Rethinking Bezdónė, Dari̇̀nė, and Ìlma: Challenging Current Etymologies, Uncovering Cognitive Motivations

Acta Linguistica Lithuanica 2026, sv. 94, s. 1–15 Odkaz na obsah / Turinio nuoroda ISSN 2669-218X (online / elektroninis) PŘEHODNOCENÍ BEZDŌNĖ, DARINĖ, A ĪLMA: ZPOCHYBŇOVÁNÍ SOUČASNÝCH ETYMOLOGIÍ, ODHALOVÁNÍ KOGNITIVNÍCH MOTIVACÍ Nový pohled na místní názvy Bezdōnė, Darinė a Īlma: zpochybňování stávajících etymologií, odhalování kognitivních motivů PAVEL SKORUPA Ústav litevského jazyka E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-3903-7006 Oblasti výzkumu: toponymie, kognitivní onomastika, kognitivní sémantika. https://doi.org/10.35321/all94-08 ABSTRAKT Článek sleduje historický vývoj litevských onomastických studií a zdůrazňuje význam vyvážení tradice a inovace v tomto oboru. V Litvě onomastická studia tradičně vycházela z přístupu zdůrazňujícího etymologickou a derivační analýzu vlastních jmen, který byl později rozšířen zásadními pracemi o strukturně-gramatické a sémantické klasifikaci hydronym. V současnosti se nová generace onomastiků snaží oprostit od tradičních metod a zkoumá toponyma v rámci kognitivní sémantiky. Tato studie vychází z jednoho potamonyma, oikonyma a limnonyma, která v současnosti oficiálně fungují na území Vilniuského kraje, a pomocí multidisciplinárního přístupu integrujícího lingvistickou analýzu, historický výzkum a kulturní studia usiluje ukázat, jak kombinace tradičních a inovativních přístupů zpřesňuje ustálené etymologie a objasňuje původ, motivaci a význam toponym. KLÍČOVÁ SLOVA: litevská onomastika, kognitivní onomastika, toponymie Vilniuského kraje, sémantika toponym, oikonymum, potamonymum, limnonymum, Bezdōnė, Darinė, Īlma. ANOTACE Článek pojednává o historickém vývoji litevské onomastiky a zdůrazňuje význam rovnováhy mezi tradicí a inovací v této oblasti. V Litvě se onomastika tradičně držela přístupu zdůrazňujícího etymologickou a derivační analýzu vlastních jmen, který byl později rozvíjen v zásadních pracích věnovaných hydronymii, v nichž byly vytvářeny její strukturně-gramatické a sémantické klasifikace. Současná generace onomastiků se od tradičních metod odklání a zkoumá toponyma v rámci kognitivní sémantiky. Tento článek na příkladech potamonyma, oikonyma a limnonyma, která v současnosti oficiálně fungují ve Vilniuském kraji, a za použití interdisciplinárního přístupu integrujícího lingvistickou analýzu, historický výzkum a kulturní studia usiluje ukázat, jak kombinace tradičních a inovativních metod objasňuje známé etymologie i původ, motivaci a význam místních názvů. KLÍČOVÁ SLOVA: litevská onomastika, kognitivní onomastika, toponymie Vilniuského kraje, sémantika toponym, oikonymum, potamonymum, limnonymum, Bezdōnė, Darinė, Īlma. Copyright © 2026 Pavel Skorupa. Vydal Ústav litevského jazyka. Tento článek je článkem s otevřeným přístupem, distribuovaným podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené užití, distribuci a rozmnožování v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Vydalo Lietuvių kalbos institutas. Šis straipsnis yra atviros prieigos, platinamas pagal „Creative Commons“ priskyrimo licencijos sąlygas, leidžiančias neribotai naudoti, platinti ir atkurti turinį bet kokioje laikmenoje, nurodant autorių ir šaltinį. Obdrženo: / Gauta: 2026–05–18. Přijato: / Priimta: 2026–06–03. 1 Úvod Etymologie oficiálně užívaných toponym ve Vilniuském kraji, jak jsou zkoumány v odborné literatuře a lexikografických pramenech, často zahrnují interpretace, které si zasluhují skepsi, zejména v dnešní digitální době, kdy se výrazně rozšířil přístup k rozmanitým zdrojům dat, mapám a archivům. Současný výzkum si klade za cíl zpochybnit, revidovat a objasnit dříve přijímané etymologie kombinací extralingvistických důkazů (geografického a historického kontextu) s hloubkovou lingvistickou analýzou. Studie poukazuje na proměnlivou povahu toponomastiky a zdůrazňuje potřebu jejího průběžného přehodnocování. Propojením tradičních a moderních přístupů tato multidisciplinární analýza odhaluje hlubší poznatky o motivaci a sémantice tří vybraných toponym (potamonyma, limnonyma a oikonyma), jejichž původ se ve světle nově dostupných údajů jeví jako problematický. Metodologie výzkumu a prameny. Výzkum vychází z faktografických údajů shromážděných z několika zdrojů (viz Prameny toponym, lexikografické prameny a literatura). Tyto materiály tvoří základ výzkumu, vzájemně se doplňují a napomáhají vytváření spolehlivých etymologických a motivačních interpretací toponym. Etymologické, derivační, motivační a sémantické analýzy toponym jsou založeny na propojení tradičních teoretických principů a metodologií Onomastiky a principů a metodologií Kognitivní onomastiky, které vytvořili badatelé z Litvy i ze zahraničí (viz oddíl 1). Etymologická analýza vychází z prací Kazimierase Būgy (1961), Aleksandrase Vanagase (1970; 1981) a dalších; z Slovníku litevských místních názvů (LVŽ); a z litevských, běloruských, ruských a polských (e-)slovníků. Kompoziční analýza toponym vychází mimo jiné ze strukturálně-gramatické klasifikace hydronym navržené A. Vanagasem (1970). Jelikož výzkum dodržuje principy Kognitivní onomastiky, zastáváme názor, že všechna onyma mají význam. Dále rozvineme myšlenku, že toponyma vznikla v důsledku jazykových aktivit, původně měla jasné významy a byla bezprostředně spojována se svými kořenovými lexikálními prvky. V tomto článku jsou vybraná toponyma analyzována synchronně i diachronně¹ V souladu s předchozími litevskými regionálními toponymickými studiemi tento článek představuje toponyma, která splňují zavedená kritéria pro prezentaci toponymického materiálu v litevské onomastice. U každého toponyma je uveden odkaz na jeho geografickou polohu, vysvětlení jeho původu, navržený hypotetický etymon a jeho význam. Vizuálně kurzivou a tučným písmem jsou zvýrazněny pouze v současnosti oficiálně užívané podoby zkoumaných toponym. 1. Litevská onomastika od tradice k modernitě: stručný přehled Místní názvy hrají v jazyce významnou a specifickou roli, protože v dané oblasti zprostředkovávají informace o krajině, terénních útvarech, flóře, fauně, lidech a dalších skutečnostech. Poskytují také vhled do historických a kulturních aspektů včetně společenských jevů. Studium gramatické funkce a sémantických vlastností vlastních jmen je předmětem vědeckého výzkumu již od starověku, přičemž různé onomastické školy po celém světě sledují odlišné směry výzkumu. Přesto neexistuje jednotná teorie vlastních jmen. Tradiční onomastický výzkum se historicky soustředil na etymologii, jazykové prvky a historický kontext vlastních jmen a příležitostně svůj záběr rozšiřoval o analýzu jejich sémantických aspektů: „<…> onomastika se tradičně z velké části zaměřovala na etymologii a typologii jmen“ (Ainiala, Östman, eds., 2017: 3). Teprve v roce 1990 bylo vynaloženo značné úsilí na zkoumání vlastních jmen v multidisciplinárním rámci kognitivní lingvistiky. Ernst Hansack (1990) jako první aplikoval výsledky kognitivní vědy na vlastní jména ve své knize Bedeutung, Begriff, Name (angl.: Význam, pojem, jméno). Pojednání Thomase Hobbes⟨?⟩e Of Names (2002 [1655]), v němž ¹ Podrobný popis naší metodologie výzkumu viz Pavel Skorupa (2021a: 259–260; 2023: 35–47). 2 tvrdí, že jména jakožto jazykové znaky vyvolávají myšlenky jak u mluvčího, tak u adresáta, je považováno za předchůdce moderního kognitivního přístupu ke studiu vlastních jmen. Od průkopnické práce E. Hansacka v oblasti Kognitivní onomastiky byla značná pozornost věnována významu a konceptualizaci vlastních jmen (viz Coates 2006; 2012; 2015; 2016; Langendonck 2007; Karpenko, Golubenko 2015; Ainiala et al. 2016; aj.); otázkám kategorizace jmen a prototypizace (viz Sjöblom 2006; Bölcskei 2014; aj.); problému původu, identity a kulturně-společenské motivace jmen (viz Brendler 2012; Brendler, ed., 2016; Slíz 2017; aj.); a otázce konceptuálních metafor a metonymie v Onomastice (viz Dobrić 2010; Reszegi 2012a; 2022b; 2022c; 2023; Aunga 2018; aj.). V Litvě se onomastická studia tradičně řídila přístupem k vlastním jménům, který ustavil K. Būga, konkrétně metodou „Srovnávací potamologie“, již představil v roce 1923 (Būga 1961: 510), a srovnávací metodou toponymie označovanou jako „Srovnávací studie názvů zemí“, představenou v roce 1924 (tamtéž: 736). Obě metody spočívají ve srovnávání hydronym s názvy jiných řek a jezer nebo jiných toponym s podobnými názvy, ať už uvnitř litevských hranic, nebo mimo ně. Tyto studie se zaměřovaly především na etymologickou a derivační analýzu vlastních jmen. Novější posun směrem ke zkoumání sémantiky a motivace vlastních jmen se objevil s pracemi A. Vanagase Strukturálně-gramatická klasifikace hydronym (1970) a Sémantická klasifikace hydronym (1981). Dalia Sviderskienė (2006; 2016; 2017; 2019; 2022; 2024) tyto klasifikace uplatnila ve studiích litevské regionální toponymie a vypracovala model klasifikace průhledné a neprůhledné motivace místní toponymie. Moderní perspektivu litevských onomastických studií uvedly práce D. Sviderskienė, které se věnují etymologii a motivaci mikrotoponym. Odklon od tradičních přístupů navíc představuje založení onomastické školy prof. Grasildy Blažienė a úsilí jejích studentů. Zkoumají toponyma v rámci Kognitivní sémantiky a kombinují ji s tradiční perspektivou etymologie, motivace a významu vlastních jmen² Odborné výzkumy litevského onomastikonu často ukazují rozdíly mezi studiemi založenými na tradičních metodologiích a studiemi prováděnými v rámci moderních teorií Kognitivní onomastiky. V důsledku toho umožňuje aplikace nových výzkumných principů na analýzu dřívějších prací zaznamenat vlastní nepřesnosti v již provedených etymologiích toponym. 2. Zpochybnění věrohodnosti lexikografických pramenů: zkoumání původu potamonyma Bezdonė Při výzkumu litevské toponymie, zejména při podrobném zkoumání etymologie a motivace místních názvů, se analýza často neopírá pouze o současné záznamy v úředních dokumentech a na mapách, ale také o archivní materiály, jako je VK – Katalog litevských místních názvů zapsaných z mluveného jazyka. Výzkumníci dále čerpají z odborných prací a lexikografických pramenů, jako je LVŽ. Pro ty, kdo tento slovník znají, nebude překvapivé, že VK je jeho jediným zdrojem toponym. Ne všechna toponyma z VK se však dostala do LVŽ. Důvody tohoto vyloučení zůstávají poněkud nejasné. Mezi taková toponyma patří potamonymum Bezdonė³, ² Podrobnější přehled vývoje litevské onomastiky od jejích počátků po současný stav poznání viz P. Skorupa (2025). ³ Každé analyzované potamonymum je doplněno informací o své geografické poloze, navržené etymologii a vysvětlení svého původu a motivace. Pro snadnější orientaci jsou analyzovaná potamonyma uvedena kurzivou a pokud možno opatřena přízvukem. Při prvním výskytu jsou navíc zvýrazněna tučně. Historické podoby a další toponyma uváděná pro srovnávací nebo vysvětlující účely jsou uvedena pouze kurzivou a zachovávají přízvukové značky, pokud jsou uvedeny v původních pramenech. Při dalších odkazech se analy- které označuje 8,6 km dlouhý přítok Vilnia (Bezdonys eld, V D). Potok, pramenící v bažinatých loukách mezi lesy Paskynai a Rokantiškės, se klikatí do bažinatého rybníka Bezdonys a dále protéká lesy Bezdonys. Zachovává si svůj prapůvodní údolní charakter, který je po celé jeho délce plný tůní, příkopů, padlých stromů a přírodních hrází. Je známo několik historických podob tohoto potamonyma, srov. záznamy VK (dále budou naše překlady a vysvětlení hesel v jiných jazycích uvedeny v hranatých závorkách): Bezdánka up. į Nėrį [potok Bezdánka do Neris]; 1965 Bezdanaliẽsia žẽčka į Bezdanką [potok Bezdanaliẽsia do Bezdanкą]. Bezdónė je zmíněna také v dalších historických materiálech, srov.: 1604, 1609, 1730, 1782 <...> село над р. Безданкою [<...> vesnice nad řekou Bezdanka: над р. Безданкою — lokativ ← nominativ Безданка] (GU 15); 1811 <...> nad rzeczką Bezdanką [<...> u potoka Bezdanka] (NKPRS 34). Z těchto záznamů je zřejmé, že podoby potamonyma jsou slovanské. Podle Vykintase Vaitkevičiuse se potok dříve nazýval Juodupis: „z Bezdan – Jodupis, 1784 m., TVD 382“ [z Bezdan [polská podoba] – Juodupis <...>] (Vaitkevičius 2012: 111). Zatímco Jonas Jurkštas (1985: 19) tvrdí, že potamonymum Bezdónė ani oikonymum Bezdonys nejsou autentická, původní podoba Bezdonys mohla znít *Bedugniai a být odvozena od podobného hydronyma. J. Jurkštas uvádí, že v prameni z roku 1516 je potamonymum zapsáno jako Besdenayta, Besdanayta, and Besdonayta (tamtéž), ve své práci však k uvedenému dokumentu neuvádí žádný odkaz. Dokument, přesněji kopie privilegia vyhotovená roku 1775 na základě originálu z roku 1516, je uložena ve fondech Knihovny Wroblewských Litevské akademie věd. Privilegium udělil roku 1516 král Zikmund I. Starý (pol. Król Zygmunt I Stary) po svátku Všech svatých a vymezuje hranice panství Bezdonys (pol. Bezdany) (srov. VKF). V tomto dokumentu je potamonymum Bezdanayta zmíněno několikrát. Na tomto místě je třeba opravit čtení tohoto potamonyma u J. Jurkštase, neboť se v celém textu důsledně objevuje jako Bezdanayta, nikoli v podobách jako Besdanayta, Besdanayta, nebo Besdonayta uváděných u J. Jurkštase (tamtéž). Je to patrné při porovnání jednotlivých výskytů v dokumentu, srov. (náš překlad z polštiny je uveden v hranatých závorkách): Granica Dobr przerzeczonych Wsi Bezdan początek swój mieć ma od granicᶜ i Rol czterech poddanych naszych Łuczniki nazwanych rozciągając prawdziwą granicę Rzeką Bezdanayta nazwaną, i tyj Rzeki obadwa brzegi granicom wsi Bezdan przy tączyć In korporuiąc. [Hranice panství uděleného vesnici Bezdany mají začínat u hranic a rolí čtyř našich poddaných jménem Łuczniki, přičemž skutečná hranice bude vedena řekou zvanou Bezdanayta a oba břehy této řeky budou začleněny do hranic vesnice Bezdany.] Przyłączyć także do tey wsi ziemię i rolę, która graniczy z gruntami wsi Punżam z zątą Rzeką Bezdanaytą i między tąż wielką Rzeką Wilią leżącą do wsi Bezdan z dawna przynależącą. [K této vesnici máme rovněž připojit půdu a role, které hraničí s pozemky vesnice Punżam přes onu řeku Bezdanayta a leží mezi touto velkou řekou Wilia a vesnicí Bezdany, k níž odedávna náležejí.] Postępując wyżej taż Rzeką Bezdanaytą aż do tego mieysca wonią druga Rzeka Trynkuciszka nazwana wpada <...> [Postupujíce vzhůru podél řeky Bezdanayta až k místu, kde se do ní vlévá druhá řeka jménem Trynkuciszka <...>] potamonyma se nadále uvádějí kurzivou a s vyznačeným přízvukem, již však nejsou zvýrazněna tučně. 4 Daley kontynuując granicę též Rzeką Bezdanaytą aż do Drogi. Która z miasta Užłan[?] przez wies Bezdany ku wsi Pundziany idzie <...> [Pokračujíce dále v hranici podél řeky Bezdanayta až k cestě, která vede z města Užłan[?] přes vesnici Bezdany do vesnice Pundziany <...>] Podoby potamonyma nalezené v tomto dokumentu vykazují sufix -ayta, připomínající litevský sufix -aitė. Na základě této podobnosti J. Jurkštas (1985: 19) dochází k závěru, že potamonymum je litevského původu, a rekonstruuje jeho autentickou podobu jako *Bedugnaitė, odvozenou od hydronyma (ať už jezerového, nebo bažinného) *Bedugnis nebo *Bedugnė. Tato etymologie může souviset s litevským bedugnė „velká hloubka“ (LKŽė). Zdá se, že tato verze původu hydronyma je přijímána také v LVŽ, kde je původ příslušného oikonyma Bęzdonys, označujícího město na řece Bęzdōnė, vykládán jako narážka na historickou toponymii (srov. LVŽ I 466). Takové výklady původu potamonyma i souvisejícího oikonyma jsou z několika důvodů vysoce sporné. Zaprvé dostupné historické prameny ukazují slovanskou podobu Bezdónė, zaznamenanou v polštině a ruštině jako Bezdanka a Безданка, přičemž nejstarší dostupná podoba je Bezdanayta se zjevně slovanským kořenem Bezdan a pravděpodobně litevským sufixem -ayta (→ -aitė). Proto zůstává velmi pochybné obnovovat autentickou podobu potamonyma jako *Bedugnaitė pouze na základě sufixu. Domníváme se, že tento sufix pouze dokládá významný jazykový kontakt, jehož výsledkem je hybridizovaná podoba toponyma spojující slovanský kořen s litevským sufixem (další případy hybridních toponym ve Vilniuském kraji viz Skorupa 2021c). Zadruhé, a co je nejdůležitější, v okolí Bezdonys nejsou historicky ani v současnosti doloženy žádné záznamy o jezeře či bažině nazvané *Bedugnis nebo *Bedugnė. Taková jména nebyla zaznamenána v žádném z dostupných pramenů, k nimž jsme měli přístup. Jediný záznam o bažinatém území v okolí pochází z VK: 1965 Bezdański rojst raistas, miškas, Bezdonys [Bezdański rojst [pol.] bažina, les, Bezdonys]. Přesná poloha tohoto bažinatého lesa však není známa. Zatřetí historické údaje o městě Bezdonys (Bezdonys eld, V D) a historické podoby tohoto oikonyma naznačují, že jeho původ je buď litevský, nebo slavizovaný, tj. pravděpodobně převzatý Slovany (Poláky, Bělorusy nebo Rusy) žijícími v sídle a jeho okolí, srov.: 1744 Bezdany (SDV 40); 1775 we wsi Bezdanach [ve vesnici Bezdan] (VVDL 35); R1872 Безданы; 1784 Bezdany (VS95 44); 1795 Bezdany (VAPRS 27v); 1804 Безданы (SŽ 43v); 1811 Bezdany (VAPRS 246); 1873 Безданы (SVg 35); 1874 Безданы (tamtéž: 48); 1880 Bezdany (SGKP I 162); 1887 Bezdany (SGKP VIII 410); 1895 Безданы (KKg); Безданцы ст. [stanice], Безданцы, д. [vesnice] (VG 1905: 58); 1917–1918 Bezdany (AO 14); 1932 Bezdany (SAV 476), 1974 Bezdonys (SV 728). To, že obyvatelstvo okolí nebylo vždy převážně litevské, dále podporuje poznámka v jednom z hesel VK, podle níž se Litevci v oblasti usadili poměrně nedávno, srov.: 1965 Bezdāny mśl ~ Bezdōnys, Bezdoñių, į Bezdonis (jak vyslovují Litevci, kteří se sem přistěhovali) [Bezdāny město ~ Bezdōnys, Bezdoñių, į Bezdonis [nominativ, genitiv a akuzativ] (jak vyslovují Litevci, kteří se sem přistěhovali)]. Začtvrté lze podobu potamonyma zapsanou v historických pramenech porovnat s názvem zaznamenaným ve VK: 1982 Bezdan̨ka, akis miške (gili vieta) – Alytaus raj., Obelnykėlių k. [Bezdan̨ka, tůň v lese (hluboké místo) – okres Alytus, vesnice Obelnykėliai]. Sufix -ka je pravděpodobně slovanský, ačkoli je potamonymum přízvučeno litevským způsobem, na konci. Tento přízvukový vzorec je v tomto regionu typický, když přízvuk spočívá na poslední slabice, takže potamonymum zní litevsky. V LVŽ (I 466) je tento název spojován s běloruským бяздонне „hloubka, jáma, bažina“, polským bezdenny „bezedný“ aj. S ohledem na výše uvedené je potamonymum Bezdónė nejspíše litevským derivátem s inflexí -ė od ruského бездонный „bezedný; mimořádně hluboký“ (srov. rus. бездна „propast“) (SRYAₑ) nebo polského bezdenny „bezedný“, bezdeń „vír: rychle rotující masa vody v 5 řeka, do níž mohou být vtaženy předměty’ (PSPR 34). Pokud však jde o její historické podoby Bezdanka a Безданка, nejspíše jde o derivát od běloruského бездань, бяздонне ‚propast, hluboké místo‘ (SBG I 180; Skarnik.by). Lze tedy oprávněně předpokládat, že potamonymum Bezdōnė představuje metonymický model pojmenování HLOUBKA ZA ŘEKU, při němž se k pojmenování celého vodního toku využívá výrazná vlastnost říčního koryta (jeho hloubka či vnímaná bezednost). V tomto případě slouží pojem „propast“ či „hluboké místo“ jako určující rys motivující hydronymum: běloruské бяздонне (hloubka, jáma, bažina) → hluboký tok → Bezdōnė. Toto jméno mohlo být motivováno asociacemi s hlubinami či propastmi, jak dokládají polské bezdenny a běloruské бяздонне. Starší podoby jména tuto etymologickou linii přímo odrážejí a naznačují kontinuitu spojování toku s výrazným rysem jeho říčního koryta. Jméno toku mohlo být posíleno místními pověstmi, podle nichž je tok na některých místech popisován jako „bezedný“. Tato představa mohla vycházet z jeho hlubokých, bažinatých úseků nebo z temných a zdánlivě neproniknutelných vod v močálovitých oblastech, neboť tok se vyznačuje slatinami, příkopy a přirozenými hrázkami, které všechny přispívají k vnímání jeho hloubky. Absence tohoto potamonyma v LVŽ navzdory jeho přítomnosti ve VK může odrážet redakční rozhodnutí nebo výběrová kritéria, která nebyla výslovně uvedena. Mezi možné faktory patří podoba, v níž bylo jméno zaznamenáno, nebo absence současné úřední podoby ve VK. Podobné rozdíly mezi VK a LVŽ naznačují, že do slovníku nebyla zahrnuta všechna doložená místní jména. 3. Zkoumání nedostatečně prozkoumaného: k původu oikonyma DarinėDarinė Jedním z mnoha místních jmen, která podle našeho posouzení nebyla dostatečně zohledněna, důkladně prozkoumána ani náležitě etymologizována, je oikonymum Darinė. Toto oikonymum označuje dvě bývalá sídla v okrese Švenčionys: Darinė (samota, seniorát Švenčionys) a Darinė (samota, seniorát Pabradė). Přesto jsou tato jména v LVŽ uvedena bez rozlišení, ačkoli ve VK existuje pro obě sídla několik hesel. V LVŽ jsou tato dvě oikonyma navíc uvedena spolu s dalšími toponymy sdílejícími společný kořen dar-, srov. (naše vysvětlení jsou uvedena v závorkách; tučné písmo a kurziva pocházejí z pramene): Darinė úřední název || Darỹnė k., srov. [ves, samota] Šṽnč; Dariniai plv. [folvark] Pbrd; Dāriškė krm., pv., sod. [houštiny, louka, zámeček] |Jdr; Dāriškės gn. [pastvina] |Jdr; sod. [zámeček] Kv; Dar-ò-polis dv., srov. [panství, samota] Ldk (LVŽ II 136). Všechna tato místní jména, jak uvádí heslo v LVŽ, mají nejasný původ a mohou být odvozena od osobních jmen Daras, Dā̀rius; běloruského дар nebo polského dar ‚dar; darování‘; případně je dokonce možné tato toponyma dále spojovat s toponymem Dārai, odvozeným od litevského darýti ‚produkovat, pracovat na konkrétním předmětu či s ním‘ (LVŽ II 128, 136). Podle našeho názoru nelze žádnou z verzí původu Darinė uvedených v LVŽ považovat za spolehlivou. Na základě historických, současných jazykových a mimojazykových údajů proto vyvracíme etymologii oikonyma Darinė navrženou v LVŽ a předkládáme vlastní výklad jeho původu. Než se budeme věnovat etymologii tohoto oikonyma, bude užitečné uvést základní informace o sídlech, která označovalo. Darinė (seniorát Švenčionys) ležela poblíž lesa Dvariškiai. Přibližně 0,4 km severovýchodně od bývalého sídla se nacházejí bažinaté oblasti, zatímco pouhých 0,5 km na sever leží jezera Beržinis a Mergežeris. Mezi těmito jezery se nachází ves Jauros, jejíž název pochází z množného čísla litevského jāura ‚bažinaté místo; mokřad‘ a poukazuje na blízkost sídla k bažinatému, vlhkému prostředí. Naproti tomu Darinė (seniorát Pabradė) se nacházela uprostřed dnes odvodněných polí v údolí toku 6 Skerdyksna. Nedaleko tohoto sídla se nachází les Naujašilis, za nímž leží Baltasamanė (Skeimis) močál pouhých 1,9 km východně. Jihozápadním směrem, přibližně 2 km daleko, se na okraji lesa Baluoša nachází močál Eitūniškės, zatímco na severozápadě, na okraji lesa Kulniškės, leží další bezejmenný močál (viz mapy v GP; UETK). Současné mapy (GP; UETK) názorně zobrazují rozsáhlou síť melioračních kanálů obklopujících toto bývalé sídlo. Naproti tomu historická mapa R1872 ukazuje, že dnešní odvodněná pole v údolí Skerdyksna byla ve druhé polovině 19.ᵗʰ století bažinatými lesy. Obě sídla byla poměrně stará. Byly doloženy různé historické podoby těchto oikonym (naše vysvětlení uvádíme v hranatých závorkách). Dari̇nė (seniorát Švenčionys) je zaznamenána jako R1872 Дарибы; 1932 Darynia (SAV 506); 1968 Darinė vs. [samota] – lenk. [pol.] Darynie zaśc. [samota] a Darinė k. [ves] – lenk. Darynie II zaśc. (VK). Související doklad pochází z roku 1669: sianožec [pol., sečená louka] Darymes, Darymey (CVIA. SA. 4228b. 3660l., 3661.). Darinė (seniorát Pabradė) je doložena jako 1795 Darym (ŠPRS 82); R1872 Подарины; 1880 Darynie (2.) [dvě sídla] (SGKP I 907); Дариня (VG 1905: 273); 1932 Darynia (SAV 510); 1968 Darynė (lenk. [pol.] Darynia) (VK). Nejstarší podoba názvu Darinė (seniorát Švenčionys) je rus. Даривы, což je transliterace z litevského *Darybos, souvisejícího s litevským množným číslem darybos ← darýba, dále souvisejícím s litevským dãrymas ‚bažina, kaluž‘ (LKŽe), což se odráží také v podobě 1669 Darymes (autentická podoba pravděpodobně zněla *Darymas). Tentýž etymon mohl být základem oikonyma Darinė (seniorát Pabradė), vezmeme-li v úvahu jeho nejstarší podobu 1795 Darym (autentická podoba pravděpodobně zněla *Darymas). Zkoumání historických i současných jazykových a mimojazykových údajů (včetně doložených podob oikonym, environmentálních charakteristik pojmenovaných sídel a typů a názvů okolních prvků) ukazuje, že oikonymum Darinė je s vysokou mírou pravděpodobnosti derivátem litevského dãrymas ‚bažina, kaluž‘ a označuje dvě bývalá sídla v bažinatých oblastech nebo v jejich blízkosti. Lze tedy tvrdit, že toto oikonymum je pravděpodobně motivováno výrazným krajinným prvkem v okolí, totiž bažinou či mokřadem, který sloužil jako nápadný rys v procesu pojmenování. To odpovídá metonymickému modelu pojmenování KRAJINNÝ PRVEK (OBJEKT) ZA SÍDLO. Derivaci lze rekonstruovat takto: litevské dãrymas (bažina, kaluž) + suf. -inè → sídlo v blízkosti bažiny, mokřadu → Darinė. 4. Zpochybnění tradičních interpretací etymologie Ilmy prostřednictvím kognitivního hlediska Dalším případem, který podle našeho názoru vyžaduje objasnění původu a etymologie, je toponymická opozice tvořená názvy Ilma Didžioji (seniorát Pabradė, okres Svčn D) a Ilma Mažoji (0,06 km východně od Ilma Didžioji). Tato složená limnonyma lze považovat za nejasného původu, což vede k vágní sémantice a motivaci. Podle A. Vanagase (1981: 129) může být komponent Ilma spojen s litevským potamonymem Elmė nebo limnonymem Elmis, přičemž obě jména souvisejí s potamonymem Almė, odvozeným od litevského alméti, elmėti ‚pomalu prosakovat, kapat, vsakovat se; pomalu téci‘ (LKŽe). Tento badatel rovněž navrhuje, že komponent Ilma může souviset s litevským limnonymem Ilmėdas, a dále jej srovnává s lotyšskými potaonymy Ilmade, Ilmāde, Ilmede, Ilmatu-strauts, oikonymy Ilmat a Ilmete a agronymem Ilmātes, která mohou mít stejně jako litevské Ilmėdas ugrofinský původ (ibid.). Je pozoruhodné, že LVŽ (IV 34) tuto verzi původu limnonyma, včetně ugrofinské verze navržené A. Vanagasem, nezpochybňuje. Navrhované původy komponentu Ilma nicméně vyvolávají otázky. Odvození tohoto limnonyma z estonského ilm ‚počasí; (básnicky) světy‘ nebo finského ilma ‚vzduch; počasí‘, přičemž obě slova pokračují prafinským *ilma (← prauralské *ilma), které původně vyjadřovalo také význam „bůh“ (srov. WSD), je sporné. Takový výklad vyvolává otázky týkající se vzniku tohoto jména na litevském území, jeho sémantické motivace a významů s ním spojených. Kromě toho 7 chronologie limnonyma zůstává nejistá, což ztěžuje určení, zda je skutečně možné je považovat za doklad ugrofinského jazykového adstrátu v litevském onomastikonu. Aby limnonymum bylo ugrofinského původu, komponent Ilma musí nejen vyjadřovat význam, ale také být motivován relativně vyvýšenou polohou jezera v dané oblasti ve srovnání s dalšími blízkými objekty. Takové pozorování učinil Maks Vasmer (1986: 128) při etymologii limnonyma Ильмень (jezero Ilmen, Novgorodská oblast, Rusko) a dalších příbuzných názvů jezer v severních oblastech Evropy a Ruska. M. Vasmer odvozuje tyto názvy z finského Ilma-järvi, což překládá jako „jezero (špatného) počasí“ nebo „nebeské (horní) jezero“. Irma I. Mullonen (2018: 16–17) podporuje podobné stanovisko a uvádí, že limnonymum Ильмень pochází z rozšířeného baltsko-finského kmene *ylä- „horní“ v daném regionu. Podle badatelky může tento název, stejně jako podobné formy, odrážet varianty Ylä/järvi, Ylämä/järvi („Horní jezero“) a Ylimäine, Ylimmäinen („Horní“), které ve starověku koexistovaly. Vyšší poloha v prostoru ve vztahu k jiným objektům není charakteristickým rysem jezer Ilma Didžioji a Ilma Mažoji ani žádného jiného objektu v okolí. Obě jezera se nacházejí ve vzdálenosti 1–2 km od různých orientačních bodů, včetně Baliulių pelkė (bažiny) na severozápadě, Baltasamanė (Skeimis) pelkė na jihu, Mėrionių pelkė na severu a jezera Skeimis na jihovýchodě. Všechny tyto objekty leží v nadmořské výšce 152–154 metrů, jak bylo zjištěno měřením pomocí nástrojů dostupných na webových stránkách GP. Tento nepatrný rozdíl ve vertikální nadmořské výšce je však prakticky nepostřehnutelný. Proto je nepravděpodobné, že sémantika komponentu Ilma je ugrofinského původu. Archeologické doklady navíc naznačují, že historický jazykový kontakt s ugrofinským obyvatelstvem je nepravděpodobný, protože toto obyvatelstvo území Litvy neobývalo. Toto tvrzení podporují archeologické nálezy (srov. Jovaiša 2012; 2014; 2016; 2020a; 2020b). Je tedy nepravděpodobné, že by Baltové pojmenovávali své vodní plochy cizím jazykem. Nejstarší dostupné záznamy tohoto názvu jsou 1784 Ilma, ež. [jezero] (srov. VS95 52), nebo R1782 Rus Ильмъ большой (Ilma Didžioji) a Ильмъ малой (Ilma Mažoji). VK uvádí tento záznam: Didžioji Ilma, Didžiosios Ilmos, Didžiąją Ilmą, ež.⁴ (prie pat Piorkų k.) [Didžioji Ilma, Didžiosios Ilmos, Didžiąją Ilmą [genitivní a akuzativní tvarové koncovky v uvedeném pořadí], malé jezero (poblíž vesnice Piorkos)]. Původ této baltské podoby limnonym Ilma Didžioji a Ilma Mažoji vyvolává důležitou otázku: Co motivovalo pojmenování stojatých vod slovem, které vyjadřuje představu pohybu či proudění vody? Koneckonců název odvozený z litevského almėti, elmėti „pomalu prosakovat, kapat, vsakovat se; pomalu téct“ by se zdál vhodnější pro větší řeku nebo potok. Vzhledem k podmínkám prostředí tato jezera nepřijímají přítoky z potoků ani neodvádějí vodu do jiných vodních útvarů. Neexistují žádná spojovací koryta, která by umožňovala, aby voda do těchto jezer přitékala nebo z nich odtékala. Z hlediska jazykových aspektů pojmenování těchto objektů navíc zůstávají počáteční změny samohlásek jen obtížně vysvětlitelné či pochopitelné, srov. a, e → i: litevské almėti, elmėti → Ilma. Tyto aspekty nás vedou k pochybnostem o původu komponentu limnonyma Ilma v podobách navržených A. Vanagasem. S ohledem na podobu limnonyma zapsanou v R1782 Rus Ильмъ большой, Ильмъ малой se domníváme, že komponent Ilma může souviset s ruským шьмь (илм, илем), starým f ильма nebo běloruským ільма, ільмак „velký listnatý strom s hodnotným, trvanlivým dřevem, běžný v Evropě – jilm, horský jilm (Ulmus)“ (DRLKŽ I 791; SBG II 342; SRYAₑ; TSRJ I 1191). V různých oblastech Litvy, zejména ve středních okresech, jako jsou Prienai, Kaunas, Raseiniai, Kėdainiai, Širvintos a Kaišiadorys, rostou nejméně tři druhy stromů z čeledi Ulmaceae. Tyto stromy se běžně vyskytují ve větších říčních údolích, na svazích obklopujících některá jezera a na zastíněných místech (TLE II 16). Okolí těchto dvou jezer je zalesněné a vyskytují se v něm vzácné stromy z čeledi Ulmaceae. Dalším, byť nepřímým dokladem slovanského původu těchto limnonym je přítomnost oikonym slovanského původu ⁴ Ve VK se tím rozumí litevské ežerėlis „malé jezero“. 8 v okolí, jako jsou Piorkos a Vispa (k původu těchto oikonym srov. Skorupa 2021c). Historické záznamy navíc zmiňují dnes neexistující oikonyma slovanského původu, jako jsou ruská Московка, Дольники, a Сорокополь (srov. R1872). Litevci byli navíc v nepřetržitém kulturním a jazykovém kontaktu se slovanskými národy, zejména s Bělorusy, Poláky a Rusy (srov. Būga 1961: 493–550; Garšva 2019; 2020a; 2020b; Skorupa 2021b; 2021c). Tyto interakce mohly sehrát roli při vzniku příslušného názvu. Diferenciační příznak Didžióji označuje velikost jezera ve srovnání s jeho protějškem: srov. Įlma Didžióji má rozlohu 0,061 km2, zatímco Įlma Mažóji má 0,021 km2. První komponent Įlma Mažóji je transpozicí z Įlma Didžióji. Druhý komponent limnonyma je motivován velikostí jezera a slouží jako antonymický odkaz k většímu jezeru: Įlma Mažóji označuje menší jezero v blízkosti Įlma Didžióji. Na základě uvedených informací je nejpravděpodobnější původ komponentu Įlma v limnonymu slovanský, pravděpodobně motivovaný místním výskytem stromů Ulmaceae. Zdá se, že jde o transpozici názvu druhu stromu: ruské ульм, ильма, běloruské ilьma → jezero v lesním porostu, kde rostou stromy z čeledi Ulmaceae → Įlma Didžióji. To odráží metonymickou transpozici názvu druhu stromu na limnonymum podle metonymického modelu pojmenování DRUH STROMU ZA JEZERO. Méně pravděpodobný je litevský původ limnonyma, především kvůli absenci jasné motivace názvu. Varianta navrhující ugrofinský původ se odmítá, protože sémantická složka limnonyma neodpovídá vzorcům ugrofinských jazyků. Závěry Vývoj litevské onomastiky od tradice k modernitě zdůrazňuje význam toponym při předávání kulturních a historických informací. Zatímco tradiční přístupy se soustředily na etymologii toponym, novější trendy v kognitivní sémantice rozšířily záběr onomastických studií o sémantiku a motivaci, zpochybnily ustálené etymologie a začlenily nová data. Díky tomuto multidisciplinárnímu přístupu lze napravit nepřesnosti v dřívějších etymologiích toponym, což odráží dynamickou povahu onomastických studií. Z analýzy empirických dat lze vyvodit tyto závěry: 1. V lexikografických pramenech a při interpretaci toponym existují určité nejistoty, jak dokládá analýza potamonyma Bezdõnė. Navzdory tomu, že jeho historické podoby naznačují slovanský původ, zůstávají pokusy rekonstruovat tento název jako litevský sporné. To zdůrazňuje potřebu kritického hodnocení pramenů v onomastickém výzkumu. 2. Studium oikonyma Darinė odhaluje přehlížená toponyma a zpochybňuje navržené etymologie. Přestože historické podoby označují odlišné objekty, toponyma jsou často sdružována bez rozlišení. Na základě analýzy historických záznamů a environmentálních charakteristik byla navržena alternativní interpretace motivace a sémantiky tohoto oikonyma. Tento případ zdůrazňuje význam důkladného výzkumu a kritického hodnocení při porozumění nedostatečně prozkoumaným toponymům. 3. Zkoumání limnonym Įlma Didžióji a Įlma Mažóji zpochybňuje tradiční etymologie a přináší nové poznatky, které zdůrazňují význam důkladné analýzy a kritického hodnocení při porozumění původu toponym. Zatímco předchozí teorie naznačují ugrofinský původ, předložené důkazy ukazují na původ slovanský. ZKRATKY Bel – běloruština; srov. – srovnej; D – okres; eld – starostenství; En – angličtina; Est – estonština; f – ženský rod; Finn – finština; ibid. – tamtéž; Idr – Judrėnai (okres Klaipėda); km – kilometr; Kv – Kvėdarna (okres Šilalė); Ldk – Lyduokiai (okres Ukmergė); Lith – 9 litevština; Pbrd – Pabradė (Švenčionys D); PN – osobní jméno; Pol – polština; Rus – ruština; Suf – přípona; Švčn – Švenčionys; V – Vilnius ZDROJE TOPONYM AO: Alphabetisches Ortsverzeichnis der Verwaltungsbezirkes Litauen-Nord. 1917–1918. Aufgestellt und herausgegeben von der Militärverwaltung Litauen [Abecední seznam míst správního okresu Litauen-Nord. 1917–1918. Sestavený a vydaný vojenskou správou Litauen] Abt. C. 7. CVIA SA4228b: Vilniaus ir Kauno gubernijų žemdirbystės ir valstybės turtų valdyba. LTSR Centrinis valstybinis istorijos archyvas. Fondas SA (senieji aktai), saugojimo vienetas [Správa zemědělství a státního majetku Vilniuské a Kaunaské gubernie. Ústřední státní historický archiv LTSR. Fond SA (staré akty), archivní jednotka] SA4228b, F. 525, ap. 1, bylos [spisy] 2, 31, 44, 52, 77, 83, 85, 96, 98, 100, 109, 110, 119, 159, 163, 186, 187, 190, 192, 193, 199. GK: Gamtos katalogas: Lietuvos vandens telkiniai [Katalog přírody: vodní útvary Litvy]. Internetový přístup: http://ezerai.vilnius21.lt/. GP: Lietuvos erdvinės informacijos portalas [Portál prostorových informací Litvy]. Internetový přístup: https://www.geoportal.lt/geoportal/. NKPRS: Nemenčinės ir kitų parapijų revizijos sąrašas: Revizskie skazki Nemenčinskogo, Moliatskogo u dr. prihodov Vilenskogo uezda za 1811 g. [Revizní seznam Nemenčinė a dalších farností: Revizní záznamy Nemenčinė, Molėtai a dalších farností Vilenského okresu z roku 1811], LTSR CVIA, F. 515, ap. 15, b. 192., b. 25. R1872: Mapa Ruska z roku 1872: Arcanum Maps – historické mapy online. Internetový přístup: https://maps.arcanum.com/en/map/russia-1872/. SAV: Synodus archidioecesana Vilnensis ab excellentissimo illustrissimo ac reverendissimo domino domino Romualdo Jałbrzykowski [Vilniuská arcidiecézní synoda, svolaná nejvznešenějším, nejjasnějším a nejdůstojnějším pánem Romualdem Jałbrzykowským], Vilno, 1932. SDV: Synodus Dioecesana Vilnensis. Ab Illustrissimo, Excellentissimo ac Reverendissimo Domino D. Michaele Joanne Zienkowicz [Vilniuská diecézní synoda od nejjasnějšího, nejvznešenějšího a nejdůstojnějšího pána Michaela Joannes Zienkowicze], Vilnae, MDCCXLIV (1744). SGKP I: Słownik geograficzny Królestwa Polskiego i innych krajów słowiańskich [Geografický slovník Polského království a dalších slovanských zemí] 1: A–Der, red. F. Sulimierski, W. Walewski, Varšava: Nákladem F. Sulimierskiego i Wł. Walewskiego, 1880. Internetový přístup: http://dir.icm.edu.pl/pl/Slownik_geograficzny/. SGKP VIII: Słownik geograficzny Królestwa Polskiego i innych krajów słowiańskich [Geografický slovník Polského království a dalších slovanských zemí] 8: Per–Poz, red. F. Sulimierski, W. Walewski, Varšava: Nakł. F. Sulimierskiego i Wł. Walewskiego, 1887. Internetový přístup: http://dir.icm.edu.pl/pl/Slownik_geograficzny/. SV: Lietuvos TSR kaimo gyvenamosios vietovės 1959 ir 1970 metais (Visasąjunginių gyventojų surašymo duomenys) [Venkovská sídla Litevské SSR v letech 1959 a 1970 (údaje z celounijního sčítání lidu)], Vilnius: Centrinė statistikos valdyba prie Lietuvos TSR ministrų tarybos, 1974. 10 SŽ: Statistinėską vedomost gubernskǫ zemlemero po Vilenskomu uezdu (1804 g.) [Statistický výkaz provinčního zeměměřiče pro vilenský okres (1804)], LTSR CVIA, F. 526, ap. 1, b. 4. ŠPRS: Švenčionių apskrities Švenčionių parapijos revizinis surašymas (1795 m.) [Revizní soupis farnosti Švenčionys v okrese Švenčionys (1795)], LTSR CVIA, F. 515, ap. 15, b. 48, 215. UETK: Lietuvos upių, ežerų ir tvenkinių kadastras [Katastr řek, jezer a rybníků Litevské republiky]. Internetový přístup: https://uetk.am.lt. VAPRS: Vilniaus apskrities Gelvonų, Gervėčių, Inturkės ir kt. parapijų revizinis surašymas [Revizní soupis farností Gelvonai, Gervėčiai, Inturkė aj. ve vilenském okrese], LTSR CVIA, F 515, ap. 15, b. 16, 14, 191, 192. VG 1905: Vilenskaja gubernija. Polnyj spisok naselennych mest so statističeskimi dannymi o každom poselenii [Vilenská gubernie. Úplný seznam sídel se statistickými údaji o každém sídle], I. I. Goškevič, Vilna: Gubernskaja Tipografija. VK: Vietovardžių, užrašytų iš gyvosios kalbos, kartoteka [Kartotéka litevských místních jmen zaznamenaných z živého jazyka], fond Centra výzkumu baltských jazyků a jmen při Institutu litevského jazyka, Vilnius. VKF: Vilniaus kapitulos fondas F43: Bažnytinės valdos. Bezdonys. Regestr Dokumentow <...> na Dobra Bezdany [Rukopisný fond vilenské kapituly F43: Církevní statky. Bezdonys. Rejstřík dokumentů <...> k panství Bezdany [rukopis]]. Internetový přístup: https://www.epaveldas.lt/preview?id=MAB04-000051823. VS95: Seznam místních jmen [Seznam toponym] (CVIA SA 19295) Seznamy místních jmen děkanátů vilenské diecéze [Seznamy místních jmen děkanátů vilenské diecéze], 1784. – Lietuvos valstybinis istorijos archyvas, F SA-19295. VVDL: Vilniaus vaivadijos dūmų liustracija [Soupis kouřových daní vilenského vojvodství] 1: Tarryffa lustratorska Podatku Podymnego woiewodztwa Wilenskiego [Sazebník výběrčího podymného ve vilenském vojvodství], 1775 m. LTSR CVIA, f. SA., b. 3337. GU: Geografičeskij ukazatel vybornych dokumentov iz aktovych knig Vilenskogo centralnogo archiva [Geografický rejstřík vybraných dokumentů z aktačních knih Vilenského ústředního archivu], Vilna, 1929. SVg: Spisok volostej i sels­kuch obščestv po mirovym učastkam Vilenskoj gubernii 1873 goda [Seznam volostí a venkovských obcí podle územních obvodů vilenské gubernie z roku 1873], Vilna, 1874. KKg: Karta Kovenskoj gubernii [Mapa Kovenské gubernie], 1895. LEXIKOGRAFICKÉ PRAMENY DRLKŽ I–II: Didysis rusų–lietuvių kalbų žodynas dviem tomais [Velký rusko-litevský slovník ve dvou svazcích] 1–2, O. Aleknavičienė, J. Kardelytė, L. Chackelis, D. Midvikienė, L. M. Sidarienė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2011. LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas [Slovník litevského jazyka] (1–20, 1941–2002), elektronická verze, redakční kolegium: G. Naktinienė (šéfredaktorka), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė; programátoři: E. Ožeraitis, V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, aktualizovaná verze, 2018. Internetový přístup: http://ekalba.lt. 11 SBG I: Slounik belaruskich gavorak paunočna zachodniaj Belarusi i jae pagraničča [Slovník běloruských nářečí severozápadního Běloruska a jeho pohraničí] 1: A–G, red. J. F. Mackevič, Minsk: Navuka i Technika, 1979. SBG II: Slounik belaruskich gavorak paunočna zachodniaj Belarusi i jae pagraničča [Slovník běloruských nářečí severozápadního Běloruska a jeho pohraničí] 2: D–L, red. J. F. Mackevič, Minsk: Navuka i Technika, 1980. LVŽ I: Lietuvos vietovardžių žodynas 1: A–B, redaktorių kolegija: L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008. LVŽ II: Lietuvos vietovardžių žodynas 2: C–F, L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, odp. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2014. LVŽ IV: Lietuvos vietovardžių žodynas 4: I–J, L. Bilkis, G. Blažienė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odp. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. LVŽ V: Lietuvos vietovardžių žodynas 5: Kabacevičynė–Kažukienė, aut. L. Bilkis, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, D. Tamulaitienė. odp. red. L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2024. PSPR: Podręczny słownik polsko-rosyjski [Polsko-ruský slovník], M. F. Rozwadowska, Warszawa: Wiedza powszechna, 1974. Skarnik.by: Belarussko-russkij slovar (na osnove akademičeskogo slovaria pod redakciej J. Kolasa, K. Krapivy i P. Glebki 1953: Russka belaruski slounik) [Bělorusko-ruský slovník (založený na akademickém slovníku redigovaném Y. Kolasem, K. Krapivou a P. Glebkou 1953: Ruský běloruský slovník)] 1–3, elektronická verze, sestavili A. Mazok, S. Lit, Minsk: Instytut Movaznaustva AN BSSR. Internetový přístup: https://www.skarnik.by/ SRYA: Slovar russkogo jazyka: v 4-ch tomach [Slovník ruského jazyka: ve čtyřech svazcích], red. A. P. Evgenjeva, Moskva: Poligrafresursy, 1999. Internetový přístup: http://feb-web.ru/feb/mas/mas-abc/default.asp. TSRJ I: Tolkovyj slovar russkogo jazyka [Výkladový slovník ruského jazyka] 1, red. D. N. Ušakov, Moskva: Gosudarstvennoe slovarno-enciklopedičeskoe izdatelstvo “Sovetskaja enciklopedija”, 1984. WSD: WordSense Dictionary: A Dictionary of Meaning, Pronunciation, Spelling, and Etymology, 2021. Internetový přístup: https://www.wordsense.eu/. REFERENCES Ainiala Terhi, Saarelma Minna, Sjöblom Paula 2016: Names in Focus: An Introduction to Finnish Onomastics, transl. by L. Pearl, Helsinki: Finnish Literature Society. Ainiala Terhi, Östman Jan-Ola, eds., 2017: Socio-Onomastics: The Pragmatics of Names, Amsterdam: J. Benjamins Publishing Company. Aunga Solomon 2018: A Cognitive Linguistics Study of Ekegusii Onomastics: The Case of the Metaphor. – Linguistics and Literature Studies 6(2), 88–98. DOI: https://doi.org/10.13189/lls.2018.060206. Bö́lcskei Andrea 2014: Culture Dependent Toponym Types (The Concept of SETTLEMENT in Different Cultures). – Els noms en la vida quotidiana: Actes del 12 XXIV Congrés Internacional d’ICOS sobre Ciències Onomàstiques, Barcelona: Generalitat de Catalunya, Departament de Cultura, 1010–1018. Brendler Silvio 2012: Identity of Name(s) as a Crucial Problem in Name Studies, or: Towards the Recognition of Onymic Identity as a Principal Onomastic Concept. – Oslo Studies in Language 4(2), 29–44. Internet Access: https://journals.uio.no/osla/article/view/308/433. Brendler Silvio, ed., 2016: Cognitive Onomastics, Hamburg: Baar Verlag. Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai [Selected Works] 3, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Coates Richard 2006: Properhood. – Language 82(2), 356–382. DOI: https://doi.org/10.1353/lan.2006.0084. Coates Richard 2012: Eight Issues in the Pragmatic Theory of Properhood. – Acta Linguistica Lituanica 66, 119–140. Coates Richard 2015: A Concise Theory of Meaningfulness in Literary Naming within the Framework of the Pragmatic Theory of Properhood. – Journal of Literary Onomastics 4(1), 31–34. Coates Richard 2016: On the Theoretical Possibility of Proper Verbs. – Linguistics 54(2), 411–431. Dobrić Nikola 2010: Theory of Names and Cognitive Linguistics – the Case of the Metaphor. – Filozofija i društvo 21(1), 135–147. Internet Access: https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2309953. Garšva Kazimieras 2019: Baltizmy (toponimy, familii) v Polšė, Belarusiĭ [Balticisms (Toponyms, Surnames) in Poland, Belarus]. – Droga ku wzajemnosci 20, 51–64. Garšva Kazimieras 2020a: Vilniaus apskrities kalbų interpretacijos [Interpretations of Vilnius County Languages]. – Voruta 2(868), 60–64. Garšva Kazimieras 2020b: Lietuvių kalba ir vardynas tarp Kernavės, Trakų ir Vilniaus [The Lithuanian Language and Onomasticon Between Kernavė, Trakai, and Vilnius]. – Voruta 3(869), 77–83. Hansack Ernst 1990: Bedeutung, Begriff, Name [Meaning, Concept, Name], Regensburg: Roderer. Hobbes Thomas 2002 [1655]: Of Names, ed. S. Brendler, Hamburg: Baar Verlag. Jovaiša Eugenijus 2012: Aisčiai 1: Kilmė [The Aistians 1: Their Origin], Vilnius: Edukologija. Jovaiša Eugenijus 2014: Aisčiai 2: Raida [The Aistians 2: Their Development], Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla. Jovaiša Eugenijus 2016: Aisčiai 3: Lietuvių ir Lietuvos pradžia [The Aistians 3: The Origins of the Lithuanians and Lithuania], Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla. Jovaiša Eugenijus 2020a: The Aestii. The Western Balts, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla. Jovaiša Eugenijus 2020b: Kapai ir žmonės [Tombs and People], Vilnius: UAB „Unseen Pictures“. Jurkštas Jonas 1985: Vilniaus vietovardžiai [Place Names of Vilnius], Vilnius: Mokslas. 13 Karpenko Elena J., Golubenko Lidija N. 2015: Problems of Cognitive Onomastics. – Zapiski z onomastiki 18, 285–293. Internet Access: http://karpenko.in.ua/wp-content/uploads/2012/08/2015-Problematics-of-cognitive-onomastics-%D0%97%D0%97%D0%9E.pdf. Mullonen Irma I. 2018: Fonetičeskie varianty drevnej toponomnoj Ylä- ‘verchnij’ i ich genezis v gidronimii Karelii [Phonetic Variants of the Ancient Toponymic Stem Ylä- ‘upper’ and Their Genesis in the Hydronymy of Karelia]. – Voprosy onomastiki 15(2), 7–27. Reszegi Katalin 2012a: Cognitive Approaches to Hungarian Toponymy. – Onoma 47, 367–379. Reszegi Katalin 2022b: A Cognitive Approach in Onomastics: Some Notes on Metaphorical Place-Names. – Voprosy onomastiki 19(1), 235–244. Reszegi Katalin 2022c: Metonymic Namegiving from a Cognitive Perspective. – Acta Onomastica 63(1), 206–225. Reszegi Katalin 2023: Proper Names in Cognitive Onomastics: Meaning and Categorization of Proper Names. – Onomástica desde América Latina 4(1), 1–32. Sjöblom Paula 2006: A Cognitive Approach to the Semantics of Proper Names. – Onoma 41, 63–82. Internet Access: https://poj.peeters-leuven.be/content.php?url=article&id=2119611&journal_code=ONO&download=yes. Skorupa Pavel 2021a: Motivation and Semantics of the Present-Day Vilnius County Toponym Oppositions: The Concept of the Object’s Position in Space. – Acta Linguistica Lithuanica 84, 254–282. Skorupa Pavel 2021b: Vilnius County Toponyms as Signs of National and Cultural Identity, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Skorupa Pavel 2021c: Footprints of Language Contacts in the Present-Day Vilnius County Hydronyms and Oikonyms: The Impact of Slavic Languages on Lithuanian Toponymy. – Acta Linguistica Lithuanica 85, 219–243. Skorupa Pavel 2023: Semantics of Present-Day Vilnius County Toponym Oppositions: Doctoral Thesis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Internet Access: https://vb.lki.lt/object/elaba:161395333/. Skorupa Pavel 2025: Onomastikos raida Lietuvoje: nuo tradicijos iki modernybės [The Development of Onomastics in Lithuania: From Tradition to Modernity]. – Logos 122, 58–65. DOI: https://doi.org/10.24101/logos.2025.06. Slíž Mariann 2017: Personal names in medieval Hungary, Hamburg: Baar Verlag. Sviderskienė Dalia 2006: Marijampolės apskrities sudurtiniai oronimai [Compound Oronyms of Marijampolė County]. – Lituanistica 4(68), 47–59. Sviderskienė Dalia 2016: Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija [Motivation of Compound Helonyms of Marijampolė County]. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 243–273. Sviderskienė Dalia 2017: Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija [Motivation of Composite Helonyms of Marijampolė County]. – Acta Linguistica Lithuanica 77, 78–102. 14 Sviderskienė Dalia 2019: Priesaginių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija [Motivation of Suffixal Helonyms of Marіampolė County]. – Acta Linguistica Lituanica 81, 108–138. Sviderskienė Dalia 2022: Utenos apskrities Anykščių valsčiaus (1935–1937) helonimų motyvacija [Motivation of the Helonyms of Anykščiai Country of Utena County (1935–1937)]. – Lituanistica 68, 1(127), 43–65. DOI: doi.org/10.6001/lituanistica.v68i1.4688. Sviderskienė Dalia 2024: Iškilusių žemės paviršiaus formų ir jų struktūrinių dalių įvardijimo ypatumai (Lietuvos žemės vardyno Utenos apskrities Anykščių valsčiaus anketų (1935–1937) duomenimis): mokslo studija [Characteristics of Naming Land Elevations and Their Structural Features (Insights from the Lithuanian “Land Names” Questionnaires in Anykščiai District (1935–1937), Utena County): Research Study], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DOI: https://doi.org/10.35321/e-pub.134.kalnuotu-vietu-ivardijimai. TLE II: Tarybų Lietuvos enciklopedija [Encyclopedia of Soviet Lithuania] 2: Grūdas–Marvelės, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija, 1985. Vaitkevičius Vykintas 2012: Neris. 2007 metų ekspedicija [The Neris. 2007 Expedition], kn. 2, Vilnius: Mintis. Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba [Composition of Hydronyms of Lithuanian SSR], Vilnius: Mintis. Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų semantika [Semantics of Lithuanian Hydronyms]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153. Van Langendonck Willy 2007: Theory and Typology of Proper Names, Berlin, New York: Mouton de Gruyter. Vasmer Maks 1986: Etimologičeskij slovar russkogo jazyka [Etymological Dictionary of the Russian Language] 2, Moskva: Progress. 15