Depiktyvų žymėjimas lietuvių kalboje

VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA Litevský jazykový institut Oblasti vědeckého výzkumu: syntaktické hierarchie, volné sekundární predikáty. OZNAČOVÁNÍ DEPIKTIVŮ V LITEVŠTINĚ Označování depiktivů v litevštině ANOTACE Článek se zabývá označováním volných nerezultativních sekundárních predikátů (depiktivů) v litevštině a stručně shrnuje klasifikaci depiktivů v zahraničních lingvistických pracích. Depiktivy se v článku dělí do dvou skupin – syntaktické a sémantické – a podrobně se probírají formy vyjádření každé skupiny. Cílem je ukázat, čím se litevské depiktivy liší od depiktivů v jiných jazycích, a doplnit údaje uvedené v litevských gramatikách a výzkumech syntaxe. Na základě četnosti jsou sestaveny hierarchie forem depiktivů a slovních druhů, jimiž se vyjadřují. ANOTACE Článek se zabývá označováním sekundárních nerezultativních predikátů (depiktivů) v litevštině. V článku se depiktivy dělí do dvou skupin: na syntaktické depiktivy a sémantické depiktivy; každá skupina je podrobně rozebrána z hlediska všech možných podob depiktivů. V článku jsem se snažil ukázat, jak se depiktivy v litevštině liší od depiktivů v jiných jazycích, a doplnit údaje uvedené v litevských gramatikách a studiích syntaxe. Na základě četnosti užívání určitých depiktivů jsou předloženy dvě hierarchie: hierarchie pádů depiktivů a hierarchie forem depiktivů. 0. ÚVOD Autoři zastupující strukturální a funkční gramatiku v litevské lingvistice (zmiňme především článek Adelė Valeckienė (1967), Lietuvių kalbos gramatika (1976), Dabartinės lietuvių kalbos gramatika (1996)) již zkoumali sekundární KLÍČOVÁ SLOVA: sekundární predikát, depiktivum, označování depiktivů. KLÍČOVÁ SLOVA: sekundární predikát, depiktivum, označování depiktivů. 128 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 128 2011.06.17 08:24:08 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbys bruožai predikáty1, ve svých pracích však nepracovali s pojmem sekundární predikace: syntaktický jev na úrovni věty – sekundární predikát – pro ně byl nanejvýš součástí slovesné fráze (predikativní přívlastek), často však jen jmennou částí složeného přísudku nebo členem složeného předmětu. Za to, že se o těchto predikátech uvažovalo jako o jevu na úrovni věty, zřejmě nejvíce bránila koncepce dvojího syntaktického vztahu, která se v litevské gramatické tradici pevně zakořenila2. V nejnovějších syntaktických pracích (článcích Axela Holvoeta a jeho spoluautorů i Loretos Vaičiulytės-Semenienės) se s pojmem sekundární predikace pracuje, ale 1 V zahraniční odborné literatuře se sekundárním predikátům říká také praedicativum, predicative attributes, predicative adjuncts, copredicates, copredicatives, labeled adjuncts, attributes, predicate nominals, predicate modifiers, postnominal and postverbal adjectives (Nichols 1978b: 114; Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 60; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 4 a tam uvedená literatura). V litevské lingvistice se pro ně užívá termín tarininis pažyminys, který není vhodný, protože, slovy Axela Holvoeta, predikativní je každý přívlastek vyjádřený adjektivem (predikace je pouze přesunuta na úroveň jmenné fráze), zatímco sekundární predikát není přívlastkem v tom smyslu, že netvoří s podstatným jménem jmennou frázi (Holvoet 2003: 74; Holvoet 2009b: 99). Srovnáme-li pojem sekundárního predikátu užívaný v zahraniční literatuře s pojmem predikativního přívlastku, který se ustálil v litevské tradici, vidíme, že první označuje dodatečnou predikaci na úrovni věty, zatímco druhý naznačuje, že predikát je pouze integrální součástí slovesné fráze, či dokonce větného predikátu. Ačkoli zastánci koncepce predikativního přívlastku hovoří o nové samostatné větné části, tento název se přesto orientuje na přívlastek – jako by šlo o zvláštní druh přívlastku. Tato větná část se ve skutečnosti od přívlastku velmi liší (viz také Labutis 1998: 250–251). Proto se v článku užívá termín predikátu. 2 Koncepci dvojího syntaktického vztahu je třeba odmítnout z několika důvodů. Zaprvé, v dřívějších lingvistických pracích (např. Valeckienė 1967; Ulvydas, ed., 1976; Ambrazas, ed., 1996) byly za predikativní / predikátní / přísudkové přívlastky považovány nejen přívlastky shodné v pádu, ale i přívlastky neshodné, což odporovalo uváděným definicím: zdůrazňovalo se, že predikativní / přísudkové přívlastky mají dvojí vztah: jeden ke slovesu (přimykání), druhý k podmětu nebo předmětu (shoda), zatímco predikativní přívlastky, které se neshodují v pádu, jsou ve větě spojeny pouze jedním syntaktickým vztahem – se slovesem – a v uvedených pracích by proto neměly být pokládány za predikativní přívlastky. Zadruhé, jelikož se v oddílech o predikativním / přísudkovém přívlastku v dřívějších lingvistických pracích probíraly pouze volné sekundární predikáty, nikoli obligatorní predikáty řízené slovesem, pojednávalo se v těchto pracích pouze o přimykání. Předpokládalo se, že sloveso a predikát pojí syntaktický vztah, a protože tento vztah není ani shodou, ani řízením, popisoval se jako přimykání. V tradiční gramatice se tedy vztah mezi slovesem a predikátem určoval bez opory v morfosyntaktickém rysu. V novějších pracích (v řadě prací o litevské gramatice) bylo od přimykání jakožto vztahu syntaktické závislosti upuštěno, protože neexistuje žádný morfosyntaktický rys, který by syntaktický vztah signalizoval, a byl zaveden pojem modifikace, jenž umožňuje považovat za predikáty jak predikáty shodné v pádu, tak neshodné. Tento článek vychází z novějšího přístupu, tedy předpokládá, že volné sekundární predikáty netvoří predikativní / přísudkový přívlastek ani část dalšího přísudku, nýbrž samostatnou větnou část na úrovni věty; syntakticky závisejí pouze na hlavním slovese a sémanticky souvisejí s argumentem hlavního predikátu. Proto se v článku neužívá termín predikativní / přísudkový přívlastek, nýbrž termín depiktivum. Straipsniai / Articles 129 ALL_62_63_maketas.indd 129 2011.06.17 08:24:08 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA Tyto práce nepokrývají celý morfosyntaktický rozsah tohoto jevu. Tento článek pojednává o značení volných nerezultativních sekundárních predikátů3 – depictivů – v litevštině. Cílem je ukázat, čím se litevské depictivy liší od depictivů v jiných jazycích, a doplnit údaje uvedené v litevských gramatikách a syntaktických studiích. Na základě četnosti4 se sestavují hierarchie forem depictivů a slovních druhů, jimiž jsou depictivy vyjádřeny. Depictivy5 mají ve větě dvojí vztahy: syntaktický vztah je mezi depictivem a hlavním predikátem, sémantický pak mezi depictivem a argumentem hlavního predikátu, který depictivum6 charakterizuje (srov. Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 74–77). Tento sémantický vztah depictiva k argumentu hlavního predikátu je jedním z nejdůležitějších kritérií, která pomáhají odlišit depictiva od jiných větných členů (gramatických funkcí). Dalším velmi důležitým kritériem, které odlišuje depictiva (modifikátory slovesa7) od argumentů vyžadovaných slovesy (valenčních), je fakultativnost depictiva; srov. (1) Sūris gulėjo šaldytuve įvyniotas į popierių a (2) Sūris gulėjo šaldytuve, (1) Juozas išėjo iš vakarelio piktas a (2) Juozas išėjo iš vakarelio, přičemž význam druhých vět je stejný jako u vět prvních, a dále věty Luiza atrodo pavargusi a Vaikas taps tapytoju, v nichž jsou příčestí a podstatné jméno povinnými predikativy a bez nich by byly věty neúplné: *Luiza at- 3 O pojmech sekundární predikativ, volný (rezultativní / nerezultativní) sekundární predikativ viz Veslava Čižik-Prokaševa 2010. 4 Bylo shromážděno 991 příkladů depictivů. Byly vybrány z díla Jona Jablonskise Lietuvių kalbos sintaksės (1911) a Linksnių ir prielinksnių (1928), z knihy Jona Balkevičiuse Dabartinės lietuvių kalbos sintaksės (1963), z článku Adelė Valeckienė z roku 1967, z Lietuvių kalbos gramatikos (1976), z knihy Vīta Labučise Lietuvių kalbos sintaksės (1994) a z jeho článku z roku 1992, z Dabartinės lietuvių kalbos gramatikos (1996), z knihy Jona Šukyse Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos (1998), z článků Holvoeta a spoluautorů, Vaičiulytė-Semėnienė a zahraničních lingvistů, které se zabývají tématem sekundárních predikativů, z korpusu současné litevštiny Kaunas VDU (přístup online http://donelaitis.vdu.lt) a z webu Google (přístup online http://www.google.lt). 5 V tomto článku jsou depictiva chápána v širokém smyslu, tj. zahrnují depictiva v užším smyslu i adverbiální sekundární predikativy (podrobněji viz Čižik-Prokaševa 2010). 6 Srov. „…predikativní přívlastek je spojen dvojími syntaktickými vztahy se slovesem s vlastním lexikálním významem, které zastává funkci přísudku, se slovesným spojením obsahujícím takové sloveso nebo s jiným slovem plnícím odpovídající funkci a se jmenným tvarem v nominativu podmětu nebo v pádech předmětu“ (Valeckienė 1967: 115); „přísudkový přívlastek je větný člen, který má na stejné úrovni větného rozčlenění dvojí závislostní vztahy: k přísudku a současně k podmětu nebo předmětu“ (Ambrazas, ed., 1996: 490); „volné sekundární predikativy jsou predikativní slova (přídavná jména, participia a podstatná jména), která ve větě plní funkci modifikátoru slovesa a jsou zvláštním sémantickým a morfosyntaktickým vztahem spojena s jedním z argumentů hlavní predikace“ (Holvoet, Mikulskas B: 1). 7 Řízení a modifikace jsou v této práci chápány tak, jak jsou vymezeny ve svazcích řady Lietuvių kalbos gramatikos darbų (podrobněji viz Holvoet, Judžentis 2003: 12–15; Holvoet, Judžentis 2005: 16). 130 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 130 2011.06.17 08:24:08 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbo bruožai rodo a *Vaikas taps. V jazycích, v nichž shoda pomáhá propojit sekundární predikativ s argumentem hlavního predikátu, je shoda rovněž považována za jedno z nejdůležitějších kritérií – ukazuje, že slovo je užito jako depictivum (srov. Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 62). V litevštině se pád depictiva obvykle určuje podle pádu řídícího členu shody⁸. Shoda depictiva s řídícím členem odráží sémantický vztah řídícího členu ve větě; neznamená, že depictivum a řídící člen tvoří jmennou frázi (Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 82). V litevštině pád pomáhá předcházet nejednoznačnosti tím, že jasně ukazuje, se kterým slovem ve větě je depictivum spojeno. Například ve větě Aš jaunikį išsirinksiu žvalų ir vikrų je jasně ukázáno, že depictiva žvalų a vikrų charakterizují přímý předmět, nikoli podmět⁹. V zahraniční odborné literatuře se depictiva rozdělují do skupin podle toho, jakou gramatickou funkci ve větě zastává argument hlavní predikace, který depictivum charakterizuje. Nejčastěji se uvádí, že depictivní sekundární predikativy se vztahují k podmětu (angl. subject) nebo přímému předmětu (angl. direct object) (Brown, Miller, ed. 1999: 325; Marušič, Marvin, Žaucer 2003: 375; Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 72; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 54; Holvoet, Mikulskas B; Šarić 2008: 297–298). Jazyky, v nichž by depictiva charakterizovala nepřímý předmět (angl. indirect object), oblique (angl. oblique) nebo předložkovou konstrukci, jsou vzácné¹⁰. Obvykle se tvrdí, že například v angličtině depictivum nemůže charakterizovat nepřímý předmět (věty (3), (5)) ani předložkovou konstrukci (věta (4)); možné jsou pouze věty, v nichž se depictiva vztahují k podmětu (věty (1), (5)) a přímému předmětu (věta (2)): 8 Protože sekundární predikativ se obvykle shoduje v pádě s argumentem hlavního predikátu, je vhodné tento argument nazývat řídícím členem shody (angl. agreement controller, agreement trigger) a sekundární predikativ cílovým členem shody (angl. agreement target). Takto je nazývá Vaičiulytė-Semėnienė (2007b: 116–117). K pojetí těchto termínů viz také Corbett (1998: 1; 2003: 110). 9 Pojmy podmět, přímý, nepřímý a oblique předmět užívané v tomto článku odpovídají anglickým sémantickým termínům subject, direct / indirect / oblique object (viz také Morkūnas, ed., Ambrazas, ed., 2008: 378, 515). 10 Například ve valbirštině (varlpirštině) může mít řídící člen shody podobu dativního předmětu nebo jiného oblique předmětu. Řídící člen shody v podobě dativního předmětu se vyskytuje také v kartvelských jazycích. V australských jazycích je řídícím členem shody často nepřímý předmět pasivní věty; ve finských jazycích je rovněž možné použít depictivum, které charakterizuje argument označující nepřímý předmět (více viz Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 73–74; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 54 a tam uvedenou literaturu). V chorvatštině může depictivum charakterizovat dativní a instrumentálový předmět a lokativní okolnost (Šarić 2008: 298), ve slovenštině podmět, přímý předmět, nepřímý předmět a předložkovou konstrukci (Šarić 2008: 298–299). Totéž platí také pro románské a albánské jazyky (viz Irimia 2005). Ve slovinštině může charakterizovat podmět, přímý a nepřímý předmět, genitivní a instrumentálový předmět, lokativní okolnost i předložkovou konstrukci (Marušič, Marvin, Žaucer 2003: 373–375). Straipsniai / Articles 131 ALL_62_63_maketas.indd 131 2011.06.17 08:24:08 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA (1) Johni vypil kávu unavenýi. (Marušič, Marvin, Žaucer 2003: 376) ‚Jan vypil kávu unavený‘ (2) John vypil kávui horkoui. (Marušič, Marvin, Žaucer 2003: 376) ‚Jan vypil kávu horkou‘ (3) *Dal jsem Maryi maso hladovoui. (Irimia 2005: 21) ‚Dal jsem jídlo hladové Marii‘ (4) *Mluvil jsem se Suei opiloui. (Irimia 2005: 21) ‚Mluvil jsem se Sue opilý‘ (5) Johni dal Maryi kávu unavenýi/*i. (Marušič, Marvin, Žaucer 2003: 376) ‚Jan dal Marii kávu unavený / *unavené‘ To, že v angličtině depiktiv nemůže odkazovat na nepřímý objekt (objekt v dativu), např. ve větě *Sestra dala Johnovii lék nemocnémui ‚Sestra dala léky nemocnému Johnovi‘, Susana Rothstein (1985) vysvětlovala tím, že depiktiv může odkazovat na agens nebo paciens (proživatele), nikoli však na beneficienta11. Ve skutečnosti řada autorů uvádí výjimky (např. Marušič, Marvin, Žaucer 2003; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005). V některých jazycích existují určité znaky, konstrukce a prostředky, které umožňují jasně odlišit depiktivy od ostatních větných členů (Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 81–94). Zda bude použit depiktiv s jiným nositelem shody než podmětem, přímým či nepřímým předmětem, může záviset na mluvčím, kontextu, žánru, na tom, zda jde o jazyk psaný, nebo mluvený, na rozložení tématu a rématu i na slovosledu (srov. Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 54; Nichols 1982: 320). V litevštině mohou být depiktivy orientovány nejen na podmět a přímý předmět, ale také na jiné nepřímé a vzdálenější předměty a adverbiální určení. Při klasifikaci gramatických funkcí podle tradice zahraniční lingvistiky lze říci, že v litevštině mohou být depiktivy sémanticky spojeny s: a) podmětem, např.: (6) K všeobecnému překvapení se Taraila po sedmi dnech vrátil téměř živý. DLKT12 b) přímým předmětem, např.: (7) Když v březnu začalo jaro, znovu jsem spatřil Bilaišise – Perkūnelise, unaveného, ale veselého. DLKT 11 Taip buvo aiškinamas depiktyvų tinkamumas ir vokiečių kalboje (Wunderlich 1997). Hubert Haideris (1985) tokius atvejus aiškino tuo, kad vardininkas ir galininkas yra struktūriniai linksniai, o naudininkas – leksinis (daugiau apie tai žr. Müller 2001: 3–4). 12 Depiktiva jsou v příkladech zvýrazněna. Zdroje příkladů jsou uvedeny bezprostředně za příkladem (seznam zdrojů je uveden na konci článku spolu se seznamem literatury). Příklady bez odkazu na zdroj vymyslela autorka; příklady s odkazem DLKT jsou převzaty z korpusu současné litevštiny Univerzity Vytautase Velikého v Kaunasu a příklady s odkazem na konkrétní internetovou stránku pocházejí z webu Google. 132 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63 maketas.indd 132 2011.06.17 08:24:08 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbo bruožai c) nepřímým objektem, např.: (8) „Teď,“ říká Elvidijus, „už necítím bolest, jen jsem míval maléhrozné deprese. Teď už je to pryč. Mám naději.“ DLKT d) vzdálenějšími objekty, např.: (9) Sochař přiznal, že pro něj bylo obtížné vytvořit sochu člověka, kterého nikdy neviděl živého13. DLKT (10) Odpověděl jsem a žasl nad zvědavostí těch dětí, nezkrotnou. (11) ...mnoho rostlin mě zná osobně stejně jako já je; sám jsem je vysel nebo zasadil, některé vyklíčily samy a poznal jsem je ještě jako miminka14... (http://toltikkontaktai.blogas.lt/kvieciu-i-svecius-2.html) e) příslovečným určením, např.: (12) Pamatuji si, že jsem se rozběhl a jediným dechem se ocitl v předsíni ještě teplé15. Protože pád je jedním z hlavních formálních kritérií pro rozpoznávání gramatických funkcí, depiktiva se probírají nikoli podle gramatické funkce řídícího členu, nýbrž podle formálního kritéria – pádů a tvarů řídícího členu a závislého členu (stejně jako například u již zmíněných Franca Marušiče, Tatjany Marviny a Roka Žaucerise (2003), viz poznámku 15). V nejrozsáhlejších popisech volných sekundárních predikátů v litevštině se depiktiva rovněž probírají podle jejich pádu (Valeckienė 1967; Ulvydas, ed., 13 Apie kilmininko linksnio kaip tolimesnio objekto traktavimą žr. Holvoet (2009c). 14 Depiktivum odkazuje na předložkovou konstrukci. 15 Srov. litevské příklady se slovinskými příklady (Marušič, Marvin, Žaucer 2003: 373–374): Podmět: Peteri je dal Meti piškote vse polomljeni. „Peteri dal Metě sušenky, všechny rozbité (= s bolavými zády).“ Přímý objekt: Peter je dal Meti piškote vse polomljenei. „Peter dal Metě sušenkyi, všechny rozbitéi (= rozdrolené).“ Nepřímý objekt: Peter je dal Metii piškote vsej polomljenii. „Peter dal Metěi sušenky, všechny rozbitéi (= s bolavými zády).“ Datívní podmět: Budweiser Vidiu ugaja pijanemu, ne pa tudi treznemu. „Vidimu může Budweiser chutnat, když je opilý, ale rozhodně ne, když je střízlivý.“ Lokál: Peter je dal piškote v košarico vso polomljeno. „Peter dal sušenky do košíkui, všechny rozbitéi.“ Genitiv: Sliki se je dotaknil še vseh mokrih. „Dotkl se obrazůi, které byly stále všechny mokréi.“ Instrumentál: Mučil se je s sekiroi že vso topoi. „Trápil sei se sekeroui, která už byla celá tupái.“ Chorvatské příklady s depiktivy popisujícími podmět, přímý objekt, nepřímý objekt, instrumentálový objekt, lokativní příslovečné určení a předložkovou konstrukci viz Ljiljana Šarić (2008: 298). Straipsniai / Articles 133 ALL_62_63_maketas.indd 133 2011.06.17 08:24:08 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA 1976). Nejprve budou podle pádu řídicího členu shody probrány syntaktické (shodové) depiktivy (případy, kdy se pády řídicího členu shody a řízeného členu shody shodují), poté budou podle formy depiktivu probrány sémantické depiktivy (případy, kdy se depiktiv vztahuje k jednomu z argumentů hlavního predikátu, v některých případech se s ním shoduje v rodě a/nebo čísle, ale morfosyntakticky je vyjádřen jiným pádem než argument hlavního predikátu, na který odkazuje). 1. SYNTaktické DEPIKTIVY 1.1. Nominativ Jak již bylo zmíněno, jedním z nejčastějších depiktivů, které se vyskytují v mnoha jazycích, je volný sekundární predikát, který se vztahuje k nominativu podmětu věty. V litevštině je typickou formou podmětu nominativ podstatného jména nebo zájmena, což znamená, že depiktiv v důsledku shody získává také nominativ. Volné sekundární predikáty v nominativu se vyjadřují různými slovními druhy: • depiktiv vyjádřený přídavným jménem, např.: (13) 100 g lněných semínek se zalije půl sklenicí vroucí vody, nechá se půl hodiny odstát, potom se nabobtnalá semínka ještě teplá vyklopí16... (http://www.ekopasaulis.com/index.php?cid=591&new_id=833&page_nr=) Lingvisté uvádějí přídavná jména a adjektivní spojení jako skupinu, která se nejčastěji vyskytuje ve funkci depiktivních sekundárních predikátů; jinými slovy, jde o prototypické depiktivy, jimiž se vyjadřuje fyzický či emocionální stav, rozpoložení, poloha, postoj, póza nebo chování (srov. Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 95–97; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 8, 57). • depiktiv vyjádřený příčestím, např.: (14) Z nádraží se Ignas po vyprovodění Slunce vrátil smutný a zamyšlený. DLKT Syntaktické a sémantické vlastnosti participiálních depiktivů jsou stejné jako u adjektivních a substantivních sekundárních predikátů (Nichols 1978b: 123–124). V litevštině se za depiktivy považují pouze příčestí, jimiž vyjádřený stav časově souběží s dějem vyjádřeným hlavním predikátem, zatímco příčestí, která 16 Je třeba zmínit, že se vyskytují případy, kdy je řídicím členem shody jmenná skupina a řízeným členem shody přídavné jméno nebo příčestí. V takových případech se depiktiv shoduje v pádu s hlavním slovem skupiny a v rodě a/nebo čísle se závislým slovem skupiny, např.: Většina dívek zůstala bosá. Takové stádo prasat nebudu schopen krmit zavřený (Jablonskis 1911: 467). 134 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbovės bruožai označuje vedlejší děj, který se neshoduje s dějem vyjádřeným hlavním predikátem (většinou proběhl dříve než děj vyjádřený hlavním predikátem), např.: Když jsem se vrátila domů, schovala jsem všechny sladkosti. Probudil se, když uslyšel, že někdo vešel odemčenými dveřmi, a lehl si na pohovku (DLKT), je třeba považovat za okolnosti, nikoli za depictiva (více viz Valeckienė 1967: 110; Sirtautas, Grenda 1988: 91). Valeckienė za predikativní atributy, tedy depictiva, nepovažuje ani nominativní tvary příčestí trpného přítomného času a polopříčestí, protože „téměř vždy mají výraznější odstín významu vedlejšího děje, nikoli stavu, který časově souběží s hlavním dějem věty“ (Valeckienė 1967: 111). Uvádí několik vět, např.: Starý muž, aniž byl požádán (=ačkoli ho o to nikdo nepožádal) se posadil na lavičku u okna. Juras odběhl od plotu, aby se podíval, jak žena pištíc mlátí (=piští a mlátí) bezbožníka. Příčestí trpného přítomného času ve skutečnosti nelze považovat za depictiva, protože vedlejší děj, který v takových případech vyjadřují, vykonává jiná osoba / jiné osoby. K určení, zda lze polopříčestí v litevštině považovat za depictiva, je zapotřebí dalšího výzkumu. V příkladu uvedeném Valeckienė Jurgis Martynaitis stojí u svého vozu na trhu, na náměstí pro prasata, a znuděně žvýká stéblo slámy polopříčestí nuobodžiaudamas („znuděně“) vyjadřuje spíše stav (srov. nuobodžiauti „pociťovat nudu“, LKŽ) než vedlejší děj. Zahraniční lingvisté mají tendenci považovat polopříčestí za depictiva. Například Johanna Nichols (1978a: 330–331) považuje tvar sidja „sedě“ ve větě On spit sidja „spí vsedě“ za sekundární predikativ17. Polopříčestí by se za depictiva mohla považovat i v litevštině, a to z několika důvodů: hlavní predikát a polopříčestí mají téhož činitele, oba stavy se časově překrývají, polopříčestí se shoduje s argumentem hlavního predikátu a označuje vlastnost či stav charakteristický pro bytost v době děje vyjádřeného hlavním predikátem (Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 97–99). • depictivum vyjádřené číslovkou, např.: (15) Nechtěl ustoupit a souhlasit, aby Skinderis první vnikl do tajné místnosti. DLKT Takové řadové číslovky jako první, druhý, čtvrtý atd. jsou nepochybně orientovány na účastníka hlavního děje, shodují se s argumentem hlavního predikátu a vyjadřují vlastnost aktuální v době hlavního děje. V latině se řadové číslovky shodují s argumenty, které popisují, a jsou považovány za predikativy. V jiných jazycích, například v němčině, se řadové číslovky s predikativní funkcí označují stejně jako prototypické číslovky funkce / role 17 O možném chápání konstrukcí s polopříčestím slovesa būti, např. būdamas girtas, vaikas būdamas, jako depictivních viz Vaičiulytė-Semenienė (2010). Straipsniai / Articles 135 ALL_62_63_maketas.indd 135 2011.06.17 08:24:08 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA a depictiva s významem životní etapy18 (Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 36). Nichols (1981: 137–139) považuje řadové číslovky a přídavné jméno paskutinis za depictiva (používá se termín predikativní jmenná fráze, angl. predicate nominal). Rozlišuje dva sémantické typy: časový (angl. temporal type) a prostorový (angl. spatial type). Depictiva časového typu označují pořadí, posloupnost, v níž jsou účastníci děje zapojováni do děje, např. Люба первая вскочила в кабину „Ljuba vyskočila do kabiny jako první“, zatímco depictiva prostorového typu označují pozici, kterou účastníci zaujímají v průběhu děje, např. Наша команда стартовала первой „Náš tým odstartoval jako první“. Řadové číslovky považují za depictiva (používají se termíny predikativní / přísudkový přívlastek, doplňkový přísudek, depictivum) Valeckienė (1967: 98–99), Kazys Ulvydas (1976: 447, 449–450), Vytautas Ambrazas (1996: 627), Labutis (1998: 250) i Vaičiulytė-Semenienė (2007b: 124). depictivum vyjádřené zájmenem, např.: (16) Ano, každý musí někde bydlet, ale může ona sama čelit celému nepřátelskému světu? DLKT Taková zájmena jako jeden, všechen, sám je třeba považovat za depictiva, protože jasně ukazují orientaci na argument hlavního predikátu, shodují se se svými řídícími členy a také proto, že jsou volnými modifikátory a že vyjadřovaná vlastnost je aktuální v době hlavního děje. Zájmena v depictivní funkci označují počet účastníků zapojených do děje (o takových depictivech viz také Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 35; Boeder 2005: 211; Kutscher, Genç 2005: 254–255; McGregor 2005). Zájmena považují za depictiva také Valeckienė (1967: 98–99), Ulvydas (1976: 447–448, 450), Ambrazas (1996: 627), Labutis (1998: 250) i Vaičiulytė-Semenienė (2007b: 124). depictivum vyjádřené podstatným jménem, např.: (17) Velká, oblečená do šedého sukna a zahalená černým šátkem, vyšla na dvůr, kde vyrůstala a kde jako malá dívka pobíhala. (Ulvydas, ed., 1976: 448) Široce známa jsou také depictiva vyjádřená podstatnými jmény; označují životní etapu nebo dočasnou roli, stav či postavení objektu (Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 95n.; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 57–58). Odlišení podstatných jmen plnících funkci depictiva od podstatných jmen plnících jiné gramatické funkce usnadňují gramatické ukazatele. Podle L. Vaičiulytė-Semenienė gramatické ukazatele dar, jau označují funkci depictiva a mohou při jeho rozpoznání pomoci. 18 Eva Schultze-Berndt ir Nikolaus P. Himmelmannas (2004: 120) nustatė tokią depiktyvo reikšmių hierarchiją: BŪSENA (angl. Condition / State) > KIEKIS (angl. Quantity) > DRAUGĖ (angl. Concomitance) > LYGINIMAS (angl. Comparison) > BŪDAS (angl. Manner) > VIETA (angl. Location) > LAIKAS (angl. Time). Apie visas įmanomas depiktyvo reikšmes žr. Himmelmann, Schultze-Berndt (2005: 29). 136 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII Marijampolės apskrities asmenvardinės kil mės agronimų darbo bruožai tyvą atskirti nuo kitų gramatinių funkcijų (žr. Vaičiulytė-Semėnienė 2007b: 119 ir ten nurodytą literatūrą). Palyginkite su Nichols (1982: 339) nuomone, jog rusų kalbos esče ‚dar‘ yra tam tikros konstrukcijos gramatinis rodiklis, o ne visavertis semantinis elementas, kad jis traktuotinas kaip predikatinės vardažodinės konstrukcijos gramatinis laiko rodiklis19. • depiktiv vyjádřený konstrukcí jako + podstatné jméno / přídavné jméno, např.: (18) Joniškiečiai nuo seno garsėjo kaip gerų žemių, miežių augintojų ir puikių aludarių kraštas. DLKT (19) Opravdu kohout někdy, jako nejstatečnější ze všech, vyskočil na kůl plotu a rozzlobeně zakokrhal. (Žukauskaitė 1961: 251) Valeckienė straipsnyje (1967) pateikia tik lyginimą reiškiančių konstrukcijų kaip + daiktavardis pavyzdžių. Lietuvių kalbos gramatikoje pateikiami lyginimą reiškiančios ir jo nereiškiančios šios konstrukcijos pavyzdžiai (Ulvy das, red., 1976: 448, 450). Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje požiūris į tokio tipo konstrukcijas su jungtuku kaip skiriasi. Vienoje vietoje rašoma, kad tokio tipo vardažodžių linksnių formos su jungtuku kaip „nereiškia lyginimo, tik žymi subjekto ar objekto būseną veiksmo atžvilgiu“ (Ambrazas, red., 1996: 627), kitoje vietoje tokios konstrukcijos laikomos lyginamaisiais posakiais, „kuriais lyginami dalykai nurodant tapatumą tam tikru atžvilgiu“ (Ambrazas, red., 1996: 634). Vaičiulytė-Semėnienė (2007b: 122–123) mano, kad lyginimo reikšmės konstrukcijos laikytinos (būdo) aplinkybėmis, kadangi jos nenusako tikrosios daiktui ar būtybei būdingos būsenos (požymio) pagrindiniu predikatu reiškiamo vyksmo metu, o tik nusako tos būsenos panašumą (dar žr. Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 112 ir ten nurodytą literatūrą; Šarić 2008: 306–307), plg. sakinį (18) ir sakinį Vienas vargas būdavo tokiomis valandomis su juo: atsisės kaip koks rukata skiedryne, dirvoje, žiūrės į tolį rankas nuleidęs, nebylys lyg akmuo (Valeckienė 1967: 99); sakinį (19) ir sakinį Kiškeliai kaip lapas prikrito, guli ant vietos kaip negyvi (Ulvy das, red., 1976: 445). Depiktyvinėmis konstrukcijomis šiame straipsnyje laikomos tik tokios konstrukcijos su kaip kurios nereiškia lyginimo, ir kurios yra susijusios su sakinio predikatu ir su vienu jo argumentų20. • depiktiv vyjádřený adjektivní, participiální konstrukcí, např.: (20) Do Vilniusu se vrátili plní sil, zdraví a energie. DLKT (21) Dítě leželo bez známek života, bledé v obličeji, bílé jako pavučinové vlákno. (Valeckienė 1967: 101) 19 Dar apie depiktyvų rodiklius žr. Schultze-Berndt, Himmelmann (2004: 91–93). 20 Více o depictivních konstrukcích v litevštině s jako viz Vaičiulytė-Semėnienė (2007a) a srov. Rolandas Mikulskas (2007, 2009). Straipsniai / Articles 137 ALL_62_63_maketas.indd 137 2011.06.17 08:24:09 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA Takové konstrukce je třeba považovat za typické syntaktické (shodové) depictivy, neboť hlavní slova těchto konstrukcí se shodují se svými řídícími členy v čísle, rodě a pádu. 1.2. Genitiv Depiktivy vyjádřené genitivem a shodující se s argumentem hlavní predikace se v litevštině užívají ve větách jak se zápornými slovesy, tak se slovesy vyžadujícími genitiv. Takové případy se vyskytují například i ve slovinštině (viz poznámku 15); Schultze-Berndt a Himmelmann pojednávají pouze o „neshodových“ genitivních depiktivech, protože v mnoha jazycích, například v angličtině, se genitiv užívá v jmenné frázi a označuje vlastníka příznaku (angl. possessor). Depiktivy v genitivu mohou být vyjádřeny různými slovními druhy, například: • depiktiv vyjádřený přídavným jménem, například: (22) Je známo, že mohou žít až v hloubce 1500 km, ale nikdo tak velkou oliheň neviděl živou. DLKT • depiktiv vyjádřený participiem, například: (23) Ani svázaného mě nezadržíš. (Šukys 1998: 119) • depiktiv vyjádřený číslovkou, například: (24) Jakmile mě spatřil, doslova mi skákal do náruče, nemohl se udržet. Ze žárlivosti ukazoval hrozné zuby, když jsem se k němu nepřihnal jako první. DLKT • depiktiv vyjádřený zájmenem, například: (25) Vrstevníci ho nechtěli nechat samotného, ale když viděli, že chlapec zabočil na dvůr svého domu, uklidnili se. DLKT • depiktiv vyjádřený podstatným jménem, například: (26)Už dávno se osamostatnil: jeho rodiče ho ještě jako dospívajícího večer nevídali. • depiktiv vyjádřený konstrukcí s jako, například: (27) Báli jsme se Vladimira Ivanoviče jako velmi přísného učitele. (překlad z Křížková 1969: 17) Depiktivy v genitivu mohou být spojeny také s předložkovou konstrukcí, což je v zásadě, jak již bylo zmíněno, nemožné například v angličtině a němčině. Takové depiktivy nejsou vyčleněny ani v článku Valeckienėové (1967), 138 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 138 2011.06.17 08:24:09 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbo bruožai nei Lietuvių kalbos gramatikoje (1976), nei Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (1996), nei Lietuvių kalbos enciklopedijoje (2008). Kaip ir jau išvardytais atvejais, šie depiktyvai reiškiami skirtingomis kalbos dalimis bei derinami su prielinksninės konstrukcijos vardažodžiu, pvz.: • depiktivum vyjádřené přídavným jménem, např.: (28) Proč se na mě zlobíš, nevinný? • depiktivum vyjádřené číslovkou, např.: (29) Nikdy se mu napoprvé neposmívej, můžeš toho litovat. • depiktivum vyjádřené zájmenem, např.: (30) Všichni se vysmívají jen mně, jedinému. 1.3. Dativ Axelis Holvoetas a Rolandas Mikulskas se domnívají, že „některá depiktiva vyjadřovaná dativem se vyznačují okolnostním významem přípustky nebo času, který jejich depiktivní význam odsouvá do pozadí“, a uvádějí tyto příklady: Jemu ani jako malému nikdo neřekl nic hezkého a Mně ani jako hladovému by se nechtělo jíst takovou ohavnost (Holvoet, Mikulskas B: 6, poznámka 3). Nesouhlasit s nimi lze proto, že depiktiva označující životní období se vyjadřují nejen dativem, ale i jinými pády (viz příklady (17), (26), (47)); v zahraniční literatuře jsou uváděna jako jedny z nejtypičtějších depiktiv (Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 8). Podle Vaičiulytė-Semėnienė substantiva označující životní období vyjadřují spíše funkci depiktiva než okolnosti (Vaičiulytė-Semėnienė 2007b: 123). Kromě toho, ačkoli dativní depiktiva mohou mít odstíny okolnostních významů, jejich orientaci na nositele shody zjevně ukazuje jejich funkce depiktiv. Depiktiva v dativu mohou být spojena s dativním subjektem (angl. dative subject) a nepřímým objektem21. Taková depiktiva dostávají dativní pád díky shodě s argumentem hlavní predikace a mohou být vyjádřena různými slovními druhy, např.: Popisuje dativní subjekt: • depiktivum vyjádřené přídavným jménem, např.: (31) Vdechuji vzduch světnice páchnoucí tabákem a zacirkou a je mi tak příjemně malému v hnízdě opeřených bratří, že se mi až kolébá hlava. DLKT 21 Jak je tomu například ve slovinštině, viz poznámku 15. Straipsniai / Articles 139 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA depiktiv vyjádřený příčestím, např.: (32) Jak krásné bylo tehdy stát zasněžený v lese. (Ul vydas, red., 1976: 451) depiktiv vyjádřený číslovkou, např.: (33) Přestože do konce zápasu zbývalo 15 minut, R. Žalius se v tlačenici před brankou „Žalgirisu-2“, jako prvnímu podařilo dostat k míči a zblízka vstřelit tolik vytoužený gól. DLKT depiktiv vyjádřený zájmenem, např.: (34) – Dabar greta yra nauja pretendentė? – Ne. Man dabar labai gera gyventi vienam. Tuo mėgaujuosi. Gyventi kartu – labai didelis įsipareigojimas. DLKT depiktiv vyjádřený konstrukcí s jako, např.: (35) Jako žákovi mu jako žákovi nepříslušelo takto jednat s ředitelem. (36) Mně samozřejmě jako cizímu a malému se všechno nejvíc příčilo. (Balkevičius 1963: 438) Charakterizuje dativní objekt (nepřímý objekt): depiktiv vyjádřený přídavným jménem, např.: (37) Pamatuji si, že mi Matka, když jsem byl malý, říkávala: když budeš knězem, budeš jíst tolik bílého masíčka, kolik budeš chtít. DLKT depiktiv vyjádřený příčestím, např.: (38) Poradil jí spát nepřikrytá. depiktiv vyjádřený číslovkou, např.: (39) Jeho vlastní teorie dává Sorosovi možnost jako prvnímu vstoupit do víru finančních událostí a v nejvhodnějším okamžiku sklidit zralé plody. DLKT depiktiv vyjádřený zájmenem, např.: (40) ...a přestože dokonce uvedl, kdy zloději znovu zavolají, V. Čižauskas se pomoci nedočkal. Bylo navrženo jednat sám. „Bylo mi navrženo jednat sám, a pokud by se mi podařilo dohodnout se zloději, zavolat policii.“. DLKT depiktiv vyjádřený podstatným jménem, např.: (41) Jeho rodiče mu ještě jako dítěti doporučili začít se učit latinsky. depiktiv vyjádřený ¹konstrukcí s jako, např.: (42) Královny takové myšlenky, které se jí, jak se zdá, vůbec nehodí, jako matce. (Ulvydas, ed., 1976: 556) 140 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 140 2011.06.17 08:24:09 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darybos bruožai 1.4. Akuzativ Jak již bylo zmíněno, depiktiv se nejčastěji vztahuje k subjektu a přímému objektu. Depiktivy, které v důsledku shody mají akuzativ, mohou být stejně jako depiktivy v jiných pádech vyjádřeny různými slovními druhy, např.: depiktiv vyjádřený přídavným jménem, např.: (43) Vodu trochu ochlaďte a ještě teplou ji nalijte na zelí. (http://gyvenimas.delfi.lt/cooking/article.php?id=11115441) depiktiv vyjádřený příčestím, např.: (44) Uprchlí společníci E. Rancova ho nechali ležícího v bezvědomí na krvavé dlažbě. DLKT depiktiv vyjádřený číslovkou, např.: (45) Smiluj se nad tím, kdo klečí na druhé straně kaluže, čiň pokání i ty a nepodléhej pýše, znamení ho povzbuzuj, aby vstal první. DLKT depiktiv vyjádřený zájmenem, např.: (46) Někdy jsem musel nechat zapřažené psy samotné půl hodiny i déle. (Labutis 1998: 277) depiktiv vyjádřený podstatným jménem, např.: (47) Poznal jsem ho ještě jako studenta. (Ambrazas, red., 1996: 627) depiktiv vyjádřený konstrukcí jako + podstatné jméno / přídavné jméno, např.: (48) Ale co bych si teď při odchodu mohl vzít jako zástavu… (Žukauskaitė 1961: 271) (49) Vrátili ho do hejna jako chudáka. (překlad z Křížková 1969: 17) Stejně jako v případě genitivních depiktivů může i akuzativní depiktiv odkazovat k předložkové konstrukci; shoduje se s jménem v předložkové konstrukci, např.: mluvil o něm jako o svém nejlepším příteli. (překlad z Křížková 1969: 17) 1.5. Instrumentál Depiktivy v instrumentálu se rovněž široce užívají v nejednom jazyce, avšak nejčastěji získávají depiktivy tuto podobu nikoli v důsledku shody (v užším smyslu)22 s argumentem hlavní predikace, nýbrž z určitých sémantických důvodů (takové depik- 22 Shoda v užším smyslu se chápe jako kopírování tvaru nositele shody, zatímco shoda v širším smyslu jako výběr tvaru příjemce shody podle nositele shody. Srov. Labutisovu (1994 I: 18–19) úplnou a neúplnou shodu. Straipsniai / Articles 141 ALL_62_63_maketas.indd 141 2011.06.17 08:24:09 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA Příklady depictivů budou probrány později.) V litevštině se však užívají nejen „neshodné“ depictivy v instrumentálu, ale také shodné depictivy, které získávají instrumentál právě díky shodě s argumentem hlavního predikátu (stejně jako například v chorvatštině (viz Šarić 2008: 298) a slovinštině (viz poznámku 15); tyto případy nejsou zmíněny ani v článku Valeckienėové (1967), ani v Lietuvių kalbos gramatikoje (1976), ani v Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (1996), ani v Lietuvių kalbos enciklopedijoje (2008)). Tyto depictivy mohou být vyjádřeny různými slovními druhy, např.: depictiv vyjádřený přídavným jménem, např.: (50) Ropių košė panaši į bulvių, ją (dar šil­ta) reikia aptempti skaudamą vietą ir šiltai aprišti. Šios priemonės padeda sumažinti skausmą. (http://www.sveikaszmogus.lt/index.php?pa grid=rudens&lid=2&rodyti=str&strid=36585&subtema=118) depictiv vyjádřený příčestím, např.: (51) Džiaukis sūnum dar nesuaugusiu. (Labutis 1992: 53) depictiv vyjádřený číslovkou, např.: (52) Juo pirmu ji patikėjo. depictiv vyjádřený zájmenem, např.: (53) Turėti vargdienio dvasią – reiškia suprasti savo bejėgiškumą ir menkumą prieš Dievą, pasitikėti Juo ir tik Juo vienu. DLKT depictiv vyjádřený podstatným jménem, např.: (54) Motina didžiuojasi sūnumi pirmūnu. depictiv vyjádřený konstrukcí s kaip, např.: (55) Juo kaip geradariu ji patikėjo. Stejně jako v případě depictivů v genitivu a akuzativu může i depictiv v instrumentálu odkazovat na předložkovou konstrukci; také se shoduje se substantivem předložkové konstrukce a je vyjádřen různými slovními druhy, např.: depictiv vyjádřený přídavným jménem, např.: (56) Su juo girtu nesusikalbėsi. (Labutis 1992: 53–54) depiktiv vyjádřený zájmenem, např.: (57) Ježíš říká: jdi a promluv si s ním sám. DLKT depiktiv vyjádřený podstatným jménem, např.: (58) Se mnou si ještě docela jako s děvčetem chtěly hrát i odrostlejší děti ze dvora. 142 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 142 2011.06.17 08:24:09 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbo bruožai 1.6. Lokál V některých jazycích se vyskytují také depiktivy v lokálu, ale stejně jako v případě instrumentálu tento pád depiktiv obvykle nezískává shodou s argumentem hlavní predikace (příklady takových depiktivů budou uvedeny později). V litevštině jsou však, stejně jako například ve slovinštině (viz poznámku 15) a chorvatštině (viz Šarić 2008: 298), možné i shodové depiktivy v lokálu (takové případy nejsou uvedeny ani v článku Valeckienė (1967), ani v Lietuvių kalbos gramatikoje (1976), ani v Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (1996), ani v Lietuvių kalbos enciklopedijoje (2008)). Vyskytují se velmi zřídka; bylo nalezeno pouze 5 příkladů s depiktivy v lokálu. Stejně jako v dříve uvedených případech jsou vyjádřeny různými slovními druhy, např.: • depiktiv vyjádřený přídavným jménem, např.: (59) Rozběhla jsem se tak, že jsem vyrazila a jediným dechem se ocitla v předsíni ještě teplé. • depiktiv vyjádřený příčestím, např.: (60) V dopise stále neotevřeném se skrývala strašná zpráva. • depiktiv vyjádřený konstrukcí s jako, např.: (61) Vždyť v Litvě jako v demokratickém státě by měla být svoboda slova. Takové shodové depiktivy zmiňuje také Vaičiulytė-Semėnienė; vzhledem k jejich souvislosti s pádem s adverbiálním významem je nazývá adverbiálními (Vaičiulytė-Semėnienė 2007b: 116). Souhrnné údaje o užívání pádů a tvarů syntaktických depiktivů jsou uvedeny v tabulce 1. 1 T A B U L K A. Syntaktické depiktivy Forma řídícího členu shody | Pád depiktivu (řídícího členu shody) | Celkem | Nom. | Gen. | Dat. | Acc. | Instr. | Loc. | Přídavné jméno | 128 | 25 | 28 | 67 | 5 | 2 | 255 | Příčestí | 104 | 24 | 11 | 81 | 5 | 2 | 227 | Číslovka | 28 | 2 | 6 | 5 | 2 | | 43 | Zájmeno | 36 | 9 | 15 | 15 | 1 | | 76 | Podstatné jméno | 20 | 3 | 11 | 18 | 7 | | 59 | jako + podstatné jméno | 64 | 9 | 6 | 40 | 6 | 1 | 126 | jako + přídavné jméno | 6 | | 1 | 2 | | | 9 | Celkem | 386 | 72 | 78 | 228 | 26 | 5 | 795 Straipsniai / Articles 143 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA 2. SÉMANTICKÉ DEPIKTIVY Depiktivy nejsou vždy shodou vázány na pád argumentu hlavní predikace. Takové depiktivy jsou stejně jako typické (shodové) depiktivy spojeny s jedním z argumentů hlavní predikace, ale morfosyntakticky jsou označeny jiným pádem než argument: mohou být vyjádřeny instrumentálem nebo lokálem podstatného jména či číslovky, polovětným přechodníkem, předložkovou nebo jmennou konstrukcí (instrumentál nebo genitiv s rozvíjejícími výrazy). Dalším faktem, který umožňuje považovat takové predikáty za depiktivy, je, že v některých případech se tyto depiktivy s argumenty hlavní predikace shodují v rodě a/nebo čísle (o tom bude řeč dále). Pokud bychom shodu chápali v širším smyslu23, jak je popsáno v oddílu 2.5, mohli bychom i tyto depiktivy považovat za shodové (syntaktické). Jelikož ne všechny zde probírané depiktivy vykazují shodu v rodě a/nebo čísle, budou se v této práci všechny depiktivy vztahující se k jednomu z argumentů hlavního predikátu, avšak morfosyntakticky vyjádřené jinými prostředky než typický (shodový) depiktiv, tj. neshodou (v užším smyslu), nazývat sémantickými depiktivy24. Takové predikáty navíc významně doplňují hlavní predikaci a na rozdíl od obligatorních predikátů je lze vynechat, což vede k tomu, že je považujeme za volné predikáty25. 2.1. Predikáty vyjádřené instrumentálem podstatného jména instrumentálem a spojené s řídícím členem v jiném pádě (obvykle, jak ukazují shromážděné příklady, s podmětem věty) jsou považovány za depiktivy jak v zahraničních, tak v nejnovějších pracích litevské lingvistiky, srov.: (62) V roce 1976 odjela za manželem do USA a rozšířila řady bostonského litevského souboru. Pracuje v pojišťovně jako počítačová programátorka. Vychovává dva syny. DLKT (63) Dvanáct bratrů ve dne jako krkavci létali, v noci jako lidé žili na jedné hoře. (Balkevičius 1963: 109) (64) Na práci by neměl chybět dostatek pomocníků. Přijel jsi sám nebo ve skupině, pořádně sis zapracoval, zapsal ses do knihy obnovy Belvederu a... brzy na shledanou. (DLKT) 23 Srov. také tvrzení Himmelmanna a Schultze-Berndt: „Agreement, as usually understood, involves the categories of gender, number and / or case“ (Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 62). 24 Tento termín používá Vaičiulytė-Semėnienė pouze pro označení sekundárních predikátů vyjádřených jmennými nebo předložkovými konstrukcemi (Vaičiulytė-Semėnienė 2007b: 116). 25 Holvoetas a Mikulskas uvádějí, že v některých případech by větu po vypuštění depiktivu bylo možné považovat za úplnou jen s velkými výhradami, protože slovosled ve větách „odráží jiné aktuální členění než v původních větách“ (Holvoet, Mikulskas A: 3). Při určování, zda je depiktiv volný, nebo obligatorní, se skutečně zohledňovalo, zda věta po vypuštění depiktivu zůstává po stránce struktury a významu plnohodnotná a správná, či nikoli. Srov. Nichols (1981: 17): „the removal of non-governed predicate nominals affects the communicative structure and completeness of sense, but does not render the construction ungrammatical“. 144 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 144 2011.06.17 08:24:09 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbų bruožai Predikativy programátorkou, havrany, lidmi, skupinou by v těchto větách považovali za depiktivy Nichols (1978b: 122), Schultze-Berndt a Himmelmann (2004: 87–88), Winfried Boeder (2005: 203), Vaičiulytė-Semėnienė (2007b: 117) i Holvoet a Mikulskas (B: 4–5; Holvoet 2008: 126)26. Vaičiulytė-Semėnienė uvádí, že „užití shodného pádu a/nebo instrumentálu je formálním ukazatelem toho, že jméno, které ve větě funguje jako modifikátor, může být depiktivem“ (Vaičiulytė-Semėnienė 2007b: 117). Také Nichols vyčleňuje instrumentál jako zvláštní prostředek k označení sekundárních predikativů v ruštině (viz Nichols 1978b, 1981). Holvoet tvrdí, že „navzdory lexikálním omezením není patrný důvod, proč bychom měli takové instrumentály uznávat jako povinné predikativy řízené slovesy: ačkoli se tento instrumentál s některými slovesy pravidelně užívá, tato slovesa jej nevyžadují“ (Holvoet, Tamulionienė 2005: 135). Tendence označovat sekundární jmenné predikativy instrumentálem se navíc vyskytuje i v jiných jazycích. Nichols (1978b: 124) se domnívá, že faktor, který určuje, zda bude pro sekundární predikativ zvolen shodný, nebo neshodný pád, je sémantický, nikoli syntaktický27 (k této otázce viz také Filip 2001: 3–4). Uvádí následující faktory, které mohou v ruštině ovlivnit shodu či neshodu28: čas a vid slovesa, zda je sloveso kladné, či záporné, slovosled, rod, slovní druh, jímž je vyjádřen sekundární predikativ, a pád hlavního argumentu, s nímž je predikativ spojen (více o označování depiktivů instrumentálem viz Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 87–88; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 64–65; Vaičiulytė-Semėnienė 2007b: 121; Heringa 2009: 3–4 a tam uvedenou literaturu). Takové depiktivy se nevyskytují jen u predikátů vyjadřujících výkon různých funkcí nebo pověření, např. Můj manžel pracuje dak- 26 Z definic a příkladů uvedených Valeckienė, Ulvydasem a Ambrazasem vyplývá předpoklad, že autoři považují za predikativní přívlastky – tedy depiktivy – pouze predikativy vyjádřené instrumentálem se strukturálně povinnými závislými slovy (viz Valeckienė 1967: 100; Ulvydas, red., 1976: 451; Ambrazas, red., 1996: 490, 627). Není jasné, jak by podle nich měl být posuzován samotný instrumentál bez závislých slov. 27 „Faktory určující volbu mezi shodou a neshodným pádem jsou jemné a primárně sémantické, nikoli syntaktické“ (Nichols 1978b: 124); „kopredikáty mohou, ale nemusí být morfologicky závislé na kontroloru (slovo je morfologicky závislé na jiném slově, pokud od něj přebírá svůj morfologický tvar na základě řízení nebo shody), a to v závislosti na typologii jazyka a morfologické povaze samotného kopredikátu“ (Nichols 1978a: 331). Gerdas Hentschelis (2005) nustatė predikatyvų hierarchiją – PIRMINIS (DAIKTAVARDŽIO) PREDIKATYVAS < ANTRINIS PREDIKATYVAS (< DEPIKTYVAS < KOMPLEMENTAS) – pagal kurią, kuo dešiniau hierarchijoje skiriamas predikatyvas, tuo dažnesnis daiktavardžio įnagininkas. Daugiau žr. Vaičiulytė-Semėnienė (2007a). 28 V ruštině jsou jmenné sekundární predikativy v instrumentálu, nebo se shodují se svým řídícím členem. Straipsniai / Articles 145 ALL_62_63_maketas.indd 145 2011.06.17 08:24:09 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA taru29, ale může vyjadřovat i některé z nejprototypičtějších významů depiktivu: životní etapu (věta (65)), funkci, roli (věty (62), (68)), množství, kolektivnost (věta (64)), distribuci (věta (66)) a určitý stav (věta (67))30. Instrumentálové depiktivy se mohou vztahovat k subjektu i k dativním a akuzativním objektům, např.: • depiktiv popisuje subjekt: (65) Pastýřka se spokojila s ložem v korytě. (Šukys 1998: 235) (66) Prvňáci chodí po dvojicích. (překlad z Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 35)31 • depiktiv popisuje dativní objekt: (67) V Moskvě se těžko žije jako svobodný. • depiktiv popisuje akuzativní objekt: (68) Ředitel zaměstnal svou milenku jako sekretářku. (Holvoet, Mikulskas B: 4) Takové depiktivy se vždy shodují s argumentem hlavního predikátu v čísle, nejčastěji také v rodě. 2.2. Lokál je rovněž znám jako jeden z ukazatelů depiktivů (viz Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 88–90, 115–117; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 38–39). Lokálové depiktivy nepopisují místo celé situace, jako je tomu u okolnostních určení, nýbrž vyjadřují stav jednoho z argumentů hlavní predikace, např. ve větě Kuchař připravil kuře ve sladkokyselé omáčce se uvádí stav kuřete, nikoli to, že se samotný děj odehrává v omáčce (více viz Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 38–39, 65; Šarić 2008: 322). Takové predikativy jsou za predikativní přívlastky, tedy depiktivy, považovány také v článku Valeckienė (1967: 100–101) a v Mluvnici litevského jazyka (Ulvidas, red., 1976: 451–452), nejsou však zmíněny v Gramatice současné litevštiny (1996) ani v Encyklopedii litevského jazyka (2008). Lokálovými depiktivy lze vyjádřit nejprototypičtější význam stavu (věty (69), (71)), význam množství (věty (70), (72)) a význam životní etapy (věta (73)). 29 Vaičiulytė-Semėnienė (2007a: 86) linkusi manyti, kad su funkcionavimo reikšmės veiksmažodžiais vartojami įnagininkai laikytini tų veiksmažodžių komplementais, vadinasi, būtinaisiais predikatyvais. Jai pritarė ir Mikulskas (2007: 126, 130). Vėliau pasiūlyta tokius predikatyvus laikyti tarpiniais tarp laisvųjų ir būtinųjų antrinių predikatyvų (Holvoet, Mikulskas B: 5). Autorė linkusi šiuos predikatyvus laikyti laisvaisiais, nes juos praleidus sakiniai netampa netaisyklingi ir beprasmiai (dar žr. 25 išnašą), o pavartotas sakinyje predikatyvas papildo, patikslina pagrindinę sakinio mintį (plg. faktą, kad iš 521 sakinio su veiksmažodžiu dirba, pateikto vienoje DLKT dalyje, tik keturiuose sakiniuose buvo pavartotas įnagininko predikatyvas). 30 Hierarchie významů depiktivů je uvedena v oddílu 2.1, poznámce pod čarou 18. 31 Adjunkty množstevní distribuce (angl. distributivity) se rovněž považují za depiktivy (viz Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 35; Kutscher, Genç 2005: 254; Vaičiulytė-Semėnienė 2007b: 124–125). 146 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 146 2011.06.17 08:24:09 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darybos bruožai (69) Strom stojí ve strachu (srov. vyděšený) až do rána. (Šukys 1998: 312) (70) Pět se vrátili po silnici. (Ambrazas, red., 1996: 423)32 Lokálové depiktivy mohou souviset se subjektem, objekty v dativu či akuzativu a předložkovou konstrukcí, např.: • depiktivum charakterizuje subjekt: (71) Monika se probudila v horečce, když se s velkým úsilím vymanila ze snu, a pustila se do hledání manžela. (Ulvydas, red., 1976: 452) • depiktivum charakterizuje subjekt v dativu: (72) – Je možné ve dvou, ve třech nebo v pěti žít pohromadě a dům bude prázdný, – říká Danielius. DLKT • depiktivum charakterizuje objekt v akuzativu: (73) K formování idealistického světového názoru významně přispěli učitelé, spolužáci, zkrátka ti, kteří mě obklopovali v mládí (srov. mladý)33. DLKT • depiktivum charakterizuje předložkovou konstrukci: (74) Oči se nemohou vynadívat na ty hory v paprscích slunce. (Šukys 1998: 320) 2.3. K těmto sémantickým depiktivům lze přiřadit také predikativy vyjádřené polopříčestími. Jonas Jablonskis a Jonas Balkevičius pojednávají o predikativech vyjádřených polopříčestím spolu se shodnými predikativy v akuzativu a genitivu a považují je za složené doplňky (viz Jablonskis 1911: 472–474; Balkevičius 1963: 193–195). Valeckienė (1967: 114–115) považuje takové predikativy za samostatný případ užití predikativních přívlasků. V. Labutis je považuje za složené doplňky; píše: „existují složité složené doplňky, které tvoří sekundární predikační centrum. Takový složený objekt tvoří především genitiv nebo akuzativ s polopříčestím nebo s činným příčestím užitým v jeho pozici“ (Labutis 1994 II: 57–58, 1998: 276–277).34 32 Numeral penkiese lze považovat za depiktivum na základě několika skutečností: zaprvé je numeral orientován na argument hlavního predikátu (subjekt jie), nikoli na událost (grįžo); zadruhé se stav vyjádřený depiktivem časově shoduje s dějem vyjádřeným hlavním predikátem; zatřetí numeral není vyžadován slovesem, a tedy není nutný; začtvrté numeral s podmětem netvoří jmennou frázi; zapáté odpovídá parafrázi typické pro pravá depiktiva: Vrátili se po silnici a bylo jich pět; zašesté jeho umístění ve větě. O depiktivních numeráliích viz také Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 108t; Boeder 2005: 212; McGregor 2005: 178–196; Šarić 2008: 320–321. 33 V této větě jaunystėje není argumentem vyžadovaným slovesem supo. Tento lokál charakterizuje zájmeno mane a označuje jeho vlastnost: obklopovali mě, když jsem byl mladý. 34 Takové případy se nezmiňují ani v Gramatice litevského jazyka (1976), ani v Gramatice současného litevského jazyka (1996), ani v Encyklopedii litevského jazyka (2008). Straipsniai / Articles 147 ALL_62_63_maketas.indd 147 2011.06.17 08:24:09 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA K těmto souhrnným doplňkům navrhuje V. Labutis zařadit také „všechny doplňky s adjektivními slovy dvojí vazby“, tj. konstrukce s dvojitými pády. Protože autorka článku považuje všechny uvedené případy za depiktivy, má sklon řadit k depiktivům také predikativa vyjádřená polovětnými přechodníkovými tvary. Skutečnost, že tyto tvary nejsou nezbytné a sloveso je nevyžaduje, že vyjadřují stav věci či bytosti probíhající současně s hlavním dějem a že se vztahují k argumentu hlavního predikátu, svědčí o jejich podobnosti s typickými syntaktickými (shodovými) sekundárními predikáty. Navíc je pro ně charakteristický nejprototypičtější stavový význam depiktivů. Depiktivy tohoto typu se nejčastěji vztahují k předmětům v akuzativu a genitivu, mohou však odkazovat i na subjekt, např.: depiktiv charakterizuje subjekt: (75) Daleko, snad na druhé straně laguny, je vidět proplouvatvětší loď. (Ul vydas, red., 1971: 395) depiktiv charakterizuje předmět v genitivu: (76) Nikdo ho neviděl umírat (srov. umírajícího). (Šukys 1998: 120) depiktiv charakterizuje předmět v akuzativu: (77) Uviděl světélko blikající (srov. blikající). (Labutis 1998: 277) (78) Když jsem si všiml hodin bijících (srov. odbíjející) v naprosto nevhodnou chvíli, popadl mě smích. (Ul vydas, red., 1971: 392) 2.4. Predikativa tvořená substantivními konstrukcemi (s instrumentálem nebo genitivem a závislými slovy) či předložkovými konstrukcemi považuje A. Valeckienė rovněž za predikativní přívlastky, a tedy za depiktivy (viz Valeckienė 1967: 100–101)35. V gramatikách litevštiny se taková predikativa řadí mezi ne-de- 35 Valeckienė uvádí, že existují predikativní přívlastky vyjádřené substantivními a předložkovými konstrukcemi, které „se nevztahují k nominativu podmětu a nevyjadřují stav, pouze ukazují, jak probíhá děj přísudku“ (Valeckienė 1967: 112–113). Valeckienė navrhuje považovat je za příslovečná určení. Uvádí tyto příklady: Zlomím si kvůli němu vaz, jen ať projde bez koně. Džiugas se vrátil domů s prázdnýma rukama, když Němčourovi odevzdal všechnu svou celodenní práci. Zdá se, že v obou případech je třeba považovat probírané konstrukce za depiktivní, protože souvisejí spíše s podměty vět než se slovesy. V prvním případě predikativum nepopisuje způsob návratu, ale ukazuje, co se stane, pokud se muž vrátí sám, bez koně. V druhém případě se uvádí, že se Džiugas vrátil domů a navíc nic neměl. Srov. příklad Boedera, v němž se konstrukce s prázdnýma rukama shoduje s nositelem shody a považuje se za depiktiv: Tkvenistana pativ­sacem kac-s xel-cariel-s ver gavistumreb ‚Nemohu propustit tak váženého člověka, jako jsi ty, bez pohoštění (s prázdnýma rukama)‘ (Boeder 2005: 203); dále srov. větu Col-švil-ian-ad movida ‚Přišel s manželkou a dětmi‘ (Boeder 2005: 222), v níž je konstrukce s manželkou a dětmi rovněž považována za depiktivní konstrukci s významem doprovodu (viz také Schultze-Berndt, Himmelmann 2004: 110–111; Himmelmann, Schultze-Berndt 2005: 36–37). 148 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 148 2011.06.17 08:24:10 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbo bruožai rinamųjų predikatinių / tarininių pažyminių (žr. Ulvydas, red., 1976: 451–454; Ambrazas, red., 1996: 490–491)36. Labutis (1994 II: 41–42) veiksnio daiktavardines konstrukcijas laiko papildomu tariniu. Vaičiulytė-Semėnienė (2007b: 116) juos vadina semantiniais depiktyvais, o Holvoetas ir Mikulskas šių predikatyvų depiktyvais nelaiko. Jie tokius junginius siūlo vadinti orientuotomis aplinkybėmis, kadangi jų orientacija pasireiškia tik semantiškai, o ne morfosintaksiškai (Holvoet, Mikulskas B: 3–4). Su jais nesutikti leidžia keli faktai: pirma, tų konstrukcijų reikšmė, antra, kartais įžiūrimas derinimas skaičiumi ir, trečia, jau minėta orientacija į pagrindinio predikato argumentą. Pvz., sakinyje Jau viena bonka stovėjo aplupta galva ir ištraukta kamščiu (Valeckienė 1967: 100) akivaizdu, kad konstrukcijos aplupta galva ir ištraukta kamščiu pažymi sakinio subjektą bonka, o ne nurodo stovėjimo būdą. Jeigu šio sakinio subjekto vienaskaitos formą pakeistume daugiskaitos forma, tai ir daiktavardinės konstrukcijos turėtų būti pavartotos daugiskaita: Jau dvi bonkos stovi apluptomis galvomis ir ištrauktais kamščiais. Daiktavardinės konstrukcijos orientacija į subjektą šiame sakinyje akivaizdi, vadinasi, tokio tipo konstrukcijos laikytinos depiktyvais. Dėl derinimo skaičiumi dar plg.: (79) S těmi vousy vypadáš divněbarzda (srov. neoholený). / S těmito vousy vypadáte divněbarzdomis. (80) Potom znovu s námahou vstal, doplazil se do koupelny, odkud se vrátil v rozepnutém županu. DLKT / Potom pacienti s námahou vstali, doplazili se do koupelny, odkud se vrátili v rozepnutých županech. (81) Mnozí se vrátili domů se zlomeným srdcem. (překlad z Boeder 2005: 207) / Chlapec se vrátil domů se zlomeným srdcem. Takové konstrukce mohou vyjadřovat emocionální nebo duševní stav (věty (81), (82), (88)), vzhled (věty (80), (83), (84), (85), (86)), přátelství / nepřátelství (věty (89), (87)). Tyto konstrukce považují za depiktiva také zahraniční lingvisté, např. Nichols (1978a: 330); Müller (2001: 2); Schultze-Berndt, Himmelmann (2004: 89–90); Enfield (2005: 387, 389); Boeder (2005: 220–223); Šarić (2008: 321–322). Tato depiktiva mohou mít různé formy a vztahovat se k subjektu, genitivním a akuzativním objektům: • depiktivum charakterizuje subjekt, konstrukce je vyjádřena genitivem: (82) Po pobytu s dětmi se vždy vrací domů v dobré náladě (srov. veselá). • depiktivum charakterizuje subjekt, konstrukce je vyjádřena instrumentálem: (83) Chlapec byl vytažen zpod postele nahý, s rukama a nohama svázanýma (srov. spoutaný), s ústy ucpanými hadry. DLKT 36 Lietuvių kalbos enciklopedijoje (2008) (skyrius parašytas Ambrazo) prielinksninės konstrukcijos nelaikomos nederinamaisiais tarininiais pažyminiais (Morkūnas, sud., Ambrazas, red., 2008: 536–537). Straipsniai / Articles 149 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA Depiktivum charakterizuje subjekt, konstrukce je vyjádřena předložkovou konstrukcí: (84) Ona bez brýlí (srov. usmívající se) vypadá mladší. Depiktivum charakterizuje objekt v akuzativu, konstrukce je vyjádřena genitivem: (85) Díváme-li se jak do blízké, tak do vzdálené minulosti, vidíme tam i zde tytéž lidi jako my sami, nebo, jinak řečeno, tam vidíme sami sebe, jen v trochu odlišné podobě (srov. proměněné). (Ulvydas, red., 1976: 452) Depiktivum charakterizuje objekt v akuzativu, konstrukce je vyjádřena instrumentálem: (86) Často (Monika) nacházela Kaziukase uplakaného, s oteklými víčky. (Valeckienė 1967: 100) Depiktivum charakterizuje objekt v akuzativu, konstrukce je vyjádřena předložkovou konstrukcí: (87) Tehdy všichni jedli chléb bez másla (srov. jeden). (Ambrazas, red., 1996: 627) (88) Strašně se bál, že maminku odvážejí bez vědomí (srov. omráčenou), že... A co když maminka zemře? DLKT Depiktivum charakterizuje objekt v genitivu, konstrukce je vyjádřena předložkovou konstrukcí: (89) Juras ji neopustil s dítětem – neopustí ji ani s pěti. (Valeckienė 1967: 100) Všechny shrnuté případy užití pádů a tvarů sémantických depiktiv jsou uvedeny v tabulce 2. TABULKA 2. Sémantická depiktiva Pád řídícího členu | Pád / tvar / konstrukce depiktiva (řízeného členu) | Podst. jm. Instr. | Loc. Podst. jm. Číslovka | Polovětný participiální tvar | Podstatné jméno v konstrukci Gen. Instr. | Předl. konstr. Gen. Acc. Instr. | Celkem | Nom. 22 26 3 2 2 29 12 3 17 116 | Gen. 20 1 21 | Dat. 2 2 4 | Acc. 3 6 33 2 8 3 55 | Celkem 27 34 3 55 4 37 12 3 21 196 150 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 150 2011.06.17 08:24:10 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbo bruožai 3. ZÁVĚRY Z 991 shromážděných příkladů depiktivních sekundárních predikátů je 795 příkladů syntaktických depiktivů a 196 sémantických depiktivů. V litevštině se tedy nejčastěji užívají typické syntaktické (shodové) sekundární predikáty (viz tabulky 1 a 2). Shoda v pádu se považuje za typický způsob vyjadřování depiktivů, nikoli však za nezbytnou podmínku, neboť existují i případy sekundární predikace, které se nevyjadřují shodou. U syntaktických i sémantických depiktivů je nejdůležitější jejich sémantická vazba k subjektu, objektu nebo příslovečnému určení (jinými slovy konceptuální vazba k referentu, tedy k tomu, co je charakterizováno – slovesu nebo jeho argumentu), nikoli to, zda se depiktiv shoduje v pádu s argumentem slovesa; to závisí především na sémantice. Bylo zjištěno, že depiktivy se nejčastěji vyjadřují nominativem (386 příkladů), o něco méně často akuzativem (231 příkladů), ještě méně často instrumentálem (111 příkladů) a nejméně často ostatními pády: genitivem (88 příkladů), dativem (78 příkladů) a lokálem (42 příkladů). Mohou být vyjádřeny také bezpádovým tvarem – polovětnými konstrukcemi s gerundiem (55 příkladů). Dostáváme tedy následující hierarchii tvarů depiktivů: NOMINATIV > AKUZATIV > INSTRUMENTÁL > GENITIV > DATIV > POLOVĚTNÁ KONSTRUKCE S GERUNDIEM > LOKÁL. Nejpravděpodobnějšími tvary depiktivu jsou tedy nominativ, akuzativ nebo instrumentál, zatímco nejméně pravděpodobný je lokál (viz tabulku 3). Zajímavé je také vyjadřování depiktivů slovními druhy. Nejvíce příkladů bylo shromážděno u depiktivů vyjádřených adjektivy (255 příkladů) a participii (227 příkladů), o něco méně u depiktivů vyjádřených konstrukcí jako + substantivum / adjektivum (135 příkladů) a samotnými substantivy (120 příkladů), ještě méně u depiktivů vyjádřených zájmeny (76 příkladů) a polovětnými konstrukcemi s gerundiem (55 příkladů), a nejméně u číslovek (46 příkladů), substantivních konstrukcí (41 příkladů) a předložkových konstrukcí (36 příkladů). Lze sestavit následující hierarchii slovních druhů: ADJEKTIVUM > PARTICIPIUM > JAKO + SUBSTANTIVUM / ADJEKTIVUM > SUBSTANTIVUM > ZÁJMENO > POLOVĚTNÁ KONSTRUKCE S GERUNDIEM > ČÍSLOVKA > SUBSTANTIVNÍ KONSTRUKCE > PŘEDLOŽKOVÁ KONSTRUKCE. V litevštině se tedy depiktivy nejčastěji vyjadřují nejen adjektivy a participii, ale také substantivy a konstrukcemi jako + substantivum. Litevština se od mnoha jazyků liší tím, že užívá volné nerésultativní sekundární predikáty (depiktivy), vyjádřené nejen různými slovními druhy (adjektivy, participii, číslovkami, zájmeny, substantivy, polovětnými konstrukcemi s gerundiem), ale také různými pády (nominativem, genitivem, dativem, akuzativem, instrumentálem Straipsniai / Articles 151 ALL_62_63_maketas.indd 151 2011.06.17 08:24:10 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA a lokálem) a konstrukcemi (substantivními, předložkovými a konstrukcí jako + substantivum / adjektivum). Na rozdíl od předchozích prací, v nichž bylo vyjadřování depiktivů rozebíráno v různé míře, bylo zjištěno, že: 1. syntaktické (shodové) depiktivy mohou mít, byť zřídka, tvar instrumentálu a lokálu (viz oddíly 2.5 a 2.6); 2. za syntaktické depiktivy se považují pouze takové substantivní či adjektivní konstrukce s jako, které nevyjadřují srovnání; 3. syntaktické depiktivy ve všech pádech lze vyjádřit různými slovními druhy (adjektivy, participii, číslovkami, zájmeny, substantivy; viz oddíl 2 a tabulku 1); 4. za sémantické depiktivy se považují nejen substantivní konstrukce (instrumentál nebo genitiv s rozvíjejícím slovem), ale také předložkové konstrukce, samostatný instrumentál nebo lokál (které se pádem neshodují s argumentem hlavního predikátu, k němuž se vztahují) a polovětné konstrukce s gerundiem (viz oddíl 3); 5. sémantické depiktivy se nejčastěji vyjadřují substantivy a polovětnými konstrukcemi s gerundiem, o něco méně substantivními a předložkovými konstrukcemi; mohou být vyjádřeny také číslovkami (viz oddíl 3 a tabulku 2). TABULKA 3. Pády a tvary řídících a řízených členů shody Pád řízeného členu shody | Tvar / konstrukce řízeného členu shody | Nom. | Gen. | Dat. | Acc. | Instr. | Loc. | Polovětná konstrukce s gerundiem | jako + subst. / adj. | Subst. konstr. | Předložk. konstr. | Celkem | Pád řídícího členu shody | Nom. | 315 | 22 | 29 | 2 | 71 | 2 | 29 | 12 | 3 | 17 | 502 | Gen. | 63 | 20 | 9 | 1 | 93 | Dat. | 72 | 2 | 2 | 6 | 82 | Acc. | 186 | 3 | 6 | 33 | 42 | 2 | 8 | 3 | 283 | Instr. | 20 | 6 | 26 | Loc. | 4 | 1 | 5 | Celkem | 315 | 63 | 72 | 186 | 47 | 41 | 55 | 71 | 9 | 6 | 42 | 6 | 1 | 4 | 37 | 12 | 3 | 21 | 991 | 135 | 41 | 36 152 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 152 2011.06.17 08:24:10 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darybos bruožai LITERATURA A PRAMENY Ambrazas Vytautas, red., 1996: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Balkevičius Jonas 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Boeder Winfried 2005: Depictives in Kartvelian. – Secondary predication and Adverbial Modification: The typology of depictives, ed. by Nikolaus P. Himmelmann, Eva Schultze-Berndt. Oxford University Press, 2005, 201–236. Brown Keith, Miller Jim, ed., 1999: Concise encyclopedia of grammatical categories. Elsevier. Corbett Greville G. 1998: Agreement in Slavic. www.indiana.edu/~slavconf/linguistics/corb.pdf. Corbett Greville G. 2003: Agreement: Terms and Boundaries. – The Role of Agreement in Natural Language: TLS 5 Proceedings, ed. by William E. Griffin, Texas Linguistics Forum 53, 109–122. www.surrey.ac.uk/LIS/SMG/ projects/ agreement/Papers/texas.pdf. Čižik-Prokaševa Veslava 2010: Laisvieji antriniai predikatyvai. – Lietuvių kalba 4, 1–19. http://www.lietuviukalba.lt/index.php?id=160. DLKT – korpus současné litevštiny Centra počítačové lingvistiky Univerzity Vytautase Velikého v Kaunasu. http://donelaitis.vdu.lt. Enfield Nicholas J. 2005: Depictive and other secondary predication in Lao. – Secondary predication and Adverbial Modification: The typology of depictives, ed. by Nikolaus P. Himmelmann, Eva Schultze-Berndt. Oxford University Press, 379–391. Filip Hana 2001: The Semantics of Case in Russian Secondary Predication. – Semantics and Linguistic Theory (SALT) 11. Ithaca: CLC Publications, Department of Linguistics, Cornell University, 192–211. Griffin William E. 2003: The Role of Agreement in Natural Language: TLS 5 Proceedings. Texas Linguistics Forum 53. Haider Hubert 1985: The Case of German. – Studies in German Grammar (Studies in Generative Grammar 21), ed. by Jindřich Toman. Dordrecht: Foris Publications Holland, 23–64. Hentschel Gerd 2005: Morphosyntaktische Markierung sekundärer Prädikate (rankraštis). Heringa Herman 2009: How depictives and appositive adjectives are different. http://www.let.rug.ne/~heronga/handout_tabu2009.pdf. Straipsniai / Articles 153 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA Himmelmann Nikolaus P., Schultze-Berndt Eva 2005: Issues in the syntax and semantics of participant-oriented adjuncts: an introduction. – Secondary predication and Adverbial Modification: The typology of depictives, ed. by Nikolaus P. Himmelmann, Eva Schultze-Berndt. Oxford University Press, 1–67. Himmelmann Nikolaus P., Schultze-Berndt Eva, eds., 2005: Secondary predication and Adverbial Modification: The typology of depictives. Oxford University Press. Holvoet Axel 2003: Laisvieji predikatyvai ir jų sintaksiniai ryšiai. – Sintaksinių ryšių tyrimai (Lietuvių kalbos gramatikos darbai 1), red. Axel Holvoet, Artūras Judžentis. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 67–78. Holvoet Axel 2009a: Argumentų hierarchijos ir gramatinės funkcijos. – Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška (Acta Salensia 1), red. Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas. Vilnius: Vilniaus Universitetas, Asociacija „Academia Salensis“, 1–36. Holvoet Axel 2009b: Bendrosios sintaksės pagrindai (Bibliotheca Salensis 4). Vilnius: Vilniaus Universitetas, Asociacija „Academia Salensis“. Holvoet Axel 2009c: Difuziniai subjektai ir objektai. – Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška (Acta Salensia 1), red. Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas. Vilnius: Vilniaus Universitetas, Asociacija „Academia Salensis“, 37–67. Holvoet Axel, Judžentis Artūras 2003: Sintaksinių ryšių tipai. – Sintaksinių ryšių tyrimai (Lietuvių kalbos gramatikos darbai 1), red. Axel Holvoet, Artūras Judžentis. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–35. Holvoet Axel, Judžentis Artūras 2005: Sintaksinės priklausomybės tipai: papildymai ir patikslinimai. – Gramatinių funkcijų tyrimai (Lietuvių kalbos gramatikos darbai 3), red. Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–38. Holvoet Axel, Judžentis Artūras, red., 2003: Sintaksinių ryšių tyrimai (Lietuvių kalbos gramatikos darbai 1). Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Holvoet Axel, Mikulskas Rolandas A: Povinné predikativy. www.lki.lt/LKI_LT/images/padaliniai/Gramatikos_skyrius/Būtinieji%20predikatyvai.pdf. Holvoet Axel, Mikulskas Rolandas B: Volné sekundární predikativy. www.lki.lt/LKI_LT/images/Padaliniai/Gramatikos_skyrius/Laisvieji%20antriniai%20predikatyvai.pdf. Holvoet Axel, Mikulskas Rolandas, red., 2005: Gramatinių funkcijų tyrimai (Lietuvių kalbos gramatikos darbai 3). Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Holvoet Axel, Mikulskas Rolandas, red., 2009: Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška (Acta Salensia 1). Vilnius: Vilniaus Universitetas, Asociacija „Academia Salensis“. 154 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63 maketas.indd 154 2011.06.17 08:24:10 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbovėžai Irimia Monica-Alexandrina 2005: Types of secondary predication. – Toronto Working Papers in Linguistics 25, 20–29. Jablonskis Jonas 1911: Lietuvių kalbos sintaksė. – Jonas Jablonskis. Rinktiniai raštai 1, sud. Jonas Palionis. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1957, 435–548. Jablonskis Jonas 1928: Linksniai ir prielinksniai. Jų vartojimas mūsų kalboje. – Jonas Jablonskis. Rinktiniai raštai 1, sud. Jonas Palionis. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1957, 549–672. Křížková Helena 1969: Предикативное определение и структура предложения в современном русском языке. – Slavia 38, 1–35. Kutscher Silvia, Genç Sevim N. 2005: On depictive secondary predicates in Laz. – Secondary predication and Adverbial Modification: The typology of depictives, ed. by Nikolaus Himmelmann, Eva Schultze-Berndt. Oxford University Press, 237–258. Labutis Vitas 1992: Rūpinkimės linksnių ir prielinksnių dėstymu mokykloje. – Lietuvių kalba mokykloje, sud. Adomas Šoblinskas. Kaunas: Šviesa, 40–57. Labutis Vitas 1994 I–II: Syntax litevského jazyka 1–2. Vilnius: Nakladatelství Vilniuské univerzity. Labutis Vitas 1998: Lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. LKŽe – Slovník litevského jazyka, elektronická verze. Redakční kolegium: Gertrūda Naktinienė (šéfredaktorka), Jonas Paulauskas, Rasutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Litevský jazykový institut, 2008. www.lkz.lt. Marušič Franc, Marvin Tatjana, Žaucer Rok 2003: Depictive secondary predication in Slovenian. – FASL (Formal Approaches to Slavic Languages) 11. Michigan Slavic Publications, 373–392. McGregor William B. 2005: Quantifying depictive secondary predicates in Australian languages. – Secondary predication and Adverbial Modification: The typology of depictives, eds. by Nikolaus P. Himmelmann, Eva Schultze-Berndt. Oxford University Press, 173–200. Mik ulskas Rolandas 2007: Dėl daiktavardinės kaip konstrukcijomis reiškiamos antrinės predikacijos pobūdžio. – Acta Linguistica Lithuanica 57, 123–155. Mik ulskas Rolandas 2009: Daiktavardinės apozicijos vaidmuo antrinės predikacijos raiškoje. – Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška (Acta Salensia 1), red. Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas. Vilnius: Vilniaus Universitetas, Asociacija „Academia Salensis“, 99–124. Morkūnas Kazys, sud., Ambrazas Vytautas, red., 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Straipsniai / Articles 155 ALL_62_63_maketas.indd 155 2011.06.17 08:24:10 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA Müller Stefan 2001: An HPSG Analysis of German Depictive Secondary Predicates. – Electronic Notes in Theoretical Computer Science 53. Nichols Johanna 1978a: Double dependency? – CLS 14, 326–329. Nichols Johanna 1978b: Secondary predicates. – Berkeley Linguistic Society 4, 114–127. Nichols Johanna 1981: Predicate Nominals. A partial surface syntax of Russian. – Linguistics 97, California, 1–397. Nichols Johanna 1982: Prominence, cohesion, and control: object-controlled predicate nominals in Russian. – Syntax and Semantics 15, 319–350. Palionis Jonas, sud., 1957: Jonas Jablonskis. Rinktiniai raštai 1. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Rothstein Susana D. 1985: The Syntactic Forms of Predication. Bloomington: Indiana University Linguistics Club. Schroeder Christoph, Hentschel Gerd, Boeder Winfried, eds., 2008: Secondary predicates in Eastern European languages and beyond (Studia Slavica Oldenburgensia 16). Oldenburg: BIS-Verlag. Schultze-Berndt Eva, Himmelmann Nikolaus P. 2004: Depictive secondary predicates in cross-linguistic perspective. Linguistic Typology 8(1), 59–131. Sližienė Nijolė 1994: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 1. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Sirtautas Vytautas, Grenda Česys 1988: Lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Mokslas. Šarić Ljiljana 2008: Secondary predicates in Croatian. – Secondary predicates in Eastern European languages and beyond (Studia Slavica Oldenburgensia 16), ed. by Christoph Schroeder, Gerd Hentschel, Boeder Winfried. Oldenburg: BIS-Verlag, 295–326. Šukys Jonas 1980: Dvejbiniai linksniai ir jų varžovas įnagininkas. – Kalba ir mintis. Vilnius: Mokslas, 22–29. Šukys Jonas 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos. Kaunas: Šviesa. Toman Jindřich, ed., 1985: Studies in German Grammar (Studies in Generative Grammar 21). Dordrecht: Foris Publications Holland. Ul vydas Kazys, red., 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2. Morfologija. Vilnius: Mintis. 156 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63 maketas.indd 156 2011.06.17 08:24:10 Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronomų darbo bruožai Ul vydas Kazys, red., 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3. Sintaksė. Vilnius: Mintis. Vaičiulytė-Semėnienė Loreta 2007a: Daiktavardinės kaip konstrukcijos kaip analitinis predikatyvų žymėjimo rodiklis. – Acta Linguistica Lithuanica 56, 73–101. Vaičiulytė-Semėnienė Loreta 2007b: Depiktyvų semantiniai tipai ir jų morfosintaksinis žymėjimas. – Baltų Filologija 16(1/2), 113–131. Vaičiulytė-Semėnienė Loreta 2010: Konstrukcijų su būdama semantika ir morfosintaksės raiškos polinkiai. – Lietuvių kalba 4 (spausdinamas). Valeckienė Adelė 1967: Predikatyvinis pažyminys kaip atskira sakinio dalis. – Lietuvių kalbotyros klausimai 9, 97–116. Wunderlich Dieter 1997: Cause and the structure of verbs. – Linguistic Inquiry 28, 27–68. Značení depiktivů v litevštině SHRNUTÍ Článek se zabývá označováním sekundárních ne-resultativních predikátů (depiktivů) v litevštině. V tomto článku jsou depiktivy rozděleny do dvou skupin: syntaktické depiktivy (depiktiv se shoduje se svým kontrolérem v pádě) a sémantické depiktivy (depiktiv se se svým kontrolérem v pádě neshoduje, někdy se však shoduje v rodě a/nebo čísle). V článku jsem se snažila ukázat, v čem se depiktivy v litevštině liší od depiktivů v jiných jazycích, a doplnit údaje uvedené v litevských gramatikách a studiích syntaxe. Na konci článku uvádím dvě hierarchie: hierarchii pádů depiktivů a hierarchii jejich forem. V litevštině lze depiktivy vyjadřovat různými slovními druhy (adjektivy, participii, číslovkami, zájmeny, podstatnými jmény a gerundii (nesklonnými činnými participii)); mohou se užívat v různých pádech (nominativu, genitivu, dativu, akuzativu, instrumentálu a lokálu) a lze je vyjadřovat jmennými a předložkovými skupinami nebo konstrukcemi „kaip“ + podstatné jméno/adjektivum. Bylo zjištěno, že: 1. v litevštině se nejčastěji užívají syntaktické (shodné) depiktivy; 2. syntaktické depiktivy lze užívat v instrumentálu a lokálu (ve shodě s kontrolérem); 3. syntaktické depiktivy lze vyjadřovat adjektivy, participii, číslovkami, zájmeny a podstatnými jmény; 4. sémantické depiktivy lze vyjadřovat jmennými skupinami (v instrumentálu nebo genitivu) a předložkovými skupinami, instrumentálem a lokálem (bez shody s kontrolérem) a gerundii; Straipsniai / Articles 157 ALL_62_63_maketas.indd 157 2011.06.17 08:24:11 VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA 5. depiktivy (syntaktické i sémantické) mají nejčastěji formu nominativu a akuzativu, méně často instrumentálu a nejméně často lokálu. To lze znázornit následující hierarchií: NOM > ACC > INSTR > GEN > DAT > NESKLONNÁ FORMA (GERUNDIUM) > LOC; 6. depiktivy se podle formy řadí takto: ADJEKTIVUM > PARTICIPIUM > KAIP + PODSTATNÉ JMÉNO > PODSTATNÉ JMÉNO > ZÁJMENO > CONVERBIUM > ČÍSLOVKA > JMENNÁ SKUPINA > PŘEDLOŽKOVÁ SKUPINA. V litevštině se tedy depiktivy nejčastěji vyjadřují adjektivy, participii a konstrukcemi s podstatným jménem nebo jako + podstatným jménem. Přijato 2. prosince 2010. VESLAVA ČIŽIK-PROKAŠEVA Institut litevského jazyka ulice P. Vileišia 5, LT-10308 Vilnius, Litva E-mail – [email protected] 158 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII