Sintaksinė žodžių trauka

DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ Institut litevského jazyka Oblasti výzkumu: počítačová lingvistika, automatická syntaktická analýza. SYNTAKTICKÁ PŘITAŽLIVOST SLOV Syntaktická přitažlivost slov A N O T A C E Při počítačové syntaktické analýze litevského jazyka byl zaznamenán nový jev, který dosud nebyl v literatuře popsán. Jsou-li ve větě dvě slova, která řídí tentýž pád, a tento pád stojí mezi nimi, které slovo vytvoří spojení s řízeným pádem a které zůstane bez rozšíření? Popisuje se syntaktická přitažlivost participia, podstatného jména a infinitivu a uvádějí se srovnání zjištěných případů s odpovídajícími jevy v jiných jazycích. Je také definován samotný termín syntaktické přitažlivosti slov. A N N O T A C E Syntaktická analýza litevského jazyka odhalila nový jev, který dosud nebyl v literatuře popsán. Pokud jsou ve větě dvě slova řídící tentýž pád a tento pád stojí mezi nimi, které z těchto slov vytvoří slovní spojení s řízeným pádem a které zůstane bez rozšíření? Článek popisuje syntaktickou přitažlivost participia, podstatného jména a infinitivu; uvádí také srovnání zjištěných případů s odpovídajícími jevy v jiných jazycích. Definuje rovněž termín syntaktické přitažlivosti slov. 1. ÚVOD Sestrojení počítačů umožnilo automatizovat duševní práci vykonávanou člověkem. Od roku 1968 do roku 1978 byla gramatická analýza jazyků národů hlavním tématem výzkumníků umělé inteligence (Nirenburg 1987: 26). Jazyky národů však, K L Í Č O V Á S L O V A: automatická syntaktická analýza; syntaktická struktura věty; syntaktické vztahy; syntaktická přitažlivost slov; syntaktická přitažlivost příčestí, infinitivu a podstatného jména. K L Í Č O V Á S L O V A: automatická syntaktická analýza; syntaktická struktura věty; syntaktické vztahy; syntaktická přitažlivost slov; syntaktická přitažlivost příčestí, infinitivu a podstatného jména. 130 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka snadno ovladatelné lidmi se ukázaly být pro počítače tvrdým oříškem (Jensen, Heidorn, Richardson, 1993: 2). Proto při automatickém zpracování jazyků národů dosud nebylo dosaženo tak dobrých výsledků jako v jiných oblastech využití počítačů. 1.1. Práce na počítačovém zpracování syntaxe v Litvě Snad první pokus o popis metody automatické syntaktické analýzy používané pro litevštinu lze nalézt v magisterské práci Vida Daudaravičiuse, jejímž hlavním cílem bylo „stanovit základní principy automatické syntaktické analýzy litevštiny (The main goal of this research is to set general principles for automatic syntactical analysis of Lithuanian language)“ (Daudaravičius 2002: 6). Je představen graf vztahů, který zachycuje poznatky o konkrétním jazyce (v tomto případě litevštině), tj. syntaktické vztahy mezi slovy. Ve vrcholech grafu jsou gramatické kategorie a hrany znázorňují vztahy mezi těmito gramatickými kategoriemi. Graf vztahů (obr. 1) (Daudaravičius 2002: 38) byl sestaven na základě syntaxe Vita Labutise (1996). 1 PAV. Lietuvių kalbos ryšių grafas (Daudaravičius 2002: 38) Straipsniai / Articles 131 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ Z tohoto grafu se pro každou větu vytváří strom závislostí zahrnující všechny možné varianty, pokud je věta víceznačná. Tvorba stromu se dělí na dvě fáze: v první se vykreslí graf vztahů zachycující všechny možné syntaktické vztahy v konkrétní větě a poté se z něj vybere strom závislostí (Daudaravičius 2002: 55). Analýza je ilustrována větou Graži mergaitė stebi gražią gėlę pievoje. Podle údajů morfologického analyzátoru (obr. 2) se nejprve vytváří graf syntaktických vztahů (obr. 3), v němž jsou uvedeny všechny možné vztahy mezi slovy v dané větě, a poté se z něj získá strom závislostí, tj. syntaktická struktura věty, případně několik stromů, je-li věta syntakticky víceznačná. 2 PAV. Morfologinio analizatoriaus duomenys (Daudaravičius 2002: 35) OBR. 3. Všechna možná slovní spojení ve větě Graži mergaitė stebi gražią gėlę pievoje (Daudaravičius 2002: 35) Uvedená věta má pět možných variant, proto jsou všechny zobrazeny v grafu závislostí (obr. 4) a každá z nich je samostatně prezentována jako rovnocenná (obr. 5). 132 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka OBR. 4. Všechny možné varianty věty Graži mergaitė stebi gražią gėlę pievoje (Daudaravičius 2002: 46) OBR. 5. Všechny možné varianty věty Graži mergaitė stebi gražią gėlę pievoje (Daudaravičius 2002: 47) Tím také autorovy započaté práce skončily, protože disertaci obhajoval již na jiné téma a v ní poznamenal: „Je naivní se domnívat, že metody, které se úspěšně používají pro angličtinu, jsou vhodné i pro jiné jazyky“ (Daudaravičius 2012: 3). Straipsniai / Articles 133 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ Další magisterskou práci o komputerizaci syntaktické analýzy napsala Gintarė Grigonytė. Používá metodu unifikace (kompatibility), která je podrobně popsána u Petera Hellwiga (Hellwig 2003). Vytvářejí se zobecněná pravidla, například že dva prvky se musí shodovat v čísle a pádu. „Systém vyhodnotí, která pravidla lze použít pro která slova ve větě. Tímto způsobem se ze slov věty a pravidel, která je spojují, vytvoří spojení. Po prohlédnutí všech dostupných pravidel se sestaví seznam spojení slov ve větě“ (Grigonytė 2006: 29). Z tohoto seznamu spojení slov se pomocí skórovací funkce vytvářejí stromy. Skórovací funkce se vypočítává na základě syntaktických pravidel a znalostí o větě. Vstupními daty analytického systému je věta v litevštině a výsledkem je její abstraktní znázornění. Výsledek zpracování věty Saulėlė krypo vakarop je znázorněn na obr. 6. 6 PAV. Sakinio Saulėlė krypo vakarop abstraktus pavaizdavimas (Grigonytė 2006: 40) V práci se uvádí, že „realizovaný systém zaujímá na škále životního cyklu systému mezilehlou pozici – mezi výzkumným prototypem a prototypem s plnou funkcionalitou“ (Grigonytė 2006: 36). S odůvodněním, že „realizovaný systém ne vždy poskytuje jediné řešení syntaktické analýzy“, se hodnocení činnosti systému provádělo nikoli na úrovni vět, ale na úrovni větných členů, tj. hodnotilo se, s jakou přesností systém určuje větné členy, a vůbec se nehodnotilo, s jakou přesností vytváří strom syntaktické struktury věty. Pro ověření činnosti systému bylo analyzováno 20 vět v litevštině. Jedním z uvedených plánovaných dalších úkolů je „rozšířit systém a přizpůsobit jej pro stromové banky (angl. tree 134 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka banks)“. Tento záměr však nebyl ani zahájen, protože autorka, stejně jako Vidas Daudaravičius, obhájila disertaci na jiné téma. Plánovanou práci – syntaktickou anotaci litevského korpusu – zahájili v roce 2013 zcela jiní vědci v Institutu litevského jazyka (1 internetový odkaz). 1.2. Nedostatek lingvistických výzkumů Počítače by měly ve všech oblastech pracovat lépe než lidé. Problém je jen v tom, že jim nedokážeme dostatečně jasně říci, jak mají zadaný úkol vykonat. Některé věci se vyjasní teprve při zahájení komputerizace jazyka. To, co je nám samozřejmé, co jsme se naučili v dětství, aniž bychom přemýšleli, proč tomu tak je, je třeba počítači sdělit formálně, tedy jazykem, kterému rozumí. Proto jsou někdy zapotřebí další vědecké výzkumy, které jsou z lingvistického hlediska neaktuální, a proto nebyly dříve provedeny. Již v roce 1969 se při popisu automatického překladu (syntaktická analýza je součástí automatického překladu – jeho druhou fází) uvádělo: „Potřeby automatického překladu ve skutečnosti nutí lingvisty prohlubovat jejich teoretické znalosti v různých dosud nedostatečně prozkoumaných oblastech jazykové problematiky“ (Ivič 1973: 256). 1.2.1. Určování větných členů Před vznikem počítačové lingvistiky lingvisté zkoumali věty a syntax jako výsledek utváření struktury. Zkoumala se již hotová větná struktura. Nezajímalo je, jakým způsobem a na základě čeho člověk rozhoduje, že toto slovo plní právě tuto, a nikoli jinou syntaktickou funkci. V éře počítačů se nejdůležitější stává proces utváření struktury a ten se stává hlavním předmětem vědeckého výzkumu. Proto je někdy třeba nahlížet na větu netradičně, tj. poněkud neobvykle, jinak než dříve. V gramatikách se obvykle popisuje větný člen (například podmět) výčtem morfologických tvarů, které mohou tuto funkci plnit (Ambrazas 1997: 487). To, že slovo je podmětem, se přijímá jako axiom a probírají se pouze slovní druhy, které mohou tuto funkci plnit. Mechanismus určování podmětu je podrobněji popsán v dřívějších gramatikách Tupučiů. Vytautas Sirtautas se pokouší analyzovat i problematické případy, například když jsou ve větě dvě slova (v nominativu), která mohou plnit funkci podmětu: „Je-li ve větě podmět, druhý nominativ zpravidla již nemůže zaujmout pozici podmětu. (Jis jau trečia diena serga), nýbrž plní jiné syntaktické funkce“ (Sirtautas 1978: 35). To, že první nominativ je podmětem, se zde přijímá jako axiom (aniž by se vůbec zkoušelo jej určit a zjistit, zda první nominativ skutečně plní funkci podmětu), a teprve potom se řeší otázka druhého nominativu. Počítačová analýza věty ukázala Straipsniai / Articles 135 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ chybnost citovaného tvrzení, které lidem dosud nepadlo do oka: ve větě Jau trečią dieną jis serga plní funkci podmětu druhý nominativ. Je zde třeba zásadně nové metody určování větných členů (v tomto případě podmětu). Je třeba zkoumat nejen to, kterým slovním druhem může být podmět vyjádřen a jaké jsou možné varianty jeho morfologických tvarů, ale především jak určit, které slovo je podmětem. Ze dvou nominativů ve větě plní funkci podmětu nikoli ten, který stojí první nebo druhý, nýbrž ten, který je osobním zájmenem. A na to se přišlo teprve během počítačového zpracování jazyka. Je tedy třeba souhlasit s myšlenkou profesora Laimutise Telksny, že dosavadní znalosti litevštiny neumožňují plně formalizovat litevskou syntax, a proto je nezbytné provést další teoretický výzkum litevského jazyka. 1.2.2. Určování slovních spojení Základní charakteristikou popisující možnosti spojování slov je jejich valence. V litevštině je nejpodrobněji popsána valence sloves. „Význam slovesa určuje určité možnosti spojování, které se realizují ve větě tím, že se ke slovesu připojují příslušná slova a jejich tvary“ (Sližienė 1994: 16). Slova tvořící spojení se slovesem se dělí na obligatorní doplnění, která nelze vynechat, má-li být věta gramaticky správná, a fakultativní doplnění, která lze nevyslovit, aniž by věta přestala být gramatická (Sližienė 1994: 32). Se slovesem se mohou spojovat také slova, jejichž výskyt není podmíněn významem slovesa. Nazývají se volnými členy; v tomto případě je vazba se slovesem dána schopností slova připojovat další slova a tvary (Sližienė 1994: 35). Psalo se o tom již dříve: „Přístavky se obvykle připojují k hlavním slovům: Ten pamačiau p e r n a i išdygusį berželį“ (Sirtautas 1978: 21). Výzkum prováděný litevisty však tímto končí. Nezkoumá se, jak určit, k jakému slovu patří výraz pernai: zda k pamačiau pernai, nebo k pernai išdygusį. Právě takovým výzkumům je věnován tento článek. Při popisu příslovečných určení se uvádí, že jejich ohýbané složky se připojují k přísudku a shodují se s podmětem (Jonas grįžęs pamatė. Ji grįždama nupirko.). Zdůrazňuje se také, že „připojení je zde primární a shoda sekundární jev“, tj. příslovečná určení „jsou těsněji vázána na přísudek“ (Sirtautas 1978: 47). Na této úrovni se však nic dalšího neříká; neanalyzují se případy, kdy se příslovečné určení může ve větě připojovat ke dvěma slovům (Tais laikais visiems tebuvo prieinama tiktai Maskvoje leidžiama enciklopedija.). S místním příslovečným určením Maskvoje se může spojovat jak prieinama, ir leidžiama) – které z nich tedy vytvoří s příslovečným určením syntaktický vztah? Je třeba dodat, že valence nedokáže vyřešit ani problém popsaný v oddílu 1.2.1. Může pouze uvést, že slovo serga je dvojvalenční a vyžaduje jako doplnění podmět v nominativu a fakultativní doplnění v instrumentálu (Sližienė 136 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka 2004: 36). Jak však určit podmět, když jsou ve větě dva nominativy a valence to neumožňuje určit? Proto jsou zapotřebí nové lingvistické práce, které by odpovídaly na podobné otázky. Právě tento článek by měl být začátkem takové práce. 2. SYNTAKTICKÁ ANALÝZA POČÍTAČEM Aby bylo jasnější, jak se syntaktická struktura určuje počítačem, bude představena podrobná analýza věty, která ukáže všechny provedené kroky. Na obr. 7 je vidět, jaké informace počítač získává od uživatele, tj. věta se zadává jako posloupnost znaků. Nejprve se rozloží na segmenty – soubory písmen a číslic oddělené mezerou nebo interpunkčním znaménkem (obr. 8). Samotná interpunkční znaménka rovněž tvoří samostatný segment; ignorují se pouze mezery: slouží k určení hranic segmentů a tím jejich úloha končí. Poté se provede morfologická analýza věty – u každého segmentu se uvedou morfologické kategorie použitého slova (obr. 9). Následně se některým slovům přiřadí sémantické rysy (obr. 10). Je třeba říci, že nejde o úplnou sémantickou analýzu a používají se pouze rysy sloužící potřebám syntaxe, tj. ty, které mohou určovat syntaktickou funkci slova. Z tohoto důvodu se zde za sémantický rys považuje také slovesná valence, která se jinak v litevské lingvistice řadí k syntaxi, nikoli k sémantice. OBR. 7. První krok – věta získaná od uživatele jako posloupnost znaků. OBR. 8. Druhý krok – věta se rozloží na segmenty. OBR. 9. Třetí krok – provede se morfologická analýza věty. Straipsniai / Articles 137 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ OBR. 10. Čtvrtý krok – některým slovům se přiřadí sémantické rysy. Poté se ověřuje: JE VE VĚTĚ NOMINATIV OSOBNÍHO ZÁJMENA, A POKUD NE, JE VE VĚTĚ NOMINATIV PODSTATNÉHO JMÉNA? V této větě je nominativ podstatného jména a je mu přiřazena funkce podmětu (obr. 11). OBR. 11. Pátý krok – určí se podmět věty. Dále se hledá: JE VE VĚTĚ SLOVESO, JEHOŽ OSOBA SE SHODUJE S OSOBOU SLOVA PLNÍCÍHO FUNKCI PODMĚTU? Nominativ podstatného jména odpovídá třetí osobě a ve větě je sloveso ve třetí osobě, proto se mu přiřadí funkce přísudku (obr. 12). OBR. 12. Šestý krok – určí se přísudek věty. 138 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka Dále analýza věty pokračuje objasněním otázky: JE V TÉTO VĚTĚ PŘEDMĚTOVÝ PÁD ŘÍZENÝ PŘÍSUDKEM? Odpověď je kladná: „Ano, v této větě je akuzativ, který řídí sloveso ve funkci přísudku“, a podstatnému jménu v akuzativu se přiřadí funkce předmětu (obr. 13). OBR. 13. Sedmý krok – určí se předmět. Po určení předmětu se zjišťuje: STOJÍ PŘED PODSTATNÝM JMÉNEM PLNÍCÍM FUNKCI PŘEDMĚTU PŘÍDAVNÉ JMÉNO, PARTICIPIUM NEBO ČÍSLOVKA TÉHOŽ RODU, ČÍSLA A PÁDU? Tentokrát je odpověď záporná: „Ne, nejsou zde žádná slova, která by splňovala tyto požadavky.“ Dále se začíná hledat příslovečná určení. Další otázka počítače tedy zní: JE V TÉTO VĚTĚ AKUZATIV S ČASOVÝM VÝZNAMEM? Odpověď: „Ne.“ Poté následuje další otázka: JE V TÉTO VĚTĚ MÍSTNÍK PODSTATNÉHO JMÉNA? Tentokrát ano a přiřadí se mu funkce příslovečného určení místa (obr. 14). Ověřuje se také, zda se nevyskytují příslovečná určení jiného typu, a proto se klade otázka: JE V TÉTO VĚTĚ PŘÍSLOVCE? Ano. I jemu se přiřadí funkce příslovečného určení způsobu (obr. 15). OBR. 14. Osmý krok – určí se příslovečné určení místa. Straipsniai / Articles 139 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ OBR. 15. Devátý krok – určí se příslovečné určení způsobu. Po zpracování všech slov se začínají analyzovat interpunkční znaménka: počítač ověřuje: NENÍ TEČKA VE VĚTĚ SOUČÁSTÍ ZKRATKY? Po obdržení záporné odpovědi přiřadí segmentu s tečkou funkci zakončení věty (obr. 16). OBR. 16. Desátý krok – určí se konec věty. A nakonec se vytvoří grafické znázornění syntaktické struktury věty (obr. 17). Proč se k analýze syntaktické struktury používá právě tato forma, je podrobněji popsáno v: Šveikauskienė 2005: 407–418. Zde byl uveden zjednodušený popis průběhu syntaktické analýzy a ukázáno, jak počítač zpracovává tuto větu. Pro jednoduchost bylo vynecháno mnoho operací, jejichž výsledky nemají vliv na vytváření struktury analyzované věty; například kdyby věta obsahovala přívlastek předmětu (řekněme, įdomią), po jeho určení by bylo třeba hledat, zda před slovem plnícím funkci přívlastku není příslovce (například labai) jako možné příslovečné určení přívlastku apod. 140 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka 17 OBR. Jedenáctý krok – syntaktická struktura věty. Nyní je třeba zdůraznit to nejdůležitější a důvod, proč byla napsána tato kapitola i celý článek: pokud stejným způsobem rozebereme větu Otec podrobně popsal výstavu v Kaunasu, získáme tutéž syntaktickou strukturu, což už bude chyba (v mluveném jazyce lze pomocí intonace vytvořit i větu odpovídající stejné struktuře, v textu však nejsou žádné informace o tom, jakou intonací byla věta vyslovena, a proto se tento článek nebude otázkami souvisejícími s intonací zabývat) – správná struktura této věty je znázorněna na obr. 18. K jejímu vytvoření je však zapotřebí více údajů. Právě o tom pojednávají další kapitoly tohoto článku. 18 OBR. Syntaktická struktura věty Otec podrobně popsal výstavu v Kaunasu. Cílem této kapitoly bylo ukázat, k čemu jsou zapotřebí dodatečné informace o podmínkách vzniku slovních spojení, tj. proč je třeba zkoumat schopnost slov vytvářet syntaktický vztah neboli, jinými slovy, syntaktickou přitažlivost slov, o níž se podrobněji píše v dalších kapitolách tohoto článku. Straipsniai / Articles 141 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ 3. JEV SYNTaktické PŘITAŽLIVOSTI SLOV Když se začala formalizovat syntax litevštiny, byl zaznamenán nový jazykový jev, který při každodenním užívání neupoutá pozornost a který lingvisté dosud nezkoumali: jestliže slovo stojí mezi dvěma slovy a může se spojit s každým z nich, s kterým z nich tedy nakonec v dané větě vytvoří syntaktický vztah? Při vytváření programu pro automatickou syntaktickou analýzu, zejména během jeho ladění a testování při sledování chyb, kterých se počítač dopouštěl, se ukázalo, že litevština, a nejspíše i další jazyky s volným slovosledem ve větě, mají ještě jednu vlastnost, kterou navrhuji nazývat syntaktická přitažlivost slov. Jedním z důvodů, proč je kvalita práce automatické syntaktické analýzy nízká, může být to, že se syntaktická přitažlivost slov nezohledňuje a není dostatečně prozkoumána. Uvedu několik příkladů, jimiž mě počítač na tento jev upozornil. Nejvíce se projevuje, když se zkoumané slovo postaví mezi dvě další slova, s nimiž může vytvořit přímý syntaktický vztah (termín přímý syntaktický vztah se v tomto článku užívá ve významu, v jakém je popsán v gramatice [Ambrazas 1997: 478]). Pak je nejlépe vidět, které z těchto dvou slov k sobě přitahuje. Věty k testování softwaru byly převzaty z Korpusu současných litevských textů, který sestavila VDU (internetový odkaz 2). Poznámka platná pro celý článek: zde jsou popsány pouze otázky související s textem a nezkoumají se případy, kdy lze v mluveném jazyce pomocí intonace vytvořit jiné varianty věty. Text obvykle neobsahuje údaje o intonaci (ledaže by šlo o zvláštní anotované texty), proto jsou otázky související s intonací ponechány badatelům v oblasti řečových korpusů. 3.1. Vazba příčestí Snad nejprve byla syntaktická přitažlivost slov zaznamenána u příčestí. Zvláště dobře je patrné, že přitažlivost příčestí ve funkci přívlastku je ve vztahu k příslovečnému určení silnější než přitažlivost příčestí ve funkci jmenné části přísudku, tj. přívlastek vyjádřený příčestím přitahuje příslovečné určení (například vyjádřené lokálem) silněji než přísudek vyjádřený příčestím. Lze také tvrdit, že pádový tvar řízený bezprostředně sousedícím slovem je silněji přitahován příčestím ve funkci přívlastku než příčestím ve funkci přísudku. Přísudek se pojí s řízeným pádem ze vzdálenějších větných slov. Pokud příčestí ve funkci přívlastku i příčestí ve funkci přísudku řídí tentýž pádový tvar a tento tvar stojí mezi nimi, tvoří spojení s tímto tvarem přívlastek, nikoli přísudek. Tato tvrzení lze doložit příklady. 142 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka 3.1.1. Příslovečné určení Je-li mezi přísudkem vyjádřeným příčestím a přívlastkem vyjádřeným příčestím příslovečné určení, rozvíjí přívlastek. Ve větě (1) jsou podtržená slova – přívlastek vyjádřený příčestím a časové příslovečné určení – v přímém syntaktickém vztahu. (1) O této formuli se začalo mluvit na setkání R. Pakse s prezidentem společnosti „Williams International“ Johnem Bumgardnerem, které se konalo v lednu. Vypustíme-li v této větě příčestí které se konalo, jež plní funkci přívlastku, pak bude příslovečné určení v přímém syntaktickém vztahu s přísudkem (jak ukazuje věta (2)). Je-li však přítomen přívlastek vyjádřený příčestím, příslovečné určení náleží k němu, nikoli k přísudku (ačkoli ten je rovněž vyjádřen příčestím), jak je patrné z věty (1). (2) O této formuli se začalo mluvit v lednu na setkání R. Pakse s prezidentem společnosti „Williams International“ Johnem Bumgardnerem. Z toho vyplývá, že příčestí plnící funkci přívlastku přitahuje příslovečné určení silněji než příčestí plnící funkci přísudku, tj. přitažlivost přívlastku vyjádřeného příčestím je ve vztahu k příslovečnému určení silnější než přitažlivost přísudku vyjádřeného příčestím. A zde už vůbec nezáleží na tom, jakou má přísudek podobu – zda je složený, či jednoduchý. Nahradíme-li složený přísudek začalo se mluvit jednoduchým – zmíněna, silnější přitažlivost příčestí ve funkci přívlastku vůči příslovečnému určení přetrvává, viz větu (3). Obsahuje přívlastek vyjádřený příčestím které se konalo a ten k sobě připojuje příslovečné určení jako své rozvití. (3) Tato formule byla poprvé zmíněna na setkání R. Pakse s prezidentem společnosti „Williams International“ Johnem Bumgardnerem, které se konalo v lednu. Ve větě (4) již není přívlastek vyjádřený příčestím které se konalo a příslovečné určení rozvíjí přísudek vyjádřený příčestím zmíněna, stejně jako v případě, kdy byl přísudek složený – začalo se mluvit. Z toho vyplývá, že podoba přísudku nemá na přitažlivost přívlastku vyjádřeného příčestím vliv. (4) Tato formule byla poprvé zmíněna v lednu na setkání R. Pakse s prezidentem společnosti „Williams International“ Johnem Bumgardnerem. Další příklad ukazuje, že při vzájemné záměně přívlastku vyjádřeného příčestím a přísudku zůstává syntaktická přitažlivost slov nezměněna. Nezáleží tedy na tom, v jakém pořadí jsou ve větě umístěny příčestí ve funkci přívlastku a příčestí ve funkci přísudku, pokud je mezi nimi příslovečné určení; to jako rozvití přitahuje přívlastek vyjádřený příčestím. (5) Do té doby byla mnoha lidem, především inteligenci, dostupná pouze vydávaná v Moskvě „Velká sovětská encyklopedie“ („Bolšaja sovetskaja enciklopedija“). (6) Do té doby byla mnoha lidem, především inteligenci, dostupná pouze v Moskvě „Velká sovětská encyklopedie“ („Bolšaja sovetskaja enciklopedija“). Straipsniai / Articles 143 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ Věty (5) a (6) pouze potvrzují zdůrazněné tvrzení této kapitoly: přívlastek vyjádřený participiem leidžiama přitahuje příslovečné určení (tj. vytváří s ním syntaktický vztah) Maskvojeje, viz větu (5); a pouze v případě, že takový přívlastek (vyjádřený participiem) chybí (viz větu (6)), připojuje toto příslovečné určení participium ve funkci přísudku prieinama. Tyto věty – (5) a (6) – ukazují také to, že částice vložená mezi příslovečné určení a přísudek nemá na syntaktickou přitažlivost slov vliv. Zaměníme-li přísudek (buvo prieinama) a přívlastek vyjádřený participiem (leidžiama), viz věty (7) a (8), přitažlivost slov zůstává rovněž nezměněna. Podobně jako ve větách (5) a (6) připojuje příslovečné určení participium ve funkci přísudku pouze tehdy, pokud ve větě není přívlastek vyjádřený participiem. (7) Pouze to, co bylo povoleno, bylo v Moskvě dostupné všem, „Velká sovětská encyklopedie“ („Bolšaja sovetskaja enciklopedija“). (8) Pouze to bylo v Moskvě dostupné všem, „Velká sovětská encyklopedie“ („Bolšaja sovetskaja enciklopedija“). Syntaktická přitažlivost slov je tedy poměrně samostatným jevem, nezávislým na vzájemném rozmístění slov, která mohou připojovat příslovečné určení, ve větě. 3.1.2. Pád řízený významem slova Je-li ve větě participium ve funkci přívlastku, které řídí tentýž pád jako přísudek, přitahuje k sobě slovo v řízeném pádě, které stojí nejblíže u něj. To je zvláště dobře vidět, když mezi přísudkem a participiem ve funkci přívlastku stojí slovo v pádě, který řídí oba. Pak vytváří přímý syntaktický vztah s tímto slovem přívlastek vyjádřený participiem, zatímco přísudek si jako doplnění připojuje jiné slovo v témže pádě ze vzdálenějšího okolí věty. Ve větě (9) jak přísudek turėtų pateikti, tak participium ve funkci přívlastku importuojantys silně řídí tentýž pád – akuzativ. (9) Pak by je měli předložit dovážející podnikatelé, své nabídky. Přímý syntaktický vztah se slovem v takovém pádě, které stojí vedle a které řídí oba (akuzativem juos), však vytváří přívlastek vyjádřený participiem, přičemž přísudku ponechává vzdálenější (dále stojící) akuzativ pasiūlymus. V tomto případě tedy působí přitažlivost přívlastku vyjádřeného participiem silněji než přitažlivost přísudku, nebo jinými slovy, v bezprostředním okolí je přitažlivost participia ve funkci přívlastku silnější než přitažlivost přísudku, pokud jde o řízený pád. 3.1.3. Pád řízený tvarem slova Rozdíly v přitažlivosti participia a podstatného jména jsou patrné u pasiva. Tento tvar řídí genitiv a participium, které funguje jako shodný přívlastek podstatného jména, který předchází — 144 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka — připojuje předcházející genitiv k sobě jako řízený pád, tj. přívlastek vyjádřený pasivním participiem přitahuje genitiv silněji než podstatné jméno, které rozvíjí; viz větu (10). Pokud pasivní participium chybí, jak je ukázáno ve větě (11), nebo je na jeho místě přídavné jméno išsam iame jako ve větě (12), genitiv ministro zůstává přímo spojen s podstatným jménem pranešime, jak je vidět ve větách (11) a (12). (10) To se uvádí ve zprávě podepsané ministrem. (11) To se uvádí ve zprávě ministra. (12) To se uvádí ve ministro išsam iame pranešime. Přídavné jméno išsam iame, které funguje jako shodný přívlastek, vložené mezi neshodný přívlastek ministro a rozvíjené slovo pranešime, nenarušuje syntaktický vztah mezi neshodným přívlastkem ministro a rozvíjeným slovem pranešime; viz větu (12). Přitažlivost pasivního participia je však tak silná, že stačí k rozrušení tohoto vztahu a participium k sobě genitiv přitáhne, čímž z něj učiní svůj doplněk. Můžeme tedy říci, že přitažlivost pasivního participia je silnější než přitažlivost podstatného jména vzhledem ke genitivu. Pasivní participium stojící před genitivem si zachovává svou přitažlivost a připojuje si jej (viz větu (13)), zatímco přídavné jméno tak nečiní (viz větu (14)), obdobně jako ve větách (10) a (12). (13) To se uvádí ve zprávě podepsané ministrem. (14) To se uvádí ve išsam iame zprávě ministra. Je třeba zmínit, že v hovorové řeči lze pomocí intonace dát větě také takový význam, při němž genitiv funguje jako neshodný přívlastek i v případě, že je přítomno pasivní participium. V textu však nejsou k dispozici údaje o intonaci (ledaže by byl text speciálně anotován), a proto se tento článek otázkami souvisejícími s intonací nezabývá. 3.2. Přítažlivost podstatného jména Podobnou vlastnost jako příčestí má také podstatné jméno (bez ohledu na to, zda zastává funkci podmětu, nebo předmětu) – jeho přitažlivost vůči příslovečnému určení je silnější než přitažlivost přísudku. Lze uvést několik příkladů. Lokál podstatného jména obvykle funguje jako příslovečné určení přísudku, ale pokud stojí bezprostředně za podstatným jménem, určuje toto podstatné jméno: ve větách (15) a (16) stojí lokál za podstatným jménem (ve funkci předmětu) parodą a určuje je (výstavu mohl popisovat i na jiném místě, ne nutně v Kaunasu). V případech, kdy lokál stojí za jinými slovy, funguje jako příslovečné určení a vytváří syntaktický vztah s přísudkem, jak je vidět ve větách (17) a (18) (samotná výstava se mohla konat i na jiném místě, Straipsniai / Articles 145 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ ne nutně v Kaunasu). Z toho vyplývá, že přitažlivost předmětu vyjádřeného podstatným jménem vůči příslovečnému určení místa je při postpozici předmětu v lokálu silnější než přitažlivost přísudku. (15) Výstavu v Kaunasu podrobně popsal. (16) Podrobně popsal výstavu v Kaunasu. (17) V Kaunasu podrobně popsal výstavu. (18) V Kaunasu výstavu podrobně popsal. Lze uvést ještě jeden příklad s příslovečným určením jiného typu: například příslovečné určení příčiny vyjádřené předložkovou konstrukcí potvrzuje, že podstatné jméno, které v tomto případě zastává funkci podmětu, přitahuje-li toto určení v postpozici, má silnější přitažlivost než přísudek. Ve větě (19) stojí předložková konstrukce kvůli narušené dopravě bezprostředně za podmětem vyjádřeným podstatným jménem a určuje právě jej, zatímco ve větě (20) už funguje jako příslovečné určení příčiny a vytváří přímý syntaktický vztah s přísudkem. (19) Ztráty v důsledku narušeného vývozu přes terminál v Klaipėdě dosáhly 28 milionů litasů. (20) V důsledku narušeného vývozu přes terminál v Klaipėdě ztráty dosáhly 28 milionů litasů. Lze tedy vyvodit závěr, že příslovečné určení, stojí-li ve větě bezprostředně za podstatným jménem, které zde zastává funkci podmětu, je jím přitahováno silněji než slovesem ve funkci přísudku, tj. podstatné jméno přitahuje příslovečné určení stojící bezprostředně za ním silněji než sloveso ve funkci přísudku, tj. přitažlivost podstatného jména (bez ohledu na to, zda zastává funkci podmětu, předmětu, neshodného přívlastku, nebo příslovečného určení) vůči příslovečnému určení je silnější než přitažlivost slovesa ve funkci přísudku, stojí-li toto příslovečné určení bezprostředně za podstatným jménem. 3.3. Infinitivní přitažlivost Pokud má věta přísudek vyjádřený časovaným slovesným tvarem a infinitiv řídí tentýž pád, infinitiv jej přitahuje silněji než přísudek vyjádřený časovaným slovesným tvarem. Časovaný slovesný tvar užitý jako přísudek připojuje řízený pád pouze tehdy, pokud není přítomen infinitiv, jako ve větě (22); pokud však infinitiv přítomen je, viz větu (21), přitahuje řízený pád bez ohledu na to, v jaké pozici se vůči infinitivu nachází – před ním, nebo za ním. Tato vlastnost je velmi zřetelně patrná, stojí-li řízený pád mezi přísudkem (časovaným slovesným tvarem) a infinitivem, viz větu (23). (21) Podnikatelé, kteří je dovážejí, by tehdy měli předložit certifikáty kvality výrobků. (22) Podnikatelé, kteří je dovážejí, by tehdy měli certifikáty kvality výrobků. (23) Podnikatelé, kteří je dovážejí, by tehdy měli certifikáty kvality výrobků předložit. 146 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka Lze tedy tvrdit, že syntaktická přitažlivost infinitivu je vzhledem k řízenému pádu silnější než přitažlivost časovaného slovesného tvaru užitého jako přísudek. Ve větách (24), (25) a (26) je vidět, že řízený pád je silněji přitahován infinitivem i v případech, kdy stojí před přísudkem (časovaným slovesným tvarem). A teprve když ve větě infinitiv chybí, přísudek (časovaný slovesný tvar) připojuje řízený pád, viz větu (27). (24) Najít ho bude muset ministr Eugenijus Gentvilas. (25) Ho najít bude muset ministr Eugenijus Gentvilas. (26) Ho bude najít ministr Eugenijus Gentvilas. (27) Bude ho muset ministr Eugenijus Gentvilas. 3.4. Definice syntaktické přitažlivosti slov Protože syntaktická přitažlivost slov je jev zaznamenaný teprve nedávno, dosud nebyly provedeny příliš podrobné výzkumy a nelze o ní předložit velké množství údajů. V budoucnu, až budou dokončeny práce na syntaktickém anotování korpusu, snad bude možné sestavit nějakou klasifikaci, nebo dokonce každému slovu přiřadit odpovídající koeficient syntaktické přitažlivosti. Zatím však lze pouze obecně popsat její podstatu. Především a nejdůležitější je třeba říci, že tato vlastnost je relevantní pouze při počítačovém zpracování jazyka, stejně jako jsou slova víceznačná pouze ve slovnících – a problém jejich víceznačnosti vzniká jen při překladu textů do jiných jazyků; v mluveném jazyce, který každodenně používáme, nám víceznačnost slov nikdy nepůsobí potíže. (Na vesnicích babičky po několik tisíciletí úspěšně mluvily litevsky, aniž znaly takový pojem jako „víceznačnost slov“.) Při počítačovém zpracování jazyka se na větu díváme trochu jinak a přistupujeme k ní z trochu jiné strany. Proto jsou pro tuto práci zapotřebí i jiné prostředky. Podstatu lze vyjádřit takto: syntaktická přitažlivost je mírou schopnosti slov realizovat své řízení. Od valence se velmi liší. Všechno je v pořádku a valence postačuje, dokud je ve větě jedno řídící slovo, které může připojit určité (řekněme „námi zkoumané“) slovo. Pokud jsou však ve větě dvě slova se stejným řízením, která mohou připojit naše zkoumané slovo, které z nich je tedy nakonec připojí a které zůstane bez rozvití? Valence nabízí srovnání řízených slov: některá slova jsou řízena silněji, jiná slaběji (tj. některá slova je nutné připojit, jiná nikoli) (Sližienė 1994: 5–6), syntaktická přitažlivost je charakteristikou řídících slov. Srovnává dvě řídící slova a ukazuje sílu (nebo moc) řídícího slova při připojování řízeného tvaru ve srovnání s jiným slovem ve větě, které má stejné řízení (řídí tentýž pád). Valence nepřekračuje hranice jediného slovesa (nebo jiného slova s řízením Straipsniai / Articles 147 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ – například přídavného jména); další slova s řízením v dané větě pro ni neexistují, nijak k nim nepřihlíží ani je nesrovnává se slovem, které popisuje a jehož spojitelnost uvádí. Syntaktická přitažlivost zahrnuje všechna řídící slova ve větě a vzájemně je srovnává z hlediska schopnosti realizovat své řízení. Definice: Syntaktická přitažlivost slov je míra síly schopnosti připojit řízený pád nebo rozvití. Syntaktická přitažlivost je měřítkem řídících slov, kritériem jejich vzájemného srovnání. 4. SYNTAKTICKÁ PŘITAŽLIVOST SLOV V JINÝCH JAZYCÍCH Vlastnost syntaktické přitažlivosti slov by měla být významnější pro jazyky s volným slovosledem ve větě. Pro srovnání jsou uvedeny odpovídající věty ještě ve třech jazycích: ruštině, němčině a angličtině. Tyto jazyky se značně liší volností slovosledu, takže bude patrné, jaký vliv má na syntaktickou přitažlivost rozmístění určitých slovních druhů ve větě. 4.1. Ruština K ilustraci tvrzení z oddílu 3.1.1, že syntaktická přitažlivost přívlastku vyjádřeného participiem je ve vztahu k příslovečnému určení silnější než přitažlivost přísudku vyjádřeného participiem, uvádíme překlad věty Do té doby byla mnohým, především inteligenci, dostupná pouze „Velká sovětská encyklopedie“ („Bolšaja sovetskaja enciklopedija“) vydávaná v Moskvě. (28) Do té doby byla mnohým dostupná pouze v Moskvě vydávaná „Velká sovětská encyklopedie“. (29) Do té doby byla mnohým v Moskvě dostupná pouze „Velká sovětská encyklopedie“. V tomto případě se údaje z ruštiny shodují s údaji z litevštiny. Tvrzení z oddílu 3.1.3, že přitažlivost trpného participia je ve vztahu k genitivu silnější než přitažlivost podstatného jména, již v ruštině potvrdit nelze, protože zde trpný tvar řídí jiný pád: litevský genitiv se překládá instrumentálem. Věty To se uvádí v ministrově podepsané zprávě a To se uvádí ve zprávě ministra se překládají větami (30) a (31). (30) To se tvrdí ve ministrem podepsané zprávě. (31) To se tvrdí ve zprávě ministra. 148 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka Tvrzení z oddílu 3.2, že podstatné jméno přitahuje příslovečné určení, které bezprostředně následuje po něm, silněji než přísudek, lze potvrdit také v ruštině. Je to patrné jak z vět Jis išsamiai aprašė parodą Kaune ir Kaune parodą jis išsamiai aprašė v odpovídajících překladech – ve větách (32) a (33), v nichž je příslovečné určení vyjádřeno lokálem – tak z vět Nuostoliai dėl sutrikusio eksporto per Klaipėdos terminalą pasiekė 28 milijonus litų ir Dėl sutrikusio eksporto per Klaipėdos terminalą nuostoliai pasiekė 28 milijonus litų v překladech – ve větách (34) a (35), v nichž je příslovečné určení vyjádřeno předložkovou konstrukcí. (32) On podrobně popsal výstavu v Moskvě. (33) V Moskvě ji podrobně popsal. (34) Škody způsobené přerušením vývozu přes terminál dosáhly 28 mil. (35) V důsledku přerušení vývozu přes terminál škody dosáhly 28 mil. Tvrzení z oddílu 3.3, že infinitiv přitahuje řízený pád silněji než přísudek (časovaný tvar slovesa), se potvrzuje také v ruštině. Tentokrát jsou jako příklady použity věty Tada juos importuojantys verslininkai turėtų pateikti gaminių kokybės sertifikatus ir Tada juos importuojantys verslininkai turėtų gaminių kokybės sertifikatus bei Tada juos importuojantys verslininkai turėtų gaminių kokybės sertifikatus pateikti, které mají obdobnou strukturu v ruštině a ilustrují uvedenou vlastnost syntaktických vztahů; viz věty (36), (37) a (38). (36) On musí vrátit mi knihu. (37) On musí mi knihu. (38) On musí mi knihu vrátit. Tato vlastnost je tedy vlastní také ruštině. Ruština, která se litevštině podobá volností slovosledu, má mnoho podobných syntaktických vlastností, nelze však tvrdit, že se s ní zcela shoduje. 4.2. Němčina Slovosled v němčině je mnohem přísnější než v litevštině či ruštině, a proto není možný překlad, který by odpovídal rozmístění slov ve větě v litevštině. Přísný požadavek na druhou pozici přísudku neumožňuje uvést na začátku věty před podmětem časové určení a předmět, takže nejsou možné ekvivalenty vět Iki tol daugeliui, pirmiausia inteligentijai, buvo prieinama tiktai Maskvoje leidžiama „Didžioji tarybinė enciklopedija“ a Iki tol daugeliui, pirmiausia inteligentijai, buvo prieinama tiktai Maskvoje „Didžioji tarybinė enciklopedija“. Tvrzení v oddílu 3.1.3, že přitažlivost trpného příčestí je ve vztahu k genitivu silnější než přitažlivost podstatného jména, nelze pro němčinu, stejně jako pro ruštinu, potvrdit, protože se zde také používá jiný pád, v tomto případě předložková konstrukce von + Dativ. Straipsniai / Articles 149 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ Dalším tvrzením, které nelze vzhledem k přísnějšímu slovosledu v němčině ověřit, je, že podstatné jméno (ať už ve funkci podmětu, nebo předmětu) přitahuje příslovečné určení, které stojí bezprostředně za ním, silněji než sloveso ve funkci přísudku (viz oddíl 3.2). O přitažlivosti příslovečného určení vyjádřeného předložkovou konstrukcí v němčině nelze říci vůbec nic, protože nelze uvést větu Dėl sutrikusio eksporto per Klaipėdos terminalą nuostoliai pasiekė 28 milijonus litų v němčině při zachování analogického slovosledu. Tvrzení v oddílu 3.3, že přitažlivost infinitivu je ve vztahu k řízenému pádu silnější než přitažlivost přísudku (časované slovesné formy), se v němčině potvrzuje, tj. přísudek připojuje řízený pád pouze tehdy, pokud ve větě není infinitiv. Analogy vět Tada juos importuojantys verslininkai turėtų gaminių kokybės sertifikatus a Tada juos importuojantys verslininkai turėtų gaminių kokybės sertifikatus pateikti jsou uváděny pouze při zachování odpovídající struktury (Aš turiu šią knygą a Aš turiu šią knygą perskaityti), která ilustruje zkoumanou vlastnost syntaktických vztahů; viz věty (39) a (40). (39) Ich habe dieses Buch zu lesen. (40) Ich habe dieses Buch. Vzhledem ke specifikům německé gramatiky nelze uvést větu s analogickou strukturou, například k větě Tada juos importuojantys verslininkai turėtų pateikti gaminių kokybės sertifikatus (Aš turiu perskaityti šią knygą). To znemožňuje pro němčinu charakteristické rámcování, které vyžaduje, aby sloveso v přísudku a jeho významové slovo ohraničovaly všechna slova následující po druhé (přísudkové) pozici. 4.3. Anglický jazyk V angličtině není snadné porovnat syntaktickou přitažlivost příslovečného určení pro přívlastek vyjádřený příčestím a pro přísudek vyjádřený příčestím, protože nelze uvést překlad odpovídající slovosledu litevské věty Iki tol daugeliui, pirmiausia inteligentijai, buvo prieinama tiktai Maskvoje leidžiama „Didžioji tarybinė enciklopedija“. V angličtině nemůže podmět stát za přísudkem. Pokud jde o rozdíly v přitažlivosti mezi trpným příčestím a podstatným jménem ve vztahu k genitivu (viz oddíl 3.1.3), o angličtině platí totéž co o ruštině a němčině – používá se zde jiný pád, v tomto případě předložková konstrukce by + podstatné jméno. Že podstatné jméno přitahuje bezprostředně následující příslovečné určení silněji než přísudek (viz oddíl 3.2), vidíme i v angličtině. Překlady vět Jis išsamiai aprašė parodą Kaune a Kaune jis išsamiai aprašė parodą jsou uvedeny v příkladech (41) a (42). Totéž platí i pro příslovečné určení vyjádřené předložkovou konstrukcí – překlady vět Nuos- 150 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka toliai dėl sutrikusio eksporto per Klaipėdos terminalą pasiekė 20 milijonų litų ir Dėl sutrikusio eksporto per Klaipėdos terminalą nuostoliai pasiekė 20 milijonų litų vertimai jsou uvedeny v příkladech (43) a (44). (41) Podrobně popsal výstavu v Londýně. (42) V Londýně popsal výstavu podrobně. (43) Škody v důsledku přerušení vývozu přes terminál činily 20 milionů dolarů. (44) Škody činily 20 milionů dolarů v důsledku přerušení vývozu přes terminál. Syntaktickou přitažlivost infinitivu lze v angličtině znázornit stejně jako v němčině dvojicí odpovídajících vět. Věty (45) a (46) nejsou v rozporu s tvrzením v oddílu 3.3, že přísudek se váže k podstatnému jménu, není-li přítomen infinitiv. (45) Musí si přečíst tuto knihu. (46) He has this book. 5. ZÁVĚRY Shrneme-li přehled vět, lze formulovat závěry, které jsou spíše tendencemi než striktními tvrzeními, protože bylo popsáno pouze několik pozorování, nikoli vyčerpávající výzkum. Při počítačovém zpracování litevštiny vyvstávají problémy, které při komunikaci mezi lidmi nejsou aktuální. Proto je třeba provést další teoretický výzkum litevského jazyka. Při sledování chyb, kterých se počítač dopouští během automatické syntaktické analýzy, byla vyslovena hypotéza, že existuje syntaktická přitažlivost slov, která se projevuje zejména v případech, kdy jsou ve větě dvě slova se stejnou valenční vazbou, avšak řízený pád je pouze jeden. Jak rozhodnout, které řídící slovo vytvoří s tímto pádem přímý syntaktický vztah a které zůstane bez rozvití? Syntaktická přitažlivost slov se od valence zásadně liší: valence zkoumá spojitelnost jednoho slova a neřeší otázku dalšího slova se stejnou valenční vazbou. V analyzovaných příkladech se nejvýrazněji projevuje syntaktická přitažlivost příčestí ve funkci přívlastku. Byla zaznamenána také syntaktická přitažlivost podstatného jména (bez ohledu na to, zda plní funkci podmětu, nebo předmětu) a infinitivu. Srovnání obdobných případů s jinými jazyky nelze považovat za vyčerpávající, protože vzhledem k volnému slovosledu nebylo vždy možné vytvořit ekvivalentní překlady. Na všechny problémy popsané v tomto článku lze nahlížet i jinak. Z lingvistického hlediska lze říci, že ve větě Aš turiu knygą je slovo turiu samostatným přísudkem, zatímco ve větě Aš turiu perskaityti knygą je pouze součástí přísudkového spojení. Lidem je to jasné, avšak počítač nemůže vědět, že v jedné větě je totéž slovo Straipsniai / Articles 151 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ jedno, a v jiné jiné, přestože se jejich pravopis nijak neliší. Právě zde je třeba začít hledat formální znaky, které by počítači umožnily jednoznačně určit typ přísudku na základě kontextových údajů. V tomto i dalších případech by mohla pomoci vlastnost syntaktické přitažlivosti slov. Ze srovnání uvedených příkladů vyplývá tendence, že pojem syntaktické přitažlivosti slov je důležitější a potřebnější v jazycích s volným slovosledem. V angličtině je syntaktická funkce slova určena jeho místem ve větě a vlastnost přitažlivosti slov zde zřejmě může při určování větných členů pomoci jen málo. Tento článek zve všechny odborníky na litevštinu k diskusi. Možná si lingvisté snadněji povšimnou i dalších případů přitažlivosti slov, které v tomto článku nebyly zmíněny. Pojednává se v něm pouze o tom, co bylo zaznamenáno při počítačovém zpracování jazyka, a pouze o hypotézách, které se samozřejmě nemusí potvrdit. LITERATŪRA Allen James 1987: Natural Language Understanding. Amsterdam: The Benjamin/Cummings Publishing Company. Ambrazas Vytautas 1997: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Daudaravičius Vidas 2012: Teksto skaidymas pastoviųjų junginių segmentais. Daktaro disertacijos santrauka. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Daudaravičius Vidas 2002: Lietuvių kalbos sakinio sintaksinė analizė. Informatikos magistro darbas. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Grigonytė Gintarė 2006: Priklausomybių gramatikos taikymas lietuvių kalbos apdorojime. Magistro darbas. Kaunas: Kauno Technologijos universitetas. Hellwig Peter 2003: http://www.cl.uni-heidelberg.de/~hellwig/dug-2003.pdf Ivič Milka 1973: Lingvistikos kryptys. Vilnius: Mintis. Jensen Karen, Heidorn George Emil, Richardson Stephen D. 1993: Natural language processing: The PLNLP Approach. Boston/London: Kluwer Academic Publishers. Mondal Prakash 2010: Exploring the N-th Dimension of language. – Natural Language Processing and its Applications. Research in Computing Science 46, ed. by Alexander Gelbukh. Mexico: Instituto Politecnico Nacional, 55–66. Nirenburg Sergei 1987: Machine Translation: Theoretical and Methodological Issues. London: Cambridge university Press. Sirtautas Vytautas 1978: Pagrindinių sakinio dalių derinimas. Vilnius: Lietuvos TSR aukštojo ir specialiojo vidurinio mokslo ministerijos Leid ybinė redakcinė taryba. Sližienė Nijolė 1994: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 1. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. 152 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Sintaksinė žodžių trauka S l i ž i e n ė N i j o l ė 2004: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 2 (2). Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Š v e i k a u s k i e n ė D a i v a 2005: Graph Representation of the Syntactic Structure of the Lithuanian Sentence. – Informatica 16(3), 407–418. W i n o g r a d T e r r y 1983: Language as a Cognitive Process. 1. Syntax. London: Addison-Wesley Publishing Company. Б е л е ц к а я И. П. 1983: Деревья зависимостей как инструмент синтаксического анализа текста. – Международный семинар по машинному переводу. Москва: ВЦП. Б и л а н В. Н., К р и с е в и ч В. С. и др. 1976: Семантико-синтаксический перевод в группе Статистика речи. – Автоматический анализ текста. Минск: МГПИИЯ. I N T E R N E T O N U O R O D O S 1. http://www.lki.lt/LKI_LT/index.php?option=com_content&view=article&id=803&Itemid=153 2. http://donelaitis.vdu.lt/main.php?id=4&nr=1_1 Syntactic Pull of Words S U M M A R Y By creating the automatic syntactic analysis of Lithuanian language a new phenomenon of language was perceived. If two words of the sentence require the same case as extension, which of them will get the syntactic relation with that case ant which remains without extension? If the flexible form of a verb, which performs the syntactic function of predicate controls accusative and participle, which performs the syntactic function of attribute, controls accusative too and that case is located in the sentence between the verb and participle, accusative is syntactic related with the participle. This power to make the syntactic relation with the required case was named syntactic pull of a word. The pull of participle, infinitive and noun are described and equivalent sentences in Russian, German and English are compared. The definition of syntactic pull of words is given. Įteikta 2013 m. balandžio 17 d. DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5-216, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] S t r a i p s n i a i / A r t i c l e s 153