Slavizmai Lizijaus ir Engelio katekizmuose: gretinamoji analizė

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXX (1993) PERIFERINĖS LIETUVIŲ KALBOS TARMĖS Pietro U. DINI SLAVISMY V LYSIOVÝCH A ENGELOVÝCH KATECHISMECH: SROVNÁVACÍ ANALÝZA 0. Tento příspěvek je dalším pokusem zdůraznit význam a aktuálnost výzkumu starých písemných památek pro litevská studia. Zároveň by mohl být stejně důležitý a aktuální i pro téma této konference. Texty, které zde zkoumáme z hlediska slovanských výpůjček, pocházejí z počátku 18. století z Malé Litvy, kdy stále probíhal boj proti germanizaci této oblasti. Specialistům a bibliografům jsou známy katechismy Lysia a Engela — oba byly přeloženy z němčiny. Je známo, že Henrikas Johanas Lysius (H. J. Lysius, 1670–1731), školní inspektor ve Východním Prusku ve druhém desetiletí osmnáctého století (1718–1719) a tvůrce projektu urychlené germanizace v litevských sídelních oblastech, připravil roku 1719 rukopisnou, tedy litevskou verzi „Kleiner Katechismus“. Je také známo, že Gabriel Engel (G. Engel, 1685–1761) byl vůči němu a jeho záměrům obzvláště nepřátelsky naladěn. Roku 1721 se stal novým inspektorem a v roce 1722 předal do tisku Mažą Katgismą D.[aktaro] Mertino Luteraus lietuviškay ir vokiškay (...) iš naujo Tilžėje mete 1722 perveizdėta. Jazykové rysy těchto děl ani jejich skutečné vzájemné vztahy dosud nebyly zkoumány. O vztazích mezi texty lze nalézt různé názory, ty jsou však vždy předkládány bez odpovídajících srovnávacích důkazů: V. Biržiška ve druhém svazku „Aleksandryno“ (1963, 7) napsal, že Engel „výrazně opravil“, zatímco „Malá litevská sovětská encyklopedie“ (2, 467) tvrdí, že Engel vytiskl Katechismus „s drobnými změnami“. Zvláště překvapivé je, že bylo možné vyslovit takové tvrzení, protože Lysiusův rukopis po druhé světové válce zmizel a teprve před dvěma lety měl autor těchto řádků to štěstí objevit jej v knihovně Krakovské univerzity1. Podrobněji se budu mnoha aspektům této otázky zabývat snad někdy jindy. V tomto příspěvku se omezím na několik textologických poznámek, které by mohly být důležité pro obecnou charakteristiku příbuznosti těchto děl. Přestože uvedu jen několik důkazů, domnívám se, že postačí k prokázání toho, že ani jeden z výše uvedených názorů neodpovídá textovému materiálu. 1 Žr. Aut. Del Lizijaus "Mažojo Katekizmo" berlyniškio rankraščio // Baltistica, 1989. T. 25. 33 1. Engelův Katechismus je podstatně rozsáhlejší než Lysiusův. První má 72 stran, vytištěných ve sloupcích v němčině a litevštině, a dalších 15 stran pouze litevského textu; Lysiusův rukopisný text naproti tomu obsahuje jen 55 listů. K prokázání toho, že se Katechismy velmi liší, by navíc stačila i povrchní srovnávací analýza textů. Přesněji řečeno, Engelův katechismus se skládá z textu Lysiusova Katechismu a dalších nových částí, které připravil Engel: tyto nové části jsou někdy vloženy do textu Lysiusova Katechismu, jindy jsou uvedeny samostatně, před vlastním textem Lysiusova Katechismu i za ním. 2. Při pojednání o slavismech v uvedených Katechismech by bylo tentokrát nejzajímavější porovnat Lysiusův originál s opakováním téhož textu v Engelově „revidovaném“ textu. Katechismy Lysia a Engela jsou oba bohaté na slavismy. V Lysiusově díle jich je přibližně 160, u Engela ne méně2. Na základě srovnávací analýzy textů jsou dále uvedeny a rozebrány některé případy, kdy se postoje autorů Katechismů ke slavismům liší. Při redigování Lysiusova rukopisu Engel nejen vložil nové části textu, ale také se snažil sjednotit pravopis a místy opravit jednotlivé tvary. Pokud jde o slavismy, je třeba poznamenat, že Engelův Katechismus poměrně důsledně zapisuje tvary slovesa slovanského původu šlūžyti s počátečním /š/ (22, 3 ßlužiti, 22, 24 ßlužiciau, 49, 1 užßlužijes atd.) namísto /s/, jak je tomu všude v Lysiusově rukopisu: 13 Služiti, 16, 8 Služiciau, 31 3 užßlužijes; výjimkou je zde tvar 36, 19 ßluzma). Příkladem opravy může být tvar pasninkauti (39, 14 Pasninkaut’), jímž Engel nahrazuje podobu z Lysiusova rukopisného textu pasninkauti (29, 2 Pálnikaut’). Engelovým typickým způsobem redigování je však substituce. Se substitucí se pracuje přímo nebo nepřímo, jinými slovy: výpůjčku nahrazuje jiné samostatné slovo nebo parafráze. Nejprve proberme případy, kdy je výpůjčka přímou substitucí nahrazena samostatným litevským slovem. Například tam, kde Lysius používá vzácnou výpůjčku sporného slovanského původu valė (38, 15), je na odpovídajícím místě Engelova vydání uvedena litevská podoba valdžia (60, 8). Je zajímavé, že ačkoli se tato slova významově liší, vyskytují se v témže kontextu. Lysius tedy říká: Kožna Dubia tur but padūta Wyraulybei Waļę ant jós turrincżej. Engel naproti tomu uvádí tuto variantu: Kožna Dubia tur buti padūta Wyraulybei Waldžia ant jós turrincżej. 2 O tom viz Aut. O slavizmach u Lysiusa (BJ, Ms. Slav. Quart. 4) // Sprawozdania z posiedzeń komisji naukowych Oddziału PAN w Krakowie a Aut. Slavismi e germanismi lessicali nel catechismo lituano di Lysius del 1719 // Annali della facolta’ di lettere dell’universita’ della Basilicata, 1989. 34 Dále prozkoumejme parafrázi, — prostředek nepřímé substituce — kdy Engelis nepřímo nahrazuje výpůjčku vysvětlující parafrází. Příkladem je situace, kdy Lizijus, velmi rozšířený v církevním stylu, užívá v názvu kapitoly Katechizmo slovo koznadėja, které se do litevštiny dostalo z polštiny (z polského slova kaznodzieja). Kontexty jsou stejné; Lizijus píše: Wykupams, Klebbonams ir Koźnadėjams (37, 1), zatímco na odpovídajícím místě Engelova vydání stojí parafráze: Wyłkupams Klebonams ir Bažnyčios Kunigams (58, 2). Zajímavé je, že ve snaze vyhnout se slovu slovanského původu užívá Engelis jakoby bezděčně jiný slavismus (tj. litevské bažnyčia ze staroruského slova božnica)! 3. Zde by stálo za to zastavit se u sporné výpůjčky (vyskytující se také v Lizijově Katechizmu) — velmi vzácného litevského tvaru množného čísla parendininkai, který se objevuje pouze v textech psaných v Malé Litvě3. Jde o nomen agentis, odvozené od slovesa parėndyti „beichten; vyznávat“ pomocí přípony *-iniko-, související s tvarem parėndas (muž. rod) / parėnda (ženský rod) „přijímání“. Vedle toho jsou také tvary parėdyti „zubereiten; připravit“, parėdnas, parėdningas „ordentlich, tüchtig; řádný“, parėdkas, parėt­kas „Ordnung; pořádek“. Jejich běloruský původ dokládá to, že litevskému -ė- odpovídá běloruské -ja-, srov. sloveso rjadit'-sja4. Abychom vysvětlili vztah mezi nosovými a nenosovými tvary, lze předpokládat, že běloruský tvar byl z hlediska fonetiky částečně polonizován a nabyl nového sémantického významu. Něco podobného se podle Otrębského5 děje u nosového tvaru *pa-reñjic v dialektu Tverečius (základem je tvar rašipareñžija „roz-porządził się“), který sémanticky souvisí s nenosovým slovesem parėdyti „zubereiten, zuberichten; připravit“. Zde je třeba mít nejspíše na mysli „přípravu srdce věřícího člověka“ před přijímáním; máme tedy význam „beichten; vyznávat“. Vraťme se však k Lizijovi. V jeho katechizmu se objevuje tato věta: Apie Graudinimą Parendininkų (57, 13), zatímco u Engela zní tatáž věta takto: Graudinimas prie Diewo Stalo / einančiųmp (86, 1). Litevský tvar množného čísla parendininkai je tedy nahrazen parafrází — prie Diewo stalo einantys [lidé] — nejspíše proto, že je považován za nesrozumitelný pro všechny. 4. Za zmínku také stojí, že Engelis se při zacházení se slavismy někdy chová dvojím způsobem. Někdy ponechává podobu použitou Lizijem, jindy ji mění. Dobrým příkladem je tato Lizijova věta: Kągi tu užlužijęs elfi Griekas 3 LKŽ IX 417; P. Skardžius ho neuvádí, viz: Skardžius P. Die slawischen Lehnwörter im Altlitauischen // Tauta ir žodis, 1931. T. 7. P. 1-252. 4 Srov. Buga K. Die litauisch-weißrussischen Beziehungen und ihr Alter // Zeit. f. sl. Phil. 1, 1925-RR T. 3. V. 1963. P. 749-778. 5 Srov. Otrębski J. Wschodniolitewskie Narzecze Twereckie. Część III. Zapożyczenia słowiańskie. Nakładem Polskiej Akademji Umiejętności. Kraków, 1932. 35 ławo? (31, 3), které Engel na jednom místě svého vydání přebírá beze změny (49, 1), jinde však upravuje takto: Ką pelnęs elfi ławo Griekas nū Diewo? (42, 25). Slaviskího původu verbum compositum užsłużyti (srov. stpol. zasłuzyć) Engel vyjadřuje litevským predikativním spojením „být zasloužilý“. Nechybějí ani opačné případy, i když jsou méně časté. Například litevskou podobu (ne-)tikėti, kterou uvádí Lysius, Engel v témže kontextu nahrazuje slovesem slovanského původu (ne-)vierýti. Tak například Lysius říká: O kur’s Bittiems žodžiams netik’, arba abbejoj’, tas newertingas (39, 26), zatímco Engel: O kuris Bitiems žodžiams niewierij’ arba abejój’ tas newertingas (39, 26). 5. Jaký je tedy postoj překladatelů-redaktorů k užívání slavismů? Nebo přesněji: lze hovořit o vědomém přístupu k přejatým slovům? Je třeba upozornit alespoň na dvě věci. Velké množství slavismů náležejících do církevní sféry ve starší litevské písemné tradici bylo důsledkem významného vlivu běloruštiny a polštiny na rozvíjející se křesťanskou terminologii litevštiny. Na druhé straně se na počátku osmnáctého století v Malé Litvě vedla polemika o tom, jakým jazykem je třeba mluvit s lidem (loquendum cum vulgo), a proto korektorům Lysiusova díla patrně nejvíce záleželo na tom, aby se co nejvíce vyhnuli výpůjčkám z němčiny; slavismy podle jejich názoru nebyly příliš, či vůbec, vnímány jako cizí, neboť se již odpradávna v litevštině pevně usadily. Je však zajímavé si všimnout, že v nově připravených částech Engelova textu je slavismů méně než v samotném opakovaném vydání Lysiusova katechismu, byť ani tam nechybí četné protiklady. Obecně se v Engelově díle místy projevuje výrazná tendence méně užívat cizí podoby. Nabízí se tedy otázka: neměli bychom Engela považovat za poměrně rozhodného obránce jazyka? Ať tak či onak, v této fázi není dostatek údajů, abychom tento předpoklad mohli spolehlivě doložit, neboť, jak ukazují uvedené příklady, zde bývá často velmi obtížné, či dokonce nemožné určit, kde končí spontánní stylistický výběr a kde začíná vědomá činnost v oblasti „jazykové politiky“. SLAVISMY V KATECHISMECH LYSIA A ENGELA: SROVNÁVACÍ ANALÝZA Shrnutí Nach dem Vergleichen der Handschrift des Katechismus von H. J. Lysius, datierter 1719, mit dem im Jahre 1722 gedrucktem Katechismus von G. Engel wurde es festgestellt, daß der Katechismus von Engel viel größer ist: er beträgt den Text des Katechismus von Lysius und die von Engel geschriebenen Teile. Engel korrigierte auch den Text von Lysius. Die von Lysius gebrauchten Slavischen Lehnwörter verbesserte er nicht selten zu echt litauischen Wörtern, z. B.: užsłużyti: pelnyti "verdienen, gewinnen". Doch kommen auch einige Verbesserungen der gegensätzlichen Art vor (z. B. netikėti: nevie ryti "unglauben"). Außerdem gibt es in den von Engel geschriebenen Teilen weniger Slavischer Lehnwörter als in dem von Lysius nachgedrucktem Text. 36