Frydrichas Vilhelmas Hakas. „Vocabvlarivm Litthvanico–Germanicvm, et Germanico–Litthvanicvm… Nebst einem Anhang einer kurtzgefaßten Litthauischen Grammatic“ (1730)

VINCENTAS DROTVINAS Litevská univerzita pedagogických věd Frydrich Vilém Hako VOCABVLARIVM LITTHVANICO-GERMANICVM, ET GERMANICO-LITTHVANICVM... NEBST EINEM ANHANG EINER KURTZGEFASSTEN LITTHAVISCHEN GRAMMATIC (1730) I. Kritické vydání; připravila Vilma Zubaitienė. Vilnius: Vydavatelství Vilniuské univerzity, 2012, 789 s. II. Studie, indexy, rejstříky; připravila, studii napsala a indexy a rejstříky sestavila Vilma Zubaitienė. Vilnius: Vydavatelství Vilniuské univerzity, 2012, 335 s. ISBN 9786-09-158-7 První vydání dvojjazyčného slovníku Frydricha Vilhelma Haka (litevština–němčina a němčina–litevština) s dodatkem gramatiky litevského jazyka označil Georgas Heinrichas Ferdinandas Nesselmann, autor „Slovníku litevského jazyka“ (Wörterbuch der Littauischen Sprache. Königsberg, 1851), za lexikálně chudé. Podobně jej hodnotil i Kazimieras Būga, který absolvoval stáž v Královci: podle něj šlo o „ubohý slovníček malé hodnoty“, napsal v předmluvě k prvnímu sešitu Lietuvių kalbos žodyno v roce 1924. Aby čtenář lépe pochopil, proč je takový pramen zkoumán a znovu vydáván, je třeba alespoň stručně připomenout, jaké historické a kulturní podmínky vedly ke vzniku litevských slovníků a gramatik v Pruském království v první polovině 18. století. Oběťmi velkého moru a hladomoru, které zde řádily v letech 1709–1711, se staly především litevské kraje; zemřela asi třetina jejich obyvatel a více než 20 kostelů přišlo o kazatele. Král Friedrich Wilhelm I. se staral o rozvoj přípravy kvalifikovaných pracovníků, aby obnovil hospodářskou sílu země. Na králův příkaz byl roku 1718 v Královci založen Seminář litevského jazyka, který zajišťoval přípravu evangelických luteránských kněží pro litevské farnosti a vydávání náboženských spisů v litevštině. Recenzijos / Reviews 183 VINCENTAS DROTVINAS Podobný seminář litevského jazyka (Littauisches Seminar, Seminarium Lithuanicum), jehož cílem bylo připravovat luterské evangelické kazatele a učitele pietistického zaměření, zahájil činnost v roce 1727 při univerzitě v Halle. Do roku 1740 v něm studovalo asi 40 budoucích farářů z Malé Litvy. Někteří z nich pocházeli z litevského prostředí, tj. z Malé Litvy; někteří se litevštinu již dříve učili na univerzitě v Královci. Také na hallském Semináři litevského jazyka se litevština vyučovala a studovala z praktických důvodů. Úspěšná výuka vyžadovala učitele litevštiny, gramatiky a slovníky. Litevštinu bylo možné studovat podle jedné ze tří litevských gramatik (Daniela Kleina Grammatica Lithuanica, 1653, Compendium Lithuanico-Germanicum, 1654 a Sapūna-Šulceho Compendium grammaticæ lithvanicæ, 1673). Do té doby však neexistoval tištěný litevský slovník vhodný pro německy mluvící uživatele. Univerzita v Královci proto poslala do Halle rukopisný německo-litevský slovník neznámého autora; jeho opis je nyní uložen v oddělení rukopisů knihovny nadace Franckesche Stiftungen (Franckesche Stiftungen) Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu. Opisování slovníku bylo dokončeno 18. června 1728 a jeho autorem je pravděpodobně učitel semináře Johann Richter. Tento slovník však zřejmě nevyhovoval potřebám výuky litevštiny na semináři. Jakmile se ukázala potřeba vhodnějšího slovníku, byl poměrně rychle připraven a vydán slovník docenta Semináře litevského jazyka Frydricha Vilhelma Haka Vocabularium... (Halle, 1730). V předmluvě ke slovníku shrnul vůdce hallských pietistů Gotthilf August Francke tři roky úspěšného působení Semináře litevského jazyka: 10 osob již působí jako kazatelé v litevských farnostech a dalších 13 posluchačů studuje. Zároveň poukázal na význam této publikace a její zdroje a veřejně ocenil přínos docenta Haka. Ačkoli slovník s gramatikou usnadnil výuku a studium litevštiny, nezajistil další rozvoj semináře – jeho posluchačská diaspora se rozrůstala jen obtížně a nejaktivnější členové v semináři neviděli další kariérní možnosti. Richter se v létě 1728 vrátil do Malé Litvy; podobně se rozhodl i F. V. Hakas, který byl pověřen doprovodem salcburských kolonistů do Malé Litvy. V roce 1732 přijal místo v litevské farnosti, byl vysvěcen na kněze a navzdory Franckeho nelibosti nad ztrátou učitele Semináře litevského jazyka se do Halle nevrátil. Recenzovaná publikace má dva svazky. První svazek začíná náležitostmi nezbytnými pro kritické vydání: předmluvou (s. 6–7) a zásadami publikování (s. 8–9), následují latinské zkratky ve slovníku (s. 10–11), latinské zkratky v gramatice (s. 13) a obsah gramatiky s odkazy na stránky originálu (s. 14–15). Jádrem svazku jsou faksimile Vocabularium... (byl použit exemplář z knihovny Vilniuské univerzity s ručně doplněnými diakritickými znaménky) a jeho přepis zachovávající původní pravopis. Přepis slovníku, textologické a kritické komentáře (s. 17–487) a přepis gramatiky s věcnými komentáři (s. 489–789) připravila Vilma Zubaitienė. Předmluvu ke slovníku přeložila z němčiny Liucija Citavičiūtė, gramatiku (s. 701–789) – 184 Acta Linguistica Lithuanica LXX Frydri̇chas Vilhelmas Hakas Vocabularium Litthvanico-Germanicum, et Germanico-Litthvanicum… Nebst einem Anhang einer kurtzgefaßten Litthauischen Grammatic (1730) Lina Plaušinait y tė. Publikace tak nabízí možnost volby: někdo si přečte původní text slovníku reprodukovaný frakturou, někdo jeho přepis zachovávající původní pravopis a pro někoho bude přístupnější překlad gramatiky. Druhý svazek publikace (II. Studija, indeksai, rodyklės) je věnován výzkumu a vědeckému popisu slovníku a gramatiky. Skládá se ze studie V. Zubaitienė „Slovník a gramatika Frydricha Vilhelma Haka: historické okolnosti vydání, struktura a vztah ke zdrojům“ (s. 7–123) a rejstříků, z nichž tři se týkají litevské slovní zásoby slovníku (první obsahuje obecná slova ve slovníku, s. 141–262; druhý vlastní jména z Nového zákona, označená jako místní názvy a různá slova, s. 263–265; třetí slovní spojení ze slovníku, s. 266–274). Další dva rejstříky se týkají Hakoovy gramatiky: rejstřík obecných slov (s. 278–311) a rejstřík vlastních jmen (s. 312). Následuje věcný rejstřík gramatiky (s. 313–317) a dva dvojjazyčné slovníčky gramatických termínů (latinsko-litevský, s. 318–322, a litevsko-latinský, s. 323–327). Všechny tyto pomůcky slouží čtenáři: poskytují mu jakési instrukce k používání. Druhý svazek publikace (a celé dvousvazkové vydání) uzavírá poměrně stručné shrnutí (Zusammenfassung, s. 328–329) a dva rejstříky (osobní, s. 330–333, a místní, s. 334–335). Vědeckým redaktorem celé publikace je Bonifacas Stun džia. Autorka v závěru studie (II, s. 122–123) dochází k závěru, že Hakoovo Vocabularium… je prvním tištěným dvojjazyčným slovníkem ve Východním Prusku (slovník má dvě části: litevsko-německá část obsahuje 4886 litevských slov, německo-litevská část o 500 slov méně). Jde o první slovník, který uvádí litevská hesla s německými ekvivalenty, přičemž slovní zásoba obou částí se v drobnostech liší. Z hlediska makrostruktury jde o slovník náboženské slovní zásoby založený na lexiku Nového zákona (1727) a žaltáře (1728), určený pro výukové účely hallského Semináře litevského jazyka. Z lexikografického hlediska systematicky a důsledně poskytuje gramatické, fonetické a sémantické informace o slovech. Vrátíme-li se k hodnocení slovníku zmíněnému na začátku, je třeba upozornit na význam Hakoova slovníku pro pozdější lexikografii Malé Litvy: 70% slov ve Slovníku litevsko-německém a německo-litevském Pilypa Ruigise Lietuvių–vokiečių ir vokiečių–lietuvių žodyne (Královec, 1747) bylo převzato z Hakoova slovníku. Ačkoli je Hakoovu gramatiku třeba považovat za výtah z Kleinových gramatik, obsahuje také novinky, které přesněji vystihují zvláštnosti gramatického systému. Ani rozsáhlá a poměrně složitá publikace se neobešla bez „průvodních jevů“ – nedostatků v redakční úpravě a tiskových chyb. Například zůstává nejasné přesnější datum vytištění slovníku: jak mohl král 31. března 1730 děkovat Franckemu za zaslaný slovník, když Francke podepsal jeho předmluvu den 17. Nov. 1730 (II, s. 30)? Název novin Neue Zeitungen… se cituje nejednotně (II, s. 27 a 28). Z tiskových chyb bychom uvedli: s. 58, 59 – adverbum; s. 60 – mezi praep. a praepoff. má být čárka; s. 97 – Gramatica; s. 102, 103 – ablatyvas ir abliatyvas; s. 107 – Recenzijos / Reviews 185 V I N C E N T A S D R O T V I N A S vacabula; srov. také na s. 57 zkratku active, passive, jinde (s. 86) označované jako „latinská slovíčka“; na s. 78 se za latinské slovo považuje copuliren; srov. také s. 54 – mající tři koncovky; s. 107 – prusas a Prusija; s. 60 – jugtukai, s. 118 – jugtuku; s. 101 – doporučované; s. 318 – paradigmat. Tyto drobnosti samozřejmě nemohou snížit vědeckou hodnotu publikace. Autor těchto recenzních řádků se již dříve zabýval dějinami Hallského semináře litevského jazyka i Hakovým slovníkem a gramatikou. Na závěr lze tedy říci, že V. Zubaitienė, spiritus movens publikace, známá jako badatelka slovníků Malé Litvy (srov. její monografii Pilypo Ruigio Littauisch-deutsches und deutsch-littauisches lexicon (1747): šaltiniai ir leksikografinis metodas. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2010), nyní za pomoci odborníků na starší písemnictví připravila vydání starého textu významného pro litevskou kulturu – pramene dvojjazyčné lexikografie Malé Litvy. Tato publikace je příkladem kolektivní práce ve prospěch dějin litevské lexikografie; dosud nejpodrobněji osvětluje obsah Hakova slovníku a gramatiky, jejich prameny i význam pro pozdější práce dalších autorů. Studie podstatně rozšiřuje naše poznání Hallského semináře litevského jazyka jako centra lituanistiky v první polovině 18. století. Doručeno 21. května 2014. V I N C E N T A S D R O T V I N A S Litevská univerzita pedagogických věd Ulice Tarase Ševčenka 31, LT-03111 Vilnius, Litva [email protected] 186 A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X X