Nauji baltarusių šnektų lituanizmai

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989) KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS ELENA GRINAVECKIENĖ NOVÉ LITUANISMY V BĚLORUSKÝCH NÁŘEČÍCH Výzkumy běloruské slovní zásoby provedené v posledních dvaceti letech (1965—1986) umožňují tvrdit, že problém lituanismů v nářečích běloruského jazyka zůstává aktuální a že dosud nebyla objevena všechna slova litevského původu, která se v nich užívají. Neustále se objevuje značné množství dříve nerozpoznaných lituanismů a badatelé se snaží určit a doložit jejich fonetické reflexy, které se utvářely v různých běloruských nářečích a v různých obdobích. Naše výzkumy ukazují, že se zde vyskytují staré lituanismy s vokalismem a/¹o/ y, odvozené z litevských slov s vokalismem (i)uo a (i)au, např. akóma „osina“ < litev. akuotas; Лок, лох „název pole“ < litev. Laukas „dt.“ < litev. laukas; ебо́ба „jilm“ < litev. guoba; са́мка „velký šátek s třásněmi“ < litev. siaústė „dt.“, бужа́лна „hlava cepu“ < litev. buožė, buoželė „dt.“; куку́ць „hliněná píšťalka“ < litev. kaukútis „dt.“ a další. [Grinaveckienė₁; Grinaveckienė₂]. Při pátrání po lituanismech se stále setkáváme s obtížemi: litevské slovo s jedním či druhým vokalismem, převzaté různými běloruskými nářečími, mohlo kromě různých reflexů tohoto vokalismu často podstoupit také mnoho různých změn konsonantismu a vyznačovat se rozmanitými slovotvornými podobami. Proto někdy není snadné určit a prokázat skutečný litevský zdroj takového běloruského slova. Například běloruská nářeční slova какапу́чки, како́ушки, капа́кучки, капко́ушки, ко́каушки, ко́киушки, ко́ркиушки, ко́пнуики, кукаpúчки, kúkiушки, кукарз́чки, kúрачки, куркиушки, куро́пачки, kúрпиушки, kúртачки, kúрчьки, kúрчюки, která znamenají „kůstky na nohou“, a také каккру́чки „ramena“ a ко́кашы „kůstky na nohou; nohy“ [Слоўнік, т. 2, 364, 365; Народнае, 169; Жывое, 155]³, jsou navzdory tomu, že se většinou zvukově navzájem nepodobají, příbuzná — jde o dialektové hybridní varianty téhož slova, geneticky související s litev. kaukaras (kùkardi, kùkuras), kaùkoras, kaùkara „hrbol“, srov. také slovo téhož původu kaùkas „pýcha, nádor“. Z těchto lexémů jsou etymologicky nejprůhlednější a nejméně pozměněné kaka-púčki, кукапу́чки ir кукаpúčki. Podle pravidelné změny litev. au > na bělor. a (např. Лажо́к „název údolí a cesty“ < litev. Lauž- + bělor. -ok [Мікратапанімія, 136]), какапу́чки vzniklo z litev. kaukar- a běloruské zdrobňovací přípony -ечкі [Сцяцко, 260]. Původ Кукаpúчки ir кукаpúчки může být z fonetického hlediska dvojí. Mohou pocházet přímo z litev. kùkarai, kùkuras „kukštera“; mohly se také vyvinout z litev. kaùkaras podle pravidelné změny litev. au > na bělor. y (srov. již zmíněné куку́ць < litev. kaukútis). Není 1 Značka / v článku označuje, že hlásky (a tvary) se užívají v různých běloruských nářečích. 2 Běloruské nářeční závěrové z (obvykle se vyskytující v přejatých slovech) se v textu nerozlišuje od jejich třeného z. 3 Že „kukšnis“ a „kaukaras“ jsou sémanticky totožné reálie, dokládá i společné označení obou výrazem kánžas, např.: galvós kánžas a kójų kánžas (LKŽ. T. 5. 446). 162 Zcela jasná je кукара́чуки kmenové я namísto očekávaného а. Mohlo se zde toto я vyvinout z а? To znamená, že кукара́чуки se mohlo změnit na кукара́чуки. Případy, kdy tvrdá souhláska v lituanismech některých běloruských nářečí vytvoří měkkou souhlásku, se vyskytují, např. litev. klùmpės, klùonas > bělor. клу́мбы | клю́мбы, клу́ня | клю́ня a další [Слоўнік, т. 2, 479–480; Дыялекталагічны, 791–797, карты № 235, 236]. Na druhou stranu mohl být základem pro кукара́чуки také jiný litevský variant kaĩkaras, kùkarai..., řekněme kiãukerė apod. Nejbližší příbuznou těchto lexémů, avšak již více pozměněnou — s vypuštěním prostřední slabiky -ka- — je ку́рачки < *кукара́чки (srov. obdobné případy synkopy: калану́ха < калаха́ну́ха „střemcha“, мана́рка < марына́рка „kabátek“ [Слоўнік, т. 2, 366; т. 3, 29]). *Кукара́чки zjevně, jak je patrné, pochází z litev. < litev. kukar- (kadukar-) + bělor. -ачкі. Lexém karáкуčki je také velmi blízký kака́ručki. Možná vznikl z *кака́-pyčki v důsledku metateze souhlásek ve vnitřních slabikách (-кару-), tj. záměnou míst k a p: -кару- > -раку- (o možné podobné záměně souhlásek srov. прае́рх < прапе́х „roub“, радзюга < дзярыга „hrubá přikrývka“, „drsné prostěradlo“ [Слоўнік, т. 4, 76, 441]). Počátek *кака́ručki mohl být dán litevským kaukar- + běloruským -učki. Kapáručki jsou nejblíže, navzdory tomu, že se jim na první pohled téměř nepodobají, lexémy kакóuki, kókiuški, kókaшы, kókaшки, kу́kiuški a místní název Kакóшы луг [Мікратapanімія, 119]. Mohly se vyvinout z podob *карако́uki, *kópakiuški, *kóраkaшы, *корakaшки, *кураkiuški, *каракошы následkem synkopy prostřední slabiky -pa-. Jejich hláskový vývoj je tedy vzdálil od původního zdroje – tvarů s *какар-|*кокар-|*кукар-, odvozených z litevského kadukar- (kukar-) a běloruských přípon, ještě více než lexém karáručki. Běloruskými výchozími podobami slov каркóuki, каркýuki, kórkiuuki, куркíuuki mohly být *какрóuki, *какрýuki, *ко́крышки, *кукрышки, pozměněné metatezí souhláskové skupiny -кр- (srov. změnu кр- v рк- v ко́блик < ко́лбик „hrouzek, kilbas“ [Слоўнік, т. 2, 493]). Posledně uvedené podoby pravděpodobně vznikly pro snazší výslovnost z delších tvarů *какарóuki, *какарýuki, *ко́карыушки, *кукарыушки vypuštěním slabikotvorného а uprostřed slova (možné vypuštění srov. v калма́-ишка < калама́йка „druh vozu“ [Слоўнік, т. 2, 366]). A podoby *какар-|*кокар- těchto forem vznikly z litev. kaukar- podle bělor. а|о < litev. au; *кукар- pochází jak z litev. kukar-, tak (podle bělor. у < litev. au) z kukdar-. Vývoj lexémů kópнуčki ir kurpíuuki byl patrně podobný vývoji kóпkiuški, куркíuuki (viz výše), jen jejich vnitřní -n- vzniklo z -k-, když se zastřel sémantický vztah k výchozímu zdroji (srov. obdobný případ kартанóсы < каркано́сы < litev. karkanósis „nos s vystouplou špičkou“ [Слоўнік, т. 2, 424]). To znamená, že kópnučki, курпíuuki < *kóпркуки, *ку́рkuшки < *ко́круки, *кукру́ки < *кокарyuki, *кукарыuки < litev. kadukar- (kukar-)+ bělor. -уишки, -ишки. Podobným způsobem se vyvinuly také lexémy kýrmački, kýrpički, kýrčki, jejichž vnitřní souhlásky -m-|-p-|-č- vznikly místo -k-. Tedy kýrmački, kýrpički, kýrčki < *kýrkački, *kýrkički, *kýrkiki < *kúракаčki, *kúpakički, *kúpakički < *кукара́чки, *ку́какичики, *ку́карыки < litev. kadukar- (kukar-), kaukorkai a podobně (možné obdobné střídání některých souhlásek v běloruských nářečích srov. jejich батлашка < баклажка, 11* 163 кобачка < копачка „jamka pod prsy“, дръмотник < дръмотник, krypъtnik < trypūtnik, кузсūрка < туžurka a další [Слоўнік, t. 1, 154, 491; t. 2, 493, 545, 558]. Lexémy tohoto typu jsou nejstarší, nejvíce se změnily a nejvíce se vzdálily svému původnímu zdroji. Lexéma курóпачki může být rovněž velmi stará. Její fonetický vývoj mohl probíhat takto: курóпачki < *куро́качки < *кукора́чки < litevské kukar- (kav-kar-) + běloruské -ачki. Někdy se stává, že se u domnělého litevského prvku v běloruských nářečích nepodaří určit přesný litevský protějšek. Řekněme, že místní název Бажышки „pastvina u vesnice Saltoniškiai v okrese Varanavo“ [Мікратанімія, 23] je litevského původu, o tom není pochyb, není však známo, zda jeho kořenové a pochází z litevského au, nebo uo, neboť obě tyto dvojhlásky v určité době v některých běloruských nářečích daly stejný reflex a, např. Лакінікі < litev. Laukininkai a габа < litev. guobà aj. Není tedy jasné, zda litevským protějškem Баж- je Bauž-, nebo Buož-; srov. litev. Baužiškiai „vesnice v okrese Radviliškis“ a Бюžiski „vesnice v okrese Biržai“ [LTSR adm., t. 2, 30–44]. Podobné obtíže nastávají i při setkání se slovy z běloruských nářečí, která jsou podezřelá z litevského původu: па́зі, паžáбы, паžáйды, паžáлы, лага́ры, паго́йцы, паýžáн, пýžыўш, супу́зі, супу́зі, jež mají stejný význam „průsak, proud vody či slz, rýha, stružka“ a jejichž pazismů znamená „pruhovaný, skvrnitý“ [Слоўнік, t. 2, 603; t. 4, 235, 236, 237, 333; t. 5, 20, 21, 229; Сцяшковіч, 397, 412; Rūdninkai, Akmenynė]. Lexéma pázi byla považována za litevský prvek kvůli výslovnosti explozivního r (charakterističtější pro běloruské výpůjčky), kvůli zeměpisnému rozšíření a izolovanosti jejího užívání [Арашонкава, 128; Грыневецкене, 187], avšak dosud se nedaří nalézt její skutečný litevský zdroj. Nyní, kdy je v běloruských nářečních slovnících a rukopisných pramenech zaznamenáno více dalších nesporných příbuzných lexémy pázi z hlediska významu i hláskové podoby, lze hledání jejich litevských ekvivalentů odůvodněně obnovit. Připustíme-li, že v běloruském a < aý (< litev. au) došlo ke změně v kořeni lexému pázi⁴ (tedy pázi < *páyzi), máme důvod se domnívat, že genetická souvislost mezi kořeny lexémů pázi, pýžыўш, пау́ган stejného významu (паž-, pýž-, páyž-) je dostatečně zřejmá a že všechny pocházejí z páyž-. Z téhož kořene páyž- > pag- nepochybně pocházejí také lexémy pagáзы, pagáйды, pagáлы, pagójцы (jen s různými derivačními kmenovými prvky) a také лага́ры, které vzniklo metatezí z pagáлы (následkem záměny souhlásek krajních slabik pa- – -лы, tedy jejich výslovnosti ла- – -ры; srov. také obdobné běloruské ляндэрак „naběračka s rukojetí“ < pol. rądelek „totéž“ [Слоўнік, t. 2, 717]. Východiskem těchto lexémů stejného významu mohla být slova litevského kořene raug-, příbuzná významem i hláskovou podobou, například ráugtis (riáugtis) „zatahovat se, zatahovat se (mraky)“, ráugas „zamračenec“; srov. také apsiráugė (užsiráugė) „zatáhlo se“, kad tu prasraugtái „aby ses propadl“, užráugti „opustit, vyudit“ včely kouřem; se střídáním kořenových samohlásek: rūgà, rūgýs „dlouhotrvající déšť; vlhké počasí“, rūgas „deštivý, zamračený den“, rūgala, rūgalas 4 Je třeba poznamenat, že běloruské slovo pázi se v lazúnském nářečí (okres Vyjos v BTSR) užívá již jako výpůjčka z běloruštiny a vyslovuje se rõ’g’e’s (kvůli běloruskému a > litevské a; v výpůjčkách ze slovanských jazyků s uo srov. běloruskou výpůjčku v tomto nářečí му avóga „opatrnost“ < z běloruského амбае́ца „tamtéž“, учхво́тай „kořist“ < z běloruského ухва́ты „tamtéž“ [Lazūnai]. 164 „deštivé počasí“, srov. také: Žiulvin, Žiulvin, Žiulvineli, gyvas būsi – pienu rūgsi „budeš téct, proudit“, pokud negyvas – krauju plauksi; Gyvoliai padvėsę pamsojo, nu kurių neišpasakyta smarvė visomis pusėmis rūgdama „tekouc, šíříc se“ zapáchala a další [LKŽ, t. 11, 281, 286—288, 523, 883, 892, 905]. Jak je tedy patrné, sémantický komponent litevských rūgštis (rūgti) a dalších, „téct, pokrývat se, proudit“ apod., je totožný s významem běloruského pázi a dalších jeho příbuzných slov; příbuznost zkoumaných běloruských slov s uvedenými litevskými proto nelze popírat. Značné pochybnosti o příbuznosti jak s běloruským pázi (a dalšími), tak s litevským rūgštis (rūgti) vyvolávají tvary jednoznačných lexémů cupáei, cupýei s pázi. Jejich kořeny by podle podobného znění jako pázi a zejména podle společného významu měly být -pazi, -pyzi (-pyzi by se mohlo buď přímo spojovat se slovy uvedeného významu s litevským kořenem rūg-, nebo by se dalo pokládat za výsledek vývoje *-payzi > *-pŏyzi > *-pyzi; srov. takovou změnu v běloruském kykýub „hliněná píšťalka“ < z litevského kakū́tis „tamtéž“). Připustíme-li to, mohla by být jejich příbuznost s pázi zcela dobře odůvodněná a možná. Jak ale vysvětlit počáteční cy-? Pokud by šlo o předponu, nedává slovům nový význam. Toto cy- zde mohlo vzniknout v důsledku významového vyblednutí slova také přidáním c- a vsunutím (pro snazší výslovnost) y. Že se v nářečích, zejména ve výpůjčkách, vyskytují obdobné případy přidávání souhlásek, dobře dokládají běloruské свя́сла „vazba“ < вя́сла „tamtéž“, плі́шта „lištička, obložení“ < z polského listwa „tamtéž“, litevské skrúpčioti < krūpčioti a další [Слоўнік, т. 4, 14, 403; LKŽ, t. 12, 1101]. Že se po c (nebo jiné souhlásce) může při nahromadění souhlásek vsunout y nebo jiná samohláska, ukazují běloruská nářeční slova jako жарало|журало|жырало́|жэрэло́ „pramen, zřídlo“ < z polského źródło „tamtéž“, скляроз „skleróza“ < склероз „tamtéž“, скру́так „svazek“ < скрутак „tamtéž“ a další [Слоўнік, т. 2, 140, 174; t. 5, 14, 16]. Podobné vsouvání samohlásky u (nebo dokonce ą!) dobře dokládají i některé litevské (a také pruské) výpůjčky, např. suliūbas, sąliūba, sąliūbas „manželství“ < z polského ślub „tamtéž“ (srov. pruské salūban „tamtéž“), sunevoga „urážka, pomluva“ < z polského zniewaga „tamtéž“, sūmislas „nápad, záměr“ < z polského zmysł „tamtéž“, suvodba „svatba“ < z ruského свадьба „tamtéž“ [LKŽ, t. 12, 81; t. 14, 137, 148, 151, 250]. Toto cy- mohlo být připojeno celé i ke slovům *pazi, *pyzi, aby se podřídila slovotvorným zákonitostem běloruštiny nebo přizpůsobila jejímu systému. Podobné slovotvorné případy se vyskytují také ve výpůjčkách v litevských nářečích, např. sūsmislas „záměr“ < z polského zmysł „tamtéž“, suvada „přízrak“ < z běloruského вада „tamtéž“ <a polského zwada „tamtéž“ [LKŽ, t. 14, 230, 246]. Pokud by se náš předpoklad ukázal jako odůvodněný a věrohodný, litevský původ běloruských pázi, cupáei a dalších jim příbuzných lexémů mohl být docela dobře právě takový*. ZKRATKY Akmenynė — nářečí Akmenynė (okres Šalčininkai), zápisky z expedice E. Grinaveckienė z roku 1981. Арашонкава — Арашонкава А. У., Грынаเวцкене А. І., Кавальчук І. П., Манкевіч Ю. Ф., Рамановіч Я. М., Шаталава Л. Ф. З лексікі беларускіх *Členové redakční rady mají na některé „lituanismy“ odlišný názor. 165 гаворак заходняй зоны // Весці Акадэміі Навук БССР. Серия грамадскіх навук, № 4, 1969. С. 123—134. Дыялекталагічны — Дыялекталагічны атлас беларускай мовы. Карты і каментарыі. Мінск, 1963. Grinaveckienė, — Grinaveckienė E., Mackevič J. Některé fonetické zvláštnosti lituanismů v běloruštině // Lietuvių kalba ir bilingvizmas. V., 1988. S. 123—131. Grinaveckienė, — Grinaveckienė E., Mackevič J. vokalické reflexy Lie, (i)au v běloruských lituanismech // Baltistica. 1989. T. 3 (1. příloha). S. 70—80. Гринавеckене — Гринавеckене Э., Макевич Ю. Ф., Романович Е. М., Чеберук Е. И. бытова́ slovní zásoba litevského původu v západním Bělorusku // Lietuvių terminologija. V., 1975. S. 163—195. Lazūnai — nářečí Lazūnai (okres Vyvijos), zápisky z expedic E. Grinaveckienė z let 1959 a 1972. LTSR adm. — Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas. V., 1976. T. 2. LKŽ — Lietuvių kalbos žodynas. V., 1968. T. 1; V., 1969. T. 2; V., 1956. T. 3 tt. Мікратанімія — Мікратанімія Беларусі. Мінск, 1974. Народнае — Народнае слова. Мінск, 1976. Rūdninkai — nářečí Rūdninkai (okres Šalčininkai), zápisky z expedice E. Grinaveckienė z roku 1980. Сцяшко — Сцяшко П. У. Народная лексіка і словаўтварэнне. Мінск, 1972. Сцяшковіч — Сцяшковіч Т. Ф. Слоўнік гродзенскай вобласці. Мінск, 1983. Слоўнік — Слоўнік беларускіх гаворак паўночна-заходняй Беларусі і яе пагранічча. Т. 1—5, Мінск, 1979—1986. Жывое — Жывое слова. Мінск, 1978. NOVÉ LITUANISMY V BĚLORUSKÝCH NÁŘEČÍCH Resumé Badatelé běloruské nářeční lexiky se neustále setkávají dosud neidentifikovanými výpůjčkami litevského původu. Pozornost upoutávají výpůjčky s kořenovým vokalismem a /o/ u, které se během staletí vyvinuly z litevských slov s vokalismem (i)uo, (i)au, např. аба ‘jilm’ < lit. guoba ‘tamtéž’, гужалкі ‘pulci’ < lit. buožgalviai ‘tamtéž’, сатка ‘velký šátek s třásněmi’ < lit. sijūstė ‘tamtéž’, Лох ‘název pole v Novogrudském okrese BSSR’ < lit. Laukas ‘název pole’ (<lit. laukas ‘pole’), кукуў ‘hliněná píšťalka’ < lit. kaukiūtis ‘tamtéž’. Tyto výpůjčky v sobě často skrývají i určité změny konsonantismu a vyznačují se rozmanitou slovotvorbou. Proto je někdy poměrně obtížné určit jejich původní litevské zdroje. Článek zkoumá četné podoby slova какарачкі ‘patní kost; nohy; ramena’ a motivuje a zároveň zdůvodňuje jejich původ (každou podobu zvlášť) z lit. kākaras (kūkaras) ‘hrbol’. Protože kořenové a v běloruských výpůjčkách mohlo pocházet jak z litevského diftongu au, tak z uo, je fakticky nemožné určit přesný litevský zdroj běloruského toponyma Бажышки: k jeho vzniku mohl stejnou měrou přispět litevský toponym Vaižškis i Buožškis. Článek se pokouší určit litevský zdroj lexém рагі, рэўгішы, раўган, сургіі aj. ‘stékající praménky, proudy potu, vody, slz’, o nichž se již dlouho soudilo, že jde o lituanismy. Na základě významu segmentu ‘téci, lít se, protahovat se, pokrývat se’ a pravděpodobnosti zákona běloruského а < lit. au (srov.: раўган, рэўгішы) se dochází k závěru, že tyto lexémy mohly pocházet z litevských slov s kořenem aug-(riaug-, rīg-) téhož významu. Kořeny lexémů сургіі, сургіі jsou -раг-, -руг- a jejich první slabika су-, která slovům nepřidává nový význam, je předponová, stejně jako je slabika su- klasifikována v litevské výpůjčce sūvada ‘hádka’ < bělor. вада ‘tamtéž’ < pol. zwada ‘tamtéž’ 166