Мотивированный и арбитрарный термин в эстонской терминологии

MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV (1985) TIIT ERELT MOTIVOVANÝ A ARBITRÁRNÍ TERMÍN V ESTONSKÉ TERMINOLOGII Motivovanost v terminologii spočívá v tom, že se znaky pojmu jasně vyjadřují v jazykových jednotkách, tj. některé z podstatných znaků se samostatně realizují v jazykové rovině. V tomto smyslu lze říci, že znaky pojmu motivují termín. Motivovanost termínů vytváří dojem, že se prostřednictvím termínu prosvítá místo pojmu v systému. V termínu jakožto způsobu pojmenování se obvykle realizují pouze dva nebo tři znaky pojmu; nezbytnou podmínkou však je, aby termín alespoň teoreticky odhaloval podstatu pojmu. Z praktického hlediska je podstatnější vyjádření vztahu tohoto pojmu k jiným pojmům. Vztahy mezi pojmy a příslušnost termínu právě k určité terminologické řadě se často vyznačují opakováním morfému nebo stejným slovotvorným modelem. Jako příklad opakování morfému lze uvést příponu -ik v názvech věkových skupin. Tyto pedagogické termíny vznikly v estonštině na konci 60. let. Jedna a táž přípona dává celé obsahově stejnorodé terminologické skupině jednotnou podobu: imik „kojenec“, maimik „dítě ve věku 1–3 let“, koolieelik „předškolák, dítě ve věku 3–7 let“, kaanik „žák prvního stupně, dítě ve věku 7–11 let“ a mürsik „dítě ve věku 11–15 let“. Tato snaha o jednotnost vyjádření může přesáhnout i hranice jednoho jazyka. Například v geologické terminologii se názvy minerálů tvoří od základu vlastního jména pomocí přípony -ut (estonské -iit). Takové tvoření, samozřejmě v odpovídajících pravopisných variantách, je charakteristické pro každý národní jazyk našeho kulturního areálu: rusky bemit, estonsky bömit. Příkladem opakování stejného slovotvorného modelu mohou být estonská složená slova, v nichž základové slovo označuje děj a určující slovo jeho prostředek. V estonských složených slovech stojí základové slovo vždy na druhém místě a určující na prvním. V terminologii se doporučuje nominativní skládání slov, tj. žádoucí je, aby určující slovo bylo v nominativu. V obecné spisovné češtině však, a 156 zejména v nářečích, bývá častěji v genitivu. V terminologii jsou naproti tomu například názvy všech druhů a poddruhů spojení tvořeny podle jednoho a téhož slovotvorného modelu: název prostředku spojení v nominativu + slovo side „spojení“: elekterside, laserside, postside, raadioside, selektorside, telefonside, telegraafside, teletaipside, traat side. Motivovanost v terminologii je dvojí: morfémová a sémantická. Při morfémové motivovanosti se slovo nebo slovní spojení fungující jako termín skládá z několika morfémů, jejichž výběr závisí na jejich významu. Morfémová motivovanost se projevuje zaprvé ve složených slovech: toorvask — morfémy toor a vask „surová měď“, raadiosõlm — morfémy raadio a sõlm „rozhlasový uzel“; tolmukogur — kořenové morfémy tolmu a kog, příponový morfém ur „lapač prachu“; zadruhé v odvozených slovech: salvestus — kořenový morfém salve a příponové morfémy st a us „záznam“, veetustamine — kořenový morfém vee a příponové morfémy tu, sta, mine; a zatřetí ve slovních spojeních: vaba keha „volné těleso“, vahti all „pod dozorem“. Motivovanost slovních spojení se obvykle chápe jako třetí typ — syntaktická motivovanost. Například V. P. Danilenko považuje za nejobjektivnější rozlišení slovotvorně-morfologického, syntaktického a sémantického typu motivovanosti1. To je pravděpodobně objektivní i z hlediska ruštiny. Z hlediska estonštiny však není třeba syntaktickou motivovanost vyčleňovat zvlášť. Morfémová motivovanost se uplatňuje také ve slovních spojeních. Například dvojice termínů absoluutne kõrgus a absoluutkõrgus (oba „absolutní výška“), esmane tööt lus a esmastööt lus (obě „primární zpracování“), ühes vahetuses töö, ühe vahetusega töö a ühevahetuseline töö (v ruštině také „práce na jednu směnu, jednosměnná práce“). Takové dvojice slovního spojení a složeného slova jsou natolik volně se střídajícími formálními variantami, že není třeba rozlišovat jejich typ motivovanosti. Morfémová motivovanost je v estonské terminologii základní; svým obsahem jde o slovotvornou motivovanost a estonské slovotvoření je navíc velmi bohaté. Krátce se zastavme také u sémantické motivovanosti termínů v estonštině. Mezi estonskými termíny je poměrně mnoho slov, která se termíny stala v důsledku sémantického přenosu2. Jako zdroje přitom sloužily jak obecný spisovný jazyk a terminologie jiných oborů, tak nářečí. Například obecné spisovné slovo ergastama se v terminologii atomové fyziky užívá ve významu „budit“ 1 Даниленко В. П. Русская терминология/Опыт лингвистического описания.— М., 1977, с. 63. 2 Viz k tomu: E r e l t T. Eesti oskuskeel.— Tallinn, 1982, lk. 34—35, 75, 98. 157 (jádra)“; slovo dialektálního původu madel „podložka z prken“ v terminologii automobilů „valníková plošina“, odtud tadelauto „nákladní automobil s valníkovou plošinou“. Takových sémanticky motivovaných termínů by v estonské terminologii mohlo být mnohem více, zejména obrazných termínů vytvořených pomocí metafory, například označení minerálů (opálů) kassisilm „kočičí oko“ a tiigrisilm „tygří oko“. Obrazné termíny bývají většinou poměrně krátké, vyznačují se vynalézavostí svých tvůrců a jsou životaschopné. Užívání takových termínů nenarušuje neutralitu stylu odborného textu. Určité asociace mohou takový termín provázet pouze do té doby, než se v jazyce zabydlí. Termíny, které jsou neodvozenými slovy, motivovanost nemají. Například písmenné kombinace iks a aken, dveře a okno jsou s příslušnými předměty spojeny pouze konvenčně. O sémantické motivovanosti lze hovořit pouze v přeneseném významu, například: tiib „křídlo“ ve vojenství. Nakolik mohou být termíny cizího původu motivované? V terminologické literatuře se za motivované obvykle považují termíny založené na řečtině a latině, zatímco výpůjčky z jiných jazyků jsou vnímány jako arbitrární (nemotivované). Například proloog lze považovat za motivovaný termín, zatímco pullover za arbitrární. Zdá se správnější chápat cizojazyčné termíny jako oblast, v níž nelze motivovanost a arbitrárnost ostře stavět proti sobě. Cizojazyčné termíny jsou motivované do té míry, do jaké odborníci ovládají cizí jazyky. Lingvista při charakteristice motivovanosti říká, že „vnitřní forma slova je průhledná“. Pro člověka znalého řečtiny prosvítá původní význam slova proloog skrze jeho formu. Ten, kdo ovládá angličtinu, „vidí skrz“ slovo pullover. Výpůjčka z jazyka, který odborník neovládá, a nová domácí báze (ať už umělá, nebo převzatá z dialektu, který nezná) jsou na tom stejně. S pojmy je spojuje konvence, která není nijak motivovaná. Arbitrární jsou tedy například taková nová uměle vytvořená estonská slova jako raal „počítač“, tärk „alfanumerický znak“ aj. Zdá se, že není zcela správné rozlišovat mezi motivovanými a arbitrárními termíny tak ostře, jak se to dělalo dosud. Objektivnější je patrně škála motivovanosti. Na jejím pravém konci jsou čistě a silně motivovaná slovní spojení a složená slova, nalevo od nich stojí odvozená slova, u nichž se motivovanost projevuje slaběji, ještě více vlevo slova sémanticky motivovaná a za nimi následuje pásmo, v němž slova závisí přímo na tom, zda uživatelé termínů motivovanost pociťují, či nikoli, tj. jsou zde cizojazyčné 158 termíny a domácí nové základy s částečnou motivovaností. A konečně na levém konci škály jsou arbitrární termíny — cizojazyčné termíny založené na jazycích, které uživatelé neovládají, a domácí nové základy. Motivovanost na této škále tedy, stejně jako všechny veličiny na škálách, roste zleva doprava. Kterému termínu dát přednost, motivovanému, nebo arbitrárnímu — to je klíčová otázka terminologie. Hlavní předností motivovaného termínu je průhlednost pojmu. Ani motivovaný termín však nemůže nahradit definici, protože každý termín má své meze ve vyjadřování pojmu. Motivované termíny jsou delší než arbitrární. Systematické označování druhových pojmů může někdy vést k vytváření nepraktických, těžkopádných termínů. Je-li takový termín frekventovaný, vzniká potřeba nahradit jej kratším. Lze postupovat několika způsoby. Za prvé lze vypustit druhový znak. V takovém případě si termín zachovává formální vazbu na původní výraz, ale stává se závislým na kontextu. Za druhé lze dlouhý, jasně motivovaný termín nahradit kratším, méně motivovaným termínem, tj. slovní spojení nebo složené slovo slovem odvozeným, například místo sulav element — sular „tavná vložka, tavný prvek“, místo sõõteseade — sõõtur „podavač“, místo nihkmõõteriist — nihik „posuvné měřítko“. A za třetí lze dlouhý termín nahradit krátkým arbitrárním. V posledním případě se ztrácí vazba na původní formu, ale termín zůstává nezávislý na kontextu: elektornarvuti=raal „počítač“, põlevkivituhkbetoon=kukeroon „beton s popílkem z ropných břidlic“, ristvälja-masinvõimendi=amplidüün „amplidyn“. V takových synonymních dvojicích jsou přípustné oba termíny. Podobná synonymie v praxi neškodí, naopak často zmírňuje rozpor mezi vyjadřovací schopností a komunikační účinností termínu. K tvorbě textu jsou potřeba obě varianty: molekulaarkvantgeneraator a maser, molekulární kvantový generátor a maser. Otázka vztahu mezi motivovanými a arbitrárními termíny je do značné míry otázkou toho, kterou z obou pamětí zatížit — operační, nebo trvalou. Například motivovaný termín trükitüübi jalas tähepildist üles—või allapoole ulatuv osa „raménko tiskového písmene přesahující nad nebo pod obraz písmene“ zatěžuje operační paměť, zatímco arbitrární sümik paměť trvalou. Aby se operační paměť méně zatěžovala, uvádí jazyk do oběhu nová slova, která je třeba uložit do trvalé paměti. Zavedení nového slova je opodstatněné tehdy, přispívá-li k úspornějšímu myšlení. Například zavedení nového základu, domácího i cizího, je oprávněné, lze-li pomocí tohoto základu vytvořit několik potřebných termínů — odvozených a složených slov či slovních spojení, v nichž tento základ vystupuje jako jedna ze složek. Nového základu je třeba využívat optimálně. 159 „Optimálně“ by se nemělo chápat jako „maximálně“. Např. vytvoříme-li od téhož základu odvozené termíny v maximálním počtu, můžeme již dospět k nevhodné paronymii. Při hodnocení termínů z pedagogického hlediska je třeba vzít v úvahu, že arbitrární termíny se musí memorovat, zatímco motivované se obvykle osvojují samy. Motivovaný termín jako by vnášel pojem do vědomí jasněji a napomáhal pochopení pojmové hierarchie. Nelze tedy dávat všeobecnou přednost ani motivovaným, ani arbitrárním termínům. Při výběru jednoho či druhého, ať už ve slovníku, nebo v terminologických textech, je třeba posuzovat každý konkrétní případ.