Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija

DALIA SVIDERSKIENĖ Institut litevského jazyka Směr vědeckého výzkumu: onomastika (výzkum tvoření, původu a motivace vlastních jmen). DOI: https://doi.org/10.35321/all81-05 MOTIVACE SUFIXÁLNÍCH HELONYMŮ OKRESU MARIJAMPOLĖ Motivace sufixálních helonym okresu Marijampolė ANOTACE Článek analyzuje svébytnou a zajímavou vrstvu neekvivalentní slovní zásoby – sufixální helonyma. Za účelem odhalení motivovaného vztahu mezi jejich formální strukturou a významem jsou tito zástupci třídy hydronym zkoumáni lingvistickými metodami strukturální, sémantické a motivologické analýzy. K dispozici jsou co nejúplnější informace o denotátu; využívají se také údaje o jazykovém povědomí informantů ze zkoumané oblasti zaznamenané v dotaznících Žemės vardų (1935–1937), jakož i dochované doplňující informace, které odrážejí jejich poznání, zkušenosti a vědomosti a pomáhají porozumět onomastické situaci. Článek je přínosný pro lexikologii i její další obory: etnolingvistiku, sociolingvistiku, psycholingvistiku, kognitivní lingvistiku, praxi místní toponymie a pojetí fenoménu vlastního jména. V kontextu kulturní globalizace je důležitá interpretace výseku přírody (bažinatých míst) v jazykovém systému určité oblasti, která vyplynula z výzkumu. Výsledky provedeného výzkumu by mohly přispět k řešení otázek regionálního sebeuvědomění a identity. KLÍČOVÁ SLOVA: místní jména, hydronyma, helonyma, toponomastika, motivace, principy pojmenovávání, způsoby pojmenovávání, metafora, metonymie, elipsa, sémantické tvoření. ANOTACE Článek se zabývá sufixálními helonymy, která představují svébytnou a zajímavou vrstvu takzvané neekvivalentní slovní zásoby. Za účelem odhalení motivovaného vztahu mezi 110 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija jejich formální strukturu a význam; tito představitelé třídy hydronym jsou analyzováni lingvistickými metodami strukturální, sémantické a motivologické analýzy. Využívají se co nejúplnější informace o denotátu; článek rovněž pracuje s údaji o jazykovém povědomí informátorů z analyzované oblasti, zaznamenanými v dotaznících „Názvy pozemků“ (1935–1937), a také se zachovanými doplňujícími informacemi, které nám umožňují poznat jejich znalosti a zkušenosti a napomáhají porozumět onomastické situaci. Článek je přínosný pro lexikologii a její další obory: etnolingvistiku, sociolingvistiku, psycholingvistiku, kognitivní lingvistiku, praxi místní toponymie a pojetí fenoménu vlastního jména. Interpretace výseku přírody (bažinatých míst) v jazykovém systému určité oblasti, která z výzkumu vyplývá, je důležitá v kontextu kulturní globalizace. Výsledky výzkumu by mohly přispět k řešení otázek regionálního sebeuvědomění a identity. KLÍČOVÁ SLOVA: toponyma, hydronyma, helonyma, toponymizace, motivace, principy pojmenování, způsoby pojmenování, metafora, metonymie, elipsa, sémantické tvoření slov. ÚVOD Poznávací a komunikační činnost lidstva a existence nepojmenovaných objektů ukazují jeden z hlavních úkolů jazyka: „vyplnit“ všechny oblasti jazykové činnosti novými pojmenováními¹. Výzkum lexikální nominace se proto ubírá dvěma směry: zkoumá strukturu jazykového znaku a vztahy mezi nominačním procesem a pojmenovávaným objektem. Z uvedeného a z nejnovějších výzkumů nominace a motivace z posledních let (Mildy Norkaitienė (zoonym), Aurelije Gritėnienė (fytonym), Jūratės Lubienė (mykonym), Dalios Sviderskienė (toponym)) vyplývá, že vědecký přístup směřuje k mnohostranným popisům jazykových jevů. Pojmenování se chápe nejen jako proces utváření nových jazykových jednotek, ale také jako výsledek složitého procesu, jehož řešení proto souvisí s řešením několika otázek: způsobem pojmenování, určením prostředků a objasněním různých znaků (lingvistický aspekt); řešením otázek souvisejících se vzájemným působením jazyka, myšlení a okolního prostředí (gnoseologický aspekt). V posledních desetiletích minulého století se významy slov začaly zkoumat dvěma vzájemně se doplňujícími směry: semasiologií (směr výzkumu od formy k obsahu) a onomasiologií (směr výzkumu ¹ Kazys Alminauskis v Instrukciji Lietuvos žemės vardynui surašyti uvedl: „Statisíce názvů pozemků jsou skryty mezi lidmi“ (Alminauskis 1934: 4). Straipsniai / Articles 111 DALIA SVIDERSKIENĖ od obsahu k formě). Jak uvádí Evalda Jakaitienė, cílem semasiologického výzkumu významu bylo odpovědět na otázku „Co znamená to či ono slovo?“, zatímco cílem onomasiologického výzkumu bylo odpovědět na otázku „Jakým slovem se vyjadřuje ten či onen pojem, pojmenovává věc nebo vyjadřuje hodnocení?“ (srov. Jakaitienė 2010: 42). Analýza lexikálního inventáře z onomasiologického hlediska tedy znamená sledovat nominační proces od poznání pojmenovávaného objektu až po výsledek nominace – pojmenování neboli udělení jména. To znamená, že analýza nominačního procesu z onomasiologického hlediska upřednostňuje analýzu jazykových jednotek z perspektivy pojmenovatele, „tvůrce“ jmen – tedy vyjádření určitého mimojazykového obsahu určitou jazykovou formou. Význam výzkumu nominačního procesu z onomasiologického hlediska se navíc projevuje nikoli tolik ve výběru jazykových forem pro vyjádření určitého obsahu, jako spíše v objasnění způsobů a principů utváření těchto jazykových forem (znaků). Chceme-li tedy provést plnohodnotnou analýzu procesů pojmenovávání, je důležité stanovit principy, způsoby a prostředky nominace. Podle Olgy I. Blinové (Tomská škola motivologie) jsou principy pojmenování východiskem a pravidly, která se utvářejí na základě zobecnění motivačních znaků členů jazykového společenství určité oblasti a zároveň samy slouží jako východisko pro vznik nových pojmenování (Блинова 1984: 77)² Analýze tvoření a původu litevských místních jmen se v domácí toponymice věnuje nejvíce prostoru: helonymům Laimutis Bilkis, oikonymům Marija Razmukaitė a oronymům Dalia Kačinaitė. Z nich byla z hlediska tvoření nejpodrobněji prozkoumána helonyma (Bilkis 2008). Tato studie motivace regionální helonymie doplňuje dosavadní stav výzkumu a podněcuje další studium daného tématu. Výzkumy motivace složených a víceslovných helonym Marijampolského kraje již byly provedeny (Sviderskienė 2016; 2017). Neomezily se pouze na objasnění motivů vzniku helonym; byly v nich vymezeny také principy pojmenovávání vodních objektů, což poskytlo další sémantické kritérium při objasňování motivace helonym. Aby se zdůraznila novost výzkumu motivace helonym se sufixy, je třeba upozornit, že helonyma jsou stejně jako ostatní toponyma představiteli sekundární nominace. Nejsou stejnorodá – některá jsou výsledkem sekundární přímé nominace, jiná sekundární nepřímé nominace. „Sekundární nepřímá nominace se od přímé sekundární nominace liší svým výsledkem: v tomto případě nevzniká nové samostatné slovo, nýbrž slovo se stejnou formální strukturou získává v určitém spojení s jinými slovy nový význam. Tímto způsobem nominace vznikají takzvané sémantické útvary“ (Jakaitienė 2010: 22). Toto vymezení objasňuje poznatek opřený o praxi výzkumu nominace a motivace mykonym Jūratės Lubienė: „V případě sémantické nominace jsou formální stránky nominatematu a lexikálního motivátoru totožné, zatímco jejich významy jsou spojeny asociačně ² Dėl įvardijimo principų dar žr. Голев 1972a. 112 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija ryšių“ (Lubienė 2015: 62). Neišleistinas iš akių ir kitas svarbus mokslininkės pastebėjimas dėl elipsinio įvardijimo būdo: „Toks nominacijos procesas gali būti suvokiamas taip: iš dvižodžio pavadinimo padaromas vienažodis, formaliai praleidžiant pagrindinį kolokacijos narį, o semantiškai – jo reikšmę inkorporuojant į buvusio determinacinio nario semantiką“ (ten pat). Reprezentanti sémantické derivace i eliptického způsobu pojmenování se v toponymii jiných zemí rozlišují již dlouho. Ukrajinský onomastik Jurij A. Karpenko upozorňuje na genetickou závislost toponym na adjektivech, která charakterizují názvy míst. Protože toponyma jsou specifickými rozlišovacími znaky míst, adjektiva v běžném užívání zpravidla vyjadřují vlastnosti pojmenovávaných míst, což znamená, že jsou z gramatického hlediska atributy fyziografických termínů. Tento způsob pojmenování v toponymii, odpovídající schématu „termín – toponymum“, je tedy zcela obvyklý. Toto tvrzení potvrzují i zápisy v historických pramenech, které názorně dokládají, jak se mnohá víceslovná místní jména zkrátila a adjektivum zpodstatnělo (podrobněji viz Карпенко 1966)3 Eliptický způsob pojmenování, který vznikl z důvodu jazykové ekonomie, se přirovnává také k dalšímu způsobu metonymického přenesení, jenž se rovněž vyznačuje jazykovou ekonomií. Metonymii jako jeden z nejvýraznějších rysů mikrotoponymie zmiňuje také J. A. Karpenko (podrobněji viz Карпенко 1967: 18). O metonymii jako o jednom z nejaktivnějších způsobů pojmenování v toponomastice psali i další ruští badatelé: Julija I. Čiajkina, Nikolaj D. Golev, Ljudmila A. Zacharova, Natalija G. Něsterova, Galina N. Starikova aj.4 Zvláště důležité je upozornit na to, že případy eliptického a metonymického pojmenování, které vznikly z důvodu jazykové ekonomie, jsou předmětem tohoto výzkumu a jsou zde publikovány. Tvoří nejzranitelnější vrstvu helonymie (a celé toponymie), která zaniká či již zanikla. Právě kvůli své „ekonomické“ podobě (vlastnost ⇔ helonymum, místo ⇔ helonymum) se tato místní jména při terénním výzkumu dostávají do „rizikové zóny“: nemusejí být identifikována jako vlastní jména, mohou zůstat nerozpoznána a nezapsána. Právě ona s největší pravděpodobností podléhají času a změnám, které tento čas přináší – melioracím, kolektivizaci a dalším faktorům charakteristickým pro období zaznamenávání místních jmen. Nebezpečí ztráty těchto pojmenování je tedy také důvodem k jejich výzkumu a publikování. Tento článek kromě výše uvedeného zohledňuje i další nové aspekty hodnocení toponymie, které se vyjevily v souvislosti se změnou lingvistických paradigmat (lingvistika posledních let zdůrazňuje reprezentaci způsobů vnímání okolního prostředí a jeho konceptualizace). Jak bude patrné z dalšího výkladu, všechny 3K formálnímu vyjádření složených (nezkrácených) ruských a litevských toponym a odpovídajícím modelům viz také: Просвирнина 2001: 35–48; Sviderskienė 2017: 78–102. 4Podrobněji viz: Чайкина 1983; Палкина 1983; Голев 1991; Захарова, Нестерова, Старикова 2003. Straipsniai / Articles 113 DALIA SVIDERSKIENĖ Způsoby pojmenování jsou vyjádřeny odpovídajícími schématy, která umožňují lépe pochopit směr myšlení pojmenovatele utvářený v rámci onomastické situace. Samotné slovo schéma označuje určitý obraz či útvar a následně také určitou vnitřní strukturu odpovídající určitému uspořádání gramatických pravidel, které pomáhá identifikovat myšlenkové struktury. Při analýze materiálu se usiluje o to (1) odhalit vlastnost, která se stala základem pojmenování mokřadních míst⁶; (2) určit (interpretovat), co název místa znamenal v okamžiku svého vzniku a přeměny v nomina proprium; (3) vysvětlit, jak představitel zkoumané etnické oblasti toto místo vnímal, chápal a hodnotil, a podat logické vysvětlení založené na jeho vlastní kulturní zkušenosti; odhalit strategii „tvůrce“ jména v průběhu pojmenovacího procesu. K dosažení tohoto cíle jsou reprezentanti třídy hydronym zkoumáni lingvistickými metodami strukturální, sémantické a motivologické analýzy. K dispozici jsou co nejúplnější informace o denotátu; využívají se údaje o jazykovém vědomí informátorů ze zkoumané oblasti zaznamenané v dotaznících Zemės vardų (1935–1937) i dochované doplňující informace, které odrážejí jejich poznání, zkušenosti a vědomosti a pomáhají lépe pochopit a vysvětlit onomastickou situaci. Při výzkumu se uplatňuje vědecká metoda poznávání (seskupování helonym do určitých skupin na základě jejich podobností či rozdílů podle zvolených kritérií), metoda vnitřní rekonstrukce a metody pragmatické, kognitivní interpretace a popisná metoda. Při analýze meziválečného materiálu byla vlastní jména porovnávána s apelativy zaznamenanými ve slovnících dialektů, které soustřeďují lexikum zkoumané oblasti, a ve velkém souhrnném vícesvazkovém slovníku litevského jazyka, vydaném také v elektronické podobě, Lietuvių kalbos žodynas (dále LKŽė). Protože je pro výzkum motivace důležitá slovní slučitelnost v živém jazyce, která objasňuje významy slov i jejich významové odstíny, byl tento slovník jako zdroj různorodých vrstevnatých informací o slovech obzvlášť užitečný; jak uvádějí sami jeho sestavovatelé. Kromě toho „je Litevec více než kdokoli jiný spjat s vesnicí. Za svébytnou dokumentaci venkovského života se pokládá dvacetisvazkový Lietuvių kalbos žodynas [...], který zachycuje starou a nářeční [...] slovní zásobu. V něm ⁵Jak bude patrné dále, obsah druhé kapitoly článku Dabar ne visai aiškios motyvacijos priesaginį helonimai je informativní. Ukazuje, jak důležité je při výzkumu toponymie znát onomaziologická schémata a disponovat těmito znalostmi. ⁶V případě pojmenování sekundární neekvivalentní lexiky lze hovořit o motivačním pojmenování, protože jeho základem je určitá vlastnost denotátu. Motivace je podmínkou procesu pojmenovávání objektů, věcí, jevů skutečnosti apod. (srov. Толстая 2002: 120). „Vlastnost, která se stává základem nominace při vytváření nového názvu, se nazývá vnitřní forma slova nebo motivační příznak“ (Gritėnienė 2006: 24). 114 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija velmi krásně dokumentována v jazyce zakotvená a prostřednictvím jazyka působící vize lidového světa a pěstované hodnoty“ (Rutkovska 2016). Proto je třeba zdůraznit, že tento slovník je zvláště cenný pro řešení otázek pojmenování a objasnění (interpretace) motivace reprezentantů sémantické skupiny helonym meziválečné správní jednotky (Marijampolského okresu). Výzkum byl prováděn s ohledem na celý toponymický kontext; jednotlivé místní názvy jsou hodnoceny především v kontextu toponymického systému zkoumané oblasti a jen v jednotlivých případech se vychází z reprezentantů z celého jazykového území, zaznamenaných z živého jazyka a uložených na lístcích Kartotéky místních názvů (dále jen – VK) a publikovaných v Lietuvos vietovardžių žodyne. Při výběru ilustračních příkladů se dává přednost místním názvům zaznamenaným z živého jazyka. Článek dodržuje stejná, obvyklá a ustálená kritéria prezentace materiálu v litevské toponymii⁷ 1. PRŮHLEDNĚ MOTIVOVANÁ SUFIXÁLNÍ HELONYMA 1.1. Pojmenování podle určitých vlastností vodních objektů. 1.1.1. Pojmenování podle tvaru. (1) Reprezentanti přímého pojmenování. vlastnost ⇔ helonymum Bažina, která se svým tvarem odlišovala od okolí, byla pojmenována Apvaliukė b., rst. KzR (Jūrės GA)⁸, srov. lit. apvalùs, -ì ‘válcovitého či kulovitého tvaru; kruhový’. Význam místního názvu lze snadno odvodit – kulatá, -ý. Další pojmenování náležející do této mikroskupiny je Riestukė b. KzR, srov. lit. riẽstas, -à ‘mající tvar půlkruhu, klenutý’. Podle informátorů z Jūrės GA je [bažina] podobná polovině kola⁹, tj. bažina půlkruhového tvaru, zakřivená. Byla tedy pojmenována na základě tvaru mokřadního objektu. Přípona –(i)ukė vyjadřuje kladné emocionální hodnocení míst této mikroskupiny. (2) Reprezentanti nepřímého pojmenování. a) Dále jsou pojednáni někteří reprezentanti nepřímého pojmenování podle tvaru; znak tvaru objektu často koreluje s jeho rozměry. vlastnost ⇔ helonymum ⁷ Dėl medžiagos skirstymo ir analizės tvarkos dar žr. Sviderskienė 2016: 246–247. ⁸ K výkladu tvoření a původu místních názvů viz také LVŽ I 168, kde jsou helonyma spojována s lit. apvalùs, -ì. ⁹ Podle pozdějších údajů z terénního výzkumu, doložených zápisem na lístku VK, byl v roce 1982 v obci Marackai (okolí KzR) zaznamenán místní název Riestukė; podle informátora má bažina tvar podkovy. Straipsniai / Articles 115 DALIA SVIDERSKIENĖ Vzhledem k zahnutému tvaru (nejspíše ve tvaru půlkruhu) a možná o něco větší než obvyklé rozloze mohla být bažina označována jako Kirvunė b. Šil. K této domněnce srov. lit. kirvìnė, kirvìnė ‚zahnutá tyč přibitá ke stěně, do níž se zasazuje sekera; srov. také kirvìnis, –ė, kirvìnis: Železný kirvinis je silný, hodí se do oušek sekery (Šts)¹⁰. Podlouhlá, malá bažina mohla být příslušníky etnické oblasti označována jako Pupinė b. Klvr; srov. lit. pupìnis, –ė ‚podobný fazoli‘ [Pupinis žūkas (chroust) Lnt]. Přírodní krajinná oblast v lesním revíru Agurkiškė, která se od okolí odlišovala podobností s výřezem, byla pojmenována Langinė b. KzR (Agurkiškės GA); srov. lit. langìnis, –ė ‚s výřezem ve tvaru okna‘; srov. také lit. lángas ‚díra, propast v bažině, oko‘¹¹ (lit. skylė ‚otvor či přirozená průrva‘, lit. praraja ‚duté místo v bažině, oko‘, lit. akìs ‚duté místo v bažině‘). K sémantice srov. také název rašeliniště Langiaraistis rst. Jz (VK). Lze tedy předpokládat, že kromě toho, že bažiny byly podobné výřezu ve tvaru okna, mohly se vyznačovat i dalšími vlastnostmi, například malou rozlohou, hloubkou nebo nestabilním, kolébavým povrchem břehů, které je obklopovaly apod. Toto vysvětlení podporuje i věta zachycující lidskou zkušenost, zapsaná z živého jazyka: Blízko propasti se ani nedá dojít, protože se to velmi houpe – zdá se, že člověk spadne dolů (Mrs). Zarostlá bažina byla pojmenována Bělooká b. Lbv. V dotazníku „Zeměpisná jména“ pro vesnice Saulėgrąžai a Pagraužiai Zeměpisných jmen byla zaznamenána poznámka informátora: [v bažině] je voda vždy bílá. K sémantice srov. jméno rašeliniště Bělooká Sug (LVŽ I 342)¹². Z hlediska pojmenování je zřejmé, že se pojmenovává prostřednictvím nositele určité vlastnosti (zrakového orgánu umístěného v oblasti horní části těla, hlavy), jehož vlastnost je pomyslně přisuzována i pojmenovávanému geografickému objektu; srov. litevsky baltākė ‚bílá, vyvalená oční bulva‘ [Děbtelėjo su savo baltakėm, neit (net) baugu pasidarė Gs; Išvertęs savo baltakės ir spokso Plv], dále srov. litevsky akis ‚v bažině otevřené místo; malá vodní plocha v močálu nebo v jezeře, které se zanáší‘. K sémantice srov. jméno bažiny zaznamenané ve zkoumané oblasti Slepá b. Mškč (LVŽ I 36). Určitá krajinná zóna byla pojmenována Káulinė b. KzR (Runkių GA), předpokládaný význam vv. je tedy ve tvaru kosti bažina [litevsky káulas ‚tvrdý ¹⁰ Protože, jak bylo uvedeno v úvodu, je pro výzkum motivace důležitá slovní spojitelnost v živém jazyce, která odhaluje významy slov a jejich významové odstíny, jsou při snaze objasnit směr pojmenovávání bažinatých míst a logiku jejich motivace zdůrazněny určité úseky vět zaznamenaných z živého jazyka, folkloru, krásné literatury a zachycených v LKŽe. Zkratky v LKŽe se samostatně nevysvětlují. ¹¹ Dėl šio vv. darybos dar žr. Bilkis 2008: 186. ¹² Dar žr. Bilkis 2008: 185. Čia balovardis kvalifikuojamas kaip ne visai aiškios kilmės (Baltakinė b. Lb, plg. Baltākė rst. Sug). Dar kitaip kvalifikuojama LVŽ I 342: helonimas kildinamas iš asmenvardžio Báltakis, Baltákis. 116 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija tělesná tkáň, část kostry]. Aby bylo možné přesvědčivě vysvětlit, který místní rys vedl k tomuto pojmenování, hledali jsme odpověď také v toponymii jiných oblastí zaznamenané z živého jazyka. Ve VK byl zaznamenán název bažiny Kāulinė b. Krkn¹³ s komentářem informátora protáhlá, který ukazuje, že při pojmenování mohl být aktualizován určitý aspekt vzhledu vizuálního geoobjektu – uspořádání v prostoru (srov. také kost – část kostry)¹⁴. Na druhou stranu mohly být místo, stejně jako kost, charakteristické prohlubněmi a vyvýšeninami, jež asociativně mohly (s)pojovat tyto reprezentanty z různých oblastí. Vysvětlení motivace, které uvedl informátor u názvu bažiny ¹⁵ Kāulinis raištas b. Šil (Mikališkio GA), zaznamenaného ve stejné oblasti, bažina obklopená pevninou, vedlo k domněnce, že vodní objekt měl nejspíš malou rozlohu, a proto jej pojmenovatel mohl identifikovat ve vztahu k okolnímu mikroprostředí a odlišit podle prostorového uspořádání (konfigurace)¹⁶. Zdá se, že tomuto vysvětlení odpovídá i analyzovaný případ pojmenování. b) Metaforická pojmenování. nádoba ⇒ helonymum Název nádoby určitého tvaru a hloubky se stal základem pojmenování bažiny Bliūdelis b. KzR (Runkių GA) (lit. *bliūdelis, srov. bliūdas ‚miska; množství, které se do ní vejde‘ [kulatý jako miska Gs]). V jazykové oblasti je zaznamenáno více místních názvů s blízkou sémantikou: Bliūdelis jezero Kpč, Bliūdelio kalnis kopec Sdk; Bliūdelinis potok Vln¹⁷ (srov. sousední podoby tohoto místního názvu: Bedugnis a Mežymėlio Bliūdelis)¹⁸). K sémantice srov. také pojmenování zaznamenaná ve zkoumané oblasti, která se vzájemně liší stupněm určitého aspektu – mělkostí (hloubkou) – a pomyslným množstvím vody, které se do nich vejde: Bliūdas b. KzR (Papilvio GA), Šaukštas b. KzR (Runkių GA), Torielka b. KzR. Nejspíše kvůli tvaru a určité hloubce byla bažina pojmenována Druskinė b. Mrj; srov. lit. druskinė ‚nádoba na uchovávání soli; množství, které se vejde do nádoby na sůl‘ [Přines z půdy nádobu se solí Mrj], dále srov. lit. druskinis, -ė ¹³ Dotazník „Názvy pozemků“ z vesnice Stukai, okres Krekenava, kraj Panevėžys. ¹⁴ Dėl vv. darbo žr. Bilkis 2008: 167; dėl šio ir sudėjimo būdu padaryto helonimo Kāulinis raištas bela (pelkė), apsupta sausuma, (Šil Mikališkio GA) motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2017: 94. ¹⁵ Nesoulad druhé složky a označení objektu ukazuje na nepřesnou identifikaci geoobjektu nebo na změnu jeho přírodního geografického statusu. ¹⁶ Dėl vv. motyvacijos paaiškinimo žr. Sviderskienė 2017: 94. ¹⁷ K těmto místním názvům viz LVŽ I 418. ¹⁸ K těmto místním názvům viz tamtéž, s. 414. Straipsniai / Articles 117 D A L I A S I D E R S K I E N Ė „používá se k uchovávání soli19. Aktuální rozsah významu názvu balovardis mohl zahrnovat i několik dalších znaků (světlý povrch apod.). Také kvůli tvaru a množství vody, které se do ní mohlo (představitelně) vejít, byla bažina pojmenována Ragutis baž. Ldv, srov. litev. ragutis „nádobka ve tvaru takové prohlubně nebo z ní vyrobená, určená k uchovávání tabáku, střelného prachu, oleje aj. nebo k pití vína či medoviny; množství, které se do ní vejde“ [Šįrt prisidėjo pilną ragutį taukų [rateliui tepti], o įpuolė šu ir visus išlažė V]. Za zobecněný význam názvu jednoho i druhého místa se tedy považuje kulatý, malý, mělký. část pece ⇒ helonym Část pece, tj. určitá prohlubeň v ní, se stala oporou pro pojmenování části krajiny, přírodní prohlubně: Pečiukas baž. Lbv, srov. litev. pečiukas „výklenek s dvířky v peci k uchovávání jídla v teple, pečínė, dėklė“ [Dėk mėsą į pečiuką, čia stovėdama atšals Mr]; [Dėk mėsą į pečiuką, ten katė nepriena Krsn]. Zdá se, že při pojmenovacím procesu hrály roli také rozměry známých ukládaných předmětů denní potřeby; k tomuto postřehu srov. litev. niša „prohlubeň vytvořená ve stěně k umístění nějakého předmětu“, litev. pečinė „prohlubeň, otvor [...] k odkládání drobných předmětů [...]“ [Skylė pečiuje dėl padėjimo puodelių bus pečinė /. (LKŽė)]. člověk ⇒ helonym Topoobjekt, který svým tvarem vynikal v okolí, byl pojmenován citově zabarveným jménem Panaitė baž. Vv20, srov. litev. panaitė, panaitė „dcera pána“. Tento formální tvar se představiteli rolnické kultury zřejmě jevil jako nejvhodnější k vyjádření zaoblenosti přírodního objektu a jeho kladného hodnocení. Co do sémantiky srov. Apvalukė baž., rst. KzR (Jūrės GA)21. Helonyma této mikroskupiny reprezentují figurativní MM22. 1.1.2. Pojmenování podle barvy. Reprezentanti nepřímého pojmenování. vlastnost ⇒ helonym 19 K tomuto a dalším litevským místním názvům s drusk- viz LVŽ II 342–343. Zde jsou spojovány s litev. druska „určitá sloučenina minerální soli (chlorid sodný)“. 20 V dotaznících se píše: utopená slečna. Takové vysvětlení souvisí s remotivací, kdy se morfologicky a lexikálně nejasné slovo „překládá“ do srozumitelné podoby. O uvedeném jevu podrobněji viz: Голев 1972; Ныблин, Фабуш, Хойзер 2012: 38; Кабашкайте 2014. 21 K místním názvům viz LVŽ I 168. Srov. také další pojmenování: květina rostoucí v písčinách, divoký luk, nazývaný rovněž panaitė [Šiemet mūs linuse panačių yra Rdm]. 22 K významu a užívání termínu motivační model (MM) viz: Блинова 2007; 2012; Lubienė 2015. 118 A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X X I Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Protože litevské brōkas znamená „červená řepa“, která, jak známo, není vodní rostlinou. Lze tedy předpokládat, že geografický objekt byl pojmenován Brōkinė b. Vv²³ kvůli barvě vody / dna, srov. litevské burōkinis, -ė, burōkinis, -ė „mající barvu řepy“, pavidalō²⁴. Předpokládaný význam názvu bažiny tedy je: bažina s načervenalou barvou, typickou pro červenou řepu, která se odlišuje od okolí. Tento odhad potvrzují i další sémanticky blízká helonyma z této oblasti Raudōnė b. Krsn, Raudōnplynė rst. KzR²⁵. Motivaci těchto hydronym objasňuje metatext dotazníku. V kolonce Poznámky k názvu bažiny Raudōnė se píše: půda u bažiny má načervenalou barvu a v bažině se tvoří rez. Na základě toho lze předpokládat, že příslušníci této etnické oblasti vnímají jako „červené“, „načervenalé“ bažinaté geografické zóny, kde se vyskytuje železná ruda (srov. litevské rūšas, -a „světle červený, načervenalý“). K sémantice srov. také helonymum Burokėlių balais b. Pns²⁶ zaznamenané v jiné oblasti. Na základě srovnání byl pojmenován také raist Tabakinis rst. Ss, srov. litevské tabakinis, -ė „typický pro tabák, tabákový (o barvě)“ [jejich (zrní) je více tabákové barvy Ss; Tabákově hnědá barva BTŽ³⁰⁶ (LKŽe); Nabídl jsem jí tabákové šaty lg]. Předpokládaný význam: načervenale hnědý raist. Kvůli určitému odstínu povrchu přírodní zóny (plynė) (načervenale hnědému) byl toponymický objekt pojmenován Bérōkas pln. Vv (Šališkių GA)²⁷, srov. litevské bérōkas „poněkud béras, načervenale hnědý“²⁸ a litevské bėras, -a „tmavě hnědý (zejména o koni)“. Srov. také další reprezentanty vlastních jmen, určité případy pojmenování podle vztahu celku a části: např. Rudōkas (LPŽ II 631), např. Rudōkas „zrzavý“ Krn (Butkus 1995: 371) a litevské rūdas, -a „tmavě žlutý; rud-laukis (o člověku)“ a také rudōkas, -a „načervenale hnědý“. K sémantice srov. Granpievė pv., upl. Mšk (litevské grānas, -a „takové zbarvení kravské srsti: nohy, hlava, hřbet a břicho jsou bílé, boky černé nebo zelené; bělohřbetý“)²⁹. Zdá se, že lze souhlasit 23 Podle údajů dotazníku protéká Brōkinė potok Brōkinis. K posledně jmenovanému viz LUEV 22: Brōkinis up. Vv. 24 Jinak LVŽ I 571: zde se uvádí možné vysvětlení původu z devopas: od osobního jména Brōkas; nevylučuje se ani možnost původu z litevského brōkas „červená řepa“. 25 Plačiau dėl šio vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2017: 251. 26 K výkladu jeho původu a tvoření viz LVŽ I 571. 27 V dotazníku lesní správy Šališkiai se píše, že místní název znají pouze starší lidé z vesnice Naudžiai. 28 K tvoření a původu místních názvů viz také LVŽ I 439, kde se uvažuje o dvojím etymonu místního názvu: možná z litevského bėris, bėris „hnědý kůň, hnědá klisna; bėrokas“ (LKŽ I 766), avšak nevylučuje se ani možnost, že některé místní názvy pocházejí z osobního jména Bėris (LPŽ I 237) či podobně. Jméno raistu je právě s osobním jménem spojováno také u L. Bilkise (viz Bilkis 1998: 132). 29 Viz také LVŽ III 254, kde jsou tyto místní názvy spojovány kromě uvedeného adjektiva také s litevským granys „granou hlavu“. Straipsniai / Articles 119 DALIA SVIDERSKIENĖ Pozorování uralské univerzitní lingvistky Jeleny E. Ivanovové30, že údaje toponymie odhalují širší oblast užívání pojmenování barev zvířecí srsti. Dále jsou probíráni další dva reprezentanti nepřímého pojmenování podle barvy (odstínu); tato jejich vlastnost koreluje s vlastností kvality dna hydroobjektu (a), s jeho rozměry (b); v posledním případě zahrnuje aktuální význam také několik dalších znaků (protažený tvar, tvrdý povrch). vlastnost ⇒ helonym a) Kvůli tmavému odstínu povrchu bažinatého místa a možná i jeho fyzickému stavu (tvrdosti) bylo toto místo pojmenováno Geležinė močál Šl31; srov. větu dokládající takové pojetí, zaznamenanou v živém jazyce ve zkoumané oblasti: Takové železné (tvrdé), kamenité země jsou tady (Pn). Srov. také výklad hydronyma Geležupis opřený o výsledky výzkumu motivace názvů vodních toků v jiné oblasti: „Řeka byla možná takto pojmenována kvůli podobnosti barvy vody a železa, anebo proto, že se do řeky z různých důvodů nořily železné nástroje a další předměty vyrobené ze železa“ (Bilkis 2009: 358); s první částí tohoto výkladu, která podporuje objasnění motivace názvu bažinatého místa, lze souhlasit. b) Pravděpodobně malé, tmavé bažinaté místo ve tvaru bochníku, které se svým tvarem odlišovalo od okolí, bylo pojmenováno Ragaišinė močál Vv; srov. litev. ragaĩs ‘chléb z hrubé pšeničné nebo ječné mouky, karaiš’, dále srov. litev. ragaĩduonė ‘chléb upečený z hrubé mouky, malý chléb’, [Tamsus ragaiš – kietų kviečių Dks]. Sémanticky srov. Ragaĩbalė a st. Pn32, Juodagraĩšė b. Dnl (VK). 1.1.3. Reprezentanti fyziografického pojmenování popisující povahu vody, její kvalitu (1) a kvalitu dna (povrchu) (2) – častěji nerovný povrch. (1) a) atribut ⇒ helonym Reprezentant přímého pojmenování. Kvůli tmavému, slanému, mazlavému obsahu tůně byla tato pojmenována Dumblinė močál Pn; srov. litev. dumblinis, -ė ‘kalný, bahnitý’, dále srov. Pila bala dumblė Dks [litev. dūblas ‘usazený kal, mokré rozmělněné bláto’33; litev. pūvas ‘mokrá, vodou rozměklá, mazlavá zem’34] b) Dalším reprezentantem této mikroskupiny je Rūdnas b. KžR (Aukiršės GA); srov. litev. rūdnas ‘obsahující rez, rezavá voda’ [Tamhle je bahňák, černý 30 Dėl jo plačiau žr. Иванова 2015: 128–130. 31 Viz také LVŽ III 128–129, kde jsou uvedena synonyma litev. geležis ‘nejrozšířenější kov v přírodě (Fe), z něhož se vyrábějí nástroje, zbraně a jiné předměty’, geležas ‘železný předmět’. 32 Dėl pastarojo vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2016: 258. 33 Būtent šis etmonas ir nurodomas monografijoje bei Lietuvos vietovardžių žodyne (2014) – dar žr.: Bilkis 2008: 154; LVŽ II 386–388. 34 Přiletěly husy s hejnem hus, rozvířily vodu černým blátem (KlpD98); Nestrkej ruce do bláta: ruce jsou bílé, bláto je černé (Vlk). 120 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija rūdnėlis, kde jsem se každý den brodil JD 308 (LKŽe). Jde o případ metonymického pojmenování, kdy se příjmení zakládá na vztahu celku a části. (2) a) vlastnost ⇨ helonymum Reprezentanti nepřímého pojmenování. Nerovná, bažina s hrbolatým dnem byla pojmenována Gumbinė b. Lbv, srov. litev. gum- binis, –ė⁳⁵ ‚hrbolatý‘ [litev. gumbotas, –a ‚pokrytý hrboly, nerovný, nesoudržný‘³⁶]. Co do formální struktury a sémantiky srov. místní názvy Gumbindaržis a., ar., krm. Vlkj³⁷. Nerovné, hrbolaté geoobjekty byly pojmenovány Kupstinė b. KzR (Pa- p. pavlo GA), Lbv; rst. Gdl, srov.: litev. kupstinis, –ė; litev. kūptas ‚nějaký menší výčnělek, pahorek, hrbol, kupa‘. Dále srov. věty odrážející skutečnou přírodní situaci, zaznamenané v živém jazyce v jiné oblasti: Tyto bažiny zarostlé hrboly se nedají přebrodit (Kp); Celá bažina je zatopená, jen hrboly vyčnívají z vody (Slnt) [litev. kėsas ‚bažinný hrbol, kupa‘]. Co do sémantiky srov. Kūpstabalė b. Vy³⁸. Sémantický obsah vyjadřovaný reprezentanty této mikroskupiny si konkuruje nejen navzájem, přičemž odhaluje různou míru určitého aspektu pojmenovávaných objektů – nerovnosti –, ale také sémantickým obsahem dalšího helonyma zaznamenaného v této oblasti, Parakalbe b. Ss [litev. párkai ‚taková kožní nemoc, svrab, strupy – nerovnosti, vyvýšeniny podobné strupům‘]³⁹. b) Podle dalšího modelu jsou utvořeni další dva reprezentanti pojmenování, které budou uvedeni níže (místní vlastnost ⇨ helonymum); během procesu pojmenování došlo ke specializaci jejich významu. Bažina, v níž podle informátora bylo mnoho hrbolů, byla pojmenována Kupstynas b. Krsn, srov. litev. kupstynas ‚místo, kde je mnoho hrbolů, bažina zarostlá hrboly‘ [Budeme pást [dobytek] v bažině zarostlé hrboly Klv]; Kupstynė b. Klvr, srov. litev. kupstynė ‚místo s hrboly, louka‘ [Louky Kupstynė jsou zarostlé hrboly, a ani píď dobré půdy Lk; Co z těch polí – samé hrboly Gs]. Reprezentant přímého pojmenování. atribut ⇨ helonymum 35 Srov. litev. gumbinė ‚místo za pecí, prostor za kamny‘ [Děti, když uviděly medvěda, schovaly se do gumbinė Šl; I když je v gumbinė hodně much, rychle uschnou Prn; Naskládej seno do gumbinė Brb; Tmavá gumbinė Auk]. 36 Jinak LVŽ III 353: zde, stejně jako u ostatních autorů citovaných ve Slovníku místních jmen Litvy (2018), se všechna místní jména s gumb- spojují s litev. gumbas ‚výhonek, zduření na stromě (rostlině), zesílení v určitém místě, zakřivení; nějaké vypouknutí‘, gumba ‚výrůstek na stromě‘, gumbti ‚růst, zvětšovat se, tvořit hrbol‘. 37 O tvoření a původu místních jmen viz LVŽ III 354. Zde je podáno poněkud jiné vysvětlení: možná z *gumbinis, srov. místní jméno Gumbis. 38 K výkladu motivace místních jmen viz tamtéž. 39 Dėl pastarojo vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2016: 250. Straipsniai / Articles 121 DALIA SVIDERKSIENĖ Poněkud odlišný významový odstín má slatiniště, na jehož povrchu byly patrné nerovnosti jiného druhu – zanechané stopy plazení, cestičky: Šliužinė pl. Vv (Šalškių GA), srov. lit. šliužė, šliužė ‘stopa plazení, cestička’ [Na obilí vtrhlo hejno hus a nadělalo šliužů Žr]. Kromě toho pėdsakai znamená ‘znamení, stopa toho, co tu bylo’. Na základě uvedených údajů lze tedy snadno odhadnout, co měl „tvůrce“ názvu na mysli, když takto slatiniště popsal. Jak známo, slatiniště poskytují útočiště, plazí se po nich⁴⁰ ještěrky, užovky, zmije a další živočichové patřící mezi hady. Navíc se na slatiništích jen tu a tam objeví nějaký zakrslý stromek (rukopis z LKŽ); povrch je dobře viditelný. 1.1.4. Pojmenování související s velikostí objektu: Valakinė b. Prn, srov. lit. valakinis, -ė ‘o velikosti valaku’, dále srov. valakas ‘pozemek o rozloze přibližně dvaceti desetin’. Tento předpoklad zřejmě potvrzuje údaj ¼ ha zapsaný v kolonce [objektu] Velikost v anketě o názvech pozemků ve vsi Strelčiai. Schéma pojmenování: vlastnost ⇒ helonymum. 1.1.5. Pojmenování podle toho, že břehy či povrch (pokryv) zarůstají určitým druhem rostlin. (1) atribut ⇒ helonymum Význam názvu bažiny Ajerinė b. Prn lze snadno odhadnout – jde o bažinu porostlou puškvorcem, zarostlou ajerų, srov. lit. ajerinis, -ė ‘zarostlý puškvorcem’ [Ajerinė sietuva Šts], dále srov. lit. ājeras ‘mokřadní rostlina s dlouhými, silně vonícími listy (Acorus calamus)’. Lidové vědění založené na zkušenosti odráží věta zaznamenaná v živém jazyce: Ajerai auga plyne, kur jų niekad neišdžiūsta (Jrb). Bažina, jejíž břehy zarůstají přesličkami, byla pojmenována Asiūklinė (Asiūklinė?) b. Krsn; Asiūklinė b. Lbv⁴¹; Asiūklinė b. Lbv⁴². Podle údajů z ankety (Krsn) zde dříve rostly přesličky (lit. asiūklis, asiūklis ‘výtrusná rostlina z čeledi přesličkovitých s drobnými šupinovitými lístky, turąs (Equisetum)’). Encyklopedické údaje – přesličky rostou ve vlhkých půdách, na prameništích, v lesích a na loukách⁴³ – zřejmě tomuto vysvětlení motivace názvu mokřadních míst neodporují. Mokřadní místa zarostlá určitým druhem rostlin byla pojmenována Bužinė rs.⁴⁴ Mr, srov. lit. bužė ‘orobinec, puškvorec (Typha)’ [Šimet kone pilna durpinčia bužių prauga Mr] – mokřad zarostlý bužių (orobincem); Lakišinė b. Ldn, srov. lit. lakišius ‘rostlina z čeledi hvězdnicovitých rostoucí v bažinách a na březích' 40 Srov. lit. šliužti, -ia, -ė ‘plazit se, lézt po povrchu’. 41 Anketa z vsi Salaperaujas. 42 Anketa z vsi Naujoji Valia. 43 Viz odkaz na internetu: https://lt.wikipedia.org/wiki/As%C5%ABklis [navštíveno 2019-10-18]. 44 Nesoulad mezi odkazem na místní název a odkazem na objekt ukazuje buď na změněný status objektu, nebo na nepřesný uvedený (zapsaný) odkaz na objekt. 122 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija s žlutými květy a velmi přilnavými semeny (Bidens) – lakių; Lapūkinė b. Lbv, srov. lit. lapūkas „blatouch (Caltha palustris)“ [Pilnas prūdas lapų Kt]⁴⁵ lapkų. Samaninė b., rst. Prn; Samaninis rst. Gd (GA Ivo niškio) – samanų raist, srov. lit. samaninis, -ė „porostlý mechem“. Encyklopedická svědectví tento lidový obraz přírodního segmentu mokřadů potvrzují: Baltasis tetervinas má rád holé samanines balas, porostlé drobnými břízkami a borovičkami T. Ivan.; Samaninė pelkė ŽŽ19 (podle LKŽ). K sémantice srov. Samų raistelis rst. Gd⁴⁶. Bažina porostlá viksy je pojmenována Viksuvinė b. Lbv, srov. lit. viksūvinis, -ė; viksūvinis „porostlý viksy“ (lit. viksva, viksvas „vytrvalá bylina z čeledi ostřicovitých“ (Carex); Pelkinė viksva (C. acutiformis) LBŽ). Srov. lit. viksūpelkė „bažina porostlá viksy“; dále srov. větu doloženou v písemných pramenech, která pomáhá pochopit situaci pojmenování: Žolynė gausiai auga viksuos: šluotelinė, kupstinė, šeriotoji ir kt. (LKŽ)⁴⁷. Pagal tą patį modelį, gyvą kalboje, įvardijimo tikslais buvo „konstruojami“ ir šie vardai: Néndrinė b. Prn⁴⁸, Nendrinė b. Prn⁴⁹. Žodynai įvardijimo atrama pasirinkto būdvardžio liet. nendrinis, -ė reikšmę *nendrių priaugusi, arba *nendrėmis apaugusi, kiek yra žinoma, nefiksuoja⁵⁰, tačiau Šaltupio ir Ašmintos k. Žemės vardų anketo se informantų nurodyti įvardijimo motyvai auga nendrės, neišdžiūsta leidžia manyti, kad minėtomis reikšmėmis gyvojoje kalboje šios vv. lyt ys funkcionavo. Dėl formaliosios struktūros ir semantikos dar plg. Nendrinė b. Mrj⁵¹. Význam helonyma Nendrįnė b. Mrj je „bažina s rákosím“, srov. svědectví informátorů rákosí rostlo tam hodně rákosu, nyní začíná vysychat. Z posledního vyplývá, že při vysychání bažiny rákosí mizí [srov. litevské nėndrė ‚vodní rostlina z čeledi lipnicovitých vodní rostlina s dlouhým dutým stonkem (Phragmites communis)‘]. Z tohoto meziválečného záznamu se tedy můžeme dozvědět další informace o změnách přírodních zón dané oblasti. Bažiny, jejichž břehy jsou porostlé určitým druhem stromů či jinými rostlinami, byly pojmenovány Beržinė b. Prn [Baltasis tetervinas mėgsta plikias samanines balas, 45 Srov. lit. lapūgas „mokřadní rostlina“ [Jau geltonoja visa pieva – žydi lapūgai] (DKŽ 81). 46 Dėl šio vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2017: 85. 47 K sémantice dále srov. Viksūnas b. Vv (lit. viksūnas „místo porostlé viksy, louka s viksy“) a informaci vycházející z lidové zkušenosti: Viksūnai sausutukai, nor ubolis (Lp). 48Dotazník „Zeměpisná jména“ z obce ŠaltupisZeměpisná jména. 49 Dotazník místních názvů názvů pozemků obce Ašminta. 50 Podle údajů LKŽ znamená lit. nendrinis, -ė „žijící v rákosí“. 51 Dėl šio vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2016: 249. Straipsniai / Articles 123 DALIA SVIDERSKIENĖ porostlé drobnými břízkami a borovičkami T. Ivan.52, co se týče sémantiky srov. Berželį balaitė b. Krsn53; Drebulinė rst. KzR (KzR GA), srov. litev. drebulė ‘takový strom s chvějícími se listy, osika (Populus tremula)’), co se týče formální struktury a sémantiky srov. Drebulis upl. Snt54; Girtuoklinis rst. Pn, srov. litev. girtuoklė ‘rostlina z čeledi vřesovcovitých, klikva, vlochyně (Vaccinium uliginosum)’; Javarinė b. Igl, srov. litev. jāvaras ‘strom z čeledi vrbovitých, topol černý (Populus nigra)’. Tuto mikroskupinu doplňuje ještě jeden reprezentant: kvůli hojnosti hub v určité pastevní oblasti byla tato oblast nazvána Grybė plk. Lbv, srov. litev. grýbė, -ė ‘houbový’ (PPŠŽ I 315). Encyklopedické poznatky55 takovému výkladu neodporují: v bažinách a mokřadech, kde se hojně vyskytují břízy, rostou kozáci březoví. (2) Helonyma utvořená z názvů rostlin s kolektivním významem: Nendrýnas b. Lbv, Mr (podle informátora [bal] palga, apaugusi nendrėmis); rst. Brb (dotazník Babieriškio GA, les Prienų), srov. litev. nendrynas ‘plocha porostlá rákosem’; Pupelšynė b. Klvr – vysvětlení informátora zřejmě zachycuje význam názvu bažiny: [bal] klampė, gausiai auga pupelškės, srov. litev. pupalaiškynas ‘místo, kde rostou pupalaiškiai’; Švendrynas rst. Gd, srov. litev. švendrynas ‘plocha zarostlá orobincem či rákosem’, dále srov. litev. švendrė ‘rákos (Phragmites)’56; Vištynas b. KzR, Vištynė b. Ss – názvy označují bažiny zarostlé sítinou; srov. vištynas, vištynė ‘místo zarostlé sítinou’ [ve Vištynu je mnoho plaušių Skr]. Podle údajů z dotazníků (KzR) zde rostou višriai a jsou zde prameny; srov. také litev. viškė ‘rostlina z čeledi sítinovitých rostoucí na mokřadních půdách (Juncus)’ [Liūninis vikšris (J. supinus) LBŽ; Upių vanduo ištekės,... nendrės ir vikšriai suvs Skvl219,6]; ‘ostřice’ (Carex) [vikšrio pelė toje baloje] šimet Plv; Vikšriai į pelkes auga Krg]; ‘přeslička bahenní (Equisetum fluviatile)’. Nelze snad vyloučit, že při pojmenovávání nebyl v některých případech druh rostliny blíže určen a vikšriais mohla být nazývána jakákoli nekvalitní tráva; srov. také litev. vikšris ‘jakákoli nekvalitní tráva’. Bažina porostlá ostřicí byla nazvána Viksūynas b. Vv, srov. litev. viksūynas ‘místo porostlé ostřicí, ostřicová louka’, dále srov. litev. viksva, viksvas ‘vytrvalá bylina z čeledi šáchorovitých (Carex)’. Z uvedených příkladů mikroskupiny je patrné, že v průběhu pojmenovávání docházelo ke specializaci významů názvů těchto míst. 52 Srov. příklad nominace apelativní slovní zásoby: litev. beržinė ‘vodka z březových pupenů zalitých vodkou’. Podle encyklopedických poznatků jde o tmavě rudožlutou a někdy také hořkou tekutinu. 53 Dėl šio vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2017: 85. 54 Viz LVŽ II 324. 55 Dostupné online: https://www.grybai.lt/valgomi/lepse/ [cit. 2019-10-18]. 56 Srov. vysvětlující větu zaznamenanou z písemných pramenů: Baigiasi švendrynai ir prasideda vandens lelijos (ps.). S touto situací souvisí také poznámka založená na lidské zkušenosti, zaznamenaná z živého jazyka: Gali kast šulnį: jeigu švendrės auga, tai bus vandeno (Rdm). 124 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Podle téhož strukturního modelu (z názvů rostlin s kolektivním významem) se v živém jazyce „vytvářely“ a užívaly tyto názvy pro označení vlhkých přírodních oblastí: Buōžynas b. Vv, srov. litev. buožė ‘orobinec, zevar’ (Typha); Kalaūnas (< Kalaūjynas) b. Klvr, srov. litev. kalavijas ‘rostlina z mokřadů, jezer a řek s listy podobnými meči, puškvorec obecný (Acorus calamus)’. Jejich význam lze snadno odhadnout: *‘bažina zarostlá orobincem, bažina s orobincem’, *‘bažina zarostlá puškvorcem, bažina s puškvorcem’. Podle údajů informátorů z dotazníků lesního obvodu Ivoniškis byla bažina zarostlá vrbami nazvána Atažēnas b. Brb, srov. litev. *atžēlas a podobně, srov. atžēla, atžēlas ‘mladý výhonek vyrůstající z kmene nebo kořene stromu, odnož, výmladek’. Pro srovnání také litev. karklas ‘strom nebo keř z čeledi vrbovitých (Salix cinerea, S. aurita, S. nigricans nebo S. pentandra)’, přičemž příklady z písemných pramenů a krásné literatury zaznamenané v LKŽe potvrzují představu o tomto místě: Karklai auga paupiais, paežeriais (rš.); Ė karklai po slēni terp liulančių paversmių pamėgo paēni (A. Baran.). Předpokládaný význam názvu bažiny je tedy bažina porostlá vrbovými výhonky57. Je zaznamenán také reprezentant nepřímého pojmenování. pokrm ⇒ helonymum V anketě u obce Meškėnai je zaznamenán název bažiny Cibulynė b. Iglk; v rubrice Druh, vzhled a kvalita zemského povrchu je uvedeno: klampynė (litev. klampynė ‘bahno, bažinaté místo’). Litev. cibulynė znamená ‘cibulová polévka’ a litev. cibulienė ‘pokrm s velkým množstvím cibule’ (KŽŽ I 102). Bažina byla nejspíše místem výskytu variacublisu, srov. litev. variaciublis58 ‘taková bylina podobná cibuli’. Bažinaté místo tedy dostalo nejen název, který se formálně shoduje s názvem pokrmu, ale bylo pojmenováno také na základě analogie s jeho neobvyklým obsahem. Co se týče sémantiky, srov. Varliabulynė b. KŽr. Podle údajů VK byly v Litvě zaznamenány i další názvy Cibulynė: bažina v katastru Jankų GA, mokřina v obci Akmenų v okrese Krakių a propadlá louka v obci Akuotų v okrese Vilkijos (všechny údaje o pojmenovaných objektech vycházejí z dotazníků „Land Names“ z roku 1935). 1.1.6. Pojmenování podle mokřadních přírodních oblastí obývaných určitým druhem živočichů. (1) Reprezentanti přímého pojmenování. atribut ⇒ helonymum a) Vzhledem k pijavicím, které se vyskytují v bažině, byla tato bažina pojmenována Dielinė b. Krsn, pl. liet. dielė „krv sající bahenní vodní červ, pijavice (Hirudo medicinalis; hlemýžď“. Podle informátorů se pijavice vyskytovaly již dříve a vyskytují se i nyní. Význam názvu bažiny je tedy bažina pijavic. 57 Srov. další místní název z této oblasti Lapinė b. Mrj. K výkladu jeho motivace viz také Sviderskienė 2016: 253. 58 Podle LKŽe se tento apelativní výraz užívá v celé oblasti Rūda. Straipsniai / Articles 125 DALIA SVIDERSKIENĖ b) Bažiny byly pojmenovány podle místa rozmnožování určitého druhu ryb: Karosinė b. Ldv; b. Karosinė b. Klvr, srov. liet. karõšinis, -ė „ve kterém se rozmnožují karasi“, srov. také liet. karõšinė „rybník, ve kterém jsou karasi“. Tento výklad podporují i údaje z dotazníků: je v ní mnoho ryb, zejména karasů (Ldv), karasi se v ní velmi dobře rozmnožují; a název dostala podle tohoto druhu ryb (Klvr). Encyklopedické údaje potvrzují, že jde o místo rozmnožování (života) těchto ryb: Mělká jezera jsou z hlediska rybářství karasovo-línového či karasového typu (T. Ivan.). K sémantice srov. Karšbalė 2 b. Klvr⁵⁹. Pravděpodobně ze stejného důvodu byla bažina pojmenována Lydekinė b. Klvr. Štiky podle encyklopedických údajů⁶⁰ upřednostňují stojatou či pomalu tekoucí vodu a hluboká, hustě zarostlá místa. Popis této mikroskupiny lze zakončit větou ilustrující lidovou zkušenost, zaznamenanou v této oblasti z živé řeči: V našich rašeliništích je mnoho ryb (Plv). Z uvedeného lze usuzovat, že mnohá z těchto mokřadních míst byla pojmenována podle svého účelu. c) místo ⇒ helonymum Kdo žil v mokřadních místech, ukazuje také tato mikroskupina helonym. Její reprezentanty jsou názvy utvořené podle ustáleného modelu, které v živém jazyce odpovídají typické pojmenovací situaci; motivující slovo zde označuje místo: Karosynas b. Vv – bažina karasů. Žalčiūnės rst. Vv – místo výskytu (stanoviště) plazů, srov. liet. žalčiukas „mládě užovky“. Upozorňuje se také na to, že výraz žalčiai může ve zkoumané oblasti označovat nejen jedovatého plaza podobného hadovi, ale také jakéhokoli živočicha patřícího mezi hady⁶¹. Zdá se, že analyzovaný případ není výjimkou: jako základ pojmenování se bez bližšího určení volí nejtypičtější název živočicha patřícího mezi hady, srov. Žalčiabalė b. Brb⁶². Místo výskytu (stanoviště) krtonožek bylo pojmenováno Parplinė pk. KzR (Runkių GA), srov. liet. parplýs „krtonožka“⁶³, srov. také liet. kurklys „hmyz z čeledi cvrčkovitých, žijící ve vlhké půdě, krtonožka (Gryllotalpa gryllotalpa)“ [Krtonožky mají rády vlhkou, nepokosenou půdu, sp.]. (2) Byli zaznamenáni dva reprezentanti nepřímého pojmenování: podle údajů informátora z dotazníku v obci Petkeliškės byla bažina Velnyne b. Vv, která byla velmi bahnitá, nikdo z ní nevycházel. Tyto údaje z živé řeči částečně odhalují logiku pojmenovatele. Derivát s příponou -ynė ukazuje, že mokřadní místo bylo spojováno se zástupci říše zla 59 Dėl vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2016: 248. 60 Dostupné online: https://lt.wikipedia.org/wiki/Europin%C4%97_lydeka [cit. 2019-10-18]. 61 Srov. liet. žaltys „jedovatý plaz podobný hadovi (Natrix); jakýkoli živočich patřící mezi hady“. 62 Dėl jo motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2016: 248. 63 Dėl vv. darbos žr. Būki 2008: 296. 126 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija je chápána jako (po)klamné místo, kde se ztrácejí a „přebývají“ čerti. Takovou domněnku podnítila znalost toho, že útvary s příponou -ynė, vytvořené z osobních jmen, označují ve zkoumané oblasti místa, kde lidé žijí nebo žili (srov. Ambrazas 2000: 55). Pojmenování Velnyne rst. Vv patrně rovněž odhaluje souvislosti, které si jednotlivci vytvářejí mezi čerty a mokrými, bahnitými místy, tedy démonizaci těchto míst64. K sémantice srov. Velniabalė b. KzR (GA Runkų); Mj (GA Šunskų), Velniabalė 2 b. Krsn; b. KzR (GA Velniakalnio); Velniaplynė pl. KzR65, Velnių balaitė b. Brb66. Jak vyplývá z lokalizačních údajů, názvy míst byly zaznamenány v dotaznících lesních správ, většina uvedených helonymních objektů, které podnítily představivost jednotlivců, se tedy nacházela mimo obytná sídla. 1.2. Pojmenování podle polohy helonymních objektů. poloha ⇨ helonymum Poloha vzhledem ke stavbě (1), jiné přírodní zóně (2) a domnělému místu (3): (1) Vedle baragu se rozkládající bažina byla pojmenována Baraginė b. KzR (GA Papilio), srov. litev. barāgas ‚přístřešek na seno, slámu či rašelinu, který se připevňuje ke čtyřem tyčím a lze jej zvedat a spouštět‘, přístřešek u jízdárny, ‚kůlna‘). (2) Vedle lūga – Lūgānė b. Mrj (GA Šunskų)67, srov. litev. lūgā, lūgās, lūgās ‚prohlubeň zaplavovaná řekou; bahnitá říční odbočka‘; srov. také větu odrážející jazykový obraz světa, zaznamenanou v živé řeči v jiné oblasti: Kiekvieną dumblin- gą ežeruką lūgeli vadinam (Ds). K formální stavbě a sémantice srov. pomístní jméno Galūnė krtm. Vv68, název bažiny Lūgo bala b. KzR69. (3) V GA Velniakalnio bylo zaznamenáno pojmenování s poněkud odlišným významem, nesoucí hovorový stylistický a hodnotící odstín. Bažina, která se nejspíše rozkládala daleko od vesnice, v hloubi lesa, byla pojmenována Pelìnė b. KzR, srov. litev. pelìnis, -ė ‚nacházející se v bažině‘; srov. také litev. peklà ‚peklo; velmi odlehlé, vzdálené místo‘ [Įstruk į vandens agurką – tuo kai peklà (juodas) pasidaro Jřb; LKŽe 64 Ruská vědkyně Naděžda I. Konovalovová, která zkoumala psychologický významový odstín demonologém, jak se odráží ve vědomí současných uživatelů ruštiny, vymezila tyto tendence v pojmenovávání: na jedné straně se trvalým užíváním demonologém usiluje o zachování stereotypního (negativního) postoje, nastavení vůči příslušné „síle zla“. Na druhé straně je patrná racionální či emocionální pragmatizace stereotypu (podrobněji viz Konobalova 2017: 411). 65 K výkladu motivace těchto pomístních jmen a k reprezentantům demonologické motivace v ruské toponymii viz Sviderskienė 2016: 252. 66 Dėl pastarojo vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2017: 86. 67 Podle informantů byla [bažina] zarostlá stromy. 68 O původu posledního názvu bažiny a souvisejících pracích viz: LVŽ III 31–46; Bilkis 2009: 256; 2018: 212–234. 69 Dėl vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2017: 87. Straipsniai / Articles 127 DALIA SVIDERSKIENĖ zaznamenán příklad z folkloru: Tamsu kai pėklo (velmi temno). K sémantice srov. Pėkliauritis b. Šil70. Význam hydronyma Pėklė je tedy možné odvodit jako odlehlá, stranou ležící bažina⁷¹. 1.3. Pojmenování podle polohy vodních objektů v prostoru. 1.3.1. Pojmenování podle části prostoru, kterou vodní objekty zaujímají. vlastnost ⇨ helonymum (1) Reprezentanti přímého pojmenování. Geoobjekty, které se nacházely na konci území vesnic Venglenicōs, respektive Būdnikų, byly pojmenovány Galinis b. Gdl; rst. Gdl [A galinis Jonas už atėjęs (kdo bydlí na konci vesnice) Alv; srov. také lit. galas „[...] krajní část věci (začátek, konec)“. V prvním případě pojmenování nesoulad mezi označením objektu a místním názvem (Galinis – muž. rod, bala – žen. rod) vede k jistým pochybnostem, zda bažina nedostala jméno jiného objektu, který se nacházel poblíž⁷². Rašeliniště, které zabíralo určitou část území vesnice Šiauliai, nejspíše sousedící s územím jiné vesnice, bylo pojmenováno Kampinis rst. Pn, srov. lit. kampinis; -ė; srov. také lit. kampas „místo, kde se protínají dvě čáry, plochy, stěny či předměty, kout“ [Kertė iš lauko, o kampas iš vidaus visumet /]. (LKŽė). Tento místní název odhaluje strategii „tvůrce“ názvů při procesu pojmenování: objekt je identifikován vzhledem k okolní mikrolokalitě a rozlišen podle prostorového uspořádání. (2) Reprezentanti nepřímého pojmenování. Podle tehdejší představy místních obyvatel byla bažina nacházející se v centru obytné oblasti (vesnice) pojmenována Ašinė b. Mrj, srov. lit. ašinis; -ė „procházející osou“, srov. také lit. ašis „přímka procházející středem něčeho“. 1.3.2. Pojmenování podle vzdálenosti hydroobjektu od povrchu. vlastnost ⇨ helonymum Místní polohu vzhledem k zemskému povrchu zaznamenává geoobjekt ležící pod obvyklou úrovní povrchu, pojmenovaný Katilinė močál. Pn, srov. litev. katilinis; -ė [Katilinis atavaras (hlubší místo v řece připomínající kotel) OG174 (LKŽė). Lze tedy předpokládat, že představa místa u „tvůrce“ názvů dané etnické oblasti byla hluboký močál (podle informátora vysychá). Sémantikou srov. Pūdžiaplynė močál, KzR, Pūdžiaristis močál, KzR⁷³. Patasaris potok patrně představuje figurativní motivaci. 1.3. Pojmenování, která převzala názvy přírodních zón, v nichž přirozeně rostou rostliny určitých druhů (1) a žijí živočichové určitého druhu (2). 70 Dėl balovardžio motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2016: 252–253. Dėl vandens įprasminimo lietuvių tautosakoje dar žr. Būgienė 1999. 71 Srov. též litev. pelkinis; -ė v přeneseném významu ‘velmi velký’ [Ty louky jsou tak rozlehlé – než je posekáš! Grg]. 72 Dėl šio vv. darybos dar žr. Bilkis 2018: 212–234. 73 Dėl pastarųjų vv. motyvacijos aiškinimo dar žr. Sviderskienė 2016: 254. 128 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija (1) Podle Aleksandrase Vanagase mají hydronyma odvozená od názvů rostlin s hromadným významem význam místa, kde se těchto rostlin vyskytuje mnoho. Toto místo však nemusí být přímo vodní plocha, protože se nemluví o vodních rostlinách. Každopádně se však topolexémy tohoto druhu charakterizují podle rostlin [...] (viz také Vanagas 1981: 90). Zdá se, že to, co bylo řečeno o názvech řek a jezer, platí i pro helonyma. Dále jsou uvedeny případy toponymického metonymického přenosu doložené v živém jazyce, které odpovídají schématu: místo s hojným výskytem určitého druhu suchozemských rostlin ⇒ helonymum. Jiná bažinatá místa ležící v blízkosti lokalit porostlých suchozemskými rostlinami či houbami byla pojmenována podle těchto lokalit: Aietynas močál, Krsn (Kalniškės GA), Baravykynas bažina, KzR (Jūrės GA), Beržynas močál, KzR (Papilvio GA), Dilgėynas močál, Krsn (Kalniškės GA), Karklynas močál, Vv; Paparÿnas bažina, Vv, Rūkynynas bažina, KzR (Velnikalnio GA), Šaltėkynas bažina, Ldv, Uosynas bažina, Igl (Varnabūdės GA). Do této mikroskupiny patří také helonymum Variaciulynė močál, KzR (Runkių GA) – místo, kde roste variaciulis; srov. litev. variaciulis74 ‘taková bylina, podobná cibuli’. Zdá se, že do této mikroskupiny patří ještě jedno helonymum. Podle údajů z Agurkės GA bylo bažinaté místo s keři pojmenováno Karklynė močál, KzR (Agurkės GA); srov. litev. karklynė ‘místo zarostlé vrbami; vrbové houští’75. (2) Podle schématu metonymického přenosu místo s hojným výskytem určitého druhu suchozemských živočichů ⇒ hydronymum, které vzniklo jako název bažiny: Barsukynas močál, KzR (Runkių GA); srov. litev. barsukynas ‘místo, kde žijí jezevci’. 1.4. Pojmenování podle účelu hydroobjektů. a) atribut ⇒ helonym Bažina vhodná k lidským potřebám s určitým dlážděním, přes niž bylo možné se dostat (přejít, přejet), byla pojmenována Dilinė b. KzR76, srov. litevské dilė ‚šorová deska, dlážděná cesta‘ [Cesta přes bažinu je vydlážděna silnými dlážděnými trámy /]. Co do formální struktury a sémantiky srov. hydronyma: Dilnaviš grv. Skv (LVŽ II 277)77, Grįstabalė 2 b. Ss [litevské grįstas ‚trámová podlaha pro most (cestu, podlahu...)‘, 74 Motivace lesem, oblast užívání (VšR) a poloha hydroobjektu se shodují. 75 Dėl vv. darbų žr. Bilkis 2008: 285. 76 Dar žr. Bilkis 2008: 174, 178; LVŽ II 276, kur vv. siejami su asmenvardžiu. Nors analizuojamas vv. į Lietuvos vietovardžių žodyną (2014) dėl nežinomų priežasčių nepateko, žodynas fiksuoja tos pačios formosios raiškos kitų plotų toponimijos duomenis (Dilinė b. Sk; Dilinė || Dilynė b. Krn). 77 Zde je poslední hydronymum zřejmě klasifikováno jinak: jako složené hydronymum. První složka pochází z litevského *dilnis, srov. osobní jména Dilis, Dilys, Dilius (LPŽ I 497, 498); druhá složka pochází z litevského rãvas ‚příkop, malý potok‘ (LKŽ XI 333). A. Vanagas ostatně rovněž pochyboval o původu první složky názvu řeky Diliaupė z osobního jména (viz také Vanagas 1981: 86). Straipsniai / Articles 129 DALIA ŠVIDERSKIENĖ grinda⁷⁸, Tiltabalė b. Krsn⁷⁹. Srov. také předpokládanou situaci pojmenování a větu popisující vlastnosti bažinatých, mokrých míst: Z nízkého místa se vůz stočil na kluzkou, mazlavou bažinnou cestu (P. Cvir.). Vlastnost pokryvu rašeliniště – rašelina – podnítila vznik názvu Durpinė rst. Prn; srov. litevské durpinis, -ė ‚rašeliný‘ [zde durpinė louka, půda apod.]. Toto vysvětlení podporuje popis daného místa informantem zaznamenaný v dotazníku: [na tom místě] kopali rašelinu. Předpokládaný význam helonyma Kanāplinis b. Prn je ‚konopný‘, srov. litevské kanapių, srov. litevské kanãplė ‚konopí‘⁸⁰. Podle údajů informanta z dotazníku v obci Ginių k. se [v bažině?]⁸¹ máčel len a konopí, což odráží procesy zpracování vláknitých rostlin, které probíhaly ve zkoumané oblasti. Srov. také hydronymum Mirkyklė b. Krsn, zaznamenané z živé řeči ve zkoumané oblasti a potvrzující toto pozorování [litevské mirkykla ‚místo (rybník), kde se máčí len a konopí‘, Mirkyklė, konopí se máčí dva týdny, Lp]. Podle účelu, využití pro lidské potřeby, mohlo být pojmenováno hned několik bažinatých míst. Plaūšinė plk. Vv (dotazník z obce Mozūriškių k.); rst. Vv (dotazník z obce Meškynų k.)⁸² – bažina s lýkem. Údaje poskytnuté informanty v dotazníku z obce Mozūriškių k. svědčí o sběru surovin, který v této etnické oblasti probíhal – [pro lýko] lidé chodili loupat lýko⁸³. Srov. také litevské plaušinis, -ė ‚vyrobený z lýka‘ [Lýkové provazy jsou pevné jako drát, Žvr]. Z posledních zápisů, zachycujících zkušenosti lidí, lze usuzovat, že se zde mohlo používat konopné lýko (vyráběla se z něj lana, tkala se z něj pevná pytlovina apod.). b) vlastnost ⇨ helonym Zkoumaný materiál ukázal, že i bažiny ležící v blízkosti hospodářských stavení mohly být pojmenovány podle účelu: Garbarinė b. KzR, srov. litevské garbarinė, garbarė, garbarni, garbarnią ‚koželužna, dílna na vydělávání kožešin a kůží‘⁸⁴ – bažina u dílny na zpracování kožešin a kůží; Avišinė rst. Prn, srov. litevské avinė ‚ovčín‘ – bažina u ovčína. Nesoulad mezi podobou posledního místního názvu a označeným objektem svědčí o tom, že byla nejspíše pojmenována bažina, nikoli rašeliniště. Tuto domněnku podporuje také 78 Dėl pastarojo vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2016: 250. 79 Dėl šių vv. motyvacijos aiškinimo žr. Sviderskienė 2016: 254. 80 Dėl šio leksinio motyvatoriaus rusų onomastikoje žr. Полякова 2010: 11. 81 Je třeba upozornit na nesoulad mezi podobou jména a označeným objektem. 82 Nesoulad mezi označeným objektem a podobou jména nejspíše svědčí o nepřesné identifikaci objektu nebo o změně přírodní zóny. 83 V této oblasti se vyskytují (vyskytovala) příjmení Plaušinis, Plaušinaitis (posledně jmenovanému lidé v Jrb říkají Plaušinis) (LPŽ II 469). 84 K ostatním hydronymům viz LVŽ III 77. 130 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Údaje informantů uvedené v dotazníku: ovci prausė85. Obě tůně, které ležely vedle stodol, zřejmě sloužily i k dalším účelům souvisejícím s využitím stodol. c) Název místa, kde se pere prádlo, byl metonymickým přenesením udělen tůni Skalbynė b. Ss, pl. iet. skalbynė „místo k praní [Zajdi do skalbynė, najdeš mýdlo na prkně a budeš se moct umýt VšR]. V tomto případě označuje motivující slovo místo (místo ⇒ helonymum). 2. NEDOSTATEČNĚ JASNÉ MOTIVACE SUFIXÁLNÍ HELONYMA 2.1. Ve snaze objasnit motivaci názvu tůně Jaučėnė b. Pr86 byla věnována pozornost dalším útvarům analogické formace a struktury, které fungují v dané jazykové oblasti: Čiuotėnė || Čiuotėnis rst. Ab (Bilikis 2008: 173)87 [lit. čiūotė „prase, čuče“, mazlivě čiūotis „mladý kanec“]; Gaidėnė b. Krn (Bilikis 2008: 190; LVŽ III 11–15), agronymum Genė pv. Nt (LVŽ III 117)88 [lit. gėgė, gėgė „lesní pták, který na jaře kuká (Cuculus canorus)“. Motivaci těchto místních názvů lze dnes pouze interpretovat. Tůň ležící na území panství Ašminta mohla být pojmenována Jaučėnė vzhledem ke svým rozměrům, tedy velikosti. S odkazem na příklad lidového hodnocení zaznamenaný ve folkloru Velký jako vůl, hloupý jako beran (Pšl), srov. předpokládaný místní název opačného významu Gaidėnė (tuto podobu pojmenování bylo nejspíše zvoleno kvůli pochybné hodnotě objektu a jeho nevhodnosti pro běžné lidské potřeby). Tuto interpretaci podporují materiály Slovníku místních názvů Litvy (2018) a jejich výklad: řada názvů nespásaných míst může pocházet z lit. gaidys „domácí pták, samec slepice (Galus gallinaceus)“ a motivace některých místních názvů tohoto původu zřejmě souvisí s negativním postojem k pojmenovávaným objektům; vyjadřují jejich bezvýznamnost, malou rozlohu či neúrodnost (například u místního názvu Gaidprūdis je uvedeno, že zde roste nekvalitní tráva, a u místního názvu Gaidmiškis se píše, že v lese nic neroste) (LVŽ III 11–15)89. V takovém případě 85 Dėl pastarojo vv. darbose ir kilmės dar žr.: Bilikis 2008: 65; LVŽ I 244–246, kur nurodoma dvejopa kilmės galimybė: iš liet. avinas, kita vertus, iš avd. Avinas. 86 V dotazníku panství Ašminta se píše: utopený vůl. 87 K uvedení autentických rodových podob místních názvů viz také LVŽ III 78: Čiuotėnis || Čiuotėnius rst. Ab. 88 Dále jsou doložena pojmenování jiné struktury Gėgairistis b. Skm; Gėgių bala b. Lkm (LVŽ III 117). 89 Podle etnolingvistky Jeleny L. Berezovičové (Uralská federální univerzita) představuje obraz kohouta v ruské toponymii blízkost pojmenovaného objektu, jeho přítomnost v nedalekém obytném prostředí vesnice. Typická pozice pojmenovatele při orientaci v předpokládaném prostoru, tedy výchozí bod, je jeho vlastní dům (podrobněji viz Березович 2001: 37–38). Straipsniai / Articles 131 DALIA SVIDERSKIENĖ Toto pojmenování by se skrývalo mezi dalšími pojmenováními, snad v lidové systematice spojovanými podle funkce (účelu): bažina určená k napájení volů (větší) a bažina, z níž slepicím zbývá jen trochu vody (menší, méně významná). Bažina byla nejspíše pojmenována Ṡakaline b. Prn. kvůli tmavé (neprůhledné, neprosvítavé apod.) vodě. Srov. v této souvislosti věty odrážející lidové standardy myšlení o tomto ptáku: Sakalės juodas, juodas nedarytas NS366 (LKŽ); Vienas buvo juodas kaip sakalas, antras buvo margas kaip genelis JD791 (tamtéž). Na lístcích VK jsou zaznamenány také objekty v jiných částech Litvy pojmenované tímto jménem, které mohly být rovněž pojmenovány kvůli tmavému vzhledu půdního pokryvu: louka Sakalinė u řeky Merkys v okrese Varėna, v obvodu Jakėnai, vesnici Maskauka (1985), bývalá pastvina Sakalinė v obvodu Gargždai, vesnici Maciuičiai (kartotéka PKk). Údaje o poloze objektů (místní poloha u řeky apod.) poněkud podporují předchozí domněnku. Na druhou stranu mohlo vznik pojmenování Sakalinė b. Prn. ovlivnit také rozměrové měřítko pojmenovávaného objektu, tj. jeho malost [liet. šakalas ‘takový dravý pták (Falco); sokol je menší než jestřáb.’⁹⁰]. Ačkoli dotazník z vesnice Apūstas o bažině neuvádí žádné další informativní údaje, které by pomohly jasněji pochopit podmínku pojmenování, údaje VK poněkud podporují předchozí domněnku: v dotazníku z roku 1936 pro obvod Gargždai, vesnici Maciuičiai (jiná oblast), je doloženo, že Sakalinė je kopec o rozloze 0,2 ha⁹¹. 2.2. Název vodního objektu Ciganska lze spojit s pol. cygański ‘cikánský’ (SJP I 358)⁹². S jakými vlastnostmi denotátu (bažiny) spojoval pojmenovávající „cikánskost“ v dané zkoumané oblasti, lze pouze interpretovat – snad s rozměry, tj. malou rozlohou bažiny ležící na území sídla. Kvůli téže vlastnosti (malosti vodního objektu) byla nejspíše pojmenována i jiná přírodní prohlubeň (název bažiny byl zaznamenán v Agurkė GA), Možurinė b. KzR⁹³; srov. Možurigė, další reprezentant pojmenovávání podle rozměrů ve zkoumané oblasti, s údajem o objektu „malý lesík“ Ldn (VK). Tento zdroj obsahuje i další zaznamenané zápisy svědčící o tom, že jako základ pojmenování se volí označení příslušníka malé etnické skupiny (liet. mužūras, -ė ‘člověk z malé etnické skupiny’), které reprezentuje malost pojmenovávaného objektu, a zároveň 90 Do Červené knihy naší země byl v roce 1976 zapsán stěhovavý druh sokola, jehož zástupci si v přirozeném prostředí nejčastěji vybírají k životu rozsáhlá vrchoviště, borové lesy a smíšené jehličnaté lesy. Ve 20. století byla hnízda tohoto ptáka nalezena také v okrese Prienai, v rezervaci Žuvintas (podrobněji viz online zdroj: https://www.delfi.lt/grynas/gamta/nykstanti-pauksciu-rusis-vis-dazniau-sutinkama-miestuose.d?id=6656376 [cit. 2019-11-18]). Tito ptáci tedy mohli být zástupcům zkoumané oblasti známí. 91 Do oddílu „Druh, vzhled, kvalita zemského povrchu“ se zapisuje: písečná půda, mnoho kamenů a bažinatý porost. 92 K výkladu významu a původu tohoto vv. viz LVŽ II 18. 93 Dėl helonimo Možurinė, užfiksuoto kitame Lietuvos plote, darb os žr. Bilkis 2008: 166. 132 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija a vyjadřuje hodnocení pojmenovávajícího vůči lidem této etnické skupiny: Mozūras (nk.) příkop dlouhý 200 m v okrese Kaunas, v obvodu Raudondvaris, a GA 1936; Mozūras, vyvýšenina o rozloze 0,3 ha v okrese Marijampolė, v obvodu Sasnava, a GA 1936 (tamtéž). Žydinė b. Mrj – bažina, nejspíše tak pojmenovaná kvůli neprůhledné vodě (možná byla hluboká), tj. tmavá bažina. Tento výklad by mohl podpořit apelativní označení osoby liet. žydas, -ė ‘člověk židovské národnosti’ (DKŽ 170). Předchozí (člověk) je členy jazykového společenství této oblasti popisován jako „tmavý“: Aš panašus toks į žydą, juodas buvau (Ss). Na druhou stranu může žydas ve zkoumané oblasti označovat stavbu ‘hromadu rašeliny nebo dřeva složenou do řady a určenou k rozřezání’ [Kap džiūsta durpės, krauni in žydus po penkias kubkes Brb; Kai suvedavom durpes, į žydus sukraudavom Vlk]. Bažina ležící vedle stavby tedy mohla být pojmenována Žydinė. V takovém případě lze z hlediska struktury a sémantiky vv. srovnat Baraginė b. KzR, jestliže se předpokládá, že význam tohoto pojmenování je „bažina ležící vedle stavby“. 2.3. Ve snaze pochopit a vysvětlit, která vlastnost místa se stala základem pojmenování Laumikis rst. Prn⁹⁴, byla věnována pozornost dokladům užívání v živém jazyce apelativního lexikálního reprezentantu, který se stal základem pojmenování: liet. laũmė pk. ‘co je nevzhledné, zarostlé (při rozcuchání) (liet. kẽrnoti, -oja, -ojo ‘zaplétat, špinit’); laumšluotėmi (Viscum album) se nazývají zakrslé větve stromů, které se seskupují a rostou do tvaru koštěte⁹⁵. Také botanický námel (Claviceps purpurea) se kvůli tmavé barvě rostliny nazývá laumė [Laumės [rugiuose] yra juodos spalvos /sv]. S ohledem na obecný jazykový obraz světa, který vyvstává z uvedených příkladů užití, lze předpokládat, že rašeliniště bylo pojmenováno nejspíše kvůli tmavému, snad nerovnému (kvůli rostlinám shluklým do chomáčů⁹⁶), tj. rozcuchanému povrchu. Na podporu tohoto výkladu srov. jezero Juodis v obci Ob (VK), analogii osobního pojmenování pd. Juodis (LPŽ I 858) a reprezentanty apelativní nominace liet. báltikis, báltikis ‘bílý kis’ [Baltikis iš miško į laukus nebėga Lkč], liet. kẽrikas ‘kėras metelė’. S ohledem na předpokládanou aktualizaci vlastnosti rozcuchaného povrchu srov. také Čulkinės rst. Gdl (liet. čulkinės ‘chomáče, klubka’). Významově srov. další litevské hydronymy Laumėlis ež. Aln, Laumis ež. Płt⁹⁷. V procesu pojmenování tedy bylo rašeliniště pojmenováno Laumikis, aby se tato geografická zóna nejen odlišila od okolí a dalších krajinných zón, ale také zhodnotila. 94 Dėl raistavardžio dar žr. Bilkis 2008: 39. 95 Liet. laũnšluotė ‘větve stromů napadené parazitickou houbou, srostlé do tvaru koštěte; čarodějnické koště’ [A dodnes se tak zakrnělým větvím na stromech říká laumšluotės S. Dauk.]. 96 Srov. také větu doloženou z písemných pramenů: Žolynė gusiai auga viskos: šluotelinė, kupstinė, šeriuotoji ir kt. (LKŽ). 97 Dėl pastarųjų vv. žr. Vanagas 1981: 111, kurie pateikiami Demonologinės reikšmės hidronimų poskyryje (ten pat, 110–112). Straipsniai / Articles 133 DALIA ŠVIDERSKIENĖ ZÁVĚRY 1. Výzkum sufixálních derivátů rozšířil pojetí motivačního jevu a umožnil chápat jej jako zdroj důležitých etnokulturních informací. Podrobné zkoumání představitelů etických oblastí v rámci tohoto výzkumu odhalilo zvláštnosti jejich světonázoru a myšlení nejen prostřednictvím srovnání a metafor založených na postřehnutých analogiích, ale také metonymií. Za zvláště cennou lze považovat metaforu místo je člověk – bažina Panaitė Vv a metonymii místo je barva zvířecí srsti (odstín) – plnė Bėrokas Vv. V prvním případě je místo ztotožněno s člověkem, čímž se porušuje sémantická binární opozice živé vs. neživé, ve druhém je pojmenováno na základě vztahu části a celku a odhaluje se širší okruh užití označení odstínů zvířecí srsti. Obě pojmenování vycházejí ze selské kulturní zkušenosti. Univerzální metafory založené na standardech lidského myšlení se vyskytují také v toponymii jiných národů: místo je nádoba – Blūdėlis b. KžR, Drusinė b. Mrj, Ragūtis b. Ldn. Odhalují také určitou představovanou stupňovitost prohlubně místa (představované množství vody, které se do něj vejde). Výzkum ukázal, že významový obsah vyjádřený místním názvem Blūdėlis konkuruje obsahům dalších zaznamenaných názvů místně sousedících bažin Blūdas b. KžR (lit. bliūdas ‘jáma, množství, které se do ní vejde’), Šaukštas b. KžR (lit. šaukštas ‘nástroj k vkládání tekutého, hustého či sypkého jídla do úst; množství nabrané tímto nástrojem’), Torielka b. KžR (lit. torielka ‘talíř; množství, které se do této nádoby vejde’); jejich obsah odhaluje míru určitého aspektu pojmenovávaného objektu – mělkosti či hloubky. Z hlediska nominace je svébytným případem metonymického pojmenování Baltakinė b. Lbv, kdy je základem pojmenování nositel určité vlastnosti, vzácný orgán (lit. baltakė ‘bílá, vyvalená oční bulva’), který se nachází v oblasti horní části těla živého tvora (hlavy) a jehož vlastnost (slepota) je pomyslně připisována také pojmenovávanému mokřadu (zarostlé bažině). Lingvokulturně cenným představitelem sémantické nominace je Cibulynė b. Igl, odpovídající myšlenkovému schématu: jídlo s velkým množstvím cibule – bažinaté místo, kde zřejmě roste mnoho rostlin podobných cibuli (proměnlivých?); ukazuje, jak asociace vznikající ve vědomí jedince vytvářejí nové významy. 2. Při výzkumu byly k dispozici co nejúplnější informace o denotátu a velká pozornost byla věnována místní poloze helonyma v prostoru (zda se nachází na území sídla, nebo mimo ně), což umožnilo dospět k dalším zjištěním: ukázalo se, že většinu případů metonymického pojmenování nejspíše podmínila poloha samotných pojmenovávaných objektů – mimo hranice sídla. Nejsou-li známy specifické vlastnosti daného místa a má-li místo menší společenský význam, bývá pojmenováno ekonomicky, jménem jiného blízkého místa ve neurčené vzdálenosti, aniž by se „vytvářelo“ nové jméno. Kromě toho metonymickým 134 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija přenosem vytvořená helonyma jsou v některých případech svědectvím o proměněné krajině. 3. Tento výzkum motivace sufixálních helonym Marijampolského kraje odhalil také poměrně výrazný pragmatický směr pojmenovávání bažinatých míst: (a) to, co se v bažinatých místech nachází nebo co se tam vyskytuje, a jejich vhodnost pro lidské potřeby vyjadřují helonyma s atributivním významem (atribut ⇨ helonymum); (b) útvary se sufixy -inė, -inis odpovídající pojmenovacímu schématu vlastnost ⇨ helonymum ukazují, že bažinaté oblasti si „tvůrci“ místních názvů představovali jako útočiště určitých druhů rostlin a živočichů; (c) synonymně užívané útvary se sufixy -ynas, -ynė označují místa, kde rostou rostliny typické pro tuto přírodní zónu, a útočiště skutečných i imaginárních zvířat (Velnyne b. Vv). 4. Výzkum rozšířil a prověřil pojetí fenoménu slova: (a) pozornost byla věnována procesům toponomizace a toponymizace probíhajícím bez strukturálních změn, při nichž se užívají substantivizovaná adjektiva popisující tvar, velikost, barvu, podobu a další vlastnosti objektů. V neoficiálním úzu se taková pojmenování zkracují na jediný prvek významný pro komunikaci, přičemž odkaz na objekt není ze sémantiky místního názvu eliminován; (b) onomastická motivace podléhá času, změnám krajiny a vytrácení, to však nebrání místním názvům fungovat a mít společenský i komunikační význam, když odlišují jedny lokality od druhých. ZKRATKY OZNAČENÍ OBJEKTŮ A DALŠÍ ZKRATKY a. – plocha ar. – orná půda ank. – dotazník apyl. – okolí aps. – kraj avd. – osobní jméno b. – bažina ež. – jezero g. – hvozd GA – dotazník lesní správy grv. – příkop k. – vesnice kl. – hora krm. – křoviny krtm. – mýtina pol. – polský lit. – litevský r. – rok zdrob. – mazlivé ž. – ženský nepřízv. – nepřízvučný srov. – srovnej mokř. – bažina, mokřadní místo pl. – bezlesí přen. – přenesený význam louka – louka příj. – příjmení přezd. – přezdívka okr. – okres raš. – rašeliniště pot. – potok vyr. – mužský rod vlšč. – okres vv. – místní název Straipsniai / Articles 135 DALIA SVIDERSKIENĖ ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ÚDAJŮ Ab – Abrauskai (okres Lazdijai) Aln – Alanta (okres Molėtai) Brb – Balbieriškis (okres Prienai) Dl – Deltuva (okres Ukmergė) Dnl – Danilava (okres Vilnius) Gd – Gudėliai (území samosprávy Marijampolė) Igl – Igliškėliai (území samosprávy Marijampolė) Jž – Jieznas (okres Prienai) Klvr – Kalvarija (území samosprávy Marijampolė) Kpč – Kapčiamiestis (okres Lazdijai) Krkn – Krekenava (okres Panevėžys) Krsn – Krosna (okres Lazdijai) KzR – Kazlų Rūda Lb – Liubavas (území samosprávy Kalvarija) Ldn – Liudvinavas (území samosprávy Marijampolė) Mrj – Marijampolė Mšk – Meškūčiai (území samosprávy Marijampolė) Nt – Notėnai (okres Skuodas) Ob – Obeliai (okres Rokiškis) Plt – Plateliai (okres Plungė) Prn – Prienai Sdk – Sudeikiai (okres Utena) Skdv – Skaudvilė (okres Tauragė) Ss – Sasnavà (území samosprávy Marijampolė) Sg – Sugirčiai (okres Molėtai) Šil – Šilavotas (okres Prienai) Vl – Veliuona (okres Jurbarkas) Vln – Vilūnai (okres Kaišiadorys) Vv – Veiveriai (okres Prienai) ŠALTINIAI DKŽ – Dauksių krašto žodynas, autorius V. Labutis. Vilnius: Alma littera, 2002. KzRŠŽ I – Kazlų Rūdos šnektos žodynas 1, autorius Aldonas Pukis. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008. LKŽe₂ – Lietuvių kalbos žodynas I–XX (1941–2002), elektroninis variantas (antras elektroninis leidimas), redaktorių kolegija: G. Naktinė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, Z. Šimėnaitė, V. V itkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013. LPŽ – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, autoriai V. Maciejauskienė, M. Razmukaitė, A. Vanagas, atsak. red. A. Vanagas. Vilnius: Mokslas, 1985–1989. LUEV – Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, atsak. red. E. Grinaveckienė. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1963. LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1, redaktorių kolegija: L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008. 136 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2, autoriai L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2014. LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 3, autoriai V. Adomonytė, L. Bilkis, G. Blažienė, D. Kacinaitė-Vrubiauskienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2018. LŽ VI – Lietuvos žemės vardynas. Instrukcija Lietuvos žemės vardynui surašyti, sud. K. Alminauskis. Klaipėda: Akinė „Rytų“ bendrovė, 1934. PAŠŽ I – Pietinių pietų aukštaičių šnektų žodynas 1, Ata Leskauskaitė, Vilija Ragašienė. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2016. SJ – Słownik języka polskiego 1, Warszawa: Nakładem prenumeratorów, 1900; 2–6, Warszawa: Nakładem prenumeratorów i Kasy im. Mianowskiego, 1902–1915; 7, Warszawa: Przez K. Króla i W. Niedźwiedzkiego, z zapomogi Kasy im. Mianowskiego, 1919; 8, Warszawa: Wydawnictwo Kasy im. Mianowskiego, 1927. VK – Vietovardžių iš gyvosios kalbos kartoteka, Lietuvių kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro fondas. L I T E R A T Ū R A Ambrazas Saulius 2000: Daiktavardžių darybos raida 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Bilkis Laimutis 2008: Lietuvių helonimų daryba: priesaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Bilkis Laimutis 2009: Baisogalas valsčiaus vandenvardžiai. – Baisogala. Vilnius: Versmė, 356–365. Bilkis Laimutis 2018: Lietuvių vietovardžių su šaknimi gal (< liet. gãlas ‘pabaiga, kraštas’) darybos ypatybės. – Acta Linguistica Lithuanica 79, 212–234. Būgienė Lina 1999: Minis vandens įprasminimas Lietuvių sakmėse, padavimuose ir tikėjimuose. – Tautosakos darbai 11(18), 13–85. Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pavardės. Kaunas: Ėsti. Gritėnienė Aurelia 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Jakaitienė Evalda 2010: Leksikologija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Straipsniai / Articles 137 DALIA SVIDERSKIENĖ Kabašinskaitė Birutė 2014: Etimologijos menes. Istorija – teorija – skaitiniai. Vilnius: UAB „Eugrimas“. Prieiga internete: http://www.espama.lt/es_parama_pletra/failai/ESFproduktai/2014_Etimologijos_menes.pdf [žiūrėta 2019-09-02]. Lubienė Jūratė 2015: Lietuvių kalbos mįnimai: nominacija ir motyvacija. Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla. Nübling Damaris, Fahlbusch Fabian, Heuser Rita 2012: Namen. Eine Einführung in die Onomastik (Narr Studienbücher). Tübingen: Narr Francke Attempto Verlag GmbH + Co. KG. Rutkovska Kristina 2016: Namų konceptas lietuvių kalboje ir kultūroje. – Lietuvių kalba 10. Prieiga internete: www.lietuviukalba.lt [žiūrėta 2020-01-02]. Sviderskienė Dalia 2016: Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 243–273. Sviderskienė Dalia 2017: Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lithuanica 77, 78–102. Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mintis. Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153. Березович Елена Л. 2001: «Обычный» топоним как объект этнолингвистического исследования. Имя: внутренняя структура, семантическая аура, контекст. Тезисы международной научной конференции. Часть 1, 35–38. Блинова Ольга И. 1984: Явление мотивации слов: Лексикологический аспект. Томск: Издательство Томского университета. Блинова Ольга И. 2007: Мотивология и её аспекты. Томск: Издательство Томского университета. Блинова Ольга И. 2012: Ключевые термины мотивологии: испытание временем (1971–2011 гг.). – Вестник Томского государственного педагогического университета 10(23), 5–10. Чайкина Юлия И. 1983: К интерпретации микрогидронимии Сухоны. – Вопросы ономастики 16, 89–97. Голев Николай Д. 1972: Функции мотивации и народная этимология. Prieiga internete: http://lingvo.asu.ru/golev/articles/z59.html [žiūrėta 2019-10-11]. Голев Николай Д. 1972a: О принципах номинации и методе их исследования. Prieiga internete: http://lingvo.asu.ru/golev/articles/z66.html [žiūrėta 2019-12-09]. 138 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Гоев Николай Д. 1991: Мотивационные типы ономастических образований в художественной литературе и публицистике. – Номинация в ономастике: Вопросы ономастики 19, 51–60. [Свердловск: Изд-во Урал. ун-та]. Захарова Любовь А., Нестерова Наталия Г., Старикова Галина Н. 2003: Аспекты изучения топонимической системы города Томска. – Вестник Томского государственного университета 277, 177–185. Иванова Елена Э. 2015: К вопросу о редких цветообозначениях в русской топонимии. – Этимпивистика. Ономастика. Этимология. Материалы III междунар. науч. конф. Екатеринбург, 7–11 сентября 2015 г. [отв. ред. Е. Л. Березович; ред. Е. О. Борисова, Н. В. Кабинина, М. Э. Рут, Л. А. Феоктистова]. Екатеринбург: Издательство Уральского университета, 128–130. Карпенко Юрий А. 1966: Становление восточнославянской топонимии (Закономерности словообразования). Prieiga internete: http://karpenko.in.ua/wp-content/uploads/2013/02/Stanovlenie_66.pdf [žiūrėta 2019-12-09]. Карпенко Юрий А. 1967: Свойства и источники микротопонимии. – Микротопонимия, 15–22. Коновалова Надежда И. 2017: Рациональное и эмоциональное в семантике демонологии. – В созвездии слов и имен: сб. науч. ст. к юбилею Марии Эдуардовны Рут, редкол.: Е. Л. Березович (отв. ред.), Т. Н. Дмитриева, Н. В. Кабинина и др. Екатеринбург, 401–413. Палкина Елена Э. 1983: Структуро-словообразовательные модели русских гидронимов в бассейне реки Чусовой. – Вопросы ономастики 16, 98–100. Полякова Елена Н. 2010: О связи языка и культуры по данным лексики и ономастики (фамилия Коноплё и слово конопля). – Российская и зарубежная филология 5(11), 7–17. Просвирнина Ирина С. 2001: Особенности семантики русских составных топонимов. – Известия Уральского государственного университета 20, 35–48. Толстая Светлана М. (2002): Мотивационные семантические модели и картина мира. – Русский язык в научном освещении 1(3), 112–127. Straipsniai / Articles 139 DALIA ŠVIDERSKIENĖ Motivation of Suffixal Helonyms of Marijampolė County SUMMARY The article addresses Lithuanian suffix helonyms constituting a peculiar and interesting layer of the so called non-equivalent lexis. The data analysis sought to reveal the feature forming the basis of nomination of marsh places, to determine (interpret) what the name of the place actually meant at the time of its formation and conversion into nomina proprium, to explain the understanding, conception and evaluation of this place by a representative of the ethnic area concerned as well as its logical interpretation based on own cultural experience, to reveal the “name-giver’s” strategy followed at the time of nomination. To achieve the aim, the representatives of the class of hydronyms were studied using the linguistic methods of structural, semantic, motivological analysis. As comprehensive information about the denotatum as possible is in use; the study makes use of the data about the linguistic consciousness of the informants from the area under analysis, which were recorded in the “Land Names” questionnaires (1935–1937), as well as the surviving additional information enabling us to grasp their knowledge and experience and helping to understand the onomastic situation. The research applies the scientific cognitive method (the grouping of helonyms into certain groups based on their similarities or differences according to the selected criteria), the internal reconstruction method, pragmatic, cognitive interpretation and descriptive methods. The study is important from both practical/informative and theoretical perspectives, as it helps to reveal the specificities pertaining to the language practice in the field of onomastic nomination; it expands the picture of the lexical system and enables us to take a look at local (Lithuanian) toponyms in the context of national identity as the expressers of the outlook, worldviews, culture and psychological states of the representatives of a certain ethnic group and as spatial landmarks, which function and are important from the social and communicative perspective and separate certain places from others. Įteikta 2019 m. gruodžio 19 d. DALIA ŠVIDERSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, Vilnius LT-10308, Lietuva [email protected] 140 Acta Linguistica Lithuanica LXXI