The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/

JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA Universidad de Málaga, Spain Oblasti výzkumu: sociolingvistika, sociální dialektologie, fonologická variace, španělština, andaluské variety. DILEMA SPOLEHLIVOSTI GEOLINGVISTICKÝCH A DIALEKTOLOGICKÝCH DAT PRO SOCIOLINGVISTICKÝ VÝZKUM. PŘÍPAD ANDALUSKÉHO VZNIKU /θ/ Dilema spolehlivosti geolingvistických a dialektologických údajů při sociolingvistickém výzkumu. Případ štěpení /θ/ v andaluské španělštině ANOTACE Teoretické a metodologické rozdíly mezi dialektologií a geolingvistikou na jedné straně a sociolingvistikou na straně druhé značně ztěžují zásadní úkol využívat údaje z prvních dvou disciplín k tomu, aby druhá mohla dokončit současný výzkum řečových komunit, zejména pokud jde o rekonstrukci minulosti současných variet. Otázkou tedy je, do jaké míry jsou geolingvistická data a údaje z dialektových monografií spolehlivé pro retrospektivní sledování historie dané variety i konkrétní jazykové změny. Retrospektivní srovnání s geolingvistickými údaji a údaji z dialektových monografií, které navazuje na bohaté výsledky komplexních analýz využívajících makrosociální, mezosociální a lokální proměnné k vysvětlení řečové variability a odhalujících vznik nové variety na jihu Španělska, ukazuje ideologické nedostatky v reprezentaci řečové komunity i jazykové struktury, stejně jako poměrně znepokojivý rozpor mezi geolingvistickými údaji a údaji z dialektových monografií. KLÍČOVÁ SLOVA: řečová variabilita, sociolingvistika, dialektologie, španělština, andaluské variety. Straipsniai / Articles 9 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA ANOTACE Zjevné teoretické a metodologické rozdíly mezi dialektologií, geolingvistikou a sociolingvistikou komplikují velmi důležitý úkol: využít údaje z prvních dvou oborů tak, aby pomáhaly třetímu oboru při výzkumu jazykových společenství, zejména při snaze rekonstruovat dějiny jazykových variet. Zkoumaný problém se tedy týká otázky, nakolik jsou geolingvistické a monografické dialektologické údaje spolehlivé při retrospektivním určování dějin zkoumané jazykové variety a konkrétní jazykové změny. Retrospektivní srovnání s geolingvistickými a monografickými dialektologickými údaji, vycházející z rozsáhlého kompozitního výzkumu zahrnujícího makrosociální, mezosociální i mikrosociální proměnné a zaměřeného na vysvětlení jazykové rozmanitosti, jehož výsledky odhalují vznik nové jazykové variety v jižním Španělsku, poukazuje na ideologické nedostatky v reprezentaci jazykového společenství a jazykové struktury, jakož i na znepokojivý rozpor mezi geolingvistickými a monografickými dialektologickými údaji. KLÍČOVÁ SLOVA: jazyková rozmanitost, sociolingvistika, dialektologie, španělština, andaluské variety španělštiny. ÚVOD Protože údaje získané v geolingvistice a dialektologii a údaje současné sociolingvistiky vycházejí z velmi odlišných teorií jazyka a společnosti, rekonstrukce minulosti utvářející se jazykové variety – stejně jako jejího vztahu k ostatním varietám v řečovém společenství – na základě geolingvistických údajů a údajů z dialektologických monografií vede k dilematu. Význam poznatků získaných tradičními dialektology a geolingvisty je sice zřejmý, je však třeba zdůraznit, že sociolingvistické údaje vycházejí ze sociologických předpokladů o výběru vzorků a variaci, které nejsou slučitelné s předpoklady, z nichž vycházejí geolingvistické a dialektologické údaje, zejména údaje z nejstarších a zastaralých atlasů a monografií (Villena-Ponsoda 2010). Problém tedy spočívá v tom, nakolik jsou geolingvistické údaje a údaje z dialektologických monografií spolehlivé při retrospektivním sledování dějin dané variety a konkrétní jazykové změny.1 1 Údaje a výsledky, o nichž se v tomto článku pojednává, vycházejí z výzkumného projektu DIGYT španělského Ministerio de Economía y Competitividad, zaměřeného na sociolingvistické vzorce kastilské španělštiny (ECO-PASOS, FF2015-68171-C5-1 a prostředky FEDER). Jsem zavázán Franciscu Díaz-Montesinosovi, který podrobně prozkoumal mapy ALEA, uspořádal a zpřehlednil tabulky sestavené z obrovského množství geolingvistických údajů, a také Pilar García-Moutonové za její neocenitelnou pomoc a podporu. Matlde Vida-Castro, Francisco Díaz-Montesinos, Goduno Chela-Flores a Álvaro Molina-García laskavě zrevidovali předchozí verze tohoto článku. Za jeho formu i obsah však odpovídám já. 10 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Dilema spolehlivosti geolingvistických a dialektologických údajů pro sociolingvistický výzkum. Případ andaluského rozlišení /θ/ Cílem tohoto článku2 je popsat novou městskou varietu, která se utváří a zahrnuje řadu změn – některé z nich se rozvíjejí překvapivě rychle – a odhaluje konvergenci k národní standardní varietě, podporovanou působením současných hodnot a postojů spojených s vysokou prestiží (Vilena-Ponsoda 2008). Tato varieta zřejmě vznikla v Andalusii kolem poloviny padesátých let 20.th století, neboť dialektologové a geolingvisté do té doby doložili jen několik stop jejích hlavních rysů. Výsledky aktuálně prováděných analýz ukazují, že nyní máme co do činění s ucelenou varietou, kterou tak vnímají i její mluvčí (Vilena, Vida 2017, 2018) a která mohla vzniknout jako důsledek modernizace a urbanizace probíhající v jižním Španělsku během posledních desetiletí 21.st století a především po Francově režimu (1939–1975). Vznik přechodných variet mezi nářečími a národním standardem je v evropském kontextu poměrně běžným procesem a zdá se, že souvisí se skutečností, že vzdělaní mluvčí ze střední třídy ve městech potřebují prostředky vyjadřování odlišné jak od národního standardu – příliš formálního, ba dokonce snobského –, tak od nářečních variet – příliš hrubých a sociálně příznakových (viz Auer 2005: 27–28). Ačkoli skutečně existuje regionální standardní varieta andaluské mluvené španělštiny – založená na městském nářečí Sevilly a určená k plnění společenských funkcí připisovaných národnímu standardu –, její vliv již nedosahuje městských oblastí východní (Granada, Malaga) ani daleké západní Andalusie (Huelva) (viz níže Map 2), takže mluvčí ze střední třídy v těchto oblastech, kteří se snaží oprostit od nářečí, mají sklon přecházet k národnímu standardu a osvojovat si jeho hlavní rysy (Vilena-Ponsoda 1996, 205). Nejzajímavějším rysem této konvergenční tendence je, že zřejmě souvisí s profily jednotlivých mluvčích, zejména s jejich motivací získávat vědomosti, mírou vystavení médiím a povědomím o toku informací ve společnosti (tj. s Bourdieuovým pojetím takzvaného inkorporovaného kulturního kapitálu), spíše než pouze s kulturním kapitálem získaným doma nebo ve škole, tedy s institucionalizovaným a objektivizovaným kulturním kapitálem (Bourdieu 1977, 1984, 1986). Vynořuje se tak představa aktivního mluvčího, který chápe standardizaci jako prostředek sociální mobility a integrace; tato představa je velmi přínosná pro vysvětlení dosavadního vývoje nové variety. 2 Tento článek je revidovanou verzí textu mého příspěvku na IX kongresu Mezinárodní společnosti pro dialektologii a geolingvistiku, SIDG (23.–27. července 2018, Vilnius, Litva). Jsem vděčný organizátorům za laskavé pozvání, a zvláště Jurgitě Jaroslavienė z Výzkumného centra spisovného jazyka při Ústavu litevského jazyka za její podporu a pochopení. Straipsniai / Articles 11 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSA Rekonstrukce změn, které tuto varietu utvářely v průběhu reálného času, se ukazuje jako důležitá, zároveň však odhaluje opakující se problém spolehlivosti dialektologických a geolingvistických dat pro sociolingvistický výzkum. Uspořádání této studie je následující. V první části (The intermediate variety) je popsána nově se utvářející andaluská městská varieta střední třídy, se zvláštním zaměřením na její fonologii ve vztahu k národní standardní varietě i k andaluským nářečím. Druhá část (The social meaning of the new variety) analyzuje sociolingvistickou variaci a soudržnost této intermediární variety, přičemž se zaměřuje na vliv makrosociálních proměnných na chování mluvčích. Ve třetí části (The proactive speaker. The importance of indirect effects) se zabýváme vlivem intervenujících mezosociálních a lokálních proměnných na vztah mezi makrosociálními proměnnými a závislými řečovými proměnnými – tj. pravděpodobností, že mluvčí použije novou varietu. Ukazujeme, že rozhodující pro jeho či její volbu používat soudržný soubor rysů, jejichž sociální význam souvisí s modernitou a standardizací, je orientace mluvčího na standard – založená na jeho či její schopnosti získávat informace a být ve spojení s vnějším světem mimo místní řečovou komunitu. Čtvrtá část (The dilemma) se věnuje ústřední otázce této studie, totiž omezením dialektologických dat z minulosti při rekonstrukci historického vývoje dnešních variet. Za tímto účelem se zabývá dvěma hlavními body. Zaprvé našimi znalostmi o někdejší řečové komunitě, které vedou k zásadním metodologickým rozdílům mezi dialektologií a geolingvistikou na jedné straně a sociolingvistikou na straně druhé. Zadruhé problémem dostupných jazykových dat, jejichž pozorování odhaluje rozpory mezi geolingvistickými údaji a údaji z dialektologických monografií. Pátá část (Areoling) nakonec stručně představuje probíhající projekt, jehož cílem je získat autentická data z období vzniku této variety na základě veřejných či soukromých mluvených dokumentů. INTERMEDIÁRNÍ VARIETA Probíhající utváření intermediární městské variety střední třídy mezi španělskou národní standardní varietou (Madrid) a jižními varietami v Andalusii je chápáno jako výsledek trendu nivelizace a konvergence k současné prestižní řečové normě užívané ve Španělsku mluvčími střední třídy, jejichž tradiční jižanská identita se od poloviny padesátých let proměňuje a přibližuje moderním identitám globalizace, 12 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ modernizace a urbanizace (viz Villena-Ponsoda 2008; Hernández-Campoy, Villena-Ponsoda 2009; Regan 2017a, b; Villena-Ponsoda, Vida-Castro 2018). Tento konkrétní trend prudce zesílil po Francově éře (1939–1975), kdy došlo k přechodu od převážně venkovské, tradiční a lokální ideologie k modernizaci (Dietz 2001). Z lingvistického hlediska je zde nejzajímavější, že tato varieta spojuje – do jisté míry protikladné – sociální významy (1) modernizace (tj. orientace na standard) a (2) tradice (tj. tradiční jižanské identity). Toho se dosahuje kombinací rysů národního standardu v iniciální pozici slabiky s rysy jižanského hovorového jazyka v její finální pozici. Cílem této kombinace je umožnit mluvčím symbolicky uniknout venkovskému nebo městskému dělnickému původu – tedy opustit řečové rysy spojené se sociálními významy „tradičního“, „nejstaršího“, „venkovského“ apod. – a navíc vědomě přijmout standardní rysy, přestože mohou znamenat zastavení, či dokonce zvrácení mnohasetletých změn a/nebo osvojení nových fonologických kontrastů. Zároveň si zachovávají značnou část jižanského přízvuku – takzvaný acento andalú (andaluský přízvuk), který je zvláště spojován s neoznačenými erozivními procesy variace, tedy oslabováním a vypouštěním koncových souhlásek. Jak tedy bylo uvedeno, sociální významy standardizace a modernizace na jedné straně a významy vyjadřující loajalitu k hodnotám jižanské komunity na straně druhé mohou být do jisté míry slučitelné. MAPA 1. Mozaika současných dialektů a jazyků na Pyrenejském poloostrově (Hernández-Campoy, Villena-Ponsoda 2009: 184). Straipsniai / Articles 13 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSA Na cestě k národním standardním variantám se mluvčí andaluské městské variety střední třídy setkávají s uživateli dialektů z jižní Kastilie, Murcie a Extremadury (viz mapa 1). Tyto dialekty sdílejí s andaluskými varietami řadu rysů, a proto se k zachycení zdejší geolingvistické variace tradičně navrhuje kontinuum (Navarro-Tomás, Espinosa, Rodríguez-Castellano 1933). Představa mezilehlé nadregionální variety by se tedy vztahovala nejen na sociolingvistickou dimenzi, ale také na geolingvistický prostor (viz Villena-Ponsda, Vida-Castro 2017). Lingvistická konvergence i nová identita, která z ní vychází, zahrnují mimo jiné osvojení některých standardních rysů, zejména rozlišení koronální frikativy /θ/. Tato změna znamená obnovení kontrastu ve středověké kastilštině – který v raných andaluských dialektech splynul ve 13th. století – mezi skupinami slov s apikálním /s/ (casa „dům“) a laminalním /s/, dříve afrikátou /ts/ (caça „lov“); ve standardní varietě se tento kontrast zachoval jako rozdíl mezi apikálním /s/ [ˈkaṣa] a (inter)dentalním /θ/ [ˈkaθa] (viz tabulka 1 níže): TABULKA 1. Inventář obstruentních souhlásek v andaluském hovorovém jazyce (vlevo) a v mezilehlé varietě (vpravo) retné zubní patrové velární p t tʃ k znělé b d j g neznělé f θ h frikativy retné zubní patrové velární p t tʃ k znělé b d j g neznělé f ṣ x frikativy znělé θ neznělé 14 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ Rozštěpení andaluského /θ/ znamená obnovení výše zmíněného kontrastu mezi středověkými skupinami slov s /s/ a s /ts/, později /s/, a to napodobováním standardu. Podle současných poznatků muselo být opětovné rozlišení /θ/ náročným individuálním procesem, který zahrnoval vytvoření akustické vícerozměrné vzdálenosti mezi oběma frikativami (Regan 2017b; Molina-García 2018). Tento fonémický kontrast dnes používají mladí vzdělaní městští mluvčí. Podrobný rozbor údajů z jazykových atlasů, zejména ALPI neboli Atlas de la Península Ibérica „Atlas Pyrenejského poloostrova“ (první čtvrtina 20.th století) a ALEA neboli Atlas Lingüístico y Etnográfico de Andalucía „Jazykový a etnografický atlas Andalusie“ (počátek padesátých let), a také výsledků dialektologických monografií popisujících některé městské dialekty (zejména Alvar 1974, 1993 [1973]), naznačuje, že rozštěpení /θ/ bylo rychlou změnou shora. Tuto představu podporuje skutečnost, že až do osmdesátých let bylo zjištěno jen velmi málo, pokud vůbec nějaké, dokladů jeho existence (viz Carbonero 1982; Sawoff 1980; Salvador-Salvador 1980; Villena-Ponsoda 2001). Změna se rychle rozšířila v městských centrech Andalusie, zejména ve východní části oblasti, a nejnižší sociální vrstvy zasáhla jen částečně (Villena, Ávila-Muñoz 2014; viz Mapa 2). MAPA 2. Městská Andalusie Řada dalších souběžných rysů, které vykazují stejný vývoj, by se pravděpodobně rozšířila přibližně ve stejné době. Tyto rysy byly skutečně analyzovány, takže Straipsniai / Articles 15 JUAN-ANDRÉS VILENA-PONSA výzkumníci jsou obeznámeni s představou vzniku přechodné – relativně soudržné – variety mezi severními dialekty blízkými standardu a jižními dialekty od standardu vzdálenými (viz Vilena-Ponsa, Vida-Castro 2018). Stručně řečeno lze říci, že kromě vzniku /θ/ – který je samozřejmě společensky nejvýraznější změnou z celého souboru – přechodná varieta přejímá buď standardní, nebo hybridizované varianty, jež umožňují vyhýbat se nářečním podobám (Trudgill 1986; Chambers, Trudgill 2004 [1980]; Siegel 2010 [2006]; Berruto 2005; Almeida 2018; viz Tabulka 2). TABULKA 2. Fonologické změny. Fúze a opětovná rozlišení (upraveno podle Vilena-Ponsa, Vida-Castro 2018) Variety Skupiny slov: <θa> <sa> <χa> <tʃa> <da> Standardní ˈkaθa ˈkasa ˈkaxa ˈkatʃa ˈkada Přechodná ˈkaθa ˈkasa ˈkaxa~ˈka ˈkatʃa ˈkada~ˈka Nářeční /θ/ = /s/, seseo ˈkasa ˈkasa ˈkaxa~ˈka ˈkatʃa~ˈka ˈkada~ˈka /θ/ = /s/, ceceo ˈkaθa ˈkaθa ˈkaxa~ˈka ˈkaθa~ˈkaθa ˈkada~ˈka /θ/ = /s/ = /χ/ = /ð/, heheo ˈka ˈka ˈka~ˈka ˈka ˈka /θ/ = /s/ = /tʃ/, rozšířené seseo ˈkasa ˈkasa ˈkaθa~ˈka ˈkasa ˈkada~ˈka Glosa lov honitba dům krabice hýždě každý Jak ukazuje Tabulka 2, nová varieta na jedné straně zastavuje nářeční procesy, včetně jak častých a poměrně přijímaných fúzí koronálních frikativ (seseo, ceceo), tak i jejich nejpokročilejších výsledků (heheo, rozšířené seseo); na druhé straně přejímá fonologicky příznakové, prestižní varianty hlavního proudu (afrikátu [tʃ], frikativu [χ] a aproximantu [ð]) namísto jejich nářečních nepříznakových protějšků (frikativy [ʃ], aspirovaného [h] nebo vypuštěného /χ/ a vypuštěného /ð/). SOCIÁLNÍ VÝZNAM NOVÉ VARIETY To, jak se tato nová varieta rozšířila a do jaké míry lze hovořit o koherentní varietě, je předmětem relevantní diskuse. Klíčovou otázkou však je 16 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ poukázat na sociální profil jejích mluvčích. Výsledky předchozího výzkumu naznačují, že užívání souboru rysů utvářejících intermediární varietu, která se zřejmě šíří jak sociálně, tak geograficky, vedou mladí městští mluvčí s vysokoškolským vzděláním – převážně ženy (Villena-Ponsoda 2001; Moya-Corral, Sosinski 2015; Regan 2017b). Obraz současných andaluských řečových komunit překvapivě ukazuje rostoucí divergenci mezi dvěma soubory variet: na jedné straně tradičními městskými dialekty dělnické třídy a venkovskými nářečími, které jsou poměrně málo ovlivněny současným standardizačním trendem konvergence, a na druhé straně novou intermediární varietou střední třídy (Villena-Ponsoda, Ávila-Muñoz 2014). Rysy, které jsou součástí této variety, spolu korelují takovým způsobem, že se jejich užívání jeví jako ovlivněné omezeními koherence. Proměnné související se standardními hodnotami a postoji se obvykle vyskytují v kontextech a užívají je mluvčí, u nichž je nepravděpodobné, že by podporovali proměnné představující sociální významy nářečí; platí to i naopak (viz výše tabulka 2). Společný výskyt jednotlivých proměnných pak vytváří shluky, v nichž lze identifikovat složitější podkladové proměnné neboli komponenty, které nám umožňují získat představu o jejich společné distribuci, jež je ve skutečnosti slučitelná s představou koherentní variety (viz Guy, Hinskens 2016). Vzhledem k našemu záměru prozkoumat existenci intermediární variety centrální a jižní oblasti (standardní a nářeční) a k tomu, že naším cílem je prokázat její koherenci, mohlo by být vhodným postupem identifikovat shluky proměnných na základě jejich podobného rozptylu. Takto bychom dokázali zjistit, které proměnné se pravděpodobně vyskytují společně a jací mluvčí je užívají – tedy které rysy utvářejí konkrétní varietu a jaké je jejich sociální rozložení. Abychom zjistili, které rysy se sdružují podle příslušného rozptylu, byla provedena faktorová analýza3. Na základě vícenásobné korelace byly zjištěny dvě hlavní komponenty neboli podkladové shluky proměnných, které dokážou vysvětlit vzájemnou závislost jednotlivých proměnných. Jinými slovy, tyto složité podkladové proměnné, komponenty či faktory představují společný základ jednotlivých proměnných. Celkový rozptyl dat byl následně redukován na dvě dimenze neboli faktory, které vysvětlují 69,5% rozptylu (39,1 a 30,4). Matice saturací hlavních komponent je uvedena v tabulce 3, kde je zobrazen podíl rozptylu každé proměnné vysvětlený faktorem 1, respektive 2. Obrázek 1 níže znázorňuje relativní polohu každé jednotlivé proměnné v ideálním prostoru vymezeném oběma faktory a poskytuje nám představu o tom, jak spolu korelují. 3 V rámci širšího výzkumného projektu jsme pracovali se vzorkem 72 mluvčích obou pohlaví (m = 36, f = 36), stratifikovaným podle vzdělání a věku. Terénní výzkum pro tuto studii proběhl během první dekády 21.st století. Viz Villena-Ponsoda 2008. Straipsniai / Articles 17 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSA TABULKA 3. Analýza hlavních komponent. Matice rotovaných komponent Matice rotovaných komponent Slova Proměnné Komponenty: F1 F2 <caja> Del_x,796,265 <cad> Del_d,784,158 <casa> Cec eo,769 −,034 <caza> Seseo −,252,913 <caja> Asp_x,437,695 <caja> Fric_x −,673 −,627 <dos, esto> Faithfulness −,647 −,156 Split −,400 −,777 Metoda extrakce: analýza hlavních komponent. Metoda rotace: Varimax s Keiserovou normalizací. Rotace konvergovala ve 3 iteracích. Faithfulness je proměnná představující podíl zachování kódu [dos], [doh] dos „dva“ oproti erozivním změnám postihujícím každou souhlásku v pozici na konci slabiky, ať už mezi samohláskami, nebo na konci slova [eto], [eθo] esto „toto“. Viz také tabulka 2. Faktor 1 (standardní orientace) staví standardně orientované proměnné (na obrázku 1 vlevo, záporné hodnoty) proti nářečním proměnným (vpravo, kladné hodnoty). Standardní proměnné – které buď zastavují slučování (Fric_x, Faithfulness), nebo je dokonce obracejí (Split) – souvisejí se sociálními významy standardizace, urbanizace a globalizace, zatímco nářeční proměnné – u nichž je pravděpodobné, že slučování zachovávají (Del_x, Del_d, Ceceo) – vyjadřují místní a venkovské hodnoty solidarity. Obě skupiny proměnných spolu vysoce korelují, takže jejich vnitřní korelace – jak jasně naznačuje obrázek 1 – podporuje představu dvou oddělených variet spojených se dvěma odlišnými identitami. Faktor 2 (regionální orientace) zřejmě představuje další samostatnou dimenzi, snad související s regionální orientací mluvčího, včetně jižních rysů slučitelných s rysy mluveného standardu městské Sevilly (Asp_x, Seseo). Na základě regresního odhadu individuálních faktorových skóre a umístění každého mluvčího na obou dimenzích (standardní a regionální orientaci) je možné zakreslit všechny mluvčí do dvourozměrného prostoru vymezeného osami F1*F2 a korelovat jejich skóre s proměnnými mluvčích. Máme tak dva základní předpoklady pro definici konkrétní variety, totiž (1) soubor rysů, které se vyskytují společně a (2) jsou sociálně rozloženy podobným způsobem 18 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ (Hudson 1996 [1980]: 22). Protože nás zvláště zajímá užívání proměnných, které jsou součástí přechodné variety, budeme se dále soustředit na dimenzi F1. (1) Faithfulness: zachování v pozici kódy. Fric_x: frikativa [x]. Split: rozštěpení /θ/. (2) Seseo: sykavé alofony [s] splynulého /θ/. Aspir_x: aspirované [x]. (3) Del_x: vypuštěné /x/. Del_d: vypuštěné /d/. Ceeo: ne-sykavé alofony [θ] splynulého /θ/. OBRÁZEK 1. Korelace proměnných v prostoru standardní/regionální orientace Podle očekávání jsou vzdělání, gender a věk významnými faktory omezujícími užívání přechodné variety (viz obrázky 2 a 3). Mluvčí s nižším než povinným vzděláním – bez ohledu na věk – upřednostňují užívání nové variety (záporné hodnoty), avšak i mezi mluvčími s nízkým vzděláním začínají nejmladší přijímat užití blízká standardu (obrázek 2). Pokud jde o vliv genderu (obrázek 3), skóre mluvčích ženského pohlaví má na F1 rovněž převážně záporné hodnoty, což naznačuje jejich preferenční užívání standardních rysů. To vše odpovídá představě změny iniciované elitou, která je silně podmíněna společenskou třídou a zejména standardní orientací mluvčích. Otázkou nyní je, proč proměnné mluvčích související s makrosociálními dimenzemi – a zejména společenská třída – nestačí k uspokojivému vysvětlení značné části individuálního chování (podíl rozptylu vysvětlený mimojazykovými faktory nedosahuje 45%). Straipsniai / Articles 19 JUAN-ANDRÉS VILENA-PONSODA F = 22.825 (2), sig. < 0.001, R² = 0.421 OBRÁZEK 2. Rozdíly podle vzdělání a věku v užívání přechodné variety. (zdroj: Vilena, Vida 2018) F1. Gender, p < 0.001 F2. Gender, p < 0.005 OBRÁZEK 3. Vliv genderových rozdílů na užívání přechodné variety 20 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ PROAKTIVNÍ MLUVČÍ. VÝZNAM NEPŘÍMÝCH ÚČINKŮ Jedním z nejvýraznějších zjištění týkajících se přechodné variety je způsob, jakým makrosociální dimenze a mesosociální entity vzájemně působí při vysvětlování přesné povahy proaktivního mluvčího, který odpovídá za její šíření. Jak vyplývá z Bourdieuovy teorie kulturního kapitálu a sociálního trhu (Bourdieu 1984, 1986), vtělený kulturní kapitál (capital incoré), který si osvojují mluvčí, jež se dnes zajímají o tok informací v médiích a na internetu, působí jako intervenující proměnná, která násobí účinek objektivovaného a institucionalizovaného kapitálu (capital objectivé a capital institutionalisé), tedy znalostí získaných doma, respektive znalostí nabytých ve škole v nejširším smyslu slova. Takto vykreslený obraz má tendenci podhodnocovat přímé účinky vzdělání mluvčího a jeho rodičů na závislou jazykovou proměnnou, zároveň však zdůrazňuje jejich nepřímý vliv prostřednictvím mesosociálních, a dokonce i malorozměrových proměnných. Abychom zachytili vliv proměnných mluvčího na dimenzi standardizace, která je základem užívání přechodné variety, byl by vhodný vícerozměrný model schopný znázornit přímé i nepřímé účinky na určitou proměnnou. Tento typ modelu nám umožňuje ukázat účinek jedné proměnné při kontrole účinků ostatních proměnných, jak je tomu například u modelu strukturálních rovnic (SEM), známého také jako analýza strukturálních mediátorů a analýza cest. Tato analýza se pro uvedený cíl dobře hodí (viz Paxton, Hipp, Marquart-Pyatt 2011). SEM je model založený na vícenásobné lineární regresní analýze, který odhaduje nejen přímé účinky určitých proměnných (x, y) na endogenní neboli závislou proměnnou (w), ale také nepřímé účinky týchž či jiných proměnných prostřednictvím intervenujících proměnných (z). Vykresluje se tedy diagram tvořený různými přímými (x, w) či nepřímými (x, z, w) cestami mezi nezávislými (exogenními), intervenujícími a závislými (endogenními) proměnnými: β (x, w) Stripsnai / Articles 21 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA Abychom znázornili různé cesty vlivu – nepřímého prostřednictvím intervenujících proměnných i přímého na endogenní proměnné –, předpokládali jsme model cest zaměřený na účinek statusu mluvčího (měřeného jeho vzděláním), při kontrole vlivu jeho rodičů (vzdělání matky a povolání otce). Tím jsme se pokusili uchopit Bourdieuovu myšlenku (1977, 1984, 1986) capital culture institutionalised (vzdělání), které je určováno capital objective (tj. prostředím, v němž dochází k jeho osvojení v domácnosti). Ačkoli oba typy kulturního kapitálu významně spoluurčují postavení jednotlivce na sociálním, kulturním a jazykovém trhu, jednotlivec může také získat a rozvíjet třetí typ kapitálu, capital incorporé, který lze chápat jako výsledek osobní investice aktéra (libido sciendi) a který mimo jiné ovlivňuje postoje jednotlivce k médiím a jazykové standardizaci ve společnosti. OBRÁZEK 4. Modelování strukturálních rovnic užívání řeči Životní dráha a sociální kapitál mluvčího závisejí nejen na typu místní komunity (otevřené či uzavřené vůči vnějším kontaktům), v níž žije, ale také na míře soudržnosti vazeb v jeho sociální síti (Trudgill 1996). Bylo však jasně prokázáno, že vliv síly sociální sítě na užívání řeči je omezen sociálním statusem mluvčího (Villena-Ponsoda 2005). Proto jsme do našeho modelu zahrnuli ukazatel sociální sítě mluvčího jako intervenující proměnnou. A konečně, jak jsme již uvedli (viz obrázek 2), věk – nepřímo prostřednictvím vzdělání – a gender ovlivňují naši jazykovou proměnnou. Jak je tedy znázorněno níže (obrázek 4), proměnné představující objektivovaný a institucionalizovaný kapitál (1) ovlivňují jak vtělený 22 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ kapitál, tak sociální kapitál zastoupený ukazatelem sociální sítě každého jednotlivce (2), a v konečném důsledku omezují užívání řeči mluvčím (3). Analýza sestává ze čtyř strukturálních rovnic, tj. standardizovaných lineárních regresních rovnic (viz tabulka 4), jejichž endogenními proměnnými jsou: zaprvé institucionalizovaný kapitál mluvčího „Vzdělání“ (rovnice 1), zadruhé jeho vtělený kapitál „Orientace na média/standard“, zatřetí síť vazeb jednotlivce „Síť“ (rovnice 3) a začtvrté závislá jazyková proměnná „Užívání řeči“ (rovnice 4). TABULKA 4. Přímé a nepřímé účinky na užívání přechodné variety Účinky na F1 Nepřímé Přímé Celkové x1 x2 x3 x4 x5 x6 x7 x1*x5 x1*x7 x8 x1 Vzdělání – –.210 –.059 –.293 –.562 x2 Vzdělání matky –.121 – –.087 –.058 –.266 x3 Vzdělání otce –.106 – –.076 –.051 –.233 x4 Věk.063 –.076.139 x5 Média/standard – –.276 –.276 x6 Gender – –.384 –.384 x7 Síť –.272.272 Všechny účinky jsou statisticky významné (p <.05). Gender (x6) je dummy proměnná, kde 0 = muž, 1 = žena Rovnice Rovnice 1. Vzdělání x1 = x2 + x3 + x4 + e1. Korig. R² =.504. ANOVA (3, 66) F = 24.344, sig. <.001 Rovnice 2. Média/standardizace x5 = x1 + e2. Korig. R² =.579. ANOVA (1, 64) F = 90.231, sig. <.001 Rovnice 3. Síť x7 = x1 + e3. Korig. R² =.253. ANOVA (1, 64) F = 23.034, sig. <.001 Rovnice 4. Standardizace = x1 + x5 + x6 + x7 + e4. R² =.608. ANOVA (1, 55) F = 29.020, sig. <.001 Chyba: √1 − R²; e1 =.70; e2 =.65; e3 =.86; e4 =.63 Vysvětlená variance: 1-(e4)² =.60 Jak ukazuje tabulka 4, negativní vlivy na užívání vernakúlárního projevu – a tedy podporující užívání přechodné variety – se týkají nejen proměnných představujících objektivovaný a institucionalizovaný kapitál (x1, x2, x3), ale také proměnné x5 (vtělený kapitál). Pohlaví (x6) má na jazykovou proměnnou rovněž negativní vliv (tj. ukazuje na tendenci u žen). Jedinými pozitivními vlivy na užívání řeči zde – a tedy podporujícími užívání vernakúlárních variet – jsou věk (x4, nepřímo prostřednictvím x1 a x1*x5) a skóre síťových vazeb (x7). Negativní a pozitivní vlivy je třeba chápat v rámci výsledků výše provedené faktorové analýzy, v níž kladné hodnoty na dimenzi F1 označují užívání vernakúlární variety. Straipsniai / Articles 23 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA Analýza cest v pozadí pak odhaluje obraz složitých interakcí mezi proměnnými (viz níže obrázek 5). Celkový negativní vliv vzdělání (x1) (Beta = −.562) je jednak vysvětlen jeho přímým vlivem (Beta = −.293), jednak nepřímo prostřednictvím intervenující proměnné x5, orientace na média/standard, Beta = −.210): čím vyšší je vzdělání mluvčího a čím vyšší je jeho skóre v orientaci na média/standard (Beta =.765), tím nižší je jeho pozice na dimenzi F1 (Beta = −.276). Na druhé straně vzdělání zprostředkovává také nepřímý vliv proměnných představujících kontext jazykové akvizice (x2, Beta = −.26 a x3, Beta = −.233) a věku mluvčího (x4, Beta = −.139). Přímé vlivy těchto proměnných na vzdělání mluvčího jsou pozitivní, avšak nepřímo, prostřednictvím vzdělání jako intervenující proměnné, negativně ovlivňují F1 nebo pouze zmírňují svůj původní pozitivní vliv. Síť mluvčího má konečně nejen přímý pozitivní vliv na F1 (Beta =.272), ale téměř také ruší vliv vzdělání (−.059). Všechny vlivy jsou statisticky významné (p <.05). Pohlaví (x6) je dichotomická proměnná, kde 0 = znamená muž a 1 = ženu. x1 Vzdělání mluvčího x2 Vzdělání matky x3 Vzdělání otce x4 Věk x5 Orientace na média/standard x6 Pohlaví x7 Síla sociální sítě x8 Užívání řeči OBRÁZEK 5. Diagram vícepříčinného procesu vlivů proměnných mluvčího na užívání řeči 24 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ Výsledky analýzy cest jsou tedy slučitelné s představou vzniku přechodné variety mezi celostátním standardem a andaluskými nářečími. Mluvčí, kteří v současnosti užívají řečové rysy charakteristické pro tuto varietu, dosahují nízkých hodnot na skryté proměnné F1, která představuje indexikální rysy nářeční mluvy. Jak lze snadno odvodit z výsledků uvedených v tabulce 4 a na obrázku 5, touto novou městskou varietou mluví převážně mladé, vzdělané a dobře informované ženy, orientované na standardní jazyk a s volně provázanými osobními sítěmi. DILEMA S ohledem na tak složitý proces sociolingvistické variace se rekonstrukce minulosti přechodné variety jeví jako vzrušující výzva. Ústřední otázkou nyní ovšem je, zda jsou dostupná data z minulosti, k nimž máme přístup, dostatečně úplná a uspokojivá, abychom na jejich základě mohli zodpovědět hlavní otázky, které vyvstaly během výzkumu současného stavu. Důvodem je, že data z minulosti byla získána metodami výběru vzorku, terénního výzkumu a analýzy, které nejsou vždy slučitelné s metodami užívanými při zkoumání složitých dat o současných řečových komunitách. Navzdory mimořádné pečlivosti a velkorysosti, jež prostupují jejich prací, se za výsledky dialektologů a geolingvistů a výsledky dosaženými v rámci současného sociolingvistického paradigmatu skrývají hluboké ideologické rozdíly. Na jedné straně dialektologové odvedli zásadní a nepostradatelnou práci jak v oblasti dialektové geografie (přímé znázornění místní variace pomocí slovníků a map, od Wenkerových projektů přes Gilleróna až po současné projekty), tak v oblasti dialektových monografií (rekonstrukce prototypického místního nářečí od Ascoliho a Wegenera až po moderní sociolingvistiku). Jejich cílem však bylo ukázat, že zákonitosti jazykové změny jsou výjimkami a že le patois authentique místní řečové komunity je nejčistší formou jazyka, kterou stojí za to uchovat před vnější kontaminací a zkoumat jako rezervoár původní čistoty (viz Villena-Ponsoda 2010: 614–615 et passim). Na druhé straně se data o současnosti vztahují k velmi odlišnému pohledu, který odráží dramatickou a skutečnou proměnu společnosti. Přechod od tradičních k moderním průmyslovým komunitám lze ve skutečnosti spojit s vývojem metod, pokud přijmeme Durkheimův (1902 [1893]) pojmový protiklad mechanické a organické solidarity. Durkheimovskou mechanickou solidaritu, která podpírala tradiční, úzce propojené venkovské komunity a odrážela jednotnost mluvčích états de conscience, vystřídaly současné, výrazně stratifikované městské komunity s volnými vazbami, založené na organické solidaritě a dělbě práce (Berthele 2004: 732–734). Moderní společnost představuje Straipsniai / Articles 25 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSA obraz heterogenity, který lze uspořádat pouze pomocí mimojazykových korelátů (povolání, vzdělání, věk, gender atd.). Ideologické rozdíly mezi oběma paradigmaty se proto nejprve projevily v teorii a posléze i v metodologii. Dialektologie a sociolingvistika se nakonec od sebe vzdálily stejně jako typy komunit, které měly popisovat. V tomto rámci je třeba při porovnávání současných a historických dat tak odlišného typu – jako je tomu v tomto případě – zvážit dvě otázky: (1) Řečová komunita. Co víme o řečové komunitě v minulosti? (2) Vlastní jazyková data. Jak byla v minulosti uspořádána jazyková struktura, kterou známe dnes? Dilema řečové komunity. Data o městské řečové komunitě v Malaze z klíčového období, kterým se zde zabýváme, jsou dostupná pouze z Atlas Lingüístico y Etnográfico de Andalucía, ALEA (1961–1973). Terénní výzkum pro tento atlas probíhal v 50. letech (viz Alvar 1955; García-Mouton 1992; Morillo-Velarde 2001) a využíval „opakované dotazníky s více otázkami“ a „optimální informátory“ (Alvar 1959: 10, 27–30). Protože cílem bylo – v návaznosti na Gilliérona, Popa, Puscaria a další – získat [...] „momentku řeči v určitém okamžiku“, [...] hledali jsme osobu, která by mohla posloužit jako objekt této „jazykové fotografie“, a vyhýbali jsme se extrémům – nešlo ani o nejstaršího člověka, ani o nejvýrazněji osobní či nejnovější údaje –, nýbrž o průměrný stav; někdy však může být nutné obrátit se na nejstarší obyvatele, abychom zachytili jev na ústupu nebo mizející řemeslo. Proto bude obraz, který hledáme, nejspíše přesně vystihovat muž ve věku mezi padesáti a šedesáti lety (Alvar 1959: 29, můj překlad). Při navrhování vzorků pro města a některá z největších sídel se jako zdroje variability zohledňovaly místní oblasti a věk, gender a sociální třída informátora; postupovalo se přitom podle metod AIS Jaberga a Juda (1928–1960) (Jaberg 1936: 20; viz také Jaberg 1959). Nakonec však byli v Malaze (která tehdy měla více než 270 000 obyvatel) zkoumáni pouze čtyři lidé, a to navzdory nejlepším úmyslům.4 Tento atlas ve skutečnosti obsahuje mnoho informací o tehdejší sociolingvistické variaci, včetně takzvaného „polymorfismu“ neboli nevědomé variace – úkol 4 Tři muži, z nichž jeden byl označen za absolventa vysoké školy a další dva za negramotné, a jedna žena s vysokoškolským vzděláním; jejich věk není blíže uveden. 26 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ zjišťování a shromažďování těchto informací z jednotlivých map v šesti svazcích atlasu je vyčerpávající a přímá data o sociolingvistických rozdílech – získaná z paralelních dotazníků s různými respondenty – nejsou vždy jasně oddělena od pozorování výzkumníka založených na jazykovém povědomí informanta (viz Morillo-Velarde 2001: 15–21 et passim). Systematické zkoumání konkrétních sociolingvistických korelací mezi řečovými variantami a proměnnými mluvčích v určité městské lokalitě v rámci atlasu ve skutečnosti odhaluje, že výskytů je málo, a tudíž závěry postrádají pevný základ. Hlavním problémem je nicméně existence dvou různých způsobů prezentace dialektologických dat. Na jedné straně máme geolingvistická data, která jsou dostupná pro každou lokalitu a každou fonologickou, morfologickou, lexikální či syntaktickou proměnnou. Tato data poskytl jeden konkrétní informant NORM pro každý bod na mapě – v některých lokalitách a u některých proměnných byla doplněna údaji od ženy – a, jak již bylo uvedeno, ve městech a největších obcích se přinejmenším liší podle pohlaví a vzdělání (viz Alvar 195: 29–30). Tento typ dat je samozřejmě přímý a nepochybně je ovlivněn zkreslením spojeným se způsobem výběru mluvčích NORM. Na druhé straně jsou tu dialektologická data, která sestávají ze souboru doplňujících pozorování sociálních významů spojených se statusem, věkem či pohlavím mluvčího. Tato pozorování jsou zahrnuta buď jako doplňující poznámky přímo v mapách, nebo jsou vyjádřena pomocí symbolů s vysvětlivkami na okrajích map. Na základě zřejmě obou těchto zdrojů dat i dalších nahrávek a kvalitativních pozorování byly zpracovány dialektologické monografie; k dispozici jsou tedy také data z těchto monografií (Alvar 1993 [1973], 1974). Tento typ dat je proto ovlivněn nejen stejným ideologickým a metodologickým zkreslením jako geolingvistická data, ale také přímým působením kvalitativních úsudků samotných výzkumníků. Dilema jazykových dat. Na základě celkového profilu informantů ALEA (muži ve věku 50 až 60 let) a informací o mluvčích zkoumaných ve městě Malaga (4 mluvčí, 1 žena s vysokoškolským vzděláním a 3 muži, z nichž jeden měl vysokoškolské vzdělání a dva byli negramotní) lze usuzovat, že v souladu s rozložením podle zdánlivého času popsaným v předchozích odstavcích by negramotní muži mezi těmito mluvčími – kterým by v době terénního výzkumu malagské přechodové variety bylo 85–90 let – standardní varianty neužívali, zatímco mluvčí s vysokoškolským vzděláním (muž i žena) by je užívali částečně. (Podrobnosti o těchto mluvčích jsou uvedeny v tabulce 5.) Stripsniai / Articles 27 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA TABULKA 5. Informanti ALEA ve městě Malaga (zdroj: upraveno podle Alvar (1993 [1973]) Informant | 45 | 50 | 583 | 506 Místní oblast | Centrum města | Centrum města | Příměstská oblast | Příměstská oblast Lokalita | Malaga | Malaga | Churriana | Iznate Pohlaví | Muž | Žena | Muž | Muž Vzdělání | Vysokoškolské | Vysokoškolské | Negramotný | Negramotný Informanti s vysokoškolským vzděláním (45 a 50) odpovídali pouze na fonetický dotazník, zatímco negramotní informanti (583 a 506) odpovídali na všechny položky všech částí celého dotazníku. Pro každého informanta byl připraven „jazykový nástin“ v rozsahu čtyř nebo pěti stran – zařazený do fonetické části dotazníku – a také celá strana fonetického přepisu jeho řeči; součástí byly rovněž nahrávky a platonogramy. Tento materiál není k dispozici. Obraz řečového společenství založený na datech poskytnutých těmito mluvčími je samozřejmě velmi omezený, lze však očekávat, že uvedené geolingvistické a dialektologické informace byly dostatečně blízké a nebyly ve vzájemném rozporu, takže by umožnily rekonstruovat historickou trajektorii změn vedoucích k přechodové varietě. Oba zdroje dat se však neshodují. Jak již bylo uvedeno, vzhledem k výsledkům současné studie Malagy, založené na datech shromážděných na počátku 21st. století, bychom samozřejmě očekávali, že na jedné straně nalezneme doklady výrazně vyhraněné lidové variety užívané negramotnými mluvčími a na straně druhé méně výrazné, standardu bližší, avšak zřetelně jižansky zabarvené variety užívané mluvčími s vysokoškolským vzděláním. Ačkoli právě tento obraz vyplývá z dialektologických dat, při zohlednění geolingvistických dat to tak jasné není. Zaměříme-li se na nejvýznamnější rysy přechodové variety (viz výše tabulku 2), dialektologické informace, které uvádí Alvar (1993 [1973] – v jediné dialektologické monografii věnované městskému dialektu Malagy v první polovině 20th. století – potvrzují současné hypotézy o souboru rychlých změn, jež byly posíleny sbližováním s celostátní normou a podpořily vznik nové přechodové měšťanské variety. Ačkoli všechny lidové rysy, které Alvar zmiňuje, souvisejí s negramotnými mluvčími, s výjimkou splynutí /ʎ/ = /ʝ/ (tzv. yeísmo), které absolventi vysokých škol považují za běžné, jeho popis nenaznačuje, že změny vedoucí k dnešní situaci byly v té době již v běhu (tabulka 6). Ve skutečnosti převládal mezi odborníky v polovině padesátých let názor, že andaluský dialekt se jeví jako sociálně homogenní: 28 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Dilema spolehlivosti geolingvistických a dialektologických dat pro sociolingvistický výzkum. Případ andaluského rozštěpení /θ/ Pokud jde o její společenské rozšíření, andaluská varieta nemá žádné hranice: zasahuje nejvyšší vrstvy společnosti. A když říkám „nejvyšší“, mám na mysli vzdělané vrstvy, které s největší pravděpodobností buď jazykové rozdíly stírají, nebo šíření změn odolávají. Výslovnost gramotného andaluského mluvčího se zřetelně podobá výslovnosti jeho či jejího negramotného spoluobčana. Lexikum a způsoby vyjadřování se mohou měnit, výslovnost však zůstává stejná. Při studiu fonetiky granadské oblasti byli ve skutečnosti zkoumáni mluvčí s vysokoškolským vzděláním, dokonce i univerzitní profesoři (Salvador 1967 [1963]: 64, můj překlad). Na druhou stranu důkladné prozkoumání geolinguistic dat z ALEA odhaluje poněkud odlišný obraz. Informace získané z Atlasu a informace vycházející z kvalitativních analýz dialektologů se často rozcházejí. geolinguistic obraz z ALEA odpovídá scénáři, v němž většina změn, které ve skutečnosti utvářejí přechodnou varietu, již probíhala v 50. letech, zejména mezi městskými mluvčími ze střední třídy. Tabulka 6 porovnává oba zdroje informací. Rysy stejně významné pro charakteristiku přechodné variety jako kontrast mezi /s/ a /θ/ nám pomáhají porozumět oběma stanoviskům. Alvar (1993 [1973]) uvádí, že nejčastější realizací splynulého /θ/ u gramotných mluvčích je sykavá frikativa [s] (seso), zatímco negramotní mluvčí mají tendenci používat nesykavou frikativu [θ] (cece). Výsledky zkoumání map ALEA však ukazují, že variace zřejmě začala již v době terénního výzkumu pro atlas a zahrnovala i určité stopy rozštěpení /θ/ (viz tabulku 7). TABULKA 6. Vzdělanostní rozdíly v užívání rysů malagského nářečí (upraveno podle Alvara (1993 [1973]) a ALEA) Údaje z dialektologické monografie | Geolingvistická data Standardní jazyk | Negramotní | Univerzitní vzdělání | Negramotní | Univerzitní vzdělání /s/ /θ/ | poso/pozo | Ceceo [ˈθeθo] | Seseo [ˈseso] | Ceceo/Seseo/Rozštěpení | Seseo/Rozštěpení /tʃ/ | pocho [ˈpotʃo] | Frikativa [ˈpoθo] | Afrikáta [ˈpotʃo] | Afrikáta | Afrikáta -θd- | dedo | Elize [ˈdeθo] | Zachování [ˈdeθo] | Variace | Zachování -θd- | dado | Elize [ˈdaθo] | Elize [ˈdaθo] | Elize | Variace Totéž lze vztáhnout i na zbývající rysy v tabulce 6. Srovnávané dialektologické a geolingvistické výsledky hovoří samy za sebe (viz také tabulky 7–9). Zjevnou homogenitu řečového chování, kterou naznačuje analýza dialektologické monografie, do jisté míry vyvracejí výsledky získané po důkladném studiu map, včetně kvantitativního vyhodnocení odpovědí. Strainsni / Articles 29 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA TABULKA 7. Vzdělanostní rozdíly v realizaci souborů slov s <s> a <z, ce, ci> v Malaze (zdroj: upraveno podle ALEA) Univerzitní vzdělání | Negramotní Muži | Ženy | Muži | Muži Etim. | [s] | [θ] | Celkem | [s] | [θ] | Celkem | [s] | [θ] | Celkem | [s] | [θ] | Celkem s | 13 | 1 | 14 | 14 | 0 | 14 | 9 | 258 | 267 | 204 | 38 | 242 92.9 | 7.1 | 100.0 | 0.0 | 3.4 | 96.6 | 84.3 | 15.7 z, ce/ci | 5 | 26 | 31 | 35 | 1 | 36 | 0 | 316 | 316 | 149 | 115 | 264 16.1 | 83.9 | 97.2 | 2.7 | 0.0 | 100.0 | 56.4 | 43.6 Celkem | 18 | 27 | 45 | 49 | 1 | 50 | 9 | 574 | 583 | 353 | 153 | 506 TABULKA 8. Vzdělanostní rozdíly v realizaci intervokalického /d/ v Malaze (zdroj: upraveno podle ALEA) Univerzitní vzdělání | Negramotní Muži | Ženy | Muži | Muži /0d/ | [d] | ∅ | Celkem | [d] | ∅ | Celkem | [d] | ∅ | N | [d] | ∅ | Celkem 8 | 2 | 10 | 8 | 2 | 10 | 32 | 69 | 101 | 43 | 54 | 97 80.0 | 20.0 | 80.0 | 20.0 | 31.7 | 68.3 | 44.3 | 55.7 /#d/ | 2 | 5 | 7 | 4 | 3 | 7 | 3 | 106 | 109 | 1 | 92 | 93 28.6 | 71.4 | 57.1 | 42.9 | 2.8 | 97.2 | 1.1 | 98.9 10 | 7 | 17 | 12 | 5 | 17 | 35 | 175 | 210 | 44 | 146 | 190 58.8 | 41.2 | 70.6 | 29.4 | 16.7 | 83.3 | 23.2 | 76.8 TABULKA 9. Vzdělanostní rozdíly v realizaci /tʃ/ v Malaze (zdroj: upraveno podle ALEA) Gramotní | Negramotní Muži | Ženy | Muži | Muži [tʃ] | 16 | 76.2 | 23 | 100.0 | 136 | 97.8 | 116 | 87.2 [ʃ] | 5 | 2.8 | 0 | 0.0 | 3 | 2.2 | 17 | 12.8 Celkem | 21 | 23 | 139 | 133 30 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ Před tímto rozporem ve výsledcích mezi nářečními monografiemi a geolingvistickým výzkumem zůstávají nezodpovězeny zásadní otázky týkající se vzniku a vývoje andaluské přechodné variety. Opravdu nevíme, zda většina fonologických proměnných, které tuto varietu v současnosti utvářejí, v repertoáru mluvčích do poloviny dvacátého století chyběla a poté se náhle a neočekávaně objevila, podnícena určitými společenskými a kulturními změnami, nebo zda se vyvíjela – možná již odedávna – a byla tedy již v témže období pozorovatelná jako procesy sociálně podmíněné variace. V prvním případě bychom čelili příkladu rychlé změny shora, kterou lze dokonale analyzovat pomocí údajů z mluveného korpusu od posledního desetiletí 20th. století. Vhodné by pak byly průřezové analýzy zdánlivého času a jejich výsledky by se pravděpodobně shodovaly s údaji z nářečních monografií. Ve druhém případě bychom potřebovali podrobnější reanalýzy geolingvistických údajů a systematické srovnání se současnými sociolingvistickými výsledky. Byly by žádoucí longitudinální studie trendů založené například na archeologických datech. Ačkoli by diskuse o přesné povaze tohoto druhého typu dat vydala na celý článek, v následujícím odstavci je shrnut stručný nástin. ARCHEOLOGIE Kromě dobře známého rozdílu v metodách a teoretických předpokladech mezi dialektologií/geolingvistikou a sociolingvistikou – nemluvě znovu o souvisejících ideologických perspektivách – jsme při svém retrospektivním pokusu určit jasné stopy probíhajících hláskových změn v nářečních monografiích a jazykových mapách narazili na další zdroj obtíží. Subjektivní hodnocení nářečního užívání se setkává se zkreslením ve prospěch mluvčího NORM, a srovnání současných údajů s údaji získanými dialektologickým a geolingvistickým výzkumem tak představuje obtížný úkol. Současný výzkum těchto tradičních disciplín situaci zcela změnil. Výjimečné výsledky v obou oborech nám práci v budoucnu usnadní. Nyní se však musíme vypořádat s andaluskou situací takovou, jaká je. Reanalýzy údajů z geolingvistického a dialektologického výzkumu, stejně jako přístup k rozhlasovým a televizním záznamům vysílání a archivům dokumentárních filmů, by nám umožnily (1) v reálném čase (byť značně zkresleně) zkoumat šíření právě probíhajících změn napříč společností a (2) zkoumat také ideologické zpoždění ovlivňující tento typ retrospektivních trajektorií. Posouzení kritérií výběru, na nichž se zakládá volba mluvčích NORM v geolingvistice a tradiční Straipsniai / Articles 31 JUAN-ANDRÉS VILENA-PONSODA dialektologii (tj. představa „autentického“ či „čistého“ nářečí), představuje zajímavý způsob, jak se s touto konkrétní otázkou vypořádat. Archeologie je probíhající výzkumný projekt, jehož cílem je získat přístup k dalším zdrojům mluvených i psaných dat, které umožní jejich srovnání.5 Longitudinální studie založené na rozhlasových archivních pramenech (viz Van de Velde, van Hout, Gerritsen 196, 199; Hernández-Campoy 2018), stejně jako doplňující veřejné a soukromé písemné dokumenty (Hernández-Campoy, Conde-Silvestre 2012), poskytnou srovnávací doklady o jazykové změně a dějinách utváření andaluské přechodné variety. REFERENCES ALEA – Atlas Lingüístico y Etnográfico de Andalucía, 1–6 vols, 1961–1973, ed. by Alvar Manuel, A. Llorente, G. Salvador. Madrid: CSIC. Almeida Manuel 2018: Language hybridism: On the origin of interdialectal forms. – Language Variation. European Perspectives VII, ed. by Juan-Andrés Vilena-Ponsoda, Francisco Díaz Montesinos, Antonio Ávila-Muñoz, Matilde Vida-Castro. Amsterdam: SILV, John Benjamins, forthcoming. ALPI – Atlas Lingüístico de la Península Ibérica, 2016, ed. by García Mouton Pilar (co-ord.), Inés Fernández-Ordóñez, David Heap, Maria Pilar Perea, João Saramao, Xulio Sousa, ALPI-CSIC: http://www.alpi.csic.es (22-10-2018). Alvar Manuel 1955: Las encuestas del “Atlas Lingüístico de Andalucía (diciembre 1953 – marzo 1955)”. Granada: Universidad: https://grupo.us.es/ehandalucia/pdf/lecturas/atlas_linguistico_andalucia.pdf (26-10-2018). Alvar Manuel 1959: El Atlas Lingüístico-Etnográfico de Andalucía. Granada: Universidad. Alvar Manuel 1974: Sevilla, macrocosmos lingüístico. – Estudios Filológicos y Lingüísticos. Homenaje a Ángel Rosenblat, ed. by Quiroga-Torealba Luis, Mario Torreba losi, Pedro Díaz-Seijas. Caracas: Instituto Pedagógico, 13–42. Alvar Manuel 1993 [1973]: Notas de aseo al habla de Málaga. – Puerta Nueva. Revista de Educación, 6–13: https://grupo.us.es/ehandalucia/pdf/lecturas/atlas_linguistico_andalucia.pdf (26-10-2018). 5 In the frame of the above mentioned (on footnote 1) Project on the Sociolinguistic Patterns of Castilian Spanish (ECOPASOS, FF2015-6811-C5-1 and FEDER funds). 32 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ Auer Peter 2005: Europe’s Sociolinguistic Unity, Or, a Typology of European Dialect/Standard Constellations. – Perspectives on Variation, ed. by Nicole Delbecque, Johan van der Auwera and Dirk Geeraerts. Berlin: Mouton de Gruyter, 7–42. Berruto Gaetano 2005: Dialect/standard convergence, mixing, and models of language contact. The case of Italy. – Dialect Change. Convergence and Divergence in European Languages, ed. by Peter Auer, Frans Hinskens, Paul Kerswill, Cambridge: Cambridge University Press, 81–95. Berthele Raphael 2004: Dialektsoziologie – Soziolinguistische Aspekte der Dialektologie. – Sociolinguistics: An International handbook of the Science of Language and Society 1. Second edition, ed. by Ulrich Amon, Norbert Dittmar, Klaus J. Mattheier, Peter Trudgill. Berlin/New York: Mouton de Gruyter, 721–738. Bourdieu Pierre 1977: L’Économie des échanges linguistiques. – Langue Française 34, 17–34. Bourdieu Pierre 1984: Capital et marché linguistiques. – Linguistische Berichte 90, 3–24. Bourdieu Pierre 1986: The forms of capital. – Handbook of theory and research for the sociology of education, ed. by J. Richardson. New York: Greenwood, 241–258. Carbonero Pedro 1982: El habla de Sevilla. Sevilla: Ayuntamiento. Chambers J. K., Peter Trudgill 2004 [1980]: Dialectology. Cambridge: Cambridge University Press. Dietz Gunther 2001: Frontier hybridization or culture clash? Trans-national migrant communities and sub-national identity politics in Andalusia, Spain. – Journal of Ethnic and Migration Studies 30(6), 1087–1112. Durkheim Émile 1902 [1893]: De la division du travail social. Étude sur l’organisation des sociétés supérieures. Second edition. Paris: Alcan. García-Mouton Pilar 1992: El Atlas Lingüístico y Etnográfico de Andalucía. Hombres y mujeres. Campo y ciudad. – Actas del Congreso Internacional de Dialectología, IKER 7, 667–685: http://digital.csic.es/handle/10261/13687?locale=es (22-10-2018). Guy Gregory, Frans Hinskens 2016: Linguistic coherence; systems, repertoires and speech communities. Introduction. – Linguistic coherence: Systems, repertoires and speech communities. Lingua 172–173, 1–9. Hernández-Campoy, Juan-Manuel 2018: Virtual sociolinguistics: From real-time surveying to virtual-time archival sources for tracing change longitudinally. – Language Variation. European Perspectives VII, ed. by Juan-Andrés Villena-Ponsoda, Francisco Díaz Montesinos, Antonio Ávila-Muñoz, Matilde Vida-Castro. Amsterdam: SILV, John-Benjamins, forthcoming. Stripsni / Articles 33 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA Hernández-Campoy Juan-Manuel, Villena-Ponsoda Juan-Andrés 2009: Starness and Non-Starness in Spain: Dialect Attrition and Revitalization of Regional Dialects of Spanish. – International Journal of the Sociology of Language 196/197, 181–214. Hernández-Campoy, Juan-Manuel, Juan-Camilo Conde-Silvestre (eds.) 2012: The Handbook of Historical Sociolinguistics. Malden: Wiley-Blackwell. Hudson Ronald A. 1996 [1980]: Sociolinguistics. Second edition. Cambrigde: Cambridge University Press. Jaberg Karl 1936: Aspects géographiques du langage. Paris: Sociétés de Publications Romanes et Françaises. Jaberg Karl 1959: Geografía lingüística. Ensayo de interpretación del Atlas Lingüístico de Francia. Granada: Universidad. Jaberg Karl, Jakob Jud 1928–1960: Sprach- und Sach atlas Italiens und der Südschweiz, 1–8 vols. Zofingen: Ringler. Molina-García Álvaro 2018: Percepción y distancia acústica. La variación paramétrica individual en la escisión fonemática de /θ/ en el español andaluz. Datos de la ciudad de Málaga. Unpublished manuscript. Universidad de Málaga. Morillo-Velarde Ramón 2001: Sociolingüística en el ALEA: variable generacional y cambio lingüístico. – Estudios de Lingüística de la Universidad de Alicante 15, 13–49. Moya-Corral Juan-Antonio, Marcin Sosiński 2015: La inserción social del cambio. La distinción s/θ en Granada. Análisis en tiempo aparente y en tiempo real. – Lingüística Española Actual 37, 33–72. Navarro-Tomás Tomás, Aurelio M. Espinosa, Lorenzo Rodríguez-Castellano 1933: La frontera del andaluz. – Revista de Filología Española 20, 225–277. Paton Pamela, John R. Hpp, Sandra Marquart-Pyatt 2011: Non recursive models. Endogeneity, reciprocal relationships, and feedback loops. California: SAGE. Regan Brendan 2017a: A study of ceceo variation in Western Andalusia (Huelva). – Studies in Hispanic and Lusophone Linguistics 10(1), 119–160. Regan Brendan 2017b: The Effect of dialect contact and social identity on fricative de- merger. PhD Dissertation. The University of Texas at Austin: https://repositories.lib.utexas.edu/handle/2152/62339 (22-10-2018). Salvador Gregorio 1967 [1963]: La fonética andaluza y su propagación social y geográfica (1963–1964). – Estudios dialectológicos, 61–70. Salvador-Salvador Francisco 1980: Niveles sociolingüísticos de seseo, ceceo y distinción en la ciudad de Granada. – Español Actual 37–38, 25–32. 34 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX The Dilemma of the Reliability of Geolinguistic and Dialectological Data for Sociolinguistic Research. The Case of the Andalusian Demerger of /θ/ Sawoff Adolf 1980: A sociolinguistic appraisal of the sibilant pronunciation in the city of Sevilla. – Grazer Linguistische Studien 11–12, 238–262. Siegel Jeff 2010 [2006]: Second dialect acquisition. Cambridge: Cambridge University Press. Trudgill Peter 1986: Dialects in contact. Oxford: Basil Blackwell. Trudgill Peter 1996: Dialect typology: Isolation, social network and linguistic structure. – Towards a Social Science of Language 1, ed. by Gregory Guy, C. Feagin, D. Schiffrin, J. Baugh. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins, 3–22. Van de Velde Hans, Marinel Gerritsen, Roeland van Hout 1996: The devoicing of fricatives in standard Dutch: A real-time study based on radio recordings. – Language Variation and Change 8, 149–175. Van de Velde Hans, Roeland van Hout, Marinel Gerritsen 1997: Watching Dutch change: A real time study of variation and change in standard Dutch pronunciation. – Journal of Sociolinguistics 1/3, 361–391. Villena-Ponsoda Juan-Andrés 1996: Convergence and divergence in a standard-dialect continuum: Networks and individuals in Malaga. – Sociolinguistica 10, 112–137. Villena-Ponsoda Juan-Andrés 2001: La continuidad del cambio lingüístico. Granada: Universidad. Villena-Ponsoda Juan-Andrés 2005: How similar are people who speak alike? An interpretive way of using social network in social dialectology research. – Dialect Change. Convergence and Divergence in European Languages, ed. by Peter Auer, Frans Hinskens, Paul Kerswill. Cambridge: Cambridge University Press, 303–334. Villena-Ponsoda Juan-Andrés 2008: Sociolinguistic patterns of Andalusian Spanish. – International Journal of the Sociology of Language 193–194, 139–160. Villena-Ponsoda Juan-Andrés 2010: Community-based investigations: From traditional dialect grammar to sociolinguistic studies. – Language and Space. An International Handbook of Linguistic Variation 1. Theories and Methods, ed. by Peter Auer, J. F. Schmidt. Berlin/New York: Mouton de Gruyter, 613–631. Villena-Ponsoda Juan-Andrés, Antonio Ávila-Muñoz 2014: Dialect stability and divergence in southern Spain. Social and personal motivations. – Stability and divergence in language contact. Factors and mechanisms, ed. by Kurt Braunmüller, Stefen Höder, Karoline Kühl. Amsterdam: John Benjamins, SLV, 207–238. Villena-Ponsoda Juan-Andrés, Matilde Vida-Castro 2017: Between local and standard varieties: horizontal and vertical convergence and divergence of dialects Straipsniai / Articles 35 JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA in Southern Spain. – Language Variation. European Perspectives 6, ed. by Isable Buchstaller, Beat Siebenhaar. Amsterdam: John Benjamins, 125–140. Villena-Ponsoda Juan-Andrés, Matilde Vida-Castro 2018: Variation, identity and indexicality in southern Spain. On the emergence of a new intermediate variety in urban Andalusia, ed. by Stavroula Tsiplakou, Massimo Cerruti, forthcoming. Geolingvistikos ir dialektologijos duomenų patikimumo dilema atliekant sociolingvistikos tyrimus. /θ/ skilimo Andalūzijos ispanų kalboje atvejis SANTRAUKA Kadangi geolingvistikos, dialektologijos ir šiuolaikinės sociolingvistikos teikiami duomenys vertinami remiantis labai skirtingomis kalbos ir visuomenės teorijomis, kyla dilema siekiant geolingvistinių ir monografinių tarmių duomenų pagrindu rekonstruoti besiformuojančios kalbos atmainos istoriją. Sociolingvistiniai duomenys yra pagrįsti sociologinėmis prielaidomis apie imties sudarymą ir nuokrypį, bet jos nesuderinamos su tuo, ką suponuoja geolingvistiniai ir dialektologiniai duomenys (Villena-Ponsoda 2010). Taigi, tiriamoji problema siejasi su klausimu, kiek geolingvistiniai ir monografiniai tarmių duomenys yra patikimi, siekiant retrospektyviai nustatyti tiriamos kalbos atmainos istoriją ir konkretų kalbos pokytį. Dabar vykstantis viduriniosios miestiečių klasės kalbos atmainos, tarpinės tarp nacionalinės standartinės (Madrido) ir pietinių Andalūzijos ispanų kalbos atmainų, formavimasis yra suprantamas kaip kalbos panašėjimo į šiuo metu gyvuojantį prestižinį viduriniosios klasės kalbos standartą pasekmė. Jos tradicinės pietietiškos tapatybės kaitos procesai vyksta nuo šeštojo dešimtmečio vidurio ir artėja prie šiuolaikinių modernizacijos ir urbanizacijos diktuojamų tapatybių (Regan 2017; Villena-Ponsoda, Vida-Castro 2017). Pakartotinė geolingvistikos ir tarmių tyrimų duomenų analizė bei palyginimas su dabartiniais sociolingvistikos teikiamais rezultatais leistų, pirma, kruopščiai ištirti šiuo metu vykstančių pokyčių paplitimą visuomenėje realiuoju laiku, antra, išnagrinėti ideologinį atsilikimą, turintį įtakos šio tipo retrospektyvioms trajektorijoms. Įteikta 2018 m. spalio 30 d. JUAN-ANDRÉS VILLENA-PONSODA Universidad de Málaga Campus de Teatinos, E-29071 Málaga, Spain [email protected] 36 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX