Litauische historische Personennamen in dem „Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399–1409“

DARIUS IVOŠKA Institut litevského jazyka Vědecké výzkumné směry: onomastika, baltsko-německé jazykové kontakty. DOI: https://doi.org/10.35321/a1l81-04 LITEVSKÁ HISTORICKÁ OSOBNÍ JMÉNA V MARIENBURSKÉ TRESSLEROVĚ KNIZE Z LET 1399–1409 Litevská osobní jména v marienburské účetní knize z let 1399–1409 ANOTACE Tato studie se zabývá novými nálezy v litevské historické antroponymii, konkrétně osobními jmény převzatými z Marienburské tresslerovy knihy z let 1399–1409. Ve finančních dokumentech Řádu německých rytířů jde případně o litevské válečné zajatce určené k vykoupení. Třináct litevských osobních jmen je analyzováno z hlediska jejich tvoření a původu; jsou uvedeny možné rekonstruované podoby. KLÍČOVÁ SLOVA: antroponymie, historické osobní jméno, dědictví, soubor osobních jmen. ANOTACE Tento článek zkoumá nové skutečnosti litevského historického onomastikonu vybrané z MTB 1394–1409. Tato sbírka finančních dokumentů Řádu německých rytířů obsahuje jména Litevců, kteří byli válečnými zajatci a byli drženi v Prusku za účelem výkupného. Všech 13 osobních jmen nalezených ve finančních dokumentech Řádu německých rytířů je analyzováno z hlediska složení a původu se snahou určit jejich autentické podoby. KLÍČOVÁ SLOVA: antroponymie, historické osobní jméno, dědictví, onomastikon. Straipsniai / Articles 97 DARIUS IVOŠKA 1. PŘEDMĚT VÝZKUMU A HISTORICKÝ KONTEXT Tato studie se opět zabývá litevskými historickými osobními jmény. Tentokrát jsou nové nálezy převzaty z Marienburské pokladní knihy za léta 1399–1409 (dále jen MTB). To, co je v litevské historické antroponymii „nové“, resp. hodné výzkumu, a co je již známo, vyžaduje bližší vysvětlení. Skutečnost, že dosud není k dispozici žádná sbírka litevských historických osobních jmen, svědčí o tom, že je stále třeba pátrat po jejich dokladech v kartotéce litevských historických osobních jmen a v jednotlivých příspěvcích různých autorů. Při pohledu na uvedenou kartotéku si lze snadno všimnout, že nejstarší záznamy litevských osobních jmen, které obsahuje, pocházejí ze 16. století. Jména byla shromážděna pouze z území Velkého Litovska a neobsahují doklady z Malého Litovska ani z Pruska. Největší část historických pramenů, z nichž byla převzata, tvoří církevní matriky. Osobní jména jsou nakonec pouze registrována, jejich slovotvorný a etymologický výklad není uveden. Lze tedy usuzovat, že za nové a cenné nálezy je třeba považovat nejen doklady osobních jmen nových, dosud v korpusu litevské antroponymie nezaznamenaných, ale také údaje s nimi spojené, totiž starší datace, nová lokalizace osobních jmen, neznámé případy tvoření osobních jmen aj. Je třeba znovu zdůraznit, že historické dokumenty Řádu německých rytířů (dále jen Řád), zejména původní rukopisné listiny, jsou hlavními prameny litevských historických osobních jmen a stále skrývají mnohá tajemství. Vynikajícím příkladem je Marienburská pokladní kniha za léta 1399–1409 (dále jen MTB), kterou v roce 1896 vydal archivář Erich Joachim. MTB je knihou příjmů a výdajů řádové státní pokladny, vedenou pokladníkem Řádu, případně jiným pověřeným písařem¹. Žádné jiné sbírky dokumentů Řádu tohoto druhu se nedochovaly. Proto je těžké posoudit, zda podobné knihy řádová kancelář vedla již před založením MTB, nebo až poté. Údaje zapisované do MTB musely být přísně tajné. Celkové vyúčtování mezi pokladníkem a velkým komturem, který dohlížel na pokladní úřad, probíhalo nejprve ústním jednáním. Výkazy (lístky) ¹ MTB S. VI. 98 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Litauische historische Personennamen in dem Marienburger Treslerbuch der Jahre 1399–1409 a další doklady jednotlivých finančních orgánů, pokud nějaké existovaly, byly po jednáních zničeny. Pro roční vyúčtování, které se obvykle pořizovalo kolem Vánoc, postačovaly souhrnné záznamy o celkových příjmech, výdajích a případných přebytcích či schodcích2. Tato studie se zabývá osobními jmény příbuzných, resp. členů rodin litevských hospodářů, kteří byli v Prusku vykoupeni ze zajetí: 1404 vykoupení litevských zajatců. Gandeln od něho byl vykoupen bratr ve věku 16 let za 4 marky. Hulyde 1 syn a 1 dcera za 8 marek. Assipe 2 synové za 6 marek. Nareyken syn za 2 marky. Mosebuthe 1 dcera za 4 marky. Medithen 1 bratr za 4 marky. Wygayl 1 syn za 3 marky. Ywane syn za 2 marky. Wob alle 2 synové za 6 marek. Gibbune 1 syn a 1 dcera za 8 marek. Nesdila 1 žena se 2 dětmi za 10 marek. Radasch 1 žena a 1 dcera za 8 marek. Celkem 24 marek. Před Kirstan byli vykoupeni zajatci z Memelu, kteří patřili k družině Litevců (MTB 315). Obyvatelé litevského velkoknížectví zmínění v MTB byli přivedeni do Pruska jako váleční zajatci během zimního tažení Řádu do Litvy, které se uskutečnilo v lednu a únoru 1394. Kronikář Wigand von Marburg v říjnu 1394 (SRP II 653)3 informoval o nesčetných mužích, ženách a dětech, kteří byli stále drženi v zajetí v Prusku. Celkový počet zajatců měl činit 22004, přičemž Litevci5 měli tvořit podíl 663 lidí (Paravicini 1995: 103). Váleční zajatci byli obvykle buď vykoupeni (pokud byli zámožní), nebo zotročeni a nasazeni jako pracovní síla. Lidé povinní nucenými pracemi mohli být dále prodáváni nebo vyměňováni za jiné zajatce (Weber 1878: 636–637; Paravicini 1995: 102). 2 Tamtéž. 3 …adducunt in Prusziam captivos innumeros virorum, mulierum ac puerorum, de quibus plures supersunt in Prussia in hodiernum, et longe post 4 ebdomadas sunt reversi. 4 O jedné úspěšné výpravě. Roku Páně (13)94 vytáhl maršálek s vojskem a hosty, dobyli a vypálili tyto hrady v Rusi: Cleyne Nowgardin a Lyda a Merkin a Drogoczin, a zpustošili mnoho okolní země a přivedli XXIIc zajatců a XIIIc koní a velkou kořist (SRP III 191). Počet a seznam litevských válečných zajatců byly předloženy v roce 1412 během jednání mezi zástupci Řádu a litevského velkoknížectví ve Vilniusu (něm. Wilna). Podle litevské strany měli být zajatci „před mnoha lety odvlečeni do Pruska, zčásti z Volkovysku (bělorus. Ваўкавыск), zčásti z Drohiczyna (bělorus. Дрогичын), zčásti zpoza řeky Rosseye (bělorus. Рось, Рос, Роса, lit. Rosė)“. Zmíněn je mezi nimi také Merken (lit. Merkinė). Měla být uvedena také pruská místa a lidé, u nichž se zdržovali (SRP II 653).5 Straipsniai / Articles 99 DARIUS IVOŠKA 2. LITEVSKÁ OSOBNÍ JMÉNA V MARIENBURSKÉM TRESSLERBUCHU Z LET 1399–1409. ANALÝZA V následující části tohoto příspěvku se pokusíme analyzovat nově nalezená litevská historická osobní jména z hlediska jejich tvoření a původu a rekonstruovat jejich autentické podoby. Gandeln tomu byl propuštěn bratr ve věku 16 let za 4 m. V registru dávek a příjmů Řádu německých rytířů z roku 1404 je zaznamenáno jméno Litevce Gandiln. V kartotéce litevských historických osobních jmen (lit. Istorinių asmenvardžių kartoteka, dále jen IAK) nejsou doložena žádná litevská osobní jména se základem gand. Databáze litevských příjmení (lit. Lietuvių pavardžių duomenų bazė, dále jen LPDB) obsahuje litevské osobní jméno Gandrìmas, jehož první základ je podle LPDB odvozen od *gant- (*Gant-rìmas)⁶. Navzdory tomu, že se v souboru osobních jmen téměř nevyskytují litevská osobní jména se základem gand, autor tohoto příspěvku se přiklání k názoru, že litevské osobní jméno Gandiln, zaznamenané v MTB, archivář Joachim přečetl správně a že vzhledem ke spolehlivosti zaznamenané podoby jména není důvod pochybovat. Na základě toho lze hypoteticky tvrdit, že Gandiln mohlo být osobní jméno litevského původu. Lze snad vyvodit, že v historickém souboru osobních jmen mohla být zastoupena i další litevská osobní jména se základem gand. Ke srovnání základu viz lit. gãndas ‘řeči, pověst’ (LKŽe) a lit. gandėti (gãnda, -ėjo) ‘mít dost; dařit se, zvládnout’ (LKŽe, ALEWe). V úvahu by zde snad mohlo připadat také lit. gandėtis (-ėjasi, -ėjosi) ‘bát se, mít strach’ (LKŽe). Srov. také pruské osobní jméno z roku 1360 Gande (Pierson 1873: 502) a Gande, Gandike, Gandil, Gandit, které Ernst Lewy (1904: 48) odvozuje od lit. gastù, gandãu, gãsti ‘vyděsit’. Lze tedy předpokládat, že existovalo litevské osobní jméno *Gand-il. K sufixu -il srov. litevská osobní jména Douìlas, Gìntilas, Juñdilas, Vãidilas, Dabrìla, Gintìla (Skar-džius 1996: 181). V tomto případě nelze vyloučit ani sufix -el. Srov. ⁶ Zigmas Zinkevičius (2008: 89) gibt zwei litauische zweistämmige PN Gañd-rimas und Jō-gandas an. Seiner Meinung nach, soll der dem Stamm Gandaus Gaudstammen. Die Behauptung ist aber fragwürdig, weil die Quellen, denen er die behandelten Personennamen entnommen hat, unbekannt sind und deren Validität nicht nachweisbar ist. 100 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Litauische historische Personennamen in dem Marienburger Tres-lerbuch der Jahre 1399–1409 die lit. PN Dargelỹs, Jùodelis, Juodẽlis, Juodėlẽ, Kalvẽlis, Vyrẽlis (Skardžius 1996: 177). Der diminutive lit. PN *Gandelis wäre vielleicht ganz denkbar. Hulyde 1 syn a 1 dcera za 8 m. Litevské osobní jméno Hulyde lze snad spojit s litevským osobním jménem Ulydà doloženým v LPDB. To se odvozuje od litevského příjmení Ulỹs/Ùlis, které pochází z křesťanských osobních jmen Julijõnas, Uljõnas. V uvedené databázi jsou rovněž uvedena litevská osobní jména Ūlỹdas, Ūlìdas, u nichž je původ základu ul považován za nejasný. Srov. také ruské osobní jméno Уля, odvozené od Юлиан, polské Ul a ukrajinské Уль (LPDB)⁷. Litevské osobní jméno *Ulydė mohlo být mezi litevskými osobními jmény doloženo koncem 14. nebo začátkem 15. století. Assipe 2 synové za 6 m. Nelze odmítnout ani předpoklad, že jeden ze 13 Litevců zmíněných v MTB mohl nosit litevské osobní jméno *Asipė. Srov. v této souvislosti litevská osobní jména Asipãuskas und Osipãuskas, známá v litevském souboru osobních jmen a spojovaná s polským osobním jménem Osipowski nebo běloruským osobním jménem Ocinay, jakož i s litevskými osobními jmény Asipãvičius, Osipãvičius, a u nichž se předpokládá, že vycházejí z běloruského osobního jména Acinovič (LPDB). Zinkevičius (2008: 370) považuje Asipãvičius, Osipãvičius za osobní jména hebrejského původu, která pronikla do litevské antroponymie prostřednictvím slovanského souboru osobních jmen. K tomu srov. také polská osobní jména Osipowicz, Osipowski/Osypowski (AP 2011: 245). Nareyken syn za 2 m. Litevské osobní jméno Nareyken může být litevského původu. Srov. litevská osobní jména Nareikã, Noreĩka, Noreĩkà, Nareĩkis, odvozovaná od lit. norėti ‘mít přání, chtít’; norùs ‘lakomý, toužící’ (LPDB)⁸. Za zmínku stojí, že osobní jméno Nareĩka a jeho varianty jsou často uváděny v listinách Řádu německých rytířů ze 16. století: roku 1540 Nareĩgka (z Berselauken⁹), ⁷ Zinkevičius (2008: 153) führt die lit. zweistämmigen PN Ūl-vidas, Ūl-vydas, deren ersten Stamm er mit den lit. PN Ūlis, Ūlenas verbindet und die letzteren auf den christlichen PN Julijonas zurückführt. ⁸ Zinkevičius (2008: 291) gibt auch eine alternative Deutung an, indem er die lit. PN Nareikã, Nareĩkis mit dem lit. PN Naras verbindet und den auf lit. naras ‘Seetaucher, jemand der taucht’ zurückführt. ⁹ Berszlack, vesnice 2,6 km od Muldzen, okres Gerdauen (Blažienė 2005: 29). Straipsniai / Articles 101 DARIUS IVOŠKA Nareika (z Pawistеiczscheij¹⁰), Nareigka (z Dunilischken¹¹) (Diehlmann 2008: 172, 174, 193). Tyto zápisy pocházejí z Türkensteuer im Herzogtum Preußen z roku 1540 a svědčí o velmi dlouhém trvání tohoto PN v baltské antroponymii určité oblasti. Podoba litevského PN *Nareike by byla velmi přesvědčivá. Mosebuthe 1 dcera před 4 měsíci. PN Mosebuthe může být baltské osobní jméno, které bylo vlastní Litevcům i Prusům. Srov. pruská PN doložená v OF 105 Řádu německých rytířů Massebud (OF 105 95ʳ) a z roku 1401 Masebut (OF 105 117ʳ). V druhém případě jde o Prusa Masebut, kterému byl spolu s jeho potomky přidělen kus půdy v Pawsnyken¹². Trautmann (1925: 55) uvádí pruská PN Masebuth a Masebut¹³. Zde jde o dvoukmenové pruské, resp. litevské PN *Maze-but-. Srov. také pruská PN Masse (Sasové), Maze (Sambové), která William Pierson (1873: 637) spojuje s litevským mas ‚malý‘, a pruské PN Mase (Trautmann 1925: 55). Pokud jde o druhý kmen –but, srov. pruská PN Bute (Pomesané), Butil (Varmijci) (Pierson 1873: 297) a Bute, Buti­l (Trautmann 1925: 21, 22). Zde je třeba zmínit také baltská apelativa: pruské massais ‚méně‘, litevské mažas, lotyšské mas ‚malý‘ (Nessel­mann 1873: 101) a pruské *mazais ‚méně‘ (PKEŽe); buttas (nom.), buttan (akuz.) ‚dům‘ (Nessel­mann 1873: 24) a pruské *butan ‚obydlí, dům‘ (PKEŽe). Lze tedy předpokládat, že Litevci mohli své potomky ve středověku pojmenovávat PN *Mažbūte. Medithen 1 bratr před 4 měsíci. V litevské antroponymii dosud nebylo nalezeno PN Medithen, a to ani v kartotéce historických, ani mezi současnými osobními jmény. Je možné, že i v tomto případě jde o litevské PN *Meditė/*Medytė, resp. *Meditis/*Medy­tis, společné Litevcům i Prusům, které by bylo možné spojovat s litevskými PN Mēdikis, Medeikis. Srov. ¹⁰ Litevsky *Pavištvíčiai. Zaniklá vesnice se musela nacházet v okolí jezera Vištytis. ¹¹ Litevsky *Duniliškė/*Duniliškiai. Zaniklá vesnice se musela nacházet v okolí jezera Vištytis. ¹² Peissnick, Kr. Gerdauen (Blažienė 2005: 138). ¹³ Oba nositelé osobních jmen zaznamenaných Trautmannem byli Prusové, kteří žili v okresech Wehlau a Gerdauen, tedy v kontaktní oblasti obyvatel hovořících prusky a litevsky. Je velmi pravděpodobné, že nositelé těchto dvou příbuzných jazyků užívali také společná osobní jména. 102 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Litauische historische Personennamen in dem Marienburger Treslerbuch der Jahre 1399–1409 lit. osobní jména Medeikà, Medeišà, Mėdikis, Medikỳs, která se všechna odvozují od lit. mėdė, mėdis „les, hvozd“, mėžias „hvozd, les“ (LPDB, Zinkevičius 2008: 516–517). Lze tedy mluvit o lit. či pr. osobním jménu *Med-ī. Srov. také mėdė „les, hvozd“, mėdis „hvozd, les“ (LKŽe). Srov. také pr. osobní jména Medite, Pogesane, Medete, Barte, která Pierson (1873: 637) spojuje s lit. osobním jménem Medyte Litauer. Trautmann (1925: 57) uvádí také pr. osobní jméno Medithe (familia in terra Tapiow¹⁴) a nevylučuje ani možnost, že by jeho základem mohlo být lit. osobní jméno Medithe. Trautmann mimochodem dává do souvislosti pr. osobní jméno Medyten, které zaznamenal z jiného pramene, s litevským osobním jménem Medit­hen z MTB 315¹⁵, jímž se zabývá tento příspěvek. Wygayl 1 syn před 3 měsíci. Wygayl je pravděpodobně dalším dvoukmenovým osobním jménem, vlastním Litevcům a Prusům, *Vy-gail- / *Vi-gail-. Trautmann (1925: 117) uvádí pr. osobní jméno Wygail¹⁶ a zabývá se jeho vznikem a původem, přičemž je srovnává s lit. osobním jménem Wigal. Srov. také pr. osobní jména Wigel, Wysinse, Witar (Trautmann 1925: 117, 120) a lit. osobní jméno Vy-gailas, které Zinkevičius (2008: 161) považuje za dědičné slovo. V litevské antroponymii jsou známa dvoukmenová lit. osobní jména Vỹgantas, Vigantas s prvním kmenem vi-/vy. Kmen gail je obsažen v litevských jednokmenových osobních jménech Gáila, Gáil­ius, Gailỹs, Gailė-vičius (LPDB). Existence lit. osobních jmen *Vygailas, popřípadě *Vy-gailis, v litevském středověkém osobním jmenném fondu je zřejmá. Ywane syn před 2 měsíci. Osobní jméno Ywane je křesťanského původu; z hebrejštiny se prostřednictvím tradice pojmenovávání v byzantsko-slovanských oblastech velmi rozšířilo a odtud mohlo proniknout také do baltského osobního jmenného fondu. Ruské osobní jméno Иван, z něhož musí litevské osobní jméno Ywane vycházet, se v ruském osobním jmenném fondu vyskytuje v mnoha variantách, srov. Ивац, Ивапмей, Иваш aj. (Суперанская 2005: 126). Srov. také lit. osobní jména Ivanauskas, Ivanãvičius, která se spojují s polskými osobními jmény Iwanowski und Iwanowicz. Srov. ¹⁴ V případě rodiny Sambijce Czipela z Belaukenu (Behlacken, okres Wehlau, Blažienė 2000: 17), zmíněné v OF 107 38v, jde o udělení pozemku jemu a jeho potomkům, z nichž jedním byl Medithe. Opět jde o území obývané Litevci a Prusy, kde vzájemné působení litevštiny a pruštiny, jakož i jejich vliv na antroponymii, muselo být nevyhnutelné. ¹⁵ Zdroj neuvádí přesné umístění litevských osobních jmen zmíněných v MTB. ¹⁶ Prus Wygail, zmíněný roku 1384, žil na Sambii v okrese Wargen. Straipsniai / Articles 103 DARIUS IVOŠKA auch noch die poln. PN Iwan, Iwanowski, Iwanowic(z) (AP 2009: 89–90) sowie den PN Iwan, Onkel des Preußen Blyoth (Trautmann 1925: 38). Das zeugt davon, dass in Gebieten Preußens und Litauens, wo die Einwohner verschiedener Nationalitäten zusammen gelebt hatten, sie auch die Namen von einander übernommen haben mussten¹⁷. Daher mag auch ein Litauer mit dem PN *Ivanas benannt gewesen sein. Woballė 2 synové, před 6 měsíci. V MTB je zaznamenáno také litevské osobní jméno Woballė, které může být litevského původu. Srov. litevská osobní jména Vābalas, Vābuolas, Vobolis, spojovaná s litevským vābalas „hmyz s tvrdými krovkami“ (LPDB; Zinkevičius 2008: 513). Srov. také litevské vābalas „hmyz s tvrdými krovkami“ (LKŽe). V tomto kontextu by snad bylo možné vzít v úvahu také paralely ke starolitevským wobalne „jabloň“ a woble „jablko“ (ALEW 2019: 825). Lze snad předpokládat také přítomnost protetického „v“, jako v pruském wosee - *(v)ǯzē „koza“ (PKEŽe). Přesvědčivější rekonstrukcí litevského osobního jména Woballė doloženého v MTB by však bylo litevské *Vabalė. Gibbunė 1 syn a 1 dcera, před 8 měsíci. V kartotéce litevských historických osobních jmen se nacházejí tato osobní jména s kořenem gib-: 1640 Eua Gibowska, 1676 Joannes Gibowicz, 1681 Stanislao Gibos (IAK). Wilius Kalwaitis (1910: 10) ve své knize uvádí litevská osobní jména Gibins, Gibinus, Gibiszas, Gibisze. Mezi pruskými osobními jmény se nachází také pruské osobní jméno Gibbune, které Trautmann (1925: 32) spojuje s litevským osobním jménem Gibbune a odkazuje přitom na záznam v MTB na s. 315. Srov. také litevská osobní jména Gības, Gibāitis, Gibāvičius, která jsou spojována s polskými osobními jmény Gibas, Gybas a odvozována od polského gibas „vysoký, štíhlý člověk; vysoký mládenec“ (LPDB). Srov. také polská osobní jména Gib, Gibas(z), Gibola aj. (AP 2007: 551–552). Zinkevičius (2008: 567) vykládá původ litevských osobních jmen Gibas, Gibys, Gibelis jinak a odvozuje je od litevského gyb-ti „ubývat, zmenšovat se; uzdravovat se, zlepšovat se“. Srov. ještě gýbti, -sta, -o „ubývat, zmenšovat se; zlepšovat se, uzdravovat se; bohatnout“ (LKŽe). Jde opět o osobní jméno, které bylo společné Litevcům a Prusům. Litevské osobní jméno *Gibunė je také zcela dobře možné. ¹⁷ Ljubov Feoktistova (Любовь Феоктистова) a Dmitrij Spiridonov (Дмитрий Спиридонов) (2016: 76–92) se ve svém společném příspěvku zabývají ekvivalenty biblického osobního jména Ἰωάννης v ruské, polské a francouzské antroponymii. ¹⁸ Ein Samländer aus dem Kammeramt Germau (Vercamer 2010: 501). 104 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Litauische historische Personennamen in dem Marienburger Tres-lerbuch der Jahre 1399–1409 Nesdila 1 žena se 2 dětmi, před 10 měsíci. Vzhledem k nejasné slovotvorbě, etymologii a nedostatku dokladů zatím nelze osobní jméno Nesdila objasnit. Radasch 1 žena a 1 dcera, před 8 měsíci. Původ litevského osobního jména Radasch zaznamenaného v MTB není zcela jasný, nelze však vyloučit, že nějaký Litevec nesl osobní jméno *Radašas/*Radašius. V kartotéce litevských historických osobních jmen se nacházejí tato osobní jména s kmenem rad-: 1528 Грbлогореŭ Pадаŭмус, 1670 Martinus Radaytis, 1695 Malcher Radaytis (IAK). Kalwaitis (1910: 16) uvádí také litevská osobní jména Radiszus, Radužis. Je známé litevské příjmení Radašauskas, které se spojuje s polskými osobními jmény Radoszewski, Radosz, Radoszowski (LPDB). Srov. také polská osobní jména Radaszewski, Radosz (AP 2013: 197, 198). Přípona -aš se mezi litevskými osobními jmény téměř nevyskytuje. Pranas Skardžius (1996: 316) uvádí pouze dvě litevská příjmení Bālašas und Rabašius. Položka: 24 mužů patřících k družině tlumočníka Kirstan z Memelu; ti budou propuštěni z Litvy. Jméno sluhy tlumočníka z Memelu jménem Kirstan je křesťanského původu. Toto jméno nosili ve 14.–15. století také Prusové, kteří jsou mimo jiné zmíněni v listinách Řádu německých rytířů připojených k OF 105: 1382 Kirstan OF 105 62r, 1401 Kirstan OF 105 115v. Viz také 1448 Kirstan Kippelle (Trautmann 1925: 45). Srov. také německé osobní jméno Kirsten, které se považuje za dolnoněmeckou podobu německého osobního jména Christian (Kohlheim 2014: 105, 248). Jde o osobní jméno křesťanského původu, které Litevci a Prusové ve vrcholném středověku přejali z německé antroponymie – Kirstan; mezi litevskými osobními jmény se mohlo udomácnit v podobě *Kirstanas. 3. ZÁVĚRY 3.1. Výzkum litevských historických osobních jmen vyžaduje širší než klasický přístup. Dosud se totiž běžně hledaly analogické kmeny v existujícím souboru osobních jmen, aby bylo možné spolehlivě vyložit slovotvorbu a původ nově nalezených osobních jmen. Nedostatek analogií kmenů mezi současnými osobními jmény, které by pomohly při interpretaci historických nově objevených jmen, nutně neznamená, že nově nalezená osobní jména v Straipsniai / Articles 105 DARIUS IVOŠKA v jejich doložené podobě nemohla existovat. Větší pozornost je třeba věnovat apelativům, která mohla případně tvořit základ historických antroponym. 3.2. Tato studie svědčí o tendencích v pojmenovávání mezi Litevci před christianizací Velké Litvy. K pojmenovávání novorozenců se volila nejen jména litevského původu, ale také jména pruského, slovanského a křesťanského původu. To znamená, že přejímání cizích jmen nebylo podmíněno pouze nátlakem, jako v případě christianizace, ale docházelo k němu i dobrovolně. Vliv na to mělo nepochybně soužití Prusů, Slovanů a Němců v témže prostoru. LITERATURA A SEZNAM PRAMENŮ ALEW – Starolitevský etymologický slovník. Sv. 1–3. Pod vedením Wolfganga Hocka a za spolupráce Elviry-Julije Bukevičiūtė a Christiane Schiller, zpracovali Rainer Fecht, Anna Helene Feulner, Eugen Hill a Dagmar S. Wodko. Hamburg: Baar, 2015. AP – Antroponimia Polski od XVI dońca XVIII wieku. Bd. 1 A–G. Kraków: Wydawnictwo Lexis, 2007. AP – Antroponimia Polski od XVI dońca XVIII wieku. Bd. 2 H–Mą. Kraków: Wydawnictwo Lexis, 2009. AP – Antroponimia Polski od XVI dońca XVIII wieku. Bd. 3 Mc–Pi. Kraków: Wydawnictwo Lexis, 2011. AP – Antroponimia Polski od XVI dońca XVIII wieku. Bd. 4 Pl–St. Kraków: Wydawnictwo Lexis, 2013. Blažienė Grasil̄da 2000: Die Baltischen Ortsnamen im Samland. – Hydronymia Europea. Sonderband II. Stuttgart: Franz Steiner Verlag. Blažienė Grasil̄da 2005: Baltische Ortsnamen in Ostpreußen. – Hydronymia Europaea. Sonderband III. Stuttgart: Franz Steiner Verlag. Diehlmann Hans Heinz 2008: Die Türkensteuer im Herzogtum Preußen 1540. Bd 3. Ragnit – Insterburg – Georgenburg und Saalau. Hamburg: Selbstverlag des Vereins. FN – Duden. Příjmení. Původ a význam. Zpracovali Rosa a Volker Kohlheimovi. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich: Dudenverlag, 2005. 106 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Litauische historische Personennamen in dem Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399–1409 GVL – Duden. Velký slovník křestních jmen. Zpracovali Rosa a Volker Kohlheimovi. Berlín–Mannheim–Curych: Dudenverlag, 2014. IAK – Kartotéka historických osobních jmen v Ústavu litevského jazyka ve Vilniusu. Kalwaitis Wilius 1910: Lietuwiškų Wardų Klėtėlė. Tilžė: Otto v. Mauderodė. Lewy Ernst 1904: Die altpreußischen Personennamen. Breslau: Buchdruckerei H. Fleischmann. LKŽe – Slovník litevského jazyka, elektronická verze, redakční kolegium: Gertruda Naktinienė a kol. Vilnius: Institut litevského jazyka, 2013. Dostupné na internetu: www.lkz.lt [cit. 2019–12–03]. LPDB – Databáze příjmení. Dostupné na internetu: http://lkiis.lki.lt. MTB – Marienburská pokladní kniha z let 1399–1409. Vydal archivní rada Dr. Joachim. Královec v Prusku: Nakladatelství Thomas & Oppermann, 1898. Nesselmann Georg Heinrich Ferdinand 1873: Thesaurus Linguae Prussicae. Der preussische Vokabelvorrath soweit derselbe bis jetzt ermittelt worden ist nebst Zugabe einer Sammlung urkundlich beglaubigter Localnamen. Berlin: Ferd. Dümmlers Verlagsbuchhandlung, Harwitz & Gossmann. OF 105 – Řádový foliant č. 105, Tajný státní archiv Pruského kulturního dědictví, Berlín. Paravicini Werner 1995: Die Preußenreisen des europäischen Adels. – Beihefte der Francia. Bd. 17(2). Hrsg. vom Deutschen Historischen Institut in Paris. Sigmaringen: Jan Thorbecke Verlag. (Online Zugang: https://perspectivia.net//publikationen/bdf/paravicini_preussenreisen_2). Pierson William. Staropruský jmenný kodex. – Časopis pro pruské dějiny a vlastivědu. Berlín, 483–744. PKEŽe – Etymologický slovník pruského jazyka, elektronická verze. Vilnius: Katedra baltistiky Vilniuské univerzity a Centrum digitální filologie, 2009–2015. Dostupné na internetu: http://www.prusistika.flf.vu.lt/zodynas/paieska. Skar­džius Pranas 1996: Lietuvių kalbos žodžių daryba. Fotogra­fuotinis leidimas. – Rinktiniai raštai 1. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. SRP – Prusští autoři 2. Vydali Theodor Hirsch, Max Töppen, Ernst Strehlke. Lipsko: Nakladatelství S. Hirzel, 1863. Trautmann Reinhold 1925: Die altpreußischen Personennamen. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. Straipsniai / Articles 107 DARIUS IVOŠKA Vercamer Grischa 2010: Siedlungs-, Sozialund Verwaltungsgeschichte der Komturei Königsberg in Preußen (13.–16. Jahrhundert). Marburg: N.G. Elwert Verlag. Weber Lotar 1878: Preussen vor 500 Jahren in culturhistorischer, statistischer und militairischer Beziehung nebst Special-Geographie. Danzig: In Commission bei Theodor Bertling. Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Суперанская Александра Васильевна 2005: Словарь русских имён. Москва: Эксмо. Феоктистова Любовь, Спиридонов Дмитрий 2016: Русский Уван и его «братья»: польск. Jan и фр. Jean (к вопросу об этнокультурной специфике личного имени). – Acta Onomastica. Ročník LVI. Praha. Litevská osobní jména V knize marienburského pokladníka z let 1399–1409 SHRNUTÍ V tomto článku jsou představeny a analyzovány nové poznatky o litevské historické antroponymii, nalezené v knize marienburského pokladníka z let 1399–1409 (něm. Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399–1409). Pojem „nové“ v souvislosti s historickým litevským jmenným fondem je třeba podrobněji vymezit. Vzhledem k tomu, že dosud neexistuje slovník historických litevských osobních jmen, jsou nová zmínění litevských osobních jmen nalezená v historických pramenech porovnávána s těmi, která jsou zaznamenána v Historické kartotéce osobních jmen a v jednotlivých odborných pracích publikovaných různými autory. Je třeba zdůraznit, že v Historické kartotéce osobních jmen jsou jména pouze evidována, informace o jejich původu či tvoření se neuvádějí. Důležité je také to, že osobní jména byla shromážděna téměř výhradně z území Velké Litvy a zahrnují údaje z 16.–19. století. Osobní jména Litevců žijících v Malé Litvě a Prusku, zejména ta datovaná do doby před 15. stoletím, nenajdeme, protože hlavními historickými prameny, z nichž byla litevská osobní jména shromažďována, jsou církevní matriky. Nejstarší zaznamenané doklady litevského jmenného fondu je stále třeba hledat v dokumentech Řádu německých rytířů. Za nové poznatky v historickém litevském jmenném fondu je tedy třeba považovat nejen dosud neznámá jména, ale také dřívější doklady již známých jmen a nové případy tvoření osobních jmen, ba i jejich lokalizace. Je třeba znovu zdůraznit, že dnes jsou nejdůležitějšími prameny historického litevského jmenného fondu právě dokumenty Řádu německých rytířů, v nichž se navzdory značné míře jejich prozkoumání stále nachází mnoho cenného materiálu. 108 Acta Linguistica Lithuanica LXXXI Litauische historische Personennamen in dem Marienburger Tres-lerbuch der Jahre 1399–1409 Osoby označované jmény zkoumanými v tomto článku byly příbuznými nebo rodinnými příslušníky válečných zajatců z Litvy držených v Prusku. Zajatí pocházeli z okolí Valkavisku19, Merkinė20 a povodí řeky Rosė21; na počátku roku 1394 je Řád německých rytířů při útoku na Litevské velkoknížectví zajal a při ústupu odvlekl do Pruska. Tuto událost, která zasáhla nejen litevské země Litevského velkoknížectví, ale také Navahrudak22, Lidu23 a Děrečin24, stručně popsal německý kronikář Wigand z Marburku ve druhém svazku Scriptores rerum Prussicarum z října 1394. Z těchto měst odvezl maršál Řádu německých rytířů Werner von Tettingen se svými oddíly do Pruska značnou kořist – mimo jiné 2 200 zajatců (z toho 663 Litevců) a 1 400 koní (SRP III 191). S válečnými zajatci se v Prusku zacházelo třemi způsoby – obvykle jim byly přidělovány nucené práce, byla za ně požadována výkupné nebo byli vyměněni za jiné zajatce (Weber 1878: 636–637; Paravicini 1995: 102). Článek z hlediska tvoření a původu analyzuje 12 osobních jmen a uvádí jejich autentické podoby: Gandeln – *Gandelis, Hulyde – *Ulydė, Assipe – *Asipė, Nareyken – *Nareikė, Mosebuthe – *Mažbutė, Medithen – *Meditė/*Medyte, Wygayl – *Vygailas/*Vy-gailis, Ywane – *Ivanas, Woballe – *Vabalė, Gibbune – *Gibūnė, Radasch – *Radašas, Kirstan – *Kirstanas. Původ jména Nesalila zatím není objasňován kvůli nejasnému tvoření a nedostatku empirického materiálu. Přijato 16. prosince 2019. DARIUS IVOŠKA Institut litevského jazyka Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva [email protected] 19 Něm. Wolkowisk, bělorus. Ваўкавыск, běloruské město v jihovýchodní části Grodenské oblasti, při řekách Vilkuva a Rasa. 20 Něm. Merken, Mericz. 21 Něm. Rosseye, Ros, bělorus. Рось, Рос, Росa – řeka v Bělorusku, levý přítok Němenu. Pramení ve Valkaviské pahorkatině a teče na sever. Protéká Porazavou, Valkaviskem, Rosí a Krasnoselskem. Do Němenu se vlévá pod Mastami. 22 Něm. Klein Naugarten, Nowogrodek. 23 Něm. Lyda. 24 Něm. Drohiczyn, Drogoczyn, Dereczyn, pol. Dereczyn, bělorus. Дзярэчын – vesnice, která do roku 1945 patřila Novogrudskému vojvodství v Polsku, dnes se nachází v běloruské Grodenské oblasti. Straipsniai / Articles 109