Пары своеязычных и инородных терминов (многоаспектный анализ)

MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV (1985) HENN SAARI PÁRY DOMÁCÍCH A CIZÍCH TERMÍNŮ (MNOHOASPEKTOVÁ ANALÝZA)1 Slova, která se obvykle nazývají „cizí“, „cizojazyčná“, „mezinárodní“ (odpovídající pojmy se zcela nepřekrývají), je z hlediska současné estonštiny vhodnější charakterizovat nikoli podle původu, nýbrž především podle strukturálních znaků. Lze předpokládat, že ta část přejatého slovního materiálu, která se vyznačuje určitými strukturálními zvláštnostmi, jež nejsou vlastní původní estonské slovní zásobě, tvoří ve vědomí a jazykové kompetenci mluvčích jasně ohraničenou skupinu, zatímco přejímky bez těchto znaků se od původního materiálu odlišují neostře, nebo se od něj neodlišují vůbec. Pro gramatika a lexikologa představuje uvedená část slovní zásoby rovněž poměrně snadno vymezitelnou kategorii, kterou lze účinně popsat a analyzovat. Estonská slova, která do ní patří, navrhujeme nazývat cizími, na rozdíl od domácích, jejichž struktura bez ohledu na původ náleží k původnímu estonskému typu. K cizím přejímkám se ostatně řadí i několik málo útvarů cizího typu, které vznikly přímo v estonštině. Otázka sekundárních charakteristik domácího a významově totožného cizího slova má nespeciální, neterminologickou povahu. Rozdíl mezi jevem, který pozorujeme v rámci odborné slovní zásoby, a týmž jevem v běžném spisovném jazyce náleží k teoretické rovině, na níž se řeší otázka možnosti a povahy úplné neboli skutečné synonymie. Úplná synonymie slov (přesněji jejich lexikálně-sémantických variant) má z hlediska jazyka jako celku nestabilní povahu; poměrně snadno přechází v synonymii neúplnou (ať už vlivem různých kontextů a konsituací, nebo v důsledku hlubších sémantických posunů). Na rozdíl od takové situace má úplná synonymie termínů v zásadě stabilní povahu, která souvisí s fixovaností obsahové stránky 1 Podrobnější výklad s teoreticko-lingvistickým úvodem (v estonštině): Saari H. Omasõna ja võõrsõna paarid eesti oskussõnavaras (1): Eelduste loomine.— Keel ja Kirjandus, 1980, nr. 11, lk. 654—666; nr. 12, lk. 737—743; Saari H. Omasõna ja võõrsõna paarid eesti oskussõnavaras (2): Omast vaatenurgast.— Keel ja Kirjandus, 1981, nr. 4, lk. 201—210; nr. 5, lk. 282—288. 121 termínu. Poznamenejme, že vývoj pojmů zpravidla nenarušuje stabilitu plně synonymních dvojic ani v terminologii, ani v běžném spisovném jazyce. Jestliže tedy nezdůrazňujeme rozdíl mezi synonymií v zásadě nestabilní a v zásadě stabilní, lze analýzu párů domácích a cizích termínů (PDCT) bez větších úprav použít i na úrovni běžného spisovného jazyka. Jazyk vědy a techniky je přirozeným podsystémem spisovného jazyka a mnohé výsledky výzkumu a pozorování tohoto podsystému lze s jistou opatrností uplatnit také při budování teorie spisovného jazyka jako celku. Než přistoupíme k výkladu metodiky analýzy PDCT „druhého řádu“, vysvětlíme především, co rozumíme analýzou „prvního řádu“. Jde o stanovení PDCT na základě správnosti neboli normativnosti obou členů každé dvojice. Primární analýza postupuje známou cestou ortologického 2 hodnocení. Jsou-li oba členy dvojice v daném jazyce doloženy a nemá-li ani jeden z nich vlastnosti vyvolávající záporné hodnocení, pak jsou na základě takzvaného principu bohatosti oba uznány za „správné“, tedy za vyjadřovací prostředky odpovídající spisovné normě. Podobné přípustné synonymní dvojice jsou známy v mnoha jazycích. Opakovaně přitahovaly pozornost ruských, litevských a lotyšských badatelů 3. Jestliže jsou však oba členy takové dvojice ve spisovném jazyce přijatelné bez jakýchkoli významových rozdílů, přesto se od sebe formálně liší. Zajímá nás účinek tohoto rozdílu jak v komunikační situaci, tak v dalším vývoji jazyka. Konstatování takové sekundární nerovnosti nelze chápat jako bezpodmínečné upřednostňování jednoho či druhého členu dvojice. Naopak, různé vlastnosti, nakolik jsou užitečné, dávají různým formálním variantám právo na společnou existenci i v odborné slovní zásobě. Všimněme si, že pokud plně synonymní PDCT, které prošly filtrem analýzy prvního řádu, existují a funkční stránka některých jejich členů se zcela neshoduje s funkční stránkou jiných, pak tedy nastávají případy, kdy jazykové jednotky mají určitý aspekt nebo určité aspekty 2 Ortologie je v našem pojetí kultura řeči jako lingvistická disciplína. Odpovídající přídavné jméno je ortologický. 3 Např.: Danilenko V. P. Russkaja terminologija/Opyt lingvističeskogo opisanija.— M.: Nauka, 1977, s. 175; Klimavičius J. Tarptautinių ir lietuviškųjų terminų sinonimija terminografijoje.— Lietuvių terminologija (Lietuvių kalbotyros klausimai), 1975, t. 16, p. 91—123; Skujnja V. P. Sootnošenije internacional'nych elementov v latyšskoj i russkoj naučnoj terminologii.— V kn.: Voprosy razrabotki naučno-techničeskoj terminologii. Riga, 1973, s. 149—160. 122 obsahu, které nespadají do rámce jejich sémantické struktury v běžném lingvistickém smyslu, tj. funkční stránka jazykových jednotek může být širší než jejich sémantika. Předpokládáme-li úplnou synonymii členů PIS, která se realizuje v rámci dostatečně omezeného terminologického pole, dáváme přednost tomu, abychom takové členy nenazývali různými termíny, nýbrž aloformami, tj. písmenno-zvukovými variantami jednoho a téhož termínu. Než přistoupíme k výkladu metod (kritérií) analýzy druhého řádu, zastavíme se nejprve u vnitřní a vnější orientace alo forem. Ty se od sebe často liší tím, že vlastní jazyková aloforma jako by byla „orientována“ dovnitř, tj. k národu – nositeli daného jazyka, zatímco cizojazyčná k mezinárodnímu okruhu odborníků (to je právě vnější orientace). Vnitřní orientace termínu je „širší“ v tom smyslu, že zohledňuje všechny mluvčí daného („našeho“) jazyka, zatímco jeho vnější orientace zohledňuje pouze ty, kdo znají daný obor (speciální pojem). Vnější orientace je zase širší v tom smyslu, že z odborníků daného vědního oboru zohledňuje nejen ty, kteří ovládají „náš“ jazyk. Je samozřejmé, že vnější orientace je účinná tehdy, je-li cizojazyčný termín skutečně interlingvální (mezinárodní) nejen svou vnější podobou, ale i svým obsahem. Vnější orientace má dva aspekty: pasivní a aktivní. Pasivní aspekt spočívá v tom, že pokud se v daném jazyce vyskytuje cizí slovo, za příznivých podmínek rozumíme i jeho korelátu v cizojazyčném textu. Aktivní aspekt spočívá v tom, že vložíme-li do textu napsaného v našem mateřském jazyce cizí interlingvální termín, lze předpokládat, že odborník s jiným mateřským jazykem bude náš text chápat poněkud snáze. Z toho vyplývá, že vnější orientace má rozdílnou hodnotu pro jazyky, v nichž vzniká značné množství odborné literatury určené na export, a pro jazyky, jejichž odborná literatura nemá velké rozšíření v zahraničí. V rámci vnitřní orientace se projevují „prostá domácí jazykovost“ a „transparentnost“. Prostá domácí jazykovost se projevuje tím, že větší množství domácích jazykových jednotek v textech působí příznivěji než množství cizích. Kvalita prosté domácí jazykovosti se odtud přenáší i na jednotlivá slova. Transparentnost neboli průhlednost slova je pojem známý v současné jazykovědě. Není zcela snadné nalézt příklady, kdy se v řeči projevuje upřednostňování slova kvůli jeho prosté domácí jazykovosti v čisté podobě, tj. bez podpory transparentnosti. Jedním z takových slov je est. löge „studánka“, které tvoří dvojici s cizím fontiikul. Posledně jmenované se vyskytuje 123 velmi zřídka, přestože je kořen tohoto slova znám ze slova fontāin „fontána“ a samotné loge se v literárním jazyce s ničím jiným nespojuje. Loge je nářeční slovo, jemuž lékaři přiřadili význam „studánka“. Přesto si je osvojili jak lidé, tak lékaři. Existuje mnoho dvojic, v nichž je domácí slovo transparentnější: suhkurtõbi — mellitdiabeet „diabetes mellitus, diabetes mellitus“, kahepaiksed — amfiibid „obojživelníci“, eemaidumus — elongatsioon „elongace“ atd.4 Transparentní bývají i cizí slova. Jejich průhlednost do značné míry závisí na jednotlivci: na znalosti cizích jazyků a na schopnosti analyzovat cizí slova. Srovnejme aloformy kontraforss a tugipillar5. Pokud určitý člověk nezná architektonický termín pillar „pilíř“, ale zná kořeny kontra- a forss (eerima) „forsírovat“, pak je pro něj cizí aloforma kontraforss transparentní, což o domácí paralelní podobě říci nelze. Část cizích členů dvojic má tedy relativní vnitřní orientaci a hranice mezi různými orientacemi se nekryje s hranicí mezi domácími a cizími slovy. Dále je třeba se zastavit u přesnostní schopnosti alo forem. K tomu je nutné upřesnit pojem „přesnost“. Provedli jsme analýzu příslušných výroků v terminologické literatuře. Ukazuje se, že „přesnost“ má v terminologii dva různé významové obsahy. Proto rozlišujeme signifikativní a komunikativní přesnost. K signifikativní přesnosti patří především jednoznačnost termínu a také dostatečná znalost jeho významu pro odbornou komunikaci. Signifikativní přesnost se tedy týká obsahové roviny lexikálních jednotek. Hovoříme-li o signifikativní přesnosti, nejsnazší je předpokládat, že na obou koncových bodech komunikačního kanálu je kód (forma a obsah jednotky) stejný a stejně dobře známý. Komunikativní přesností rozumíme schopnost formální stránky jednotky zabránit tomu, aby byla na konci kanálu – při příjmu zprávy – nesrozumitelná. K přesnosti v tomto smyslu je třeba, aby se písmenno-zvuková podoba termínu zřetelně odlišovala od jiných. Komunikativní přesnost navíc vzniká správným zaměřením na vnitřní formu jednotky a vhodným výběrem explicitně vyjádřených rysů pojmu. Při komunikativní přesnosti tedy úplná 4 suhkur- „cukrový“, tõbi „nemoc“; kahe- „dva, dvoj-“, paik „místo; prostředí“, -ne — přípona; eemale- „vzdalovat se“, eemaidumus — dějové podstatné jméno označující stav. 5 Slovo kontraforss významem i formou dobře odpovídá ruskému контрфорс; tugi- „opěrný“, pillar „pilíř“. 124 Totožnost kódu na obou koncích kanálu se nepředpokládá. Není-li přijímajícímu obsah termínu zcela jasný, snaží se mu porozumět na základě jeho složek. Typickým příkladem takových situací jsou výukové situace. Termín s komunikační přesností se snáze zapamatuje a napomáhá pochopení vyučovaného oboru. Je zřejmé, že lexikální jednotka může současně vykazovat jak signifikativní, tak komunikační přesnost. Pozorování estonské terminologie umožňují dospět k závěru, že existují dvojice domácích a cizích slov, jejichž cizí členy dokážou přesněji vyjadřovat význam termínu než domácí ekvivalenty. Patří sem např. první složka složených slov koht-, jejíž různé významy se ukazují při srovnání s cizími ekvivalenty lokaal- „místní, lokální“ a statsionaar- „stacionární“. V našem materiálu je však více případů, kdy se přesnějšími ukazují domácí aliformy, např. ökonoomia na jedné straně a majandus, majandusteadus a kokkuhoid na straně druhé ([ueo] majandus „ekonomika [dopravy]“, majandusteadus „ekonomie (jako věda)“, kokkuhoid od kokku hoitma „šetřit“). Ztráta přesnosti u cizích slov často souvisí s jejich mnohoznačností, která vznikla a ustálila se v mezinárodním úzu, a proto ji lze odstranit jen obtížně v rámci samotné estonštiny. Odstranění mnohoznačnosti cizích slov zúžením jejich sémantického rozsahu často vede k pozitivním výsledkům. Např. telefon má v jednom úzkém terminologickém oboru dva významy: 1) druh spojení, 2) sluchátkovou kapsli, sluchátko (součást telefonního sluchátka nebo sluchátek). Pro druhý význam bylo vytvořeno zvláštní slovo kuular (od kuula- „poslouchat“). Otázkou nyní je, zda lze užívání slova telefon omezit tak, aby se již nepoužívalo ve významu sluchátka. Regulace užívání domácích slov a jejich další tvorba bývá často snazší cestou než regulace užívání mezijazykových slov. Členy РСИ lze analyzovat z hlediska slovotvorné schopnosti a stručnosti. Je známo, že čím kratší jsou slova, tím snáze se na jejich základě tvoří další slova. Dlouholetá pozorování autora tohoto článku, a nejen jeho6, svědčí o tom, že domácí estonské termíny jsou v průměru o něco kratší než jejich cizí protějšky. A o oprávněnosti našeho přesvědčení bychom nepochybovali, kdybychom se v literatuře nesetkávali s tvrzeními, podle nichž jsou cizí (mezinárodní) termíny zpravidla stručnější7. Podle V. V. Akulenka při nízké 6 Напр.: E g e r e l t T. Eesti oskuskeel.— Tallinn: Valgus, 1982, lk. 75. 7 К в и т к о И. С. Термин в научном документе.— Львов: Вища школа, 1976, с. 69; Д а н и л е н к о В. П. Указ. соч., с. 210. 125 míře internacionalizace terminologie se sdělení výrazně prodlužují, „o čemž svědčí praxe některých germánských, ugrofinských a dalších jazyků“8. Protože estonština patří mezi ugrofinské jazyky, zajímalo nás, zda se toto tvrzení skutečně vztahuje i na ni. Abychom zajistili spolehlivost výsledků, předem jsme z tohoto hlediska analyzovali různé zdroje estonské odborné slovní zásoby a pro statistickou analýzu jsme zvolili nový slovník matematických termínů9. Zachycuje jednu z našich starších, zavedených terminologií. Kniha je prakticky prostá současné snahy o stručnost. Počítala se délka slov podle slabik. Bylo analyzováno 172 dvojic. Ukázalo se, že délka domácích slov činí v průměru nejvýše 84% délky jejich cizích protějšků. Dále byly tytéž dvojice analyzovány z hlediska průhlednosti (a tím i komunikační přesnosti). Z 36 dvojic, v nichž byla domácí aliforma delší než cizí, tvořily třetinu případy, kdy domácí forma cizí formu předčila v transparentnosti. Ve zbývajících 24 případech se nepodařilo prokázat převahu v průhlednosti ani u jedné z aloforem. Lze se domnívat, že v současnosti se průměrná délka domácích estonských termínů spíše zkracuje, než prodlužuje. Relativní slabičná délka standardizovaných termínů se během 70. let a na počátku 80. let výrazně snižovala. (Relativní délkou rozumíme počet slabik estonského termínu dělený počtem slabik jeho ruského standardizovaného ekvivalentu; vyjadřuje se v procentech.) Pomocí metody nejmenších čtverců (lineární korelace) jsme zjistili, že v republikových normách ESSR typu „Termíny a definice“ činí roční pokles relativní slabičné délky základních estonských termínů v průměru 2%. Je zřejmé, že tak silný trend nemůže trvat věčně. Vzhledem k tomu, že většina standardizovaných termínů je domácího původu, lze však předpokládat, že tento trend v daném období přispíval k zachování rozdílu v délce cizích a domácích termínů ve prospěch domácích. Je třeba upozornit na to, že postupné zkracování estonských termínů, nakolik je lze pozorovat, nelze vysvětlit zkratkovou tvorbou ani používáním zkrácených složenin. Stručnosti se přinejmenším u základních termínů dosahuje využíváním přirozených strukturních prostředků jazyka, jejichž odhalování se estonští filologové se zájmem o terminologii věnují již mnoho let. 8 Акуленко В. В. Научно-техническая революция и проблема интернациональной терминологии. — В кн.: Научно-техническая революция и функционирование языков мира. М., 1977, с. 81. 9 Matemaatika oskussõnastik. — Tallinn: Valgus, 1978. — 200 lk. 126 Výše uvedené způsoby hodnocení zřejmě nevyčerpávají soubor možných kritérií analýzy členů PSI. Stručně o systémové schopnosti allo forem. Otázkou je, jakým způsobem různí členové PSI přispívají k izomorfnosti („symetrii“) pojmových a lexikálních řad, nebo jí brání. Estonština se vyznačuje hojností složených jednotek a možností tvořit slova – řetězce z několika (dokonce až 5—6) základů. Díky tomuto charakteristickému rysu jazyka jsou možné řady slov izomorfní pojmovým systémům nebo posloupnostem. Tato možnost se v jednotlivých případech realizuje různě. Je-li například alloforma näokolu průhlednější než vistseraalkolu (obě znamenají „obličejový skelet“; näo — „obličejový“), pak poslední lépe začleňuje svůj denotát do systému anatomických jednotek, neboť sama patří do systému termínů s určujícími komponenty, které označují relativní polohu nebo směr. Někdy vlastnojazyčné alloformy navozují podřazený nebo na hierarchickém žebříčku nadřazený pojem. Například termíny kõrg-rõhkkond „anticyklona“ a madalrõhkkond „cyklona“10 zahrnují odvozené slovo rõhkkond, které sice nemá cizojazyčný ekvivalent, vyjadřuje však pojem, jenž zjevně existuje a zahrnuje pojmy „cyklona“ a „anticyklona“. Nakonec upozorněme na to, že popsané metodě analýzy nepodléhají všechny dvojice vlastnojazyčných a cizojazyčných termínů. Část PSI patří do kategorie jednodekotačních termínů s různými významy. Členové takových dvojic jsou úplnými synonymy z hlediska denotativního významu, zatímco jejich signifikativní (významové) hodnoty se neshodují. Uznáme-li pouze signifikativní význam (jak se často činí v čisté lingvistice), nejde o synonyma. Uznáme-li jak signifikativní, tak denotativní význam (což je v terminologii přirozené), lze je považovat za zvláštní druh neúplných synonym. Denotát je jako by nahlížen pokaždé z jiné strany. Příkladem jsou prvky na prvním místě složených slov koht- a monoliit- ve slovech kohtbetoon a monoliitbetoon. Obě slova se překládají jako „monolitický beton“, avšak vlastnojazyčná varianta neodkazuje k monolitickosti betonového výrobku, nýbrž k jeho výrobě na místě. Slova õpiaeg a õppeaeg (aeg „čas“) označují totéž „dobu studia“, první však z hlediska studujícího, druhé z hlediska učitelů a školní organizace. Rozhodnutí o potřebnosti jednodekotačních termínů s různými významy v rámci odborné slovní zásoby spadá do okruhu problémů příslušných oborů. V obecném spisovném jazyce naproti tomu obohacují jazyk o neúplná synonyma – prostředky k vyjádření různých významových odstínů. 10 kõrg- „vysoký“, rõhk „tlak“, -kond — sufix označující souhrn; madal- „nízký“. 127