Gramatinių formų vartojimas lietuvių kalbos moksliniame stiliuje

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLVI (2002), 173–183 Užívání gramatických tvarů ve vědeckém stylu litevského jazyka VIDA ŽILINSKIENĖ Lietuvos teisės universitetas, Vilnius Článek uvádí údaje o četnosti základních slovních druhů (podstatných jmen, přídavných jmen, sloves) a jejich skloňovacích a časovacích tvarů užívaných v litevských vědeckých textech. Vychází ze Slovníku četnosti současné psané litevštiny (Grumadienė & Žilinskienė 1997), konkrétněji z jeho elektronické verze obsahující údaje o jazyce vědy (Grumadienė & Žilinskienė 1996). Dále porovnává četnost slovních druhů v jazyce vědeckých textů s jejich četností v jazykových varietách užívaných v obchodním a publicistickém písemném projevu. V současnosti, kdy se v informační společnosti stále častěji setkáváme s litevštinou, je výzkum určitých stylů, a dokonce textů konkrétní tematické skupiny v rámci jediného stylu, na různých jazykových rovinách stále aktuálnější. To platí především pro statistický výzkum jednotlivých jazykových rovin (lexika, morfologie, slovotvorby). Po popisu morfologické struktury publicistického a věcného stylu litevštiny a po představení rozdílů a shod v užívání slovních druhů a jejich základních gramatických tvarů (viz Žilinskienė 2002: 106–116) je důležité zjistit, jak se tyto tvary užívají také ve vědeckém stylu. Pokud by se zjistilo, že užívání určitých gramatických tvarů je v textech různých stylů stabilní, zatímco u jiných se zřetelně liší, bylo by jasné, na co je třeba se při řešení automatického rozpoznávání, překladu a dalších souvisejících otázek zaměřit především. Jak při výzkumu morfologické struktury publicistiky a věcného stylu, tak i v tomto případě byla využita počítačová verze slovníku četnosti pro vědecký styl z díla „Slovník četnosti současné psané litevštiny“ (Grumadienė, Žilinskienė 1997) (Grumadienė, Žilinskienė 1996). Texty pro sestavení frekvenčního slovníku tohoto stylu byly vybírány z vědeckých publikací vydaných v Litvě v letech 1990–1995 (monografií, článků, referátů, vědeckých časopisů) nebo z prací schválených vědeckými institucemi (disertací, referátů k doktorským disertacím, zpráv, patentů). Některé texty bylo třeba čerpat z poněkud staršího období, protože se vyskytly vědní obory, v nichž se litevsky publikuje jen velmi málo1, například v uvedeném období nebyly v některých chemických a biologických oborech vydány žádné vědecké články ani konferenční příspěvky v litevštině 1 Bylo důsledně dbáno na to, aby se vzorky (souvislé úseky textu o 1000 výskytech slov) pro frekvenční slovník vybíraly pouze z čistě vědeckých publikací, nikoli z učebnic, populárně-vědeckých publikací apod. 174 | V I D A Ž I L I N S K I E N Ė oborů2, z teologie se však nepodařilo najít ani jednu litevsky psanou monografii, a bylo proto nutné využít pouze články. Vědecký styl zastupovalo osm tematických skupin: 1) zemědělské vědy (agronomie, lesnictví, veterinární lékařství, zootechnika); 2) přírodní vědy (astronomie, biologie, chemie, geografie, geologie a mineralogie, fyzika); 3) humanitní vědy (architektura, dějiny umění, etnologie, filozofie, folkloristika, historie, lingvistika, literární věda, muzikologie, teatrologie); 4) matematické vědy (matematika, logika, statistika, informatika, systémová věda), 5) lékařské vědy (medicína, farmacie, stomatologie); 6) společenské vědy (pedagogika, ekonomie, politologie, psychologie, sociologie, právo, management, knihovnictví a knihověda); 7) technické vědy (zemědělské a environmentální inženýrství, chemická technologie, elektronika a elektrotechnika, energetika a tepelná technika, řízení a informační technologie, mechanika, nauka o materiálech, metrologie a měření, dopravní technologie, stavebnictví); 8) teologické vědy (fundamentální teologie, dogmatická teologie, morální teologie, biblistika (Písmo svaté), patrologie (tradice staré církve), církevní dějiny, pastorální teologie, kanonické právo). Tyto tematické skupiny byly vybrány s ohledem na klasifikaci vědních oborů a směrů, schválenou usnesením vlády Litevské republiky č. 739 ze dne 7. října 1992. Z publikací z uvedených vědních oborů a směrů (s přihlédnutím k tomu, že některých, například humanitních a technických, publikací bylo velmi mnoho, zatímco jiných bylo velmi málo) bylo náhodně vybráno 300 vzorků, tj. úseků souvislého textu3 o 1000 výskytech slov, a pro každý vzorek byly sestaveny frekvenční slovníčky; z nich pak slovníky pro jednotlivé tematické skupiny a z těchto slovník četnosti vědeckého stylu. Při počítání četností slov (lexémů) byly zaznamenány také četnosti jejich gramatických tvarů, jimž se budeme věnovat. Nejprve prozkoumejme užívání slovních druhů ve vědeckých textech (viz tabulka 1). TABULKA 1. UŽÍVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ VE VĚDECKÉM STYLU Slovní druh Počet výskytů slov Výskyty slov (%) Podstatné jméno 121 696 43,73 Sloveso 50 958 18,31 Přídavné jméno 32 806 11,79 2 Dříve mnozí vědci z určitých oborů publikovali své práce pouze v ruštině, nyní se však někteří z nich pouštějí do psaní pouze v angličtině. Tím vzniká dvojí problém: jednak se vědecké texty v litevštině nepíší nebo se píší jen velmi zřídka, takže se nerozvíjí ani nevytváří terminologie příslušných oborů; jednak by bylo zajímavé vědět, na jaké úrovni je angličtina, v níž jsou tyto texty napsány. 3 Souvislý text právě ukazuje skutečné užívání slovních druhů a jejich gramatických tvarů. GRAMATINIŲ FORMŲ VARTOJIMAS MOKSLINIAME STILIUJE | 175 Slovní druh Počet výskytů slov Podíl výskytů slov (%) Spojka 21 247 7,63 Zájmeno 18 899 6,79 Předložka 12 073 4,34 Příslovce 11 753 4,22 Částice 5 963 2,14 Číslovka4 2 863 1,03 Citoslovce 48 0,02 Zvukomalebné slovo 5 0,002 Jak vyplývá z těchto údajů, ve vědeckém stylu se nejčastěji užívají podstatná jména, tj. téměř polovinu (43,73%) slov vědeckého textu tvoří podstatná jména. Další významnou část vědeckých textů (30,10%) představují slova náležející k dalším dvěma slovním druhům – slovesům a přídavným jménům. Tři slovní druhy tedy dohromady tvoří téměř tři čtvrtiny (73,83%) zkoumaných textů. S využitím počítačových frekvenčních slovníků vědeckého, odborného a publicistického stylu (Žilinskienė 2002: 106–116), sestavených podle téže metodiky (podrobněji viz Žilinskienė 1998: 219–227) na základě textů vydaných v letech 1993–1995, porovnejme užívání slovních druhů v textech těchto stylů, neboť právě srovnání může nejlépe ukázat skutečný stav (viz tabulku 2). Z údajů v této tabulce vyplývá: 1) v textech všech tří stylů jednoznačně převažují podstatná jména, tj. pro všechny srovnávané styly je příznačný jmenný charakter jazyka; pouze v publicistice je podstatných jmen méně než v textech zbývajících dvou stylů; 2) rozmanitost slovní zásoby ve všech těchto stylech určují především dva stejné slovní druhy – podstatné jméno a sloveso; na pomocné slovní druhy a zájmeno (které se ze statistického hlediska vždy chová jako pomocný slovní druh), jež jsou v textech všech stylů zastoupeny pouze několika desítkami různých slov (nikoli výskytů slov), připadá velmi malá část slovní zásoby, přibližně čtvrtina až pětina textů (20,90% ve vědeckém, 22,59% v odborném a 26,13% v publicistickém stylu); 3) ve všech stylových textech jsou druhým nejčastěji užívaným slovním druhem slovesa 4 Jak bývá při sestavování frekvenčních slovníků obvyklé, zde jsou zaznamenány pouze číslovky zapsané slovy; číslovky zapsané arabskými nebo římskými číslicemi byly zahrnuty pouze do popisu statistické struktury. 176 | VIDA ŽILINSKIENĖ …, v porovnávaných stylech se jeho užívání příliš neliší; 4) liší se užívání přídavných jmen, kterých je nejvíce ve vědeckých5 textech, zatímco v publicistice a věcném stylu je jich výrazně méně; 5) všechna jména zaujímají ve vědeckých, věcných a publicistických textech 63,34%, 62,34% a 56,54%; 6) celkově jsou vědecké texty z hlediska užívání všech slovních druhů bližší věcným textům. TABULKA 2. UŽÍVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ VE VĚDECKÉM, VĚCNÉM A PUBLICISTICKÉM STYLU Slovní druh Vědecký styl Věcný styl Publicistický styl Počet výskytů slov Užívání slov (%) Počet výskytů slov Užívání slov (%) Počet výskytů slov Užívání slov (%) Podstatné jméno 121 696 43,73 126 520 45,27 109 724 38,54 Sloveso 50 958 18,31 54 491 19,50 59 814 21,01 Přídavné jméno 32 806 11,79 22 462 8,04 20 175 7,09 Spojka 21 247 7,63 23 706 8,48 22 973 8,07 Zájmeno 18 899 6,79 22 438 8,03 27 346 9,61 Předložka 12 073 4,34 12 354 4,42 14 272 5,01 Příslovce 11 753 4,22 9 817 3,51 16 541 5,81 Částice 5 963 2,14 4 629 1,66 9 806 3,44 Číslovka 2 863 1,03 2 778 1,00 3 695 1,30 Citoslovce 48 0,02 299 0,11 328 0,12 Zvukomalebné slovo 5 0,002 11 0,005 13 0,005 5 Kaip matome, šie rezultatai atitinka A. Bitinienės (žr. Bitinienė 1995: 11–19) padarytą išvadą, kad moksliniame stiliuje teksto informatyvumą, be daiktavardžio, didina ir būdvardis, t. y. abi šios kalbos dalys padeda perteikti faktinę informaciją. GRAMATINIŲ FORMŲ VARTOJIMAS MOKSLINIAME STILIUJE | 177 Podívejme se na užívání pádů u nejčastějšího slovního druhu – podstatného jména –, které je uvedeno v tabulce 3. TABULKA 3. UŽÍVÁNÍ PÁDŮ PODSTATNÝCH JMEN VE VĚDECKÉM STYLU Jednotné číslo Množné číslo Pád podstatného jména Počet výskytů slov Užívání slov (%) Počet výskytů slov Užívání slov (%) Genitiv 37 703 46,47 18 546 45,85 Nominativ 18 391 22,67 9 355 23,13 Akuzativ 10 763 13,27 5 828 14,41 Lokál 5 534 6,82 2 068 5,11 Instrumentál 5 488 6,766 2 939 7,27 Datív 3 234 3,999 1 685 4,17 Vokativ 19 0,022 29 0,07 Z údajů v tabulce 3 vyplývá, že se ve vědeckých textech mezi pády podstatných jmen výrazně vymyká genitivní užití – téměř polovinu všech pádových tvarů podstatných jmen tvoří genitiv. Takto vysoká četnost genitivních tvarů souvisí především s tím, že genitivy v textech nejčastěji plní funkci relačních adjektiv; svědčí o tom také skutečnost, že u některých podstatných jmen (z nichž některá se užívají velmi často, např. kultūra, duomenys, lietuviai, mokslas, veikla, šalis, energija a další) četnost genitivu převyšuje četnost ostatních pádů téhož podstatného jména. Vyšší četnost mají i další dva pády – nominativ a akuzativ, avšak jak je patrné z tabulky, nominativ je téměř dvakrát častější než akuzativ. Ve vědeckých textech tedy tři nejčastější pády tvoří více než 80% všech pádových tvarů podstatných jmen. Skupina tří méně často užívaných pádů (s výjimkou vokativu) je vyrovnanější. Kromě toho bylo v analyzovaných vědeckých textech nalezeno 113 výskytů nesklonných podstatných jmen. Při srovnání absolutních četností pádů jednotného a množného čísla (tab. 3) je patrné, že každý jednotlivý pád jednotného čísla je přibližně dvakrát častější než odpovídající pád množného čísla. Celkový poměr tvarů jednotného a množného čísla podstatných jmen je následující: jednotné číslo – 81 132 (66,73%), množné číslo – 40 450 (33,26%), dvojné číslo – 1 (0,001%). 178 | VIDA ŽILINSKIENĖ Ve vědeckém stylu se tedy tvary podstatných jmen v jednotném čísle užívají dvakrát častěji než tvary množného čísla. Takové užití souvisí především s tím, že jednotné číslo je nemarkovaným členem opozice, a dále s tím, že ačkoli se řada podstatných jmen užívá v jednotném i množném čísle, přesto se u mnoha slov upřednostňuje jednotné číslo, zejména u těch, která označují názvy látek a procesů nebo abstraktní pojmy a jejichž množné číslo často nabývá specifického významu (např.: elementas, medžiaga, vanduo, kultūra, veikla, matavimas, santykis, valdymas, sluoksnis, masė, gamyba, visuomenė a další). V textech zkoumaného stylu se podstatná jména mužského rodu užívají mnohem častěji než podstatná jména ženského rodu: mužský rod – 73 296 (60,28%), ženský rod – 48 287 (39,72%). Takové užití samozřejmě souvisí také s tím, že mužský rod je nemarkovaným členem opozice. Jak vyplývá z údajů v tabulce 1, druhým nejčastějším slovním druhem ve vědeckých textech je sloveso. Nejčastější slovesa odborného stylu jsou: būti, galėti, turėti, vadinti, sudaryti, naudoti, nustatyti, pateikti, skirti, nebūti, priklausyti, atlikti, gauti, reikėti. Již z několika těchto sloves můžeme pochopit, o čem se ve vědeckých textech píše nejčastěji. Poměr jednotlivých slovesných tvarů je uveden v tabulce 4. TABULKA 4. UŽÍVÁNÍ SLOVESNÝCH TVARŮ VE VĚDECKÉM STYLU Slovesný tvar | Počet výskytů slovních tvarů | Podíl výskytů tvarů (%) Osobní tvary | 20 483 | 41,20 Příčestí | 19 180 | 37,64 Infinitiv | 7 266 | 14,26 Polopříčestí (padalyviai) | 3 365 | 6,60 Přechodníky (pusdalyviai) | 659 | 1,29 Būdiniai | 5 | 0,01 Z této tabulky vidíme, že ve vědeckých textech se nejčastěji užívají osobní slovesné tvary a jen o něco méně často participia. Toto poměrně časté užívání participií ve vědeckém stylu patrně ukazuje, že se v těchto textech hojně užívají složené GRAMATINIŲ FORMŲ VARTOJIMAS MOKSLINIAME STILIUJE | 179 časy, např.: Některé komplexy komponované podle principů barokní architektury byly postaveny na místech budov či bloků zničených během války. Aby byl stanoven interval naměřených hodnot, měnily se poměry podélných odporů zón. Jak se dalo očekávat, mezi osobními slovesnými tvary jednoznačně převládají tvary oznamovacího způsobu: oznamovací způsob – 19 328 (94,36%), podmiňovací způsob – 1 015 (4,96%), rozkazovací způsob – 140 (0,68%). Na základě výzkumů užívání gramatických tvarů v jiných litevských funkčních stylech lze očekávat, že se pro různé styly vyznačuje určité užívání slovesných časů (viz Žilinskienė 2002: 106–116). Poměr časů oznamovacího způsobu v textech vědeckého stylu je uveden v tabulce 5. TABULKA 5. UŽÍVÁNÍ SLOVESNÝCH ČASŮ VE VĚDECKÉM STYLU Slovesný čas | Počet výskytů slovních tvarů | Podíl výskytu tvarů (%) Přítomný čas | 12 901 | 66,75 Jednoduchý minulý čas | 5 475 | 28,33 Budoucí čas | 780 | 4,04 Opakovací minulý čas | 172 | 0,89 Jak vyplývá z této tabulky, ve vědeckých textech se nejčastěji užívají tvary přítomného času, tj. jsou více než dvakrát častější než tvary druhého základního času – jednoduchého minulého času. To patrně souvisí s tím, že vědecký styl nejčastěji zaznamenává odpovídající jevy skutečnosti, které existují po celou dobu, jejich vztahy a zákonitosti, popisuje výrobní procesy či experimenty apod. Např.: Nejvíce poškozením sešlapáním trpí podmáčená společenstva lag, mokřadů a prohlubní, kde je vrstva volných, křehkých rašeliníků. Východně od paláce se rozprostírá parter, k němuž ze severu přiléhá kancelářská budova, z jihu sýpka a vedle sýpky stojí jízdárna. Pokud trestnému činu nezabrání úředník, který tak učinit musí... Podobné výsledky, tj. že je ve vědeckých textech přítomný čas mnohem častější než jednoduchý minulý čas, publikovala A. Bitinienė, která zkoumala 38,5 tisíce slov (viz Bitinienė 1995: 11–19). Také lotyšští lingvisté nalezli v odborných a technických textech zkoumaných v roce 1966 (292 tisíc výskytů slov) dokonce 93,1% přítomného času (viz Jakubaite ir kt.1968: 122). Užívání osobních tvarů časů oznamovacího způsobu je uvedeno v tabulce 6, z níž je patrné, že jednoznačně převládá třetí osoba, což ukazuje na její mimořádné postavení v systému osob. Proto je patrně zcela oprávněný názor některých lingvistů (Žulys 1974: 83– 180 | VIDA ŽILINSKIENĖ 92), že tuto formu nelze považovat za osobní formu; kromě toho bije do očí vyšší frekvence první osoby množného čísla než u ostatních osob. To pravděpodobně souvisí s tím, že v odborných textech i jediný autor při popisu pokusu, komentování získaných výsledků výzkumu nebo při vyvozování závěrů často užívá množné číslo, např.: jungiame, sudarome, pastebime, vadiname, ištyrėme, nustatėme. TABULKA 6. UŽÍVÁNÍ OSOBNÍCH TVARŮ SLOVES V INDIKATIVU V ODBORNÉM STYLU Osoba slovesa Přítomný čas Jednoduchý minulý čas Budoucí čas Opakovací minulý čas Počet výskytů slov Procento výskytu slov Počet výskytů slov Procento výskytu slov Počet výskytů slov Procento výskytu slov Počet výskytů slov Procento výskytu slov J. č. 1. os. 45 0,35 27 0,49 7 0,89 – – J. č. 2. os. 19 0,15 4 0,07 8 1,03 – – Mn. č. 1. os. 522 4,05 190 3,47 275 35,26 7 4,07 Mn. č. 2. os. 2 0,02 2 0,04 3 0,38 – – 3. os. 12 313 95,44 5 252 95,93 485 62,44 165 95,93 Jak jsme viděli z údajů v tabulce 4, kromě osobních tvarů se v odborném stylu hojně užívají také příčestí. Jejich rozložení podle rodu je následující: příčestí činného rodu – 4 539 (23,67%), příčestí trpného rodu – 14 641 (76,33%). Je tedy zřejmé, že v odborných textech se příčestí trpného rodu užívá třikrát častěji než příčestí činného rodu. Užívání časů příčestí obou rodů vykazuje podobnou tendenci jako u časů osobních tvarů (viz tabulku 7), tj. tvary přítomného času se užívají častěji než tvary minulého času, jenže zde není převaha tak výrazná. GRAMATINIŲ FORMŲ VARTOJIMAS MOKSLINIAME STILIUJE | 181 TABULKA 7. UŽÍVÁNÍ ČASŮ PŘÍČESTÍ V ODBORNÉM STYLU Čas příčestí Činný rod Počet výskytů slov Procento výskytu slov Trpný rod Počet výskytů slov Procento výskytu slovPřítomný 2 608 57,46 8 275 56,52; Jednoduchý minulý 1 923 42,37; Opakovací minulý 3 0,07; Minulý 6 060 41,39; Budoucí 5 0,11 30 0,20; Příčestí nutnosti 276 1,89 Proberme ještě jednu důležitou slovní druhovou kategorii – přídavné jméno. V textech odborného stylu se nejčastěji užívají tato přídavná jména: didelis, įvairus, pagrindinis, naujas, svarbus, bendras, mažas, socialinis, atskiras, skirtingas, tikras, būdingas, aukštas, lygus, mokslinis, politinis, pastaras, ekonominis, geras, specialus. Proberme četnost gramatických kategorií přídavných jmen. Užívání pádů přídavných jmen je uvedeno v tabulce 8. TABULKA 8. UŽÍVÁNÍ PÁDŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN V ODBORNÉM STYLU Pád přídavného jména Jednotné číslo Počet výskytů slov Procento výskytu slov Množné číslo Počet výskytů slov Procento výskytu slovNominativ 6 406 34,23 4 136 30,52; Genitiv 6 066 32,41 4 962 36,62; Akuzativ 2 992 15,99 2 102 15,51 182 | VIDA ŽILINSKIENĖ Jednotné číslo Množné číslo Pád přídavného jména Počet výskytů slov Výskyt slov (%) Počet výskytů slov Výskyt slov (%)Instrumentál 1 667 8,91 1 196 8,83 Lokál 903 4,82 657 4,85 Dativ 672 3,59 498 3,68 Vokativ 10 0,05 – – Z tabulky vidíme, že stejně jako u podstatných jmen lze rozlišit skupiny často užívaných pádů přídavných jmen (nominativ, genitiv, akuzativ – tvoří více než 80% všech pádů přídavných jmen) a zřídka užívaných pádů (instrumentál, lokál, dativ); genitiv přídavných jmen však není tak častý jako genitiv podstatných jmen, který v textech zastupuje místo relativního přídavného jména. Kromě toho se užívání odpovídajících pádů přídavných jmen v jednotném a množném čísle neliší tolik jako u podstatných jmen (srov. tabulku 3). Celkový poměr tvarů přídavných jmen v jednotném a množném čísle je následující: jednotné číslo – 18 716 (58,00%), množné číslo – 13 551 (42,00%). Jak se dalo očekávat, v textech zkoumaného stylu se mužský rod přídavných jmen užívá častěji než ženský rod: mužský rod – 18 200 (55,48%), ženský rod – 14 067 (42,88%), bezrodový tvar – 539 (1,64%). Protože se v litevštině dlouhé tvary přídavných jmen či jiných slovních druhů užívaných adjektivně používají převážně v termínech, kde vyjadřují podstatnou (příznakovou) vlastnost termínu vyjádřeného podstatným jménem, lze očekávat, že v textech odborného stylu bude dlouhých tvarů více. V textech byly skutečně zjištěny: 7,01% všech přídavných jmen, 12,47% příčestí činných v přítomném čase, 2,61% příčestí činných v minulém čase a 27,59% příčestí trpných v budoucím6 čase. Provedené výzkumy tedy ukazují, které gramatické tvary hlavních slovních druhů jsou pro litevské odborné texty nejcharakterističtější, tedy na které gramatické tvary se budou muset zaměřit především odborníci pracující v oblasti automatického rozpoznávání a strojového překladu. 6 Jde pouze o různé pády příčestí budoucího (viz tab. 7). GRAMATINIŲ FORMŲ VARTOJIMAS MOKSLINIAME STILIUJE | 183 ZÁVĚRY 1. V textech litevského odborného stylu je nejčastěji užívaným slovním druhem podstatné jméno, kterému náleží téměř polovina (43,73%) slov textu; další dva hlavní slovní druhy – sloveso a přídavné jméno – tvoří 30,10% textu. 2. V textech odborného stylu se pády podstatných jmen (s výjimkou vokativu) podle četnosti užívání rozdělují na základní skupinu (genitiv, nominativ, akuzativ) a periferní skupinu (lokál, instrumentál a dativ); zvlášť vysoká četnost je charakteristická pro genitiv, tj. v textech tohoto stylu je téměř polovina pádových tvarů v genitivu. 3. V odborném stylu se nejvíce užívají určité slovesné tvary (41,20%), o něco méně příčestí (37,64%). 3.1. V textech odborného stylu se častěji užívají určité slovesné tvary a příčestí v přítomném čase než tvary či příčestí v minulém čase (to platí zejména pro určité tvary). 3.2. V tomto stylu mezi slovesnými osobními tvary jednoznačně převládá třetí osoba; z ostatních zřídka užívaných osobních tvarů se vyšší četností vyznačuje první osoba množného čísla. 4. Pády přídavných jmen v odborném stylu se stejně jako u podstatných jmen rovněž rozdělují do skupin často a zřídka užívaných pádů; genitiv přídavných jmen však není tak častý jako genitiv podstatných jmen. 5. V textech odborného stylu převládá jednotné číslo a mužský rod podstatných a přídavných jmen jakožto bezpříznakové členy opozic. 6. Z hlediska užívání slovních druhů mají odborné texty blíže k textům věcným. LITERATŪRA BITINIENĖ, A. 1995: Mokslinio stiliaus morfologinės ypatybės. Terminologija 2, 11–19. GRUMADIENĖ, L., ŽILINSKIENĖ, V. 1996: Dažninis dabartinės rašomosios lietuvių kalbos žodynas: mokslinis stilius (kompiuterinis variantas). GRUMADIENĖ, L., ŽILINSKIENĖ, V. 1997: Dažninis dabartinės rašomosios lietuvių kalbos žodynas: mažėjančio dažnio tvarka, Vilnius: Mokslo aidai. JAKUBAITĖ, T., e.a. 1968: Latviešu valodas biežuma vārdnīca. I- sēj., 2 daļa, Rīga: Zinātne. ŽILINSKIENĖ, V. 1998: Dažninis dabartinės rašomosios lietuvių kalbos žodynas: pirmieji tyrimo rezultatai. Lietuvių kalbotyros klausimai 39, 219–227. ŽILINSKIENĖ, V. 2002: Lietuvių kalbos morfologijos formos dalykinio ir publicistinio stilių duomenimis. Lituanistica 1 (49), 106–116. ŽULYS, V. 1974: Trečiojo asmens nėra. Kalbotyra 25 (1), 83–92. Vida Žilinskienė Lietuvos teisės universitetas Ateities g. 20, 2057 Vilnius, Lietuva [email protected] Gauta 2002 04 09