Nederinamosios žodžių grupės valstybės dokumentų kalboje

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLII (2000) Rasulė VLADARSKIENĖ Univerzita Vytautase Velikého, Kaunas NEKOORDINOVANÉ SKUPINY SLOV V JAZYCE STÁTNÍCH DOKUMENTŮ Větu často (a nezřídka velmi výrazně) rozšiřují průvodní členy tvořící její jádro, které doplňují a zpřesňují význam slov, na nichž závisí. Nazývají se komponenty větných členů, modifikátory, v tradiční gramatice pak přívlastky. Podle syntaktického vztahu ke slovu, které určují, se rozlišují modifikátory (shodné přívlastky) a kvalifikátory (neshodné přívlastky). Pro jazyk státních dokumentů jsou typické dlouhé, vícestupňové nekoordinované skupiny slov – kvalifikátory – určující substantiva. Jejich užívání vyplývá z potřeby co nejpodrobněji popsat pojednávané objekty a jevy. Jednou z hlavních vlastností jazyka státních dokumentů je totiž přesnost; v zájmu jejího dosažení je třeba vytvářet dlouhé skupiny slov se složitou strukturou, aby bylo soustředěně – jedinou větou – předáno co nejúplnější sdělení. K centru nekoordinované skupiny slov – řídícímu slovu – se pomocí řízení připojuje pádový tvar nebo se připojuje infinitiv; ty pak mohou mít další závislá slova. Podle vlastností valence je třeba rozlišovat jednoduchá substantiva a substantiva odvozená od sloves. Řetězec genitivů v kvalifikátorech V jazyce státních dokumentů se velmi často užívá kvalifikátor v genitivu. Důvodem je schopnost genitivu charakterizovat věc z různých hledisek. Genitiv je proto nejčastějším pádem v názvech různých institucí, úřadů, podniků, organizací a jejich útvarů, funkcionářů a dokumentů. Ty se tvoří z několika genitivů, které jsou navzájem různě propojeny, např.: Ministerstvo dopravy Litevské republiky; policejní stráž ochranné služby Ministerstva vnitra Litevské republiky; odbor bytové politiky Ministerstva výstavby a urbanismu Litevské republiky. Takto rozvinuté substantivní skupiny tvoří několikaúrovňové (stupňové, hierarchické) genitivy, které samy mohou mít další závislé genitivy, např.: Ministerstvo kultury (skupina I. stupně, tvořená dvěma genitivy), Oddělení ochrany kulturních památek (skupina II. stupně – tři genitivy). Takové rozvinuté genitivní řetězce umožňují uvést právní podřízenost pojednávaného objektu i jeho další rozlišující znaky. 114 Jedním z nejčastějších významů genitivu v názvech je právní podřízenost: Policejní oddělení Ministerstva vnitra; Oddělení konzulárních informací Ministerstva zahraničních věcí; Oddělení letišť odboru civilního letectví Ministerstva dopravy; Služba kontroly vzdušného prostoru Vzdušných sil Ministerstva obrany. Dalším častým významem genitivu v názvech je oblast nebo povaha činnosti: Statistický úřad; Ministerstvo hospodářství; Státní bezpečnostní úřad; Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a práv spotřebitelů. Genitivy označující oblast nebo povahu činnosti se začleňují do skupin genitivů vyjadřujících právní podřízenost, např.: kultury (oblast činnosti) ministerstva (celé spojení – skupina I. stupně) vydavatelského (oblast činnosti) oddělení (celé spojení – skupina II. stupně). V takových názvech se často vyskytují také shodné přívlasky nebo jiné pády (nikoli genitiv), např.: Komise pro kontrolu cen energetických zdrojů a energetické činnosti; služba zástupců vlády Litevské republiky v krajích; poradce vlády Litevské republiky pro otázky mezinárodních vztahů; zástupce vlády Litevské republiky pro vztahy se Seimasem; tiskový mluvčí Seimasu Litevské republiky. Jedním z důvodů četného výskytu řetězců genitivů v jazyce státních dokumentů je požadavek uvádět v oficiálním úzu úplné názvy institucí a označit všechny vyšší články podřízenosti, např.: Migrační odbor Ministerstva vnitra Litevské republiky; Státní inspekce elektrických komunikací Ministerstva spojů a informatiky Litevské republiky; Oddělení koordinace obchodu obchodního odboru Ministerstva průmyslu a obchodu Litevské republiky. Jsou-li označované věci spojeny s institucí, jejíž název tvoří několikastupňová skupina genitivů, přistupuje navíc přívlastek jednoho stupně. Patří sem: názvy funkcí, např.: vedoucí štábního oddělení Ministerstva vnitra Litevské republiky; komisař pododdělení kontroly nezákonné výroby a oběhu drog pátracího odboru kriminální policie Policejního oddělení Ministerstva vnitra; názvy dokumentů upravujících činnost instituce, např.: Pracovní řád stanovišť hraniční kontroly Státní služby pro dohled nad veřejným zdravím; sazebník služeb poskytovaných Inspekcí státní kontroly vodní dopravy a bezpečné plavby Litevské republiky; předpisy Státního registru správních jednotek a obytných míst Litevské republiky. Dlouhé řetězce genitivů mohou vznikat také v názvech jiných dokumentů, v nichž není zřejmá hierarchie právní podřízenosti, nebo v substantivních výrazech jiného významu, např.: návrh zákona Litevské republiky o podzemních zdrojích; postup provádění zákona Litevské republiky o společenstvích vlastníků bytových domů; ekonomická opatření ke snížení celkové spotřeby alkoholu; jednací řád soutěžního výboru pro přípravu návrhu programu 115 ení; porušení povinnosti vést deník obchodního makléře; doba platnosti osvědčení zástupce celního zprostředkovatele. Dlouhé řetězce genitivů ztěžují styl a částečně i porozumění textu, vznikají však v důsledku specifické povahy názvů používaných ve státních dokumentech. Kvalifikátor slovesných podstatných jmen – genitiv V jazyce státních dokumentů se genitiv často užívá u slovesného abstrakta. Takový genitiv má vedle atributivního významu i další, hlouběji skryté významy. V „Gramatice litevského jazyka“ se píše: „Tento genitiv zachovává stejné významy jako pád, který je ve vztahu k příslušnému slovesu“ (LKG 1976: 417). A. Valeckienė rozlišuje významy takového genitivu podle tranzitivity základového slovesa: „Je-li abstrakt děje vytvořen z intranzitivních sloves, označuje genitiv subjekt děje […], a je-li abstrakt děje vytvořen z tranzitivních sloves, označuje genitiv objekt děje“ (Valeckienė 1998: 152). V jazyce státních dokumentů se vyskytují případy obou významů, např.: Keleivių skridimas be bilieto – užtraukia baudą iki vieno šimto litų (ATPK 1996: 91); Piliečių neatvykimas pagal šaukimą į tikrąją krašto apsaugos tarnybą arba mokymus be pateisinamos priežasties iki dviejų parų – užtraukia penkių šimtų litų baudą (ATPK 1996: 157) – subjekto kilmininkai šalia iš intranzityvinių veiksmažodžių padarytų daiktavardžių; Tyčinis telefono automato ar jo kabinos gadinimas – užtraukia baudą nuo penkių šimtų iki vieno tūkstančio litų (ATPK 1996: 100); Tyčinis neteisėtas Lietuvos Respublikos valstybės sienos perėjimas – baudžiamas laisvės atėmimu iki trejų metų arba bauda (BK 1997: 78) – objekto kilmininkai šalia iš tranzityvinių veiksmažodžių padarytų daiktavardžių. Obvyklé místo genitivu ve jmenném spojení je před podstatným jménem (GenN), které určuje. Takové je jeho postavení i v citovaných větách, bez ohledu na to, jaký význam má – zda označuje objekt, nebo subjekt děje. V jazyce státních dokumentů působí největší problémy případy, kdy je slovesné abstraktum odvozeno od tranzitivního slovesa a genitiv označuje osobu, která může být subjektem i objektem děje, případně mít jiný význam, např.: Protiprávní propuštění zaměstnance z práce z osobních důvodů […] – trestá se nápravnými pracemi […] (BK 1997: 97); Úmyslné poškození vojenských dokladů osob povinných k obraně státu a povolaných osob nebo jejich nedbalé uchovávání – trestá se […] (ATPK 1996: 159). Věty s takovou ustálenou strukturou se používají v zákonících (konkrétně v trestním zákoníku Litevské republiky a v zákoníku správních deliktů Litevské republiky): nejprve se uvádí jednání, za které se ukládá trest (trestá se), a poté druh a výše trestu. Jednání se popisuje 116 jmennou skupinou, jejímž řídícím slovem je slovesné abstraktum a jehož rozlišovací znak určuje genitiv. Často je třeba uvést jak subjekt, tak objekt děje, přičemž jejich vyjádření i místo ve jmenné skupině jsou stejné, tj. genitiv stojí před řídícím slovem. Chceme-li však ve větě odlišit subjekt od objektu, přenáší se do jmenného spojení slovosled slovesného spojení (SVO), např.: úředník propustil zaměstnance z práce → propuštění zaměstnance z práce úředníkem. Takové vyjádření je z hlediska stylu těžkopádné, ve státních dokumentech je však nevyhnutelné, je-li třeba jmenným spojením označit jak původce děje, tak pacienta – objekt, který děj zakouší. Někdy v takových jmenných spojeních pomáhá odlišit subjekt od objektu pouze slovosled, např.: Opití nezletilého jeho rodiči nebo jinými osobami – ukládá se pokuta […] (ATPK 1996: 125); Úmyslná vražda vlastního dítěte matkou během porodu nebo bezprostředně po něm – trestá se odnětím svobody až na pět let […] (BK 1997: 82). Oba genitivy (subjektu a objektu) nelze umístit před slovesné abstraktum, protože by pak vzniklo spojení s jiným významem, srov. vražda matky dítětem a vražda matčina dítěte. Vzhledem k mnohoznačnosti genitivu se uvedené pořadí slov – genitiv subjektu – slovesné abstraktum – genitiv objektu – zachovává i tehdy, když objekt není osobou, a nelze jej tedy zaměnit se subjektem, např.: Vyhýbání se vojenské evidenci osobou povinnou k vojenské službě […] – trestá se odnětím svobody až na jeden rok (BK 1997: 110); Získání, držení, předání jiným osobám nebo prodej brokovnice či kuše bez policejního povolení – ukládá se pokuta […] (ATPK 1996: 146). Případů, kdy jmenné spojení označuje subjekt i objekt děje a objekt není osobou, je podstatně více než případů, kdy je objektem osoba. Lze tedy tvrdit, že genitiv objektu se užívá po slovesném abstraktu nejen za účelem odlišení subjektu od objektu; cílem je také zabránit různým možným interpretacím způsobeným mnohoznačností genitivu. Někdy se genitivy obou významů užívají před řídícím slovem: první označuje subjekt, druhý objekt, musí však být odděleny jinými slovy, nejčastěji shodným přívlastkem. Taková vyjádření přesto nejsou dostatečně jasná, např.: Předání nepravdivé informace posádkou letadla úředníky ředitelství civilního letectví […] – ukládá se pokuta od pěti set do jednoho tisíce litů (ATPK 1996: 72); Nedbalé opatrovávání státního nebo veřejného majetku hmotně odpovědnou osobou nebo osobou, které byla svěřena péče o majetek, – ukládá se napomenutí […] (ATPK 1996: 28). Je-li ve jmenném spojení pouze jeden genitiv – kvalifikátor –, může slovosled ovlivnit jeho význam. Genitiv subjektu 117 označuje původce intranzitivního děje, nemůže vyjadřovat objekt a vždy stojí před řídícím slovem, např.: Otáčení řidičů na přechodech pro chodce, v tunelech, na mostech, estakádách, viaduktech a pod nimi […] se trestá pokutou […] (ATPK 1996: 79). Genitivní objekt může stát jak na obvyklém místě, tj. před slovesným substantivem, tak za ním. Je-li objektem osoba, genitiv označující tuto osobu ve kodexech nejčastěji následuje po řídícím slově, např.: Urážka policisty nebo podporovatele policie v souvislosti s výkonem jim svěřených povinností při ochraně veřejného pořádku se trestá odnětím svobody […] (BK 1997: 105); Zatažení nezletilého do trestné činnosti […] se trestá odnětím svobody až na pět let (BK 1997: 138); Únos cizího dítěte nebo záměna dítěte ze zištných důvodů či z jiných nízkých pohnutek se trestá odnětím svobody […] (BK 1997: 91). V těchto případech neobvyklý slovosled pomáhá určit, co znamená genitivní přívlastek, srov. policistova urážka a urážka policisty – první spojení lze interpretovat dvojím způsobem, druhé je srozumitelné pouze jedním způsobem. V takových substantivních spojeních tedy slovosled může plnit rozlišovací funkci mezi subjektem a objektem. Jde o jeden z případů, kdy, jak uvádí V. Ambrazas, „Slovosled lze využít k rozlišení významů slovních spojení“ (Ambrazas 1986: 97). Pouze ve vzácných případech může být genitivní objekt označující osobu v kodexech použit před řídícím slovem, např.: Urážka nebo pomluva prezidenta republiky v hromadných sdělovacích prostředcích se trestá napomenutím […] (ATPK 1996: 162); Přeprava cestujících osobním automobilovým dopravním prostředkem, jehož hygienický stav neodpovídá požadavkům stanoveným právními předpisy, se trestá pokutou […] (ATPK 1996: 93); Zastrašování osoby vyhrožováním výbuchem, žhářstvím či jiným způsobem nebezpečným pro lidský život, zdraví nebo majetek se trestá odnětím svobody […] (BK 1997: 120). V těchto případech je z kontextu zřejmé, že genitiv označuje objekt. Není-li objektem osoba, genitiv, který jej označuje, stojí nejčastěji před řídícím slovem (GenN), např.: Tajné nebo veřejné odcizení cizího majetku se trestá odnětím svobody až na čtyři roky […] (BK 1997: 158); Vyhazování odpadků a jiných předmětů z oken železničních vagonů […] se trestá napomenutím (ATPK 1996: 67); Úmyslné zničení nebo poškození cizího majetku se trestá nápravnými pracemi […] (BK 1997: 162). Neutrální slovosled GenN se používá i v jiných státních dokumentech, nehrozí-li záměna původce děje za objekt, např.: Příjmy jsou zvýšení aktiv banky nebo snížení jejích závazků za poskytnuté služby během vykazovaného období (Žin. 1995, Nr. 33–804); Hlavní cíle státní energetické politiky jsou: […] podpora výrobců a spotřebitelů při efektivním využívání místních, obnovitelných a druhotných energetických zdrojů (Žin. 1995, Nr. 32–743). 118 Genitivní objekt označující nikoli osobu však může stát i za řídícím slovem, ačkoli by podle pravidel litevského slovosledu měl být před tímto slovem, např.: Vyhýbání se mobilizačnímu odvodu do služby národní obrany Litevské republiky se trestá odnětím svobody […] (BK 1997: 77), srov. vyhýbání se mobilizačnímu odvodu; Přisvojení nalezeného nebo náhodně získaného cizího majetku vysoké hodnoty se trestá nápravnými pracemi […] (BK 1997: 61), srov. přisvojení majetku vysoké hodnoty; Neposkytnutí nezbytné a zjevně neodkladné pomoci osobě nacházející se v životu nebezpečném stavu […] se trestá nápravnými pracemi (BK 1997: 91), srov. neposkytnutí nezbytné pomoci. Název děje umístěný na prvním místě je více zdůrazněn a přitahuje pozornost adresáta. Takový slovosled se objevuje také v názvech článků kodexu, např.: Článek 80. Vyhýbání se mobilizačnímu odvodu (BK 1997: 77); Článek 129. Neposkytnutí lékařské pomoci nemocnému (BK 1997: 92). Dalším (zpravidla nejdůležitějším) důvodem, proč se genitiv přesouvá za řídící slovo, je délka celé substantivní skupiny, a zejména přítomnost vedlejších vět, např.: Lov zvěře nebo ptáků, jejichž lov je zcela zakázán […] se trestá odnětím svobody […] (BK 1997: 194); Porušení pravidel stanovených za účelem zabránění epidemickým či jiným nakažlivým chorobám nebo boje proti nim, pokud způsobilo nebo mohlo způsobit rozšíření nemoci, se trestá odnětím svobody […] (BK 1997: 136). Že příčinou změny slovosledu je dlouhá skupina určujících slov, potvrzují případy, kdy je příslušný děj ve zkráceném názvu článku popsán neutrálním slovosledem (GenN), např.: Článek 233. Nezákonné zasílání jedovatých, výbušných, hořlavých nebo snadno zápalných látek Nezákonné zasílání poštou nebo v zavazadle jedovatých látek, jakož i výbušných, hořlavých nebo snadno zápalných látek či předmětů, se trestá odnětím svobody […] (BK 1997: 131); Článek 106. Dovoz rostlinných produktů, jejichž dovoz je zakázán, a rostlinných produktů bez karanténní kontroly nebo příslušného ošetření Dovoz ze zahraničí nebo vývoz z příhraničních námořních a říčních přístavů (přístavišť), z železničních a autobusových nádraží, z letišť a jiných hraničních míst rostlinných produktů, jejichž dovoz je zakázán, jakož i rostlinných produktů bez karanténní kontroly nebo příslušného ošetření, se trestá pokutou […] (ATPK 1996: 63). Spojení s neobvyklým slovosledem jsou často mrtvé, umělé konstrukce, v nichž se litevština násilně přizpůsobuje standardizaci a přesnosti vyžadované státními dokumenty. 119 Infinitiv jako kvalifikátor slovesných podstatných jmen Infinitiv se nejčastěji pojí s abstraktními slovesnými podstatnými jmény se sufixem -imas, odvozenými od sloves, která mohou mít infinitivní doplnění, např.: přijetí do provozu, srov. uvést do provozu; hrozba zabít, srov. hrozit zabitím, odmítnutí registrovat stanovy, návrh udělit hodnost, pokus spáchat trestný čin, snaha ovlivnit svědka, předání automobilu k řízení, vyhýbání se splnění povinnosti. Infinitiv může být připojen také k jiným podstatným jménům odvozeným od sloves, např.: základ pro přiznání dávky, možnost předat údaje, oprávnění podepsat smlouvu, žádost o vrácení přeplatku, povolení zřídit terminál, rozhodnutí odvolat inspektora, žádost o získání finančních prostředků. Infinitiv jako kvalifikátor se v jazyce státních dokumentů užívá poměrně často, protože se zde často vyskytují slovesná podstatná jména a specifika této oblasti užívání vyžadují popisovat děj jako pojem, který není vázán na čas, číslo ani osobu. Ve státních dokumentech se nejčastěji užívá podstatné jméno právo s připojeným infinitivem. Toto slovo je zde velmi důležité, neboť jedním z úkolů státních dokumentů je stanovit práva občanů, úředníků a institucí ve státě. Za tímto účelem jsou v normativních dokumentech vyčleněny samostatné články, nebo dokonce kapitoly. Se slovem právo se tvoří také skupiny slov s jinou strukturou, např.: právo na práci, přirozené právo, volební právo, právo zákonodárné iniciativy, obsah práva se však nejčastěji vyjadřuje připojeným infinitivem nebo jeho spojeními. Samotný infinitiv se užívá zřídka, např.: Zaměstnanci mají při obhajobě svých ekonomických a sociálních zájmů právo stávkovat (LRK 1994: 19); Člen úvěrního družstva nemá právo hlasovat, když valná hromada členů rozhoduje o otázce jeho členství v úvěrním družstvu (Žin. 1995, Nr. 26–578); obvykle se k infinitivu připojují na něm závislá slova. Je-li infinitiv tranzitivní, skupinu slov spojenou s podstatným jménem právo nejčastěji tvoří infinitiv s akuzativem, např.: právo získávat informace, kontrolovat dokumenty, přijímat rozhodnutí, ukládat sankce, zřizovat komisi, kritizovat práci, napadat rozhodnutí, předkládat návrhy, uvádět nedostatky, poskytovat služby, léčit nemocné, vyrábět mince, kontrolovat obchod. Skupinu slov charakterizujících právo nebo její základ může tvořit také: infinitiv s genitivem, např.: Státní kontrolor má právo přizvat odborníky k provedení kontrol (Žin. 1995, Nr. 51–1243); Výbory mají ve věcech spadajících do jejich působnosti právo požadovat od obecní správy a funkcionářů obecních podniků a institucí údaje z výkazů (Žin. 1995, Nr. 32–755); infinitiv s dativem, např.: Privatizační agentura má právo […] zastupovat vládu Litevské republiky u soudu ve věci privatizačních transakcí […] (Žin. 1995, Nr. 61–1530); 120 infinitiv s instrumentálem, např.: Cestující má právo cestovat vlakem vyšší kategorie (GTK 1996: 21); Auditoři mají právo […] využívat veškeré informace a dokumenty banky (Žin. 1995, Nr. 49–1214); infinitiv s lokálem, např.: Člen společenství má právo: 1) účastnit se schůzí společenství […]; 2) pracovat ve společenství na základě pracovní smlouvy (Žin. 1995, Nr. 20–449); Úředníci mají právo […] absolvovat stáže v jiných institucích, a také v zahraničí, postupem stanoveným normativními akty (Žin. 1995, Nr. 33–759); infinitiv s předložkovými konstrukcemi, např.: Osoba, vůči níž je vedeno správní řízení, má právo seznámit se s materiály případu (ATPK 1996: 220); Rozhodčí soud […] má právo obrátit se na okresní soud v místě rozhodčího soudu […] (Žin. 1996, Nr. 39–961); infinitiv s polovětnou konstrukcí, např.: Občané mají právo podílet se na správě své země přímo i prostřednictvím demokraticky zvolených zástupců (LRK 1994: 13); Zaměstnancům inspekce […] se přiznává právo […] účastnit se vyšetřování okolností a příčin havárií a smrtelných či vážných nehod […] (Žin. 1995, Nr. 26–594); dva infinitivy, např.: Privatizační agentura má právo […] navrhnout zakladateli podniku, aby vyměnil vedoucího správy privatizovaného podniku […] (Žin. 1995, Nr. 61–1530); Zaměstnancům inspekce […] se přiznává právo […] požadovat po fyzických a právnických osobách, aby neprodleně vypnuly energetická zařízení […] (Žin. 1995, Nr. 26–594). Často se vyjadřuje nikoli obsah jednoho práva, ale celý komplex práv, tj. práv, která náleží nějakému úředníkovi nebo instituci. Komplex práv charakterizují skupiny slov tvořené souřadnými, zpravidla rozvitými kvalifikátory – infinitivy s různými závislými slovy, např.: Statistický úřad při plnění úkolů, které mu byly svěřeny, má právo: 1. schvalovat roční pracovní programy Statistického úřadu a městských a okresních statistických oddělení; 2. bezplatně dostávat poštou od podniků všech forem vlastnictví […] předepsaným způsobem potvrzené výkazy; 8. provádět sčítání obyvatelstva a další statistická šetření za účasti obyvatelstva postupem stanoveným vládou Litevské republiky; 9. podílet se s Ministerstvem financí na přípravě formulářů čtvrtletních a ročních účetních rozvah […]; 13. využívat právo vydávat publikace a zveřejňovat statistické údaje (Žin. 1995, Nr. 27–612). Ve všech zkoumaných skupinách slov stojí infinitiv za slovem, které rozvíjí, a celá jmenná skupina je navíc na konci věty. To je jejich obvyklé postavení. Jiný slovosled je možný, když je důležité nikoli vymezit obsah práva, ale označit, kdo toto právo má. Jsou možné tři varianty neobvyklého slovosledu: 1. Jmenná skupina je na začátku věty; věta začíná řídícím slovem, za nímž následuje kvalifikátor – infinitiv se závislými slovy, např.: 121 Teisę susipažinti su protokolu turi kiekvienas konkurso dalyvis (Žin. 1996, Nr. 133–2356); Teisę skirti chemoprofilaktiką turi tik asmens sveikatos priežiūros specialistai, Sveikatos apsaugos ministerijos nustatyta tvarka gavę licencijas medicinos praktikai (Žin. 1996, Nr. 104–2363); Teisę siūlyti Teisėjų senato pirmininkui Senate svarstytinus įstatymų taikymo teismų praktikoje klausimus turi Aukščiausiojo Teismo skyrių pirmininkai ir teisėjai […] (Žin. 1995, Nr. 36–887). 2. Jmenná skupina je rozčleněna, infinitiv stojí na začátku věty a od slova, které určuje, je oddělen slovesem. Tato neobvyklá varianta slovosledu se užívá, když je třeba zvlášť zdůraznit nositele práva (beneficienta), např.: Užívat silnice mají právo všechny právnické a fyzické osoby v souladu s tímto zákonem […] (Žin. 1995, Nr. 44–1076); Účastnit se soutěže mají právo pouze osoby, které se předepsaným způsobem zaregistrovaly a dostavily se na zasedání komise pro soutěž o pronájem (Žin. 1996, Nr. 103–2356); Zakoupit si u pokladen jízdenky bez čekání ve frontě mají právo cestující s dětmi předškolního věku, těhotné ženy, osoby se zdravotním postižením, poslanci Seimasu Litevské republiky a zastupitelé samospráv (Žin. 1995, Nr. 47–1155). Takový slovosled zřejmě vznikl podle vět, v nichž se přísudek skládá z modálního slovesa a infinitivu stojícího na začátku věty, zatímco činitel děje, který má být zdůrazněn, se přesouvá na konec věty, např.: Lékařskou praxi (primární nebo specializovanou) mohou v Litevské republice vykonávat osoby, které mají platnou licenci vydanou způsobem stanoveným tímto zákonem (Žin. 1996, Nr. 102–2313); Lovit s dravými ptáky mohou pouze lovci (Žin. 1995, Nr. 25–571). Zde je infinitiv součástí přísudku a může volněji měnit své místo než infinitiv, který je připojený k podstatnému jménu a blíže jej určuje. Pro jevy s blízkou sémantikou se však hledají podobné způsoby vyjádření. Spojení má právo se přirovnává k modálním slovesům může, musí, je povinen, která v jazyce státních dokumentů označují různé stupně závaznosti, a začleněné do této soustavy vymezuje hranice kompetence, tj. zakládá oprávnění k vykonání úkonu; srov. osoby mohou užívat silnice, osoby musí užívat silnice, osoby jsou povinny užívat silnice a osoby mají právo užívat silnice. 3. Jmenná skupina stojí na začátku věty; věta začíná infinitivním spojením, které předchází slovu, jež určuje, ale je od něj odděleno jiným kvalifikátorem – genitivem, např.: Přednostní právo na nákup tiskovin a jiných dokumentů, které prodává likvidovaná nestátní knihovna, mají státní knihovny (Žin. 1995, Nr. 51–1245); Přednostní právo na zakoupení jízdenky mají: osoby se zdravotním postižením, cestující s malými dětmi a těhotné ženy (Žin. 1995, Nr. 60–1516). Skupina slov s podstatným jménem „právo“, jejímž základem je infinitiv, bývá často velmi rozvitá. Taková skupina slov, která plní funkci doprovodného větného členu, se stává informačně nejvýznamnějším a strukturálně nejdelším a nejsložitějším prvkem věty. Došlo 1999 05 27 122 LITERATURA A PRAMENY Ambrazas V. 1986: Dabartinės lietuvių kalbos žodžių tvarkos modeliai. – Lietuvos TSR Mokslu Akademijos darbai, A serija, 3(96), 92–101. ATPK 1996: Lietuvos Respublikos administracinės teisės pažeidimų kodeksas, Vilnius: Teisinės informacijos centras prie Teisingumo ministerijos. BK 1997: Lietuvos Respublikos baudžiamasis kodeksas, Vilnius: Teisės aktai. GTK 1996: Lietuvos Respublikos geležinkelio transporto kodeksas, Vilnius: Teisinės informacijos centras prie Teisingumo ministerijos. LKG 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3, Vilnius: Mokslas. LRK 1994: Lietuvos Respublikos konstitucija, Vilnius: Teisinės informacijos centras prie Teisingumo ministerijos. Valeckienė A. 1998: Lietuvių kalbos funkcinė gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Žin. – Valstybės žinios (oficiální publikace). NESOUHLASNÉ SKUPINY SLOV V JAZYCE STÁTNÍCH DOKUMENTŮ Shrnutí Článek se zabývá zvláštním typem příslovečných a jmenných rozvití, užíváním příslovečných určení (neshodných přívlastků) v jazyce státních dokumentů. 1. V jazyce státních dokumentů se poměrně často vyskytují dlouhé řetězce genitivních přívlastků. Mezi příčiny tohoto jevu může patřit schopnost genitivu vymezit věc z různých hledisek (jazyková příčina) a požadavek uvádět v úředním styku názvy institucí se zdůrazněním všech podřízených úrovní (mimojazyková příčina). 2. Je probírán zvláštní případ užití genitivu, kdy skupina slov obsahuje jako své řídící slovo slovesné abstraktum. Slovosled v takové větě pomáhá rozlišit významy: genitiv podmětu předchází podstatnému jménu, genitiv předmětu následuje po něm. Oba genitivy předcházející podstatnému jménu dávají skupině slov význam závislosti. Někdy se genitiv užívá za řídícím slovem kvůli strukturním vlastnostem celé jmenné skupiny. 3. V jazyce státních dokumentů se často vyskytují skupiny slov s řídícím slovem teisė (angl. right). Toto slovo se často užívá s infinitivem a jeho rozvitími. Strukturu skupiny slov určuje valence infinitivu. Skupina slov se slovem teisė se nejčastěji vyskytuje na konci věty. Má-li být zdůrazněn nositel práva, a nikoli jeho předmět, přesouvá se skupina slov na začátek věty. Užívání infinitivu jako přívlastku na začátku věty, odděleného od určovaného slova přísudkem, je neobvyklé. 123