Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America

NADA ŠABEC Univerzita v Mariboru Oblasti výzkumu: dialektologie, sociolingvistika, kontaktní lingvistika. MIHAELA KOLETNIK Univerzita v Mariboru Oblasti výzkumu: dialektologie, sociolingvistika, kontaktní lingvistika. Uchovávání dědičného jazyka a nářečí mezi slovinskými přistěhovalci a jejich potomky v Severní Americe Zachovávání slovinského dědičného jazyka a nářečí mezi přistěhovalci a jejich potomky v Severní Americe ANOTACE Článek se zaměřuje na jazykový kontakt mezi slovinštinou a angličtinou v Severní Americe. Popisuje obecnou jazykovou situaci ve dvou slovinských amerických/kanadských komunitách (Cleveland, Vancouver) a zdůrazňuje vztah mezi mírou zachování mateřského jazyka / jazyka dědictví u přistěhovalců a jejich potomků na jedné straně a jejich vnímáním etnické identity na straně druhé. Zabývá se historickými, sociálními a kulturními aspekty slovinského přistěhovalectví do USA a Kanady. Následuje podrobná jazyková analýza údajů získaných z rozhovorů s jednotlivými informátory ze tří generací, které byly zaznamenány na magnetofonovou pásku. Zvláště nás zajímají sociální variety slovinštiny, které informátoři používají (dialekt, regionální hovorový jazyk, standardní slovinština), a také přítomnost angličtiny v jejich řeči (projevující se buď Straipsniai / Articles 219 NADA ŠABEC, MIHAELA KOTNIK jako výpůjčky, přepínání kódů nebo v podobě odchylek od slovinské normy na fonologické, morfologické a syntaktické úrovni). Pojednává se o úloze dialektu jako faktoru etnické identifikace. KLÍČOVÁ SLOVA: přistěhovalectví, jazyk dědictví, mateřský jazyk, dialekt, jazykový kontakt mezi slovinštinou a angličtinou ANOTACE Článek analyzuje jazykový kontakt mezi slovinštinou a angličtinou v Severní Americe. Popisuje obecnou jazykovou situaci ve dvou slovinských komunitách v Americe a Kanadě (v Clevelandu a Vancouveru) a zdůrazňuje vztah mezi zachováním mateřského jazyka / jazyka dědictví u přistěhovalců a jejich potomků a jejich národním identitním cítěním. Pojednává o historických, sociálních a kulturních aspektech slovinského přistěhovalectví do USA a Kanady. Článek přináší podrobnou lingvistickou analýzu údajů z rozhovorů s informátory tří generací, zaznamenaných na diktafon. Zvláštní pozornost je věnována sociálním varietám slovinštiny, které informátoři používají (dialekt, regionální hovorový jazyk, spisovná slovinština), a užívání angličtiny v jejich řeči (v podobě výpůjček, přepínání kódů či odchylek od slovinské jazykové normy na fonologické, morfologické a syntaktické úrovni). Pojednává se o úloze dialektu jako faktoru národní identity. KLÍČOVÁ SLOVA: přistěhovalectví, jazyk dědictví, mateřský jazyk, dialekt, jazykový kontakt mezi slovinštinou a angličtinou. 1. ÚVOD Jazyk je podstatnou součástí identity člověka, a proto je vztah mezi nimi zajímavým tématem ke zkoumání na individuální i společenské úrovni. To platí za běžných okolností, tím spíše však ve zvláštních kontextech, jako je přistěhovalectví, v nichž se oba mohou vzájemně ovlivňovat poměrně složitými a podnětnými způsoby. Podle Berryho teorie akulturace (1990) se přistěhovalci mohou přizpůsobit novému prostředí prostřednictvím čtyř alternativních strategií: asimilace, marginalizace, separace a integrace. První tři zahrnují buď úplné opuštění původní kultury, nebo její zachovávání do té míry, že se člověk zcela izoluje od většinové společnosti. Mnohem úspěšnější strategií, která nejlépe vystihuje slovinskou zkušenost, je však integrace: přistěhovalci dělali vše, co bylo v jejich silách, aby v Novém světě uspěli, a osvojovali si kulturu i jazyk dominantní společnosti, přičemž si zároveň dokázali zachovat prvky svého dědictví (nebo k němu alespoň pozitivní vztah). 220 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America Naším cílem je proto prozkoumat, do jaké míry se mezi ranými slovinskými přistěhovalci zachoval mateřský jazyk (u mladších generací jde o jazyk dědictví). To závisí na řadě faktorů, od velikosti přistěhovalecké komunity až po způsoby, jakými se jazyk předává z generace na generaci, což vede buď k udržování jazyka, jazykovému posunu, nebo dokonce k jeho zániku. Z pochopitelných důvodů jsou také představeny způsoby, jimiž jejich jazyk ovlivňuje angličtina. Zkoumá se přejímání slov a přepínání kódů jako dva odlišné typy bilingvního diskurzu, které obvykle užívají různé generace, stejně jako odchylky od slovinské normy pod vlivem angličtiny ve slovinských částech dat. Zohledňují se všechny variety slovinštiny, avšak v souladu s tématem tohoto článku zůstává hlavní pozornost věnována výskytu různých rysů regionálních a místních slovinských dialektů zjištěných v řeči informantů. 2. STRUČNÝ HISTORICKÝ A SOCIÁLNÍ PŘEHLED SLOVINSKÉ IMIGRACE DO SEVERNÍ AMERIKY S výjimkou několika jednotlivců se většina Slovinců přestěhovala do USA ve dvou velkých migračních vlnách: první proběhla mezi přelomem 19. století a rokem 19241, kdy přicházeli za prací, a druhá po druhé světové válce, kdy šlo o politické emigranty. Usadili se v různých částech Spojených států, přičemž největší komunita vznikla v Clevelandu ve státě Ohio2. V Kanadě je z hlediska velikosti jejím protějškem Toronto3 v Ontariu, kde se po druhé světové válce usadila většina přistěhovalců. V 60. a 70. letech 20. století přišlo do obou zemí více přistěhovalců za prací, jejich počet však byl většinou zanedbatelný. Raní přistěhovalci žili v oddělených komunitách, kde vybudovali síť etnických organizací, které sloužily jako svépomocná sdružení i centra kulturního života. Mimo práci se většinou dokázali dorozumět slovinsky; jejich děti, které však využívaly americký či kanadský vzdělávací systém, se naučily anglicky, společensky i ekonomicky postoupily a následně se odstěhovaly na předměstí. Tento 1 V roce 1924 přijaly Spojené státy imigrační zákon, který výrazně omezil počet nových přistěhovalců. 2 Podle údajů ze sčítání lidu žilo v Clevelandu v roce 1910 14 332 Slovinců, takže tehdy šlo o třetí největší slovinské město na světě (po Lublani a Terstu). Dnes žije v Clevelandu přibližně 50 000 lidí, kteří se hlásí ke slovinskému původu. 3 V Torontu žije přibližně 10 000 lidí slovinského původu. Straipsniai / Articles 221 NADA ŠABEC, MIHAELA KOLETNIK Tento trend se u mladších generací zesílil; z jazykového hlediska jsme v důsledku toho pozorovali typický cyklus tří generací, během něhož slovinštinu z velké části vytlačila dominantní angličtina. Jedinou generací, která je dosud (alespoň částečně) bilingvní, je tedy druhá generace, zatímco mladší generace ovládají jazyk svého dědictví buď velmi nedostatečně, nebo vůbec. Rozsáhlý výzkum provedený v Clevelandu, Washingtonu, DC, Laguna Niguel v Kalifornii, Torontu v Ontariu a Vancouveru v Britské Kolumbii (Šabec 1995, 199, 2006, 2011, 2016; Šabec, Koletnik 2017) však ukazuje, že přinejmenším na symbolické úrovni hraje jazyk nadále důležitou roli v jejich etnické identifikaci. Totéž platí o kultuře: většina se považuje za Američany či Kanaďany, ale zároveň vyjadřuje hrdost na své slovinské kořeny. 3. VÝZKUMNÝ DESIGN V souladu s cílem našeho výzkumu jsme se rozhodli porovnat mluvený diskurz informantů pocházejících z různých částí Slovinska, tedy těch, kteří mluví různými dialekty. Slovinština je mimořádně heterogenní jazyk (Toporišič 200). Zahrnuje standardní a nestandardní variety; k prvním patří kodifikovaná formální spisovná varieta, označovaná jako standardní slovinština (užívaná v celostátním měřítku, zejména v písemném projevu), a standardní hovorová varieta, zatímco druhé tvoří regionální hovorové variety a místní dialekty. Ve Slovinsku se mluví více než padesáti různými dialekty a ideálně by naše studie zahrnovala všechny. Je možné, byť nepravděpodobné, že náš probíhající výzkum přinese takto komplexní data; naše výzkumná strategie však spočívala v analýze dialektu, kterým mluvili náhodně vybraní respondenti. Abychom nepřekročili rámec tohoto článku, a přitom představili dialekty, které podle našeho názoru vykazují nejvýraznější rozdíly, vybrali jsme dialekty z Prekmurje, Štýrska, Rote, Notranjska a Mariboru. Naším cílem bylo zjistit, který z vybraných dialektů se zachoval nejlépe a konkrétně které dialektální rysy převažují v řeči informantů. Snažili jsme se také zahrnout příslušníky různých generací a provést výzkum ve dvou prostředích: v Clevelandu, jakožto největší slovinské americké komunitě, a ve Vancouveru4, jakožto jedné z nejmenších kanadských komunit. Cílem bylo odhadnout význam velikosti a životaschopnosti komunit pro jazykové chování jednotlivců účastnících se této studie a určit, do jaké míry jazyk těchto 4 Ve Vancouveru žije přibližně 2 000 Kanaďanů slovinského původu, z nichž 400 je aktivními členy jediné etnické organizace – Slovinské společnosti ve Vancouveru. 22 Acta Linguistica Lithuanica LXXVII Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America jednotlivců je odrazem etnojazykové vitality komunit (Giles, Bourhis, Taylor 1977; Ehala 2009). Data pro naši analýzu jsme získali prostřednictvím rozhovorů a vyprávění zaznamenaných na magnetofon; jejich interpretaci podporuje zúčastněné pozorování během terénního výzkumu provedeného na podzim roku 2016. Rozhovory sestávaly z otázek týkajících se imigrace respondentů, jejich socializačních vzorců a etnických aktivit, jakož i jejich užívání jazyka a postojů k němu (rozhovory o různých tématech s různými komunikačními partnery ve formálním i neformálním prostředí).5 Byly polostrukturované, aby respondenti mohli jednotlivá témata rozvést a svobodněji sdílet své osobní zkušenosti. Ačkoli by větší počet respondentů poskytl komplexnější sociolingvistický obraz zkoumaných komunit6, rozhodli jsme se v zájmu podrobnější jazykové analýzy zkoumat pouze data shromážděná od sedmi jednotlivých mluvčích (kteří se však zdáli být poměrně reprezentativní pro své komunity). Bylo zaznamenáno devatenáct hodin materiálu, přičemž průměrná délka rozhovoru činila 2,3 hodiny. Zjištění jsou představena podle generace (tří) a dialektu. Ve všech případech jsou zjištěné nářeční rysy uvedeny spolu s jejich ekvivalenty ve spisovné slovinštině (SS). Důraz je kladen na fonologii, částečně na morfologii a syntax a také na různé způsoby, jimiž angličtina ovlivňuje slovinštinu našich informantů. 4. LINGVISTICKÁ ANALÝZA SHROMÁŽDĚNÝCH DAT 4.1. Imigranti první generacest Ze čtyř informantů patřících k první generaci jeden žije v Clevelandu a hovoří prekmurským dialektem, zatímco zbývající tři pocházejí z Vancouveru; dva z nich hovoří rotánským dialektem a jeden regionálním hovorovým jazykem města Mariboru. Všichni jsou ekonomičtí imigranti a do USA/Kanady přišli koncem 50. a počátkem 60. let. 5 Podobné otázkám z dotazníku použitého při clevelandské studii (Šabec 1997). 6 Například clevelandská studie (Šabec 1997) vycházela z údajů shromážděných od 200 respondentů. Straipsniai / Articles 223 NAD ŠABEC, MIHAELA KOTNIK 4.1.1. Prekmurský dialekt Naše informantka přišla do Clevelandu s velmi omezeným formálním vzděláním ve slovinštině (základní škola), ve studiu však pokračovala ve Spojených státech, kde získala osvědčení o rovnocennosti středoškolského vzdělání. Nyní je v důchodu, dříve však pracovala jako sekretářka v soukromé firmě. Stále se velmi aktivně zapojuje do etnického života komunity a má mnoho společenských kontaktů s dalšími Slovinci, především s těmi, kteří hovoří stejným dialektem jako ona. Prekmurský dialekt patří do panonské nářeční skupiny a hovoří se jím na nejvýchodnějším území Slovinska. Používá se také v některých vesnicích východně a severně od Radgony v Rakousku a podél řeky Ráby (v takzvaném regionu Porabje) v Maďarsku. Tento dialekt, který v minulosti pomáhal zachovávat slovinský ráz oblasti podél řeky Mury, je mezi místními obyvateli pevně zakořeněn a představuje nejvýraznější symbol prekmurské identity7. Není proto divu, že je mezi slovinskými imigranty v Clevelandu nejlépe zachovaným dialektem. V rozhovoru s naší informantkou byly zjištěny následující nářeční rysy: (1) typické nářeční umístění přízvuku se všemi případy jeho posunu (např. začne ‚začíná‘, spis. slov. začne) a krátké samohlásky, které se mohou vyskytovat v kterékoli slabice slova (např. razméš ‚rozumíš‘, spis. slov. razumeš);8 (2) přítomnost všech samohlásek typických pro prekmurský dialekt spolu s nářečními dvojhláskami [e̯i] namísto praslovanského jatu (např. sve̯it ‚svět‘) a [o̯u] namísto praslovanského dlouhého /o/ (např. šo̯ula ‚škola‘) a nosového /ǫ/ (např. sout ‚soused‘); nářeční [ü] namísto /u/ (např. drügi ‚jiný‘), [ö] namísto /u, i/ v sousedství sonanty /r/ (např. vöra ‚hodina‘, šörki ‚široký‘) a [ü] vzniklé z vokalického /l̥/ (např. puno ‚plný‘, vuk ‚vlk‘), (3) praslovanské dlouhé /a/, které v dialektu zůstává otevřené (např. dva ‚dva‘), zatímco krátké /a/ je zaokrouhlené (např. bråt ‚bratr‘). Odchylky od dialektu směrem ke spisovné slovinštině jsou poměrně vzácné a zahrnují občasné užití následujících jevů: monoftongů namísto 7 Po krátkém období samostatnosti pod vládou slovinského knížete Kocelje žili Prekmurští Slovinci pod uherskou nadvládou (874–1919). Byli také vystaveni chorvatsko-kajkavskému vlivu. Navzdory velmi obtížným historickým okolnostem se jim podařilo zachovat svou etnickou a jazykovou identitu a dnes mají dokonce literaturu psanou v prekmurském dialektu. Trianonská smlouva (1920) přiřkla větší část území mezi řekami Murou a Rábou Slovinsku, zatímco devět vesnic podél Ráby zůstalo v Maďarsku. 8 Používají se standardní diakritická znaménka: čárka (´), oblouček (˘) a cirkumflex (ˆ) označují místo přízvuku. Čárka navíc označuje délku a zavřenost e a o, oblouček krátkost a otevřenost e a o a cirkumflex délku a otevřenost e a o. Polosamohláska se zapisuje jako ə. 224 Acta Linguistica Lithuanica LXXVII Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America nářečních dvojhlásek (např. to ‚tento‘ namísto nářečního tou, snek ‚sníh‘ namísto nářečního snejk), nezaokrouhlené místo zaokrouhlené výslovnosti u (např. tu ‚zde‘ namísto nářečního tü) a standardněslovinského přízvuku (např. lepó ‚pěkný‘, samo ‚jen‘ namísto nářečního lépo, samo). Souhlásky se zpravidla vyslovují nářečně; výjimky se občas vyskytují pouze u /x/, /v/ a /m/. V nářečí je /x/ buď němé, nebo se nahrazuje /j/, někdy se však vyslovuje jako ve spisovné slovinštině (např. odili ‚šli‘, stra ‚strach‘ namísto nářečního odili, straj). /v/ před neznělou souhláskou ztrácí svou sonornost, ve vzácných případech však může zůstat sonorní jako ve spisovné slovinštině (např. v̩kup ‚spolu‘ namísto nářečního fk̩up). Pokud jde o /m/, v nářečí se nahrazuje /n/, někdy se však vyslovuje stejně jako ve spisovné slovinštině (např. tam ‚tam‘ namísto nářečního tan). Ve všech případech pozorujeme užívání nářečních flektivních vzorců. To se týká skloňování, časování i stupňování přídavných jmen. Odchylky se vyskytují u podstatných jmen mužského rodu v jednotném čísle v lokálu, kde se občas užívá koncovka -u spisovné slovinštiny namísto nářeční -i (např. v domu ‚v domě‘ namísto nářečního v domi). Totéž platí pro podstatná jména ženského rodu v jednotném čísle v instrumentálu, kde se nářeční koncovka -of (< -ov) občas nahrazuje spisovněslovinskou koncovkou -o (z matero ‚s matkou‘ namísto nářečního z materof). Nářečí zachovalo všechny tři rody i užívání dvojného čísla. Mezi typické nářeční rysy patří také částicové konstrukce, zvolací věty, citoslovce, původní nářeční příslovce (např. enok ‚jednou‘, nes ‚dnes‘, nikaj ‚nic‘, ple ‚dříve‘, rano ‚brzy‘, sigar ‚vždy‘, zajtra ‚ráno‘), částice (např. šče ‚ještě‘, ve(j) ‚ale‘) a spojky (např. ka ‚že‘, dokič ‚dokud‘, da ‚když‘). Podobně se setkáváme s různými druhy opakování a bohatou panonskou slovní zásobou (např. belece ‚vejce‘, betéžen ‚nemocný‘, deca ‚děti‘, gučati ‚mluvit‘, iža ‚dům‘, bit ‚oběd‘, znati ‚vědět‘). Zajímavé je, že některé spisovněslovinské lexémy, jako komar, koruza, tukaj, jsou nahrazovány nejen svými nářečními ekvivalenty, například sumic, kukrca, eti, ale občas také germanismy. Ty byly do prěkmurského nářečí přejaty již v období staré a střední horní němčiny (např. cuk ‚vlak‘ ← něm. Zug, cukar ‚cukr‘ ← něm. Zucker, gušno ‚jistě‘ ← střhn. gewis, janka ‚sukně‘ ← něm. Janker ‚druh oděvu pro muže nebo ženy‘, kufer ‚kufr‘ ← něm. Koffer, lager ‚tábor‘ ← něm. Lager, penezi ‚peníze‘ ← stnh. pfennig ‚mince‘, probati ‚zkoušet‘ ← něm. probieren, zlata ‚příbuzní‘ ← stnh. slata, střhn. slate, slat ‚kmen‘). Straipsniai / Articles 225 NADA ŠABEC, MIHAELA KOLETNIK 4.1.2. Rotské nářečí Rotským nářečím se mluví v rozsáhlé kopcovité a zalesněné oblasti západně od hlavního města Lublaně. V době slovanského osídlení byla tato oblast poměrně řídce zalidněná. Naši dva informátoři jsou manželé. Mluví místním nářečím Vrhnika, které patří k horjulejskému nářečí, jednomu ze šesti poněkud odlišných nářečí tvořících rotskou nářeční skupinu. Horjulejské nářečí si zachovalo tonemické i kvalitativní protiklady. Podobá se spisovné slovinštině tím, že jeho samohláskový systém tvoří monoftongy; jedinou výjimkou jsou dvojhlásky [je] a [wa], které se užívají namísto dlouhého a otevřeného /e/ a /o/. Oba informátoři mluví ústní podobou střední slovinštiny, do níž se prolínají prvky jejich rodného nářečí. To se dalo očekávat, protože před emigrací do Kanady jeden z nich absolvoval střední školu a druhý vysokou školu v Lublani. Pracovali jako zdravotnický technik a účetní s odbornou kvalifikací, nyní jsou však v důchodu. Mají několik slovinských přátel, ale nijak zvlášť se nesnaží zapojovat do etnických aktivit. Ačkoli ztratili nářeční tonemické rysy, kvalitativní rysy si zachovali. V jejich řeči se nevyskytují nářeční dvojhlásky; místo nich vyslovují spisovenské monoftongy, například kosa ‚kosa‘ (nářečně kusa) a sestra ‚sestra‘ (nářečně sestra). Pro jejich regionální hovorový jazyk je typická zjednodušená syntax i redukce přízvučných krátkých samohlásek na polosamohlásky (např. jəs < ‚já‘, təm ‚tam‘, bəˈl ‚víc‘), stejně jako zánik nepřízvučných samohlásek (zlo ‚velmi‘, to ‚tak‘, človk ‚člověk‘) a užívání hovorových germanismů (např. familja ‚rodina‘, penzija ‚důchod‘, pajzl ‚zaplivaná místnost‘). Hovorové rysy informátorů se mísí s nářečními. Přízvučné krátké /i/ a /u/ v zavřených slabikách a /i/ se tak vyslovují jako polosamohlásky (např. nəč ‚nic‘, kəp ‚hromada‘, (so) bə ‚byli‘). Uplatňují také takzvané »akanje«, tedy změnu nepřízvučného /o/ v /a/ (např. šasdi ‚spolužáci‘, z bratam ‚s bratrem‘). K dalším nářečním rysům patří zánik slabikového koncového /i/ v příčestích množného čísla na -l a v nominativu množného čísla přídavných jmen (např. začel ‚začali‘, poslal ‚poslali‘, dobr ‚dobří‘), výslovnost slabikových koncových -el, -il a -ev jako [u] (např. reku ‚řekl‘, kupu ‚koupil‘, cerku ‚kostel‘), redukce nepřízvučného /a/ po přízvučné slabice (např. bogat < bogat ‚bohatý‘) a palatalizace palatálních souhlásek (např. pela < pela ‚řídila‘, zamenal < zamenja ‚změnili‘). V morfologii se nářeční vliv projevuje změnou podstatných jmen středního rodu na mužský rod (např. (vsak) let < (vsako) leto ‚(každý) rok‘), zánikem dvojného čísla (např. to sta ble obe dve lepe punce ‚byly to dvě hezké dívky‘) a užíváním krátkých 9 Nářečí byla pojmenována podle německého slova reuten, které znamená ‚mýtit lesy‘. 26 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America infinitivní tvary (např. moram rečt „musím říct“, smo hoteli ustvar „chtěli jsme vytvořit“). 4.1.3. Mariborské regionální hovorové nářečí Je třeba poznamenat, že jazykem, kterým se mluví ve městě Mariboru, není nářečí, nýbrž regionální severní štýrské hovorové nářečí. Jde ve skutečnosti o nadnářeční varietu, která na celostátní úrovni plní funkce podobné funkcím standardní slovinštiny. Je výsledkem přímého průniku štýrské a panonské nářeční skupiny; první z nich je s Mariborem v kontaktu na jihu a západě, druhá na severu a východě. Naše informátorka se narodila v Mariboru, kde také absolvovala střední školu. V Kanadě nastoupila na vysokou školu a před odchodem do důchodu pracovala jako nezávislá interiérová designérka. Je velmi aktivní ve společenském a etnickém životě komunity. Její data vykazují následující rysy typické pro mariborské hovorové nářečí: (1) nedávné (nářeční) posuny přízvuku (např. láhko „snadno“, préveč „příliš mnoho“, príšla „přišla“ namísto SSl. lákọ, prevèč, prišla) a dvojitý přízvuk ve složených slovech (např. obratóvȯja „mistr“, SSl. obratovȯja); (2) ztrátu kvalitativních kontrastů a kolísání kvality samohlásek, kdy jsou přízvučné e a o, vyslovované ve standardní slovinštině jako otevřené fonémy, vyslovovány jako velmi zavřené samohlásky; (3) ačkoli standardní slovinština i mariborská mluva obsahují pouze monoftongy, vlivem nářečí, která jsou s Mariborem v těsném kontaktu, naše informátorka příležitostně používá také diftongy a střídá monoftongy s diftongy (např. res – rȇs „opravdu“, šola – šọ́la „škola“, leto – lẹ́to „rok“, dobro – dùbro „dobře“). U nepřízvučných samohlásek pozorujeme určitou moderní redukci samohlásek, zatímco souhláskový systém vykazuje nářeční reflexy v případě palatálního /lʲ/ (např. posla „postel“, prijatel „přítel“ namísto SSl. postelja, prijatelj). Souhláska /nʲ/ se v nářečí nepalatalizuje, ale vyslovuje se stejně jako ve standardní slovinštině (např. z njimi „s nimi“, življenje „život“). Sonant v před nesonorantními souhláskami a na konci slova se vyslovuje jako [f], podobně jako v severních štýrských a panonských nářečích (např. fse „všechno“, fsaki „každý“). Totéž platí pro nářeční výslovnost nepřízvučného -l v mužských příčestích (např. reko „řekl“, oženo „oženil se“ namísto SSl. rekel, oženil). Podstatná jména středního rodu v množném čísle se převádějí do ženského rodu (např. jaboke „jablka“, okne „okna“ namísto SSl. jabolka, okna). Vyskytuje se také tendence používat ženskou koncovku -a v mužských skloňovacích paradigmatech, ačkoli se tyto tvary střídají se standardními slovinskými koncovkami -i (např. v bazenih „v bazénech“, po domovah „v domovech“). Podobně pozorujeme souběžnou existenci nářečních a standardních Straipsniai / Articles 227 NADA ŠABEC, MIHAELA KOLT NIK koncovek v dativu a lokálu jednotného čísla podstatných jmen mužského rodu a v instrumentálu množného čísla podstatných jmen mužského rodu; standardní koncovky –u a –ov se tedy používají vedle nářeční koncovky –o (na uho „nahoře“ – proti boncu „ke konci“; šest tedno „šest týdnů“ – šest mescov „šest měsíců“). V posledním příkladu u ov >z pozorujeme ztrátu sonority. Všímáme si také ztráty duálu (např. Midve pa sma nemško govorile < Midve pa sva nemško govorili. „My dvě jsme mluvily německy“), regionálních nestandardních krátkých infinitivů, slovesné koncovky 1st osoby –ma namísto –va (např. delama namísto SSl. delava „my dvě pracujeme“), vyjadřování vůle pomocí sloves vyjadřujících schopnost, zdvojování ukazovacích zájmen a záporné částice (např. tota „toto“, ne-na „ne“ namísto SSl. ta, ne) a nahrazování vztažného zájmena ki spojkou ko (např. To je pa tisti človek, ko je nas apikal „To je ten člověk, který nás vyzvedl“ namísto SSl.) nebo tázacím zájmenem kaj (např. Tisto, kaj je dobila, je nam da „Co dostala, to nám dala“). Dále pozorujeme užívání časové příslovce gda(j) namísto časové spojky ko (např. To sn lahko opravla, gda(j) sn kaj delala „To jsem mohla použít, když jsem něco dělala“) a příležitostné užívání některých dalších regionálních příslovcí a zájmen (např. not „uvnitř“, pol „pak“, par „několik“, najpru „nejprve“, večgdo „mnoho lidí“). Vzhledem k tomu, že německá komunita hrála významnou roli v politickém, kulturním, hospodářském i každodenním životě Mariboru,10 není překvapivé, že se v jazyce naší informátorky projevuje také vliv němčiny. Ten se projevuje častým užíváním spojení příslovce a slovesa (např. vun vleki „vytáhli“, něm. ausziehen; so vun podali „rozeslali“, něm. aussenden), stejně jako přejatými slovy (např. bana „vana“, něm. Wanne; koštati „stát (o ceně)“, něm. kosten; špricati „stříkat“, něm. spritzen) a kalky (např. sem delala na tisti sliki „pracovala jsem na tom obraze“, něm. Ich habe an diesem Bild arbeiten; On mi je vedno vse težko naredo „vždy mi všechno ztěžoval“, něm. Er hat mir immer alles schwer gemacht). 4.2. 2nd generace 4.2.1. Štýrské nářečí Náš informátor se narodil v obci nedaleko Celje, vystudoval střední školu a emigroval do Kanady, kde pokračoval ve studiu na vyšší odborné škole a univerzitě. Je právník, je v určitém kontaktu se Slovinci, ale není 10 V období 1864–1946 žila v Mariboru německá i slovinská etnická komunita. S druhou světovou válkou ztratilo německé obyvatelstvo většinové postavení. 28 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America zvláště aktivní v etnické komunitě, převážně kvůli nedostatku času. Její nářečí patří do skupiny štýrských nářečí, konkrétněji k savinjskému nářečí. Ve srovnání s přistěhovalci první generace vykazují údaje od naší informátorky narozené v Americe, která žije v Clevelandu v etnicky smíšeném manželství, vyšší míru vlivu angličtiny (syntax, slovní zásoba, střídání kódů). Její slovinština, kterou se naučila od rodičů, však vykazuje následující nářeční rysy: ztrátu kvalitativních protikladů (např. jáz ‚já‘, več ‚více‘, sploh ‚vůbec‘ namísto SSl. jàz, več, splòh) a nářeční posuny přízvuku (např. rójena ‚narozená‘, sámo ‚pouze‘, tézko ‚těžce‘ namísto SSl. rojéna, samó, težkó), které jsou typické pro většinu štýrských nářečí; dobře zachovaný nářeční dvojhláskový zvuk [ie], užívaný místo starého praslovanského akutového vokálu jat (např. cesta ‚silnice‘, lieto ‚rok‘, smo meli ‚měli jsme‘); některé případy moderní redukce vokálů (např. mela ‚měla jsem‘, učitla ‚učitelka‘, tak ‚tak‘ namísto SSl. imela, učiteljica, tako), nářeční reflexy palatál /ľ/, /ń/ (např. prijatl ‚přítel‘ namísto SSl. prijatelj, knjiga ‚knížka‘ namísto SSl. knjiga) a nepřízvučné -l na konci slova v mužských příčestích (např. prišu ‚přišel‘, reku ‚řekl‘ namísto SSl. prišel, rekel). Podstatná jména středního rodu v množném čísle přecházejí k ženskému rodu (např. leta ‚roky‘ namísto SSl. leta) a dvojné číslo se vytrácí. V lokálu podstatných jmen mužského rodu typicky používá nářeční koncovku -i (např. v Celji namísto SSl. v Celju), krátké infinitivy (např. hočem govorit ‚chci mluvit‘), spojení příslovce + slovesa a neurčitý člen en před podstatnými jmény. Poslední dva jevy lze přičíst kontaktu s němčinou (např. ven skočiti ‚vyskočit‘, Germ. aufspringen; pride en pater ‚potom přijde otec‘, Germ. ein Priester kommt). Nářeční příslovce jsou rovněž dobře zachována (např. fčeri ‚včera‘ namísto SSl. včeraj, pro ‚nejprve‘ namísto SSl. najprej, tuki ‚zde‘ namísto SSl. tukaj). Místo spisovnoslovinské časové spojky ko se používá gdaj (např. Gdaj smo bli v šoli ‚Když jsme byli ve škole‘). Kromě toho je nářeční slovní zásoba protkána germanismy (např. fabrika ‚továrna‘, Germ. Fabrik, šparali ‚šetřili‘, Germ. sparen, štrudl ‚jablečný závin‘, Germ. Strudel). 4.3. rd generace 4.3.1. Nářečí Notranjské (Vnitřní Kraňsko). Nářečí, kterým se mluví v oblasti Notranjské (Vnitřního Kraňska), je jedním z devíti nářečí širší skupiny přímořských (Primorských) nářečí. Mluví se jím v nejzápadnější části slovinského etnického území. U těchto nářečí jsou patrné stopy kontaktu se sousedními románskými jazyky, zejména v syntaxi, slovní zásobě a prozodii. Straipsniai / Articles 229 NADA ŠABEC, MIHAELA KOTNIK Naši dva informátoři, kteří žijí ve Vancouveru, jsou bratr a sestra a slovinsky umějí jen velmi omezeně. Oběma je kolem dvaceti let a studují. Jako děti tančili ve folklorním souboru, ale kvůli nedostatku času s tím přestali. Mluví anglicky a trochu slovinsky se naučili od své babičky, mluvčí notranského dialektu, a také při docházce do kurzů slovinského jazyka v mladším věku. Nejvýraznější dialektální rysy se projevují ve výslovnosti a patří k nim: monoftong /u/ namísto praslovanského pevného dlouhého /o/ (např. kaku „jak“, lepu „krásný“), dialektální dlouhé zavřené /e/ namísto dlouhého otevřeného /e/ ve spisovné slovinštině (např. žena „žíznivá“ namísto spisovného slovinského žena), slovní /g/ vyslovované jako sonorní velární [ɣ] (např. boɣ „Bůh“), monoftongizace, krátké infinitivy a zánik duálu (např. dve hčerke „dvě dcery“). Občas se uchylují k románské stavbě věty (např. Kličem se Marija „Jmenuji se Marija“ namísto spisovného slovinského Ime mi je Marija „Mé jméno je Marija“). Rysy spisovné slovinštiny se projevují především v kvalitativních protikladech samohlásek, v nahrazování dialektálních diftongů /ie, uo, ie, uo/ spisovnými slovinskými monoftongy,¹¹ v bilabiální výslovnosti sonorní souhlásky /v/ a v zachování palatalizovaných /l, n/ (např. Ljubljana, njiva „pole“). Ve většině případů se však /l/ vlivem angličtiny vyslovuje jako [l] (např. hvala lepa „Moc děkuji“). Jejich slovní zásoba obsahuje jak dialektální, tak hovorové lexémy (např. južna „oběd“, korajža „odvaha“, brihten „chytrý“), ale také slova spisovné slovinštiny (např. čaj „čaj“, dober dan „dobrý den“, družina „rodina“, hvala „děkuji“, lahko noč „dobrou noc“, prosim „prosím“, stara mama „babička“) a samozřejmě také anglická slova. 4.4. Vliv angličtiny Jazyk všech informátorů je přirozeně ovlivněn angličtinou jako dominantním jazykem jejich prostředí. Míra tohoto vlivu v řeči jednotlivých informátorů se liší, stejně jako jeho podoba. Hlavním kritériem těchto rozdílů je generační příslušnost informátorů, a proto neuvádíme příklady pro každý zkoumaný dialekt, nýbrž podle typu promluvy zjištěného v datech. V případech, kdy se slovinština a angličtina užívají v přímém kontaktu, jde o 11 Výjimkou je dialektální výslovnost [uə] namísto /ə/ ve slově napoti, „na cestě“. 230 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America především o přejímání a střídání kódů12. Stopy vlivu angličtiny se však mohou objevovat i v těch částech promluvy, které jsou pronášeny výhradně slovinsky. Zatímco první jevy ovlivňují především slovní zásobu, druhé souvisejí spíše se syntaktickými a morfologickými odchylkami od slovinské normy. 4.4.1. Přejímání Přejímání je typické pro přistěhovalce první generace, zejména pro ty starší, kteří přišli do Severní Ameriky bez znalosti angličtiny a zpočátku mohli fungovat pouze ve svém mateřském jazyce. Když se však setkali s jevy, pro něž neměli vlastní slovo, nebo se slovy užívanými velmi často, jednoduše přejímali anglické lexémy a připojovali k nim slovinské přípony. Takové kombinace, fonologicky a morfologicky přizpůsobené slovinštině, nijak nevybočovaly a ve skutečnosti fungovaly jako jakákoli jiná slovinská slova. Příklady: (1) In tam sem se tudi potem retjrala, you know. (retire + -ala označuje příčestí minulé, sg. fem.) „A tam jsem také potom odešla do důchodu.“ (2) Zajímavou obměnou tohoto poměrně běžného procesu je následující příklad, v němž jsou složky frázového slovesa pick a up použity v opačném pořadí a utvářejí jediné sloveso appik. To je pa isti, ki nas je appikal. (pick up > up pick + -al označuje příčestí minulé, sg. masc.) „To je ten, kdo nás vyzvedl.“ (3) Další zajímavý případ zahrnuje falešného přítele krem(a), který se užívá ve významu slovinského smetana. Slovinština používá slovo krema v obecnějším významu „krém“, nikoli však pro mléčný výrobek přidávaný do kávy, o němž je řeč v následujícím příkladu. Te maſte pa krem. O, krema si pa le natočte. (cream > krem; krem + -a označuje genitiv sg. masc.) „Tady máte smetanu. Klidně si tu smetanu nalijte.“ (4) Finally, it is not unusual to come across calques, word-by-word translations from English such as the one below. Jaz sem pred leti vzel kurs o kanadski zgodovini. (instead of Sem obiskoval tečaj o kanadski zgodovini. – I attended a course on Canadian history). ‘Years ago I took a course on Canadian history.’ 12 Dvojjazyčné promluvy byly tématem mnoha studií a jejich konkrétní podoby byly vymezeny různými způsoby v závislosti na zvoleném přístupu (např. sociálním, pragmatickém, funkčním či strukturálním). Výsledkem jsou často protichůdné, nekonzistentní a/nebo překrývající se definice a terminologie. V této studii jsme přijali Polackovo (1981) pojetí přejímání a střídání kódů. Podrobnou diskusi tohoto tématu naleznete v Šabecově kapitole o střídání kódů v publikaci Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS) (2009: 312–327). Straipsniai / Articles 231 NADA ŠABEC, MIHAELA KOLETNIK 4.4.2. Přepínání kódů Přepínání kódů je typičtější pro 2nd a mladší generace. Zahrnuje střídavé užívání slovinštiny a angličtiny buď uvnitř věty, nebo mezi větami. Na rozdíl od přejímání nedochází k žádné adaptaci, tj. oba jazyky zůstávají oddělené. Příklady: (1) (1) In na letališču. mednarodnem letališču, ne, je ta Reed? Co, jaké je jeho křestní jméno? (přepínání kódů mezi větami, jedna věta je ve slovinštině a druhá v angličtině) ‚A je to na letišti, na mezinárodním letišti, že, u Reeda? Co, jaké je jeho křestní jméno?‘ (2) Jas nisem dokonalý, ale snažím se, jak nejlépe umím. (přepínání kódů uvnitř jediné věty). ‚Nejsem dokonalý, ale snažím se, jak nejlépe umím.‘ (3) And zdej mam rada, da poznam žlahte tukej, da to v tom pokračujeme. (přepínání kódů uvnitř věty; také kalk mam rada – mám to rád/a místo SSL mi je všeč). ‚A teď jsem ráda, že znám své příbuzné tady, abychom v tom pokračovali.‘ 4.4.3. Vliv angličtiny na výhradně slovinský projev Týká se to především syntaxe a morfologie, kde pozorujeme časté zobecňování, přílišné zjednodušování a/nebo vypouštění slovinských skloňovacích a časovacích vzorců, slovosled podobný anglickému, nadbytečné užívání podmětných osobních zájmen, nesprávné užívání příslovcí, předložek a podobně. Příklady: (1) Oni imajo nič otroci. (SSl. Oni imajo nič otrok. Podstatné jméno v nominativu namísto genitivu). ‚Nemají žádné děti.‘ (2) Ona je nas dala knjigo. (SSl. Dala nam je knjigo. Podstatné jméno v genitivu namísto dativu; také nadbytečné užití podmětného osobního zájmena – jeho užití ve slovinštině, která je jazykem s vynecháváním podmětu, by bylo opodstatněné pouze tehdy, kdyby bylo zájmeno zdůrazněno nebo vyjadřovalo kontrast. V této větě tomu tak není; užití ona je zjevně ovlivněno angličtinou. Další stopu vlivu angličtiny lze pozorovat ve slovosledu je nas, který by ve slovinštině měl být nas/nam je). ‚Dala nám knihu.‘ (3) On je iz tukaj. (SSl. On je od tu(kaj). Místo nesprávné předložky iz se má užít od). ‚Je odtud.‘ (4) Ko smo prišli tam. (SSl. Ko smo prišli tja. Nesprávné příslovce označující místo namísto směru). ‚Když jsme tam dorazili.‘ 32 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America 5. ZÁVĚRY Analýza údajů ukazuje, jak míra a rozmanitost slovinštiny zachované v řeči informantů závisí především na jejich generaci, ale také na faktorech, jako jsou jazykové zázemí, vzdělání a kontakt s dalšími slovinsky mluvícími lidmi. Všichni čtyři informanti první generace (narození ve Slovinsku) hovoří plynně slovinsky; převládající společenskou varietou jazyka, jímž mluví, je nářečí. Ze tří zkoumaných nářečí si nejlépe zachovalo své rysy prekmurské nářečí, což je výsledkem soudržné a silné identifikační role, kterou mu přisuzují Slovinci z této oblasti. Významné je také to, že zmíněná informantka žije v Clevelandu, kde má mnohem více příležitostí stýkat se s dalšími mluvčími svého nářečí, než by měla v mnohem menší komunitě ve Vancouveru. U mluvčích nářečí Rote pozorujeme další rozměr – poměrně výrazné prvky hovorové středoslovinštiny a dokonce i některé rysy spisovné slovinštiny, což lze vysvětlit jejich vyšším vzděláním a deklarovanou zálibou ve čtení slovinské literatury. Pro čtvrtého mluvčího je naopak typické kolísání mezi mariborskou hovorovou řečí a nářečími v okolí města, jakož i některé archaismy německého původu. Slovinština informantky 2nd. generace je již slabší než slovinština informantů první generace. Její slovinština je štýrské nářečí, které se naučila od rodičů a které je smíšeno s některými prvky spisovné slovinštiny osvojenými v jazykovém kurzu v mládí. Protože žije v etnicky smíšeném manželství, kde je jazykem domácnosti angličtina, mluví většinu času anglicky. Během rozhovoru často přechází mezi oběma jazyky (na rozdíl od informantů první generace, kteří do své promluvy obvykle začleňují anglická lexémata jako přejatá slova); vliv angličtiny se navíc projevuje ve fonologických, morfologických a syntaktických odchylkách od slovinské normy v úsecích zcela slovinského projevu. U dvou informantů 3rd. generace, pro něž je angličtina již rodným jazykem, znalost slovinštiny dále klesá. Jejich vyprávění přesto obsahuje některá slovinská slova a krátké fráze, které se naučili od své babičky, mluvčí nářečí Notranjska, a v jazykových kurzech pořádaných v sále Slovinské společnosti ve Vancouveru. Jejich slovinština se tedy vyznačuje kolísáním mezi nářečím jejich babičky a spisovnou slovinštinou, jakož i relativní jazykovou nejistotou nerodilých mluvčích. Popsané jazykové chování informantů v této studii do značné míry odráží obecnou jazykovou situaci obou zkoumaných komunit. Odhaluje rozpor mezi skutečným stavem, kdy slovinsky mluví pouze starší generace, a víceméně všeobecně Straipsniai / Articles 233 NADA ŠABEC, MIHAELA KOLETNIK deklarovaným přesvědčením všech generací, že mateřský jazyk / jazyk dědictví je důležitým faktorem etnické identifikace. Ve skutečnosti tuto roli plní kultura, kterou Slovinci v Americe a Kanadě vnímají jako něco, co obohacuje jejich životy a posiluje jejich pozitivní sebepojetí. Studie tak nabízí fascinující vhled do sebepojetí slovinských přistěhovalců a jejich potomků i do složitosti vztahu mezi udržováním mateřského jazyka a pocitem etnické identity. Zdůrazňuje také význam nářečí oproti spisovné slovinštině, neboť se zdá, že pro ty, kdo slovinsky stále mluví, je nářečí autentičtějším způsobem vyjadřování. LITERATURA Berry John W. 1990: Psychology of Acculturation in Nebraska. – John J. Bremen (ed.) Nebraska Symposium on Motivation. Vol. 37: Cross-Cultural Perspectives. Lincoln: University of Nebraska Press, 201–235. Ehala Mart 2009: An evaluation matrix for ethnolinguistic vitality. – Susanna Pertot, Tom Priestly, Colin Williams (eds.) Rights, promotion and integration issues for minority languages in Europe. Houndmills: Palgrave Macmillan, 123–137. Giles Howard, Richard Y. Bourhis, David M. Taylor 197: Směrem k teorii jazyka ve vztazích mezi etnickými skupinami. – Howard Giles (ed.) Jazyk, etnicita a vztahy mezi skupinami. Londýn: Academic Press, 307–348. Koletnik Mihaela 2005: Mariborski pogovorni jezik. – Časopis za zgodovino in narodopisje 37, 245–254. Logar Tine 1996: Dialektološke in jezikoslovnozgodovinske razprave, ed. Karmen Kenda Jež. Ljubljana: ZRC SAZU. Meško Katja 2004: Ohranjanje prekmurskega narečja med slovenskimi izseljenci v Clevelandu. Diplomsko delo. Maribor: Pedagoška fakulteta. Plut Silva 2008: 50 let Slovenskega društva Vancouver/50 years of the Slovenian Society of Vancouver. Vancouver: Slovenian Society of Vancouver. Poplack Shana 1980: Sometimes I’ll start a sentence in English y termino en español: toward a typology of code-switching. – Linguistics, 581–616. Rigler Jakob 1962: Južnonotranjski govori. Ljubljana: Slovenska akademija znanosti in umetnosti. Šabec Nada 1995: Half pa pu. The Language of Slovene Americans. Ljubljana: ŠKUC, Studia Humanitatis. 234 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Heritage Language and Dialect Maintenance among Slovene Immigrants and their Descendants in North America Šabec Nada 1997: Slovene-English language contact in the USA. – International Journal of the Sociology of language 124: Sociolinguistics of Slovene, 129–183. Šabec Nada 2006: Jezik, družba in kultura: slovenščina v stiku z angleščino. – Slavistična revija 54/special issue, 327–342. Šabec Nada 2009: Code-Switching. – Vesna Muhvić, Lejla Sočanac (eds.) Linguistics, Oxford: EOLSS Publishers/UNESCO, 312–327. Šabec Nada 2011: Slovene-English language contact: teaching and learn Slovene as a mother tongue in the U.S.A. and Canada. – Sonja Novak-Lukanovič, Vesna Mikolič (eds.) Slovenski jezik v stiku: sodobne usmeritve večjezičnega in manjšinskega izobraževanja. Ljubljana: Društvo za uporabno jezikoslovje, 190–203. Šabec Nada 2016: Language, literature and ethnic identity: the case of the Vancouver Slovene community. – Annales Series Historia et Sociologia, 26/1, 75–84. Šabec Nada, Koletnik Mihaela 2017: The role of dialect in mother tongue retention of Slovene Canadians: a case study. – DiG 25, 51–67. Štumberger Saša 2009: Nekaj značilnosti govorjenega jezika Slovencev v Nemčiji. – Vera Smole (ed.), Slovenska narečja med sistemom in rabo. Ljubljana: Znanstvena založba Filozofske fakultete. Thernston Stephan 1980: Harvard Encyclopedia of American Ethnic Groups. Cambridge, MA: Harvard University Press. Toporišič Jože 2000: Slovenska slovnica. Maribor: Založba Obzorja. Udržování zděděného jazyka a dialektu mezi slovinskými přistěhovalci a jejich potomky v Severní Americe SHRNUTÍ Článek analyzuje kontakty mezi slovinštinou a angličtinou v Severní Americe a zdůrazňuje vztah mezi zachováním mateřského / zděděného jazyka a národní identitou. Podává historický, sociální a kulturní přehled slovinské imigrace do USA a Kanady, přičemž se zaměřuje především na Cleveland, největší slovinskou komunitu v Americe, a Vancouver, jednu z nejmenších komunit v Kanadě. Podrobná analýza jazykové situace v obou komunitách odhalila proces přechodu od slovinštiny k angličtině. V mnoha případech k němu dochází během tří generací: přistěhovalci první generace stále mluví slovinsky, jejich děti jsou většinou dvojjazyčné a příslušníci třetí generace již slovinsky nemluví, nebo jím mluví jen ve výjimečných případech. Slovinština však jako Straipsniai / Articles 235 NADA ŠABEC, MIHAELA KOLETNIK mateřský / zděděný jazyk zaujímá významnější místo mezi znaky národní identity (výše se umisťuje pouze kultura). Vysoké hodnocení mateřského / zděděného jazyka mezi slovinskými Američany a Kanaďany, byť v některých případech pouze symbolické, dokládá jejich úspěšnou integraci do společnosti při zachování vlastní národní identity. Lingvistická analýza se zaměřuje především na sociální variety slovinštiny, které informanti používají. Proto byli vybráni mluvčí různých dialektů a regionální hovorové podoby jazyka, aby bylo možné odhalit vztah mezi nestandardními jazykovými varietami a spisovnou slovinštinou. Údaje shromážděné během rozhovorů nahraných na diktafon ukazují, že přistěhovalci první generace mluví plynně slovinsky a používají převážně dialekt. Dialekt z oblasti Prekmurje se zachoval nejlépe, a je proto nejvýraznějším znakem regionální identity. Naproti tomu projev mluvčích východním dialektem a městskou hovorovou řečí Mariboru není čistý – nacházejí se v něm některé znaky středoslovinské hovorové řeči, a dokonce i spisovné slovinštiny. Informantka druhé generace již nemluví pouze slovinsky, ale při hovoru přechází ze slovinštiny do angličtiny. Její slovinština je směsí štýrského dialektu, který převzala od rodičů, a spisovné slovinštiny, kterou se naučila v jazykovém kurzu. Dva informanti třetí generace již považují angličtinu za svůj mateřský jazyk a slovinština je pro ně jazykem zděděným. Mluví tedy anglicky, do svého vyprávění však vkládají některá slova, která si osvojili od své babičky, mluvčí notraňského dialektu, a na jazykových kurzech navštěvovaných v dětství. Srovnání příslušníků tří generací ukazuje rychlý úbytek znalosti slovinštiny a rostoucí vliv angličtiny. U informantů narozených ve Slovinsku se to projevuje přejímkami, zatímco u účastníků výzkumu narozených v Americe nebo Kanadě střídáním jazykových kódů. V poslední skupině jsou patrné také výrazné odchylky od slovinské jazykové normy na fonologické, morfologické a syntaktické úrovni. Na základě míry zachování mateřského / zděděného jazyka můžeme tvrdit, že dialekt je hlavní jazykovou varietou u těch účastníků výzkumu, kteří mají nejlepší znalost slovinštiny. Jinými slovy, dialekt je sociální jazykovou varietou, která představuje nejautentičtější způsob vyjadřování účastníků výzkumu a je silnějším faktorem etnické a kulturní identity než spisovný jazyk. Přijato 29. srpna 2017. NADA ŠABEC Katedra anglistiky a amerikanistiky Filozofická fakulta, Univerzita v Mariboru Koroška cesta 160, SI-2000 Maribor, Slovenia [email protected] MIHAELA KOLETNIK Katedra slovanských jazyků a literatur Filozofická fakulta, Univerzita v Mariboru Koroška cesta 160, SI-2000 Maribor, Slovenia [email protected] 236 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI