Ein Fall von „umgekehrter“ Etymologie? die Reduktion der verbalen Polymorphie am Beispiel von germanisch *klīƀ- ‘kleben bleiben’

Acta Linguistica Lithuanica 2025, roč. 93, s. 1–9 Odkaz na obsah / nuoroda ISSN 2669-218X (online / elektroninis) PŘÍPAD „OBRÁCENÉ“ ETYMOLOGIE? REDUKCE SLOVESNÉ POLYMORFIE NA PŘÍKLADU GERMÁNSKÉHO *klīb- „ZŮSTAT PŘILEPENÝ“ Případ „obrácené“ etymologie? Redukce slovesné polymorfie – příklad germánského *blīb- „přilnout“ ALBRECHT GREULE Univerzita v Řezně E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0009-0000-7993-1040 Oblasti vědeckého výzkumu: textová gramatika, teolingvistika a duchovní píseň, onomastika, historická syntax. https://doi.org/10.35321/all93-05 ANOTACE Z etymologie německého slovesa kleben (čes. „lepit, přilnout“) vyplývá, že toto německé sloveso je posledním polymorfním pozůstatkem. Z původních údajů lze rekonstruovat několik indoevropských morfémů aoristu, prézentu a perfekta, kauzativu a esivu. Základ příslušného kořenového morfému, indoevropské *gleibʰ- (pragermánské *klīb-) „zůstat přilepený“, je v textu označen otazníkem. Jde o zvláštní germánský vývoj, v jehož důsledku bylo v západogermánských a severogermánských jazycích nahrazeno indogermánské *leip- „zůstat přilepený“. Článek pojednává o tom, jakou úlohu hrají syntaktické a sémantické příčiny při redukci původního úplného souboru tvarů pragermánského *klīb- „zůstat přilepený“ od období staré horní němčiny až po období nové horní němčiny. KLÍČOVÁ SLOVA: morfologie, redukce, syntaktická změna, významová změna, dějiny jazyka. Copyright © 2025 Albrecht Greule. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek v režimu Open Access je šířen podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která dovoluje neomezené užití, distribuci a reprodukci v jakémkoli médiu, pokud je uveden původní autor a zdroj. // Išleido Lietuvių kalbos institutas. Šis straipsnis yra atviros prieigos, platinamas pagal „Creative Commons“ priskyrimo licencijos sąlygas, leidžiančias neribotai naudoti, platinti ir atkurti turinį bet kokioje laikmenoje, nurodant autorių ir šaltinį. Obdrženo: / Gauta: 2025-08-25. Přijato: / Priimta: 2025-10-27. 1 ABSTRAKT Etymologie německého slovesa kleben („přilnout“) ukazuje na pozadí indoevropského prajazyka, že německé kleben je posledním pozůstatkem polymorfie. Původně lze rekonstruovat samostatné indoevropské morfémy aoristu, prézentu, perfekta, kauzativu a esivu. Odvození základního kořenového morfému, indoevropského *gleibh- (pragermánského *klīb-) „zůstat přilepený“, je však označeno otazníkem. Jde o zvláštní germánský vývoj, jímž bylo indoevropské *leip- „zůstat přilepený“ nahrazeno v západogermánských a severogermánských jazycích. Článek ukazuje úlohu, kterou syntaktické a sémantické příčiny sehrávají při redukci původního úplného souboru tvarů pragermánského *klīb- „zůstat přilepený“ od staré horní němčiny po novou horní němčinu. KLÍČOVÁ SLOVA: Morfologie, redukce, syntaktická změna, sémantická změna, dějiny jazyka. V Lexikonu indogermánských sloves uvádí Martin Kümmel pod heslem?*gleibh- „zůstat přilepený“ pět způsobů tvoření slovesa, totiž aorist, prézens, perfektum, kauzativ a esiv¹. Rekonstruují se z církevní slovanštiny, (novotvar) z lotyštiny, většinou však ze staré horní němčiny (sthn.). Protože je sloveso doloženo pouze v germánštině a balto­slovanštině, jsou jak (ie.) heslo, tak konstrukce perfekta, kauzativu a esivu označeny otazníky. Mimo starou horní němčinu je protějšek (ie.?) *gleibhv germánštině jako *klībdobře doložen, s výjimkou gótštiny². Příčinu výskytu ie.?*gleibh- „zůstat přilepený“ namísto ie. *leip- „zůstat přilepený“³ téměř výhradně v germánštině (jako *klīb-) je třeba hledat v tom, že pokračování ie. *leipse v germánštině (prézens gót. af-lifnan „zůstat“ namísto germ. *limbe/a-, perfektum sthn. bi-leif / bi-leib „zůstal“, kauzativ sthn. leiben „nechat zůstat“, esiv sthn. lebēn „žít“, nově vytvořený prézens sthn. bi-līban „zůstat“) sémanticky vzdálila od základního významu „zůstat přilepený“. Takto vzniklé sémantické mezery v germánském významovém poli „zůstat přilepený“ byly vyplněny adekvátními tvary morfému germ. *klīb. Z hlediska jazykové změny je zajímavé sledovat linie a odhalit příčiny, jak a proč se čtyřnásobná polymorfie přítomná v germánštině, respektive ve staré horní němčině (prézens, perfektum, kauzativ, esiv), v současné němčině redukovala na jediné slabé sloveso, totiž kleben. Protože v tom nehrály roli pouze hláskové změny, nýbrž i syntakticko-sémantické důvody, zachycuje se u dokladů ze všech historických vývojových stupňů němčiny také sémantické a syntaktické okolí a využívá se k vysvětlení⁴. ¹ LIV 189n. ² Srov. Seebold 1970: 206–298; EWA V 599–600. ³ LIV 408n. ⁴ K metodě srov. to, co bylo řečeno o syntaktickém slovníku sloves střední horní němčiny (MSVW) (Greule 2023). 2 První náznaky vývoje polymorfie v průběhu dějin němčiny nacházíme v 11. svazku DWB pod heslem kleiben⁵. O silně časovaném slovese kleiben se tam uvádí: „Jednoduché slovo je již ve střední horní němčině velmi vzácné, zdá se, že je od počátku vytlačováno svým odvozeným slovem, slabým kleben, které nyní zcela zaujalo jeho místo“, „vytlačované slovo však bylo brzy ohroženo také záměnou se slovy podobně znějícími. Tak tomu bylo se slabým kleiben“ a „ve střední horní němčině však ke smíšení obou (tj. silně časovaného kleiben a slabě časovaného kleiben) nedocházelo zřídka.“ Bodové Hinweise im DWB reichen leider nicht für einen Gesamtüberblick über die Entwicklung der aus germ. *klīb- (~ idg.?*gleihᵇ⁻) hervorgegangenen ahd. Verblexeme klība-n, klimba-n, klaib, kleibe-n und klebēn aus. Dazu ist sowohl eine Aufarbeitung der äußeren Formen als auch der Sememe einschließlich der Verb-Aktanten-Konstellation (VAK) auf allen Sprachstufen und der darauf aufbauende Vergleich der spezifischen Bestände erforderlich. Die Herausarbeitung der Sememe wird insofern erleichtert, als die historischen Wörterbücher des Deutschen beleggestützte Wörterbücher sind, also entweder alle oder zumindest viele Belegsätze zu einem Verb zitieren und online zugänglich sind⁶. Pro pragermánštinu lze – v souladu s ie. derivačními zákony – předpokládat těchto pět tvarů: 1) Prézens *klimbe/a- (< předgerm. / ie. *gli-n-bʰ⁻) > sthn. klimban „šplhat“; 2) Préteritum *klaib-/*klīb- (< perfektum předgerm. / ie. (ge-)gloibʰ⁻); 3) Prézens *klībe/a-, nově k perfektu vytvořený prézentní tvar⁷ > sthn. Klīban „lpět“; 4) Kauzativ *klaib-eja- > sthn. kleiben (< *klaibjan) „přilepit“; 5) Esiv *klīb-ē- > sthn. klebēn „lepit“. Das „alte“ nasalinfigierte Präsens urgerm. *klimbe/a wird in Konkurrenz zum neu gebildeten Präsens *klībe/a gleichsam aus der Morphemgruppe *klīb-: *klaib-: *klīb- ‘kleben bleiben’ ausgeschieden und bildet ein eigenes Morphem *klimb mit neuer Bedeutung ‘klimmen, klettern’. Der Bedeutungswandel von ‘kleben bleiben’ zu ‘klettern’ ist verschiedentlich zu beobachten, am besten bei dem mit germ. *klīb- ‘kleben bleiben’ synonymen Verb lit. lipti (mit nasalinfigiertem Präsens limpù) neben lit. lìpti (lipù) ‘klettern’ (< ‘bleibe kleben’)⁸ Darüber hinaus steht neben ahd. klīban ‘haften’ an. klīfa ‘klettern’. Weil das Morphem *klimb semantisch und morphologisch früh aus dem Morphem *klīb-: *klaib-: *klīb ausgeschieden wurde und als Verb der dritten Ablautreihe eigene Wege ging, wird sein Schicksal hier nicht weiterverfolgt. Ablautové préteritum *klaib-/*klīb splývá v novém slovese první ablautové řady, tj. pozice 2) a 3) výše se spojují. Indoevropská reduplikace perfekta ⁵ DWB XI Sp. 1069. ⁶ Jde o: AHDWB, DWB XI, FNH DWB, Goethe-Wörterbuch, MHDWB. ⁷ Srov. Seebold 1970: 296n., 298; EWA V 597n. ⁸ LIV 408n. 3 mizí stejně jako u všech sloves první ablautové řady v germánštině beze stopy. Hláskové změny, které vedou od ablautového morfému germ. klīb-: *klaib-: *klīb ke staré horní němčině, jsou pravidelné: labiální spiranta /b/ se mění na sthn. /b/ ztrátou spirantického charakteru; /ai/ se mění na sthn. /ei/; /i/ se před /ê/ (v klebên) stejně jako v některých dalších slovech snižuje na /e/. V dalším vývoji dochází – kromě oslabení nepřízvučných (koncových) slabik (např. sthn. klebên > středohornoněm. kleben) – k závažným vokalickým změnám teprve v rané nové horní němčině: diftongizace sthn. / středohornoněm. /î/ na nnh. /ei/ (středohornoněm. klîben > nnh. kleiben), prodloužení krátkého vokálu v otevřené přízvučné slabice (kleben > kle:ben). Protože se /ei/ ve středoněmeckých nářečích monoftongizovalo (> /ê/), může tam na rozdíl od hornoněmeckých nářečí klêben (< kleiben) splynout s kle:ben (< klebên). Následující kapitoly jako excerpty z historických slovníků jednotlivých vývojových stupňů němčiny zachycují protějšky (a) sthn. klīban „lpět“, (b) sthn. kleiben „přilepit“ a (c) sthn. klêbên „lepit“ spolu se semémy a konstelacemi slovesných aktantů (VAK)⁹. a) Sthn. klîban silné sloveso 1. lpět na někom, na něčem, viset, držet se něčeho P Stav / E nositel stavu (co lpí) → Sn / E místo (místo lpění) → Sd. Doklady: joh mir io hiar zi libe wiht alles io ni klibe, ni si, druhtin, thaz thin willo ist O 1,2,51. ungilionot ni bileip, ther gotes wizzode kleip Os 20; dále: O 2,6,36. 3,17,64. 4,37,21. 5,1,14. 3,2. 20. 23,77. Metaforicky následovat někoho: ni sahun sie nan (Jesus) sizen untar scualarin êr, noh kliban themo manne, ther se (thio buah) inan lerti wanne O 3,16,10; dále: 4,12,39. Oh 30. 2. přihodit se někomu: P Děj / E nositel děje (co se přihodí) → Sn / E adresát (komu se něco přihodí) → Sd. Jediný doklad: Johane ouh hiar leid kleib Oh 98. Středohornoněm.?klîben silné sloveso pouze ane klîben silné sloveso. !. lpět na někom: P Stav Doklady: wan des der mensche in gewonheit kumet daz klîbet im gerne ane PrBerth 1:201,4; eine vêde im anecleib / von eime sîner rittere NvJer 9508. 2. něco (na něčem) připevnit, upevnit: P Činnost Doklad: zu herzin ich daz clîbe [lîbe:] / daz in in des jâmirs röst / dî hoffenunge was ein trôst, / daz got dî sînen nicht vorlât NvJer 15292 (Kvůli rýmu clîbe místo cleibe). ⁹ Gramatické zkratky: P = predikát, E = doplnění / aktant, Sn = substantivum v nominativu, Sg = substantivum v genitivu, Sd = substantivum v dativu, Sa = substantivum v akuzativu, pS = předložková skupina, ADV = adverbium. 4 Slovník rané nové horní němčiny ---- Goethův slovník ----- Komentář: „Jednoduché slovo (kleiben silné sloveso) je již ve střední horní němčině (klîben) velmi vzácné, zdá se, že je od počátku vytlačováno svým odvozeným slovem, slabým klëben, které nyní zcela zaujalo jeho místo“10. Silné sloveso sthn. klîban, tvořící převážně stavové predikáty, již podle nečetných dokladů není ve střední horní němčině dále doložitelné. Jednou z příčin může být skutečnost, že vedle původního stavového predikátu sthn. klëbên, středohornoněm. kleben (< germ. *klib-ē-), které formálně odpovídá esivu11, stojí jako synonymní konkurent stavového predikátu sthn. klîban. b) Sthn. kleiben slabé sloveso 1. něco na něco lepit, natírat; něco na něco přilepit, upevnit: P Činnost / E původce činnosti (kdo připevňuje) → Sn / E objekt (co se připevňuje) → Sa / E místo (kde / kam se připevňuje) → pS (p=v, na) / E adresát (komu se něco připevňuje) → Sd. Doklady: ein horo... kleibt er imo... in thero ougono stat O 3,20,24 – thaz er (Adam) es firleipti, iz (den Apfel) avur thara kleipti in then boum, thar si (Eva) iz nam: missigiangin wir so fram O 2,6,30. Přeneseně: vtisknout něco: Doklad: hugi hiar nu harto thero minero worto, in herzen kleibi siu nu sar O 5,15,38. 2. něco spojovat, sestavovat (pouze slovníkově) 3. odívat něco do slov (formulovat): P Činnost / E původce činnosti → Sn / E objekt → Sa / místo → pS (p=v). Jediný doklad: thaz man thia diufi ni firstat, thero brosmono kleini...: lesent zi in thia redina thie hohun gotes thegana; in giscrip iz kleibent, thaz mine gilichon leibent O 3,7,52. Středohornoněm. kleiben slabé sloveso [1. (s)lepit: P Stav / E nositel stavu (co je slepené) → Sn. Jediný doklad: swanne im in der zit der munt / cleibete unde in der durst twanc, / so satsete er ie vor sich den tranc Vāt 15557] 2. něco / sebe (na něco) lepit, mazat, nanášet: 10 DWB XI Sp. 1069. 11 Esiv je druh (ie.) tvoření slovesného kmene, jímž se označuje stav subjektu bez zdůraznění vstupu do tohoto stavu, srov. LIV 25. 5 P Činnost / E původce činnosti (ti, kdo lepí) → Sn / E objekt (co se přilepuje) → Sa / místo (kde se přilepuje) → pS / Adv (p=na, v). Doklady: [běliči kůží] habent daz reht gen den laederern, daz si krain lo an diu vael klaiben suln, noh kain vael an daz ander heft en <...>, man sule si besunder lazzen StRAugsb 44,18. 72,7 – wâ man den aschen hin klaibt, der auz dem unk geprant wirt, dà mag kain spinn ir netz geweb en BdN 264,20. Raně novohornoněm. kleiben slabé sloveso 1. připevnit se k něčemu / něco k něčemu připevnit, upevnit, přilepit P Činnost / E původce činnosti (ten, kdo přilepuje) → Sn / E místo (kde se přilepuje) → ADV. Doklad: Wen er ein brieflein sigeln sol, | So klaibt er eitlichs wachs daran. – An den fels <...> ist eyn closterlyn gebuwit <...> glich alß abs eyne swalbe dor an gekleybit hette. 2. lepit, být přilepený, viset na něčem: P Stav / E nositel stavu (co lepí) → Sn, [E poškozený (komu něco lepí) → Sd] Doklad: Swanne im in der zit der munt | Cleibete unde in der durst twanc | So satzete er ie vor sich den tranc. 3. omítnout něco (stavbu) hlínou; něco olepit, obložit: P Činnost / E původce činnosti (ten, kdo omítá) → Sn / E objekt (co se omítá) → Sa. Doklad: 2 scot eyme knechte, der den zygelofen cleybete. Goethův slovník -----¹² c) Sthn. klebēn slabé sloveso lepit, viset, pevně lpět na něčem, na někom, zůstat sedět: P Stav / E nositel stavu (co pevně lpí) → Sn / místo (kde něco pevně lpí) → pS (p=na). Doklad: tes (mořského ježka) natura ist solih. über er chlēben beginnet. an demo skeffe. daz nehein dunst so michel nechumet tiu iz eruuekken muge Nb 167,29 [141,18]; dále: 201,29 [166,30]. Přeneseně: a) být spjat s něčím, náležet k něčemu: ¹² To, že se ve 25. vydání Kluge: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache (Kluge 2011: 498) heslo kleiben „lepit“ ještě uvádí jako „okrajové a regionální“ – na rozdíl od jiných novějších etymologických slovníků –, vděčí za to své příbuznosti s kleben a se substantivem Kleiber „šplhavec“. 6 P Stav / E nositel stavu (co pevně lpí) → Sn / místo (kde něco pevně lpí) → pS (p=na, v, k). Doklady: fremediu chint... chlebent an demo alten urchundi Npw 17,46; sie chlebent in ueteri testamento Np tamtéž; albus nechlebet nicht zu homo Ni 558,21/22 [72,2]; b) být s někým (vnitřně) spojen; ležet někomu na srdci, být někomu blízký: P Stav / E nositel stavu (kdo je vnitřně spojen) → Sn / E adresát (s kým je člověk vnitřně spojen) → Sd / E místo (místo, kde je člověk vnitřně spojen) → pS (p=in, after, zi). Doklad: denne al sin liup unte sin minna chlebege unte haftege in disemo (tj. Benjamin) cum anima illius ex huius anima pendeat [Comm. in Gen. = Gen. 44,30] Thoma, Glossen s. 23,30. středohornoněm. kleben slabé sloveso 1. viset (zůstat viset), lpět, pevně sedět: P Stav / E nositel stavu (co lpí) → Sn / E místo (kde / na čem něco lpí) → pS / Adv (p=na). Doklad: si [Marie] sach dô daz kriuz ûf heben / und ir sun dar ane kleben / mit nageln vast dar an geslagen Philipp 7293. 7687; Pass I/II (HSW) 24167. 2. lepit (o lepkavé hmotě): P Stav / E nositel stavu (lepkavá hmota) → Sn, [E místo (na čem něco lpí) → Adv / pS (p=ze)]. Doklady: dort da ich wart erslagen, / da clebet noch min heilic blut Pass I/II (HSW) 20535. přen. kdyby se všechny kletby lepily, / pak by žilo jen málo lidí Freid 130,12. raná nová horní němčina kleben viset, lepit se, pevně sedět na někom / něčem, setrvávat; lpět na někom / něčem, nemoci něco pustit; o konkrétních i abstraktních referenčních objektech P Stav / E nositel stavu (kdo / co lpí) → Sn / E místo (na čem něco lpí) → pS / Adv (p=na, v). Doklad: Vrasandt daß man nicht klebe an den buchstaben, und vermeine, hören und lesen sey genug. Goethův slovník: kleben 1. připevnit něco pomocí lepidlům podobných pojiv nebo použitím samolepicích látek: P Činnost / E původce činnosti (ten, kdo lepí) → Sn / E objekt (co se lepí) → Sa / E místo (kam se lepí) → pS (p=na, v). Doklad: Knihař nalepil etikety na portfeje s mědirytinami. 2. pevně lpět; opakovaně „zůstat přilepený“, přen.: být věcně, vnitřně spojen s něčím: 7 P Stav / E nositel stavu (co zůstává přilepené) → Sn / E místo (kde něco lpí) → pS (p=na). Doklad: myslíš, že jsi mi strašnější proto, že na tvých šatech stále lpí krev hraběte z Helfensteinu? – nezmizí veškerá naděje, | Ta, která stále lpí na jalovém svědectví. Komentář: Ze tří starohornoněmeckých slovesných tvarů vytvořených z morfému (germ.) *klīɓzůstal až dodnes zachován jediný, totiž sthn. klebên, slovesný tvar esivu. Při užití kleben u Goetha je dnešní sémantický status slovesa již zřetelný. Dnes převzalo funkci tvořit jak stavové, tak činnostní predikáty. Obě funkce byly až do rané nové horní němčiny formálně odděleny: sthn. klīban a klebên, středohornoněm. klīben a kleben jednoznačně tvořily stavové predikáty, zatímco sthn. kleiben a středohornoněm. kleiben pokračovaly v pragermánském kauzativu *klaib-ejau a tím ve slovese tvořícím činnostní predikáty. Obsazení semému tvořícího stavový predikát „zůstat přilepený“ dvěma (synonymními) slovesy, totiž slabým středohornoněmeckým kleben a silným středohornoněmeckým klīben, však vedlo k opuštění silného slovesa. K tomu na cestě k nové horní němčině středohornoněm. klīben a kleiben v rané nové horní němčině hláskově splynuly v kleiben a raně novohornoněmecké kleiben tvořilo jak stavové, tak činnostní predikáty; původně silné sloveso, raně novohornoněmecké kleiben (< středohornoněm. klīben), bylo rovněž časováno slabě. Raná nová horní němčina tak vykazuje dvě slabá slovesa, monosemické kleben a polysemické kleiben, přičemž mezi oběma slovesy existuje částečná synonymie, pokud jde o stavový predikát. Za krok vedoucí k opuštění slovesa kleiben ve spisovném jazyce nové horní němčiny jsou kromě polysémie nakonec odpovědné ještě dvě hláskové změny, totiž prodloužení v otevřené přízvučné slabice > kle:ben a středoněmecká monoftongizace /ei/ > /e:/, kleiben > /kle:ben/13. Kromě raně novohornoněmeckého kleiben a novohornoněmeckého kleben jsou všechna srovnávaná slovesa vlastně (bez ohledu na přenesené významy) monosemická a vykazují očekávatelnou VAK: slovesa tvořící stavové predikáty mají VAK P – nositel stavu – místo, slovesa tvořící kauzativní činnostní predikáty mají VAK P – původce činnosti – objekt – místo. Pouze starohornoněmecké dokladové věty navíc vykazují roli adresát (komu se něco připevňuje). Formálně se mění jen aktant E místo → pS, a to v tom smyslu, že se v nové horní němčině v důsledku standardizace stává normou předložka an (sie kleben an der Wand / an die Wand). Závěrem je třeba se ptát, o jaký druh „etymologie“ se v předkládaném výzkumu jedná. Zatímco „klasická“ etymologie zpracovává původ slova současného jazyka a v případě slov zděděných, jako je nnh. kleben, proniká až k pragermánštině a indogermánštině, je směr otázky v předkládaném případě redukce slovesné polymorfie právě opačný: ptáme se, proč z polymorfního pragermánského kořene *klīɓ- „zůstat přilepený“ zůstává v nové horní němčině jedině polysemické sloveso nnh. kleben. ¹³ Srov. Paul 2007: § L45. 8 LITERATURA EWAhd V: Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutsch [Etymologický slovník staré horní němčiny] 5 (iba – luzzilo), pod vedením R. Lühra, zpracovali H. Bichlmeier, M. Kozianka, R. Schuhmann s příspěvky A. L. Lloyda za spolupráce K. K. Purdyho, Göttingen, Curych: Vandenhoeck & Ruprecht, 2014. Greule Albrecht 2023: Von antreiten bis eischen. Aus der Werkstatt des Mittelhochdeutschen syntaktischen Verbwörterbuchs (MSVW) [Od antreiten po eischen. Z dílny syntaktického slovníku sloves střední horní němčiny (MSVW)]. – Acta Linguistica Lithuanica 89, 11–26. DOI: https://doi.org/10.35321/all89-01. Kluge Friedrich 2011: Kluge: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache [Etymologický slovník německého jazyka], 25. přepracované a rozšířené vydání, zpracoval E. Seebold, Berlín, Boston: Walter De Gruyter. LIV: Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen [Lexikon indoevropských sloves: kořeny a jejich primární kmenotvorba], H. Rix, M. Küm­mel, T. Zehnder, R. Lipp, B. Schirmer, 2. vyd., Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Verlag, 2001. Paul Hermann 2007: Mittelhochdeutsche Grammatik [Gramatika střední horní němčiny], 25. vyd., nově zpracovali T. Klein, H. J. Solms, K. P. Wegera, se syntaxí I. Schröblera, nově zpracoval a rozšířil H. P. Prell, Tübingen: Walter De Gruyter. Seebold Elmar 1970: Vergleichendes und etymologisches Wörterbuch der germanischen starken Verben [Srovnávací a etymologický slovník germánských silných sloves], Haag, Paříž. ONLINE SLOVNÍKY AHDWB: Althochdeutsches Wörterbuch [Slovník staré horní němčiny]. Přístup: https://awb.saw-leipzig.de. DWB XI: Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm [Německý slovník Jacoba Grimma a Wilhelma Grimma] 11, 1864–1873. Přístup: https://woerterbuchnetz.de/?sigle=DWB&lemid=A00001. FNHDWB: Slovník rané nové horní němčiny [Slovník rané nové horní němčiny]. Přístup: https://fwb-online.de. Goethe-Wörterbuch: Goethův slovník [Goethův slovník]. Přístup: https://gwb-uni-trier.de. MHDWB: Slovník střední horní němčiny [Slovník střední horní němčiny]. Přístup: https://www.mhdwb-online.de. 9