Gina Kavaliūnaitė. “Samuelio Boguslavo Chylinskio Biblija. Senasis Testamentas”. I tomas

Acta Linguistica Lithuanica LVIII (2008), 153 – 159 Recenze Recenze Kavaliaūnaitė, Gina, ed. Samuelio Boguslavo Chylinskio Biblija. Senasis Testamentas. I tomas. Faksimile litevského překladu a nizozemského originálu. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008, cxliij + 761 pp. ISBN 978-9955-704-38-6 Tento působivý svazek velkého formátu, krásně ilustrovaný a vytištěný, obsahuje faksimile těchto textů: (1) Chylinského Zpráva o překladu Bible do litevského jazyka [...], Oxford: Vytiskl Hen: Hall, tiskař Univerzity, 1659 (s. 3–14); (2) Chylinského RATIO Inſtitutae Tranſlationis BIBLIORUM IN LINGUAM LITHVANICAM [...], [Oxford, ~ 1660] (s. 15–23); (3) londýnský exemplář Chylinského Starého zákona (s. 25–208); (4) textové části Chylinského Starého zákona převzaté z berlínského exempláře (s. 209–390); (5) fragmenty z vilniuského exempláře, které doplňují londýnský a berlínský exemplář (s. 391–394); (6) Starý zákon ze Statenbijbelu (s. 395–761). Těmto faksimilím předchází Předmluva v litevštině (s. vij–ix) a angličtině (s. xi–xiij), obsah (s. x–xvj) a pečlivý a důkladný pětikapitolový Úvod v litevštině (s. xvij–lxxj) s anglickou verzí (s. lxxij–cxxvij). Kapitola I, „Samuel Boguslaus Chylinski a jeho litevský překlad Bible“ (s. xix–xl, lxxv–xciij), popisuje, jak bylo nadcházející vydání překladu oznámeno zveřejněním anglických a latinských brožur, jejichž faksimile jsou zde předloženy. Překlad Bible podporovala řada významných protestantských propagátorů 17. století, včetně slavného oxfordského chemika Roberta Boyla, a byl dokonce předložen anglickému králi Karlu II., který nařídil uspořádat sbírku na tisk Bible. Tisk byl zahájen roku 1660, o dva roky později však byl náhle přerušen. Nepřevázané archy vytištěného textu, který dospěl k Žalmu 40, byly předány kazateli nizozemské obce Calandrinimu, další osud těchto stran však není znám. Koncem 19. století byly v Londýně, Berlíně a Petrohradu objeveny exempláře vytištěné části textu, dnes je však známo pouze umístění londýnského exempláře. 153 Recenzijos londýnského exempláře v Britské knihovně. Naštěstí byla ve vilniuské univerzitní knihovně objevena fotografická reprodukce berlínského exempláře (který byl téměř o 200 stran delší než londýnský exemplář), a mohla tak být zveřejněna v tomto svazku. Tato kapitola také upozorňuje na skutečnost, že rukopisný překlad Chylinského Nového zákona, který v roce 1933 zakoupilo Britské muzeum od antikváře, přepsali a vydali polští badatelé Czesław Kudzinowski a Jan Otrębski v roce 1958; v roce 1964 pak Prof. Kudzinowski vydal rejstřík k tomuto svazku. Mimochodem bych rád zmínil, že během krátké návštěvy Poznaně v roce 1986 jsem byl spolu s Prof. M. Hasiukem pozván na večeři do bytu Prof. Kudzinowského (kde jsme mimochodem jako společný dorozumívací jazyk používali litevštinu). Prof. Kudzinowskému jsem řekl, že při studiu litevštiny často využívám jeho cenný rejstřík a Chylinského Nový zákon. Tehdy se mě Prof. Kudzinowski zeptal, zda jsem v jeho rejstříku našel nějaké chyby, a já odpověděl, že jsem žádné nenašel. Samozřejmě se v něm mohou vyskytovat chyby, kterých jsem si nevšiml, přesto bych však rejstřík Prof. Kudzinowského vřele doporučil každému, kdo studuje dějiny litevštiny. A nyní, jak uvádí Kavaliūnaitė (s. xx, lxxvi), se můžeme těšit na podobně pečlivě zpracovaný a vyčerpávající rejstřík slov a tvarů k nově vydanému Chylinského Starému zákonu. Ten bude pro obor skutečně velkým přínosem. Kapitola II, „Přehled výzkumu Chylinského Bible“ (s. xl–xlviii, xciii–ciij), uvádí, že zpočátku byla existence překladu známa pouze z bibliografií, ačkoli nejméně patnáct vícejazyčných tisků (brožur obsahujících modlitbu Otčenáš v různých jazycích) cituje Chylinského překlad Bible jako svůj zdroj (xlj, xciij). Již od 18. století, tedy ještě před skutečným objevením jakýchkoli exemplářů Chylinského překladu Bible, se v několika evropských publikacích objevovaly výzvy k poskytnutí informací o tom, kde se tyto exempláře nacházejí. Kapitola pojednává také o počáteční skepsi ohledně Chylinského autorství, o překonání pochybností, vydání částí textu a vědeckém hodnocení různými badateli až do současnosti. Kapitola III se nazývá „Známé exempláře vytištěných částí Chylinského Bible a úryvky z nich zveřejněné v jiných tištěných pramenech“ (s. xlviii–lij, ciij–cvj). Londýnský exemplář, který má pouhých 176 stran a končí knihou Jozue 15, objevil v roce 1893 knihovník Britského muzea John T. Naaké. Jde o jediný dnes známý exemplář vytištěného textu a v tomto svazku je reprodukován poprvé. Berlínský exemplář, původně uložený v Královské knihovně v Berlíně, nyní však zřejmě 154 Recenzijos Ztracený exemplář má 384 stran a končí knihou Job. Fotografická reprodukce berlínského exempláře byla pořízena pro prof. Jana Otrębského a po jeho smrti věnovala jeho vdova Helena Otrębska-Samaniūtė archiv zesnulého manžela knihovně Vilniuské univerzity v roce 1989. Mezi archiváliemi prof. Otrębského byla tato fotografická reprodukce objevena. Recenzovaný svazek obsahuje reprodukce berlínského exempláře ze s. 177–384, čímž doplňuje reprodukce londýnského exempláře. Vilniuský exemplář má 416 stran, končí Žalmem 50, a je proto ze všech tří exemplářů nejúplnější. Pravděpodobně jde o exemplář, který si Chylinski přivezl, aby jej ukázal synodu. Předpokládá se, že je to exemplář, o němž se zmiňuje Jacob Quandt v předmluvě ke své vlastní litevské Bibli (1735); na s. 393 je uveden faksimilový snímek Quandtova textu (Job 19, 25–27). Vilniuský exemplář věnoval roku 1805 knihovně Vilniuské univerzity Jerzy Grużewski a roku 1842 jej získala Petrohradská římskokatolická duchovní akademie. Roku 1887 oznámil prof. Arist Kunik objev vilniuského exempláře Chylinského překladu Bible. V publikaci z roku 1887 E. Wolter reprodukoval texty z knih Ester a Rút a ze Žalmu 40; posledně jmenovaný je zde otištěn ve faksimilové podobě (s. 394). Místo, kde se vilniuský exemplář nachází, není od roku 1918 známo. Kapitola IV „Pramen Chylinského překladu“ (s. lij–lxiiij, cvj–cxx) přesvědčivě a podnětně dokládá nizozemský původní zdroj Chylinského díla. Hlavním pramenem Chylinského překladu byla nizozemská Statenvertaling, založená na původních jazycích Bible, totiž hebrejštině, aramejštině a řečtině. Tento překlad schválily generální stavy Nizozemska roku 1637 a jeho oficiální revize vyšla roku 1657. Kavaliūnaitė upozorňuje na četné strukturální podobnosti mezi nizozemským a litevským textem: „Za názvem knihy psaným velkými písmeny následuje stručný popis obsahu drobným písmem, litevsky nazývaný užširakinimas tos knigos (nizozemsky inhoudt des Boecks); text je vysázen ve dvou sloupcích a odkazy na paralelní texty jsou na okraji kurzivou. Popisy obsahu předcházející každé biblické knize, v průměru o rozsahu jedné strany, téměř doslovně odpovídají nizozemským originálům“ (s. iiij, cvij–cviij). Navíc přítomnost závěrečných formulí po každé kapitole knihy v litevském i nizozemském překladu je rysem, který se v jiných překladech Bible nevyskytuje; například Gatas apirayſkimo Jona ir čieto teypag Naujo Testamento lze srovnat s nizozemským Eynde der Openbaringe JOANNIS, ende oock des geheelen NIEUWEN TESTAMENTS „Konec Zjevení Janova a také celého Nového zákona“ (s. lij, cviij). Kdekoli nizozemská verze vykazuje odlišné rozdělení veršů než Vulgáta 155 Recenzijos od Vulgáty, Chylinského Bible se řídí nizozemskou verzí, nikoli Vulgátou (s. liiij, cviiij). Autorka píše (s. lvij): „Některé rysy hebrejštiny se projevují systematicky a opakují se v celém textu. V hebrejštině se předložka bēn ‚mezi‘ opakuje před každým z propojovaných podstatných jmen nebo zájmen zastupujících podstatná jména. Takové opakování přesně nevyjadřuje ani Septuaginta, ani Vulgáta, srov. Gn 16,5 κρῖναι ὁ θεὸς ἀνὰ μέσον ἐμοῦ καὶ σοῦ ‚ať Bůh rozsoudí mezi mnou a tebou‘; iudicet Dominus inter me et te ‚ať rozsoudí Pán mezi mnou a tebou‘; Chylinski však přeložil WIESZPATS te Judyja terp manęs, ir terp tawęs, protože i nizozemští překladatelé napsali de HEERE richte tusschen my/ ende tusschen u (višpōt YHWH bēnī ūbēnēkā).“ Anglická verze této části, která vyjadřuje stejnou myšlenku, ale poněkud odlišným způsobem, zní (s. cxij): „Hebrejský vliv, který do Chylinského jazyka proniká prostřednictvím nizozemské Statenvertaling, zasahuje celý text jeho Starého zákona. Jako příklad lze uvést hebrejský zvyk opakovat předložku terp ‚mezi‘...“ Anglická verze pak znovu uvádí výše citované litevské, nizozemské a hebrejské znění, avšak vynechává Septuagintu a Vulgátu. Za zajímavé považuji, že otec Rubšys se ve svém překladu předložce zcela vyhýbá (s. 25): Tebūna VIEŠPATS tavo ir mano teisėjas ‚ať je Pán soudcem tvým i mým‘. Brockelmann (1913: 411) gives a similar example of the Semitic doubling of this preposition (Genesis 30, 36): bēnō ūbēn Yaᵃqōb ‘zwischen sich und I.’ for which the Vulgate has (Et posuit spatium itineris trium dierum) inter se et generum, whereas the Septuagint gives καὶ ἀπέστησεν ὁδὸν τριῶν ἡμερῶν ἀνὰ μέσον αὐτῶν καὶ ἀνὰ μέσον Ἰακώβ. Chylinski has (p. 56): (Ir padarė kiąlį, tryjų dienų) terp sawęs, ir terp Jokūba. The Dutch version (p. 433) repeats the preposition tusschen ‘between’ as does the Septuagint where we encounter the repetition of ἀνὰ μέσον, although the Vulgate has only the single inter similar to the King James version which has only one preposition: ‘(And he set three days’ journey) betwixt himself and Jacob’. One might note also that Father Rubšys only has one preposition in his modern translation (p.46): (Tuomet jis nustatė, kad tarp jo ir Jokūbo (būtų trijų dienų kelionės atstumas). The original version of the Statenvertaling was published in 1637, a Register of Corrections of Printing Errors and Mistakes to be Found in the First Edition of the Newly Translated Bible was published in 1655 and accordingly the revised edition of the Statenvertaling was published in 1657. In the revised edition 134 corrections (p. lix, cxij) were made in the references to parallel portions of the text. An attempt was made to find an original Dutch edition which corresponded exactly with the 156 Recenzijos odkazy v Chylinského překladu, z nichž 80% odpovídá vydání z roku 1637, nikoli odkazům v Rejstříku oprav... a v revidovaném vydání z roku 1657. V naději, že najde vydání Statenbijbel, v němž by opravy paralelních textů přesně odpovídaly těm v litevském překladu, prověřila Kavaliūnaitė úctyhodných 47 různých vydání ve fondech různých nizozemských knihoven. Navzdory tomuto zdánlivě mimořádnému úsilí se jí nepodařilo najít přesnou shodu, a proto bylo rozhodnuto vydat spolu s Chylinského překladem vydání Statenbijbel z doby před rokem 1657, bez komentářů. Kavaliūnaitė podrobně rozebírá možnost, že Chylinského překlad vychází z polského pramene (s. lx–lxiiij, cxiiij–cxx). Po zvážení možných polských Biblí dochází k závěru, že pokud měl Chylinski polský text k dispozici, šlo pravděpodobně o Gdaňskou Bibli. Ačkoli nejspíš nepřekládal z polského textu, mohl jej využít k opravám svého překladu. Upravoval užívání příčestí podle polského úzu, například nahrazoval gerundia zvláštními adverbiálními činnými příčestími (pusdalyviai, v angličtině známými také jako „semi-declinable participles“). Tak například v Matoušovi 9,27 čteme: dujen aktuju > du aktu ejo paskui ghi fšaukiant > fšaukdami ir katbant > katbedami (srov. Statenbijbel: zijn hem twee blinde gevolgt/ roepende end seggende; Gdańsk Bible: Sli zá nim dwá ślepi wołając y mówiąc. Všiml jsem si, že Chylinského modlitba Páně začíná slovy Tewe mułu ‚Otče náš‘ (Kudzinowski and Otrębski 1958: 14), přičemž podstatné jméno stojí na prvním místě a přivlastňovací zájmeno na druhém, stejně jako ve vydání Gdaňské Bible z roku 1632 (Ojczie náś), které se nachází ve fondu knihovny Pennsylvania State University. Online Statenbijbel má slovosled Onze Vader ‚Náš Otče‘, stejně jako leidenský tisk z roku 1641. Otázka, zda říkat ‚Náš Otče‘, nebo ‚Otče náš‘, je mezi protestantskými teology předmětem diskusí již dlouho; když Luther ve svém překladu Nového zákona z roku 1522 napsal Unser Vater, sklidil ostrou kritiku (Schmalstieg 2001: 151). Chylinski možná považoval za nutné držet se zavedené tradice, místo aby následoval nizozemský příklad a vzbudil hněv svých současníků (viz také Schmalstieg 1998, passim). Ve skutečnosti však vůbec nedokážu vysvětlit, proč se Chylinski v tomto případě nizozemským příkladem neřídil. Kapitola V nazvaná „Texty publikované v tomto vydání“ (s. lxiiij-lxxj, cxxj-cxxvij) obsahuje podrobný popis obsahu a podoby originálů, místa jejich vzniku a řadu dalších souvisejících informací. Následují pečlivě sestavená a vyčerpávající bibliografie (s. cxxix-cxxxvij), rejstřík jmen (s. cxxxviiij-cxliij) a seznam ilustrací (cxliij- 157 Recenzijos cxliii). Tyto ilustrace výrazně přispívají ke kráse svazku. První z nich je kresba evangelicko-reformovaného kostela v Kėdainiai od Napoleona Ordy (1875). Zobrazeny jsou rytiny města Franeker, Akademie, na níž Chylinski studoval, knihovny Akademie, celkový pohled na město Franeker a jeho mapa, různé pohledy na Oxford a obraz anglického Karla II. Ve vhodných intervalech je zařazeno také jedenáct imaginativních leptů Šarūnase Leonavičiuse s některými biblickými výjevy. Samotné faksimile zabírají s. 1–761. Rád bych zde připojil několik drobných poznámek. V litevském originále předmluvy (s. vij–ix) jsou citáty v latině přeloženy do litevštiny, zatímco v anglické verzi zůstávají tytéž latinské citáty bez anglického překladu. Litevský originál většinou používá termín Statenbijbel „Bible stavů“, např. na s. liij, zatímco anglická verze používá termín Statenvertaling „překlad stavů“, např. na s. cvij–cviij. Zdá se, že tyto termíny jsou synonymní a že nedorozumění nehrozí, důvod volby odlišných termínů však není jasný. Latinské infinitivní dicere „říci“ (s. lxiiij) by mělo být nahrazeno příčestím dicens „říkající“. Název města Koeningsberg (s. lxxxvij), který se liší od obvyklejšího Koenigsberg, je pro mě také nový, ale soudě podle etymologie, srov. staroanglické cyning, nizozemské koning „král“ atd., považoval bych takovou podobu za zcela možnou, byť neznámou. Zaznamenal jsem následující tiskové chyby: s. xxxij „whith“ > „which“; s. lxxxiiij „tranlation“ > „translation“; s. cij „titles pages“ > „title pages“; s. cxv „significance“ > „significance“; s. cxx „grammatical form“ > „grammatical forms“. Na s. xxxij je v citátu „one Chilinski (!)“, avšak v anglickém překladu na s. lxxxvij je v témže citátu „one Chylinski“. Závěrem lze autorku pouze pochválit za péči, s níž připravila toto cenné faksimilové vydání Chylinského Starého zákona, několika souvisejících dobových dokumentů a svých pronikavých a zajímavých komentářů. Jen doufám, že bude v této práci pokračovat a nakonec připraví slíbený přepis a rejstřík ke Starému zákonu, které budou stejně pečlivé a užitečné jako ty, jež pro Nový zákon vytvořili Kudz inowski a Otrębski (1958) a Kudz inowski (1964). REFERENCES Brockelman, C. 1913: Grundriß der vergleichenden Grammatik der semitischen Sprachen. Berlin: von Reuther & Reichard. (Here cited after the 1982 reprint, Hildesheim, Zürich and New York: Georg Olms.) 158 Recenzijos Gdansk Bible = Biblia Swięta... Gdańsk: W Drukárniey Andrzeja Hunefeldá, 1632. Kudzinowski, Cz. 1964: Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament 3. Indeks. Poznań: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Kudzinowski, Cz., Otrębski, J. 1958: Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament 2. Tekst. Poznań: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Rubšys, A. (translator) 1998: Senasis ir Naujasis Testamentas. Šventasis raštas. Vilnius: Katalikų pasaulis Press. Schmalstieg, W. R. 1998: Old Prussian *nūson tāwa: a correction with theological implications. Baltistica 33 (1), 41–42. Schmalstieg, W. R. 2001: More theological implications. Linguistica Baltica 9, 149–153. Statenvertaling = Biblia, dat is, De gantsche H. Schrifture... Leyden: P.A. van Ravesteyn, 1641. William R. Schmalstieg 814 Cornwall Road State College, Pa. 16803, USA 159