Dėl miesto vardo „Kaišiadórys“ kilmės

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLVII (2002), 1–7 O původu názvu města Kaišiadorys LAIMUTIS BILKIS Lietuvių kalbos institutas, Vilnius Název města Kaišiadorys analyzoval jako složené jméno Aleksandras Vanagas, který předpokládal, že jeho druhá složka dor- pochází z dar- a souvisí se slovesem daryti „dělat, vyrábět“; první složkou by pak byl slavismus kãše „koš“ nebo litevské kaištis „zátka, kolík; šroub, závora“. Podle těchto předpokladů by název Kaišiadorys byl odvozen od označení skupiny řemeslníků, totiž *kašiadariai „výrobci košů“ nebo *kaišiadariai „výrobci kolíků a závor“. Některé historické údaje, které Vanagas nezmiňuje a zjevně neznal, stejně jako určité jazykové rysy názvu města Kaišiadorys naznačují, že název mohl být odvozen spíše od tatarského antroponyma *Chaišadaras, *Cho išadaras (Хойшадар(ь), Chasajdar) než od apelativa. Původ názvů litevských sídel byl nejšířeji a nejpodrobněji zkoumán v pracích A. Vanagase. Za zmínku stojí především dvě díla tohoto typu – studie „Názvy našich měst“ (Vanagas 1993: 176–229) a kniha „Názvy litevských měst“ (Vanagas 1996). Na základě údajů živého jazyka a historických pramenů jsou v nich podána vysvětlení původu názvů měst a větších či významnějších městeček. Uvedené výzkumy navíc položily metodologické základy etymologizace oikonym, z nichž vyplývá, že lingvistický výzkum těchto názvů je ve většině případů neoddělitelný od historického: téměř u každého z nich se uvádí, kdy je název poprvé doložen v historických pramenech, představují se varianty jeho podob a teprve poté se analyzuje z lingvistického hlediska (slovotvorného, sémantického neboli motivačního a původového). Z prací A. Vanagase vyplývají hlavní, nepochybné tendence původu (a zároveň tvoření) litevských urbanonym. To vytváří pevný základ pro další výzkum urbanonymie i oikonymie obecně. Na druhou stranu taková díla syntetického charakteru nemohou vždy obsáhnout množství údajů, a proto podněcují k podrobnějšímu zkoumání původu názvů, které analyzují. Jedním z takových urbanonym by mohl být název města Kaišiadorys. Stejně jako v mnoha dalších případech A. Vanagas nejprve popisuje historické okolnosti vzniku tohoto města i jeho názvu. S odkazem na B. Kvikly se uvádí, že se město začalo rozvíjet ve druhé polovině 19. století, kdy se v roce 1862 začala stavět železnice Vilnius–Kaunas. Železniční stanice se zpočátku jmenovala Juodkónys (podle názvu nedaleké vesnice), později byla přejmenována na Kaišiadorimis (Vanagas 1996: 84). Zdůrazňuje se také, že doklady názvu Kaišiadorys v historických písemnostech jsou pozdní; z dokumentů z konce 19. a počátku 20. století se uvádějí podoby Кошедары, Ка-шеудары (tamtéž). Z uvedeného historického kontextu se vyvozuje, že název Kaišiadorys je pozdní, „vznikl patrně teprve ve druhé polovině 19. století“ (tamtéž: 85). 2 | LAIMUTIS BILKIS Při zahájení lingvistického rozboru jména A. Vanagas zdůrazňuje, že původ jména není jasný¹, přesto však následně uvádí několik možností jeho původu. Především je tento urbanonym považován za složené jméno: Kaiš-ia-dórys. Jeho druhá složka dor- se odvozuje od dar- (příčiny této změny však nejsou vysvětleny) a vychází z litevského daryti „pracovat, vyrábět“, pochybuje se však o tom, který kořen první složky je původní – zda kaiš- z živé mluvy, nebo kaš- z písemných pramenů. Tento problém zůstává nevyřešen, neboť jsou uvedeny možnosti původu obou variant: kaš- se odvozuje ze slavismu kašė „koš, nůše“, zatímco kaiš- z litevského kaištis „zátka, špunt; kolík nebo hůlka k ucpání otvoru; dveřní závora, zástrčka“. Předpokládá se tedy, že jméno Kaišiadórys pochází z označení lidí podle jejich povolání – *kašiadariai, tj. výrobci a zpracovatelé košů, nebo *kaišiadariai, tj. výrobci a zpracovatelé kolíků; v druhém případě se navíc dodává, že jméno může pocházet také z odpovídající přezdívkové osobní podoby (tamtéž: 85–86). Uvedené hypotézy o původu se v kontextu obecných tendencí tvoření, sémantiky a původu litevských místních názvů jeví jako poměrně přesvědčivé, avšak některé historické údaje, které A. Vanagas nezmiňuje (zřejmě je neznal), a také několik jazykových zvláštností daného urbanonyma umožňují domnívat se, že název Kaišiadórys má jiný původ. Již v roce 1934 bylo v článku, který zveřejnil kněz S. Pupaleigis, uvedeno, že název Kaišiadorys od nepaměti označuje zdejší panství. Předpokládá se také, že jde o název nelitevského původu a že není složený, protože „přízvuk prý padá nikoli na ia, nýbrž na o“ (Pupaleigis 1934: 2). Mimořádně důležité a přesvědčivé historické argumenty, které zpochybňují možnosti původu uváděné A. Vanagasem, lze nalézt v knize R. Gustaitise „Adresář sídel okresu Kaišiadorys“ (Gustaitis 2001). Ačkoli jde o vlastivědnou práci, údaje z historických dokumentů jsou v ní uvedeny velmi podrobně a odborně. Na jejich základě se tvrdí, že na místě dnešního panství Kaišiadorys se již roku 1531 nacházelo panství patřící Tatarům a že samotný název Kaišiadorys byl v historických dokumentech poprvé zmíněn roku 1590: Кошейдарова2. Uvádí se také, že v seznamech vojska Litevského velkoknížectví z let 1565 a 1567 je zaznamenán Tatar Хойшаадар Момулевич, který v těchto místech žil. Podle jména tohoto Tatara se začalo říkat jeho panství. Dále je poznamenáno, že v seznamu z roku 1567 je zapsána osoba Исупъ Хашаайдаревичъ (tamtéž: 26). Vzhledem ke dvěma hypotézám o původu názvu Kaišiadórys je vhodné je podrobněji analyzovat z historického, a zejména jazykového hlediska. Již dříve uvedené tvrzení A. Vanagase, že název Kaišiadórys vznikl patrně teprve ve druhé polovině 19. století, lze nepochybně vyvrátit. Jak ukazuje výzkum R. Gustaitise, tento název je doložen již na konci 16. století: v dokumentu ze 17. listopadu 1590 o určení vesnice Navasodai za místo shromažďování jednotky je mezi podřízenými sídly uvedena také Кошейдарова (AVK 90), tedy Kaišiadórys. Je rovněž zřejmé, že v těchto místech žil Tatar Chaišadaras (nebo Choišadaras) Momulevičius: v seznamu litevských Tatarů z Trakajské korouhve vojska Litevského velkoknížectví z roku 1565 je zapsán muž Хойша Дармому­левичъ, který měl koně, luk a meč (LM 3: 427); v roce 1567 v seznamu téhož typu 1 Ve studii „Názvy našich měst“ je to zdůrazněno ještě více – uvádí se, že původ je zcela nejasný (Vanagas 1993: 185). 2 Vedle tohoto zápisu není uveden metrický údaj, ze seznamu pramenů je však patrné, že jde o historický pramen AVK 90. DĖL MIESTO VARDO Kaišiadorys KILMĖS | 3 V seznamu je Tatar Шадаръ Момулевичъ, který má špatného koně, luk, meč a sekeru (tamtéž, 1372). Takové zápisy je třeba považovat za poněkud nepřesné reprodukce rukopisných záznamů a nepochybně předpokládají, že jde o pojmenování téže osoby: Хошшадар(ъ) Момулевичъ. Pravost těchto tatarských osobních jmen potvrzuje také již zmíněný záznam o jiném Tatarovi v seznamu litevských Tatarů v armádě Litevského velkoknížectví z roku 1567, v němž je uvedena osoba Исупъ Хашайдаревичъ, která vyslala služebníka (neboť sama neměla nohu) s koněm, lukem a mečem (tamtéž, 1361). O tom nepochybuje nejen R. Gustaitis, ale ani polský historik S. Dziadulewicz, který uvádí údaje o celém rodu Chaišadarovičů či Choišadarovičů (jím nazývaných Chaszajdarowicze). Za zakladatele rodu je považován Momul v. Mamlecz Jakubowicz Kalina, žijící v první čtvrtině 16. století; jeho synem byl právě Chaišadar (Chaszajdar), zmiňovaný v seznamu armády Litevského velkoknížectví z roku 1567. Jeho synem byl Mustafa, jehož jeden ze čtyř synů, Jachija, je roku 1670 uváděn jako správce Verdasavy (ležící v trakajském okrese). Tento rod je v Litvě doložen do roku 1666, později o něm nejsou žádné zprávy. Má se za to, že jeho příslušníci mohli emigrovat do Turecka (Dziadulewicz 1929: 80). Výzkum R. Gustaitise ukazuje, že Verdasava ležela poblíž panství Kaišiadorys, které nejspíše spravoval týž Jachija, případně šlo dokonce o stejné panství, jež mělo několik názvů, neboť roku 1787 se uvádí folvark Podlamienie-Werdasowo (ili Koszevdary) (Gustaitis 2001: 26). Souvislost Chaišadara (Choišadara) a dalších Chaišadarovičů (Choišadarovičů) s panstvím Kaišiadorys je tedy nepochybná. Navíc je zřejmé, že označení osoby Хошша Дармомулевичъ a Шадаръ Момулевичъ je ve skutečnosti třeba číst jako Хошшадар(ъ) Момулевичъ, tedy jako syna osoby Momul Jakubowicz Kalina. Po stručném přehledu historických aspektů vztahů Chaišadara (Choišadara) Momuleviče a dalších členů rodu Chaišadarovičů (Choišadarovičů) k panství Kaišiadorys lze konstatovat, že možnost historického původu názvu Kaišiadorys z tatarského osobního jména je velmi věrohodná. Tuto hypotézu je proto třeba prozkoumat z lingvistického hlediska. Za tímto účelem je třeba pojednat o vztahu mezi podobou názvu města v živém jazyce a jeho variantami zaznamenanými v historických pramenech na jedné straně a tatarskými osobními jmény Хошшадар(ъ), Хашайдар(ъ), Chaszajdar. na straně druhé. Především je třeba souhlasit s názorem A. Vanagase, že podoba užívaná a užívaná v minulosti místními litevskými obyvateli je Kaišiadorys (Vanagas 1996: 84). Dokládají to zápisy tohoto místního názvu z živé řeči z let 1935 a 1936. Zápisy v historických dokumentech mnohem častěji odrážejí kořen kaš-: Кошейдарова z roku 1590 (AVK), Кошедары z roku 1895, Кашейдары (GU 322), Kálżeydary z roku 1744 (SDV 100), Kaszedary z roku 1795 (ŽŽRS 98v); existují však i zápisy odpovídající kořeni kaiš-: srov. Kayszedary z roku 1826 (Gustaitis 2001: 26). Vzhledem k tomu, že osobní jméno poprvé zmíněné roku 1565 bylo zaznamenáno s dvojhláskou – Хошшадар(ъ) Момулевичъ – a že podobu místního názvu v živém jazyce i některé údaje z historických pramenů rovněž dokládají dvojhlásku ai, lze předpokládat, že původní litevskou podobou urbanonyma byla právě forma s kaiš-. Varianty osobního jména s monoftongem Chaszajdar, Chaszajdarowicze užívané S. Dziadulewiczem byly zřejmě odvozeny z pozdějších zápisů (Хашайдаревичъ nebo podobných); navíc mu nebyl znám zápis z roku 1565 s dvojhláskou. Pozdější podoby osobního jména i názvu města zaznamenané v historických pramenech slovanskými jazyky mohou být výsledkem monoftongizace. Monoftongizace dvojhlásky ai v litevských místních názvech v dokumentech psaných slovanskými jazyky je poměrně častým jevem: srov. ftrygaliszki z roku 1728 (LKM1 66), ftrigalizki 4 | L A I M U T I S B I L K I S z roku 1732 (tamtéž, 80), de Strygaliszki z roku 1741 (LKM II, 5), Strygaliszki z roku 1890 (SG XI 426), Стригалишки z roku 1905 (VG 270) – dnes Strigališkis, ves IGN; Галюши z roku 1873 (SVG 22) – dnes Gailiūšiai, ves Švnč. Tyto příklady ukazují, že k tomuto jevu docházelo i v 19. století, ačkoli podle A. Vanagase se místní názvy v dokumentech z tohoto období píší s nezeslabenou dvojhláskou ai (Vanagas 1996: 85). Zdá se tedy, že argumentů pro to, že původní litevskou podobou názvu této lokality bylo Kaišiadorys, je dostatek. Považujeme-li za základ původu názvu Kaišiadorių tatarské osobní jméno *Chaišadaras či *Choišadaras, je třeba hovořit nikoli o slovinizaci místního názvu, nýbrž o jeho lituanizaci. Lze rozlišit dva jevy: změnu počátečního ch v k a změnu segmentu -dar- na -dor-, přesněji řečeno a → o. Jejich příčiny lze vysvětlit jak v kontextu litevského jazyka, tak konkrétně litevských místních názvů. Vzhledem k tomu, že litevští mluvčí chápali dané osobní jméno jako cizí slovo, jeho počáteční souhláska ch se pravidelně změnila na k, stejně jako v jiných přejímkách; srov. přejatá slova ze slovanských jazyků kalatas, kūdas, kvāras, kvarābà a karabà, kvorbà aj. (viz Zinkevičius 1966: 151, 152). Takové změny jsou doloženy i v litevské toponymii nelitevského původu, srov. Kvajakalnis, kopec BD, Kvajėlės, ves Dv (VK): bělor. хво̄я ‘borovice’ (Jaškin 1971: 199); Kvaščėkas, pole BLc, Kvaščiāuka, pole Skm: pol. chwaszcz ‘přeslička’, bělor. хвощи ‘tamtéž’ (Jaškin 1971: 199). Lze předpokládat, že také změna a → o v segmentu -dor- vznikla analogicky podle adaptace slavismů: slovanské a → litevské přízvučné o (srov. Kardelis 1999: 9), nebo konkrétněji podle slovanského -арь (pol. -arz) → litevského -or- (srov. Skardžius 1996: 307; Ambrazas 1993: 228). Taková adaptace je běžná u apelativních slavismů, srov. dūdorius, kūkor(i)us (Skardžius 1996: 307), gaspadorius (LKŽ III 151). Příklady lze nalézt také v litevské toponymii, srov. Čebatoriai, ves Ckn, Mtz (VK). Pro doložení této změny jsou zvláště důležité místní názvy sídel Ardõsai, ves Žsl, a Kazaklioriai, ves Vdt. První z nich je pravděpodobně rovněž odvoditelné z tatarského osobního jména Ardašas, druhý z tatarského kozaklar ‘kozáci’ (Kričinskis 1993: 95, 98). I zde se tedy v litevské (lituanizované) podobě místních názvů a změnilo na o. Tuto analogii lze v podobě Kaišiadorys dovozovat opatrněji kvůli rozdílu v přízvuku, neboť ve výpůjčkách má přízvučné o obvykle cirkumflexový přízvuk. Na druhou stranu mohlo vznik této akcentuační paradigmatu místního názvu ovlivnit směřování k tomu, aby se jiná osobní jména v množném čísle označující sídla a zakončená na -ys přízvukovala podle 3. přízvukového typu. Je třeba poznamenat, že tato změna svým způsobem podporuje nelitevský původ místního názvu Kaišiadorys, tedy jeho souvislost s pojednávaným tatarským osobním jménem. Jak již bylo uvedeno, všechny zápisy urbanonyma ve slovanských jazycích v historických pramenech obsahují pouze a (-dar-): Кошейдарова, Кошедары, Кашейдары, Кайзедары, Kaszedary, Kayszedary. Pokud by tento segment skutečně souvisel s litevským daryti (hypotéza A. Vanagase), pak by se a v litevské podobě názvu nejspíše zachovalo. V tomto případě se však < stejně jako v mnoha jiných výpůjčkách (slavismech) změnilo na samohlásku o. To znamená, že Litevci -dar- skutečně chápali jako prvek cizího jazyka. Je samozřejmé, že změny ch → k a a → o jsou pro litevské slavismy typické, v tomto případě je však třeba hovořit o vztahu tatarského osobního jména k litevštině. Je třeba mít na paměti, že ve veřejném životě Litevského velkoknížectví v 16. století převládaly slovanské jazyky a první zápisy osobního jména jsou v kancelářské slovanské řeči; lze se tedy domnívat, že na něj v litevštině mohly působit tytéž zákonitosti adaptace jako na slavismy. DĖL MIESTO VARDO Kaišiadōrys KILMĖS 5 Možnost původu názvu Kaišiadorys od osobního jména podporují i další jeho strukturní rysy. Jak již bylo uvedeno, jde o pomístní jméno v množném čísle, svou formou blízké velké skupině litevských názvů sídel v množném čísle odvozených od osobních jmen, srov. názvy vesnic Bačkōnys, Basōnys, Gečionys, Krivōnys, Rusōnys, Senkōnys aj. (Razmukaitė 1993: 143–148). Pokud by tento název vznikl z označení obyvatel podle jejich řemesla, bylo by podle obecných tendencí ve struktuře takových pomístních jmen třeba očekávat podobu *Kaišiadariai, *Kaišiadoriai nebo podobnou, srov. Dienavāgiai, vesnice v Gdr, Kraujaléidžiai, vesnice v Gdr, Vyžpiniai, vesnice v Grš, Žebraužiai, vesnice v Pjs (VK). Možnost opačného chronologického vztahu mezi osobním jménem a názvem města, tj. předpoklad, že osobní jména Chaišadaras (Choišadaras), Chaišadarovičiai (Choišadarovičiai) nemusí být tatarského původu, ale místního, tedy odvozená od názvu panství Kaišiadōrys (takový způsob vzniku osobních jmen je obecně možný), lze zcela vyloučit. Jak již bylo uvedeno, toto osobní jméno je poprvé zaznamenáno jako první člen dvoučlenného pojmenování – jako křestní jméno: Хойша Дармолулевичъ, tj. Хойшадар Момулевичъ, zatímco osobní jméno odvozené od názvu sídla by mohlo být pouze druhým (nebo třetím) antroponymem. Kromě toho není pochyb o cizím původu tohoto osobního jména. Jde o složeninu dvou arabských jmen Hadži (Chadži) ‚poutník do Mekky‘ a Haidar ‚lev‘ (Szynkiewicz 1929: 460). Možnost tatarského původu názvu města Kaišiadōrys podporuje také skutečnost, že by z hlediska svého původu nešlo o nějaké výlučně litevské pomístní jméno. V okolí Kaišiador, Trakai a Vilniusu se nachází i další názvy sídel tatarského původu; například za jméno obce odvozené od tatarského osobního jména se považuje nejen již zmíněný název vesnice Ardōsai, ale také Melekōnys, vesnice ve Vdt – od Tatara Melecha (Kričinskis 1993: 95); za nepochybně tatarská lze navíc považovat apelativní oikonyma Kazakliōriai ve Vdt (již bylo krátce pojednáno), Keturiasdešimt Totorių ve Vdt, Tatārka v PPR, Totori-nė v RDMV a Totōriškės v AUK, KAR, RdmV, Žsl (VK). Souhrnně lze říci, že z historického i lingvistického hlediska se spojení názvu sídla Kaišiadōrys s tatarským osobním jménem *Chaišadaras, *Choišadaras (Хойшадар(б), Chaszajdar) jeví nejen jako možné, ale i jako velmi pravděpodobné. ZKRATKY AUK – Aukštadvaris, okres Trakai avd. – osobní jméno AVK – Акты издаваемые Виленскою археографическою комиссиею 18, Вильна, 1891. Bd – Būdvietis, okres Lazdijai Blc – Bálceriškės, okres Trakai Ckn – Ceikiniai, okres Ignalina Dv – Dieveniškės, okres Šalčininkai Gdr – Giedraičiai, okres Molėtai gn. – pastvina Grš – Grįškabūdis, okres Šakiai GU – Географическій указатель выборныхъ документовъ изъ актовыхъ книгъ Виленскаго Центральнаго Архива. Ign – Ignalinà 6 | LAIMUTIS BILKIS k. – ves KAR – Kariotiškės, okres Trakai kln. – hora LKMI – Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Łyngmianskiego od Roku 1708. Januaryi 10. dnia do Roku 1740 Apryla 24. dnia. LKMII – Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Łyngmianskiego od roku 1740. Maia 22. dnia do Roku 1760 Oktobra 24. dnia. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 3, red. K. Ulvydas, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956. LM – Литовская Метрика. Книги Публичныхъ Делъ. Переписи войска Литовскаго 1 (3), Петроградъ, 1915. MtŽ – Matūizos, okres Varėna Pjs – Pajieslys, okres Kėdainiai plk. – bažina PPr – Paparčiai, okres Kaišiadorys RdMV – Rudaminà, okres Vilnius SDV – Synodus Dioecesana Vilnensis Ab Illu[stri]s[s]imo, Excellenti[ssi]mo ac Reverendi[ssi]mo Domino D. Michaele Joanne Zienkowicz..., Vilnae: Reg: Majestatis Academ: Soc: JESU, 1744. SG – Geografický slovník Polského království a dalších slovanských zemí 11, Varšava: nákladem Władysława Walewského, 1890. SJP – Slovník polského jazyka 1, red. J. Karłowicz, A. Kryński, W. Niedźwiedzki, Varšava: nákladem předplatitelů, 1900. Skm – Skiemónys, okres Anykščiai SVG – Списковь волостей и сельскихъ обществъ по мировымъ участкамъ Виленской губернии, Вильна: Въ типографіи А. Г. Сыркина, 1873. ŠVnč – Švenčionys VDT – Vaidotai, okres Vilnius VG – Виленская Губернія. Полный списокъ населенныхъ местъ со статистическими данными о каждомъ поселеніи, составленный по официальнымъ сведеніямъ И. И. Гошкевичемъ, Вильна: Губернская Типографія, 1905. VK – kartotéka místních názvů shromážděných z živého jazyka. ŽSL – Žasliai, okres Kaišiadorys ŽžRS – Revizní soupis farnosti Žiežmariai v okrese Trakai z roku 1795 (LCVA. F. 515. Ap. 15. B. 70). LITERATŪRA AMBRAZAS, S. 1993: Daiktavardžių darybos raida. Lietuvių kalbos veiksmažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. DZIADULEWICZ, S. 1929: Herbarz rodzin tatarskich w Polsce, Wilno: nakładem autora z zasiłkiem komitetu funduszu kultury narodowej. GUSTAITIS, R. 2001: Kaišiadorių rajono gyvenviečių žinynas. Kaišiadorys: Kaišiadorių muziejus. JAŠKIN, J. J. 1971: Беларуская геаграфічныя назвы. Мінск: Навука і тэхніка. KARDELIS, J. 1999: Fonetinės slavizmų ypatybės ir jų raida rytinėje lietuvių šnekto(se), Daktaro disertacijos santrauka, Vilnius: Vilniaus universitetas. KRIČINSKIS, S. 1993: Lietuvos totoriai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. PUPALEIGIS, S. 1934: Kaišedorys ar Kaišiadorys? Rytas 83, 2. RAZMUKAITĖ, M. 1993: Oikonimų, atsiradusių iš asmenvardžių su patroniminėmis priesagomis, paplitimas Lietuvoje. Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 133–165. DĖL MIESTO VARDO Kaišiadorys KILMĖS | 7 Skardžius, P. 1996: Lietuvių kalbos žodžių daryba. Id., Rinktiniai raštai 1, sudarė A. Rosinas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996. Szynkiewicz, J. 1929: Tłumaczenia słów nazw orjentalistycznych. Dziadulewicz, S., ed., Herbarz rodzin tatarskich w Polsce, Wilno: nakładem autora z zasiłkiem komitetu funduszu kultury narodowej, 457–473. Vanagas, A. 1993: Mūsų miestų vardai. Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 176–229. Vanagas, A. 1996: Lietuvos miestų vardai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Zinkevičius, Z. 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis. Laimutis Bilkis Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 2055 Vilnius, Lietuva [email protected] Gauta 2002 11 05