Giminystės pavadinimai leksikografijos praktikos aspektu

LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987) RŮTA ŽUKAITĖ-BUVYDIENĖ PŘÍBUZENSKÁ OZNAČENÍ Z HLEDISKA LEXIKOGRAFICKÉ PRAXE Příbuzenská označení jsou zajímavá nejen svým stářím a složitým vývojem, ale také tím, že v mnoha jazycích tvoří jeden z nejuzavřenějších, nejharmoničtěji organizovaných a nejstabilnějších lexikálně-sémantických systémů. Není náhodou, že jsou tak často vybírána jako objekt ověřování strukturálních metod zkoumání významu. Uvedená vlastnost těchto slov je důležitá také v lexikografické praxi: mimořádná systematičnost a uzavřenost tematické skupiny příbuzenských označení vytváří výborné předpoklady pro přesné a důsledné vymezení významu jejích členů ve výkladových slovnících. Bohužel při bližším zkoumání vymezování významu příbuzenských označení vidíme, že ve výkladových slovnících různých jazyků1 se vyskytují podobné nedostatky: objevují se nevhodná, nelogická vysvětlení významu; chybí důslednost a jednotnost při vymezování významů funkčně rovnocenných slov; významy některých vícevýznamových příbuzenských označení nejsou dostatečně diferencovány. Opakování týchž nedostatků ve slovnících různých jazyků vede k domněnce, že zřejmě nejsou zcela náhodné. Tyto nedostatky lze vysvětlit objektivními obtížemi souvisejícími se specifikou samotného předkládaného materiálu. Příbuzenská označení každého jazyka mají totiž specifické sémantické vlastnosti, jimiž se liší od ostatních slov daného jazyka. Některé z těchto vlastností jsou univerzální, tj. společné příbuzenským označením mnoha indoevropských jazyků; jiné jsou společné jen několika příbuzným jazykům, nebo jsou dokonce zcela jedinečné. Je pochopitelné, že odhalení všech těchto vlastností vyžaduje zvláštní teoretický výzkum. Nepřesnosti ve vymezování významu příbuzenských označení, z nichž se tu a tam některé objevují i v našich slovnících, lze vysvětlit především nedostatkem podrobného výzkumu příbuzenské slovní zásoby litevštiny2. Tento krátký článek si neklade za cíl podat podrobnou sémantickou analýzu příbuzenských označení v litevštině. Chce pouze upozornit na některé nejobecnější sémantické vlastnosti těchto slov, které jsou důležité pro lexikografickou praxi. Základní sémantickou vlastností příbuzenských označení (dále jen PO), společnou všem indoevropským jazykům, je relativní povaha jejich významu. PO označují 1 O problémech se zpracováním příbuzenských označení v ruských slovnících viz Мойсеев А. И. Типы толкования терминов родства в словарях современного русского языка. — Лексикографический сборник, 1962, вып. V, с. 121—124. 2 Dosud nemáme podrobnější studii příbuzenských označení v litevštině. Zatím ji nahrazuje krátký přehledový článek normativního charakteru A. Salise (Salys A. Mūsų gentivardžiai. — Gimtoji kalba, 1937) a kapitola ve studii A. Sabaliauskase „Lietuvių kalbos leksikos raida“, která přináší přehled původu nejstarších příbuzenských označení v našem jazyce — Sabaliauskas A. Lietuvių kalbos leksikos raida. — (Lietuvių kalbotyros klausimai). V., 1966, t. 8, p. 12—15. 189 osobu prostřednictvím jejího vztahu k jiné osobě či osobám. Osoba označená některým PO není taková sama o sobě, nýbrž pouze ve vztahu k někomu. Nelze být neteří nebo tchánem obecně – lze být pouze něčí neteří nebo tchánem. Z toho plyne, že význam každého PO zahrnuje nejméně dva póly: osobu, vzhledem k níž se příbuzenství určuje, a druhou, „hledanou“ osobu. První lze podle staré tradice podporované představiteli americké antropologické lingvistiky nazývat ego, druhou alter3. Vztah obsažený ve významu PO lze explicitně vyjádřit uvedením jak ego, tak alter, např.: syn sousedky, můj bratr, manžel Onos… nebo já jsem tvůj švagr, on je můj strýc… Jestliže výchozí bod příbuzenství (ego) není v konkrétním řečovém aktu zmíněn, bývá obvykle znám z širšího kontextu4. Výklady významů PO ve slovnících musí také nějakým způsobem odrážet relativní povahu významu těchto slov. Zcela nepřípustné a neobhajitelné jsou takové výklady významu PO, jako je tento: manželka: 1. vdaná žena, sama: Vzala si rozumnou ~u (DLKŽ). Dodatek sama zde nepomáhá, protože toto slovo je v témže slovníku vyloženo pouze jako „manželka“. Zaprvé tento výklad významu ani nepřímo nenaznačuje, že slovo manželka má relativní význam, že tvoří nejmenovaný pár s příbuzenským označením manžel. Takto vyloženou manželku můžeme spojit snad jen s dívkou – „mladou neprovdanou ženou“ (DLKŽ) – a starou pannou – „starou neprovdanou ženou“ (DLKŽ). Taková interpretace významu tedy dovoluje zařadit manželku do paradigmatu ženských označení podle věku a rodinného stavu5, nikoli však mezi příbuzenská označení (zde vidíme, jak může vymezení významu slova ve slovníku vnucovat jeden aspekt paradigmatických vztahů slova a ostatní ignorovat). Zadruhé, kdybychom věřili slovníku, vyplývalo by z toho, že každý člověk může každou vdanou ženu nazývat, či ji dokonce oslovovat slovy manželka a sama, například i žena tak může nazývat své vdané přítelkyně, nebo dokonce svou matku! Výklad významu slova manžel v témže slovníku je mnohem lepší: „v manželském životě – manžel ženy, sám“. Význam PO lze ve slovníku vymezit dvěma způsoby: I. Uvedením jak ego, tak alter, tj. výslovným vyjádřením relativní povahy významu PO ve formulaci výkladu; II. Uvedením pouze alter. 3 Srov. Goodenough W. H. Componential analysis of k75nk01m01 Lapp kinship terminology. – In.: Explorations in Cultural Anthropology: Essays in Honor of George Peter Murdock/Ed. by W. H. Goodenough. New York, 1964, p. 222. 4 Známe-li tuto vlastnost významu PO, je zřejmé, proč zní nepřirozeně i takový text: „Zvečeřelo. Starší sestřenice, nesoucí košík hřibů, šla po cestě.“ Zde se přehlíží nezbytná relativní povaha významu PO – jednoduše pro ni „nezbylo místo“. Objektivní tón vyprávění, pohled „jakoby zvenčí“, dojem prvního setkání s „postavou“ nedovolují očekávat, že výchozí bod příbuzenství (ego) je znám z kontextu. 5 Je známo, že kdysi bylo slovo manželka absolutního významu – znamenalo pouze „ženu“. V některých nářečích se i dnes říká: Jindy byla chudá žena. Šla žena a tři muži. Tento význam slova manželka je v DLKŽ uveden samostatně jako vedlejší. Absolutní význam mohou mít i některá další PO – matka, otec, dědeček, babička a jejich synonyma. Např.: Být matkou – jaké je to štěstí! Gratuluj mi – už jsem babička. V těchto kontextech uvedená slova nefungují jako příbuzenská označení. Matka zde znamená pouze ženu, která má děti, aniž by se uváděl její vztah k těmto dětem. Více o absolutním významu PO viz Моисеев А. И. Термины родства в современном русском языке. – Филологические науки, 1963, №3, с. 123. 190 První, „explicitní“ způsob vymezení významu lze realizovat několika způsoby. Srov.: 1) žmona – žena ve vztahu k osobě mužského pohlaví, s níž je spojena manželským svazkem; vyras – osoba mužského pohlaví ve vztahu k ženě, s níž je spojena manželským svazkem⁶. V tomto případě se při vymezení významu slov obejdeme bez dalších příbuzenských označení; význam se vysvětluje slovy z jiných, „nezávislých“ skupin termínů. Oba póly příbuzenského vztahu jsou zde výslovně uvedeny a nahlíží se na ně „zvenčí“, objektivně. Tento způsob výkladu významu se nejlépe hodí pro označení manželů či snoubenců; ostatní GP se takto definují obtížně. 2) anyta – žena ve vztahu k manželce svého syna; dėdė – muž ve vztahu k dětem svého bratra či sestry, senelė – žena ve vztahu k dětem svých dětí; sūnus – osoba mužského pohlaví ve vztahu ke svým rodičům; tėvas – muž ve vztahu ke svým dětem (DLKŽ). Při vymezení významu tohoto typu se vychází částečně z GP a částečně z jiných slov. Tímto „smíšeným“ způsobem se v našich slovnících obvykle vymezují pouze tėvas (DLKŽ) a motina (srov. motina – žena ve vztahu ke svým dětem, LKŽ). Jak ukazují příklady, tento způsob lze uplatnit mnohem šířeji. Nehodí se pouze k definování označení manželů či snoubenců (vznikl by „kruh“: vyras – osoba mužského pohlaví ve vztahu ke své manželce; žmona – žena ve vztahu ke svému manželovi). Nejčastější způsob vymezení významu GP v litevských slovnících pojmenovává pouze jeden z relevantních pólů příbuzenského vztahu – alter. Ten je vyjádřen kombinací jiných GP, např.: anūkas – dítě dítěte, vnuk (DLKŽ); avynas – bratr matky, strýc (DLKŽ); dukterėčia – dcera bratra nebo sestry (DLKŽ); senelė – matka matky nebo otce (DLKŽ); svainis – 1. bratr manželky nebo manžela. 2. manžel sestry. 3. manžel sestry manželky nebo manžela (DLKŽ). Jak vidíme, ego (východisko, osoba, vzhledem k níž se příbuzenství určuje) je zde zamlčeno, nevyjádřeno. To však neznamená, že se přehlíží relační povaha významu GP. Při definování příbuzenského označení tímto způsobem se jednoduše zaujímá pozice ego – „ztotožňujeme se“ s osobou, z jejíhož pohledu se příbuzenství posuzuje. Tento „implicitní“ způsob výkladu významu je rovněž možný, ačkoli relační povahu jeho významu zjevně neukazuje. Má dlouhou tradici a je praktický pro svou stručnost. Takto nelze vysvětlovat pouze význam slov označujících otce, matku a manžele. Všechny uvedené základní způsoby vymezení významu GP jsou možné a každý má svou oblast užití, své výhody i nevýhody. Důležité není, který z možných způsobů výkladu významu se zvolí, ale jak důsledně se daného způsobu držíme. Při vysvětlování významu konkrétního GP je velmi důležité zachovat důslednost zvoleného způsobu definice. Za nelogický lze považovat například tento výklad významu: marti – manželka syna ve vztahu k jeho otci či matce (DLKŽ). Stačilo by napsat „manželka syna“, všechno ostatní je balast. Vždyť když řekneme „manželka syna“, už se díváme očima rodičů – jde tedy o běžný „implicitní“ způsob výkladu významu příbuzenského termínu, kdy se díváme z pozice ego. Přeskočit ze subjektivní pozice ego do neutrální pozice pozorovatele, jak se to děje zde výrazem „ve vztahu k otci či matce“, je nelogické. Je to totéž, jako říkat „manželka našeho syna ve vztahu k jeho otci či ma- 6 Srov. Моисеев А. И. Типы толкования терминов родства в словарях современного русского языка. — Лексикографический сборник, 1962, вып. V, с. 123. 191 matce“. Chceme-li vymezit význam slova objektivně, „explicitně“, měli bychom napsat: marti – „žena ve vztahu k otci či matce svého manžela“. Implicitní (subjektivní) způsob definice je „narušen“ (a tím došlo i k logické chybě) také ve výkladech významu slov patėvis a pamotė: patėvis – „jiný manžel matky, nevlastní otec jejích dětí z předchozího manželství“ (DLKŽ); pamotė – „nevlastní matka, manželka otce pro děti z jeho předchozích manželství“ (DLKŽ). Implicitní výklady významu, které sahají až ke kabelu, zde zřejmě chtěli upřesnit; při upřesňování však implicitní, subjektivní způsob výkladu významu smísili s explicitním, objektivním. Pokud už je třeba význam upřesnit, mělo by se psát takto: pamotė – „další manželka otce, nevlastní matka“. Chceme-li, můžeme definovat neutrálně, explicitním „smíšeným“ způsobem: pamotė – „žena ve vztahu k dětem svého manžela z jeho předchozích manželství“; patėvis – „muž ve vztahu k dětem své manželky z jejích předchozích manželství“. Výklady významu příbuzenských označení podukra a posūnis, která patří do stejného lexikálního „mikrosystému“ jako pamotė a patėvis, jsou v témže slovníku bezvadná; srov. pódúkra – nevlastní dcera; dcera manželky nebo manžela z předchozích manželství (DLKŽ); posūnis – „nevlastní syn; syn manželky nebo manžela z předchozích manželství“ (DLKŽ). V obou případech je zachován tentýž implicitní způsob výkladu významu. Příbuzenská slovní zásoba je organizovaný systém, v němž má každé slovo své místo dané jeho vztahy k ostatním slovům. Každé GP vstupuje do několika typů opozic; význam samotného označení závisí na jeho schopnosti být členem těchto opozic. Jedním z nejzřetelnějších případů je rozdělení GP označujících příbuzenství stejného stupně do binárních opozic podle sémantického rysu pohlaví obsaženého ve významu těchto slov: např. brolis – sesuo, dėdė – teta, sūnus – duktė, tėvas – motina, dieveris – moša, šešuras – anyta, žentas – marti… Jak ukazují příklady, většina těchto opozic se vyznačuje heteronymií neboli lexikální supletivností. Výjimku tvoří jen několik málo GP: anūkas – anūkė, senelis – senelė, svainis – svainė, uošvis – uošvė. Relační povaha významu GP určuje jejich schopnost vytvářet i jiné typy opozic, které bychom mohli podmíněně nazvat konverzními. Jde o opozice mezi slovy, z nichž jedno označuje mluvčího (ego) a druhé „hledanou“ osobu (alter). Například pokud mluvčí označuje jinou osobu jako vyru, pak sám musí být touto osobou označován jako žmona; nazývá-li někoho anyta, je sám ve vztahu k této osobě marti; je-li někdo někomu tėvas, znamená to, že musí mít syna nebo dceru. Slova označující ego a alter jsou dialekticky spojena a tvoří nerozlučnou „jednotu protikladů“: není manžela bez manželky, není zetě bez tchána atd. Tento typ opozic se i v našem jazyce vyznačuje heteronymií, např.: vyras – žmona, brolis – sesuo (v obou případech se shoduje protiklad podle pohlaví i konverzní opozice!), motina – sūnus, motina – duktė, anyta – marti, marti – šešuras a další. Výjimku tvoří jen několik málo GP: brolis – brolis, sesuo – sesuo, pusbrolis – pusbrolis, svainis – svainis… (Obvykle jde o označení příbuzných téže generace. Příbuzní těchto typů se navzájem označují stejným způsobem.) Ve slovnících by měly být výklady významu členů opozic prvního i druhého typu vzájemně sladěny. Nejen z důvodu soudržnosti, ale také proto, aby se odrazilo 192 skutečný asociativní vztah existující ve vědomí uživatelů jazyka mezi slovy označujícími příbuzenství téhož stupně, užívanými pro pojmenování osob různého pohlaví, a mezi slovy, jimiž se členové příbuzenského páru navzájem nazývají. Uvedené nesprávné výklady významů slov žmona a marti jsou vadné nejen samy o sobě, ale také proto, že nejsou sladěny s výklady významů opozičních slov vyras a žentas, anyta, šešuras (viz DLKŽ). Úzký rozsah článku neumožňuje pojednat o všech zvláštnostech systému GP v litevštině. Bylo by možné hovořit o opozicích GP podle generačního znaku, o rozdělení GP na podsystémy pokrevního a sešvagřeného příbuzenství, o opozici mezi skutečným a „nepravým“ pokrevním příbuzenstvím a o mikrosystému jeho označení (pamotė, patėvis, posūnis, įsūnis, įtėvis…); o mikrosystému označení „pobočného“ příbuzenství (dėdė, teta, sūnėnas, dukterėčia…) atd. Je zřejmé, že významy členů kteréhokoli „podsystému“ by měly být ve slovníku vysvětlovány podle téhož principu, aby se zachoval jednotný způsob vykládání významů. PŘÍBUZENSKÉ TERMÍNY Z HLEDISKA LEXIKOGRAFICKÉ PRAXE Resumé Článek se zabývá otázkami výkladu příbuzenských termínů (PT) ve slovnících litevského jazyka. Jsou uvedeny kritické připomínky k výkladu některých PT. Jsou vymezeny dva základní způsoby výkladu PT – explicitní a implicitní. Jsou popsány hlavní sémantické zvláštnosti PT litevského jazyka: relativnost významu, schopnost vstupovat do binárních opozic podle sémantického rysu pohlaví a do konverzních opozic typu tėvas – sūnus, anyta – marti. Zdůrazňuje se, že systémovost samotného lexikografického materiálu vyžaduje jeho systematické a koordinované zachycení ve slovníku.