Atrasta Chylinskio Senojo Testamento Berlyno egzemplioriaus kopija

Pastabos Nalezena kopie berlínského exempláře Chylinského Starého zákona V Ústavu litevského jazyka se nyní dokončuje první svazek vědeckého vydání Chylinského Starého zákona – první tištěné litevské Bible (Londýn 1660). Základ knihy tvoří jediný dochovaný exemplář této Bible, uložený v knihovně Britského muzea, a odpovídající úryvky z hlavního překladového pramene – nizozemské Statenbijbel. Při přípravě vydání se usilovalo o soustředění veškerého Chylinského tištěného odkazu na jednom místě, proto jsou zde publikovány také obě Chylinského vydané brožury An Account of the Translation of the Bible into the Lithuanian Tongue (1659) a Ratio Institutæ Translationis Bibliorum in Linguam Lithuanicam (~1660). Obě byly vytištěny v Oxfordu. Údaje o Chylinského překladu Bible byly v 17.–19. století zařazovány do mnoha evropských bibliografických a polyglotních publikací. Tyto informace však byly kusé a neustále se přebíraly z jedné publikace do druhé; bibliografové, kteří knihu popisovali, ji sami neviděli. Poté, co Adalbert Bezzenberger v roce 1879 v publikacích Athenaeum a Kurjer Poznański a v roce 1880 v Mitteilungen der Litauischen Literarischen Gesellschaft vyzval k pátrání, zapojila se do hledání Chylinského Bible vědecká obec a brzy byly postupně nalezeny tři exempláře Starého zákona. A. Neubauer v roce 1891 v publikaci The Academy oznámil, že jeden exemplář této Bible se nachází v knihovně gymnázia kláštera Panny Marie ve Štětíně (později byla tato publikace přemístěna do Berlína a ustálilo se její označení jako berlínský exemplář). V roce 1888 akademik A. Kunik v časopise Записки Императорской академии наук. Извлечение из протоколов заседаний Академии oznámil, že v Petrohradě našel exemplář Chylinského Starého zákona, který patřil Jerzimu Grużewskému a který později tento vzácný tisk daroval Vilniuské univerzitě; odtud byl převezen do Petrohradu. O třetím exempláři Chylinského Starého zákona, který získala knihovna Britského muzea, informoval v roce 1893 v londýnských publikacích Athenaeum a The Academy knihovník Britského muzea, pracovník oddělení slovanské literatury John Naake. Jen několik dní poté, 13. července 1893, popsal tento nález v polském petrohradském týdeníku Kraj M. E. Trepka: „pośród szpargałów, jakie antykwarjusze przestawiają całemi pakami zarządowi tej jedynej w świecie biblioteki, znalazł p. Naake książkę bez tytułu, uszkodzoną i kurzem stuleci okrytą“. Takzvaný londýnský exemplář je nejkratší (má 176 stran a dosahuje ke knize Jozue), berlínský exemplář je téměř dvakrát delší (384 119 Pastabos stran, končí knihou Jób), vilniuský exemplář je největší (416 stran, vytištěn až do 40. žalmu). Oba posledně jmenované jsou v současnosti považovány za ztracené, jejich úryvky však byly publikovány v různých vydáních konce 19. a 20. století. Do připravované knihy se plánovaly zařadit přetištěné pasáže z berlínského a vilniuského exempláře, které v londýnském exempláři chybějí. Úryvky z berlínského exempláře publikovali Heinrich Reinhold (1896), August Leskien (1919), Eduard Hermann (1926), Jurgis Gerullis (1927) a Jan Otrębskis (1957). Vilniuský exemplář měl ve svých rukou Jacob Quandt, který se o tom zmínil v předmluvě k Bibli, již připravoval (1735); podrobně jej popsal Jurgis Pliateris (1831), úryvky publikovali Adamas Jocheris (1842), Eduardas Wolteris (1887) a Maurycis Stankiewiczius (1889). Vilniuský exemplář byl v roce 1842 odvezen z Vilniusu do Petrohradu; po roce 1918 o něm již nejsou žádné zprávy. Berlínský exemplář zmizel během druhé světové války, jeho kopii však použil Jan Otrębskis, jak uvádí jím sestavená čítanka Teksty litewskie 1. Teksty dawne (Warszawa: PWN, 1957). Na podnět Juozase Karacieje jsem se začala zajímat o osud archivu profesora Otrębského. Norbertas Ostrowskis (Univerzita v Poznani) sdělil, že Otrębskis odkázal všechny své knihy Vilniuské univerzitní knihovně. S pomocí knihovnice Ústavu litevského jazyka Vilije Lukševičienė jsem se obrátila na vedoucí rukopisné studovny VUB Nijolė Šulgienė a pracovnici tohoto oddělení Loretě Vinclovienė. V katalogu nebyly žádné zmínky o Chylinského Bibli, z podnětu ředitelky knihovny Birutė Butkevičienė však pracovnice oddělení prověřily každý dokument uložený v Otrębského fondu a přinesly radostnou zprávu: kopie berlínského exempláře Chylinského Bible se nachází v rukopisné studovně Vilniuské univerzitní knihovny, její signatura je: VUB RS f. 124–155. Archiv Otrębského předala Vilniuské univerzitní knihovně v roce 1989 Helena Orębска-Samaniūtė, která tak splnila přání svého manžela. Kopie byla nejspíše pořízena ještě před válkou a na svou dobu má dobrou kvalitu; končí na straně 384, chybějí však strany 337–368 (vynechána jsou složka 22 a 23). Na list formátu A4 byla zkopírována celá dvoustrana, takže originál je poněkud zmenšen (rozměry londýnského exempláře jsou 18 × 22 cm), přesto je poměrně dobře čitelný. Na první straně je signatura „Biblia sacra oct. 9”. Na titulní straně je rukou bibliofila Andrease Müllera, Chylinského současníka, který byl prvním majitelem tohoto vzácného vydání, napsáno: 120 Pastabos Kniha, po níž se pátralo od konce 17. století až do posledního desetiletí 19. století a která byla během druhé světové války považována za ztracenou, se nyní, kdy se blíží 350. výročí jejího tisku, byť pouze v podobě kopie, opět vrací ke čtenářům. Knihy mají své osudy. Gina Kavaliūnaitė Ústav litevského jazyka ul. P. Vileišio 5, LT-10308 Vilnius, Litva [email protected] 121