Keli mažmožiai dėl „Mažmožių 5, 6“

Acta Linguistica Lithuanica LIV (2006), 107 – 126 Poznámky Remarks Několik drobností k Drobnostem 5, 6 Poznámky Vytautase Vitkauskase k jednotlivým případům výzkumu názvů bažin1 mě přiměly znovu otevřít kartotéční lístky s litevskými názvy bažin sesbíranými v živém jazyce, které byly již před delší dobou uloženy do archivu, a analyzovat problematické otázky, jež zmínil, tím spíše, že před deseti lety mohlo něco uniknout pozornosti, neboť bylo třeba identifikovat a podrobně prozkoumat více než 10 000 hydronym uvedené třídy. V drobnosti 5 V. Vitkauskas tvrdí, že bažinná jména z okolí Raudėnů, uvedená v mé disertaci a článku2, Gelžėlė a Gelžikė, jsou nová, příležitostná a metaforická; po válce, když byla rozsáhlá bažina Gelžė vysušena, ji místní lidé při rozhovorech se sběrateli místních názvů nazývali pouze Gelžėlė a Gelžikė, přičemž mladé sběratelky toponymie považovaly tyto podoby za skutečné varianty názvu bažiny Gelžė. Po opětovném prozkoumání údajů z živého jazyka je zřejmé, že za nově vzniklé názvy bažin, které se objevily již dlouho po válce, lze považovat pouze podobu Gelžėlė, která byla, jak správně píše V. Vitkauskas, zaznamenána roku 1982 ve vesnici Švendriai. Zaznamenaným pojmenovávaným objektem byla bývalá bažina o rozloze přibližně 100 ha. Je tedy zřejmé, že Gelžėlė je pozdní variantou původního bažinného jména Gelžė. Tvrzení, že jde pouze o příležitostné, nepravé jméno, však přesto vyvolává pochybnosti, neboť zaprvé je nelze ověřit ani dokázat a zadruhé litevská toponymie živého jazyka, a tedy i hydronymie, zahrnuje místní jména sesbíraná téměř v průběhu celého 20. století. Historie vzniku bažinného jména Gelžikė je zcela odlišná. Toto místní jméno rozhodně není ani nové, tj. zaznamenané koncem 20. století, ani příležitostné, ani metaforické. V meziválečném období bylo zaznamenáno dokonce dvakrát3. V roce 1936 v lesní správě Raudėnai na pozemcích 1 Viz Poznámky. Acta Linguistica Lithuanica 51, 2004, 113–114. 2 Viz Bilkis, L. Litevská hydronyma tvořená pomocí přípon. Doktorská disertace, Vilnius: Litevský jazykový institut, Univerzita Vytautase Velikého, 1998; Bilkis, L. Litevská sufixální deminutivní hydronyma. Acta Linguistica Lithuanica 41, 1999, 51–95. 3 Mimochodem, podle V. Vitkauskase byly podoby Gelžėlė a Gelžikė zaznamenány v obci Švendriai v okolí Raudėnů, avšak ve skutečnosti byla v této vesnici zaznamenána pouze první z nich. 107 Pastabos V kartotéce onomastického dotazníku se uvádí, že Gelžikė je bažina o rozloze 2,5 ha4 porostlá mechem (tj. mokřina – L. B.), která sousedí s velkou bažinou (tj. mokřinou – L. B.) Gelžė a zasahuje do lesa v kvadrátu 105. Tento název bažiny je znovu zaznamenán na kartě kartotéky jmen neobydlených míst shromážděných z živé řeči, kterou sestavila meziválečná Komise pro příjmení a místní názvy; uvádí se v ní, že bažina leží nedaleko vesnice Paraudžiai. Gelžikė je tedy starý, autentický název bažiny a mladá sběratelka onomastického materiálu za to nemůže. V Mažmožyje 6 V. Vitkauskas vytýká, že jsem ve výše zmíněných výzkumech názvů mokřin z žemaitské a vilniuské části aukštaitské oblasti uvedl víceslabičná odvozená slova s příponou -ėlis, ačkoli se v těchto nářečích u derivátů utvořených jak z dvojslabičných, tak z víceslabičných slov užívá pouze přípona -ėlis. Kritizován je také předpoklad, že na vznik některých víceslabičných názvů mokřin s -ėlis mohly mít vliv lotyština a slovanské jazyky; výklad končí konstatováním, že odborníkům na toponomastiku není známa geografická distribuce zdrobnělin s -ėlis, -ėlis. Nejprve chci říci, že geografické rozšíření zmíněných přípon dobře znám6. Problém je v tomto případě úplně jinde. Značná část víceslabičných názvů mokřin zaznamenaných v uvedených oblastech je v kartotéce místních názvů uvedena s příponou -ėlis. Takto je zaznamenali dokonce i jazykovědci, takže při výzkumu názvů mokřin nebylo možné zjistit, proč byly takto převzaty z živého jazyka. Je možné, že je normovali sami sběratelé místních názvů, tím spíše, že ve spisovném jazyce se takové toponymy tradičně7 uvádějí s -ėlis, např. Švenčionėliai, Gedžiūnėliai, Mielagėnėliai. Na druhou stranu některé názvy mokřin, zejména ty zaznamenané až ve druhé polovině 20. století, mohli s -ėlis vyslovovat i sami místní obyvatelé, ovlivnění spisovným jazykem. Jde tedy nejen o lingvistický, ale i o sociolingvistický problém, a badatel se proto musí rozhodnout: rekonstruovat na základě zjištěného rozšíření přípon -ėlis, -ėlis název mokřiny v podobě, jakou by měl mít, nebo zohlednit také údaje zaznamenané sběrateli8. 4 Srov. – rozloha mokřiny Gelžė činila v meziválečném období několik set ha! 5 Tyto údaje zaznamenal lesník Stasys Rimkevičius a poskytl je hajný Benys Taraškus. 6 Pocházím dokonce z této oblasti (Linkmenų), kde se jak ve slovech trojslabičných, tak víceslabičných užívá přípona -ėlis, a své rodné nářečí dobře ovládám. 7 Tuto tradici vytvořili už v meziválečném období Antanas Salys, Juozas Balčikonis aj. 8 Například v synchronních výzkumech tvoření oikonym se analyzují normované místní názvy, a proto se i u oikonym odvozených z víceslabičných slov vyčleňuje pouze přípo- 108 Pastabos Je třeba dodat také to, že V. Vitkauskas nesprávně interpretuje mou domněnku o vlivu lotyštiny či slovanských jazyků. Především nikde netvrdím, že žemaitská a vilniuská východoaukštaitská -elis jsou důsledkem vlivu lotyštiny, respektive slovanských jazyků. Pouze se snažím hledat vysvětlení, proč se víceslabičná helonyma s -elis zapisují i z míst, kde by jinak měla být zdrobňovací přípona -ėlis: v jižní a severovýchodní Litvě a na území kolem Želvy, Alanty a Rūdninků9. Alespoň některá taková helonyma -elis (-elė) mohla skutečně vzniknout vlivem slovanských jazyků, srov. zápisy litevských názvů sídel a osobních jmen podobné struktury ve slovanských pramenech: Tra[f]zkunele10 1744, 1771, Traszkunele 1775, 1784 = litev. Troškūnėliai (ve srov. s Troškūny), Wilunele 1784 = litev. Vilūnėliai (ves Jiezno); Vanagelis11 1689 (Skaruliai) = litev. Vanagėlis, Wederelis 1626 (Kaunas) = litev. Vėdarėlis, Zemoytel 1628 (Kaunas) = litev. Žemaitėlis atd. Laimutis Bilkis Institut litevského jazyka P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva O novém hledání slovesných koncovek 3. osoby Již dlouho je známo, že tvary sloves 3. osoby v litevštině, nerozlišované podle čísla, odpovídají čistým vokalickým kmenům a nejsou po nich žádné stopy, že by kdy měly koncovky. Pisani, Toporov, Ivanov, Schmalstieg a mnozí další badatelé považují tento rys litevštiny za zvláště významný pro rekonstrukci původního stavu slovesa a pro jazykovou typologii. Zřetelně se odráží v synchronním systému litevského slovesa, v němž vokalické kmenové koncovky 3. osoby tvoří základ pro tvorbu mnoha tvarů. ga -ėlis (viz Razmukaitė, M. Lietuvos priesaginiai oikonimai. Daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo Universitetas, 1998, 34–35, 36–40). 9 Viz Bilkis, L. Lietuvių priesaginiai deminutyviniai helonimai. Acta Linguistica Lituanica 41, 1999, 70. 10 Historické místní názvy jsou převzaty z kartotéky historických místních názvů oddělení Vardynas. 11 Historická osobní jména jsou převzata z kartotéky historických osobních jmen oddělení Vardynas. 109