Lith. “šiẽnas”, OChSl. “sěno” ‘hay’ and IE “*kei-” ‘to lie’

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLIX (2003), 1–3 Lith. šiẽnas, OChSl. sěno ‘seno’ a IE *kei- ‘ležet’ ROMUALDAS J. APANAVIČIUS Vilnius Lith. šiẽnas a OChSl. sěno ‘seno’ se tradičně spojují s řeckým (Hesych.) κοινά· χόρτος; dosud však nebyla navržena žádná spolehlivá etymologie. Zde se navrhuje souvislost s kořenem IE *kei- ‘ležet’. V tomto článku se navrhuje nové vysvětlení pro Lith. šiẽnas, Latv. siens a jejich slovanské kognáty OChSl. sěno, Rus. сено, Serb.-Cr. sijeno, Pol. siano (Vasmer 1987: 601). Most authors dealing with these words (Trautman 1923: 297; MEIII 1927–1929: 859; Pokorny 1959: 610; Fraenkel 1965: 980; Vasmer 1987: 601 etc.) merely repeat Per Persson’s (1893: 257) suggestion according to which Lith. šiẽnas, OChSl. sěno could be related to Gr. (Hesych.) κοινά· χόρτος; Grass’ (<*koi-no-, possibly neuter plural). Persson wrote: “Über die wurzel von κοινά, lit. szēnas, abg. sěno möchte ich nicht entscheiden” (“As to the root… I would not like to commit myself”) and he repeated the idea of Fick and Brugmann according to which the words under discussion could be connected with OInd. syānā- ‘trocken geworden’, śinā- ‘geronnen’, though Persson thought that the meaning ‘hay, grass’ could not be old. Būga (1959: 170) reconstructs Balt. *šěina-n (according to him OChSl. sěno < IE *koino-m would correspond to Lith. *šainas). Karulis (1992: 177) supposes that the word for ‘hay’ corresponds to an IE root *kei- underlying colour terms such as Lith. šyvas, šėmas ‘grey (of a horse)’. Níže uvedené doklady nám umožňují rekonstruovat balto-slovanský archetyp *šeina | šaina (středního rodu). Fonetické korespondence ukazují na počáteční *ś-, které se projevuje v litevském šiẽnas a objevuje se v řadě baltofinských výpůjček jako h- < *ś- (fin. heinä, est. hein, veps. hein, vot. einä a již. est. hain, liv. āina, sam. suoid’ne; srov. Thomsen 1891: 223; Būga 1959: 170; Stang 1966: 54). Stejná korespondence se vyskytuje ve fin. herne ‚hrách‘, které pochází z baltského slova doloženého v litevském žirnis ‚tamtéž‘. Podle dokladů z baltofinských výpůjček lze usuzovat na dva reflexy vokalismu kořene, totiž -ei- a -ai- (srov. fin. heinä, est. hein oproti již. est. hain, liv. āina), jakož i podle staroslověnského sěno < *šaina. Doložené baltské formy litev. šiẽnas, lotyš. siens neposkytují důkaz o původním dvojhláskovém spojení, protože litevské a lotyšské ie může pocházet také z *ai: srov. litev. dievas ‚Bůh‘: fin. taivas, est. taevas ‚nebe‘, litev. piemuõ ‚pastýř‘: řec. ποιμήν, fin. paimen ‚pastýř‘ atd. Toto 2 | ROMUALDAS J. APANAVIČIUS nás opravňuje předpokládat, že obě formy (*šeina and *šaina) mohly ve starých baltských a slovanských dialektech koexistovat (ačkoli nikoli obě v témže dialektu). OChSl. šeno a Fin. heinä ukazují na koncovku středního rodu Balt. *-a (srov. Fin. silta: Lith. tiltas ‘most’, OPr. assara-n, Rus. озеро: Lith. ežeras ‘jezero’), o níž pojednává Mažiulis (1970: 84–87). Rozbor tvoření odhaluje kořen *šei-/šai- a příponu -na-, jako v Lith. bérnas, Latv. bèrns, Got. bairns ‘dítě’: IE *bʰer- ‘nést’ (Gr. φέρω, Lat. ferre, Goth. bairan atd.). Dovolím si zde vyslovit předpoklad, že Lith. šienas, OChSl. šeno pocházejí od slovesného kořene IE *kei- ‘ležet, liegen’. IE kei- ‘ležet, liegen’ je doloženo ve většině jazyků IE: Hitt. kitta(ri), Olnd. setē, Gr. κεῖται ‘liegt’; s příponou m-: OIr. coim ‘lieb’, Goth. haims ‘Dorf, Flecken’, Lith. šeima (> Fin. heimo), Latv. sàime, Rus. семья ‘rodina’, OPr. caymis, Lith. kãimas ‘Dorf’, kiẽmas, Latv. ciems ‘Dorf, Versammlungshaus’, s příponou uo-: Olnd. sévah ‘traut, freundlich, lieb, wert’, Lat. civis ‘občan’, Goth. heiwa-frauja ‘Hausherr’, OHG. hīwa ‘Gattin’, Latv. sìeva ‘Weib’ (Pokorny 1959: 539–540; Rix 2001 s. v.). Přehled baltských slov odvozených od kořene IE *kei- ‘ležet, liegen’ (bez uvedení Lith. šienas, OChSl. šeno) podává Mažiulis (1993 s. v. caymis; 1993 s. v. keytaro), Toporov (1980 s. v. caymis). Argumentace, kterou mohu na podporu této hypotézy nabídnout, vychází z následujících sémantických úvah. (i) K výše uvedeným příkladům bychom mohli přidat Lith. šiekstas, šieksta ‘strom nebo keř ležící ve vodě’ (LKŽₓᵢᵥ 735–737), Latv. sieksts, sièksta (< *šei-sta-) (Karulis 1992: 176–177), která by také mohla souviset s IE *kei- ‘ležet, liegen’ a vykazovat určitou podobnost s Lith. šienas, pokud jde o jejich slovotvorný model. (ii) Goth. hawi, Germ. Heu, Engl. hay, Swed. hö ‘seno’ a Germ. heuen, Engl. hew, Swed. hugga ‘sekati seno’ pocházejí z pragerm. *kau-i/u-o- ‘to, co je posekáno, to, co má být posekáno’ (Onions 1966: 431, 439), které lze vysledovat až k IE *keh₂u- ‘sekat, schlagen’ (Rix e.a. 2001 s. v.). Přijmeme-li předpoklad, že to, co je posekáno, leží, lze vytvořit sémantickou souvislost mezi pragerm. *kau-i/u-o- ‘to, co je posekáno, to, co má být posekáno’ a balt. (nebo balto-slov.) *šeina/šaina; v takovém případě bychom se mohli pokusit spojit druhý výraz s IE *kei- ‘ležet, liegen’. Germánské kmeny si mohly seno představovat jako trávu, která byla posekána (a proto leží na zemi), zatímco staré baltské (a slovanské) kmeny si je mohly představovat jako trávu, která po sekání leží (srov. Lith. pjauti šieną ‘sekati seno’ a kirsti rugius ‘sekati žito’). Takové srovnání by ovšem vyžadovalo více typologických paralel z jiných jazyků. Pokud jde o Gr. (Hesych.) κοινά ‘tráva, seno’, bylo by možné předpokládat podobný původ a strukturu (*koi-no- od kořene IE *kei-, doloženého v 1 Použití různých sloves pro ‘sekání sena’ a ‘sekání žita’ mě upozornil Prof. Vytautas Mažiulis (p.c.). LITH. šienas, OCHSL. sēno ‘HAY’ AND IE *kei- ‘TO LIE’ | 3 (řec. κεῖται), avšak na druhou stranu by podobnost s baltskými a slovanskými slovy mohla být také pouhou fonetickou a sémantickou shodou. ZKRATKY LIV – Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen. Pod vedením H. Rixe a za spolupráce mnoha dalších zpracovali M. Kümmel, T. Zehnder, R. Lipp a B. Schirmer. Druhé, rozšířené a vylepšené vydání zpracovali M. Kümmel a H. Rix, Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Verlag, 2001. LKŽ – Slovník litevského jazyka I–XX, Vilnius, 1941–2002. ME – Slovník lotyšského jazyka Kārļa Mīlenbacha I–IV. Redigoval, doplnil a pokračoval J. Endzelīns, Riga, 1923–1932. REFERENCES Būga, K. 1959: Rinktiniai raštai 2. Sudarė Z. Zinkevičius, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Fraenkel, E. 1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch 2, Heidelberg: Carl Winter. Karulis, K. 1992: Latviešu etimoloģijas vārdnīca 2, Rīga: Avots. Mažiulis, V. 1970: Baltų ir kitų indoeuropiečių kalbų santykiai (deklinacija), Vilnius: Mintis. Mažiulis, V. 1993: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 2, Vilnius: Mokslas. Onions, C.T. 1966: The Oxford Dictionary of English Etymology. Edited by C. T. Onions with the assistance of G. W. S. Friedrichsen and R. W. Burchfield, Oxford: University Press. Persson, P. 1893: Etymologisches. Beiträge zur Kunde der indogermanischen Sprachen (Bezzenbergers Beiträge) 19, 257–283. Pokorny, J. 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch 1, Bern–München: Francke. Stang, Chr. S. 1966: Vergleichende Grammatik der baltischen Sprachen, Oslo–Bergen–Tromsø: Universitetsforlag. Thomsen, V. 1891: Beröringer mellem de finske og de baltiske (litauisk-lettiske) sprog, København: Kongelige Danske Videnskabernes Selskab. Toporov, V. N. 1980: Прусский язык. Словарь, I–K. Москва: Наука. Trautmann, R. 1923: Baltisch-Slawisches Wörterbuch, Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht. Vasmer [Фасмер], M. 1987: Этимологический словарь русского языка 3, Москва: Прогресс. Romualdas J. Apanavičius Gauta 2003 10 30 Laisvės pr. 42–159, 04341 Vilnius, Lietuva