Lietuvos vietovardžių žodyno turtinimas

ZIGMAS ZINKEVIČIUS Oblasti vědeckého výzkumu: baltistika, dějiny litevštiny, dialektologie, onomastika. ROZŠIŘOVÁNÍ SLOVNÍKU LITEVSKÝCH MÍSTNÍCH NÁZVŮ Existují místní názvy, které se dnes již nepoužívají, protože objekty jimi označované zanikly. Takové místní názvy jsou však bohatstvím litevského jazyka a je třeba je zařadit do Slovníku. Obvykle je znají pouze starší lidé, kteří by je také měli shromáždit a popsat. Nezáleží na tom, že tyto místní názvy jsou zmiňovány v písemných pramenech. Vzpomínky pamětníků by přinesly významné dodatečné údaje o jejich historii i o historii objektů, které označují. To je patrné z několika příkladů z mého rodného kraje. Cìbiškės (varianty: Cibikės, Cibikýnė, srov. cìbė ‚koza‘) – tak se v meziválečném období nazýval levý břeh řeky Šventoji severovýchodně od Ukmergė, kdy řeka kvůli přehradě tvořila velkou vodní plochu, která po odstranění přehrady zanikla. Tehdy přestal být potřebný i místní název Cìbiškės a jeho varianty. Jogvilų Paupė – tak se v mém dětství nazývala mýtina na levém břehu Šventoji, mezi potoky Šiaušupis a Duoburėlis. Po změně hladiny vody se Jogvilų Paupė proměnila v neprůchodné rákosí a její starý název zanikl. Nevím, zda ho dnes někdo ještě používá, snad jen při vzpomínání na minulost. Jotūniškės – tak se v mém dětství nazýval krásný hájek, který ležel cestou z rodného domu do vesnice Jogvilai. Rostlo v něm mnoho malin, které jsme rádi sbírali. Tento hájek časem zastínil sousední les a jako samostatný objekt zanikl. Spolu s ním se zapomnělo i jeho jméno. Neměl jsem příležitost zjistit, zda si na ně dnes ještě někdo vzpomene. Pašlaitė – bývalá mýtina na levém břehu Šventoji, jihozápadně od dnešní dálnice. Z jižní strany ji odděloval svah, který dal místu jméno. Tento místní název přestal být potřebný a zanikl poté, co bylo místo při stavbě dálnice zpustošeno. Místní název Pašlaitė dnes může použít už jen starší generace, když vzpomíná na minulost. Svirnàvietė – místo, které se časem proměnilo v neprůchodné rákosí u ústí Šiaušupisu (přítoku Šventoji). Název pochází od slova svìrnas, ačkoli si už v mém dětství nikdo nevzpomínal, že by tu kdy stála taková budova. Zřejmě to bylo velmi dávno. Vztah probíraných a podobných místních názvů k analogickým názvům doloženým v písemných pramenech – to už je záležitost sestavovatelů Slovníku. Není pochyb, že Įžvalgos / Insights 173 ZIGMAS ZINKEVIČIUS Autorům slovníku by takové vzpomínky pamětníků velmi pomohly, kdyby jich bylo zveřejněno více. Zánik místních názvů je velmi složitý proces. Závisí na způsobu vyjadřování: v oficiálním jazyce se už nemusí používat, ale v běžné řeči se ještě může vyskytovat. Závisí také na věku mluvčích: mladí lidé už je nemusí vůbec znát, ale starší generace si je ještě pamatuje. To vše musí být v centru pozornosti badatele. Jeho práci to činí složitou, ale zajímavou. Svůj článek chci zakončit tím, čím jsem ho začal – výzvou starší generaci, aby pátrala po místních názvech, které zanikly v jejím rodném kraji. Přijato 6. června 2014. ZIGMAS ZINKEVIČIUS Justiniškių 41-24, LT-05127 Vilnius, Litva [email protected] 174 Acta Linguistica Lithuanica LXX