Onomastic Terminology: between Systemic Rigour and Unrestrained Proliferation

Acta Linguistica Lithuanica 2026, roč. 94, s. 1–12 Odkaz na obsah / Turinio nuoroda ISSN 2669–218X (online / elektroninis) ONOMASTICKÁ TERMINOLOGIE: MEZI SYSTÉMOVOU RIGORÓZNOSTÍ A NEKONTROLOVANOU PROLIFERACÍ Onomastická terminologie: mezi systémovou rigorózností a nekontrolovaným šířením ARTUR GAŁKOWSKI Institut romanistiky, Filologická fakulta, Lodžská univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-2471-0886 Oblasti výzkumu: italská, francouzská a slovanská lingvistika, onomastika, chrématonomastika, onomastická terminologie, onomastická teorie, lexikologie, glotodidaktika. https://doi.org/10.35321/all94-04 ABSTRAKT Tento článek zkoumá současnou onomastickou terminologii a zaměřuje se na koexistenci systémové koherence a narůstající terminologické proliferace. Analyzuje lingvistické strategie stojící v základu tvorby tradičních a nově vznikajících (meta)onomastických termínů a rozlišuje mezi monorematickými neologismy a deskriptivními syntagmatickými formacemi. Zvláštní pozornost je věnována cirkulaci termínů mezi onomastikou, dalšími lingvistickými subdisciplínami a aplikovanými oblastmi prostřednictvím mechanismu interdisciplinárního transferu. Na základě vybraných příkladů z novější terminologické praxe, včetně návrhů doložených v současných onomastických slovnících a odborných publikacích, studie kriticky zkoumá proliferaci neologických termínů, z nichž se mnohé vyznačují formální nekonzistentností, slabou pragmatickou motivací a omezenou komunikační transparentností. Tvrdí se, že nadměrná a nedostatečně odůvodněná neologizace, včetně fragmentace terminologie aplikované na vysoce individualizované kategorie pojmenovaných objektů, může vést ke konceptuální nejednoznačnosti, terminologické inflaci a snížení metodologické spolehlivosti. Naproti tomu se ukazuje, že deskriptivní a strukturálně transparentní termíny poskytují větší jasnost, interpretovatelnost a funkční adekvátnost. Článek proto usiluje o vymezení hranic terminologické kreativity v onomastice a zdůrazňuje význam konceptuální disciplíny, mezijazykové konzistence a souladu s mezinárodně uznávanými standardy vědecké terminologie. KLÍČOVÁ SLOVA: onomastická terminologie, metaonomastické termíny, terminologická proliferace, interdisciplinární transfer, neologizace, terminologická standardizace, lingvistické strategie. ANOTACE Tento článek pojednává o současné onomastické terminologii a zaměřuje se především na koexistenci systémové koherence a stále rostoucí terminologické hojnosti. Analyzují se v něm lingvistické strategie podmiňující formování tradičních a nových (meta)onomastických termínů, přičemž se rozlišuje mezi monorematickými neologismy a deskriptivními syntagmatickými strukturami. Zvláštní pozornost je věnována šíření termínů v onomastice, v dalších oblastech jazykovědy a v aplikovaných oblastech prostřednictvím mechanismu interdisciplinárního transferu. Na základě vybraných příkladů nejnovější terminologické praxe zachycených v současných onomastických slovnících a vědeckých publikacích tato studie kriticky pojednává o šíření neologismů, z nichž se většina vyznačuje formální nekonzistentností, slabou pragmatickou motivací a omezenou komunikační transparentností. Tvrdí se, že příliš časté a nedostatečně odůvodněné vytváření nových termínů, včetně fragmentace terminologie používané pro vysoce individualizované kategorie pojmenovaných objektů, může vést k pojmové nejednoznačnosti, rozšiřování terminologie a snížení metodologické spolehlivosti. Naproti tomu se ukazuje, že deskriptivní a strukturálně jasné Copyright © 2026 Artur Gałkowski. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je článkem s otevřeným přístupem, distribuovaným podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která dovoluje neomezené užití, distribuci a reprodukci v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Išleido Lietuvių kalbos institutas. Šis straipsnis yra atviros prieigos, platinamas pagal „Creative Commons“ priskyrimo licencijos sąlygas, leidžiančias neribotai naudoti, platinti ir atkurti turinį bet kokioje laikmenoje, nurodant autorių ir šaltinį. Obdrženo: / Gauta: 2026–04–29. Přijato: / Priimta: 2026–06–02. 1 termíny zajišťují větší jasnost, srozumitelnost a funkční vhodnost. Proto tento článek usiluje o vymezení hranic terminologické kreativity v onomastice a zdůrazňuje význam pojmové konzistence, mezijazykové kompatibility a souladu s mezinárodně uznávanými standardy vědecké terminologie. KLÍČOVÁ SLOVA: onomastická terminologie, metaonomastické termíny, terminologická proliferace, interdisciplinární transfer, neologizace, standardizace terminologie, lingvistické strategie. ÚVOD Onomastická terminologie se v současnosti rozvíjí v napětí mezi potřebou systémové koherence a sílící tendencí k nekontrolovanému šíření nových termínů. Ačkoli tvorba nových termínů odráží dynamický rozvoj onomastického výzkumu a jeho interdisciplinární rozměr, vyvolává také zásadní otázky týkající se pojmové jasnosti, metodologické konzistence a komunikační transparentnosti onomastické terminologie v individuálních, mezijazykových a multikulturních kontextech (viz Zgusta 1995; Šrámek 2003; Wolnicz-Pawłowska 2016; Odaloš 2018; 2022; Bijak 2019; Gałkowski 2024; 2025). Hlavním cílem tohoto článku je prozkoumat mechanismy tvorby termínů v současné onomastice a posoudit funkční adekvátnost, racionální motivaci a vědeckou legitimitu onomastické terminologie. Tvrdí se, že ačkoli terminologická inovace představuje přirozený a nezbytný aspekt rozvoje onomastických studií, její nadměrné nebo nedostatečně podložené šíření může vést k pojmové nejednoznačnosti, terminologické fragmentaci a oslabení metodologické rigoróznosti. Zjištění vycházejí z korpusu onomastických termínů, které byly shromážděny na základě jejich slovotvorných vzorců, oblastí, v nichž se používají, a míry, do jaké jejich zavedení řeší identifikovatelnou vědeckou potřebu¹. Výzkumný přístup kombinuje lexikologickou analýzu se sémantickou a pragmatickou perspektivou, která zohledňuje vnitřní strukturu termínů a jejich úlohu v onomastické i širší odborné komunikaci (srov. Harvalík, Valentová 2018: 55–56). Zvláštní pozornost je věnována rozlišení mezi monorematickými neologismy a deskriptivními syntagmatickými formacemi, jakož i vlivu klasických a neklasických lingvistických zdrojů na tvorbu termínů. Studie přispívá k vymezení hranic terminologické kreativity v onomastice, zejména tam, kde je neologizace zbytečná, nedostatečně odůvodněná nebo pojmově nestabilní. Studie se rovněž zabývá potřebou omezit příliš fragmentovanou terminologizaci pochybných souborů jmen označujících vysoce specifické kategorie objektů, například různé typy zoonym přiřazených určitým druhům zvířat a hmyzu nebo vysoce spekulativní ideonyma označující různé umělecké a mediální produkty. Tímto způsobem studie usiluje o podporu vyváženějšího a kritičtějšího přístupu k rozvoji a hodnocení onomastické terminologie. 1. ONOMASTICKÁ TERMINOLOGIE JAKO SOUČÁST LINGVISTICKÉHO A KOGNITIVNÍHO BÁDÁNÍ Jakmile je onomastická terminologie ustavena a přizpůsobena vyvíjejícím se teoriím a metodám studia vlastních jmen a pojmenovacích procesů, představuje relativně autonomní vědeckou oblast, přičemž v zásadě zůstává nedílnou součástí lingvistické terminologie (srov. Wolnicz-Pawłowska 2016: 38). Lze ji proto zkoumat v rámci lingvistiky a jejích hlavních analytických větví, jakož i do určité míry, ¹ Studie vychází z vybraných onomastických a kvazionomastických glosářů a slovníků, včetně Grundbegriffe der Namenkunde (GDN 1964), Lexique des termes utiles à l’étude des noms de lieux (LTUENL 1975), Słownik terminów używanych przy standaryzacji nazw geograficznych (STSNG 2014), Terminologia Onomastica (TON 2018), English-Romanian Dictionary of Name-related Terms (ERDNRT 2020), An Alphabetical Guide To The Language of Names Studies (GLNS 1996), A Dictionary of Ukrainian Onomastic Terminology (DUOT 2024), Slovenská onomastická terminológia (SOT 2024), List of Key Onomastic Terms (LKOT) a dalších nedávných terminologických zdrojů. 2 v jejích teoretických oblastech. Onomastický termín je stejně jako každý jiný termín lexikální jednotkou, která sahá od jediného slova přes víceslovné spojení až po syntagmatickou strukturu realizovanou v jazykovém užití. Spadá proto do oblasti lingvistického zkoumání a jeho subdisciplín, včetně lexikologie, sémantiky, pragmatiky a kognitivní lingvistiky. Daný onomastický termín, například gephyronym (< Gr. γεφύρα gephyra „most“), používaný k označení vlastních jmen mostů, může kódovat a zprostředkovávat poznání světa. Může indikovat existenci určitého typu onymického objektu identifikovaného vlastními jmény (Šrámek 2003). Z onomastického, lingvistického a kulturního hlediska mohou takové objekty odůvodňovat zavedení samostatných (meta)onomastických termínů (Gałkowski 2021). Existují však i jiné perspektivy, včetně názoru, že „typy vlastních jmen by měly být definovány především na základě vlastností samotných jmen, nikoli objektů, které označují“ (Włoskowicz 2018: 94²). 2. INTERDISCIPLINÁRNÍ TRANSFERY A ROZŠIŘOVÁNÍ ONOMASTICKÉ TERMINOLOGIE Zde přijatý přístup vychází z předpokladu, že vlastní jména představují relevantní předmět zkoumání prakticky ve všech tradičních i současných odvětvích lingvistiky. To zahrnuje základní analytické oblasti a rozšiřuje se k aplikovaněji zaměřeným oblastem lingvistického výzkumu, jako jsou sociolingvistika, psycholingvistika, glotodidaktika, translatologie a korpusová lingvistika. Posledně uvedená oblast zvláště zdůrazňuje širší rozsah, potenciál a výzkumné požadavky onomastiky. Při zkoumání ve specifických diskurzivních, textových nebo kulturních kontextech vyžadují vlastní jména analytické rámce a metodologické strategie, které jsou ze své podstaty interdisciplinární, a tudíž odpovídajícím způsobem komplexnější. Jejich rozsah přesahuje humanitní vědy a zahrnuje další vědecké disciplíny a aplikační oblasti. Onomastická terminologie je srovnatelná s terminologií věd více zaměřených na objekty, například těch, které popisují geografické útvary označované obecnými a vlastními jmény. Obecné podstatné jméno river lze například při zohlednění jeho fyziografického označení zkoumat spolu s vlastními jmény, jako jsou Neris nebo Vilija, která v litevském hydronomastiku fungují jako potamonyma (< Gr. ποταμός potamós „řeka“), konkrétně v oblasti hydronomastiky (srov. Hladký 2022: 322–323). Obdobně se druhový termín oak, doložený v různých jazycích a zastoupený různými formami v botanické terminologii, setkává se svým onomastickým protějškem ve vlastním jménu Bartek, které označuje konkrétní dub uznaný za přírodní památku ve Svatokřížském vojvodství v Polsku. Z onomastického hlediska toto jméno ilustruje deantroponymickou transonymizaci³ a náleží do třídy dendronym (< Gr. δένδρον déndron „strom“), tj. vlastních jmen přiřazených jednotlivým stromům v přírodní krajině (srov. Bijak 2020: 75). Z hlediska topografie a obecněji kulturních oblastí lze uvést četné termíny odvozené z geografického a geologického přístupu, který Henri Dorion a Jean Poirier rozvinuli ve svém francouzském glosáři užitečných termínů pro místní jména (LTUENL 1975). Toto dílo lze považovat za raný a vlivný východiskový bod nové onomastické terminologie, jak se odráží v pozdějších lexikografických kompendiích ve východoslovanských a jihoslovanských zemích (viz např. EBO 2010; SUOT 2012; srov. STSNG 2014). Analýza pramenů, dokumentů a tematických glosářů naznačuje, že začleňování neonomastických termínů do onomastiky v užším smyslu, po němž následuje jejich vědecká validace, není neobvyklé. Naopak četné uznávané onomastické termíny byly a nadále jsou přejímány jinými disciplínami a nevědeckými oblastmi. ² Přeložil autor z polštiny. ³ Deantroponymická transonymizace označuje proces, při němž se osobní jméno, jedna z jeho variant nebo některá z jeho hlavních složek přenáší do jiné onomastické kategorie a následně označuje jiný typ pojmenovaného objektu. 3 Tyto procesy jsou spontánní a přirozené. Onomastika ve skutečnosti nemá výhradní mandát k regulaci otázek pojmenovávání. V nevědeckých oblastech by takový nárok byl z velké části nesrozumitelný, zejména v kontextech, kde se „paraonomastická“ terminologie⁴ běžně používá k pojmenování nebo kódování různých průmyslových výrobků, případně v pseudovědeckých praktikách, jako je „onomancie“, která osobním jménům připisuje domnělé původy a subjektivní psychologické hodnoty. 2.1. Obchodní pojmenovávání a aplikovaná onomastika: případ vzájemného vlivu Interdisciplinární povaha obchodních jmen (slovních ochranných známek) přitahuje již několik desetiletí pozornost onomastiků, lingvistů a dalších odborníků (viz Sjöblom 2014). Ačkoli se tato oblast zdá být od onomastiky v užším smyslu poněkud vzdálená, zůstává předmětem trvalého zájmu onomastiky a následně také marketingu, zejména pokud jde o administrativní regulaci procesů pojmenovávání. V onomastice, přesněji v chromatonomastice, se obchodní jména přiřazená výrobkům, výrobcům nebo obchodním subjektům považují buď za pragmonyma nebo pragmatonyma (< Gr. πρᾶγμα pragma „věc, objekt, činnost“), anebo za ergonyma (< Gr. ἔργον ergon „dílo“), a na obecnější úrovni za marketingová chrématonyma nebo markonyma (< Germ. mark „značka“), označující značky⁵. Značka se chápe jako rozlišovací označení spojené s určitým ekonomickým subjektem a jeho vlastníkem. Je proto chráněna jako významné hmotné a duševní aktivum zahrnující jazykové, grafické a někdy i multisenzorické prvky. 2.2. Dvojí povaha onomastické terminologie: užší a širší oblasti Základní klasifikace tradiční i nově vznikající onomastické terminologie je utvářena lingvistickými strategiemi používanými při její tvorbě a opírá se o její dvojí charakter. Na jedné straně existuje přísně vymezená terminologie specifická pro onomastický výzkum a jeho objekty. Na druhé straně je širší terminologie svou povahou interdisciplinární a ovlivněná jinými disciplínami, jakož i kulturními a přírodními jevy. Slouží jak k popisu rozmanitých oblastí poznání, tak jako kognitivní nástroj konceptualizace a interpretace přírodních a kulturních jevů. Lze předpokládat, že i nejpřísněji definovaný onomastický termín a jeho podkladový pojem mají aplikace v širších, interdisciplinárních oblastech, a naopak. Například termín hodonymum (< Gr. ὁδός hodós „cesta“) se používá nejen v onomastice, ale také v některých infrastrukturních kontextech. Podobně termín poetonymum (< Gr. ποιητός poiētos „vytvořený, produkovaný“) vznikl v literární vědě a následně byl přejat literární onomastikou a souběžně dalšími odvětvími onomastiky, v nichž se uplatňuje tvůrčí potenciál jmen. Tento vývoj vedl ke vzniku specializovanějších kategorií literárních vlastních jmen v konkrétních kulturních oblastech, včetně formací antropoetonyma, topo poetonyma, mytopoetonyma, theopoetonyma a zoopoetonyma (srov. Graf 2020: 125). ⁴ Paraonomastická terminologie zahrnuje pojmy a termíny nacházející se na okraji onomastického bádání. Zahrnuje interdisciplinární pojmy relevantní pro studium jmen i spekulativní, nestandardní nebo vědecky nepodložené konstrukty, které napodobují onomastickou konceptualizaci, avšak zůstávají odděleny od ustálených teoretických a metodologických základů. ⁵ Více o termínu markonymum a jeho ekvivalentech nebo variantách (např. firmonyma či logonyma viz A. Gałkowski (2022). 4 3. LINGVISTICKÉ STRATEGIE TVORBY METAONOMASTICKÝCH TERMÍNŮ: MONOREMATICKÉ NEOLOGISMY A DESKRIPTIVNÍ MODELY Mezi lingvistickými strategiemi, které stojí v základu užší i širší onomastické terminologie, lze rozlišit tři hlavní skupiny formačních postupů, se zvláštním zřetelem k metaonomastickým formacím. Jde o postupy umožňující terminologicky identifikovat „jména jmen“, „jména souborů jmen“ a „jména poddisciplín onomastických studií“. Skupina |1| → Tvorba konvenčních monorematických (syntetických) termínů v souladu s ustálenými principy tvorby onomastických termínů (např. limnonymum, limnonymie, limnonomastika; limnonymický a limnomanostatický < Gr. λίμνη límnē „jezero“). Skupina |2| → Tvorba deskriptivních termínů v rámci nominálního polyrématického (analytického) modelu (v angličtině typicky: třída onymických objektů + name/denomination nebo name/denomination + of + třída onymických objektů). Tento vzorec má analogické realizace v různých jazycích. Příklady zahrnují angl. lake names nebo names of lakes = pol. nazwy jezior = lit. ežerų pavadinimai atd. Příbuzný vzorec představují konstrukce sestávající z klíčového termínu, jako je onymie, antroponymie, toponymie, urbanonymie atd., následovaného doplňkem, například angl. urbanonymy of Vilnius = pol. urbanonimia Wilna = lit. Vilniaus urbanonimija. Skupina |3| → Tvorba deskriptivních termínů v rámci adjektivního syntagmatického modelu (klíčový termín: onymum, onymie nebo onomastika + relační adjektivum). Adjektivum může označovat třídu onymických objektů nebo vyjadřovat prostorový, časový, historický, kulturní, lingvistický či diskurzivní vztah. Příklady zahrnují litevská jména, litevská onymie a litevská onomastika. Skupina |1| představuje typ jednoslovného neologismu založeného na kompozici, která obvykle zahrnuje dvě lexikální složky nebo formanty, vzácněji tři. Například dvouprvkové kompozitum hagionymum (< Gr. ἅγιος hágios „svatý“) lze analyzovat jako hagio + onymum, zatímco tříprvkové kompozitum hagiotoponymum se skládá z hagio + topo + onymum. V druhém případě lze strukturu interpretovat také jako dvouprvkové kompozitum: hagio + toponymum. Počáteční složka obvykle funguje jako prefix se sémanticky determinující a distinktivní úlohou. Druhou složku však nelze v tradičním smyslu klasifikovat jako sufix, přestože vykazuje určité vlastnosti podobné sufixu. Při tvorbě neologických metaonomastických termínů mají konstituční formanty komplexní morfologický status, neboť kombinují afixální a tematické složky — jinými slovy fungují jako vázané prvky i jako kmeny. Četné termíny identifikované ve Skupině |1| představují významný rezervoár specializovaných odborných formací. Problémem však není pouze jejich množství, ale také jejich kvalita, jak dokládá přítomnost dublet a tripletů založených na latinských, řeckých a příležitostně i jiných jazykových zdrojích. Tato variabilita ztěžuje terminologické sjednocení na národní i mezinárodní úrovni. Tyto formace představují pozoruhodné příklady lexikální inovace, často vznikající z individuálních pokusů razit nové termíny. Jakmile jsou zavedeny do odborného diskurzu, mají tendenci přetrvávat a cirkulovat za bezprostředními hranicemi onomastického výzkumu. Tyto jevy ilustrují dublety v polské onomastické terminologii, například speleonymum (< Gr. σπήλαιον spélaion „jeskyně, sluj“) a *kawonim [sic!] (< Lat. cavus, cava „jeskyně“), které obě označují jména jeskyní. Dalším polským příkladem je dvojice hodonymum a *wianim, které označují názvy tras v městském i venkovském prostoru. Termín *wianim (< Lat. via „cesta“ nebo „ulice“) bývá spojován s mimoměstskými oblastmi, například s horskými 5 cestami6. Trip lety lze pozorovat také v mezinárodní terminologii. Například označení názvů vesnic zahrnuje comonymum (< Gr. κώμη kṓmē „vesnice“), viconymum (< Lat. vicus „vesnice“) a ruronymum (< Lat. rus „vesnice“, ruralis „venkovský“). Skupiny |2| a |3| zase zahrnují víceslovné frazeologické formace sestávající ze dvou nebo více prvků. Jeden z nich obvykle funguje jako klíčový onomastický termín, tj. pivotní prvek přítomný také v kompozitech Skupiny |1|, včetně name, denomination, onym, onymy nebo onomastics. Zbývající prvky působí jako sémantické modifikátory vymezující rozsah příslušných terminologických a pojmových kategorií, například jména litevských měst nebo baltoslovanská hydronymie. 4. HRANICE ONOMASTICKÉ TERMINOLOGIE A JEJÍ FUNKČNÍ A SÉMANTICKÉ DIMENZE Jedna možná námitka se týká termínů, které specifikují určité referenční oblasti, jako je teritorium, časový rozsah, charakteristiky jednotlivců nebo sociálních společenství a formální lingvistické rysy. V případě Skupin |2| a |3| mají deskriptivní termíny tendenci k omezenějšímu rozsahu. Vyvstává tak otázka, zda je jejich terminologický status slabší než status obecnějších deskriptivních výrazů nebo zobecňujících jednoslovných forem charakteristických pro Skupinu |1| pouze proto, že obsahují atributivní prvky specifikující jejich referenci. Tato řečnická otázka může podnítit širší úvahy o rozsahu onomastické a vědecké terminologie (srov. Włoskowicz 2018). Zatímco strukturální formy souboru termínů lze identifikovat poměrně snadno, vymezení jejich hranic a pojmového obsahu je značně obtížnější. Lze rozpoznat přechodovou nebo hraniční zónu, která může zahrnovat názvy městské i mimoměstské infrastruktury, například mostů nebo tunelů. Ačkoli jsou často klasifikovány jako hodonyma, zůstávají terminologicky nestabilní. Odpovídající kategorie nejsou v rámci onomastických systémů vždy konzistentně rozlišovány, což je staví na rozhraní mezi ustálenými klasifikacemi a jejich modifikovanými variantami. Je třeba zdůraznit, že tento typ terminologické kategorizace, který závisí na přirozené nebo kulturní typologii referentů, odráží hraniční či přechodovou zónu onomastické terminologie a současně odhaluje podstatné rysy vlastních jmen. Zatímco propriální status daného jména může být někdy sporný, existence odpovídajícího onymického objektu je nepochybná. Vlastním jménem lze v zásadě označit jakoukoli hmotnou či nehmotnou entitu, včetně entit imaginárních. Jména těchto entit se proto stávají předmětem onomastického zájmu a motivují hledání vhodných kategorizujících řešení v rámci onomastické terminologie. Rozsah ustálených a nově vznikajících onomastických termínů tvoří slovní zásobu toho, co lze nazvat „onomastickým jazykem“: terminologickou sítí specifickou pro různé větve onomastického diskurzu. Tento diskurz má značnou schopnost růstu a absorpce terminologie, což přímo ovlivňuje srozumitelnost a účinnost onomastických i neonomastických textů. Zatímco terminologické propracování může zlepšit popisnou přesnost, nadměrná proliferace může snížit transparentnost a ztížit širší porozumění. 5. ČTIVOST, VĚDECKÁ PRESTIŽ A ILUZE TERMINOLOGICKÉ SOFISTIKOVANOSTI Termíny utvořené podle modelů ve skupinách |2| a |3| mají obecně vyšší míru čtivosti a srozumitelnosti než neologická utvoření ve skupině |1|. Jejich 6 Oba termíny, *kawonim a *wɪanim, jsou neobvyklé (doloženy v Mazurski 2015). Zejména druhý z nich je nedostatečně odůvodněným hybridním útvarem, který zachovává pouze segment -nim (= -nym z prvku onim (= onym), jenž je připojen k latinskému základu via. 6 druhý z nich často vytváří dojem vědecké sofistikovanosti a tím i zvyšuje vnímaný význam objektů podrobených pojmenování nebo jiným onomastickým procesům. 5.1. Pseudo-onmastická proliferace: nadměrná neologizace a problematická kategorizace Problematika nadměrné a nekontrolované neologizace v současné onomastické terminologii je zvláště patrná v zoonomastice, kde se terminologické inventáře často rozšiřují rychleji, než je lze empiricky a funkčně zdůvodnit. Tato tendence se projevuje v lexikografických pokusech kategorizovat vlastní jména vztahující se ke zvířatům se stále větší přesností. Nedávný glosář ukrajinské onomastické terminologie od Oleny Karpenko a Valerii Neklesové (DUOT 2024) uvádí širokou škálu zoonomastických termínů, z nichž mnohé mají spornou užitečnost a diskurzivní hodnotu. Některé z těchto termínů zároveň navazují na předchozí pokusy zavést zoonomastickou terminologii do ukrajinské a slovanské onomastiky (viz SUOT 2012) a odpovídají uznávaným kategoriím v oboru, například tauronym „jméno býka“ a hipponym „jméno koně“, přičemž oba jsou široce přijímané a funkčně odůvodněné⁷ Jiná utvoření, včetně *vacon​​ym „jméno krávy“ a *capronym nebo *caponym [sic!] „jméno kozy“, tento model rozšiřují s různou mírou konzistence. Tato tendence se týká také pojmů jako *vulponym „jméno lišky“, *tigronym „jméno tygra“, *psittaconym „jméno ptáka“ nebo testudonym „jméno želvy“ (DUOT 2024: s.v.). Vyvolávají otázky týkající se jejich rozsahu a funkčního odůvodnění. Některé z těchto termínů byly pravděpodobně vytvořeny k označení souborů jmen přidělených zvířatům chovaným v domácích nebo kontrolovaných podmínkách. V jiných případech, jako u *termitonym „jméno termita nebo mravence“, *muskon​​ym [sic!] „jméno mouchy“ nebo *arachnonym „jméno pavouka“ (DUOT 2024: s.v.), zůstávají empirický základ a skutečná použitelnost nedostatečně doloženy. Přesněji řečeno, tato diskuse se netýká taxonomických druhových jmen. Ta jsou obvykle zahrnována do širších lexikálních kategorií. Příklady pojmenování hmyzu (srov. *insectonym), mimo jiné termitů, mravenců, much a pavouků, se zdají být vzácné a závislé na kontextu a vyskytují se především v mediálních produkcích a literárních textech. Ačkoli lze jevy tohoto druhu někdy považovat za okrajové nebo anekdotické, jejich zastoupení v DUOT (2024) poukazuje spíše na systematickou tendenci než na izolované výskyty. Mnohé z navrhovaných termínů jsou výsledkem nedostatečně kontrolovaných procesů lexikálního tvoření, zejména v případech zahrnujících užití a adaptaci řeckých nebo latinských formantů, které nejsou vždy aplikovány koherentně nebo lingvisticky dobře motivovaným způsobem. Proliferace tohoto typu pseudo-onomastické terminologie může mít negativní důsledky pro onomastiku, lingvistiku i širší oblast vědeckého diskurzu. Vnáší nekonzistence a narušuje terminologickou transparentnost. Tyto problémy se týkají i dalších lexikografických děl. Například četné termíny, které vytvořil Adrian Room v GLNS (1996), vyvolávají podobné pochybnosti ohledně svého konceptuálního základu a vědecké legitimity⁸ 5.2. Konceptuální a sémantická rizika v terminologické inovaci Ústřední problém tohoto typu terminologické práce a zavádění jednotlivých termínů k řešení specifických výzkumných problémů nespočívá v jejich formální struktuře, nýbrž v jejich racionálním a konceptuálním zakotvení. Zavádění nových termínů často zahrnuje ⁷ Termín tauronym má synonymum: *boonym (srov. it. boonimo, TON 2018: s.v.). ⁸ O sporné vědecké hodnotě GLNS (1996) viz L. Zgusta (1998) a A. Gałkowski (2021). 7 ustavení kategorií, jejichž platnost může být v rámci onomastiky nebo příbuzných disciplín považována za problematickou. Ilustrativním příkladem je *erotonym, který je definován jako „jméno nebo oslovení používané příležitostně nebo pravidelně milencem vůči milované osobě nebo blízkým přítelem vůči jinému“ (GLNS 1996: 37–38). Zde je sémantický rozsah řeckého slova ἔρως eros „láska“ rozšířen tak, aby zahrnoval další kulturní asociace. Z onomastického hlediska však lze označený jev přesněji popsat pomocí ustálených kategorií, jako jsou osobní jména afektivní nebo intimní povahy, tj. hypokoristické, metaforické nebo metonymické formy. Tento vzorec je patrný u řady nově navržených termínů v DUOT (2024), včetně *vitonym (< lat. vita „život“), který je definován jako „vlastní jméno živého tvora“. Toto novotvoření v podstatě duplikuje tradiční rozlišení v mezinárodní onomastice: termín řeckého původu bionym, v protikladu k abionym, se používá již několik desetiletí⁹. Podobně je termín tovaronym, odvozený od lexikálního základu vyskytujícího se v různých slovanských jazycích (např. ukr. товар, pol. towar, ve významu „výrobek“ nebo „zboží“), definován jako „subtyp pragmatonyma, chromatonyma, vlastní jméno ochranné známky“ (DUOT 2024: 86). V tomto výkladu se etymologická motivace i konceptuální zařazení termínu odchylují od tradičních vzorců mezinárodní onomastické terminologie. 5.3. Za hranicemi klasického kódu: hybridizace a terminologická nestabilita Jak bylo uvedeno u skupiny |1|, nově vytvořené metaonomastické termíny se obvykle utvářejí kolem určující složky, tj. tematického jádra odkazujícího k pojmenovávanému objektu a odvozeného především z klasického jazykového dědictví, nejčastěji řeckého a méně často latinského. Příležitostně tato utvoření zahrnují také prvky převzaté z moderních jazyků, jako jsou francouzština nebo angličtina. Například *perfumonym „název parfému“ (sl. *perfumonymum < angl. perfum nebo parfumonymum < fr. parfum; viz Molnárová 2021; Kolenčíková 2023; srov. Odaloš 2022: 373) nebo *skionym „název lyžařského střediska“ (sl. skionymum < angl. ski; viz Wachtarczyková 2012), jakož i jiné neklasické základy, jak ukazuje *tovaronym (srov. výše). V tomto rámci je přijatelnost forem jako *brendon​​ym [sic!] (DUOT 2024: 24), které se používá jako synonymum široce ustáleného a mezinárodně uznávaného termínu brand name, vysoce sporná. Termín *brendon​​ym (recte brandonym?) je odvozen z fonetické adaptace ukrajinského брендове ім’я / брендонім „název značky“, avšak jeho přenos do angličtiny nerespektuje ustálené pravopisné konvence. V této podobě je nepravděpodobné, že by byl termín přijat ve vědeckém užívání. Konstrukce tohoto typu je obtížné sladit s konvencemi onomastické terminologie, v níž terminologická inovace obvykle vychází z řecko-latinských modelů a teoreticky zakotvené onomastické motivace. Jejich užití však může být odůvodněné v interdisciplinárním prostředí nebo v oblasti brandingu, kde se uplatňují odlišné rámce pojmenování a komunikační priority. Dalším příkladem je termín *schoolonym, který je teoreticky odvozen z řec. σχολή scholē „škola“, avšak vykazuje hybridní pravopis kombinující klasické a anglické prvky (DUOT 2024: 79). Definice tohoto termínu je konceptuálně problematická, protože mu přisuzuje dvě odlišné a neslučitelné interpretace: na jedné straně je *schoolonym vysvětlen jako „subtyp architektonyma, urbanonyma [sic!], mikrotoponyma, vlastní ⁹ V OSTSO (1983) zaujímají oba termíny nejvyšší úroveň terminologického systému. Tvoří jeho dvě hlavní větve a slouží jako nadřazená hyperonyma pro všechny podřízené pojmy: bionyms jsou vlastní jména označující živé bytosti a biologické entity, zatímco abionyms jsou vlastní jména označující neživé přírodní objekty, artefakty a jevy. 8 jméno vzdělávací instituce“, a na druhé jako „subtyp ergonyma, skupina lidí, kteří tam pracují“ (tamtéž). Tato definiční nejednoznačnost narušuje koherenci a konzistenci základní kategorizace. 6. MEZE NESPoutané TERMINOLOGICKÉ KREATIVITY Terminologická kreativita má své inherentní meze. Nejzřetelněji se to projevuje tehdy, když nově vytvořené termíny nejen narušují vnitřní koherenci dané jazykové tradice, ale také brání jejich přenositelnosti mezi jazyky prostřednictvím překladu nebo adaptace. Jako současná lingua franca vědecké komunikace je angličtina zvláště náchylná k tomuto typu činnosti, která se opírá o náhodně konstruované významy. To však neznamená, že angličtina může bezpodmínečně přijmout všechny modely terminologické inovace, ani když lexikální materiál použitý v terminologických utvořeních čerpá z klasických a mezinárodních zdrojů. Novotvary nekriticky uváděné do mezinárodního oběhu, především nerodilými mluvčími usilujícími o univerzalizaci lokálně zakotvených modelů, se často ukazují jako konceptuálně a strukturně nepřesvědčivé, i když se zabývají jevy otevřenými legitimnímu vědeckému zkoumání. Nedávné publikace mladších badatelů často vycházejí z volně rozvinutých konceptualizací, což vede k ad hoc proliferaci pseudo-onomastických termínů. Například ve studii Tetiany Khadzhylii (2024) funguje ideonym jako nadřazená kategorie názvů tvůrčích lidských děl (srov. SOT 2024: 145), která se však dále dělí na stále individualizovanější třídy a podtřídy. V této klasifikaci je *artionym zahrnuto jako specifičtější třída názvů vztahujících se k uměleckým dílům. Naopak *imageonym (srov. *imagonym [sic!] v DUOT 2024: s.v.) je chápáno jako další podkategorie zahrnující názvy spojené s vizuálními reprezentacemi. Tato oblast se dále člení na řadu úžeji vymezených pojmů označovaných termíny vycházejícími z anglických nebo mezinárodních lexikálních základů (srov. *pictonyms, *graphiconyms, *engravionyms, *sculpturonyms, *icononyms, *photoonyms, *bouquetonyms, *filmonyms, *scenonyms, nebo *hemronyms, Khadzhylii 2024: 29–30). Takové rozšíření terminologického inventáře představuje zneužití principu terminologické ekonomie a přehlížení nezbytné metodologické zdrženlivosti v onomastice, jehož výsledkem je přebujelá a nedostatečně odůvodněná proliferace (meta)onomastických termínů. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY Navzdory konceptuálním a metodologickým obavám diskutovaným výše mohou inovativní terminologická řešení přispět ke konsolidaci pojmů vztahujících se k nově identifikovaným onomastickým jevům a ke zpřesnění existujících analytických rámců. Tuto analýzu proto nelze chápat jako odmítnutí terminologické inovace jako takové. Spíše zdůrazňuje potřebu větší obezřetnosti při tvorbě (meta)onomastických termínů, kdykoli již zavedená popisná označení poskytují adekvátní, transparentní a funkčně účinnou alternativu. Nadměrná a nekontrolovaná proliferace nových termínů, často formálně nekonzistentních nebo postrádajících dostatečnou racionální motivaci, představuje významný zdroj terminologické a metodologické nestability. Zvláště náchylná k této tendenci jsou utvoření založená na prvcích převzatých z moderních jazyků, která oslabují systémovou koherenci a snižují konceptuální transparentnost, zatímco zvyšují terminologickou neprůhlednost a podporují nekontrolované rozšiřování konstrukcí termín–pojem přizpůsobených konkrétním účelům. V důsledku toho může takový vývoj vést ke konceptuální nestabilitě v onomastickém výzkumu a vystavit tento obor kritice ze strany příbuzných oblastí zabývajících se standardizovanými, mezinárodně koordinovanými terminologickými rámci. Vyvážený přístup k 9 terminologické inovaci je proto nezbytný k zachování důvěryhodnosti a vědecké integrity onomastického diskurzu. ZKRATKY Eng. – angličtina; Fr. – francouzština; Germ. – germánský; Gr. – řečtina; Lat. – latina; Lith. – litevština; Pol. – polština; Sk. – slovenština; Ukr. – ukrajinština REFERENCES Bijak Urszula 2019: Polska terminologia onomastyczna. Ku harmonizacji systemu [Polish Onomastic Terminology. Towards the Harmonisation of the System]. – Konwergencje a divergence w proprialnej sferze, eds. A. Chomová, J. Krško, I. Valentová, Bratislava: Veda, 44–52. Bijak Urszula 2020: Rozwój polskiej terminologii toponomastycznej [The Development of Polish Toponomastic Terminology]. – Ze studiów nad nazwami własnymi. Terminologia. Teoria i metodologia badań. Zagadnienia nazewotwórstwa, eds. A. Siwiec, I. Domaciuk-Czarny, M. Kojder, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 47–54. DUOT 2024: A Dictionary of Ukrainian Onomastic Terminology, O. Karpenko, V. Neklesova, Sumy: University Book. EBO 2010: Enciklopediya na balgarskata onomastika [Encyclopedia of Bulgarian Onomastics], T. Balkanski, K. Tsankov, Veliko Tarnovo: Faber. ERDNRТ 2020: English–Romanian Dictionary of Name-related Terms / Dicționar englez-român de termeni referitori la nume, N. N. Morărașu, Cluj–Napoca: Casa Cărții de Știință. GDN 1964: Grundbegriffe der Namenkunde [Basic Notions of Onomastics], T. Witkowski, Berlin: Akademie Verlag. Gałkowski Artur 2021: Terminologiczne osobliwości wśród metanazw onomastycznych w obszarze francuskim, angielskim i włoskim [Metaonomastic Terminological Peculiarities in the French, English and Italian Linguistic Areas]. – Onomastica 65, 55–74. DOI: https://doi.org/10.17651/ONOMAST.65.2.4. Gałkowski Artur 2022: Markonimy jako operatory taksonomiczne w terminologii (chremat)onomastycznej [Markonyms as Taxonomic Operators in (Chremato)onomastic Terminology]. – Onomastica 66, 299–311. Gałkowski Artur 2024: Kilka spostrzeżeń na temat stanu i interdyscyplinarności terminologii onomastycznej [Some Remarks on the State and Interdisciplinarity of Onomastic Terminology]. – Acta Universitatis Lodziensis. Folia Linguistica 58(1), 9–28. DOI: https://doi.org/10.18778/0208-6077.58.1.02. Gałkowski Artur 2025: Towards a Cognitive-Lexicological Approach to Onomastic Terminology: Cross-Linguistic Insights from English, Italian, Polish, and Slovak. – Lege Artis. Language Yesterday, Today, Tomorrow 10(2), 54–72. DOI: https://doi.org/10.34135/lartis.25.10.2.04. GLNS 1996: An Alphabetical Guide To The Language of Names Studies, A. Room, Lanham, Md.: Scarecrow Press. Graf Magdalena 2020: Pogranicze nauk – terminologiczne dylematy onomastyki literackiej [At the Boundaries of Disciplines: Terminological Dilemmas of Literary Onomastics]. – Ze studiów nad nazwami własnymi. Terminologia. Teoria i metodologia 10 badań. Zagadnienia nazwotwórstwa, eds. A. Siwiec, I. Domaciuk-Czarny, M. Kojder, Lublin: Wydawnictwo UMCS, 119–130. Harvalík Milan, Valentová Iveta 2018: The Current State and Perspectives of Onomastic Terminology. – Onomastica Uralica 14, 53–63. Hladký Juraj 2022: O používaní základných hydronomastických termínov a možnostiach ich zosúladenia [On the Use of Basic Hydronomastic Terms and the Possibilities of Their Harmonization]. – Onomastica 66, 313–328. Khadzhylii Tetiana 2024: Denotative-Nominative Classification of English Pictonyms. – Progress. Journal of Young Researchers 15, 25–33. DOI: https://doi.org/10.26881/prog.2024.15.02. Kolenčíková Natália 2023: Synchronic Models and Modelling in Perfume Names. – Onomastics in Interaction With Other Branches of Science 3: General and Applied Onomastics, Literary Onomastics, Chrematonomastics Reports. Proceedings of the 27th International Congress of Onomastic Sciences, eds. U. Bijak, P. Swoboda, J. B. Walkowiak, Kraków: Wydawnictwo UJ, 463–476. DOI: https://doi.org/10.4467/K7478.47/22.23.17749. LKOT: List of Key Onomastic Terms, ICOS. Internet Access: https://icosweb.net/publications/onomastic-terminology/. LTUENI. 1975: Lexique des termes utiles à l’étude des noms de lieux [Lexicon of Useful Terms for the Study of Place Names], H. Dorion, J. Poirier, Québec: French and European Publications Inc. Mazurski Krzysztof R. 2015: Refleksy linii granicznych w sudeckiej toponimii [Reflexes of Borderlines in Sudetic Toponymy]. – Rocznik Jeleniogórski 47, 33–43. Molnárová Patrícia 2021: Podporujú parfémy stereotypy? Jazykový obraz muža a ženy v reflexii vlastných mien parfémov [Do Perfumes Support Stereotypes? Linguistic Image of Men and Women in the Reflection of Perfume Names]. – Jazyk a kultúra 45/46, 70–79. Odaloš Pavol 2018: Tradícia a dynamika onomastickej terminológie a terminológia onomastických škôl [Tradition and Dynamics of Onomastic Terminology and the Terminology of Onomastic Schools]. – Onomastyka – neohumanistyka – nauki społeczne, eds. U. Bijak, H. Górny, M. Magda-Czekaj, Kraków: Instytut Języka Polskiego PAN, 379–394. Odaloš Pavol 2022: Syntetická sústava slovanskej onomastickej terminológie (variantná podoba) [Synthetic System of Slavic Onomastic Terminology (Variant Form)]. – SŁOWO. Studia językoznawcze 13, 361–377. OSTSO 1983: Osnoven sistem i terminologija na slovenskata onomastika. Osnovnaâ sistema i terminologija slavânskoj onomastiki. Grundsystem und Terminologie der slawischen Onomastik [Basic System and Terminology of Slavic Onomastics], eds. F. Bezlaj, M. V. Birylo, V. Blanár, H. Jentsch, M. Karaś, V. Mihaljović, V. N. Nimčuk, L. Nezbedová-Olivová, K. Oliva, N. V. Podolskaja, A. V. Superanskaja, P. Šimunović, V. Šmilauer, B. Vidoeski, T. Witkowski, J. Zaimov, Skopje: Makedonska akademija na naukite i umetnostite. Sjöblom Paula 2014: Commercial Names and Unestablished Terminology. – Els noms en la vida quotidiana. Actes del XXIV Congrés Internacional d’ICOS sobre Ciències Onomàstiques. Secció 1 / Names in Daily Life. Proceedings of the XXIV International Congress of Onomastic Sciences. Section 1, eds. J. Tort i Donada, M. Montagut i 11 Montagut, Barcelona: Generalitat de Catalunya, Departament de Cultura, direcció General de Política Lingüística Onomàstica, 92–98. DOI: https://doi.org/10.2436/15.8040.01.12. SOT 2024: Slovenská onomastická terminológia [Slovak Onomastic Terminology], I. Valentová, J. Hladký, A. Závodný, M. Imrichová, Ľ. Králik, M. Harvalík, A. Gałkowski, U. Bijak, J. Bauko, Bratislava, Trnava: VEDA – Typi Universitatis Tyrnaviensis. STSNG 2014: Słownik terminów używanych przy standaryzacji nazw geograficznych [Dictionary of Terms Used in the Standardization of Geographical Names], transl. M. Łukasik, Warszawa: GUGiK (Glossary of Terms for the Standardization of Geographical Names, ed. N. Kadmon, New York: United Nations, 2002). SUOT 2012: Slovnyk ukrajinsʹkoji onomastyčnoji terminolohiji [Dictionary of Ukrainian Onomastic Terminology], D. Bučko, N. Tkačova, Kharkiv: Ranok–NT. Šrámek Rudolf 2003: Tematizace slovanské onomastické terminologie [Thematization of Slavic Onomastic Terminology]. – Metodologia badań onomastycznych, ed. M. Biolik, Olsztyn: Ośrodek Badań Naukowych im. W. Kętrzyńskiego w Olsztynie, 31–42. TON 2018: Terminologia onomastica [Onomastic Terminology]. – AVSI. Archivio per il vocabolario storico italiano 1, E. Caffarelli, C. Gagliardi, 11–54. DOI: https://doi.org/10.30453/042. Wachtarczyková Jana 2012: Povaha a podoba názvov lyžiarskych stredísk na Slovensku [The Nature and Form of the Names of Ski Resorts in Slovakia]. – Jednotlivé a všeobecné v onomastike, ed. M. Ološtiak, Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, 313–330. Włoskowicz Wojciech 2018: O pojęciach, systemach pojęciowych i terminologii onomastycznej [On Concepts, Conceptual Systems and Onomastic Terminology]. – Onomastica 62, 73–98. Wolnicz-Pawłowska Ewa 2016: Terminologia onomastyczna w tradycji badawczej i praktyce normalizacyjnej [Onomastic Terminology in Research Tradition and Standardisation Practice]. – Onomastica 60, 37–46. Zgusta Ladislav 1995: Systematická terminologie onomastiky [Systematic Terminology of Onomastics]. – Acta Onomastica 36, 262–272. Zgusta Ladislav 1998: The Terminology of Name Studies (in Margine of Adrian Room’s Guide to the Language of Name Studies). – Names 46(3), 189–203. DOI: https://doi.org/10.1179/nam.1998.46.3.189. 12