Балтийцко-Полесская и Среднеевропейско-Полесская этнокультурные области

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXX (1993) PERIFERINĖS LIETUVIŲ KALBOS TARMĖS F. D. KLIMČUK BALTICKO-POLESKÁ A STŘEDOEVROPSKO-POLESKÁ ETNOKULTURNÍ OBLAST V dávných dějinách Evropy hrál velkou roli horský pás Alpy–Karpaty1. Severně od něj měl na klima značný vliv ledovec, jižně od něj byla úloha ledovce podstatně menší. V důsledku toho se v těchto dvou částech Evropy lišily podmínky pro hospodářskou činnost lidí. Jižně od Karpat a na Balkánském poloostrově se již v VI.–V. tisíciletí př. n. l. vytvořily produktivní formy hospodářství – zemědělství a pastevectví2. Severně od pásu Alp–Karpat v té době nadále převládaly přivlastňovací formy hospodářství – lov, sběračství a rybolov. Při produktivním hospodářství mohl člověk v dávných dobách získat z téže plochy šestnáctkrát více potravin než při převaze přivlastňovacích forem hospodaření3. Proto v VI.–V. tisíciletí př. n. l. jižně od Karpat (a především na Balkánském poloostrově) prudce vzrostl počet a hustota obyvatelstva. Klima v oblasti severně od Karpat a Alp se však postupně měnilo a podmínky pro život lidí se zde začaly přibližovat podmínkám jižní Evropy. Zdejší hospodářství však zůstávalo přivlastňovací a hustota obyvatelstva byla nízká. Vznikala tak určitá disproporce: životní podmínky byly v obou zónách poměrně stejné, hustota obyvatelstva byla v jižní zóně vysoká a v severní nízká. To vedlo k migracím z jižní zóny do severní4. Hlavní migrace probíhaly ze středního Podunají přes Moravskou bránu. Severně od Karpat se již v mladém paleolitu vytvořilo stabilní kulturní společenství – sviderská kultura (X.–VIII. tisíciletí př. n. l.)5. Její areál zahrnoval povodí Visly, horní Odry, Pripjati, Desny, horního Dněpru, Západní Dviny a Němenu, přilehlá území severního Československa a jižního Estonska. Později se na základě sviderské kultury vytvořila skupina příbuzných kultur, takzvaných svideroidních kultur (VII.–VI. tisíciletí př. n. l.)6. 1 Godłowski K., Kozłowski J. K. Historia starożytna ziem polskich. Warszawa, 1983. S. 34. Кухаренко Ю. В. Археология Полесья. М.,1969. С. 20. Рыбаков Б. А. Язычество древних славян. М., 1981. С. 147. 2 Монгайт А. Л. Археология Западной Европы. Каменный век. М., 1973. С. 200 – 224. Довженок В. М. Географія кам’яного века. М., 1979. С. 110 – 136. Формозов А. А. Проблемы этнокультурной истории каменного века на территории европейской части СССР. М., 1977. С. 9. 3 Формозов А. А. Проблемы этнокультурной истории... С. 15. 4 Рыбаков Б. А. Язычество... С. 147. 5 Археология СССР. Палеолит. М., 1984. С. 171, 223, 224. Археология Украинской ССР. Т. 1. Киев, 1985. С. 95. 6 Телегин Д. Я. Мезолитичні пам’ятки України. Київ, 1982. С. 143. Археология Украинской ССР. Т. 1... С. 83–106. 47 V důsledku migrací a jiných kulturních vlivů se převážně severně od Karpat a Alp v V. tisíciletí př. n. l. na území od Británie na západě až po jižní Volyň a severní Moldávii na východě vytvořila kultura lineární keramiky.7 Jejím substrátem bylo několik kultur, mezi nimi jižní část někdejší sviderské kultury. Překrytím kultury lineární keramiky přes část někdejší sviderské kultury začalo dělení jejího areálu na jižní a severní oblast. Severní oblast budeme podmíněně nazývat balticko-polskou, jižní středoevropsko-polskou. V severní oblasti se nadále rozvíjely převážně autochtonní tradice bez výrazných jižních vlivů. Jižní oblast je naproti tomu výsledkem překrytí balkánsko-dunajských tradic přes sviderské tradice. V polovině IV. tisíciletí př. n. l. dochází k nové významné vlně migrací ze středního Podunají na sever stejnou cestou přes Moravskou bránu a ke vzniku nového společenství. Tímto společenstvím je lengyelská kultura (3500–2500 let př. n. l.).8 Prvotním ohniskem jejího vzniku bylo střední Podunají. Její areál zahrnoval střední Podunají, Moravu, západní Slovensko, střední a jižní Polsko, jižní Volyň a severní Halič. Jde převážně o námi vymezenou středoevropsko-polskou oblast. V V. tisíciletí př. n. l. se začaly formovat příbuzné kultury hřebenové keramiky9. V polovině V. tisíciletí př. n. l. se zformovaly němanská a dněpersko-doněcká kultura, v první polovině III. tisíciletí př. n. l. valdajská, usvjatská a narvská kultura. Existovaly až do počátku II. tisíciletí př. n. l. Celkový areál kultur hřebenové keramiky zahrnoval území Litvy, Lotyšska, Estonska, Běloruska, značné části Ukrajiny, oblastí Ruska přiléhajících k Baltu a Bělorusku a Polska (na zbývajícím území Polska se němanská kultura rozšířila až v polovině III. tisíciletí př. n. l.). Tento areál se v zásadě shoduje s areálem sviderské kultury. Ve druhé čtvrtině IV. tisíciletí př. n. l. se zformovala kultura nálevkovitých pohárů10. Jejím nejpravděpodobnějším původním areálem bylo Jutsko a sousední oblasti dnešního Německa a Polska. Ležel západně od někdejší sviderské oblasti. Kultura nálevkovitých pohárů se později rozšířila na rozsáhlém území od Nizozemska na západě až po Volyň a Západní Polesí na východě, od jižní Skandinávie na severu až po severní část na jihu. Východně od Odry byla cizorodým prvkem. Na území východního Polska, Volyně a Polesí se tato kultura objevila kolem roku 2500 př. n. l. Existovala do konce III. tisíciletí př. n. l. Středoevropsko-polská oblast spadala do areálu kultury nálevkovitých pohárů, zatímco balticko-polská oblast ležela mimo něj. 7 Mongajt A. L. Archeologie západní Evropy. Doba kamenná... S. 224–232. Archeologie Ukrajinské SSR. Sv. 1... S. 126–133. 8 Mongajt A. L. Archeologie západní Evropy. Doba kamenná... S. 234–237. Archeologie Ukrajinské SSR. Sv. 1... S. 268–273. 9 Исаенко В. Ф. Поселит Припятского Полесья. Минск, 1976. С. 108–127. 10 Монгайт А. Л. Археология Западной Европы. Каменный век... С. 272–278. Археология СССР. Эпоха СССР. М., 1982. С. 259–262. Археология Украинской ССР. Т. 1... С. 225, 273–280. Кухаренко Ю. В. Археология Польши... С. 42–45. 48 Velká úloha v dávných etnických dějinách střední a východní Evropy náleží kultuře nálevkovitých amfor (2900–2000 př. n. l.)11. Její areál zahrnoval Polsko, Česko, východní Německo, jihozápadní část běloruského Ponemanja, značnou část Ukrajiny (Volyň, Halič, Podolí, většinu Volyňského a Žytomyrského Polesí a také střední Podněpří) a severovýchodní Rumunsko. V zásadě opakuje areál lendělské kultury, je však výrazně širší. Vznik kultury nálevkovitých amfor ve východní části jejího areálu, zejména v Polesí a Podněpří, souvisí s významnými migracemi ze západu. Tradice této kultury se jak západně, tak východně od Západního Bugu zachovávají v následujících kulturách – kultuře se šňůrovou keramikou a třtiněcko-komarovské kultuře. Středoevropsko-poleská oblast představovala hlavní část areálu kultury nálevkovitých amfor, zatímco baltsko-poleská oblast ležela za jeho hranicemi. Na konci III. a počátku II. tisíciletí př. n. l. se zformovala kultura se šňůrovou keramikou neboli kultura bojových seker12. Její areál sahal od Rýna na západě po střední Volhu na východě, od jižní Skandinávie a jižního Finska na severu po střední Dunaj a dněperské Nadporoží na jihu. Do tohoto areálu patří středoevropsko-poleská, baltsko-poleská a další oblasti. V posuzované epoše docházelo nejen ke kulturní konsolidaci, ale i k různým migračním procesům, jejichž charakter je dosud dalek konečného objasnění. Na území celého areálu kultury se šňůrovou keramikou nemohl vzniknout jednotný etnos. Kulturní jednota však napomáhala konsolidaci příbuzných etnických skupin. V polovině II. tisíciletí př. n. l. se na základě místních variant kultury se šňůrovou keramikou zformovalo třtiněcko-komarovské kulturní společenství13. Někdy se označuje jako kultura, jindy se v něm vyčleňují třtiněcká, komarovská a sosnická kultura. Areál tohoto společenství zahrnoval povodí střední a horní Odry, střední a horní Visly, Západního Bugu, horního Dněstru, Pripjati, dolní a střední Desny, Sejmu, jakož i část středního a horního Podněpří. Tento areál odpovídá středoevropsko-poleské oblasti. Na rozdíl od předchozích epoch (lendělské kultury a kultury nálevkovitých amfor) došlo k jeho značnému rozšíření severovýchodním směrem. Na konci II. a počátku I. tisíciletí př. n. l. došlo k rozdělení třtiněcko-komarovského areálu na tři části: západní (lužická kultura), jihovýchodní (bělogrudovská, později černoleská kultura) a severovýchodní 11 Segetnikov I. K. Kultura nálevkovitých amfor. // Archeologie SSSR. Soubor archeologických pramenů. Sešit ВІ-27. M., 1983. Mongajt A. L. Archeologie západní Evropy. Doba kamenná... S. 278–279. Archeologie SSSR. Eneolit SSSR. M., 262–263. Archeologie Ukrajinské SSR. Sv. 1... S. 280–291. Rybakov B. A. Pohanství... S. 230–231. 12 Archeologie SSSR. Doba bronzová lesního pásma SSSR. M., 1987. S. 35–84. Mongajt A. L. Archeologie západní Evropy. Doba kamenná... S. 275–278. 13 Berezanská S. S. Střední období doby bronzové na severní Ukrajině. Kyjev, 1972. Archeologie Ukrajinské SSR. Sv. 1... S. 422, 428–445. Kucharenko J. V. Archeologie Polska... S. 61, 70. Archeologie SSSR. Doba bronzová... S. 106–124. Rybakov B. A. Pohanství... S. 221–222. 49 (milogradská, později lebederská kultura)14. Po chronologické přestávce dochází k „obnovení“ někdejšího třtiněcko-komarovského areálu (přesněji středoevropsko-poleského). Souvisí se vznikem příbuzných kultur wielbarské (II. stol. př. n. l. – V. stol. n. l.) a zarubiněcké (III. stol. př. n. l. – II. stol. n. l.). Poté opět následuje rozdělení sledovaného areálu a znovu, po nové chronologické přestávce, jeho „obnovení“. To souvisí se vznikem pražské kultury /V.–VII. stol./. Na shodu areálů třtiněcko-komarovského, przeworského–zarubiněckého a pražského upozornil B. A. Rybakov15. Příčiny této shody badatel spatřuje v následujícím. V třtiněckém obyvatelstvu vidí zformované praslovany, což je zcela pravděpodobné. Rozdělení areálů podle jeho názoru nastávalo v souvislosti se vznikem nových kulturních center, která do sféry svého vlivu zahrnovala části praslovanské oblasti. Příčiny „obnovení“ uvedených areálů archeologických kultur spatřuje B. A. Rybakov především v tom, že tyto kultury v různých chronologických obdobích vytvářel jeden a týž etnos (v daném případě Praslované). Pokud názor B. A. Rybakova na slovanskou příslušnost třtiněcko-komarovské kultury nesdílejí všichni badatelé, slovanský charakter pražské kultury je považován za všeobecně uznávaný. Po „rozpadu“ kulturního společenství se šňůrovou keramikou představuje baltsko-poleská oblast relativní jednotu. V I. tisíciletí př. n. l. dochází k jejímu rozdělení na tři regiony: první zaujímal někdejší zemi Prusů, jakož i západní Litvu a jihozápadní Lotyšsko, druhý – východní Litvu, jihovýchodní Lotyšsko, severozápadní a střední Bělorusko (kultura rýhované keramiky), třetí – střední a horní Podyvín, horní Podněpří, povodí Desny16. Kultury všech tří regionů považuje většina badatelů za baltské. Některá kulturní společenství nebo jejich části můžeme oprávněně považovat za přechodná mezi středoevropsko-poleskou a baltsko-poleskou oblastí. Zřejmě zahrnovala etnicky a jazykově heterogenní obyvatelstvo. K takovým společenstvím můžeme konkrétně přiřadit: značnou část milogradské kultury (VIII.–III. stol. př. n. l.), část zarubiněckých a pozdně zarubiněckých kulturních společenství, bancerovskou neboli koločinsko-bancerovskou kulturu (V.–VIII. stol.)17. Nejstarší dějiny známe především z takzvaných archeologických kultur. V této práci s tímto pojmem pracujeme. Co tyto kultury představovaly? Jaký je jejich vztah k etnikům? Jednotnost archeologických kultur svědčí o tom, že je zanechala dávná (nebo středověká) společnost představující určitou jednotu, uvnitř 14 Rybakov B. A. Pohanství... S. 224. Archeologie Ukrajinské SSR. Sv. 2. Kyjev, 1986. S. 29–36, 39–43, Archeologie Ukrajinské SSR. Sv. 1... S. 445–450, 449–512. 15 Rybakov B. A. Pohanství... S. 214–230. 16 Sedov V. V. Slované horního Podněpří a Podyvínu. M., 1970. S. 11–33. 17 Baran V. D. Slované v polovině I. tisíciletí n. l. // Problémy etnogeneze Slovanů. Kyjev, 1978. S. 5–39. 50 v rámci kterého probíhaly trvalé kontakty. To napomáhalo etnojazykové konsolidaci. Konsolidovaly se však především příbuzné skupiny. Většina archeologických kultur byla nejspíše etnicky nehomogenní. V mnoha z nich se však zřejmě vytvářely podmínky pro konsolidaci jednoho nebo několika etnik, která spojovala archeologická kultura, což je zcela pochopitelné: ve starověkých společnostech byla rozšířena dvojjazyčnost a mnohojazyčnost — to bylo prokázáno badateli na základě etnografických materiálů, tj. údajů o národech žijících v podmínkách doby kamenné ještě v XIX — XX století. 18. Všude docházelo ke střídání archeologických kultur. Jeho příčiny byly různé. V některých případech šlo o výsledek kulturně-ekonomických změn, v jiných o „politická“ přeskupení nebo příliv etnicky cizího obyvatelstva aj. Prozkoumali jsme posloupnost střídání archeologických kultur v oblasti mezi Karpaty a Baltským mořem v nejstarších dobách až do druhé poloviny I tis. n. l. Při překrytí areálů těchto kultur nebo skupin příbuzných kultur se rýsuje následující obraz. Vyčleňují se dvě oblasti, které se hranicemi uvedených areálů převážně nekříží a zároveň jsou od sousedních oblastí odděleny svazky takových hranic. Tyto oblasti jsme podmíněně nazvali středoevropsko-polesskou a baltsko-polesskou (viz výše). V uvedených oblastech se při střídání archeologických kultur nová kultura obvykle rozšířila na celou oblast nebo na její větší část. Proto v každé oblasti po dlouhou dobu existovala kulturně-hospodářská homogenita. Pravděpodobně, pokud se v rámci oblasti objevili poměrně početní představitelé nového etnika, rozptýlili se po celé oblasti; objevení tohoto etnika nevedlo k rozdělení oblasti na části. V každé z uvedených oblastí tedy existovaly podmínky pro formování etnika. Možná není náhodou, že v historické době jsou v baltsko-polesské oblasti doloženi Baltové, zatímco ve středoevropsko-polesské Slované. Uvedený materiál umožňuje předpokládat, že posuzované oblasti mají bezprostřední vztah k baltskému a slovanskému glotto- a etnogenezi. Hranice mezi středoevropsko-polesskou a baltsko-polesskou oblastí se měnila. Zejména docházelo k jejímu posunu severovýchodním směrem. Polesí bylo jedním z regionů, kde po dlouhou dobu docházelo ke kontaktování kultur obou oblastí. Na značné části Polesí je rozšířena jak baltská, tak archaická slovanská hydronymie19. Severně od západního a středního Polesí však archaická slovanská hydronymie chybí. Jižně od Polesí chybí kompaktní baltská hydronymie. 18 Dějiny prvobytné společnosti. Éra prvobytné rodové obce. M., 1986. S. 469, 473, 478. 19 Gorodov V. N. a Trubačov O. N. Lingvistická analýza hydronym Horního Podněstří. M., 1962. Trubačov O. N. Názvy řek Pravobřežní Ukrajiny. M., 1968. Klimčuk O. D. K zvláštnostem hydronymické krajiny jedné slovanské mikrozóny. // Vědecké zápisky Tartuské státní univerzity. Práce z ruské a slovanské filologie. Otázky utváření a vývoje jazykového systému. Tartu, 1981. S. 52–59. Klimčuk O. D., Sančuk L. R. Hydronyma Vygaujanské Polesí (mobicko-etnická interpretace) // Tvoření slov a nominativní derivace ve slovanských jazycích // Teze referátů II republikové konference /25–26. září 1986/ Č. II. Grodno, 1986. S. 64–67. 51 Obr. 1. Hranice archeologických kultur + + + + — sviderské a svideroidní; ᴛ ᴛ ᴛ ᴛ kultury hřebenové keramiky; — — — — kultury lineární páskové keramiky; · · · · · kultury nálevkovitých pohárů Obr. 2. Hranice archeologických kultur x x x x lendělské; ᴛ ᴛ ᴛ ᴛ kulovitých amfor; — — — tštinecko-komarovské; · · · · · šňůrové a raně zarubiněcké; — · — · — pražské. 52 BALTSKÉ POLESÍ A STŘEDOEVROPSKÉ POLESÍ: ETNOKULTURNÍ OBLASTI Shrnutí Článek pojednává o oblasti rozprostírající se mezi Karpatami a Baltským mořem a o proměnách archeologických kultur od nejstarších dob do druhé poloviny 1. tisíciletí n. l. Na základě souborů hranic těchto kultur jsou rozlišovány dvě oblasti, které jsou podmíněně nazývány archeologickými kulturami středoevropského Polesí a baltského Polesí. Historické údaje ukazují, že v oblasti baltského Polesí žili Baltové, zatímco v oblasti středoevropského Polesí Slované. Z předloženého materiálu vyplývá, že uvedené baltské a slovanské oblasti byly propojeny glotogenetickými a etnogenetickými vztahy. Hranice mezi oblastmi středoevropského Polesí se v důsledku bilingvismu měnily a nejčastěji se posouvaly východním směrem. Polesí je jedním z regionů, kde kultury obou oblastí po dlouhou dobu přicházely do kontaktu. Ve velké části Polesí je rozšířena archaická hydronymie jak baltská, tak slovanská. Severně od západního Polesí se archaická slovanská hydronymie nevyskytuje, zatímco v jižní části Polesí není kompaktní baltská hydronymie. 53