Kalbininkės sugrįžimas

mokėti, laukas, toli, sotūs na jedné straně a staroslověnské mogą, lęgą, ruské dalb, staroslověnské syb na straně druhé (s. 108–110) zastupují různé kořeny. Kvůli rozdílnému vokalismu kořene nelze etymologicky spojovat ani litevské glodùs a lotyšské gluds (s. 109), litevské brėžti a braũkti (s. 114). Vztah původu mezi litevskými nãmas a dimstis „Hof(raum), Gut“ (s. 109) je sice nejasný16, nelze však vyloučit možnost, že namas, lotyšské nams mají samostatný kořen *nem-. Staroslověnské trepetati a ruské pryskatb je také lépe nespojovat s litevským drebėti a ruským bryzgatb (s. 104–105), nýbrž je považovat za samostatné kořeny17. Rozdíl souhlásek na začátku slov litevského strãzdas, lotyšského strazds a slovanského 'drozdъ (s. 104) je třeba vysvětlit Siebsovým zákonem. Litevské geĩsti nemá „-ds- (s. 100), nýbrž je složeno z kořene geid- a infinitivního formantu *-t(e)i, takže na morfematickém švu je *-dt- (> *-tt- > -st-). Na s. 94 se uvádí, že pirštas a staroslověnské prъstъ mají litevské š a slovanské s z ‚k‘, zatímco na s. 115 jsou zařazeny mezi slova, která mají v litevštině š vzniklé z indoevropského ‚s po r. Na s. 293 se uvádí, že koncovka gen. sg. o-kmenů ‚-ā (vilko, staroslověnské vlьka) pochází z indoevropského ‚-ās; na s. 210 a násl. se správně dokazuje, že jde o starou ablativní koncovku (‚-ōd). Na s. 178–179 je finské paimen „Hirt“, na s. 208 je již správně uvedeno piemen. Na s. 179 najdeme pruské menschon „des Fisches“, na s. 263 správně „des Fleisches“. Pruské guntwei není 1. plur. (s. 69). Místo litevského taišyti (s. 96), pruského sachis (s. 101), staroindického ugnis (s. 110), litevského taisytis (s. 116), lotyšského bārti (s. 141), litevského sù vienà šviesà (s. 226), instr. sg. bãdu (s. 227, pozn. 269), gen. du. Dvjijų karvių mají být postupně tašyti, sackis, ágnis, taušytis, bārt, sù vienà šviesà, badù, dvijjų karvių. Simas Karaliūnas NÁVRAT LINGVISTKY Tamara Buch. Opuscula Lithuanica. Wydal Wojciech Smoczyński, Warszawa, 1998: Katedra Językoznawstwa Ogólnego i Bałtystyki Uniwersytetu Warszawskiego, 381 p. Známá naše germanistka Ina Meiksinaitė v nedávno zveřejněných vzpomínkách na svou sestru Tamaru Buchienė citovala úryvek z jejího dopisu monsignoru Vincentasi Mincevičiusovi, který žil v Římě: „A co to se mnou ten život vlastně dělá! Vždyť jsem vždycky chtěla jen žít v Kaunasu, procházet se po březích Nemunu, potřebovala jsem borové lesy, jezera, klid, proč jsem musela žít v různých zemích, mezi různými lidmi, mluvit různými jazyky a – právě teď – přijít o 16 F r e a n k e l E. Litauisches etymologisches Wörterbuch, I, Heidelberg–Göttingen, 1962, 483. 17 Ф а с м е р М. ЭСРЯ III (1987) 391, IV (1987) 99. 252 „pátého občanství“1. Tato slova skutečně výstižně popisují život talentované badatelky litevského jazyka, naplněný tragédiemi a těžkými zkouškami. Narodila se (3. 7. 1923) ve Vitebsku, městě Marca Chagalla. Později se s rodinou vrátila do vlasti svých rodičů, do Litvy. Navštěvovala německé gymnázium v Kaunasu. Maturitní vysvědčení získala již na litevském gymnáziu 21. června 1941. Hned následujícího rána ji vypuknutí války zaválo do odlehlého koutu Ruska; pracovala jako traktoristka a studovala germanistiku v Gorkém. V prvních poválečných letech byla aspirantkou akademika Viktora Žirmunského na Leningradské univerzitě, poté vyučovala na Vilniuské univerzitě a Čeljabinské pedagogické univerzitě. Znovu v Litvě a několik let práce, které výrazně ovlivnily další směr bádání mladé vědkyně, v Ústavu litevského jazyka a literatury2. O něco déle (1957–1967) působila jako docentka na Varšavské univerzitě. Kurzy litevštiny přednášela také na Sorbonně a na Chicagské univerzitě. V těžkých obdobích života, zejména během pobytu v Paříži, zakusila přátelskou duchovní i hmotnou podporu významného sémiotika Algirdase Julia Greimase, monsignora Vincentase Mincevičiuse a dalších. Nepříznivé okolnosti (o nichž se v Litvě vědělo jen málokomu) ji nutily neustále měnit země i zaměstnání a často žít odděleně od rodiny. Tamara Buchienė, zasažená těžkou nemocí, zemřela 7. února 1970 v Haifě (Izrael). Bylo jí teprve čtyřicet šest… Každý badatel litevského jazyka jistě rád vezme do rukou nedávno vydané vybrané lituanistické práce Tamary Buchienė, které sestavil jeden z nejvýznamnějších polských baltistů Wojciech Smoczyński a vydala katedra obecné jazykovědy a baltistiky Varšavské univerzity. Kniha začíná vzpomínkami sestavovatele na Tamaru Buchienė. Jejich autor v nich velmi srdečně vzpomíná na svou učitelku a charakterizuje její pedagogickou činnost na Varšavské univerzitě. Samostatně (Nota wydawnicza) jsou vysvětleny okolnosti přípravy a vydání této publikace. V knize Opuscula Lithuanica jsou shromážděny téměř všechny významnější lituanistické práce Tamary Buchienė, publikované ve vědeckých periodikách různých zemí. Jsou uvedeny v jazycích, v nichž byly poprvé vydány: německy (15 prací), polsky (13), litevsky (3), anglicky (2), rusky (2) a francouzsky (1). Sestavovatel knihy rozdělil všechny publikované práce do osmi oddílů. Sedm z nich tematicky pokrývá tyto oblasti lituanistiky: fonologii, akcentologii, slovesný systém, jazyk Malé Litvy podle gramatiky Danielia Kleina, jazyk Kristijonase Donelaitise, litevská nářečí v oblasti Seinai a onomastiku Seinai. Shromážděné práce ukazují, že autorku zajímal jak původ a vývoj různých jevů litevského jazyka, tak jejich užívání v současném spisovném jazyce či nářečích. 1 Meiksinaitė I. „Ne mūsų valia!“ – Naujasis Židinys – Aidai 5–6, 1998, 311. 2 Tamaru Buchienė doporučil (v roce 1953) řediteli Ústavu Kostu Korsakovi na místo vědecké pracovnice jeho přítel z mládí a tehdejší ředitel Knižního ústavu Antanas Ulpis (1904–1981), „člověk vznešeného srdce a ducha, který vždy podporoval pronásledované“ (slova I. Meiksinaitė). 253 Ve třech článcích osmé kapitoly se probírají otázky germanistiky. Avšak pouze první z nich (Die reflexive Konstruktion der Verba im Gotischen) je, dalo by se říci, čistě germanistický. Zbývající dva – Zum ostpreussischen Deutsch im XVII–XVIII Jh. a Remarks on the syntactic influences of German in neighbouring non-German dialects (mimochodem, spoluautorkou posledního z nich, stejně jako jednoho článku z kapitoly o fonologii, je polská lingvistka Zuzanna Topolińska) – se týkají také lituanistiky: obsahují poznámky o písemnictví litevských obyvatel Malé Litvy a srovnávají některé jeho jazykové rysy s odpovídajícími jevy němčiny. Práce věnované tematice Malé Litvy obecně tvoří poměrně velkou část pozůstalosti Tamary Buchienė: o litevštině tohoto kraje na základě gramatiky Daniela Kleina je v knize otištěno 6 článků (jeden z nich má spoluautora Jonase Palionise), zatímco jazyk velkého pěvce rolníků Kristijonase Donelaitise je rozebírán dokonce v 7 článcích a v dosud patrně málokomu známé rozsáhlé, avšak nedokončené studii The phonological system of the „Metai“ by Christian Donelaitis (s. 129–199). Autorka tuto studii napsala polsky. Její anglický překlad z roku 1974 (Lithuanian Phonology in Christian Donelaitis) vyšel v Haifě. Bohužel se neodborně přeložený text hned po vydání dočkal výtek od lingvistů; je proto velmi potěšující, že nově publikovaný anglický text pečlivě zrevidoval profesor Axel Holvoet. Litevští dialektologové a badatelé litevské onomastiky mají příležitost znovu obrátit pozornost ke článkům lingvistky o litevských nářečích v okolí Sejn, soustředěným na jednom místě, a k zajímavým místním názvům tohoto kraje, které jsou zveřejněny a rozebrány v 6 článcích. Mimo jiné byl článek o hydronymech sejnského a suwalského kraje napsán společně s naším proslulým lingvistou Petrem Jonikem. Je třeba připomenout, že Tamara Buchienė si během působení na Varšavské univerzitě velmi oblíbila Litevce z okolí Sejn. Někdy zde trávila celé měsíce. Jeden z autorů tohoto článku, který lingvistku navštívil doma ve Varšavě v Lumumbově ulici, poznal, s jakou hrdostí hostům ukazovala ubrusy a přehozy darované Litevci z okolí Sejn a nabízela jim „litevský“ med. Knihu uzavírá článek Jonase Palionise, napsaný anglicky v roce 1971, In memory of Tamara Buch, seznam publikací lingvistky, věcný rejstřík a rejstřík osobních jmen a seznam vlastních jmen z okolí Sejn a Suwalk. Mimochodem ze seznamu publikací, který čítá 44 položek, vyplývá, že do Opuscula Lithuanica nebyla zařazena disertace Tamary Buchienė obhájená roku 1951 v Leningradě, Возвратная конструкция глагола в германских языках; samostatně vydaná kniha Die Akzentuierung des Christian Donelaitis (Wrocław etc., 1961, 147 p.); studie Pirmosios spausdintos lietuvių kalbos gramatikos (spoluautor Jonas Palionis), vydaná v knize Pirmoji lietuvių kalbos gramatika. 1653 metai (Vilnius, 1957); a 5 kratších článků z různých periodik, stejně jako Atsiminimų nuotrupos, publikované v Litvě (Proskyna 3, 1989, 164–177) a přetištěné v Polsku (Linguistica Baltica 2, 1993, 301–313). Do bibliografického seznamu nebyla zahrnuta 254 v knize je otištěna zmíněná studie The phonological system of the „Metai“ by Christian Donelaitis. Profesor Wojciech Smoczyński, který pečlivě připravil Opuscula Lithuanica Tamary Buchienė (Buch), si do dlouhého seznamu svých zásluh o lituanistiku připsal další velmi významnou položku. Práce zveřejněné v této knize zároveň jako by u příležitosti 75. výročí narození přivedly jejich autorku zpět do krajů, které musela opustit, ať už z vlastní vůle, či nikoli. Kazys Morkūnas, Algirdas Sabaliauskas Rejstřík časopisu Zeitschrift für Vergleichende Sprachforschung, svazky 1–100 (1851–1987). Zpracovali Ivo Hajnal, Christiane Schaefer, Gerhard Schaufelberger a Sabine Ziegler. Vydal Alfred Bammesberger, Vandenhoeck & Ruprecht v Göttingenu, 1997, 324 s. V roce 1987 vyšel jubilejní, stý svazek historicko-srovnávacího jazykovědného časopisu „Zeitschrift für Vergleichende Sprachforschung“, který v roce 1851 založil významný německý lingvista Adalbert Kuhn. Tento svazek sestavili jeho redaktoři Alfred Bammesberger a Günter Neumann tak, aby 25 otištěných článků odráželo aktuální problematiku a metodologii výzkumu indoevropských jazyků. Ohlas byl nečekaně příznivý – vyšlo několik desítek recenzí i kratších hodnocení, v nichž byla komplexně posouzena úloha časopisu v historicko-srovnávací indoevropeistice. Dvě recenze vyšly také v litevském jazykovědném tisku – recenze V. Grinaveckise v „Mūsų kalba“ (1988, č. 6, 34–35) a V. Urbutise v „Baltistika“ (25, 1989, 188–190). Profesor dr. Bernhard Forsmann z Univerzity Friedricha-Alexandra [Erlangen-Nürnberg] ve své recenzi v časopise „Universitas“ (č. 12, 1988, 1329–1330) navrhl sestavit všeobecný rejstřík (Gesamtregister). Jak uvádí profesor dr. Alfred Bammesberger v předmluvě redaktora, redaktoři i nakladatelství tento návrh rádi přijali. Za finanční podpory Deutsche Forschungsgemeinschaft se na sestavování rejstříku střídavě podíleli dr. Christiane Schaeferová (Svobodná univerzita v Berlíně), dr. Sabine Zieglerová (Univerzita ve Würzburgu) a dr. Ivo Hajnal (Univerzita v Curychu), zatímco na uspořádání shromážděného materiálu se významně podílel Gerhard Schafelberger (Univerzita v Curychu). Technické práce probíhaly na Katedře anglické filologie a srovnávací jazykovědy Univerzity v Eichstättu, kterou vede profesor dr. Alfred Bammesberger. Svazek rejstříku obsahuje: obsah, s. 5–6; předmluvu redaktora, s. 7–8; rejstřík autorů, s. 9–209; věcný rejstřík, s. 209–321; a seznam redaktorů časopisu, s. 323–324. Rejstříky autorů a věcný rejstřík jsou, jak se rozumí samo sebou, sestaveny v abecedním pořadí. Jsou uvedeni všichni au- 255