská přípona -aitis. trėjna „štípatelná borová tyč na louče“: zrobili takie trėjny z klodek; moj człowiek narobil trėjnów, naszczepal bląków, srov. litev. nář. treinas. tript „tript“: tript, i stawal, srov. litev. tript. trùkziel „trùkžolė, taková léčivá bylina proti kýle (Plantago lanceolata)“: suchiego trukźielu niema; trùkziel jak kwitnie, to bialo, jak morkownik < z litev. trùkis + pol. ziele „bylina“ (zkoumané slovo je tedy hybrid), srov. litev. trùkžolė (< trùkis + žolė). ùdra „ūdra“ (vydra): ùdra — piękny zwierzak, srov. litev. ūdra, pol. wydra. ùkia mokikla „zemědělská škola“: gdzie ten parkam, tu ùkia mokikla, srov. litev. ūkio mokykla. Složené slovo se do polského nářečí Aukštadvarisu dostalo v letech buržoazní vlády, kdy se zakládaly školy tohoto zaměření. walgikla „jídelna“: teraz tam dom stoi, i tam walgikla, srov. litev. valgykla. Slovo mohlo do nářečí proniknout i v novější době, dokonce v poválečných letech, kdy jídelny začali ve větší míře využívat i na venkově. wàrža „koš k přechovávání živých ryb ve vodě“: wàrža — żeby ryba żywa była; jeziorze on wàrży trzymal, srov. litev. vàrža, pol. wiersza. węcierż „venterīs“: węcierż ma dwie garly, srov. litev. vénteris. wiercina „kirbinė“: wiercina obarzanek kosztuje rubel; bywalo i pięć i sześć wiercinów obarzanek wygram, srov. litev. virtinė. wirsžajtis „bývalý přednosta správního úřadu okresu, volený nebo jmenovaný“: on byl wirsžajtis, srov. lit. zast. viršáitis. Slovo se do zkoumaného nářečí patrně dostalo v letech buržoazní vlády. żàblą „začít bučet“: żàblal ten jagniuczek, srov. lit. užbliovė, ale: bělor. забляяў, pol. nář. bečzeć „bučet“; srov. také staropol. blwać, bluć „zvracet“ (o krvi). zaputnėj „ztuhnout“: noga zaputnęła mocno, srov. lit. supùto. żilwica „vrba jíva“: żilwicami wiązali plot, ćwieków nie bylo; rozgi z żilwicy, srov. lit. žilvitis. żlugta „žlugtas“: do tej żlugty wody dużo trzeba; moknie bielizna w żlugcie, srov. lit. žlugtas. Uvedené lexikální lituanismy ukazují, že polské nářečí Aukšt-dvaria, intenzivně ovlivňované okolními litevskými nářečími i litevským spisovným jazykem, poměrně výrazně mění svou slovní zásobu a poměrně snadno přejímá litevská slova a termíny (zejména kulturní a každodenní terminologii). Většina lituanismů v tomto nářečí si zachovala přízvuk charakteristický pro litevštinu (barszkùli, baladàč sia, apilinka, kubilik aj.) a v mnoha případech také litevskou fonetiku typickou pro místní litevská nářečí (liszcza ‘čočka (> lęšiai)’, girnikija „lesní správa“, gimìnàzia ‘gymnázium’). Zcela nově přejaté lituanismy zůstaly neadaptované a zachovaly si svou původní litevskou podobu (pienkietùkas, siesietė, pardawėjas, walgikla). 144 To vše ukazuje, že polské nářečí Aukštadvaria, které pociťuje trvalý a bezprostřední vliv litevštiny a jejích nářečí, se značně změnilo a výrazně rozšířilo hranice systému polského jazyka. Э. ГРИНАВЕЦКЕНЕ LEXIKUM LITEVSKÉHO PŮVODU V POLSKÉM NÁŘEČÍ OKOLÍ AUKŠTADVARISU (okres Trakai) Resumé Během dialektologické expedice v roce 1972 jsme v polském nářečí Aukštadvarisu (okres Trakai) zaznamenali určitý počet slov litevského původu (přibližně 120 lexémů). Tyto výpůjčky úzce souvisejí se společenským a kulturním životem vesnice, současným i minulým. Tvoří je především různé výrazy užívané v každodenním životě, např.: apilinka „místo, kde sídlí obecní rada“, branktūk „tyčka k uvazování nití do listů“, būmbul „klas, hlávka“, jākny „játra“, jinkszczy „uhry, pupínek“, pūsła „močový měchýř“, raudonik „křemenáč“, skaptik „malý dlátek“, žilwica „vrba“ a další. Většina slov litevského původu si zachovala přízvuk typický pro litevštinu (: jinkszczy, raudonik, skaptik), některá z nich pak fonetiku charakteristickou pro místní litevské nářečí (: liszcza, srov. litevské dial. [š́iai, spis. lėšiai „čočka“). Novější litevské výpůjčky se v polském nářečí dosud nestačily přizpůsobit, zachovaly si koncovky cizí polštině a užívají se ve stejné podobě jako v litevštině (: rienkietākas „pětka“, pardawiejas „prodavač“). To vše svědčí o tom, že litevské a polské nářečí na zkoumaném území se odedávna vyznačují intenzivním jazykovým kontaktem a že v současnosti při vzájemném kontaktu polské nářečí představuje spíše „přijímající“ než „dávající“ stranu. Uvádějí se litevské ekvivalenty všech výpůjček a navrhují se také nové etymologie některých lexémů. 10. Užs. Nr. 1026