Somijas uzvārdu saraksts baltu valodu pētnieka lasījumā

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXII (1993) BALTŲ ONOMASTIKOS TYRINĖJIMAI OJARS BŪSS SEZNAM FINSKÝCH PŘÍJMENÍ POHLEDEM BADATELE BALTISTIKY1 Co může badatel baltských jazyků v takovém seznamu najít? Nepochybně ne příliš mnoho. Jestliže však jako zdroj materiálu pro onomastický výzkum zaměřený na baltistiku může posloužit berlínský telefonní seznam (jak to svého času skvěle prokázal Anatolijs Nepokupnijs), pak může poměrně úplný seznam finských příjmení přece jen poskytnout přinejmenším stejně mnoho pozoruhodných informací. V současnosti mají vědci i další zájemci k dispozici tři takové seznamy: jeden sestavený finskou Správou důchodového zabezpečení v roce 1970 a další dva, které připravilo Centrum pro evidenci obyvatelstva v letech 1985 a 1990. Poslední dva jsou sice novější a zřejmě také úplnější, jsou však dostupné pouze jako abecední seznam zkopírovaný na mikrofilmy (s doplňujícími statistickými údaji). Naproti tomu seznam z roku 1970 existuje ve třech podobách jako tři objemné svazky: 1) abecední seznam s uvedením četnosti (počtu nositelů příjmení); 2) seznam příjmení seřazený podle četnosti; 3) seznam v obráceném abecedním pořadí. Všechny uvedené seznamy jsou uloženy v archivu Onomastického oddělení Centra pro výzkum domácích jazyků (Kotimaisten kielten tutkimuskeskus) v Helsinkách (zde je třeba srdečně poděkovat vedoucí tohoto oddělení, Dr. Eevě-Marii Närhi, za laskavé seznámení s archivem oddělení a pomoc při jeho využívání). Studováním těchto seznamů příjmení může baltista získat nejméně tři druhy informací, které ho zajímají. Zaprvé jde o různá pozorování, která přímo nesouvisejí se specifiky toho či onoho jazyka a týkají se spíše obecné onomastiky (nebo jsou sice spojena přímo s finštinou, přesto však zajímavá pro odborníky na různé jazyky). Zadruhé je třeba povšimnout si a zaznamenat ta finská příjmení, která by mohla uvést v omyl badatele baltských jazyků neobeznámeného s ugrofinistikou, tj. příjmení, která se kvůli tzv. mezijazykové homonymii zdají být baltská, ve skutečnosti však taková nejsou. A zatřetí je samozřejmě třeba prozkoumat skutečně baltská příjmení; do této kategorie zahrnujeme i ta, která jsou baltská pouze z hlediska gramaticko-morfologického utváření (nikoli však původu kořenového morfému), např. Gareckis, Orlavčius. Je třeba mít na paměti, že baltská příjmení ve Finsku představují jako předmět výzkumu kategorii spíše historickou než lingvistickou a že příslušný výzkum snad spadá více do historie než do jazykovědy. 1Základem článku je referát přednesený na konferenci baltských studií ve Stockholmu dne 16. VI. 1991; jeho přípravu v Helsinkách umožnilo stipendium udělené Radou severských ministrů. 15 Pokud jde o první okruh otázek — obecnou onomastiku —, nejprve se nabízí otázka metod studia teritoriálně vymezeného souboru či systému antroponym (pokud jej uznáme za systém). Jak je dobře známo, v antroponymii se tradičně zkoumaly etnicky vymezené nebo jazykově ohraničené systémy. Zpočátku se toto etnojazykové vymezení často v podstatě shodovalo s územním vymezením. V současném světě však území etnicky „čistých“ ubývá. Finsko je sice stále zemí s poměrně homogenním obyvatelstvem (přesněji řečeno, dvojím, pokud zvlášť vyčleníme švédsky mluvící obyvatele Finska). Přesto i v takové zemi žije již poměrně mnoho stálých obyvatel, jejichž příjmení připomínají více či méně exotické oblasti — Japonsko (Aoki, Kawasumi, Kono, Nakabe, Nakagawa, Suzuku, Yamakawa), muslimské země (Abdulla, Mohammed, Ibrahim, Allahwerdi, Ahmed, Fisq metadin, Salahettdin), Indii (Chatterjee, Rao), jihovýchodní Asii (Phrasithidet, Nguyen, Maung), Čínu (Chao, Chen, Chia-Chi, Tcheng, Wang), ale také nejrůznější evropské země — Maďarsko (Nagy, Kiss, Szabo, Dömöter), Arménii (Gasparjan, Sarkissian, Aghazarian, Bagdasarian, Kevor k'jan, Khachlatournants), Gruzii (Abashidze, Reischvili), Anglii (Baskerville, English, England, James, Robinson, Stanley), Řecko (Athanassakis, Papatheochari, Polemikos), Srbsko a Chorvatsko (Bjeloglic, Dejanovic), Polsko (Adamczyk, Hawryluk, Urbanowicz), Rumunsko (Negrca), Island (Kristjansdóttir; tradiční islandské patronymikum — „Kristjanova dcera“ — se ve Finsku proměnilo v příjmení). Zde je uvedena jen malá část; v seznamu finských příjmení lze najít ještě mnoho a mnoho dalších příkladů, příliš mnoho na to, aby se daly chápat pouze jako jednotlivé kuriozity². Kromě toho se některá z uvedených příjmení v důsledku sňatků začlenila také do systému osobních jmen etnických Finů. Jak je vidět, antroponymickou podobu Finska si již nelze představit bez bohaté inkrustace cizími etniky. Ještě výraznější je taková inkrustace v zemích, jako jsou Švédsko nebo Německo, a také Lotyšsko a Estonsko (samozřejmě s odlišnými proporcemi jednotlivých prvků inkrustace). Na otázku, jak zkoumat takový heterogenní soubor antroponym, zatím nelze podat vyčerpávající odpověď. V každém případě se zdá jasné, že čistě lingvistickými metodami se zde příliš mnoho dosáhnout nepodaří. A nyní se věnujme hlavnímu tématu tohoto článku, totiž paralelám mezi finskými a baltskými příjmeními. Co by asi řekl jazykovědec, kdyby spatřil příjmení jako Vilkas, Kaunas, Raitis, Asite, Bernas, Sarma, Wasma, Saule, ² Pravda, mnoho užitečného by v tomto seznamu našel i hledač kuriozit — jak dvojníky mytických hrdinů (Totgamesh, Ra, Aja, Faust, Sadko, Naserddin), tak „spisovatele“ (Merime, Puschkin, Turgenev, Chlebnikov, Pasternak, Sienkiewicz, Vergilis, Kafka, Shaw), „politiky“ (Churchill, Lincoln, Franklin, Kennedy, Nizon, Romanov, Godunov, Uljanov, Sverdlov, Wrangell, Kalinin, Lukjanow, Sobtschák, Franco, Moubarak, Hussain), představitele sportovního světa (dokonce téměř kompletní nizozemské rychlobruslařské družstvo — Schenk, Verkerk, Visser) i celebrity z nejrůznějších dalších oborů (Ferrari, Nobel, Gagarin, Casanova, Lisi). Pozornost upoutají také dvojitá příjmení s navzájem kontrastními prvky (Berg-Ahmed, Ilmonen-Schaworonkoff, Venediktov-Vaskelainen, Singer-Semenoff-Tjan-Schang-ki) a příjmení se svéráznou etymologickou sémantikou (Filosof, Appelsin, Aspiranta, Komandiroff, Landwehr, Pikku-Sianoja, „malá čukotská strouha“). 16 Liesma? Kdyby tento jazykovědec byl Litevec nebo Lotyš, bez sebemenšího zaváhání by považoval tato příjmení za baltská. A rozhodně by si nezasloužil výtky za nekritický přístup, protože téměř vždy by měl tento badatel naprostou pravdu. Téměř vždy — nikoli však tehdy, když se taková příjmení nacházejí ve finském seznamu příjmení. V tomto posledním případě jde většinou o čistě finská příjmení a ani ta z nich, jejichž finský původ není zcela nepochybný, rozhodně nejsou baltská. Aplūkosim, piemēram, uzvārdu Vilkas, kas 1970. g. Somijā ir reģistrēts 90 reizes (tātad 90 Somijas pilsoņiem vai pastāvīgajiem iedzīvotājiem ir bijis šāds uzvārds); vēl 7 reizes ir reģistrēts uzvārds Vilka, kas tik pārliecinoši izskatās pēc latviešu valodas sieviešu dzimtes. Starp citu, arī relatīvi augsta frekvence jeb sastopamība ļauj dažos ne gluži skaidros gadījumos par ticamāku uzskatīt somisku interpretāciju. Bet šajā konkrētajā gadījumā, par Vilkas runājot, nekāda pamata šaubām par tā somiskumu nav, jo somu valodā ir vispārpazīstams adjektīvs vilkas ”mundrs, žirgts”. Protams, ka šajā tāpat kā visos citos līdzīgos gadījumos nevar gluži kategoriski apgalvot, ka starp visiem šiem somiem ar uzvārdu Vilkas nav ”nomaskējies” arī kāds lietuvietis Vilkas. Šādu iespējamību nevar noliegt, pārbaudīt to ir grūti, kaut arī principā iespējami, taču šādas pārbaudes rezultāti nekādi nemaina pamattēzi: uzvārdam Vilkas Somijā ir somiska cilme (varbūtējs izņēmuma gadījums tikai apstiprinās likumu). Uveďme ještě několik příkladů. Příjmení Kaunas, které je sice zaznamenáno pouze čtyřikrát, zřejmě souvisí původem s finským kauna „nenávist, zloba“, nelze vyloučit ani souvislost s finským kaunis „krásný“. Je pravda, že malý počet nositelů tohoto příjmení ve Finsku dovoluje považovat za ne zcela nemožnou i litevskou interpretaci. Příjmení Raitis (51 nositelů) naproti tomu nemá nic společného s lotyšským adjektivem raits ani s lotyšským osobním jménem Raitis, které je od něj odvozeno. Ve finštině existuje adjektivum raitas „neopilý; svěží“ a uvedené příjmení s ním nepochybně souvisí. Příjmení Wasara má společný původ nikoli s lotyšským a litevským apelativem vasara, nýbrž s finským vasara „kladivo“, které, jak známo, patří do jedné etymologické rodiny s lotyšským ugrofinským výpůjčním slovem veseris. Ve Finsku jsou také příjmení jako Suni a Aste. Ačkoli vypadají tak lotyšsky, jejich původ je přesto nejspíše třeba hledat ve finštině. Vždyť aste není jen pýchou lotyšského psa, ale ve finštině také znamená „stupeň, gradace“. Je ovšem třeba uznat, že slovo s takovým významem se pro motivaci antroponyma příliš nehodí. Není náhodou, že frekvence příslušného příjmení je 1 — v roce 1970 tedy ve Finsku žil jediný člověk s tímto příjmením. Přesto může jít o čistě finské příjmení; ostatně existuje mnoho dalších nepochybně finských příjmení s jediným nositelem, například Hautapakkonen, Hietinen, Hyötiläinen, Iteskinen, Ryssä, Kustaanpoika atd. Lotyšský původ příjmení Aste je nepravděpodobný také proto, že v lotyštině není oblíbené3, ačkoli příslušné apelativum patří k základní slovní zásobě. Možná stojí za to zvážit i nějakou jinou možnost původu tohoto příjmení 3 V díle V. Staltmane se takové příjmení vůbec nevyskytuje, jednou je však zaznamenáno Vilkate (Сталтмане В. Латышская антропонимия. Фамилии. М., 1981, С. 126). 17 možnosti (z germánských jazyků?)? Situace je poněkud odlišná u příjmení Bernas (24 záznamů), Bārmas (16 záznamů). Celkem tedy 40 záznamů, což je příliš mnoho na to, aby bylo možné tato příjmení vysvětlovat jako baltská, ačkoli nejsou ani finská. V zděděné apelativní slovní zásobě finštiny nemají odpovídající výrazy a ani mít nemohou, už z čistě fonetických důvodů, neboť hláska b se ve finštině objevila až s rozvojem spisovného jazyka. Jsou tato příjmení snad švédská? Ve Švédsku se vyskytují příjmení⁴ Barne, Bern, Berna, Bernas a také další příjmení s týmž slovním základem, jejich frekvence je však velmi nízká (nás nejvíce zajímající Bernas je zaznamenáno čtyřikrát, kdežto nejoblíbenější z této skupiny — Bern — dvanáctkrát). A přece se švédský původ finských příjmení Bernas, Bārmas zdá mnohem pravděpodobnější než původ baltský (tím spíše, že v litevštině sice existuje apelativum bermas, odpovídající příjmení však není doloženo⁵). Je možné, že souvisejí s oblíbeným skandinávským osobním jménem Björn? To, že původ toho či onoho příjmení není třeba hledat v cizích zemích, lze tvrdit nejen tehdy, když má příjmení poměrně vysoký počet záznamů, ale i tehdy, když patří do celé řady příjmení odvozených od téhož slovního základu. Tak například příjmení Sarma má ve Finsku jediného nositele a odpovídající finské apelativum také není snadné najít. Baltský původ by se tedy zdál docela možný. Je však třeba vzít v úvahu řadu příjmení tvořenou jmény Sarmas, Sarme, Sarmi, Sarmia, Sarmio, Sarmo, Sarmu, Sarmasto, Sarmavuori aj. (mimochodem, frekvence těchto příjmení je nízká). Existenci takové řady lze považovat za dostatečný důkaz toho, že všechna tato příjmení, včetně příjmení Sarma (ať už je jejich konkrétní etymologie jakákoli), jsou nakonec přece jen finská. A na závěr tohoto stručného přehledu příjmení tohoto typu (dala by se nazvat pseudobaltská) je třeba zmínit ještě jednu řadu příjmení: Latvia, Latve, Latvela, Latvāla, Latvri, Latvio, Latvisto, Latvonen, Latvus, Latvisto, Latuanne, Latvās. Zde není žádný problém — frekvence je poměrně vysoká (například Latvus má 21, Latvio 38 a Latvia dokonce 625 záznamů) a odpovídající finské apelativum lze snadno najít: latva „koruna stromu“. V tomto případě je tedy třeba pouze poznamenat, že uvedená řada příjmení nemá s Lotyšskem nic společného — stejně jako příjmení Lieto, Liettu, Lietu nemají nic společného s Litvou (jejich základem je finské adjektivum lieto „mírný“). Na závěr několik úvah o skutečně baltských příjmeních ve Finsku. Finská jazykovědkyně Pirkko Nuolijervi (Pirkko Nuolijärvi) ve svém článku „Monikielinen Suomi“ („Vícejazyčné Finsko“)⁶ uvedla údaje o rozdělení obyvatel Finska podle jejich mateřského jazyka. Podle těchto údajů (převzatých z oficiální statistiky) žilo 1. ledna 1990 ve Finsku 4 Seznam švédských příjmení s údaji o frekvenci je dostupný také na mikrofilmech v archivu onomastického oddělení Výzkumného centra jazyků v Helsinkách. 5 Viz Lietuvju pavardžių žodynas / Ats. red. A.Vanagas. V., 1985. T. 1. P. 239. 6 V dubnu 1991 autorka laskavě zpřístupnila rukopis svého tehdy ještě nepublikovaného článku. 18 žilo 11 lidí, kteří uvedli lotyštinu jako svůj mateřský jazyk, a 10 litevštinu (v těchto počtech nejsou zahrnuti lidé, kteří se ve Finsku zdržují jen dočasně). Mimochodem, v obou skupinách — lotyšské i litevské — je výrazně více žen než mužů, takže lze předpokládat, že ne všech 21 má také baltská příjmení. Počet obyvatel Finska s nepochybně baltskými příjmeními (včetně, jak už bylo řečeno na začátku, i těch, která jsou baltská pouze formou) je však podstatně vyšší — snad čtyřikrát, snad i pětkrát; přesně to nelze říci kvůli nepřekonatelným interpretačním obtížím. Za litevská lze považovat příjmení obyvatel Finska Abmitis, Gazītis, Grasūtis, Graudaitis, Jasbutis, Kairas, Kheinnonas (?), Kinaitis, Klimavičius, Lydeck, Loleytis, Marganavicius, Matschulaidis, Mikalunas, Miklowait, Moraitis, Naujoks, Orlavičius, Panteleit, Wischtukait; za litevská nebo lotyšská — Boleckis, Bruklis, Dauksz, Galinis, Gareckis, Norvila, Norwill, Rimeika, za lotyšská — Behrisch, Behrsin, Behrms (srov. však již uvedené Bernas, Barnas), Ziprus, Zihruls, Tchivtschis, Dauguls, Driksna, Dzirnejs, Gribust, Graudums, Kadik, Kaleij, Kalva (srov. však finské kalvaa „hlodat“, kalvo „blána“), Kruming, Kurmis, Leijneck, Mellais, Norbutts, Ozolins, Peebalg (1 člověk, který je již v seznamu z roku 1990 označen jako zemřelý), Plattai, Preits-Freimanis, Pukit, Purin, Upnal, Vitol a Vitoll, Zemitis, Zvaigzne (pouze v seznamu z roku 1990). Kromě toho byla zaznamenána celá řada příjmení, jejichž interpretace není jistá, přesto však alespoň některá z nich mají zjevně baltský původ (někdy k takovému závěru vedou nikoli jazykové, ale historické úvahy): Abol, Airis, Apala, Ape, Asara, Bemeleit, Bundul, Dreijmann, Dundar, Egli, Eglon-Terho, Elks, Esars, Gabran, Hennieks, Jaeran, Jacobi (jak známo, příjmení tohoto italského typu se vyskytují i mezi lotyšskými pseudoitalskými příjmeními), Jering, Jurasch, Kabata, Kalving, Kamara, Karrasch, Karring, Keyzers, Kerkis a Kärkis, Kylkis, Kischis, Klinthe, Kluss, Kupri, Laisma, Lapina, Lejman, Lohse, Maltusch, Mellen, Nabba, Namdar, Niera, Nykull, Ogle, Otto-Sprunck, Plewe, Presas, Pulkis, Pundars, Purves, Pusor, Rabeneck, Raini a Rains, Rieka, Rosenthal, Sarkano, Seme, Silke, Skrivars, Skroderus, Skuji, Sparre a Spurr, Sporis, Staurast, Svidis, Tolkis, Treij, Valkas a Walk, Vaarnas, Voittis, Zalcman, Zeifert. Mnohé pochybnosti by zde bylo možné poměrně snadno rozptýlit metodou rozhovorů, ta by však vyžadovala více času, než měl autor tohoto článku během svého pobytu ve Finsku k dispozici. Totéž je třeba říci o další skupině — příjmeních, u nichž by se kvůli koncovému -s dalo uvažovat o možné souvislosti s lotyštinou. Ve většině případů však taková souvislost zjevně neexistuje, proto uvedeme jen několik příkladů: Adolfs, Arnolds, Daniels, Edmunds, Ehwalds, Henrichs, Herberts, Georgs; Akers, Birgers, Dahls, Gerts, Jägers, Meiners, Sanders, Smullers, Vilsons, Vollmers, Zeitis atd. Aniž bychom se tentokrát podrobně zabývali jazykovým rozborem výše uvedených baltských, respektive baltských (pobaltských) příjmení, je přesto třeba upozornit na jednu jejich grafickou zvláštnost: několik lotyšských příjmení si zachovalo velmi staré pravopisné rysy (typické pro počátek 20. století), např. Peebalg (v dnešním pravopisu Piebalgs), Behrsin (Bērziņš), Plattais (Platais), Zīhruls (Cīrulis), Kaddik (Kadiķis), Kruming (Krūmiņš), Dszinnejs (Dziņejs)). Majitelé těchto příjmení, respektive jejich rodiny, tedy žijí ve Finsku již dlouho; většina z nich tam zřejmě přišla během prvních dvou desetiletí našeho století. Lze vyslovit 19 hipotēzi, ka lielākā daļa no šiem cilvēkiem ir izceļojuši no Latvijas tūlīt pēc 1905. gada revolūcijas. Vēsturisks pētījums par to, kā šie cilvēki nonākuši Somijā un kādas ir bijušas viņu turpmākās likteņgaitas kopā ar ģimenēm līdz pat mūsu dienām, būtu, bez šaubām, ne tikai interesants, bet arī pamācošs. Varbūt atradīsies vēsturnieks, kas uzņemsies šādu uzdevumu? Personvārdu lingvistiskā analīze šai gadījumā veidotu analīzes pirmo pakāpi. SEZNAM FINSKÝCH PŘÍJMENÍ POHLEDEM BADATELE BALTŠTINY Shrnutí Údaje pro výzkum prezentovaný v článku byly převzaty ze tří seznamů příjmení obyvatel Finska, které jsou uloženy v archivu oddělení onomastiky Centra pro výzkum místních jazyků v Helsinkách. Hlavním cílem článku je poukázat na paralely mezi finskými a baltskými příjmeními. Příjmení jako Vilkas, Kaunas, Aste, Bernas, Sarma, Vasara a další vypadají baltsky pouze na první pohled. Ve skutečnosti jde většinou o finská příjmení odvozená od odpovídajících obecných slov (např.: Vilkas od finského přídavného jména vilkas „čilý, čiperný“; Kaunas od finského apelativa kauna „nepřátelství, zlo“ nebo přídavného jména kaunis „krásný“; Vasara od finského apelativa vasara „kladivo“; srov. lotyšské vasaris, pocházející z ugrofinských jazyků atd. Poněkud odlišná situace je u příjmení Bernas a Bärnas. Ve finské apelativní slovní zásobě nemají odpovídající výrazy a hláska b je přejata pouze z písemných pramenů. Je možné, že tato příjmení vznikla pod vlivem skandinávského osobního jména Bjorn. Příjmení Latvia, Lāve, Latvella, Latviala, Latvī, Latvio, Latvisto, Latvonen, Latvus a další na první pohled vypadají jako lotyšského původu. Snadno u nich však lze najít finské apelativum latva „listy, listí“, takže tato příjmení nemají s Lotyšskem nic společného. Totéž platí pro Lieto, Liettu, Lietta (finsky lieto „jemný“). Je třeba zdůraznit, že většina lotyšských příjmení ve Finsku si zachovala skutečně staré pravopisné rysy (typické pro počátek 20. století), např.: Peebalgs (dnes Piebalgs), Zihruls (Cīrulis), Kadak (Kadikis), Dszmejs (Dzinējs) a další. 20