Terminologinis Lauryno Ivinskio palikimas

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XL (1998) Albina AUKSORIŪTĖ Lietuvių kalbos institutas, Vilnius TERMINOLOGICKÉ DĚDICTVÍ LAURYNA IVINSKISE Laurynas Ivinskis (1810–1881), vienas didžiųjų XIX a. Žemaičių švietėjų, dažniausiai minimas kaip pirmasis lietuviškų kalendorių rengėjas. „Metskaitliai“ buvo svarbiausias, bet ne vienintelis jo darbas. L. Ivinskis sugebėjo aprėpti nemažą įvairių sričių – paliko gamtos mokslų veikalų, leksikografijos, kalbotyros darbų, Vakarų Europos prozos ir poezijos vertimų, grožinės literatūros kūrinėlių. Většina prací L. Ivinskise, zejména z oblasti přírodních věd, je důležitá také pro terminologii. Při psaní o různých oborech se setkával s potřebou litevských termínů, protože o některých věcech psal litevsky jako první. Tento článek se zabývá pracemi L. Ivinskise zajímavými z hlediska terminologie a uvádí počet litevských termínů, které autor používal, i obory, k nimž lze tyto termíny přiřadit. První kalendář „Metu skajtlus ukiniszkas…“ vyšel v roce 1846 a L. Ivinskis každoročně až do roku 1865 vydával jeden kalendář, s výjimkou kalendářů z let 1853 a 1854, jejichž tisk zakázala carská cenzura. Po zákazu tisku vydal kalendář na léta 1865–1866 ruskými tiskacími písmeny. V roce 1878 vyšel litevský kalendář L. Ivinskise v Sankt Peterburgu; později spolupracoval na litevských kalendářích vydávaných v Tilžė. Ve svých kalendářích L. Ivinskis uvádí nejen systematický seznam dnů celého roku, přehledy ročních období, církevních svátků, historických událostí a odpustků, seznamy a tabulky jarmarků konaných v městečkách, ale také různé články, které zařazuje do dodatku, jenž sám nazval „Pridėjimas“. Články ve většině kalendářů jsou rozděleny do dvou částí – náboženské a hospodářské. V pozdějších kalendářích byla zařazena i třetí, literární část. V hospodářské části je řada článků věnována otázkám lidového léčitelství a veterinářství. L. Ivinskis v nich radil, jak léčit různé lidské a zvířecí nemoci. V těchto článcích autor použil přibližně 180 termínů z oblasti lidového léčitelství, z nichž 131 označuje lidské nemoci. Někdy uvedl synonyma a také polské nebo latinské ekvivalenty těchto termínů, např. grįžielie, griezielė (ira taj didzioja rankas naria skausmas; 1851: 46)1; užmušimas nuog kraujo, apopleksėje 1 V závorkách se uvádí vysvětlení L. Ivinskise, pokud je k dispozici, a rok vydání kalendáře a číslo strany. 32 (1878: 28); digulis, lili sza (1851: 46); tanduonis (jinde twiega wad in, pol. zanog-cica; 1852: 33); pektos rauplė, karbunkutas (1862: 33); pritwirtinė (1849: 31); sausgita rankose ir kojose, revmatismus (1879: 40); kautajodis (ira taj liga kure gadin kautą; 1851: 46) a další. Veterinárních termínů je o něco méně – 110, z nichž 81 jsou názvy nemocí hospodářských zvířat, např. patrikimas, pol. Wściekłizna (1849: 32); giwoliu peles (1849: 33); ptaučziu puwimas giwoli u, lat. Pleuro – pulmonia rheumatico exudativa (1859: 56); raupojimas awiun, pol. ospica owiec (1847: 33); užkibimas szunun uslies, pol. Nosacizna (1850: 36) a další. V dalších článcích L. Ivinskis učil, jak pečovat o hospodářská zvířata, pěstovat zeleninu a obilí a vykonávat další zemědělské práce. V těchto i jiných článcích praktického zaměření se skrývá rozsáhlé bohatství lidové terminologie. Autor uvedl přibližně 80 lidových zemědělských termínů, např. skinstasis kritimas (1862: 29); grudun sirpinimas ant tauka (1862: 30); siekhu daiginimas agurku (wogur-klu; 1851: 44); roputsieklė (1856: 42); siejimas ropučziu isz siektas (1856: 42) a další. Část věnovaná hospodářství obsahuje mnoho rad, jak vést domácnost a vařit jídlo. L. Ivinskis používal asi 180 termínů z těchto oblastí, např. nuowalimas skardiniu ta ira: bliekiniu aptukusiu indu (1847: 33); praginimas skruzdu n isz namun (1856: 47); weleji-mas drabužiu su roputiemis (1847: 28), krušzinis (gieratas isz obutuh ir dulu pas mus ira wadinamu Krušziniu, o swéčioje szalieje Cidaru; 1847: 30); atkajtas (viral as, uzszalus atszi lditas, atkajtomis vadinams; 1847: 35); pasukas (pasilikens skinstimas sviestuj susukus vadinas pasukas; 1878: 32); pieno susitraukimas (varszkie turies susitraukti, sukietieti krupietay susimesti ir butinay pasirodyti. O taj ira pieno susitraukimas; 1878: 29) a další. Je zde také asi 80 řemeslných termínů a několik slov z lidové ekonomiky, např. klajstras (isz ropučziu klajstras (lumie) ira sugadnus klejawimuj; 1847: 32); roputinis klajstas (sugadnus dirbantims abi čzius, kningu apswadintojems, siuwiejems ir kitims amatininkams; 1847: 32); paprastoje skura (dar szikszniszkaj neizsdirbta; 1878: 42); nagines (1878: 42); kitawonė stikla (1859:60); leštění a broušení železa (1878: 42); prejkalinė, kromas, lat. taberna, institoria taberna (1856: 55) a další. V kalendářích jsou uváděny také poznatky z astronomie, geografie a meteorologie; používá se přibližně 80 termínů z těchto oborů, např. mienesia atmajnas (atsimajnima mienesia šwiesibes, wadinam: Mienesia atmajnas; 1850: 9); mienesia užtemimas (kad žiamė atsirand tarpe saules ir mienesia, kuriam partrau k swiesibe, ira: mienesia užtemimu, o tas wisumet priput pilnjoje; 1850: 9); užtemimas saules ratuotas (1856: 40); svět (wisa musu žiamė ant kurios giwenam Pasaulė wadinama; 1857: 10); světadíl (žiamė […] ira parskirta ing 5 dales, wadinamas Pašwietiemis; 1857: 10); zemětřesení (1861: 22); sopečný pramen (ant wirszukalnia atsiwieri ugnieta wersmie; 1861: 24); krupobití a kroupy s větrem (1856: 41); lijundra, apskarda (1861: 27); wieputos (dangus buwa aptrauktas wieputomis (sausomis debesiemis); 1861: 29) a další. 33 V kalendářích z let 1862–1864 L. Ivinskis otiskl teoretický článek „Příroda“, v němž pojednává o živé a neživé přírodě. Uvedl v něm botanické, zoologické, mineralogické a další termíny, např. rozdělil ptáky do 6 skupin: 1. Dravci: sem patří: jestřáb, pták jestřábník, orel, vrána, káňě, kliekis (supis). 2. Vrabčí: vrabec, konipas, wiwirsis (cirulis, wituris), drozd, vlaštovka. 3. Skákaví: straka. 4. Domácí ptáci: kohout. 5. Dlouhonozí: pštros, čáp, volavka a bekasina. 6. Vodní ptáci: husa, kachna, potápka (1862: 43–44). Termíny z přírodních věd se vyskytují nejen v tomto teoretickém článku, ale i v mnoha článcích praktického zaměření. L. Ivinskis uvedl přes 300 botanických termínů, převážně názvů rodů a druhů rostlin – 283, a přibližně 215 zoologických termínů, tj. názvů rodů a druhů zvířat, ptáků, ryb a hmyzu. V „Metskaitliuose“ L. Ivinského je celkem více než 1600 termínů z různých oborů. L. Ivinskio veikalo „Pasauga“ (1876) buvo išspausdintas tik vienas egzempliorius, nes caro cenzūra neleido jo tiražuoti2. Šiame Gyvulių globos draugijos paskelbtam konkursui parašytame 51 puslapio darbe L. Ivinskis pirmą kartą iškelia gamtos apsaugos klausimą, gyvybės saugojimo ir globos problemą. Pabaigoje jis pateikė abėcėlinius knygelėje paminėtų zoologijos ir botanikos terminų sąrašėlius, kur nurodė ne tik genčių, bet ir rūšių bei eilių, kurioms tos gentys priklauso, pavadinimus. Pirmajame sąrašėlyje, pavadintame „Surašzimas giwunju dalijku minawotu toje kningoje su parodimu anun ejlos, pri kurios prigut“, yra 61 gyvūnų genčių pavadinimas, 97 rūšių bei 31 eilių pavadinimas, keletas veislių pavadinimų, iš viso 216 zoologijos terminų. Botanikos terminai pateikti sąrašėlyje „Suraszimas medziu ir zoliun minawotunju šzioje kningoje“, iš viso jų yra 150, iš jų 46 augalų genčių, 64 rūšių ir 26 eilių pavadinimai. Greta lietuviškų genties ir rūšių pavadinimų duodami ir lotyniški terminai, pvz.: Lapė, lot. Vulpes. Giwapliesže isz ejtos szunun ir diet to wadinas: szuo Lapé, lot. Canis Vulpes (p. 43)3; Piktwarłė kitaip Rupuozė, Rupkė, lot. Bufo. Stąnkis beuodegis. Pas mus tajkose: Piktwarłė pitkojė, lot. Bufo cinerea. P. žaloje arba zalėj karpuotojė, lot. B. viridis. P. kukuojentė, lot. B. igneus (lot. Bombinator igneus) (p. 44); Czesnakas. Pagal kitun Błodustas, wejslies Swoguniriu. Labiausej wartojama ira dwė wejsle: Błodustas Swognonas, lot. Allium Cepa ir Błodustas Czesnakas, lot. A. sativum (p. 47). 2 Viz Tyla A. Osud knihy „Pasauga“ Lauryna Ivinského. – Ivinskis L. Spisy, Vilnius: 1995, 395–400. 3 Uvádějí se stránky originálu. 34 V „Pasaugoje“ je více termínů, než kolik jich bylo uvedeno v seznamech. Jde o termíny z oblasti ochrany přírody, např. giwolių sargintinė (s. 38); sargintuwė (s. 39); draugie pasaūgos giwolių (s. 38); poslední termín autor vysvětlil takto: Ira taj žmoniun draugie, turęnte savo platę riedą, mažne wisose, didesniose karalistiese (s. 38), a také o geografické termíny, které jsou obvykle podrobněji vysvětleny, např.: prigimtė dalijkaj (tur nuokentietė nuog prigimtun dalijku, kurejs ira: žemė, wanduo, oras, ugnis ir sutwierimaj giwiejey; p. 31); katnas; katwa (daugibė katnu ir katwun susitraukie iš smulkiausiu akiemis nepriregamu giwuteliu, o tiktaj par stiklinus padidinamunsius pabukus; p. 23–24) a další. L. Ivinskis ve své knížce zmínil několik názvů lidských nemocí, např. koliera (s. 21), maras (s. 21), a také názvy nemocí zvířat, např. pažandes (s. 8); dusulis arba sinitis (s. 10) a další. Radil, jak pomocí různých látek hubit škůdce a parazity; například k trávení much navrhoval vzít z aptiekos karcziojo medzio, wadınamo Kwasje (s. 11), stínky hubit su swies-tu geraj sumaiszius truputį giwojo sidabro (s. 24), rusy a šváby – wirinąnt boraksą su atumi (s. 24) a blechy a štěnice – su persiniemis dulkmiemis barstąnt trobos asta ir tową (aptiekose wadınas: Insektenpulwer) (s. 24). „Pasaugoje“ se nacházejí také názvy koňských postrojů a další lidové termíny. Jediný vytištěný exemplář L. Ivinského „Pasaugy“ i její rukopis jsou uloženy v Ústředním státním historickém archivu Ruska v Sankt Peterburgu a ve „Spisech“ L. Ivinského vydaných v roce 1995 je obsažena faksimile tohoto díla. Vytištěny byly pouze kalendáře a „Pasauga“, která se ke svým čtenářům nedostala, zatímco ostatní terminologicky významná díla L. Ivinského zůstala v rukopisech. Z rukopisných prací je třeba nejprve zmínit vědecké dílo „Prigimtūmenė, turentė sawieje dalijkus žemies, žoliun ir giwunun su parodimu anun wartojimo“ (dále jen „Prigimtūmenė“), které je uloženo v Krakově v knihovně Polské akademie věd (Polska Akademija Umiejętności). V Krakově se nacházejí dvě části tohoto díla: 1. Žemiėmina, pol. Mineraty, lat. Fossilia, a 2. Žoliėmina, pol. Rośliny, lat. Vegetabilia. V knihovně Ústavu litevské literatury a folkloru (dále jen LTIБ), kde je uložen také největší fond rukopisů L. Ivinského, se nachází rovněž první část „Prigimtūmenė“ Žemietras, lat. Fossilia, která je prvním rukopisným zněním této části. První část uchovávaná v Krakově je doplněnou a opravenou druhou verzí téže části s podstatně rozšířeným úvodem. V knihovně ústavu jsou uloženy také rejstříky termínů „Žemėtrų“ Surašimas žemiėminu, lat. Index Fossiliorum, pol. Spis minerałów, něm. Verzeichniss der Fossilien. V první části „Prigimtūmenė“ popsal L. Ivinskis neživou přírodu, tj. horniny, půdy, kovy, nejvyšší žemaitské hory, řeky, jezera a další. V hlavní části následující po úvodu uvedl více než 400 geografických a mineralogických termínů. Ke každému litevskému termínu je uveden latinský ekvivalent a na mnoha místech také polský a německý ekvivalent, např. Gargżna, lat. Glarea, pol. Żwir, něm. Kies (s. 12); Ragajnis, lat. Silex corneus, pol. Rogowiec, něm. Horn- 35 stein (s. 21); Łaukākaotas paprastasis, lat. Astrios vulgaris. Spathum scintillans, pol. Feldspat pospolity, něm. Der Feldspath oder Orthoklas (s. 22); Ratėnis skarotasis, lat. Actinotus fibratus, pol. Promieniec włóknisty, něm. Der asbestartige Strahlstein (s. 24) a další. L. Ivinskis na některých místech uváděl také synonyma litevských termínů, např. Skarūnis arba Amjōntas, lat. Asbestos. Amiantus. Linum montanum. Asbestus flexibilis, něm. Der Amiant. Kitajp wadinas dar Katnālinis (s. 24–25); Raszmuōskiltis, lat. Schistus pictorum. Schistus graphicus, něm. Zeichenschiefer; paprastaj Juòd k reidė (s. 26); Pàtakšztis arba Patàkstis, lat. Atizoēs micans, pol. Mika, něm. Der Glimmer. Jinde se nazývá katies sidabru, něm. Katzensilber, pol. Kocie srebro (s. 26); Sàkalo druska arba battasis witriōlus, lat. Cadmia sulphurata. Zincum sulphuratum, pol. Siarczan cynku, něm. Die Blende (s. 40). Autor uváděl nejen synonyma, ale na mnoha místech připojil také různá vysvětlení toho, z čeho se daný prvek skládá, kde se vyskytuje nebo k čemu se používá, např. Skīt mēlis, lat. Schistus communis, mensalis, tegularis, durus, pol. Łupek gliniany, něm. Thonschiefer, jinak zvaný Raszmenis, lat. Schistus tabularis, pol. Łupek pisarski, iz ano dirb lenteles rasz imuj ir iz to paties raszikles (s. 4); Uōtas sąnkietrines, lat. Montes transitorii. Maž te ture suakminiejusiu žoliu, wienok gana ira Minksz tgiwiu (vok. Weichthiere, lenk. Mięczakow) ir gatwakôju (vok. Kopffüssler, lenk. Głowonogich), o tabiausej Kotrajniu, lot. Orthoceratites, tarp kiautiniu ir wiežiniu ira: Trigube, lot. Trilobites (s. 9); Sidōklis, lat. Gypsum, pol. Gips, něm. Die Gypse. Daugel ano ira Paneviežio pawiete ties Biržies, kur wadin: Sidoklis ir Žemajčiu apikajmiese ties Szwieksznos, kurin wadin: Gipsas (s. 32–33) a další. Ve druhé části – „Žolėmina“ – je uveden systematický seznam rostlin4, v němž je zmíněno 219 názvů čeledí a více než dva a půl tisíce názvů rodů rostlin, které k nim náležejí, např.: Draugmie XC. Kartpienùmena, lat. Euphorbiaceae, pol. Ostromleczowate, něm. Wolfsmilchgewächse, Rieżtas 1. Kār p pienes, lat. Euphorbieae, pol. Ostromlecze. Kārtpienė, lat. Euphorbia, pol. Ostromlecz, něm. Wolfsmilch (s. 150); Ugmėnė, lat. Basella, pol. Wyćwiklin (s. 158); Twdjūrinis, lat. Murucuja (s. 190); Kwietėnis, lat. Malabaila, pol. Malabaile (s. 196); Spęgntas, lat. Piscidia, pol. Smorzewka (s. 210); Liėnis, lat. Linaria, pol. Lnianka, něm. Leinkraut (s. 222); Kliėszmuō, lat. Rubia, pol. Marzana, něm. Krapp (s. 249). L. Ivinskis sestavil rejstříky litevských, latinských, polských a německých termínů pro obě části „Prigimtūmenė“. Z názvu práce a rukopisu uchovávaného v Krakově 4 Podrobněji viz J a n k e v i č i u s K., J a n k e v i č i e n ė R. Některé nové údaje o práci L. Ivinského v oblasti litevské botanické terminologie. – Botanikos klausimai, Vilnius, 1962, II, 151–163; J a n k e v i č i e n ė R. Laurynas Ivinskis – tvůrce litevských názvů rostlin. – Lauryno Ivinskio Kalendoriaus 150-mečiui, Vilnius, 1997, 40–46; A u k s o r i ū t ė A. Terminologizace běžných slov v 19. století (L. Ivinského „Prigimtūmenė“). – Lituanistica 3(31), Vilnius, 1997, 44–53. 36 Z úvodu první části je patrné, že autor zamýšlel napsat také třetí část „Živočichopis“ o zvířatech, nejsou však známy žádné informace o tom, zda byla tato část napsána. L. Ivinskis se velmi zajímal také o mykologii. V roce 1873 připravil atlas, v němž uvedl kresby hub a jejich vědecký popis. Tento atlas autor zaslal na sjezd botaniků ve Varšavě, kde byl exponát vybrán a odeslán na světovou výstavu ve Vídni. Je jen škoda, že se atlas hub L. Ivinského ve Vídni kamsi ztratil; je však známo, že autor později znovu sestavoval podobný atlas5. Je možné, že část tohoto nového atlasu nebo koncepty starého se nacházejí v rukopisném fondu LTIB. V LTIB jsou uchovávány dvě části – Agaricus aeruginosus III Pratella ir Scaurus Agaricus rufo divaceus (fondy F1–660 ir F1–661), celkem 226 stran s kresbami hub, které nakreslil sám L. Ivinskis; je jich 769. L. Ivinskis věnoval každé houbě samostatnou složku, na jejíž první straně uvedl latinský a vedle něj litevský, polský, někdy dokonce německý, český či ruský název, např., lat. Isaria mucida. Weliėmina kerietojė pol. Włóknica pleśniowata. něm. Keulenschopf. lat. Agaricus rubens. Amanita rubescens. Agaricus pustulatus. Amanita. muchomůrka červená. pol. Muchomor czerwony. Bedłka szaro – czerwono walub siwa. rus. Načervenalá lupenatá houba čes. Sediwa muchomorka. něm. Röthlicher Blätterschwamm. Ve složkách jsou vloženy kresby a houby jsou popsány polsky. Popisuje se třen, klobouk, šupinky, barva, vůně a chuť houby; uvádí se, kde a kdy byly houby nalezeny. Nejvíce hub bylo nasbíráno v letech 1870–1873 a 1876. Z hlediska terminologie je zajímavých 82 litevských názvů hub, které uvedl L. Ivinskis. L. Ivinskis připravil také práci o lidovém léčitelství „Způsob léčení nemocí lidí a zvířat“, tento rukopis se však ztratil6. V LTIB je 86stránkový rukopis L. Ivinského s radami k léčbě lidí a zvířat. Rukopis je napsán na listech různých formátů, je v něm mnoho škrtů, pravděpodobně jde o pracovní verzi. Možná je to koncept práce „Způsob léčení nemocí lidí a zvířat“. L. Ivinskis ve své práci uchovávané v LTIB uvádí, jaké nemoci a jak léčit pomocí různých rostlin či látek. Několik příkladů termínů z tohoto rukopisu: Meilisa paprastoje, lat. Dracocephalum Moldavica; giwatė, lat. Vipera Berus, Python Berus; mietswajnis wabatas [...] kitaip wadinams siustwाबalis, 5 Viz P e t k e v i č i ū t ė D. Laurynas Ivinskis, Vilnius, 1988, 93–95. 6 Viz P e t k e v i č i ū t ė D. Uvedené dílo, 138. 37 lot. Melvė proscarabens; sakala druska, lot. Zinkum oxydatum; kalkstenas, mielinasis akmenelis, lot. Cuprum oxydatum; suchý kašel; horečka zánětu plic u krav aj. Někde je vedle termínu uveden také latinský název, zatímco na konci rukopisu jsou tu a tam uvedeny pouze latinské názvy. V práci se uvádí 113 názvů lidských nemocí a 16 nemocí zvířat, 163 názvů rostlin a 45 názvů živočichů a 72 názvů látek používaných k léčbě různých nemocí. Žemaitský osvětový pracovník sestavoval také všeobecné slovníky⁷. Jeho největší sestavený polsko-žemaitský slovník (Słownik polsko-żmudzki), zahrnující písmena A–R a čítající 2060 stran, je uložen v knihovně Polské akademie věd v Krakově. Fragmenty rusko-litevského slovníku (1193 s.) a rusko-litevsko-latinsko-polského slovníku (96 s.) byly nalezeny v archivu Geografické společnosti v Petrohradě. Tyto všeobecné slovníky obsahují různorodou lexiku, jsou v nich také některé termíny, k nimž jsou místy připojena vysvětlení⁸, např. Akacija –čj.ž.– Akàcije –es.m. (medis) turės žiedus kaipo žirnių (s. 4). Bedla, bąta, –y.f.– Kėmpinė, grįbas su apacze kėmpinieta (s. 43). Buchta, –ty.f.– Atsiàuta, –tõs.m. Wandens ing žiames tãrpa Gkiszulis (s. 93). Gtóg, –u.m.– Gūdobełė, –es.m. krūmas diguotas (lot. Mespilus Oxyacantha) (s. 315). Mašluk, –a.m.– Rièbėsis kazaliekas, grįs: (lenk. Huba Mašluk), lot. Boletus luteus (s. 565). Rzepa, –py.f. – Rõpė, –pies.m. Żoliė darzowini, lot. Brassica Rapa (s. 2048). Články L. Ivinského otištěné v „Metskaitliai“, „Pasauga“ a jeho zde pojednaná rukopisná díla lze rozdělit do tří skupin: 1) články praktického zaměření, 2) popularizační práce a 3) vědecká díla. V článcích praktického zaměření otištěných v kalendářích užíval L. Ivinskis mnoho různých lidových termínů. Mnohé z nich lze nalézt také v popularizačních článcích v kalendářích, v „Pasauga“ a v rukopisu o léčbě lidských a zvířecích nemocí. Vrstvy lidové terminologie skryté v dílech L. Ivinského jsou pro terminologii důležité a je třeba je zkoumat jako jeden ze zdrojů tvorby vědecké terminologie. V popularizačních článcích o přírodě a jejích jevech v „Metskaitliai“, ve vědeckém díle „Prigimtūmenė“ a ve fragmentech „Atlasu hub“ užíval L. Ivinskis vědeckou terminologii. Vědecké termíny musel často vytvářet sám, protože o některých tématech astronomie, geografie a dalších přírodních věd psal jako první litevsky. Většinu názvů minerálů a rostlin v „Prigimtūmenė“ vytvořil rovněž sám autor. Proto díla L. Ivinského a jejich termi- ⁷ Podrobněji viz K r u o p a s J. Leksikografická díla L. Ivinského. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, řada A, 1(8), 1960, 191–198; V i t k a u s k a s V. Jazykové zvláštnosti spisů Laurynase Ivinského. – Lituanistika 3(27), Vilnius, 1996, 23–24. ⁸ Příklady z polsko-žemaitského slovníku. 38 Je důležité zkoumat odkaz nejen při pojednání o jeho činnosti a pracovních výsledcích jako vědce, ale také v širším kontextu – jako jednu z etap vývoje vědecké terminologie. Díla L. Ivinskise jsou dnes důležitá nejen pro výzkum dějin terminologie. Některé termíny, které vytvořil a používal, zejména z oblasti botaniky, se ustálily i v současné terminologii. Přehled děl L. Ivinskise 1. „Kalendář aneb hospodářské letopočty“, 1846–1852, 1855–1864, 1868, 1878. 2. „Ochrana každého živého stvoření, totiž: poučení, jak je třeba zacházet s domácími zvířaty a dobytkem, abychom je chvályhodným způsobem využívali ve svůj prospěch“, Petropilieje, 1876. 3. „Prigimtumėné turenté sawjeje dalijkus žėmies, žoliun ir giwunun su parodimu anun wartojimo. Spis mineralów, roślin i tworów zjyących (zwierzęcych)“ (rukopis). a) Dalis 1. Część 1. Žemiėmina. Minerały. Fossilia, Krokuwa, 61 s. b) Dalis 2. Część 2. Żoliėmina. Rośliny. Vegetabilia, Krokuwa, 43–261. Suras'žimas žolėniu, taj ira: žoliun ir medziu pagal rodbalsu ejłos. Index plantarum. Regestr roślin. Verzeichniss der Pflanzen, 176 s. 4. „Prigimtumené. Taj ira: suras'žimas dalijku žėmies, žoliun ir giwolių su parodimu anun wartojimo“ (žėmietras. Fossilia). (rukopis), 42 s. 5. Suras'žimas žėmiėminu. Index Fossiliorum. Spis mineralow. (rukopis), 64 s. 6. „Agaricus aeruginosus III Pratella“ a „Scaurus Agaricus rufo divaceus“ (Atlas hub, rukopis), 1870–1873, 1876. 7. Práce o lidovém léčitelství (bez názvu, rukopis), 86 s. 8. Slownik polsko–żmudzki (polsko-žemaitský slovník). (rukopis), 2060 s. 9. Rusko-litevský slovník (rukopis), 1193 s. 10. Rusko-litevsko-latinsko-polský slovník. (rukopis), 96 s. Přijato 19. 6. 1998 ZKRATKY čes. – český pol. – polský lat. – latinský LTIB – knihovna Ústavu litevské literatury a folklóru rus. – ruský něm. – německý 39 LITERATŪRA Jankevičienė R. 1997: Laurynas Ivinskis – augalų lietuviškųjų vardų kūrėjas. – Lauryno Ivinskio Kalendoriaus 150-mečiui, Vilnius, 40–46. Jankevičius K., Jankevičienė R. 1962: Kai kurie nauji duomenys apie L. Ivinskio darbus lietuviškos botaninės terminijos srityje. – Botanikos klausimai 2, Vilnius, 151–163. Kruopas J. 1960: L. Ivinskio leksikografiniai darbai. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, serija A, 1(8), Vilnius, 191–198. Petkevičiūtė D. 1988: Laurynas Ivinskis. Vilnius. Petkevičiūtė D. Mokslo žinių žurnale L. Ivinskio kalendoriuose: 1. Medicina. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, A serija, 3(40), 1972, 115–124. 2. Astronomija. – Ten pat, 4(41), 1972, 123–135. Tyla A. 1995: Lauryno Ivinskio knygos „Pasauga“ likimas. – Ivinskis L. Raštai, Vilnius, 395–400. Vitkauskas V. 1996: Lauryno Ivinskio raštų kalbos ypatybės. – Lituanistica 3(27), Vilnius, 17–26. THE TERMINOLOGICAL HERITAGE OF L. IVINSKIS Summary In this paper the works of L. Ivinskis, the Samogitian enlightener of the 19th century, are reviewed from the standpoint of terminology. The number of Lithuanian terms, used by Ivinskis, and their field are specified. In his calendars Ivinskis presented many articles about popular medicine, veterinary practice, agriculture and housekeeping, passed on knowledge about astronomy, geography and history. In these articles he used more than 1,600 various Lithuanian terms. Ivinskis was the first to rise the question about the protection of nature in his work „Pasauga“ (1876). At the end of this book he gave a list of Lithuanian terms which included 216 terms of zoology and 150 terms of botany. An other work of Ivinskis „Prigimtūmenė“ is also a matter of terminological interest. Two parts of this manuscript were found. In the first part of it Ivinskis described inanimate nature (rocks, soils, metals, etc.) and in the second part he presented a systematic description of plants, including 219 names of families of plants and over 2,500 names of genera. In the surviving manuscript of the atlas of mushrooms 82 Lithuanian names used by Ivinskis can be found. Ivinskis also prepared general dictionaries and wrote more works in different fields, which, unfortunately, have not survived to the present day. 40