Some preliminary remarks on spatial distinctions in Lithuanian

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLVIII (2003), 59–70 Několik předběžných poznámek o prostorových rozlišeních v litevštině KRZYSZTOF MALESA Warsaw University Cílem tohoto článku je nabídnout koncepční rámec pro popis prostorových výrazů v litevštině. Dosud byly předkládány pouze strukturalistické popisy litevských prostorových výrazů. Autor tvrdí, že je třeba strukturalistický přístup opustit ve prospěch kognitivního přístupu, a představuje řadu základních pojmů, které se v dnes již klasických studiích autorů, jako jsou Talmy a Herskovits, osvědčily jako užitečné nástroje pro zkoumání konceptualizace prostoru v jazyce. 1. ÚVODNÍ POZNÁMKY Prostorová kognice v baltských jazycích dosud nebyla důkladně zkoumána. Předchozí lingvistické studie prostorových vztahů, například od Valiulytė (1995, 1998) či Šukyse (1998), stejně jako popisy v Akademické gramatice litevštiny, mají poměrně omezený záběr a vycházejí ze strukturalistické metody popisu. Tento způsob popisu nám nabízí širokou škálu seznamů sestavených na základě morfologické nebo syntaktické struktury sloves či frází. Z hlediska kognitivní lingvistiky nejde o výsledek, který by měl přinést výzkum prostorového systému jazyka. Jak se pokusím dokázat v dalších částech tohoto článku, chceme-li popsat prostorové uspořádání a pochopit původ některých dosud jen velmi zběžně popsaných prostorových frází v litevštině (např. takzvaných složených předložek neboli samplaikiniai prielinksniai), měli bychom především rozpoznat a pochopit, jakým způsobem mluvčí konceptualizují prostor a objekty, které se v něm nacházejí. Kognitivní popis je dnes běžně považován za nejvhodnější paradigma pro zkoumání prostorových systémů v přirozeném jazyce. Základy kognitivního studia prostoru byly položeny na počátku sedmdesátých let1, současně s prvními popisy prostorových kategorií. Jde tedy o disciplínu ustavenou teprve nedávno a její přínosy jsou nepopiratelné. Stejně jako jiné nové myšlenky podněcuje experimentování, rozvoj nových výzkumných nástrojů a v neposlední řadě také mezioborové kontakty, neboť kognitivní výzkum ochotně využívá metod a koncepcí vytvořených v jiných disciplínách, které s lingvistikou přímo nesouvisejí. 1 Vývojovou cestu kognitivní lingvistiky od jejích počátků až po současný výzkum přístupně popisují Ungerer & Schmid (1996). 60 | KRZYSZTOF MALESA Základním cílem této studie je předběžně představit základní koncepční rámec pro popis litevského prostorového systému. Stručně budou charakterizována také základní geometrická a dimenzionální rozlišení vyznačovaná v litevštině. Popisný rámec, který jsem použil, vychází jednak ze studií zaměřených na prostorovou strukturu, jak je pojímána v kognitivní lingvistice (Talmy 1983), a jednak ze studií, jejichž cílem je představit analýzu sémantiky a pragmatiky lokativních výrazů (Herskovits 1986). Vzhledem k významným rozdílům mezi systémem prostorových výrazů v angličtině, zkoumaným ve výše uvedených studiích, a litevským systémem jsou některé popisné prvky formulovány poněkud odlišně a přizpůsobeny obecným strukturálním vlastnostem litevštiny2. 2. ZÁKLADNÍ ROZČLENĚNÍ PROSTOROVÉ SCÉNY. SCHEMATIZACE Je zřejmým a nesporným faktem, že každý vnímá své okolí, a tím i prostor obecně, jako soubor konkrétních prvků, které jsou viditelné nebo vnímané smysly jinými než zrakem, jako v (1): (1) Už sienos dainavo vaikai. „Děti zpívaly za zdí“. Na úrovni jazykové struktury nelze prostorovou scénu reprezentovat všemi složkami, které lze vnímat lidskými smysly. Když se podíváme na libovolnou větu popisující prostorové vztahy, je zřejmé, že k reprezentaci celé referenční scény se vybírá pouze několik relevantních složek skutečnosti. Ostatní složky se ponechávají stranou. Nebyla by tedy správná představa, že jazyk reprezentuje prostorovou scénu jako komplex mnoha prvků, které jsou navzájem určitým způsobem propojeny. Jak poznamenává Talmy, jazyk využívá své prvky uzavřených tříd3 i větnou strukturu k vyčlenění určitých prvků relevantních pro popis prostorových vztahů. Tento proces se nazývá SCHEMATIZACE. V průběhu tohoto procesu se jedna část prostorové scény vyčleňuje jako hlavní ohnisko pozornosti. Její prostorové vlastnosti, totiž její poloha, když je nehybná, její trajektorie, když se pohybuje, a její orientace v rámci referenční scény bez ohledu na pohyb, jsou charakterizovány pomocí jiné části scény. Někdy může být zapojena i třetí část4. Tyto objekty lze předběžně označit jako „primární objekt“ a „sekundární objekt“. 2 Rád bych poděkoval prof. Axelu Holvoetovi za jeho neocenitelné připomínky k této studii a za opravy anglického textu. 3 Třída slov nebo morfémů s pevně daným členstvím, jejíž prvky lze vyjmenovat, například osobní zájmena (srov. Matthews 1997: 57). 4 Takzvaný „sekundární Ground“. Tento problém nebude v této studii rozebírán; k podrobnějšímu popisu srov. Talmy (1983). SPATIAL DISTINCTIONS IN LITHUANIAN 61 Výběr sekundárních prvků neboli REFERENČNÍCH OBJEKTŮ, používaných k charakteristice prostorových vlastností primárního objektu, není náhodný. Referenční objekt vybraný v rámci scény má polohu a někdy také geometrické vlastnosti, které jsou adresátovi již známy nebo se předpokládá, že je zná. To je nezbytným předpokladem, protože objekt lze použít jako referenční bod pouze za těchto podmínek. Místo, dráhu nebo orientaci primárního objektu lze určit jak pomocí vzdálenosti, tak popisem jeho vztahu ke geometrii druhého objektu: (2) Dviratis stovėjo šalia mokyklos. „Kolo stálo poblíž školy“. (3) Jonas gulėjo skersai lovos. „John ležel napříč postelí“. Jak vidíme v (2), poloha primárního objektu, kola, je charakterizována výrazem šalia z hlediska vzdálenosti od polohy školy, aniž by byly uvedeny další informace o geometrických vlastnostech kteréhokoli objektu. V (3) se uplatňuje informace jiného typu: určité zjevné geometrické vlastnosti objektů a vztahy mezi nimi jsou popsány pomocí předložky skersai. Základní informace týkající se prostorové orientace a geometrie objektů charakterizovaných v (3) lze stručně shrnout takto: (a) objekty jsou umístěny vedle sebe (vzdálenost) a (b) délka jednoho z objektů je kolmá k šířce druhého. Geometrické vlastnosti primárních a sekundárních objektů budou podrobněji rozebrány ve druhé části této práce. Kromě určitých vlastností objektů, které jsou adresátovi známy nebo se předpokládá, že je zná, a kromě orientace v prostoru bývá rozdělení referenčních funkcí obvykle určováno některými dalšími vztahy mezi dvěma objekty vybranými jako primární a sekundární. Talmy pro tyto vztahy navrhuje následující typ uspořádání (tabulka je převzata z Talmy, 1983: 230–231): TABULKA 1. VLASTNOSTI PRIMÁRNÍCH A SEKUNDÁRNÍCH OBJEKTŮ Primární objekt | Sekundární objekt; a | má prostorové proměnné, které je třeba určit | funguje jako referenční objekt se známými prostorovými charakteristikami; b | pohyblivější | umístěnější trvale; c | menší | větší; d | pojímán jako geometricky jednodušší (často bodový) | považován za objekt s větší geometrickou složitostí 62 | KRZYSZTOF MALESA POKRAČOVÁNÍ TABULKY 1 Primární objekt Sekundární objekt e výraznější více v pozadí f na scéně / ve vědomí nověji na scéně / v paměti dříve Tato tabulka odráží předpoklad, že dva objekty nacházející se v referenční scéně obvykle nemají stejné postavení. Tento předpoklad lze vhodně ilustrovat příkladem (2). Kdyby oba objekty měly stejné postavení, mohli bychom je jednoduše zaměnit a vytvořit dvojici vět se stejným významem. Jak vidíme v (4) a (4′), taková záměna nevytvoří správnou větu; ačkoli ve větě označené hvězdičkou (4′) nedochází k porušení gramatických pravidel, zní nepřirozeně: (4) Dviratis stovėjo šalia mokyklos. „Kolo stálo poblíž školy“. (4′) *Mokykla stovėjo šalia dviračio. *„Škola stála poblíž kola“. Je však třeba poznamenat, že existují případy, kdy se relativně velké a trvaleji umístěné objekty nepoužívají jako referenční body. K tomu dochází tehdy, když je hlavním účelem použití výrazu identifikovat objekt, nikoli popsat jeho prostorové vlastnosti. V takovém případě se poloha objektu nebere v úvahu, jako v: (5) Kalnas, kuris šiuo momentu yra po lėktuvu, vadinasi Mount Shasta. „Hora, která se právě teď nachází pod letadlem, se jmenuje Mount Shasta“. (6) Podej mi tu knihu vedle tužky! „Podej mi knihu vedle tužky!“5 Když je tedy hlavním účelem pouze identifikovat objekt bez ohledu na jeho prostorové vlastnosti, mohou se kritéria pro volbu primárního a sekundárního objektu odchýlit od obecných zásad. 2.1 Prototypy a ideální významy Asymetrie pozorovaná v (4) je podmíněna především sémantickou funkcí obou podstatných jmen, tj. našimi obecnými znalostmi světa, v němž jsou budovy obvykle větší než objekty, jako je jízdní kolo, a mají také trvalejší umístění. Podle prototypové teorie významu slov používáme při představě školy a jízdního kola prototypické příklady budov a dopravních prostředků a poté k těmto příkladům vztahujeme příslušné typy objektů a- 5Srov. Herskovits (1986: 36–38). SPATIAL DISTINCTIONS IN LITHUANIAN 63 konkrétní typy objektů. Prototypy nám tedy umožňují stanovit přibližnou velikost a pohyblivost objektů a tímto způsobem je klasifikovat jako Primární nebo Sekundární objekt podle výše uvedené tabulky. Použití prototypů při popisu významů nám umožňuje předpokládat poměrně soudržnou kategorizaci světa a přímočařeji popsat některé aspekty prostorového modelování. Umožňuje nám pochopit, jak uživatelé jazyka zacházejí s objekty ve svých výpovědích. Samozřejmě, že ve skutečném světě žádné prototypy neexistují, a při popisu označovaných objektů bychom měli hovořit spíše o stupních prototypičnosti. Prototypy je tedy třeba chápat jako gradientní kategorii, která nám umožňuje důsledněji klasifikovat objekty a jejich kognici. Prototypy jsou obecně užitečné při popisu prostorových vlastností jednotlivých objektů. Aby bylo možné podrobněji popsat prostorové vztahy mezi dvěma či více objekty, jak je například vyjadřují předložkové fráze, je zapotřebí další pojem, který by mohl sloužit jako pomocný popisný nástroj a představoval by nejzřetelnější a nejnázornější prostorové situace, čímž by poskytoval základ pro další popis. Pro takové „nejtypičtější“ situace navrhuje Herskovits (1986) termín IDEÁLNÍ VÝZNAM. Ideální význam předložky lze chápat jako jednoduchý vztah, který gramatiky a lingvistické studie navrhují jako význam předložky. Jde o vztah mezi dvěma či více geometricky ideálními objekty, jako jsou body nebo přímky. Všechna možná užití konkrétních předložek jsou tedy odvozena z ideálního významu pomocí různých, více či méně významných transformací. Některé jasné příklady ideálního významu a jeho modifikovaného užití poskytuje jedna ze základních topologických předložek, ant. Nejcharakterističtějším příkladem užití ant bude situace, kdy se objekt průměrné velikosti (např. kniha) nachází na rovném vodorovném povrchu. Aby bylo možné tuto předložku použít, musí být splněny také dvě zásadní podmínky: (a) primární objekt musí být v přímém kontaktu s povrchem; (b) referenční objekt musí primární objekt podpírat. Všechna právě uvedená ustanovení lze snadno najít ve výrazech, jako je: (7) Knyga yra ant stalo. „Kniha je na stole“. Tento výraz se obvykle vykládá tak, že kniha leží přímo na stole, bez ubrusu, a že není položena na hromadě dalších knih nacházejících se na stole; za těchto okolností lze říci, že příklad (7) odráží ideální význam předložky ant6. Na druhou stranu si lze představit také situaci, kdy je umístění nahrazeno pohybem a nedochází k přímému kontaktu, ačkoli podpora je stále nutná. To lze interpretovat jako další adaptaci výše popsaného ideálního významu: 6 Herskovits (1986: 49) defines the ideal meaning of the English preposition on in the following way: “[…] on: for a geometric construct X to be contiguous with a line or surface Y; if Y is the surface of an object Oy, and X is the space occupied by another object Ox, for Oy to support Ox.” 64 | K R Z Y S Z T O F M A L E S A (8) Ant grindų žaidė Jonukas, baisiai purvindamas kilimą. „Jonášek si hrál na podlaze a strašně přitom špinil koberec“. V následujícím příkladu nejsou požadavky týkající se přiléhavosti a opory splněny vůbec: (9) Simbolis išraižytas ant akmens. „Symbol vyrytý do kamene“. Výrazy (8) a (9) se od ideálního významu značně odchylují, neboť byly podrobeny různým úpravám a posunům. Oba příklady však lze stále interpretovat jako varianty „optimální situace“ zobrazené v (7). Na druhou stranu naše znalost sekundárního objektu a některé případy užití lokativních výrazů naznačují druhou možnost, neboť význam lokativního pádu je koncepčně blízký případům, jako je (9). Proto bude pro část uživatelů litevštiny pravděpodobně přijatelný vedle (9) také následující výraz: (10) Simbolis išraižytas akmenyje. „Symbol vyrytý v kameni“. 2.2 Figura a pozadí (referenční objekt) Primární a sekundární objekty popsané výše pro účely schematizace a základního rozčlenění prostorové scény jsou pracovní termíny a znějí poněkud vágně. Pro výstižnější a srozumitelnější prostorový popis je třeba používat zavedené, standardizované termíny. Lingvisté, kteří se dosud zabývali prostorem, používali mnoho různých, ve skutečnosti však velmi podobných pojmů. Ze všech těchto termínů se dvojice užívaná Talmyem jeví jako velmi výstižná a užitečná. Talmy si všiml úzké podobnosti mezi teorií „prvních“ a „druhých“ objektů a Gestalt psychologií, která používá pojmy FIGURA a POZADÍ. Pro lingvistické účely podává následující charakteristiku Figury a Pozadí (Talmy 1983: 232): Figura je pohybující se nebo koncepčně pohyblivý objekt, jehož poloha, dráha či orientace je chápána jako proměnná, přičemž její konkrétní hodnota je tím, co vystupuje do popředí. Pozadí je referenční objekt (sám se nachází ve stacionárním prostředí uvnitř referenčního rámce), vzhledem k němuž je charakterizována poloha, dráha či orientace Figury. Jak Talmy připouští, u některých typů situací může být pojem referenčního objektu výstižnější než pojem Pozadí, a může se tedy používat namísto něj. Tohoto terminologického úzu se budeme držet v dalších částech této práce. SPATIAL DISTINCTIONS IN LITHUANIAN 65 3. GEOMETRIE FIGURY A POZADÍ A JEJICH VZÁJEMNÉ VZTAHY Konstituční části jazykového systému souvisejí s prostorem a jeho uzavřené třídy prvků připisují objektům určité prostorové vlastnosti. Ve studiích prostoru se tyto vlastnosti běžně označují jako GEOMETRIE. Je třeba říci, že geometrie Figury bývá prostorovými prvky charakterizována přímočařeji než geometrie Pozadí. Ve většině případů lze tedy Figuru interpretovat jednoduše jako bodový, tj. symetrický, nezvýrazněný objekt nebo jako podobný druh jednoduchého tvaru. Lze však nalézt i případy, kdy je geometrie připisovaná Figuru poměrně složitá. Nejvýraznějším příkladem předložky, která Figuru opatřuje souborem geometrických rysů, je skersai „napříč“. Je možné popsat alespoň několik vlastností, které tato předložka označuje, což platí i pro anglické příklady, které analyzovali Herskovits a Talmy. Typický případ uvádí věta (11): (11) Lenta gulėjo skersai geležinkelio bėgių. „Prkno leželo napříč železničními kolejemi.“ Základní významové prvky vyjádřené touto předložkou jsou ty, že lenta (Figura) je lineární a Pozadí, které představuje bėgiai, je úzkým výsekem roviny se dvěma rovnoběžnými okraji. Takové objekty bychom mohli označit jako „stužkovité“. Kromě této základní informace lze vztahy Figury k Pozadí specifikovat následujícím způsobem⁷: 1) Figura je lineární objekt ohraničený na obou koncích; 2) Pozadí je objekt „stužkovitého“ typu; 3) Figura je vodorovná, a je tedy rovnoběžná s rovinou Pozadí; 4) Figura a Pozadí jsou přibližně kolmé; 5) Figura přiléhá k rovině Pozadí a je jí podpírána; 6) délka Figury nemůže být menší než šířka Pozadí; 7) obě strany Figury vyčnívají z roviny Pozadí (přibližně stejně). Všechny výše uvedené faktory jsou stejně důležité. Je třeba zdůraznit, že je nelze popsat jako složky IDEÁLNÍHO VÝZNAMU předložky skersai. V rámci „ideálního významu“ předložky jsou přijatelné určité posuny a úpravy, které nevedou k použití jiné předložky. Naproti tomu výše uvedené faktory jsou nedílnými složkami významu předložky skersai, a pokud některý z nich chybí, je nutné použít jinou předložku. Například když je délka Figury menší než šířka Pozadí (podmínka 6), je třeba použít předložku ant: 7 Srov. Talmy (1983: 234–235). 66 | K R Z Y S Z T O F M A L E S A (12) Lenta gulėjo ant geležinkelio bėgių kelio. ‘The board lay on the railway bed’. V některých případech jsou tedy geometrie Figure zobrazeny složitěji než jen jako bod. Existuje jeden zvláštní typ Figure, který je v lingvistické literatuře popisován různými způsoby a který se zřejmě běžně používá ve většině jazyků. Označuje bodovou nebo lineární Figure pohybující se po lineární, vymezené dráze (Ground). Někdy lze podobným způsobem hovořit také o nehybné lineární Figure pomocí různých sloves naznačujících pohyb: (13) Cesta vede nedaleko vesnice. ‘The road runs near the house’. Tento virtuální pohyb lze zde vyvodit proto, že Figure je lineární, tj. lze ji konceptualizovat způsobem, který se výrazně liší od způsobu konceptualizace bodových objektů. Podle Talmyho je taková Figure „skenována po celé své délce ohniskem pozornosti“. Tento druh interpretace se jeví jako poměrně užitečný pro popis toho, čemu se říká „dynamická lokalizace“, tedy situace, kdy se používá sloveso pohybu, ačkoli ve výrazu nedochází k žádnému fyzickému přemístění. Strukturální metoda popisu takové užití nevysvětluje, protože zaměřuje pozornost na gramatickou strukturu, v níž není žádný činitel motivující použití slovesa pohybu. Vysvětlení lze najít pouze mimo strukturu – ve způsobu konceptualizace Figure. Jediným způsobem, jak tento „virtuální pohyb“ vysvětlit, je přijmout kognitivní analýzu. Na rozdíl od toho, co pozorujeme u Figure, poskytují jazykové prvky uzavřených tříd ve většině případů širokou škálu geometrických rozlišení pro Ground (referenční objekt). Lze například hovořit o stupňovatelné „částovosti“ referenčního objektu, kterou lze vyjádřit různými prostředky jazykového systému. Angličtina k tomu používá odpovídající předložky; v příkladu (14) jsou vyznačeny tučně. V litevštině není rozsah předložkových ukazatelů tak široký, lze však rozlišit podobný počet typů Ground v závislosti na jeho složitosti. Příklady v (14) ukazují, jak se v litevštině vyjadřují různé stupně složitosti Ground, a to také nepředložkovými prostředky: (14 a) Jonas stál u domu. ‘John stood near the house’. (14 b) Jonas stál mezi domy. ‘John stood between the houses’. (14 c) Jonas zmizel mezi stromy. ‘John disappeared among the trees’. (14 d) Jonas pochodoval uprostřed tisíců demonstrantů. ‘John marched amidst the thousands of the demonstrators’. (14 e) Jonas se prodíral skrz dav. ‘John struggled through the crowd’. SPATIAL DISTINCTIONS IN LITHUANIAN 67 U výrazů exemplifikovaných v (14) lze „částovost“ Ground definovat následovně: v (a) je Ground jediným bodem, v (b) je znázorněn dvojicí bodů, v (c) je Ground interpretován jako množina bodů – více než dva, ale ne příliš mnoho – a v (d) jako „souhrnná, spojitá masa“ (jak ji definuje Talmy). Věta v (e) ukazuje Ground, který lze charakterizovat jako „prostředí“, tj. něco důvěrněji smíseného a homogennějšího než „spojitá masa“ v příkladu (d). 3.1 Zkreslená geometrie Ground Ve většině výše popsaných případů jsou geometrie Ground zcela pravidelné. Je však třeba mít na paměti, že Referenční objekty jsou ve většině případů asymetrické, mají směrovou strukturu a často také jasně rozlišitelné části. Taková „zkreslená“ geometrie je základem široké škály konkrétních prostorových rozlišení. Referenční objekty s rozlišitelnými částmi je obvykle seskupují do protikladných dvojic. Lze snadno rozlišit objekty s jednou takovou dvojicí (obvykle jde o opozici „vpředu-vzadu“ nebo „nahoře-dole“); typičtějším modelem je objekt typu krychle se třemi dvojicemi (např. budova), který má také levou a pravou stranu. Výrazy vztahující se k takovému objektu mohou lokalizovat Figure tak, že je v přímém fyzickém kontaktu s Referenčním objektem, jako v: (15) Ant dešinės pastato sienos yra žibintas. „Na pravé stěně budovy je pouliční lampa“. Jiný typ výrazů umisťuje objekt do bezprostřední blízkosti zkreslené části Ground: (16) Dviratis yra prie pastato užpakalinio įėjimo. „Kolo stojí u zadního vchodu do budovy“. Třetí typ výrazů obsahuje informaci o tom, že se Figure nachází v určité vzdálenosti od vymezené části Referenčního objektu, jako v: (17) Telefono būdelė yra dešinėn nuo neseniai nudažytos pastato pusės. „Telefonní budka je napravo od čerstvě natřené strany budovy“. Jak vidíme, prostorové výrazy lokalizující Figure ve vztahu k vymezeným částem Ground lze klasifikovat podle různých kritérií; ve výše uvedených příkladech se uplatňuje kritérium vzdálenosti. Zkreslené uspořádání částí objektu není jediným typem asymetrie, který lze pozorovat u Referenčních objektů. Některé z nich mají také zkreslenou směrovost. Protikladné směry často vymezuje osa spojující dvojici protilehlých asymetrických částí (například u fronty je směr určen osou spojující její začátek a konec). V některých případech lze směr popsat na základě určitých vlastností objektu, aniž bychom odkazovali na některou jeho konkrétní část, jako v často citovaném 68 | KRZYSZTOF MALESA příklad řeky, jejíž směr lze snadno určit, ačkoli její směrově vymezené části – pramen a ústí – se v běžném užívání nezmiňují. Řeka je samozřejmě zvláštním případem, neboť jde o přírodní objekt. Takové přirozené orientační body, mezi něž můžeme zařadit i samotnou Zemi, se pravidelně využívají k uspořádání prostoru a hrají zásadní roli v kognitivních procesech. Důkladný výzkum v této oblasti by jistě přinesl zajímavé výsledky. 4. KOGNITIVNÍ HLEDISKO JAKO ALTERNATIVA KE STRUKTURÁLNÍMU POPISU Hlavním cílem předchozích částí této studie bylo stručně a obecně představit kognitivní popis a připravit půdu pro praktické uplatnění této metody v litevštině. Nyní se zaměříme na konkrétní případy; naším cílem bude nabídnout alternativu k tradičnímu strukturálnímu přístupu a hledat možnost, jak popsat prostorové vztahy novým, přesvědčivějším způsobem. Dobrým příkladem jsou zde složené předložky zmíněné v úvodu, neboť akademické gramatiky je popisují více než lakonicky. Akademické gramatiky litevštiny nenabízejí žádnou klasifikaci složených předložek. Poskytují pouze stručné informace o morfologické struktuře složených předložek a jednověté definice jejich významu, po nichž následují seznamy příkladů náhodně vybraných z litevské literatury a dialektologických archivů. Autoři zde uváděných definic nerozlišují jednotlivé typy prostorového poznávání a postulují existenci synonym, zejména u složených předložek, ačkoli je zřejmé, že příklady, které uvádějí, netvoří homogenní třídu. Nedostatečnost tohoto přístupu stručně ukážeme níže na dvou konkrétních prostorových výrazech, iš už a iš anapus „zezadu, zpoza“, abychom ukázali výhody výzkumného nástroje, který nabízí kognitivní věda a který umožňuje tyto dvojice předložek popsat vyčerpávajícím způsobem. Všechny složené předložky v litevštině se skládají ze dvou základních předložek, z nichž každá má vlastní význam. První složka, tvořená předložkami iš a į8, je společná všem. Vyjadřuje ablativní význam a nijak neovlivňuje způsob konceptualizace Referenčního objektu. Důležitější informace se skrývá v druhé části této zvláštní struktury – v tomto konkrétním případě v předložkách už a anapus. Všechny rozdíly, které lze pozorovat mezi příklady, se vztahují k druhé předložce, jež odlišuje zem od prostorové scény a určuje význam celého výrazu. Nejprve je tedy třeba zkoumat způsob konceptualizace Referenčních objektů a na základě získaných výsledků popsat obdobné rozdíly spojené se složenými předložkami, které v tomto konkrétním případě zahrnují ablativní význam. 8 Složenou předložku už anapus lze považovat za pleonastickou a tato studie se jí nezabývá. SPATIAL DISTINCTIONS IN LITHUANIAN | 69 Mezi užitími předložky už citovanými v akademické gramatice a litevských slovnících lze vyčlenit nejméně tři typy spojení, v nichž nelze už zaměnit za anapus. První ilustruje příklad (18): (18) Nuskintą rūtoc šakelę Akelaitis užkišo už kasos jaunesniajai Balsytei. „Akelaitis zasunul mladší Balsytei za cop snítku routy, kterou utrhl.“ Tento případ předpokládá přímý fyzický kontakt mezi Figurou (rūtos šakelė) a Zemí (kasa). Dalším nezbytným kritériem je, že primární objekt spočívá na objektu sekundárním. Tyto podmínky, související s určitými topologickými vlastnostmi obou objektů, které jsou poměrně malé a oba se nacházejí v zorném poli, vylučují v tomto příkladu užití předložky anapus. Druhý případ obsahuje informaci o určité vzdálenosti, jejíž odměření vyznačuje pomyslnou hranici, za níž se odehrává děj popsaný slovesem: (19) Gyveno jisai už kokios mylios, valdžios miškuose. „Bydlel asi míli odtud, ve státních lesích.“ V tomto příkladu se předložkou už vyznačuje určitá hranice, která vymezuje Zem. Stejně jako v případě (18) zde nelze předložku jednoduše nahradit výrazem anapus. Důvodem jsou určité geometrické vlastnosti Referenčního objektu (mylia), který nemá protilehlou přední a zadní stranu, takže nelze mluvit o jeho „druhé straně“. Proto je zde vyloučena i předložka anapus. Posledním příkladem, který zde použijeme k představení situací vyhrazených předložce už, je věta (20): (20) Greitai jie užbėgo už krūmų, nusileido pakalnėn ir dingo. „Rychle přeběhli za keře, seběhli ze svahu a zmizeli.“ V tomto konkrétním případě předložka už, podpořená navíc předponou už-, označuje určitý referenční prostor bezprostředně přiléhající k zadní části Země. Figura se nachází v tomto prostorovém objemu a kvůli určitým topologickým vlastnostem Země ji mluvčí již nevidí. Předložka anapus se v podobných případech sice užívá, ale spojení užbėgo anapus krūmų by v tomto konkrétním příkladu znělo velmi nezvykle. Výraz Anapus je vhodnější při popisu jiného typu Referenčních objektů, totiž větších krajinných útvarů nebo hranic vytvořených přírodou; vzdálenosti vyjádřené výrazem anapus jsou navíc ve většině případů podstatně větší, např. anapus upės, girios „za řekou, za lesem“. Tři výše uvedené případy ukazují situace, v nichž nelze předložky už a anapus, popisované v litevské gramatice jako synonyma, zaměňovat. Je to podmíněno drobnými rozdíly v geometrických vlastnostech 70 KRZYSZTOF MALESA tury a lokalizace Referenčních objektů označených předložkovými frázemi. Tento způsob konceptualizace také určuje určité rozdíly mezi ablativními ekvivalenty těchto předložek. Jak bylo uvedeno výše, první část složené předložky obsahuje informaci o tom, jak je aktivita orientována vzhledem k referenčnímu prostoru (v tomto případě má ablativní význam, tj. popisuje aktivitu nebo pohyb, který začíná v Referenčním prostoru a směřuje pryč od něj). Veškeré zbývající informace, včetně všech vlastností Groundu, jsou uloženy v druhé složce předložky. Některé rozdíly existující mezi nesloženými předložkami se tedy zachovávají i při vytváření složených předložek. Referenční prostor označený těmito frázemi se nemění, mění se pouze směr aktivity. Pokud tedy lze význam předložek už a anapus v některých případech chápat různými způsoby, odpovídající ablativní fráze iš už a iš anapus také nelze označit za synonyma, jak byly dosud popisovány ve strukturálních přístupech. Výše uvedené poznámky měly poskytnout obecnou představu o výhodách, které kognitivní přístup nabízí při zkoumání prostorových vztahů a způsobu, jakým se odrážejí v jazyce. Kognitivní výzkum konceptualizace prostoru, jak se odráží v litevských prostorových výrazech, nepochybně částečně potvrdí výsledky získané pro jiné jazyky, například angličtinu, avšak studie zaměřená konkrétně na litevský materiál jistě přinese nové poznatky o tom, jak jazyk konceptualizuje prostor; zároveň také přispěje k adekvátnějšímu gramatickému a lexikografickému popisu prostorových výrazů v litevštině. REFERENCES HERSKOVITS, A. 1986: Language and Spatial Cognition: An Interdisciplinary Study of the Prepositions in English, Cambridge, UK: Cambridge University Press. MATTHEWS, P. H. 1997: Oxford Concise Dictionary of Linguistics, Oxford–New York: Oxford University Press. ŠUKYS, J. 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos, Kaunas: Šviesa. TALMY, L. 1983: How language structures space. In: PICK, H., ACREDOLO, L., eds., Spatial Orientation: Theory, Research and Application, New York: Plenum Press. UNGERER, F., SCHMID, H.-J. 1996: An Introduction to Cognitive Linguistics, London: Longman. VALIULYTĖ, E. 1995: Vietų nusakome įvairiai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. VALIULYTĖ, E. 1998: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksiniai sinonimai. Vietos, laiko ir priežasties raiška, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Krzysztof Malesa Uniwersytet Warszawski Katedra Językoznawstwa Ogólnego i Bałtystyki Krakowskie Przedmieście 26/28 PL-00-927 Warszawa [email protected] Gauta 2003 03 24