Benekainių apylinkių antroponimija

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXX (1993) PERIFERINĖS LIETUVIŲ KALBOS TARMĖS Laima GRUMADIENĖ ANTROPONYMIE OKOLÍ BENEKAINIŲ Cíl výzkumu. Tento článek si klade za cíl nahlédnout do odlehlého kouta východní Litvy, který se nyní z velké části ocitl v Bělorusku — do farnosti Benekainiai — z tohoto hlediska: jak příjmení místních obyvatel odrážejí národnost obyvatel, zda zde probíhala rozsáhlá migrace a zda došlo k výrazným změnám národnostního složení. Neočekávaně se naskytla možnost podrobněji pojednat o příjmeních obyvatel téměř každé vesnice ve farnosti za posledních sto let, neboť máme k dispozici tři seznamy příjmení sestavené v různých obdobích. Litevský charakter ve farnosti Benekainiai. Jak se uvádí v č. 115 časopisu "Vilties" z roku 1908, ve farnosti Benekainiai tehdy tvořili z 4850 katolíků přibližně polovinu Litevci. Potvrzují to také č. 109 časopisu "Vilties" z roku 1908 a č. 1 z roku 1909, v nichž se píše, že tehdejší benekainský farář Sacharka neuměl litevsky, ale jako dobrý Polák a poctivý katolík požádal církevní představené, aby ho jako člověka neznalého litevštiny přeložili jinam, protože ve farnosti Benekainiai žije mnoho Litevců. Tam se rovněž uvádí, že dokonce i kněz Jankevčius, předchozí benekainský farář, ačkoli byl k Polákům mnohem vstřícnější než k Litevcům, přesto uznal, že přibližně polovina farníků jsou Litevci. Za polské okupace působilo ve farnosti několik litevských škol spolku "Ryto" a poboček spolku sv. Kazimíra, ačkoli Litevci za vyučování dětí v litevštině platili pokuty nebo končili ve vězení; litevská základní škola a nižší střední škola působily v Benekainiai i během války s Němci (Kviklys, 1989, 312-313). Bohužel se v současnosti podařilo najít jen několik desítek místních obyvatel žijících ve farnosti Benekainiai, kteří umějí litevsky; většinou jsou staršího věku. Národnostní složení obyvatel okolí Benekainiai se za posledních sto let zdánlivě značně změnilo. To je však jen první dojem. Ve skutečnosti se mění životní podmínky. Lidé z téže rodiny nebo rodu se stávají příslušníky různých národností: prarodiče jsou Litevci, jejich děti už jsou Poláci hovořící bělorusky a děti těchto lidí Poláci hovořící rusky. V současnosti je nejrozšířenějším jazykem v okolí Benekainiai běloruština, v oficiálnějším prostředí ruština. Obyvatelé jsou však poměrně usedlí, protože ve stejných vesnicích 82 se rozmanitost příjmení mění jen málo: po desetiletí, snad i po staletí zde žijí potomci týchž rodin a rodů. O národnostním složení obyvatel okolí Benekainiai lze jen těžko říci něco určitého, protože příjmení zůstávají stejná, jen se trochu „přizpůsobují“, zatímco lidé už patří k různým národnostem. Prameny výzkumu jsou tři. Za první se považuje ručně psaná účetní kniha z let 1884–1902, nalezená autorkou při expedici v roce 1985 v okrese Varenavo, v okolí Benekainiai, společně s vilniuskou univerzitní studentkou Teresė Vaišnytė, která pocházela z těchto míst (z vesnice Ramaškoniai, farnosti Armoniškės) a kterou napsal místní obyvatel. Ve vesnici Padeguciai (Pādžeguciai), ležící 4 km severovýchodně od Benekainiai a 8 km jihovýchodně od Šalčininkai, místní obyvatel Aleksandras Mozolis (nar. 1913), který mluví pouze bělorusky a považuje se za Poláka, laskavě dovolil opsat účetní knihu svého dědečka ("Lista Rejestracyjna. Gmina Bieniakonie. Powiat Lida. Województwo Nowogrodzki. 1884-1902"), psanou polsky. V této knize jsou uvedeny názvy okolních vesnic a příjmení mnoha jejich obyvatel: těch, kteří byli odvedeni do armády, kteří něco většího koupili nebo prodali, někam odjeli či odněkud přijeli apod. Z každého rodu žijícího ve vesnici se do ní tak či onak dostal alespoň jeden zástupce. Jde o pramen starý přibližně sto let. Druhým pramenem jsou příjmení lidí zaznamenaná od místních obyvatel při každoročních letních expedicích Ústavu litevského jazyka a literatury a Vilniuské univerzity v letech 1984–1988; jde o osoby považované zde za místní, jejichž rodiče a prarodiče znali sousedé. Ve vesnicích si lidé dobře pamatují, kdo odkud přišel do které rodiny jako přiženěný a kolik kdo měl půdy. Vesnice v okolí Benekainiai jsou obvykle malé, zřídka čítají více než 15 rodin a nemálo je i takových vesniček, kde byli jen 2–3 hospodáři. Zaznamenáno bylo také několik příjmení lidí, kteří podle svědectví starousedlíků bývali jejich sousedy, ale nyní již vymřeli nebo se odstěhovali. Mnohé vesnice v okolí Benekainiai zanikají a stárnou; rozrůstá se jen několik málo z nich (Juodkiškės, Dainava), zpravidla díky příchozím z Ukrajiny a vnitrozemí Běloruska. Tito lidé neurčují národnostní složení obyvatel okolí Benekainiai, protože jsou často jen dočasnými obyvateli. Ačkoli jejich příjmení zde nejsou zkoumána, brzy se jim bude třeba věnovat vážněji, neboť právě oni zaujímají místa místní mládeže, která odchází do měst. Tento druhý pramen je nejpřesnější, protože byl ověřen v rodinách starousedlíků; příjmení se zapisují tak, jak je vyslovují místní lidé: nejčastěji bělorusky, velmi zřídka litevsky; poněkud polonizovaní starší lidé nebo ti, kdo sloužili v armádě, je někdy „překládají“ také do polštiny, zatímco mladší lidé je zapisují většinou rusky, jak jsou uvedena v pasech. Třetím pramenem jsou seznamy všech obyvatel v ruštině, které sestavily rady místních obvodů (1985). Metodika výzkumu. Byla vybrána příjmení ze stejných vesnic, která se opakují ve všech třech pramenech. Některé vesnice zanikly, část obyvatel se ve 30. a 40. letech našeho století odstěhovala na samoty, část odjela do Polska nebo do Vilniusu, takže dokonce 65% příjmení, která se opakují ve všech třech pramenech, je 83 opravdu mnoho. Celkem se zde analyzují příjmení obyvatel 47 vesnic. V Mozoliově knize je uvedeno asi 200 příjmení, zde se zkoumá 131 příjmení. Všechna příjmení se porovnávají se „Slovníkem litevských příjmení“ (sv. 1 — 1985, sv. 2 — 1989), dále s příjmeními uváděnými v knize Z. Zinkevičiuse „Lietuvių antroponimika. Vilniaus lietuvių asmenvardžiai 17 a. pradžioje“ (1977) a tam, kde je to možné, také s dílem M. B. Біпула. „Беларуская антрапанімія“ (1982). Pořadí uvádění příjmení. První z uvedených osobních jmen je výpisem z výše zmíněné Mozoliovy knihy; pokud se tam pravopis liší, varianty se uvádějí za lomítkem (/), zatímco za dvojitým lomítkem (//) je uvedeno totéž příjmení zapsané rusky v současných knihách místních rad, ale pouze v případě, že se liší zápis nebo výslovnost některé hlásky, např. Pilipaj//Душилевич. Dále se v závorkách uvádí název vesnice zapsaný tak, jak je uveden v Mozoliově knize; za lomítkem (/) je při první zmínce uvedeno, jak se vesnice nazývá litevsky (zapsáno během expedic). Mimochodem, zahrnuto je také několik vesnic ze sousedních farností. Zkratky označují: LPŽ I, II — I. a II. svazek „Slovníku litevských příjmení“, LA — „Lietuvių antroponimika. (...)“ od Z. Zinkevičiuse; Біп — M. B. Бірула, „Беларуская антрапанімія“, číslice označují stránky, na nichž se vyskytuje stejné příjmení nebo se vysvětluje jeho původ (s výjimkou LPŽ). Příjmení, která v uvedených výzkumných pramenech ztratila koncovky, se srovnávají s LPŽ tak, že se koncovky podmíněně „obnovují“, ačkoli ne u všech bylo možné při expedicích zaslechnout výslovnost s koncovkami. Některá podtržená slabika každého osobního jména ukazuje, na kterou slabiku jeho příjmení kladou přízvuk současní sousedé dané osoby. Příjmení byla zkoumána také z hlediska původu a tvoření. Ukázalo se, že přibližně polovina příjmení má původ v křestních jménech — některá s litevskými příponami, jiná se slovanskými. Některá příjmení pocházejí z obecných slov — nejčastěji litevských, někdy slovanských. Ta poslední jsou někdy také překlady, to však bývá obtížné prokázat. Je třeba poznamenat, že při slavizaci se příjmení měnila: někdy se k litevským příponám volily slovanské protějšky, jindy se k litevským příponám přidávaly ještě i slovanské. I. PŘÍJMENÍ KŘESTNÍHO PŮVODU 1. S litevskými příponami Jednu pětinu, tj. 18%, tvoří příjmení, jejichž kořen se shoduje s kořenem křestního jména a jejichž přípony jsou litevské: zdrobňovací -elis, -ulis, -ukas (srov. LA 70), patronymické -aitis, -onis, -ūnas. V LA 75 se pochybuje, zda je -aitis typické pro východní Litvu, my jsme však nalezli dokonce 7 takových příjmení. V dzūkijské oblasti se t před i mění v c, a vzniká tak -aicis. Snad je litevského původu také formant -šta (Jakšzta) (srov. Біп 239). 84 Litevsky nyní v okolí Benekainis umí jen málo lidí. Je zajímavé, že tito lidé mohou téhož člověka nazývat hned Mikulskim, Mikulim i Mikulkou (Varenavas): obvykle nepřikládají velký význam kolísání podob. Někdy je dokonce těžké poznat, zda jde o příjmení, nebo přezdívku. A když se jich na to zeptáte, vysvětlí, že těm lidem říkají všelijak, jak se komu zachce. Poznamenají však: „v pase je zapsána rodina Mikulski“ (a koncovku nepřidávají). Bylo nalezeno 24 příjmení křestního původu s litevskými příponami. Koncovky se do dnešní doby zachovaly pouze u 3: Adamonis, Czepulonis, Jakszta. Několik příjmení má dokonce dvě litevské přípony: -ul- a -on- — Czepulonis, -ėl- a -ūn- — Pieckelun, -uk- a -ait- — Basiukajc, Masiukajc, -ut- a -ait- — Jakutaic. V šesti případech byly k litevským příponám později připojeny také slovanské: -ėl- a -owicz — Juralowicz, -ul- a -skij — Mikulskij, -ėl- a -ewicz — Urbiełewicz, -uk- a -ewicz — Walukiewicz, Wasiukiewicz, Wojtukiewicz. Podoby křestních jmen, z nichž se vyvinula příjmení této skupiny, jsou následující: 1) společné Litevcům i Slovanům, např. Adam-, Jak-, Mac-, Pec-, Urb-, Val-; 2) litevské: Bal- (slovanské by mělo o), Kris-, Mik-, Pil- (slovanské by mělo F-); 3) v několika případech se běloruské a polské shodují: Bas-, Jas-, Vas-; 4) běloruské — Демен-, Пецк-; 5) polské — Szczep-, Maš-. Převažují tedy křestní podoby společné Litevcům i Slovanům. ADAMONIS (přízvuk také ADAMONIS) (Woronowo/Varenāvas/Balatnā), LPŽ I (: Adomas) + -on-; ADOMAJC /АДАМОВИЧ /АДОМАЙЦ (Degutka/Dzegūčiai; Ławcy/ Lauciai), LPŽ I (: Adomas) + -ait-; BALINAJC/BALENAJC/БАЛИНАИЦ (Lubarty/Liubertai), srov.: LPŽ I BALYNAS (: Balys ⇐ Boleslavas) + -yn- nebo -ėn-, srov. také: LA 123 BALINAS: Bal- (: bálti?); existuje místní název Balėnai; BASIUKAJC (Koniuchy/Kaniūkai), LPŽ I (: bělorus. Басюк, Бас) nebo LA 68 (: pol. Bas ⇐ Sebastijan) + -uk-, + -ait-; CZEPOLONIS/CZEPULONIS (přízvuk klade i CZEPULONIS) /ЧЕПУЛОНИС (Koniuchy), LPŽ I (: pol. Szczepan ⇐ Stefan) + -ul-, + -on-; DZIEMIENČZUK/ZIEMIENČZUK /ЗЕМЕНЧУК (Stanisze/Stanisiiai), LPŽ I DZIMENČIUKAS (: bělorus. Дементий) + -uk-; podoba se dz je původní; JAKSZTA (Braželce/Bražėliai), LPŽ I, LA 68 (: něm. Jaxt ⇐ Jacobus), ale bělorus. Якой ⇒ Якуша, také bělorus. -шта: lit. -ait-, -ut- (viz bıp 239); JAKUL (Stasino/?), LPŽ I (Jakas ⇐ Jokūbas) + -ul-; JAKUTAIC (Mikontany/Mikantónys), LPŽ I (Jakas ⇐ Jokūbas) + -ut-, + -ait-; JASIUKAIC (Degutka; Podzegucie/Pādeguciai; Zabłocie/Žūbalis/Āžūbalis), LPŽ I (: bělorus., pol. Jas ⇐ Jan) + -ait-; JASKUL/JASZKUL/ЯСКУЛЬ (Podwaryszki/Pādvariškės; Zabłocie), LA 78 (: pol. Jaś, Jaska, Jaszka ⇐ Jan) + -ul-; v LPŽ I jsou JASKULEVIČIUS, JAŠKULIS; JURALOWICZ (Smolina), LPŽ I (: lit. Jurelė ⇐ Juras, bělorus. Юрась ⇐ Юрий, 85 pol. Juras) + -el-, později + slovanská přípona -owicz; v nářečí je r pouze tvrdé, proto se -el- mění na -al-; KRYSENEL/KRISIÓNĖLIS (Woronowo), (?: Krisius ⇐ Kristupas, pol. Krzys ⇐ Krzysztof) + -el-; LA 113 Krisnelis; LPŽ I KRISNICKAS; LAZUK (Kodzie/Kúodžiai), LA 164 LAZIS (: pol. Lazarz) + -uk; v LPŽ II je Laziuka (: bělorus. a ukr. Лазука); MACIUKAJC (Lubarty), LPŽ II MACIUKAS, MATUKAITIS (v nářečí se r mění na c v důsledku dzukování); LA 67, 79 MACIUKAS (: Macys, bělorus. Мац ⇐ Мацей, pol. Maciej) + -uk-, + -ait-; MASIEL (Romucie/Ramuciai), LPŽ II (: pol. Mas ⇐ Maciej) + -el-; MIKULSKIJ //МИКУЛЬКА (Woronowo), LPŽ II (: Mikas ⇐ Mykolas) + -ul-, později + slovanská přípona -ski; PIECIUL (Bojary/Bajōrai; Bolcienikiele/Balcinÿkėliai; Lazaryszki/Lōzoriškės), LPŽ II; LA 74 (: Pecas, bělorus. Пецъ ⇐ Петр) + -ul-; PIECKELUN (Kletkieni̇ki/Klėtkı̇nykai; Mikontany; Romucie), LPŽ II PECKUS; LA 78 PECKELIS (: bělorus. Пецъка ⇐ Петр) + -el-, + -ūn-; PILIPAJC/ФИЛИПАЙЦЬ (Bojary; Romucie; Scilguny/Scilgūnai; Towzginiany/Tauzginionys), LPŽ II (: Pilius ⇐ Pilypas) + -ait-; URBIELEWICZ (Braželce), LPŽ II (: Urbonas) + -el-, později + slovanská přípona -ewicz; možná také z uŕbti ’urbinti, gręžti; nedat pokoj, neustále trápit, hubovat, obtěžovat’; WALUKIEWICZ (Towzginiany), LA 214 (: Valius, pol. Wala, Walis ⇐ Walenty; také Val-, srov. Val-mantas); LPŽ II; Бип 42 (: bělorus. Валюк ⇐ Валянцин) + -uk-, později + slovanská přípona -ewicz; WASIUKIEWICZ (Bieniakonie/Bенекáinys), LA 80 (: bělorus. Васюк ⇐ Васілій, pol. Wasiuk ⇐ Wasilij) + -uk-, později + slovanská přípona -ewicz; LPŽ II; WOJTUKEWICZ/WOJTKIEWICZ //ВОЙТУКЕВИЧ (vyslovuje se Wajtukewicz) (Bolsie/Balsiai; Braželce); LPŽ II (: pol. Wojtko ⇐ Wojciech) + -uk-, později + slovanská přípona -ewicz. 2. Se slovanskými patronymickými příponami -owicz, -ewicz Bylo nalezeno 16 (12%) příjmení se slovanskými patronymickými příponami -owicz, -ewicz. Jde o východoslovanské přípony, ale v Moskevském knížectví je dostávali pouze urození lidé, zatímco ve Velkoknížectví litevském nikoli nutně. Jde o patronymické přípony, které nejsou typické pro Poláky (srov. LA 54), proto jsou i výchozí křestní jména většinou běloruská — Родзя, Богусь, Андрюшка, Міцька, Пецъка, Синька. ANDRUSZKEWICZ (Loszaki/?), LPŽ I (: bělor. Андрюшка ⇐ Андрей); BOHUSEWICZ //БОГУСЕВИЧ (Bieniakonie), LPŽ I BOGUSEVIČIUS (: bělor. Богусь ⇐ Богуслав); BONDALEWICZ (Woronowo; Koniuchy), LPŽ I (: bělor. Бич ⇐ Бенедикт); LAWRYNOWICZ/RAULYNOWICZ //ЛАВРИНОВИЧ (Kletkieni̇ki; Kodzie), 86 LPŽ II LAURINAVIČIUS a RAULINAVIČIUS (: Laurynas ⇒ Raulynas v důsledku metateze souhlásek, pol. Rawlus); MICKIEWICZ (Bazyle/Bazẏliai; Romucie), LPŽ II (: bělor. Міцка ⇐ Димитрий); PIETKIEWICZ (Bazyle), LPŽ II (: bělor. Пецка ⇐ Петр); PIETRUSZKIEWICZ (Braželce), LPŽ II (: bělor., pol. Piotruska ⇐ Piotr); RADZIEWICZ/RODZIEWICZ/RODEWICZ //РАДЗЕВИЧ (Bieniśakonie; Podziegucie; Żygi/Żygai), LA 187, LPŽ II RADZEVIČIUS/RODZEVIČIUS/RODAVIČIUS/RODEVIČIUS/RADEVIČIUS (: bělor. Радзивон ⇒ Розя), srov. Bip 105; RAWLUSZEWICZ (Loszaki/?), LA 244, LPŽ II RAULUŠEVIČIUS (: Raulynas, pol. Rawlus), Raulas vzniklo metatezí souhlásek z podoby Lauras; SAKOWICZ (Towzginiany), LA 86, LPŽ II (: Sakas, Sokas ⇐ Исаак nebo Сакердон); SIENKIEWICZ/SINKIEWICZ //СИНКЕВИЧ (Braželce; Kiemiele/Kiemėliai, Mirompol/Marijámpolė; Zelwidory/?; Wizgirdy/Vizgirdai), LA 81, LPŽ II (: bělor. Синька ⇐ Симеон); STEFANOWICZ (Podwaryszki), LPŽ II (: bělor. Стефан); SZYMANOWICZ (Towzginiany), LA 87, LPŽ II (: pol. Szyman); ULEWICZ (Łubarty), LPŽ II (: pravoslavné Ульян;?: pol. ul’avilys’); WOJCIECHOWICZ (Łazaryszki), (: pol. Wojciech); LPŽ II VAICEKAVIČIUS/VOJCECHAVIČIUS/VAICECHAVIČIUS; ZDANOWICH (Kletkieniki), LPŽ II ZDANEVIČIUS/ZDONOVIČIUS; LA 87 (: pol. Zdan). 3. Se slovanskými příponami typu -ski Bylo nalezeno 6 (5%) příjmení s příponou -ski, rozšířenou v Polsku. Za zmínku stojí, že pouze jedna křestní podoba je polská — Broz-/Brzoz-. V Litvě mívaly příponu -ski urozenější rodiny, proto je takových polonizovaných příjmení přece jen méně. BIENIAKONSKI (Woronowo), LPŽ I uvádí příjmení BENEKONIS; (: pol. Bieniek ⇐ Benedykt, existuje místní název Benekainys); BRZOZOWSKI //БРОЗОВСКИЙ (Podzegucie, Warnakiele/Varnakėliai), LPŽ I uvádí BŽOZOVSKIS/BROZAUSKAS/BRAZAUSKAS, (: pol. Brozik, Brożek ⇐ Ambroży); JASINSKI (Towzginiany), LA 84, LPŽ I (: pol., odpovídá brus. Jas ⇐ Jan); KATKOWSKI (Towrele/Taurėlai), LA 84, LPŽ I (Katkus souvisí s pol. Chodko, Chodek;: brus. Ходко, Ходка ⇐ Федор); PALKOWSKI (Braželce), LA 179 uvádí, že existuje místní název Pálkiai a název řeky Pálkistas; LPŽ II (: brus. Палька ⇐ Павел Bip 99); SAWICKI (Zabłocie), LA 72, LPŽ II (: brus. Савва, pol. Sawa; Savas ⇐ Ksaveras). 87 4. S příponou -eik- O původu přípony -eik- se dosud diskutuje. Byla nalezena 2 příjmení s touto příponou: MIKOLEIKO (vyslovuje se MIKALEIKA) (Zabłocie), LPŽ II (: Mykolas); WALEJKA (Woronowo) LA 214, LPŽ II (: Valius, pol. Wala, Walis ⇐ Walenty, rovněž Val-, srov. Val-mantas). 5. Slovanské zkrácené podoby křestních jmen Slovanské zkrácené podoby křestních jmen užívané jako příjmení jsou většinou běloruské. Bylo jich zjištěno 13 (10%). Jde nepochybně o příjmení nešlechtického původu. ANDROS (Kiemiele; Kurze/Kużai), Бip 31 (: bělor. Андрос ⇐ Андрей); APANAS (Hūta/Ūta), LA 71, Бip 35 (: bělor. Апанас ⇐ Афанасий); BIEN (Woronowo), LA 70, zatímco LPŽ I uvádí BENYS, BENIUS (: Denis, Benys, Benius ⇐ Benediktas; pol. Bień, Bienia ⇐ Benedykt, bělor. Бень ⇐ Бенедикт); BORYK (Swity/Svilaī) Бip 39 (: bělor. Боряк ⇐ Борис); GRYSZKA (Stasino) LA 74, LPŽ I, Бip 107 (: Гришка, Гришко ⇐ Григорий); IURSZA (Hūta), LA 71, LPŽ I, Бip 128 (: bělor. Юрша ⇐ Юрий); MELKO/MELKA /МЕЛЬКА (Dajnowa/Dainavā; Kletkieniki; Žygi), LPŽ II, Бip 62 (: bělor. Мелька ⇐ Емельян); MIKURA (Lubarty), Бip 91 (: bělor. Микура ⇐ Микалай); MISŪRA (Cieslukiszki/Cesliukiskės; Woronowo), LPŽ II; Бip 93, 96 (: bělor. Міц, Міора, Міцура ⇐ Микалай); PUPKA (Woronowo), LA 249, LPŽ II, Бip 179 (: bělor. Пупка ⇐ Пуцлий); SIERAFINKA/SIERAFINKO/SIERAFIMKA/SIERAFIMKO /СЕРАФИНКА/СЕРАФИМКА /СЕРАФИНКО/СЕРАФИМКО (Bolcieninkiele; Kletkieniki; Romuci), Бip 110 (: bělorus. Серафимка), zkrácená podoba Sierafinka je charakteristická pro polštinu, zatímco Sierafimka pro běloruštinu; LPŽ II SERAFINAS/SERAFIMAS; STANISZ (Romucie; Staniszy/Stanišai), LA 87, LPŽ II (: polsky Stanisz ⇐ Stanisław); WINCO/ВИНЦА (Woronowo), LPŽ II; Бip 47-48 (: polsky Wincenty, rozšířené i mezi katolickými Bělorusy, protože pravoslavná Викентий má zkrácenou podobu Винц- + -ук, -уль atd.); litevsky Vincas, Vincentas; WOLYNIEC/WOLYNIEC (Cieslukiszki; Sci̇̇guny), LPŽ II Valinčius (: Valentas, polsky Walenty, Walenta, bělorusky Валентый, Валят, Валеит, Валяты). Příjmení pocházejících z křestních jmen bylo tedy nalezeno téměř polovina — 61 (46%). Třetina z nich — 24 — má litevské přípony; mezi slovanskými prvky převažují běloruské, nikoli polské. 88 II. LITEVSKÁ PŘÍJMENÍ NEKŘESTNÍHO PŮVODU 1. Překlad Byl nalezen jeden překlad příjmení, doložený v současných dokumentech: DULKA //ПИЛИНКА (Dainowa); v nedalekých Sviluose (Swiły) je zaznamenáno pouze DULKA, LA 138, LPŽ I nabízí různé interpretace: 1) dùlkė nebo 2) odvozeninu s příponou -ka od dùla „člověk, který nemluví“, avšak v dané lokalitě se toto příjmení (snad vlivem lidové etymologie) vykládá jako odvozené od dùlkės, jak ukazuje i překlad. 2. Z obecných litevských slov BALANDA/BALANDO //БАЛОНДА (Podwaryszki), LPŽ I (: balánda, balandà „taková rostlina“); GAJDZIS (Zalesie/?), LA 139, LPŽ I (: gaidỹs); KIEL/КЕЛЬ (Swiły), LA 154, LPŽ I (: kielė); KODZIS (Koniuchy), LA 161, LPŽ I (: 1) kuódas; 2) kuõdis „kdo má cop“; 3) kuodỹs „chocholatý skřivan“); KORWIEL (Stasino), LA 151, LPŽ I (: karvėlis); ROGAL/ROGALSKI/ROGELSKI //РОГАЛЬ (Czyżewsk/?; Huta; Łazaryszki), LPŽ II (?: rãgas) + -el-, později + slovanská -ski; SZARKO //ШАРКО (Bieniakonce/?; Bieniakonie; Bojary; Scilguny), LA 203, LPŽ II (: šárka); SZAMIEL (Mikontany; Swiły), LPŽ II (: šãmas „taková ryba“ + -el-); WILBIK (Stasino), LPŽ II (?: vilbėti, vilbinti); ZUZA (Koniuchy, Scilguny), LA 221, LPŽ II (: 1) zùžà „nepohyblivý člověk“, 2) zùžti „hučet, mumlat, bzučet“). 3. Z litevských odvozenin s koncovkami BALC //БАЛЬКА (Podwaryszki). Pokud jde o BALČIUS, pak LPŽ I (: 1) báltas), ale překlad BALKA naznačuje, že 2) může jít také o zkráceninu jména Boleslovo, třebaže vzniklou patrně vlivem lidové etymologie) + -us; BALKUS (Bieniakonie), LPŽ I (: 1) balki nebo 2) Bolko ⇐ Bolesław + -us; BILDŽIS (Bolsie), srov. LA 125 BILDŽIUS, LPŽ I BILDŽIUKAS (?: bildėti) + -is nebo -ys; WOJSZNIS (Bieniakonie, Cieslukiszki), LPŽ II (?: vaišinti) + -is nebo -ys. 89 4. Z litevských slov odvozených příponami Některá příjmení, např. Wodejka, Woronis, jsou přes pochybnosti přiřazena k této skupině. Uvedené přípony zřejmě nejsou slovotvornými prvky příjmení, nýbrž litevských slov tvořených příponami DUDOJC (Bieniakonœ; Bieniakonie; Lenciszki/Lėnčiškės; Zabłocie), LA 137, LPŽ I (: dūda 1) „takový hudební nástroj“, 2) „člověk s otevřenými ústy, nevědomec“) + -ait-; GAUDIUL (Bojary), srov. LA 141 GAUDIS (-YS?) (?: 1) gaūsti, 2) gāudyti, 3) Gaud- z litevského osobního jména, častý komponent dvousložkových litevských příjmení); LPŽ I GAUDUTIS, GAUDELIS (?: gaudīs 1) „zvučný, znělý, hlasitý“, 2) „melodický“, 3) „smutný, chudý, žalostný“) + -ul-; GIEDROIC (Kulkiszki/Kūlkiškės; Mikontany), LA 142, LPŽ I (: giēdras 1) „slunečný, světlý, bezmračný“; 2) „průzračný, čistý, jasný“; 3) „zvučný“; existuje jezero Giedrys) + -ait-; HAJDUL/ГАЙДУЛЬ (Woronowo), LA 139, LPŽ I GAIDELIS; HAIDUKAS; GAIDULIS; AIDULIS (: aidūs „zvučný“) + -ul-; v LPŽ I se pochybuje, zda HAIDUKAS nepochází z (: gaidys), avšak běloruská podoba s h- by více podporovala první výklad — (: aidus); MAGUL (Ławcy/?), LA 169 MAGALAS (?: 1) māgalas „kdo pobíhá kolem, motá se; povyk“, 2) magėti „záležet, chtít se“) + -ul-; LPŽ II MOGULEVIČIUS (?: mōgautis „těšit se, kochat se, vychutnávat si“, 2) mōgis „potěšení, uspokojení“, 3) mogūoti „toužit, žádat si, chtít“; MITUL (Romucie), LPŽ I (?: mitulỹs, mītulis 1) „zimomřivec“, 2) „člověk, který se dobře vykrmil, ztloustl; dospělý, urostlý muž“); MOZOL (Bieniakonie; Lenciszki; Podziegućie; Warnakiele; Zabłoc), v LA 171 se rekonstruuje MAŽUOLIS (: māžas) + -uol-; LPŽ II MAZOLIS (: slavismus mazolis „mozol“); místní litevští obyvatelé jej vysvětlují jako LA 171; SKIRTUN (Bolcininkiele), LPŽ II SKIRTAUSKAS (: 1) skirti „dělit na části, rozdělovat; vyčleňovat ze skupiny; štěpit se, praskat, pukat, rozpadat se, rozptylovat se, rozcházet se“; 2) skyrùs, skýrus „odlišný, jiný; nemající rád společnost, uzavřený, samotářský; samolibý, sobecký“) + -ūn-; WODEJKA (Kodzie); LPŽ II (?: vãdas) + -eik- (srov. poznámku na s. 83); WORONIS (Woronowo), LA 215 (: místní názvy a hydronyma s Var- nebo Vor-, poslední může pocházet z vóro), LPŽ II VARONIS, VORONIS (?: vārna, vaínas) + -on-;? bělorus. Варонич 5. Ze starobylých dvousložkových litevských osobních jmen Dvousložková jména se lépe dochovala v Žemaitsku, zatímco ve východní Litvě je jich málo. Do našeho seznamu se dostalo pouze jedno příjmení bez jakýchkoli slovanských přípon, pouze se slovanskou příponou — s vypuštěnou koncovkou: 90 EJSMONT (Bieniakonie; Zabłocie), LA 139, LPŽ I (Eis- ⇐: jít, eis + -mant-: mantùs „pohodlný, vhodný, chytrý“); -mont- se mění na -mant- vlivem polštiny. Dvě další dvousložková litevská osobní jména mají ještě dodatečně připojenou slovanskou příponu -owicz: BUTRYMOWICZ (Posolcz/Pšałcis), LPŽ I (But- ⇐ būti, būtas) + (-rim- ⇐ rimti); SKORBUTOWICZ (Towrele), LPŽ II (Skar- ⇐ skárbas „poklad, majetek“ + (-but- ⇐ būti, būtas); může jít i o jednosložkové příjmení, tj. zdrobnělou podobu kořene skarb-. Jedno příjmení může být zkrácenou podobou dvousložkového osobního jména: MAMCZYS (Bieniakonie; Towzginiany), LPŽ II MANTELIS (?: Mantys resp. Mancys ⇐ Mamčys); existují místní názvy s tímto kořenem, může jít o (: mantùs ‘chytrý’); LA 170, 229 MANTAS (-is, -ys?, dzūk. -cis, -cys); n > m/c, č. S jistou výhradou lze do této skupiny zařadit ještě jedno příjmení: BOREYSZA/BOREYSZE /БАРЕЙША (Kmitowszczyzna/Kmitausčyzna; Woronowo), LA 247, LPŽ I (?: Bar- z litevského osobního jména, častá složka dvousložkových litevských příjmení). 6. Z litevských obecných slov se slovanskými příponami Etymologie některých příjmení probíraných v této části je poměrně komplikovaná, např. Kuszelewicz, Zylinski, neboť mohou být odvozena jak z litevských, tak ze slovanských slov. a) z litevských obecných slov se slovanskou příponou -ewicz KLISZEWICZ (Woronowo), LPŽ I (: klìšas) + později -ewicz; KUSZELEWICZ (Towzginiany), LA 162, LPŽ I (: kùšti, kušėti „pohybovat se, hemžit se, lopotit se“) + později -ewicz; MITUKIEWICZ (Łubarty), 1) (?: mišti, mito) + -uk-, později + -ewicz; ale 2) (?: pol. Mita, Mitas ⇐ Dymitr) + -uk-, později + -ewicz; SPIRGULEWICZ (Braželce), LPŽ II SPIRGELEVIČIUS (?: spirgėti „syčet při smažení; mít horečku, být netrpělivý, znepokojený; mluvit v horečce“) + -ul-, později + -ewicz; b) z litevských obecných slov s příponou slovanského typu -ski DZWILANSKI (Woronowo), může být *DZVILONIS, později + -ski; srov. LPŽ I *DZVILIUS (?: 1) dvýlius „ten, kdo chodí se svěšenou hlavou“, 2) dvýlỹs, dvỹlis „tmavé pleti“) + -on-, + -ski; srov. LA 139 DVYLIS; GALINSKI (Woronowo), LA 140, LPŽ I (: galìnis „nacházející se na konci“), později + -ski; může jít o slovanské příjmení; 91 RYDZIEWSKI (Swiły), LPŻ II RIDZEVIČIUS (?: rydzinti ‚dráždit’), později + -ewski; SOKOŁOWSKI (Posolcz), LPŻ II SAKALAUSKAS (: 1) sãkalas ‚takový dravý pták’), později + -owski; 2) běloruská, ruská, polská příjmení; ŻYLINSKI (Kiemiele; Lubarty; Warnakiele), LA 225, LPŻ II (: šedivý), později + -inski. III. PŘÍJMENÍ ODVOZENÁ OD SLOVANSKÝCH OBECNÝCH SLOV Příjmení odvozených od slovanských obecných slov je málo — 17% (23), ale i u nich jsou pochybnosti. Potíže vznikají proto, že ve východních nářečích je mnoho slavismů, takže někdy není jasné, zda jde o slavismus v litevštině, nebo o slovanské slovo ve slovanském prostředí. Některá příjmení lze chápat jako překlady, např. Biełoboki (: bílý + bok), resp. *BALTAŠONIS; Wysocki (: vysoký), resp. *AUKŠTUOLIS; srov. LA 110-111, ale v našem výzkumu to nebylo prokázáno. BIEŁOBOKI/BIAŁOBOKI/БЕЛОБОЦКИЙ (Towrele); BOBIN (Bieni天akonie, Koniuchy), LA 104, LPŻ I; BOBNIS (Huta), LPŻ I (?: būbnas ‚buben’) + -is nebo -ys; BURACZEWSKI (Kodźie), LA 129, LPŻ I; BURZYNSKI/БУРЫНСКАЯ (Kontrimowszczyzna/Kantrimauščyzna; Swiły), LPŻ I; CZAPLO (Brażelce), LPŻ I ČAPLIA/ČEPLA/ČĖPLA (?: 1) čėpla, čėplia ‚volavka’, slavismus; existuje však také toto vysvětlení: 2) čėplys ‚kdo čėploja, čėpla’; CZEGLIK/SZCEGLYK/ЧЕГЛИК (Koniuchy), LPŻ I, II ČEGLIKAS/ŠČEGLIS (: rus. чеглик ‚malý sokol, samec sokola’); CZUPREWICZ (Brażelce), LPŻ I ČIUPRINSKAS; DORNIAK (Klimany/Klimónys; Kmitowszczyzna), LPŻ I; DWORŻYNSKI (Woronowo); GÓRSKI (Bieni天akonce), LPŻ I GORSKAS/GURSKIS; HORODECKI (Swiły), LPŻ I; KASZKOWSKI/КАСАКОВСКАЯ (Bazyle; Bieni天akonie); LPŻ I KAŠKAUSKAS; avšak srov. také LA 151 (: kaškis ’svrab’); KAZAKIEWICZ (Żelwidory), LPŻ I; KORECKI/KORZECKI/КОРЕЦКИЙ (Bolsie), LPŻ I KORECKAS; KORZENIEWSKI (Woronowo; Zabłocie), LPŻ I; KOZAK (Towzginiany; Woronowka/?), LPŻ I (: kažõkas 1) od 18. století v Rusku příslušník vojenského stavu pocházející z donské, kubáňské a dalších oblastí, 2) v 15.–17. století v Rusku — svobodný člověk pocházející z nevolníků a chudiny, kteří uprchli na ruské pohraničí, 3) velmi prudký člověk); KOWALEWSKI (Woronowo), LPŻ I (: kavõlis ’kovář’, tj. ze slavismu, ale může jít přímo o slovanské příjmení), později + -ewski; KRASNOWSKI (Towrele), LPŻ I KRASNAUSKAS; 92 KULESZO (Bieniakonie), LPŽ I (: slavismu kuliešas „chromý“); LUGOWSKI (Bolsie; Gołmocinszki/Gálmantiškės), LPŽ I LUGAUSKAS; SZCZERBA/SZCZERBO /ЩЕРБА (Bieniakońce; Bieniakonie; Podwaryszki), LPŽ II; (: pol. szczerba „bezzubý“); WYSOCKI (Braželce; Degutka; Ławcy; Lenciszki), LPŽ II. IV. PŘÍJMENÍ, KTERÁ SE ZDE NEPODAŘILO ETYMOLOGIZOVAT DROBIĄZGIEWICZ (Bolsie); (?: slavismu drab zegas „hadr“); KOWALCZYS (Kulkiszki); (?: slavismu kavolius „kovář“); MUCHLADO/MUKLĖDA (Kodzie, Stanisze/Stanisz y, Wizgirdy); LPŽ II MUKLIA; SKLEPOWICZ (Towrele); LPŽ II SKLIAPAS; (?: slavismu sklepas „sklep“); SUCKIEL (Braželce, Zygi); LPŽ II; SWOROBOWICZ (Kontrimowszczyzna, Swily); TARCZEWSKI (Posolcz); LPŽ II TARČAUSKAS. ZÁVĚRY 1. Shoda 65% příjmení ve všech třech pramenech (1884–1902, 1984–1988, 1985) svědčí o usedlém způsobu života obyvatel. 2. Bylo zjištěno 46% (61) příjmení křestního původu, z nich: a) pětina (18%) zkoumaných příjmení (24) je křestního původu s litevskými zdrobňovacími příponami -elis, -ulis, -ukas a patronymickými -aitis, -onis, -ūnas. Šest příjmení tohoto typu má navíc později přidané slovanské přípony -owicz, -ewicz. Převládají základní podoby křestních jmen společné Litevcům i Slovanům; b) bylo zjištěno 12% (16) příjmení křestního původu pouze se slovanskými příponami -ewicz, -owicz. Jde o patronymické přípony, které nejsou pro Polsko typické, ale v bývalém Litevském velkoknížectví byly velmi rozšířené; základní podoby jsou proto většinou běloruské; c) bylo zjištěno 5% (6) příjmení s příponou typu -ski, rozšířenou v Polsku. Je třeba upozornit, že základem většiny těchto příjmení jsou běloruské podoby křestních jmen; d) dvě příjmení mají příponu -eik-, u níž nepanuje shoda, zda náleží do slovanské, nebo baltské oblasti; základem jsou běloruské podoby křestních jmen; e) příjmení vyvinutých ze slovanských křestních zkrácenin bylo nalezeno 10% (13). Obvykle jde o běloruské podoby. 3. Příjmení odvozených z litevských obecných slov bylo zjištěno mnoho – 31% (39), z nich 6% (9) vzniklo z litevských obecných slov s později přidanými slovanskými příponami. 93 Příjmení utvořená litevskými slovotvornými prostředky jsou tato: a) kalk DULKA //ПИЛИНКА (Dainava); b) 8% (10) příjmení z nezměněných obecných slov; c) 3% (4) odvozeniny s koncovkou; d) 8% (10) odvozenin s příponou. 4. Bylo zjištěno pouze 5 (4%) starobylých litevských dvoukmenujících osobních jmen, z nichž dvě mají slovanské přípony a dvě jsou zkráceninami. 5. Příjmení odvozených ze slovanských obecných slov, která mohou být jak slavismy, tak kalky, bylo nalezeno 23 (18%). 6. Sedm příjmení se nepodařilo etymologizovat. 7. Bylo prokázáno, že 63 příjmení (48%) je nepochybně litevského původu. 8. Naprostá většina slovanských podob je běloruská. Literatūra Kviklys — Kviklys B. Mūsų Lietuva. V., 1989. T. 1 (2-oji fotograf. laida). LPŽ I, II — Lietuvių pavardžių žodynas/Ats. red. A. Vanagas. V. T. 1 — 1985. T. 2 — 1989. "Viltis" — 1908 Nr. 109, 115; 1909. Nr. 1. LA — Zinkevičius Z. Lietuvių antroponimika. Vilniaus lietuvių asmenvardžiai 17 a. pradžioje. V., 1977. Бір — Біржала М. В. Беларуская антрапанімія. Мінск, 1982. THE STUDY OF PERSONAL NAMES IN THE ENVIRONS OF BENEKAINIAI Summary The article is concerned with 131 surnames of the parish of Benekainiai (the major part of it belongs to Byelorussia). The material for the article has been drawn from three sources: 1) the Polish manuscript of 1884-1902; 2) surnames collected during the expeditions from 1984 till 1988; 3) the census of the population taken by the Council of Environs (in the Russian language). 65 per cent of surnames frequent in all the three lists show the settled way of life of inhabitants. 18 per cent of the investigated surnames are by origin Christian names with the Lithuanian suffixes, 12 per cent — with the Slavonic suffixes -ewicz, -owicz, 5 per cent — with the suffix -ski. The abbreviated forms of Christian names of Slavonic origin make up 10 per cent. 31 per cent of surnames are common Lithuanian words, 18 per cent come of the Slavonic common words. The majority of Christian names of Slavonic origin have the foundations of their Byelorussian forms. 94