О развитии исследований по теме «Русский язык как средство межнационального общения» в филологических институтах АН СССР и национальных республик

SOCIALINĖS LINGVISTIKOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XIX (1979) Viktorie Alexandrovna Ivanovová O ROZVOJI VÝZKUMU TÉMATU „RUŠTINA JAKO PROSTŘEDEK MEZINÁRODNOSTNÍ KOMUNIKACE“ VE FILOLOGICKÝCH ÚSTAVECH AKADEMIE VĚD SSSR A NÁRODNÍCH REPUBLIK Otázka jazyka mezietnické komunikace v naší mnohonárodnostní zemi má státní význam. Strana a vláda přikládají správnému řešení tohoto problému velkou důležitost. Naši filologové-vědci, reagujíce na aktuální otázky současnosti, zaměřili své úsilí na řešení těchto důležitých úkolů. Práce probíhá ve dvou směrech: teoretickém a praktickém. V teoretické rovině se pozornost lingvistů zaměřuje na rozpracování problému fungování ruštiny v národních republikách a oblastech (místo a úloha ruštiny jako prostředku mezietnické komunikace ve vyspělé socialistické společnosti). Rozpracovávají se tyto otázky: 1) teoretické základy rozšiřování oblastí fungování ruštiny v národních republikách, 2) sociolingvistické a psycholingvistické faktory šíření ruštiny v podmínkách rovnoprávné národně-ruské dvojjazyčnosti, 3) kultura řeči v podmínkách dvojjazyčnosti, 4) srovnávací a typologické studium ruštiny a národních jazyků, 5) problém terminologie v národním jazyce a její vztah k ruské a mezinárodní terminologii. V současnosti se zvláštní důležitost přikládá praktickému řešení problémů šíření ruštiny, rozšiřování oblastí jejího fungování a zavádění optimálních způsobů a forem výuky. Dne 9. září 1976 se konalo zasedání Prezidia Akademie věd SSSR, na němž se projednávala otázka „Vědecké rozpracování problémů fungování a studia ruštiny v národních republikách“. Na tomto zasedání bylo přijato usnesení (č. 558) „O rozvoji činnosti akademických institucí při poskytování vědecko-metodické pomoci národním školám a vysokým školám při výuce a šíření ruštiny v republikách“. V souladu s tímto usnesením se dne 4. března 1977 při Prezidiu Akademie věd SSSR konalo XXIV. zasedání Rady pro koordinaci vědecké činnosti akademií věd svazových republik. V centru pozornosti byla praktická opatření, která filologické instituce Akademie věd uskutečňují s cílem pomáhat středním a vysokým školám při výuce ruštiny a zlepšování její znalosti mezi dospělým obyvatelstvem republik, a také činnost terminologických orgánů při vypracovávání zásad tvorby a systematizace vědecké a technické terminologie (v národních jazycích v souladu s ruskou vědeckotechnickou terminologií). Na zasedání bylo přijato usnesení „O činnosti filologických institucí Akademie věd SSSR, republikových akademií a poboček Akademie věd SSSR při poskytování vědecko-metodické pomoci školám a vysokým školám při výuce a šíření ruštiny“. V této souvislosti bylo navrženo zřídit v akademiích věd svazových republik zvláštní výzkumné útvary, které by se touto problematikou zabývaly. 31 V současné době se ve filologických institucích akademií věd svazových republik dokončuje vytváření těchto útvarů. Ve většině republik (Ukrajinská SSR, Běloruská SSR, Uzbecká SSR, Ázerbájdžánská SSR, Litevská SSR, Arménská SSR, Gruzínská SSR, Kyrgyzská SSR, Turkmenská SSR, Lotyšská SSR, Tádžická SSR) byly zřízeny stálé sektory, oddělení nebo skupiny ruského jazyka. V dalších republikách (Moldavsku, Estonsku) byly podobné skupiny organizovány na dobrovolné bázi. V roce 1975 byla také v Institutu ruského jazyka Akademie věd SSSR vytvořena zvláštní skupina „Ruština jako prostředek mezinárodnostní komunikace“, která úzce spolupracovala se sektorem sociolingvistiky Institutu jazykovědy Akademie věd SSSR a Vědeckou radou pro studium rozvoje národních jazyků při Oddělení literatury a jazyka Akademie věd SSSR, jakož i s Vědeckovýzkumným ústavem pro výuku ruštiny v národních školách Akademie pedagogických věd SSSR a Ministerstvem školství SSSR. Za uplynulé období vykonala skupina „Ruština jako prostředek mezinárodnostní komunikace“ Institutu ruského jazyka Akademie věd SSSR následující práci: 1. Ve spolupráci s Institutem jazykovědy Akademie věd SSSR a lingvistickými institucemi akademií věd svazových republik vydala knihu „Ruština jako prostředek mezinárodnostní komunikace“ (M.: Nauka, 1977), v níž jsou zachyceny obecné otázky bilingvismu v SSSR a problémy fungování ruštiny na Ukrajině, v Bělorusku, Ázerbájdžánu, Litvě, Lotyšsku a Uzbekistánu. Kniha obsahuje rozsáhlou anotovanou bibliografii sovětské literatury o problematice bilingvismu a výuky ruštiny v národních školách a vysokých školách. V současné době se připravují nové knihy na totéž téma (věnované fungování ruštiny v dalších národních republikách a oblastech Sovětského svazu). 2. Ve spolupráci s Vědeckovýzkumným ústavem pro výuku ruštiny v národních školách Akademie pedagogických věd SSSR byla vypracována vědecky podložená doporučení ke zdokonalení výuky ruštiny v národních republikách a autonomních oblastech SSSR, která byla předána Oddělení literatury a jazyka Akademie věd SSSR a Ministerstvu školství SSSR. 3. Ve spolupráci s Institutem ruského jazyka A. S. Puškina byla provedena srovnávací analýza učebnic ruštiny používaných v národních školách svazových republik podle nových učebních osnov a učebnic angličtiny a francouzštiny pro cizince vydaných v Anglii, USA a Francii. (Výsledky analýzy byly předány Prezidiu Akademie věd SSSR.) 4. Pracovníci skupiny se podíleli na tvorbě osnov a učebnic pro národní školy a vysoké školy: osnovy fakultativního kurzu „Ruština jako prostředek mezinárodnostní komunikace“ (M., 1975); fonetické minimum ruštiny pro národní školy (M., Akademie pedagogických věd SSSR, 1977, 5 s.). 5. Pracovníci skupiny se podíleli na recenzování (recenze byly předloženy UMS Ministerstva školství SSSR) normativních dokumentů Ministerstva školství SSSR a Vědeckovýzkumného ústavu pro výuku ruštiny v národních školách Akademie pedagogických věd SSSR: fonetického minima ruštiny pro národní školy; lexikálního minima ruštiny pro národní školy; gramatického minima ruštiny pro národní školy; pravopisného minima ruštiny pro národní školy; výkladového slovníku ruštiny pro národní školy. 6. Pracovníci skupiny vyjížděli do národních republik, aby se seznámili s činností lingvistických institucí akademií věd svazových republik zaměřenou na studium ruštiny a na organizaci její výuky 32 na národních školách a vysokých školách (Estonsko, Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Litva). 7. Pracovníci skupiny vystupovali s referáty a podíleli se na organizaci konferencí: „Vědecké a praktické základy výuky ruštiny na národní škole“, Taškent, 1975; „Rozvoj dvojjazyčnosti v procesu výuky na národní škole RSFSR“, Nalčik, 1976; „Sovětské zkušenosti s tvorbou a zdokonalováním abeced a pravopisů jazyků národů SSSR“, Karačajevsk, 1977; „Komunistická výchova v procesu výuky ruského jazyka a literatury na národní škole“, Tallinn, 1977; „Výuka ruského jazyka v podmínkách blízce příbuzného bilingvismu“, Minsk, 1975; „Zdokonalování výuky ruského jazyka na národních pedagogických učilištích“, Baku, 1976; „Aktuální problémy výuky ruského jazyka studentům studujícím v národních skupinách nefilologických vysokých škol Střední Asie a Kazachstánu“, Dušanbe, 1977 aj. Institutu ruského jazyka AV SSSR a Institutu lingvistiky AV SSSR bylo svěřeno koordinovat a řídit práci oddělení ruského jazyka svazových akademií. Za tímto účelem skupina Institutu ruského jazyka koncem roku 1977 ve spolupráci s odděleními svazových akademií vypracovala plány vědeckovýzkumné činnosti těchto oddělení. Předložené plány byly sestaveny v souladu se základními tematickými okruhy vymezenými výše uvedenými usneseními prezidia AV SSSR a XXXIV. zasedání Rady pro koordinaci. Počítají jak se základním monografickým výzkumem dané problematiky, tak se zpracováním dílčích otázek podmíněných místními jazykovými a etnografickými poměry a zvláštnostmi. Do plánů je zahrnuto také vydávání dvojjazyčných a terminologických slovníků (práce na vydávání těchto slovníků je v současnosti široce rozvinuta ve všech republikách), pořádání porad a konferencí a jsou v nich stanoveny konkrétní formy spolupráce akademických lingvistických pracovišť s orgány lidového vzdělávání a katedrami ruského jazyka národních vysokých škol, zaměřené na zdokonalování výuky ruského jazyka v republikách. Seznámení s předběžnými plány však již dává důvod vyslovit řadu přání adresovaných oddělením ruského jazyka AV svazových republik. Například plány oddělení akademií věd Uzbekistánu a Ázerbájdžánu počítají pouze se zpracováním teoretických problémů dvojjazyčnosti a věnují jen malou pozornost pracím praktického charakteru (školní gramatiky apod.). V odděleních akademií věd Lotyšska, Estonska a Dagestánu se práce naopak omezuje na tvorbu úzce praktických dvojjazyčných a terminologických slovníků. Mnohá oddělení vůbec nekladou otázku pomoci školám a vysokým školám při zlepšování výuky ruštiny, sestavování a zpracovávání osnov, učebních pomůcek apod., ani otázku šíření ruského jazyka mezi dospělým obyvatelstvem republik (pouze instituty Litvy a Moldavska plánují v lingvistických časopisech stálou rubriku pro dospělé čtenáře). Neuvádějí se formy propagace ruského jazyka prostřednictvím masových sdělovacích prostředků (noviny, rozhlas, televize). Některá témata uvedená v plánech nemají prvořadý význam vzhledem k celkové nedostatečné rozpracovanosti základních otázek nebo se zpracovávají na úzce vymezeném územním materiálu (například témata „Nominativní postpozitivum v bezslovesných připojovacích konš- 3. Užs. Nr. 1554 33 trukcích v současné ruštině“, „Sociální varianty hovorového jazyka Jerevanu“ aj.). V této souvislosti se jeví jako nezbytné upozornit všechny lingvistické instituty akademií věd na to, že hlavním úkolem je nyní zpracování aktuálních a rozsáhlých problémů rozvoje ruského jazyka jako prostředku mezietnické komunikace a posílení praktické pomoci pedagogickým institutům národních republik při zlepšování výuky ruského jazyka na národních školách a vysokých školách, zejména při přípravě a projednávání učebnic ruštiny s cílem jejich sjednocení a zvýšení kvality. To vše svědčí o tom, že lingvistická pracoviště AV SSSR a svazových republik musí navázat užší kontakty s ministerstvy lidového vzdělávání, pracovníky škol a vysokých škol a spojit své síly k nadcházející společné, rozsáhlé, odpovědné a pro zemi velmi potřebné práci. Institut ruského jazyka AV SSSR K ROZVOJI VÝZKUMU TÉMATU „RUŠTINA JAKO PROSTŘEDEK KOMUNIKACE MEZI NÁRODY“ VE FILOLOGICKÝCH ÚSTAVECH AKADEMIÍ VĚD SSSR A NÁRODNÍCH REPUBLIK Resumé Jazyk komunikace mezi národy v našem mnohonárodnostním státě je otázkou celostátního významu. Na základě usnesení XXXIV. zasedání Koordinační rady Akademie věd SSSR (4. března 1977) jsou v lingvistických ústavech akademií věd svazových republik dokončována zřízení sektorů, oddělení či skupin ruského jazyka, které mají poskytovat národním školám vědecko-metodickou pomoc při výuce a šíření ruštiny. Koordinací práce rusistických pracovišť byly pověřeny Ústav ruského jazyka a Ústav lingvistiky Akademie věd SSSR. V roce 1975 byla rovněž při Ústavu ruského jazyka Akademie věd SSSR zřízena skupina „Ruština jako prostředek komunikace mezi národy“. Ve spolupráci s dalšími jazykovědnými a pedagogickými institucemi tato skupina již připravila knihu „Ruština jako prostředek komunikace mezi národy“ (Moskva, 1977) a vědecky podložená doporučení ke zkvalitnění výuky ruštiny v národních republikách a autonomních oblastech SSSR, porovnala učebnice ruštiny svazových republik s novými učebními osnovami i zahraničními učebnicemi angličtiny a francouzštiny, připravila program, učebnici a pět normativních dokumentů pro národní školy a seznámila se s prací rusistických pracovišť národních republik. Koncem roku 1977 skupina spolu s uvedenými rusistickými pracovišti sestavila plány jejich vědeckovýzkumné práce. Teoretická problematika plánů zahrnuje: 1) rozšiřování sfér fungování ruštiny v národních republikách, 2) sociolingvistické a psycholingvistické faktory šíření ruštiny v podmínkách rovnocenného národně-ruského bilingvismu, 3) jazykovou kulturu v podmínkách bilingvismu, 4) srovnávací typologický výzkum ruštiny a národních jazyků, 5) problematiku terminologie národních jazyků a její vztah k ruské a mezinárodní terminologii. V plánech by měla být věnována zvláštní pozornost uvedeným problémům v širším praktickém aspektu: propagovat ruštinu mezi žáky a dospělými prostřednictvím masových sdělovacích prostředků a pomáhat zavádět optimální vyučovací metody a formy. Hlavním úkolem filologických ústavů akademií věd je nyní zkoumat aktuální a důležité problémy rozvoje ruštiny jako prostředku komunikace mezi národy, všestranně pomáhat pedagogickým institutům národních republik zlepšovat výuku ruštiny na středních a vysokých školách a připravovat a posuzovat učebnice ruštiny.