Friedrich Scholz, eds. “Textkritische Edition der Übersetzung des Psalters in die litauische Sprache von Johannes Bretke”

RECENZIJOS 187 – s. 214 (u všech Žemaitů má toto slovo slabiku -ki-, zde jsou raseiniškiai opět tak svébytní a odlišní od všech Žemaitů; srov. však uuoki.tīs – s. 39, uuoki.cū – s. 213). Ve Viduklė se 03 03 02 zjišťovalo, jak se vyslovuje název vesnice Jūkainiai; dva lidé vyslovili jūkain'u, poněkud pochybná je zdá se forma jū“kaiń'u (s. 69). Korektorské chyby jakožto silný krátkozraký příliš uvádět nechci, ale na takové údaje, jako jsou brūol,is (=brúolis) – s. 151, ‘vā.lgi.,dāvā (=vá.lgi.dāva) – s. 211, petri̇nes (=petrīnės) – s. 213, ‘ā.r,klū! (=ārklu) – s. 69, ‘ābu,dū (abūdu) – s. 74, važū“dava (=važū“dava) – s. 206, vištums (=vištums) – s. 81, třeba jasně upozornit. Mladá badatelka vynaložila mnoho práce a popsala nářečí na území o rozloze stovek kilometrů, v nichž se vytrácejí pravidelnosti a zděděné nářeční rysy (ačkoli lze ještě na mnoha místech nalézt uživatele nářečí se zděděnými pravidelnými rysy); to, co však ukazuje, Daiva Atkočaitytė patrně také předložila. I to je důležité pro dějiny jazyka. Bylo třeba se vyhnout pouze nesouhlasným, rovnoměrným podobám a slovům i pochybným okamžitým výkyvům při rozhovoru s (mladou či mladými) nastrojenými děvčaty. Když tuto práci vydávala, neměla po boku žádného žemaitského jazykového pomocníka, třebaže děkuje poměrně početnému okruhu poradců a konzultantů. Vytautas Vitkauskas Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 2055 Vilnius, Lietuva Obdrženo 2003 05 05 TEXTOKRITICKÁ EDICE PŘEKLADU ŽALTÁŘE DO LITEVSKÉHO JAZYKA OD JOHANNA BRETKEHO, PASTORA V LABIAU A KRÁLOVCI V PR., PODLE RUKOPISU Z ROKU 1580 A REVIDOVANÉ VERZE TOHOTO ŽALTÁŘE OD JOHANNA REHSY, PASTORA V KRÁLOVCI V PR., PODLE TISKU Z ROKU 1625, SPOLU S PŘEKLADEM ŽALTÁŘE DO NĚMECKÉHO JAZYKA OD MARTINA LUTHERA PODLE VYDÁNÍ Z ROKU 1545 ZA SPOLUPRÁCE FRIEDEMANNA KLUGEHO. S ÚVODEM A VYDÁNÍM FRIEDRICHA SCHOLZE. Paderborn, Munich, Vienna, Zürich: Ferdinand Schöningh, 2002, LXXXI + 559 p., ISBN 3-506-71681-6. (Biblia Slavica, řada VI: Supplementum: Biblia Lithuanica, řada 2: Editionsbände, 6. Vydali Hans Rothe a Friedrich Scholz ve spolupráci s Christianem Hannickem a Ludgerem Udolphem.) V předmluvě (s. IX–X) Scholz píše, že Johannes Bretke (Bretkūnas) dokončil litevský překlad celého Písma svatého mezi březnem 1579 a listopadem 1590, ale až dosud se v tisku objevil pouze Žaltář. Tento Žaltář, přeložený mezi 20. květnem a polovinou července 1580, se dostal do rukou Johannese Rehsy, který jej revidoval a vydal spolu s Lutherovým německým překladem v roce 1625 v tiskárně Laurenz Segebad. Obecně rozšířené tvrzení, že se Rehsova verze od překladu Bretkūnase příliš neliší, prostě není pravdivé, jak snadno ukáže pohled na oba texty. Zde recenzovaný svazek obsahuje Bretkūnasův původní překlad i Rehsovu revizi na protilehlých stranách. Na žádost prof. Jonase Palionise 188 | RECENZIJOS Na Vilniuské univerzitě bylo rozhodnuto připojit verzi Lutherova německého překladu, která vyšla před rokem 1580, protože tento překlad není v Litvě vždy snadno dostupný. Je uvedena v dolní části stránky. Zde recenzovaný svazek je součástí mimořádně ambiciózního projektu vydat celý Bretkūnasův překlad Bible (s. XI) ve třech řadách: řadu 1 mají tvořit faksimilní svazky, řadu 2 ediční svazky a řadu 3 komentáře. Dosud vyšlo šest svazků Bretkūnasova rukopisu ve čtyřech faksimilních svazcích. Kromě toho vyšel také komentářový svazek Bausteine zur Bretke-Forschung od Jochen D. Range. Tento poslední svazek a faksimilní svazek žaltáře jsem recenzoval v roce 1993 v Lituanus 39 (3), 72–84. Těším se na Scholzův komentář k Bretkūnasovu překladu žaltáře, který se právě připravuje. Scholz v něm slibuje srovnání s Rehsovým překladem a zkoumání vztahu Bretkūnasova překladu k jeho různým pramenům: Lutherovu překladu, textu hebrejského originálu, Septuagintě a Vulgátě. Scholz také popisuje své první setkání s rukopisem Bretkūnasova překladu Bible v roce 1949 v Göttingenu, v kanceláři prof. Reinharda Wittrama, a následné uložení rukopisu v Geheime Staatsarchiv v Berlíně. Scholzovi se naštěstí podařilo získat pomoc velmi schopného Jochen D. Range a později Friedemanna Klugeho. Úvod nás informuje, že ačkoli je faksimilní vydání celkově velmi dobré, některé opravy a glosy na okrajích jsou sotva čitelné, nebo zcela nečitelné. V několika případech byly koncová písmena slov na straně verso nebo počáteční písmena na straně recto tak blízko okraje textu v hřbetním ohybu rukopisu, že je kamera nezachytila. Člověk obeznámený s Bretkūnasovým pravopisem a gramatikou by je většinou snadno doplnil, přesto se zde setkáváme i s několika překvapeními. Při určování původní podoby může někdy pomoci proměnlivý vzhled inkoustu. Jsou-li písmena nebo slabiky škrtnuty a přes původní text jsou napsány nové, někdy je přes světlejší inkoust opravy vidět tmavší inkoust původního zápisu, což umožňuje zjistit původní podobu i opravu (s. XX). Protože původní text i opravenou verzi lze rekonstruovat pouze s využitím rukopisu, je kromě faksimilního vydání zapotřebí také kritický komentář k textu. Úvod (s. XXI–XXIV) nabízí také stručné životopisy Bretkūnase a Rehsy a hodnocení jejich díla. Následuje popis textu a způsobu jeho přípravy k vydání. Bretkūnasova prvotní verze (Grundschicht, zkráceně GS) tvoří základ zde otištěného textu. Opravy provedené bezprostředně nebo krátce po zapsání prvotní verze jsou zároveň označeny písmeny a, b, c atd. a uvedeny jako poznámky pod prvotní verzí. Tyto opravy jsou označeny Sfk (= Sofortkorrektur); pozdější opravy jsou označeny KS (= Korrekturschicht). Podle úvodu (s. XXXVI) provedl Daniel Gallus 28 oprav (označených G) a Rehsa 136 (označených R). (Na s. XVIII jsou vysvětlení zkratek KS a R uvedena dvakrát, což je zřejmě přehlédnutí při korektuře.) Rozdíly mezi Palionisovým vydáním z roku 1983 a Scholzovým vydáním jsou patrné již z prvního verše prvního žalmu: podle Scholzovy rekonstrukce originálu (GS) (s. 6): Gerai tam, kurfai newaikſch= || czoia rode Diewa neſibijancʒu, nei eit kieliu grieſhniu nei ſedzia || kur apioktieghi ſiedzia; podle Palionise (1983: 183): Palaimintas <bijans Diewo teisus> ira tas wiras, kursai ne waikſchczoio surinkime Diewo neſibijanczuiu, nei sussisedȩghime apioktiuiu se RECENZIJOS | 189 deio. nei ant kelio grieschniu stoweio, Scholz uvádí také tuto ranou luterskou verzi: Wol dem der nicht wandelt im Rat der Gotlofen, Noch trifft auff den Weg der Sünder, Noch sitzet da die Spötter sitzen. Vulgáta však zní: Beatus est vir ille, qui non ambulat in consilio improborum, et viae peccatorum non insistit, ac in consessu derisorum non desidet; a Septuaginta má: μακάριος ἀνήρ, ὃς οὐκ ἐπορεύθη ἐν βουλῇ ἀσεβῶν, καὶ ἐν ὁδῷ ἁμαρτωλῶν οὐκ ἔστη, καὶ ἐπὶ καθέδρα λοιμῶν οὐκ ἐκάθισεν. Verze King James zní: ‘Blahoslavený muž, který nechodí podle rady bezbožných, nestojí na cestě hříšníků a nesedává na místě posměvačů.’ Slova Gerai tam, kurfai... „Dobře tomu, kdo…“ z Bretkūnasovy prvotní verze se zdají být bližší Lutherovu Wol dem der... než latinskému Beatus est vir ille, qui... „Blahoslavený muž, který…“ nebo řeckému μακάριος ἀνήρ, ὃς... Domnívám se, že Luther využil hebrejský originál, jehož odpovídající první slova můj kolega prof. B. Halpern z programu židovských studií na Penn State přepisuje jako ’ašrē hā-’îš ‘šer; jejich význam neodpovídá zdánlivému konstrukčnímu stavu. Prof. Halpern dále poznamenává, že slovo ’ašrē funguje, jako by v sobě mělo alespoň implicitní predikaci, a výraz je třeba přeložit jako „blahoslavený/šťastný/spokojený je muž, který…“. Zdá se, že to dokládá, že otcové Septuaginty rozuměli hebrejštině lépe než Martin Luther. Bretkūnas se zpočátku držel Luthera, zatímco opravy s výrazem Palaimintas „blahoslavený“ (Paſchlowintas) nebo Rehsovo Jschganitingas... vycházely z Vulgáty či Septuaginty. V každém případě bude zajímavé zjistit, co o tom a o mnoha dalších problémech spojených se žaltářem napíše Scholz ve svém připravovaném kritickém komentáři zmíněném výše. Úvod obsahuje také zajímavý rozbor fonémového systému (s. XLIV–LXIV). Podle úvodu (s. XLIV) lze souhláskové fonémy zapisovat jedním až pěti písmeny, například >c< může označovat /c/, >cʒ< může označovat /č/, >ſch< může označovat /š/ a >ſchcʒ< může označovat /šč/. Při prvním čtení by se zdálo, že /šč/ je považováno za jediný foném; takový výklad zavání slovanskou orientací (srov. ruské u) a pro litevštinu by se obhajoval jen obtížně (viz Klimas 1970: passim.). Pokud máme tvrzení vykládat pouze jako vymezení horní hranice počtu souhláskových písmen v řadě, pak je nesprávné; srov. například newaikſchcʒoia „nechodí“, kde se setkáváme s řadou šesti souhláskových písmen, totiž >kſchcʒ<, která zřejmě odpovídá třem fonémům /kšć/. Zajímavější je možná zápis samohláskového systému, v němž je posloupnost písmen >ie< velmi nejednoznačná. V původní verzi (GS) mohla označovat /ie/, /ē/, nebo dokonce /e/ po velární souhlásce, kde se písmeno >i< užívalo pouze k označení palatalizace. Podle Scholze (s. LII) se Bretkūnas v pozdější opravené verzi (KS) pokoušel odstranit >i< před >e< po veláře, pokud tato posloupnost označovala etymologické /ē/. Tak se kieliu „na cestě“ v původní verzi mění na (ant) kelio v opravené verzi (s. 6) a Kodiel „proč“ je v původní verzi opraveno na Kodel (s. 10), srov. současné standardní kodėl. Diftongická výslovnost je správně a důsledně zachycena například v prieg „blízko“ (s. 6). Shrnuto, Scholze a jeho kolegy je třeba pochválit za záměr vydat tuto ediční řadu, a zejména tento svazek, který dokládá vynikající výsledky mnoha hodin pečlivé a úmorné práce. Kniha je krásně svázaná, vytištěná na kvalitním papíře, a je tedy ke cti nakladateli i editorům. Podle mé osobní váhy váží kniha více než tři libry, takže jde o těžký svazek jak v doslovném, tak v přeneseném smyslu. 190 | RECENZIJOS REFERENCES PALIONIS, J., ŽUKAUSKAITĖ, J. eds. 1983: Bretkūnas, Johannes. Rinktiniai raštai, Vilnius: Mokslas. KLIMAS, A. 1970: Some attempts to inventory Lithuanian phonemes. Th. F. Magner and W. R. Schmalstieg, eds., Baltic linguistics, University Park and London: Pennsylvania State University Press, 93–102. William R. Schmalstieg 814 Cornwall Road State College, Pa. 16803 [email protected] Gauta 2003 06 09