Geolinguistic and Sociolinguistic Situation of Northern Samogitians of Kretinga: Dialectal Area, Use of the Dialect, Linguistic Attitudes

DALIA PAKALNIŠKIENĖ Institut litevského jazyka Oblasti výzkumu: dějiny litevského jazyka, baltská lingvistika, geolingvistika. JŪRATĖ LUBIENĖ Univerzita v Klaipėdě Oblasti výzkumu: lexikologie, dialektologie, geolingvistika. GEOLINGVISTICKÁ A SOCIOLINGVISTICKÁ SITUACE SEVERNÍCH ŽEMAITŮ Z KRETINGY: NÁŘEČNÍ OBLAST, UŽÍVÁNÍ NÁŘEČÍ, JAZYKOVÉ POSTOJE Severní Žemaité z Kretingy z geolingvistického a sociolingvistického hlediska: oblast, užívání nářečí, jazykové postoje ANOTACE Cílem tohoto článku je poukázat na parametry určující míru vitality jazykové a kulturní identity jedné nářeční komunity (konkrétně severních Žemaitů z Kretingy) v podmínkách sílící globalizace a diglosie. V souladu s teoretickým pojetím geolingvistiky jako dynamické dialektologie jsou představeny klasifikace domén navržená Antonem M. Hagenem a empirické materiály dokládající sociokulturní identitu subdialektu. Vitalitu a sociokulturní odlišnost nářeční oblasti udržuje řada faktorů, z nichž nejdůležitější roli mají tři: dostatečně rozvinutá infrastruktura, užívání nářečí a postoje založené na hodnotovém systému jeho uživatelů. Straipsniai / Articles 37 DALIA PAKALNIŠKIENĖ, JŪRATĖ UBIENĖ KLÍČOVÁ SLOVA: žemaitské nářečí, severní Žemaité z Kretingy, spisovný jazyk, geolingvistika, sociolingvistika, doména, jazykové postoje. ANOTACE Článek pojednává o tom, zda je za podmínek globalizace a diglosie (nářečí a spisovného jazyka) možná kontinuita kulturní a jazykové identity komunity hovořící jedním nářečím. Na základě teoretického pojetí geolingvistiky jako dynamické dialektologie, klasifikace domén navržené Antonem M. Hagenem a empirického materiálu je představena problematika sociokulturní identity jedné pohraniční oblasti – severních Žemaitů z Kretingy. Vitalitu a sociokulturní identitu nářeční skupiny ovlivňují různé faktory, zvláště důležité jsou však tři: dostatečně rozvinutá infrastruktura, užívání nářečí a hodnotové postoje jeho uživatelů. KLÍČOVÁ SLOVA: žemaitské nářečí, severní Žemaité z Kretingy, spisovný jazyk, geolingvistika, sociolingvistika, doména, jazykové postoje. 1. ÚVOD Geografická mobilita, urbanizace a globalizace nevyhnutelně vedou ke kontaktům mezi nářečími, které způsobují jejich nivelizaci a změny. Spisovné jazyky jsou navíc v moderním světě představiteli územní celistvosti států. Pevně zaujímají nejvyšší příčku v hierarchii jazykových variet a slouží jako veřejně uznávané jazyky veřejné správy. Ideologie jazykové standardizace převládající ve většině evropských zemí přisuzuje nářečím nižší společenskou hodnotu než spisovnému jazyku (Ramoniene (ed.) 2013). Příklady z Norska a některých dalších zemí, které tolerují nářečí v různých komunikačních prostředích, však ukázaly, že lze jazykové homogenizaci vzdorovat a zachovat jazykovou rozmanitost vědomým pěstováním jazykové tolerance a jazykových hodnot (Jahr 1997, 2008). Na konci 20th. století a na počátku 21st. století výrazně vzrostl ve světě počet výzkumů jazykové variace zohledňujících jazykové, sociální a geografické parametry. Zkoumány byly také různé aspekty vztahů mezi nářečními a spisovnými jazyky (Ferguson 1959; Haugen 1966; Labov 1972; Trudgill 1983; Hagen 1989; Auer, Hinskens 1996; Auer 2005, 2011; Edwards 2006, 2009, 2010). 38 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Geolingvistická a sociolingvistická situace severních Žemaitů z Kretingy: nářeční oblast, užívání nářečí, jazykové postoje V současnosti je v Litvě věnována značná pozornost jazykové rozmanitosti. Užívání nářečí a spisovného jazyka přitahuje také zájem badatelů (Aliūkaitė 2008; Klukienė 2013; Bakšienė 2015). Některým litevským badatelům věnovali zvláštní pozornost aspekty, jako jsou nářeční sebeuvědomění a vědomé či nevědomé jazykové postoje, zjevná a skrytá prestiž nářečí a spisovného jazyka (Venskienė 2008a, b; Aliūkaitė 2011; Vaicekauskienė, Sauverde 2012; Kačiškienė 2012; Vaicekauskienė, Aliūkaitė 2013; Kalėdienė 2013; Geržotaitė 2016; Vyniautaitė 2016).1 Tento článek doplňuje výzkum jazykové variace v Litvě tím, že představuje geosociolingvistickou situaci jednoho žemaitského podnářečí, konkrétně severních Žemaitů z Kretingy (dále v textu NSK). Cílem tohoto článku je vyzdvihnout parametry určující míru vitality jazykové a kulturní identity jedné nářeční komunity. Za tímto účelem jsou zohledněny tyto aspekty: 1) oblast, v níž se nářečí užívá, 2) užívání nářečí a 3) jazykové postoje k běžně užívanému jazyku. Výzkum představený v tomto článku vychází z projektu Moderní výzkum geolingvistiky v Litvě: optimalizace sítě a interaktivní šíření nářečních informací, který byl realizován v Litvě v letech 2011–2013.2 K prozkoumání geolingvistických a sociolingvistických aspektů nářečí byly použity metody projektu.3 K odhalení a zaznamenání sociodemografických parametrů byly použity dotazníky4 odpovídající obecným sociolingvistickým zásadám. Z údajů o místě bydliště, věku, vzdělání, národnosti, povolání, jazycích, jimiž mluvčí hovoří, jazykových postojích a dalších informacích byly sestaveny geografické, sociální a kulturní charakteristiky. Dotazník pro danou lokalitu poskytl údaje o sociokulturním dědictví, které umožnily určit míru vitality regionu. 1 V Litvě již bylo realizováno několik inovativních projektů, např. Sociolingvistická mapa Litvy: města a městečka 2010–2012 (výsledky viz ve dvou monografiích: Ramonienė (ed.) 2010, 2013) a Moderní výzkum geolingvistiky v Litvě: optimalizace sítě a interaktivní šíření nářečních informací 2011–2013 (výsledky viz v monografii: Mikulėnienė, Meiliūnaitė (eds) 2014). 2 Projekt globálního grantu č. VP1-3.1-ŠMM-07-K-01-028. Další informace viz www.tarmes.lt. 3 Další informace o metodologických otázkách viz Mikulėnienė, Meiliūnaitė (eds) 2014: 25–47. 4 Další informace o metodice sestavování dotazníků viz Mikulėnienė, Meiliūnaitė (eds), 2014: 49–62. Straipsniai / Articles 39 DALIA PAKALNIŠKIENĖ, JŪRATĖ UBIENĖ 2. DIALEKTÁLNÍ OBLAST S odkazem na tradiční klasifikaci litevských dialektů uvedenou v Lietuvių kalbos atlasas (Atlas litevského jazyka) bylo na území NSK rozlišeno 35 dialektálních bodů. Dialektální bod je chápán jako místo s největším počtem obyvatel, nejrozvinutější infrastrukturou, nejvyšší společenskou prestiží a nejvýraznějšími dialektálními rysy. Dialektální bod není jediná vesnice/komunita/městečko/město. Skládá se z centrálních i periferních lokalit (Mikulėnienė 2013). Autoři tohoto článku navštívili 35 dialektálních bodů NSK. Po shromáždění údajů pomocí dotazníku, který vyplnili všichni informanti5, se pokusili zjistit, zda respondenti ze všech tří věkových skupin mluvili v každém zkoumaném dialektálním bodě dialektem. Dotazník pro mluvčí vytvořený podle obecných zásad sociolingvistiky umožnil autorům odhalit a zaznamenat sociodemografické parametry, které dokládají užívání dialektu ve všech třech věkových skupinách ve všech dialektálních bodech s výjimkou jednoho nazvaného Serapinai, který fyzicky zanikl. Vzhledem k tomu, že zaniklý bod je obklopen živými dialektálními body, lze však vyvodit závěr, že území, na němž se podnářečí užívá, se za posledních padesát let podstatně nezměnilo. Podle primárních údajů zaniklo v Litvě téměř 11 procent dialektálních bodů (Meiliūnaitė, Švambarytė-Valužienė 2014). Na území NSK mezitím zanikla pouze 3 procenta dialektálních bodů.6 Zkoumání každého dialektálního bodu vycházelo ze sociolingvistického dotazníku pro dialektální body7 (celkem 35 dotazníků), který autorům umožnil potvrdit skutečnou existenci dialektálních bodů a stanovit rozdíly v míře jejich vitality. Po prozkoumání dialektálních bodů z hlediska jejich administrativního statusu, ekonomické, sociální a kulturní infrastruktury i jejich polohy a napojení na městské oblasti bylo vyčleněno následujících 5 skupin dialektálních bodů: Silné dialektální body (celkem 23) mají několik (nebo alespoň jednu) vzdělávacích institucí, kulturní centrum, kostel, knihovnu, obchody/kavárny/tržiště, 5 Sociolingvistický dotazník pro mluvčí č. 3 obsahoval 22 otázek, viz Mikulėnienė, Meiliūnaitė (eds) 2014: 381–384. 6 Viz situaci v 37 jazykových bodech Lietuvių kalbos atlasas (Atlas litevského jazyka), které reprezentují různé dialekty Litvy ze západní a východní Aukštaitije (Hornatiny) i jižní a severní Žemaitije (Nízké země), ve Švambarytė-Valužienė 2014. 7 Sociolingvistický dotazník pro dialektální body č. 2 obsahuje soubor třinácti otázek, viz Mikulėnienė, Meiliūnaitė (eds) 2014: 378–380. 40 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Geolinguistic and Sociolinguistic Situation of Northern Samogians of Kretinga: Dialectal Area, Use of the Dialect, Linguistic Attitudes komunitní organizace; nářeční bod má status správního střediska (188 Āl̄kas/Daugēdai, 91 Darbēnai, 218 Endriejāvas, 216 Gargždāi/Vēžāi, 94 Gintalīškē/Plātēlai, 92 Grūšlaukė, 286 Judrēnai, 90 Kalgrāužiai/Laukēmē, 154 Kālniškiai, 155 Karklēnai, 152 Kretingā, 185 Lapāi, 189 Med̄enai, 125 Misēnai/Šateikiai, 156 Plungė, 219 Rietāvas, 93 Salantāi, 250 Veiviržēnai, 124 Stropēliai/Kulūpēnai, 123 Ruginēi/Kartēna, 39 Žemātē/Lenkīmāi, 64 Vindēiai/Notēnai, 122 Žibininkāi/Rūdāičiai⁸). Nářeční body střední síly (celkem 3) mají alespoň jednu vzdělávací instituci, knihovnu a obchod, nemají však kulturní centrum – jeho funkce plní vzdělávací instituce, které zároveň stmelují členy komunity (126 Babūnēnai/Didvīčiai, 61 Įpiltis, 252 Žadvaināi). Slabé nářeční body (celkem 2): nemají vzdělávací instituce, ale mají kulturní centra, komunity, obchody a/nebo trh (153 Budriē, 186 Šakiniai/Tilvikai). Nářeční body v úpadku (celkem 6) nemají vzdělávací instituce, kulturní centra, kostely, obchody ani komunitní organizace (217 Āntkop̄tis, 251 Matāičiai, 187 Mižūičiai, 151 Pyšnāičiai, 63 Šuklēi, 220 Užpelēi). Zaniklé body (celkem 1): samotný bod již zanikl, zůstala pouze pole (62 Serapinai). Výzkum zkoumaných tradičních nářečních bodů ukázal, že většina nářečních bodů daného regionu (více než 80 procent) je pozoruhodně silná a vitální a ze zeměpisného hlediska si zachovala svá tradiční (nebo mírně posunutá) centra. Hlavním faktorem, který určoval vitalitu, postupné posouvání či úpadek nářečních bodů NSK a/nebo jejich center, jsou změny infrastruktury. Hlavními činiteli, které udržují sociokulturní zvláštnosti nářečí, jsou instituce, jako jsou škola, kulturní centrum, správní status města, knihovna, kostel, komunitní organizace, nákupní centrum, zařízení veřejného stravování, pošta aj. Správní reorganizace malých měst, osad a vesnic, uskutečňovaná zavíráním menších škol, knihoven, kulturních center a zdravotnických zařízení a jejich přesouváním do větších správních center, měla velmi negativní dopad na hmotný i duchovní život komunit a podnítila migraci i další (psycho)sociální jevy – nezaměstnanost, ztrátu pocitu sounáležitosti, alkoholismus, abychom uvedli jen několik příkladů. 8 Druhá pozice ukazuje, do kterého centra se nářeční bod přesunul. Číslování lokalit je uvedeno v Lietuvių kalbos atlasas (Atlas litevského jazyka). Straipsniai / Articles 41 DALIA PAKALNIŠKIENĖ, JŪRATĖ UBIENĖ 3. UŽÍVÁNÍ NÁŘEČÍ Další zkoumaná otázka zněla: Jak mluví lidé z Kretingy? Jaký je vztah mezi nářečím a spisovným jazykem? Byly zkoumány tři generační skupiny: mladší generace (lidé mladší 30 let), střední generace (lidé ve věku 31–49 let) a starší generace (lidé ve věku 50 let a více). Celkový počet informátorů dotazovaných a nahrávaných v rámci studie činí 300: 69 procent z nich jsou ženy (celkem 209); muži tvoří 31 procent (celkem 91). Informátoři ze starší generace představují 63 procent (188 respondentů); 20 procent (59) informátorů patří ke střední generaci a informátoři z mladší generace tvoří 17 procent (52). Celkem tak bylo vyplněno 300 dotazníků pro mluvčí a pořízeno 350 hodin digitálních zvukových záznamů z 34 sídel. V dotazníku pro mluvčí č. 3 (otázky 9, 10, 15–18) byli všichni informátoři dotázáni, který jazyk – nářečí a/nebo spisovný jazyk – volí při komunikaci s členy rodiny (s manželem či manželkou, dětmi, vnoučaty, rodiči, sourozenci a prarodiči) nebo na veřejnosti (v obchodech, různých institucích, na setkáních, v kostele, se známými či cizími lidmi, se sousedy atd.).9 Pro analýzu spisovného a nářečního jazyka (dále jen SL a DL) se jako metodologicky užitečný rámec výzkumu osvědčila teorie domén. Doména se chápe jako mimojazyková kategorie, která odkazuje spíše k činnosti než k místu a k diskurzivní situaci než k samotnému jazyku (podrobnější popis domény viz Aliūkaitė, Valikonė 2012). Různí badatelé rozlišují různé domény; tato studie však použila klasifikaci Antona M. Hagena (1989). Autor rozlišuje následující domény: 1) Instrumentální veřejné domény, jako jsou veřejné instituce, škola, region a rozhovory s cizími lidmi. 2) Domény solidarity, jako jsou sousedé, přátelé a kolegové. 3) Oddělené domény (rodina). Výzkumníci tvrdí, že jazyk užívaný v jednotlivých doménách přímo vypovídá o míře vitality jazyka. Daiva Aliūkaitė zdůrazňuje, že pokud se na SL a DL nahlíží z hlediska domén, k nimž se vztahují, připisuje se kategorii ztráty domény zcela jiná hodnota. Rozložení jazykových variet na rozdíl od užívání různých jazyků v bilingvních či vícejazyčných komunitách méně pravděpodobně poškozuje jazyk jako komunikační jednotku 9 Je třeba poznamenat, že všichni informátoři trvale žijí ve zkoumaných nářečních bodech a znají místní nářečí, s výjimkou několika respondentů z mladší generace. 42 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Geolinguistic and Sociolinguistic Situation of Northern Samogitians of Kretinga: Dialectal Area, Use of the Dialect, Linguistic Attitudes důležité pro seberealizaci a identitu konkrétní etnické komunity. Na druhou stranu, pokud jde o zachování nářečního jazyka, ztráta, řekněme, domácí domény odkazuje na zánik nářečí. Schéma rozložení SL a DL navíc ukazuje ideologickou hodnotu SL a DL v sociálním kontextu a podobně (Aliūkaitė, Valikonė 2012: 9–10). Níže jsou tedy s ohledem na klasifikaci domén navrženou Antonem Hagenem uvedeny následující výsledky rozložení DL a SL. Je třeba zdůraznit, že v tomto výzkumu byly analyzovány odpovědi respondentů vyjadřující jejich názor, zatímco objektivní pozorování nebylo použito. Otázka, nakolik odpovědi odrážejí skutečnou situaci užívání nářečí, zůstává otevřená. Zřetelně však ukazují uvědomělé postoje k užívání nářečí. 3.1. Samostatná doména (rodina) Nářeční jazyk. Osmdesát jedna procent informantů používá své nářečí při hovoru se všemi členy rodiny (celkem 244). Z nich 85 procent patří ke starší generaci (159 informantů), 80 procent ke střední generaci (47 informantů) a 67 procent k mladší generaci (35 respondentů) (viz Diagram 1). Nářečí versus standardní jazyk. Osmnáct procent informantů používá při komunikaci s některými členy rodiny jak standardní jazyk, tak nářečí (51 informantů). Čtrnáct procent respondentů patří ke starší generaci (celkem 26), 17 procent ke střední generaci (10 respondentů) a 29 procent všech informantů jsou představitelé mladší generace (15 informantů). Například představitelé starší a střední generace používají nářečí při komunikaci se všemi členy rodiny, zatímco standardní jazyk používají při komunikaci s dětmi, zejména s vnoučaty. Představitelé mladší generace používají své nářečí pouze při komunikaci s prarodiči, matkou nebo otcem. Se sourozenci naproti tomu komunikují standardním jazykem. Několik informantů ze střední nebo mladší generace uvádí, že při hovoru se svými dětmi mluví standardním jazykem, aby se jej děti mohly lépe naučit (v těchto případech jsou oba manželé Samogité). V jiných případech rodiny, jejichž členové patří k různým generacím, střídavě používají SL a DL; s některými členy rodiny se komunikuje pouze standardním jazykem, pokud jeden z manželů mluví jiným nářečím či jazykem. Straipsniai / Articles 43 DALIA PAKALNIŠKIENĖ, JŪRATĖ UBIENĖ DIAGRAM 1. Samostatná doména. Rozložení jazykového kódu Standardní jazyk. Pouze 5 informantů (celkem 1 procento) používá doma standardní jazyk; 1 z nich patří ke starší generaci (informant s vyšším vzděláním), 2 informanti patří ke střední generaci a 2 respondenti jsou představiteli mladší generace (viz Diagram 1). 3.2. Doména solidarity (sousedé, přátelé, kolegové) Dialektový jazyk. Osmdesát procent všech respondentů (celkem 241) používá ke komunikaci se svými sousedy, přáteli a kolegy pouze dialekt. Osmdesát osm procent respondentů patří ke starší generaci (celkem 166); 75 procent informantů patří ke střední generaci (celkem 44) a 54 procent respondentů představují zástupci mladší generace (28 informantů) (viz Diagram 2). Dialekt versus standardní jazyk. Standardní jazyk i dialekt používá ke komunikaci se sousedy 16 procent (celkem 47) respondentů. Standardní jazyk a dialekt střídá 12 procent respondentů ze starší generace (celkem 19); respondenti ze střední generace tvoří 29 procent (15 respondentů) a 17 procent informantů patří k mladší generaci (celkem 9). Kretingští Samogiti mluví svým dialektem s nejstarší a starší generací, zatímco ke komunikaci s mladší generací používají standardní jazyk. Volba respondentů ze starší a nejstarší generace používat standardní jazyk při rozhovoru s dětmi sousedů a mladými lidmi bývá nejčastěji určována jejich povoláním (například učitelé, kněží, knihovníci); ke komunikaci však 44 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Geoinguistic and Sociolinguistic Situation of Northern Samogians of Kretinga: Dialectal Area, Use of the Dialect, Linguistic Attitudes se svými sousedy patřícími k nejstarší a mladší generaci používají respondenti dialekt. Respondenti z poněkud větších sídel (Kretinga, Gargždai, Darbėnai, Lenkimai) uvádějí, že ke komunikaci používají buď dialekt, nebo standardní jazyk, podle toho, který jazyk či dialekt sousedé upřednostňují. DIAGRAM 2. Doména solidarity. Rozložení jazykových kódů Standardní jazyk. Pouze 4 procenta respondentů (celkem 11) používají ke komunikaci se sousedy standardní jazyk. Ze starší generace není žádný respondent, který by mluvil pouze standardním jazykem. Standardní jazyk používají výhradně 3 procenta střední generace (celkem 2) a 17 procent mladší generace (celkem 9). 3.3. Instrumentální doména (zahrnující veřejné instituce, region, školu a rozhovory s cizími lidmi) Dialektový jazyk. V instrumentální doméně používá dialektový jazyk 42 procent respondentů (viz Diagram 3). Více než polovina všech informantů (58 procent, 108 ze 188) ze starší generace používá dialektový jazyk. Pětina respondentů (20 procent, 12 z 59) patří ke střední generaci; pouze 6 procent představují zástupci mladší generace (3 z 52). Dialekt versus standardní jazyk. Přibližně polovina všech informantů NSK (52 procent, celkem 156) má v instrumentální doméně tendenci měnit jazykový kód. Více než třetina (40 procent, celkem 74) starších informantů z Kretingy střídá DL a SL, přičemž častěji dává přednost dialektu. Respondenti ze střední generace obvykle používají obojí Straipsniai / Articles 45 DALIA PAKALNIŠKIENĖ, JŪRATĖ UBIENĖ jazykové kódy – u 75 procent těchto informantů (44 z 59) bylo zaznamenáno střídání. Mezitím 73 procent informantů z mladší generace střídá DL a SL (38 z 52). DIAGRAM 3. Instrumentální doména. Rozložení jazykových kódů Spisovný jazyk. Pouze šest procent respondentů (celkem 18) hovoří výhradně spisovným jazykem. Spisovný jazyk ve veřejných institucích nebo při komunikaci s cizími lidmi používá především mladá generace (21 procent, 11 z 52). Respondenti střední generace, kteří hovoří výhradně spisovným jazykem, tvoří 5 procent (3 z 59). U starší generace je výhradní užívání spisovného jazyka velmi neobvyklé (2 procenta, 4 respondenti ze 188). Rozložení jazykových variet v instrumentální doméně úzce souvisí s ideologií: preference nářečního jazyka je vědomá a vychází z hodnot mluvčího. Například zasedání v obci Kūlupėnai probíhají v žemaitštině, která se používá také při značné části kulturních akcí. Je pochopitelné, že ve vzdělávací oblasti převládá spisovný jazyk. 4. LINGVISTICKÉ POSTOJE Preference odlišné jazykové variety v různých sférách (viz kapitola 3) je určována lingvistickými postoji a hodnotovou orientací informantů. Dotazník pro mluvčí č. 3 (otázky 18–21), použitý v tomto výzkumu, měl odhalit postoje respondentů ke komunikaci v nářečí, k textům psaným v nářečním jazyce a k lidem, kteří nářečím hovoří. Každý respondent byl dotázán, který jazykový kód by zvolil ke komunikaci se svými příbuznými a známými v soukromém/veřejném 46 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Geolinguistic and Sociolinguistic Situation of Northern Samogians of Kretinga: Dialectal Area, Use of the Dialect, Linguistic Attitudes prostoru, s neznámými lidmi ve své vlasti i mimo ni, jaká jazyková varieta by se měla používat v rozhlase nebo televizi; jak by se měly/mohly psát dopisy a SMS příbuzným a známým, publicistické a beletristické texty atd. Cílem otázky č. 21 dotazníku bylo zjistit, jak je hodnocen člověk hovořící nářečím (pozitivně, či negativně): dotazník obsahoval taková popisná klíčová slova jako krajan, málo vzdělaný, vyššího věku, respektující rodné nářečí, vlastenecky založený. Výzkum odhalil pozitivní postoje k nářečnímu jazyku, které převládají ve všech generacích respondentů ze severního žemaitského regionu Kretinga (téměř 80 procent informantů): na člověka hovořícího žemaitsky se pohlíží jako na někoho, kdo si váží svého nářečí, je vlastencem své země a konečně také svobodným člověkem. Nejpozitivnější postoje k nářečnímu jazyku vyjadřovali respondenti s vysokoškolským či vyšším vzděláním. Na lidi, kteří žemaitsky nehovoří, se pohlíží negativně – jsou považováni za lidi, kteří nejsou ani blízcí, ani upřímní.10 Představitelé starší generace připouštějí, že mluví tak, jak jsou zvyklí, protože žemaitština je jediný jazyk, který znají. Případy negativního hodnocení nářeční řeči jsou velmi vzácné; patří k nim například poznámky, že nářeční mluva je „prostá, hrubá řeč, nevhodná ke komunikaci; nářečí používají nevzdělaní lidé nebo lidé žijící na venkově“. Tak vysoká prestiž připisovaná nářečí vzbuzuje naději, že zůstane živé a přetrvá i v budoucnosti. Většina respondentů (téměř 70 procent) zaujímá pozitivní postoj k textům psaným v žemaitském nářečí. Velmi pozitivně je hodnoceno vydávání žemaitské beletrie, nářečních slovníků a různých folklorních žánrů, vtipů a krátkých etnografických příběhů. Pozitivně jsou vnímány reklamy, pozvánky na etnokulturní akce i názvy různých předmětů psané nářečím. Respondenti byli ohledně užívání nářečního jazyka v politických či ekonomických záležitostech zdrženlivější. Téměř všichni respondenti uvedli, že texty psané nářečním jazykem se čtou mnohem obtížněji, a navrhli proto „psát jednoduše“, tedy psát tak, jak se mluví. Jen několik respondentů, především učitelů, navrhlo učit mladou generaci základům psaní v žemaitštině. 10 Podobné výsledky zjistili i další výzkumníci; uveďme například analýzu nářečí v městském prostředí, kterou provedla Regina Klukiene: „[...] pro 64 procent respondentů je žemaitské nářečí nejběžnější a nejpřijatelnější. [...] Krása žemaitského nářečí se přirovnává k jednoduchosti a průhlednosti, ba i k jemnému a příjemnému jazyku, kterým se mluví s příjemnými lidmi“ (Klukiene 2013: 91–101). Straipsniai / Articles 47 DALIA PAKALNIŠKIENĖ, JŪRATĖ UBIENĖ Více než polovina všech respondentů z mladší generace (častěji muži) uvádí, že píše SMS a e-maily ve svém rodném kretingském žemaitském nářečí. Taková komunikace obvykle probíhá mezi vrstevníky, lidmi stejného nebo podobného věku; méně běžná je při komunikaci s generací rodičů. Podle respondentů píší „jednoduše“, „bez pravidel“, „tak, jak to slyší“. Tato praxe je velmi rozšířená v oblasti zahrnující severní část Kretingských Žemaitů (konkrétně Lenkimai, Šukiai, Darbėnai, Įpiltis, Grūšlaukė, Salantai, Kūlupėnai, Gintališkė, Plungė a další místa). 5. ZÁVĚRY 1. Území subdialektu se za posledních padesát let výrazně nezměnilo. Většina nářečních bodů v daném regionu (více než 80 procent) je pozoruhodně silná a životaschopná a z geografického hlediska si zachovala svá tradiční (nebo jen mírně posunutá) centra. Kontinuita nářečí a sociokulturní identity závisí na změnách infrastruktury NSK: proces administrativní reorganizace malých měst, sídel a vesnic, spojený s uzavíráním menších škol, knihoven, kulturních center a zdravotnických zařízení a jejich přesunem do větších správních center, měl negativní dopad na materiální i duchovní život komunit. 2. Užívání subdialektu ve všech doménách dává naději, že jazyková a sociokulturní identita jeho uživatelů zůstane důležitá i v budoucnu. Situace se však v jednotlivých doménách výrazně liší. Pro rozšíření nářečního jazyka má velký význam také věková kategorie. 2.1. Nářeční jazyk převládá v osobních a solidaritních doménách: přibližně 80 procent informantů používá nářečí při rozhovorech s rodinnými příslušníky, sousedy a přáteli, zatímco užívání subdialektu v instrumentální doméně dosahuje pouze 40 procent. 2.2. Poměrně malá část Žemaitů, méně než 20 procent, mění jazykový kód v osobních a solidaritních doménách, zatímco více než polovina všech respondentů, přibližně 52 procent, střídavě používá nářečí a spisovný jazyk v instrumentální doméně. 2.3. Spisovný jazyk ve všech doménách, zejména v instrumentální doméně, používá jen několik informantů, většinou zástupců mladší generace. 48 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Geolinguistic and Sociolinguistic Situation of Northern Samogians of Kretinga: Dialectal Area, Use of the Dialect, Linguistic Attitudes 3. Pozitivní postoj k nářečnímu jazyku mohou dále posílit postoje vyjádřené respondenty ze všech věkových skupin: člověk, který mluví žemaitsky, si svého nářečí váží; má silný pocit vlastenectví ke své zemi a je svobodným člověkem. Pozitivní přístup k textům psaným v žemaitském nářečí, zejména k těm v internetové doméně (SMS, e-maily a facebook), rozšiřuje a zvětšuje možnosti užívání nářečí. Takzvaný nářeční kyberjazyk užívaný nejmladší generací může nabídnout příležitosti k zachování nářečí i identity jeho uživatelů. REFERENCES Aliūkaitė Daiva 2008: Tarmiškai kalbančio žmogaus stereotipai: apriorinės eilinių kalbos bendruomenės narių nuostatos. – Respektus Philologicus 14(19), 23–45. Aliūkaitė Daiva 2011: Jaunųjų žemaičių raiškos idealai: sąmoningosios nuostatos. – Respektus Philologicus 20(25), 209–220. Aliūkaitė Daiva, Valikonė Jolanta 2012: Bendrinės kalbos ir tarmės domenai. – Verbum 3, 7–20. Auer Peter 2005: Europe’s sociolinguistic unity, or: A typology of European dialect/standard constellations. – Perspectives on variation: Sociolinguistic, historical, comparative, ed. by Nicole Delbecque, Johan van der Auwera, Dirk Geeraerts. Berlin/New York: Mouton de Gruyter, 7–42. Auer Peter 2011: Dialect vs. standard: A typology of scenarios in Europe. – The languages and linguistics of Europe. A comprehensive ed. by Bend Kortmann, Johan van der Auwera. Berlin: Mouton de Gruyter, 485–500. Auer Peter, Hinskens Frans 1996: The convergence and divergence of dialects in Europe. New and not so new developments in an old area. – Sociolinguistica 10, 1–30. Bakšienė Rima 2015: Tarminio kalbėjimo savitė ir gyvybingumas: XXI a. pradžios Šakių ir Jurbarko šnektos. – Lietuvių kalba 9. Prieiga internetu: www.lietuviukalba.lt. Edwards John 2006: Language attitudes. – Encyclopedia of Language and Linguistics 6. Second edition, ed. by K. Brown. Amsterdam and Boston, MA: Elsevier, 324–331. Edwards John 2009: Language and identity: An Introduction. Cambrige: Cambrige University Press. Edwards John 2010: Minority languages and group identity. Cases and categories. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. Straipsniai / Articles 49 DALIA PAKALNIŠKIENĖ, JŪRATĖ UBIENĖ Ferguson A. Charles 1959: Diglossia. – Word 15, 325–40. Geržotaitė Laura 2016: Jaunųjų šiauliškių ir panevėžiškių tarminė savimonė: ribos mentaliniuose žemėlapiuose. – Acta Linguistica Lithuanica 74, 121–142. Hagen M. Anton 1989: Frisian and education in the Netherlands. – Dialect and education: Some European perspectives, ed. by Chesire Jenny, Edvars Viv, Münsterman Henk, Veltens Bert. Clevedon: Multilingual Matters, 48–61. Haugen Einar 1966: Dialect, Language, Nation. – American Anthropologist 68, 922–935. Jahr Ernst Håkon 1997: On the use of dialects in Norway. – Language in time and space, ed. by Heinrich Ramsh, Kenneth Wynne. Stuttgart: Franz Steiner, 363–369. Jahr Ernst Håkon 2008: On the reasons for dialect maintenance in Norway. – Sociolinguistica 22, 157–170. Kačiukienė Genovaitė 2012: Šiaulių regiono atstovų kalbinė savimonė. – Acta Humanitarica Universitatis Saulensis 14. Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla, 130–139. Kalėdienė Laima 2013: Požiūris į tarmes ir nuostatos dėl jų vartojimo trijose Dzūkijos etnografinio regiono dalyse. – Miestai ir kalbos II. Sociolingvistinis Lietuvos žemėlapis. Kolektyvinė monografija, sud. Meilutė Ramonienė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 125–151. Klუკienė Regina 2013: Tarmės mokėjimas, vartojimas ir nuostatos Žemaitijos regione. – Miestai ir kalbos II. Sociolingvistinis Lietuvos žemėlapis. Kolektyvinė monografija, sud. Meilutė Ramonienė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 91–103. Labov William 1972: Sociolinguistic Patterns. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 7–41. Lietuvių kalbos atlasas 1–3, 1977–1991. Vilnius: Mokslas. Meilūnaitė Violeta, Švambarytė-Valužienė Janina 2014: Bendras Lietuvių kalbos atlaso punktų tinklo gyvybingumas. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas. Žemėlapiai ir jų komentarai, sud. Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meilūnaitė. Vilnius: Briedis, 197–205. Mikulėnienė Danguolė, Meilūnaitė Violeta (eds) 2014: XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas. Žemėlapiai ir jų komentarai. Vilnius: Briedis. Mikulėnienė Danguolė 2013: Lietuvių tarmių tinklas: jo ištakos ir optimizacija. – Acta Linguistica Lithuanica 86, 70–91. 50 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Geolinguistic and Sociolinguistic Situation of Northern Samogitians of Kretinga: Dialectal Area, Use of the Dialect, Linguistic Attitudes Ramonienė Meilutė (ed.) 2010: Miestai ir kalbos. Kolektyvinė monografija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Ramonienė Meilutė (ed.) 2013: Miestai ir kalbos II. Sociolingvistinis Lietuvos žemėlapis. Kolektyvinė monografija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Ramonienė Meilutė 2013: „Tarmės socialinė vertė: Lietuvos miestų jaunimo kalbinės nuostatos“. – Taikomoji kalbotyra 2. Prieiga internetu: www.taikomojikalbotyra.lt. Švambarytė-Valužienė Janina 2014: Kalbinio punkto gyvavimo situacija: XX a. vidurys–XXI a. pradžia. – Acta Linguistica Lituanica 71, 215–228. Trudgill Peter 1983: On dialect: Social and geographical Perspectives. Oxford: Blackwell. Vaicekauskienė Loreta, Aliūkaitė Daiva 2013: Overt and covert evaluation of language varieties in the Lithuanian speech community. – Language (de)standardisation in late modern Europe: Experimental studies, ed. by Tore Kristiansen and Stefan Grondelaers. Oslo: Novus, 97–124. Vaicekauskienė Loreta, Sauverdė Erika 2012: Lietuvos tarmių rezervatas. Socialiniai ir geografiniai tarmės mobilumo ribojimai tiesioginių tyrimų duomenimis. – Taikomoji kalbotyra 1. Prieiga internetu: www.taikomojikalbotyra.lt. Venskienė Asta 2008a: Lokalūs etnografinis jaunimo tapatumas XIX a. pabaigoje–XXI a. pradžioje: geografinės apibrėžtys ir kilmė. – Lituanistica 54, 1(73), 88–100. Venskienė Asta 2008b: Lokalūs etnografinis jaunimo tapatumas XIX a. pabaigoje–XXI a. pradžioje: kultūros elementų savatis. – Lituanistica 55, 2(74), 69–81. Vyniautaitė Simona 2016: Skuodo apylinkių žemaičių kalbinės nuostatos. – Acta Linguistica Lituanica 75, 176–204. Šiaurės žemaičiai kretingiškiai geolingvistiniu ir sociolingvistiniu požiūriu: plotas, tarmės vartojimas, kalbinės nuostatos SANTRAUKA Straipsnyje svarstoma, ar įmanomas vienu dialektu kalbančios bendruomenės kultūrinės ir kalbinės tapatybės tęstinumas globalizacijos ir diglosijos (dialekto ir bendrinės kalbos) Straipsniai / Articles 51 DALIA PAKALNIŠKIENĖ, JŪRATĖ LUBIENĖ sąlygomis. Remiantis teorine geolingvistikos kaip dinamikosios dialektologijos koncepcija, Antono M. Hageno pasiūlyta domenų klasifikacija ir empirine projekto Šiuolaikiniai geolingvistikos tyrimai Lietuvoje: punktų tinklo optimizacija ir interaktyvioji tarmės informacijos sklaida (2011–2013) medžiaga, pristatoma vienos tarmės – šiaurės žemaičių kretingiškių sociokultūrinės tapatybės problematika. Tarmės grupės gyvybingumą ir sociokultūrinę tapatybę lemia įvairūs veiksniai, o ypač svarbūs trys: pakankamai išvystyta infrastruktūra, tarmės vartojimas ir tarmės vartotojų vertybinės nuostatos. Dabartiniai šiaurės žemaičių kretingiškių tarmės punktai infrastruktūros požiūriu yra nevienodi: vieni yra stiprūs, kiti vidutinio stiprumo, silpni arba nykstantys. Didžioji dalis kretingiškių tarmės punktų (per 80 proc.) yra stiprūs, gyvybingi, jų centrai išsaugoti tradiciniai ar kiek paslinkę. Punktų silpnėjimui ir nykimui daugiausia įtakos turėjo mokyklų, kultūros centrų, bibliotekų centralizavimas. Tarmė vartojama visose srityse, ypač gausiai – izoliuotame (namų) ir solidarumo domenuose: apie 80 procentų pateikėjų kalba tarmiškai su šeimos nariais, kaimynais, draugais, pažįstamais. Instrumentiniame, arba viešajame, domene tarmės vartojimas sumažėja perpus – tesiekia 40 procentų. Maždaug penktadalis informantų keičia kalbinį kodą, t. y. kalba bendrine kalba, izoliuotame ir solidarumo domene, o viešojoje erdvėje bendrine kalba renkasi net pusė žemaičių, ypač vidurinės ir jaunesniosios kartos (per 70 proc. abiejose amžiaus grupėse) atstovai. Tik bendrine kalba su šeimos nariais, artimaisiais bendrauja retai. Maždaug penktadalis jaunesniosios kartos atstovų (apie 20 proc.) kalba bendrine kalba solidarumo ir instrumentiniame domenuose. Tyrimo metu nustatyta, kad tarp visų šiaurės žemaičių kretingiškių kartų respondentų grupių dominuoja sąmoningos nuostatos tarmio kalbėjimo atžvilgiu (apie 80 proc.): žemaitiškai kalbantis žmogus geba savo tarmę, yra savo krašto patriotas, laisvas žmogus. Pozityvus rašytinės tarmės vertinimas ir jos vartojimas, ypač internetinėje erdvėje, teikia naujų galimybių išlaikyti ir gyvuoti tarmei bei jos vartojų tapatybei. Įteikta 2018 m. spalio 8 d. DALIA PAKALNIŠKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] JŪRATĖ LUBIENĖ Klaipėdos universitetas Salomėjos Nėries g. 5, LT-92227 Klaipėda, Lietuva [email protected] 52 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX