Concepts of “Time” and “Space” as a Representation of Human Existence in Kazakh Philosophy and Language

Acta Linguistica Lithuanica 2026, roč. 94, s. 1–22 Odkaz na obsah / Turinys nuoroda ISSN 2669–218X (online / elektronická verze) KONCEPTY „ČASU“ A „PROSTORU“ JAKO REPREZENTACE LIDSKÉ EXISTENCE V KAZAŠSKÉ FILOSOFII A JAZYCE Koncepty „času“ a „prostoru“ jako reprezentace lidské existence v kazašské filosofii a jazyce DINARA ABITAY Katedra cizí filologie a translatologie, Al-Farabiho Kazašská národní univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-1387-9793 Oblasti výzkumu: cizí filologie, translatologie. SAKEN NURKABEKULY Katedra filosofie, Al-Farabiho Kazašská národní univerzita E-mail: [email protected], [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0009-0008-6731-5468 Oblast výzkumu: filosofie. ASSEL KUKENOVA Katedra kazašské literatury a teorie literatury, Al-Farabiho Kazašská národní univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0009-0003-7346-4279 Oblasti výzkumu: kazašská literatura, literatura. GULNAR BEKKOZHANOVA Katedra cizí filologie a translatologie, Al-Farabiho Kazašská národní univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-6532-7405 Oblasti výzkumu: cizí filologie, translatologie. TURSYN GABITOV Katedra filosofie, Al-Farabiho Kazašská národní univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-1330-1799 Oblast výzkumu: filosofie. GAZIZA SHOYBEKOVA Katedra teorie a metod výuky kazašského jazyka, Kazašská národní ženská pedagogická univerzita E-mail: [email protected] Copyright © 2026 Dinara Abitay, Saken Nurkabekuly, Assel Kukenova, Gulnar Bekkozhanova, Tursyn Gabitov, Gaziza Shoybekova, Angelika Molnar. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je publikován s otevřeným přístupem a šířen podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která povoluje neomezené užívání, distribuci a reprodukci v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Išleido Lietuvių kalbos institutas. Šis straipsnis yra atviros prieigos, platinamas pagal „Creative Commons“ priskyrimo licencijos sąlygas, leidžiančias neribotai naudoti, platinti ir atkurti turinį bet kokioje laikmenoje, nurodant autorių ir šaltinį. Obdrženo: / Gauta: 2026–05–07. Přijato: / Priimta: 2026–06–12. 1 ORCID ID: https://orcid.org/0000-0001-9484-1318 Oblasti výzkumu: kazašský jazyk, vzdělávání. ANGELIKA MOLNAR Fakulta humanitních věd, Ústav slavistiky, Debrecínská univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-7896-1480 Oblasti výzkumu: humanitní vědy, slavistika. https://doi.org/10.35321/all94-01 ABSTRAKT Tento článek si klade za cíl zkoumat koncepty „času“ a „prostoru“ jako reprezentace lidské existence v kazašském myšlení a jazyce. Studie využívá jako hlavní empirickou metodu asociační experiment, doplněný statistickou a lingvistickou analýzou založenou na technikách konceptuální analýzy. Průzkumu se zúčastnilo 200 kazašsky mluvících účastníků ve věku od 20 do 70 let. Pomocí kódování byly identifikovány klíčové konceptuální kategorie, jako „čas jako emoce“, „čas jako hodnota“, „prostor jako vlast“ a „prostor jako svoboda“, a interpretovány ve světle kazašských filosofických tradic. Mezi věkovými skupinami byly pozorovány významné rozdíly: mladší účastníci upřednostňovali emocionální a abstraktní asociace, zatímco starší respondenti se opírali o metaforické a konkrétní reprezentace. Tyto rozdíly naznačují generační posun v kognitivním a emocionálním rámování filosofických kategorií, pravděpodobně utvářený sociálněhistorickou zkušeností, jazykovou socializací a vlivem technologických a kulturních změn. Studie ukazuje, že „čas“ a „prostor“ v kazašské kultuře nejsou neutrálními konstrukty, nýbrž hluboce symbolickými, eticky nabitými a emocionálně rezonujícími kategoriemi. Tato zjištění přispívají k širšímu porozumění tomu, jak jsou kulturně specifické obrazy světa zakódovány v jazyce, a nabízejí praktické implikace pro vzdělávání, mezikulturní komunikaci a kulturní politiku. KLÍČOVÁ SLOVA: asociační experiment, kultura a jazyk, kazašská kognice, lingvistický obraz světa, filosofické kategorie. ANOTACE Cílem tohoto článku je prozkoumat koncepty „času“ a „prostoru“ jako reprezentace lidské existence v kazašském myšlení a jazyce. Hlavní empirickou metodou použitou ve studii byl asociační experiment, doplněný statistickou a lingvistickou analýzou založenou na metodě analýzy konceptů. Bylo provedeno šetření mezi 200 kazašsky mluvícími jedinci ve věku od 20 do 70 let. Nejdůležitější konceptuální kategorie, jako „čas jako emoce“, „čas jako hodnota“, „prostor jako vlast“ a „prostor jako svoboda“, byly identifikovány pomocí kódování a interpretovány s ohledem na kazašské filosofické tradice. Byly zaznamenány významné rozdíly mezi věkovými skupinami: mladší účastníci průzkumu dávali přednost emocionálním a abstraktním asociacím, zatímco starší respondenti se ve svých odpovědích opírali o metaforické a konkrétní reprezentace. Tyto rozdíly ukazují generační proměnu v kognitivním a emocionálním rámci filosofických kategorií, kterou pravděpodobně utvářely sociálněhistorická zkušenost, jazyková socializace a vliv technologických a kulturních změn. Studie ukazuje, že „čas“ a „prostor“ v kazašské kultuře nejsou neutrální konstrukty, ale hluboce symbolické, eticky nabité a emocionálně rezonující kategorie. Tyto výsledky přispívají k širšímu chápání toho, jak jsou kulturně specifické obrazy světa zakódovány v jazyce, a mají význam pro vzdělávání, mezikulturní komunikaci a kulturní politiku. KLÍČOVÁ SLOVA: asociační experiment, kultura a jazyk, kazašská kognice, lingvistický obraz světa, filosofické kategorie. 1. ÚVOD Prostorově-časový vztah mezi člověkem a přírodou tvoří základ všech lidských interakcí s prostředím a hraje zásadní roli při utváření jejich obrazu světa. Ontologické začlenění člověka do objektivního světa je předpokladem utváření „prostoru“ a „času“ jako konceptuálních kategorií. Tyto myšlenky formulovali etnografové, antropologové, filosofové, psychologové a další vědci (Röck 2019). Filosofie „času“ a „prostoru“ představuje jednu z klíčových oblastí filosofického myšlení, která se zabývá základními aspekty existence a kognice. „Čas“ představuje základní ontologickou kategorii, významem srovnatelnou s „prostorem“, hmotou a pohybem. Výzkum charakterizuje vnímání času jako kulturně diskriminující rys (Tejada–Gallardo et al. 2021). Kulturní rozdíly se projevují v měření, členění a konceptualizaci „času“. Jako neodmyslitelná součást 2 lingvistického obsahu se „čas“ odráží na různých úrovních jazykové struktury: jako morfologická kategorie (čas), jako lexémy s časovým významem (lexikální úroveň) a jako syntaktické konstrukce s časovým označením (syntaktická úroveň). Studium prostorových konceptů ukazuje, že starověká chápání položila základ pozdějším interpretacím „prostoru“ jako kategorie v průběhu dějin (Massey 2020). Rané koncepce „prostoru“ měly převážně geometrickou či fyzickou povahu a nezohledňovaly společenské, komunikační, intelektuální a zejména kulturní dimenze. Bez zohlednění těchto aspektů však nelze stanovit kritéria kulturního „prostoru“ jako specifické formy charakterizované kontinuitou, homogenitou (nebo heterogenitou), strukturální organizací, ohraničeností, konečností či nekonečností a dalšími určujícími rysy. Digitální technologie překonfigurovaly společenské vnímání „času“ a „prostoru“, a vytvořily tak nové podmínky pro konstrukci identity (Giddens 2023). Virtuální prostředí umožnila simulaci pohybu napříč časoprostorovými doménami (Chen, Wang 2022); proto vyvstává otázka, zda lze tradiční konceptualizace udržet v digitálním prostředí. Tato studie se snaží prozkoumat tradiční kazašskou identitu prostřednictvím konceptuálních rámců „času“ a „prostoru“. Zaměření na kazašskou společnost je obzvláště relevantní, neboť prochází hlubokými proměnami způsobenými globalizací, technologickým pokrokem a zintenzivněnými migračními procesy. Tento vývoj zpochybňuje tradiční obrazy světa a vyžaduje rekonceptualizaci základních kategorií, jejichž prostřednictvím jednotlivci vnímají, prožívají a vyjadřují realitu (Reese et al. 2019). „Čas“ a „prostor“ nefungují pouze jako kognitivní univerzálie, ale jako kulturně a filosoficky zprostředkované modely porozumění lidské existenci. Z této perspektivy kazašské filosofické myšlení – zakořeněné v nomádských tradicích, které konceptualizují „čas“ a „prostor“ jako posvátné existenciální dimenze – vstupuje do dynamického dialogu se současnými globálními paradigmaty (Altayev, Imanbayeva 2021). Vzhledem k těmto proměnám je zásadní zkoumat, jak koncepty „času“ a „prostoru“ fungují jako kognitivní a jazykové reprezentace lidské existence, zejména v rámci kazašské kultury a v jejích interakcích s globálními trendy. Cílem tohoto článku je sledovat vývoj těchto kategorií ve filosofickém a lingvistickém myšlení, analyzovat jejich projevy v jazyce a zkoumat, jak reagují na výzvy moderního světa a jak je odrážejí. Tato studie je relevantní z několika hledisek. Asociační experiment zahrnoval 200 informantů ve srovnání s 50 v jediné předchozí studii (Beknazarova 2022); rozšíření vzorku umožnilo zachytit variabilitu, která dříve zůstávala nezaznamenána. Věková stratifikace, která nebyla zahrnuta ve studii Ainur Zhangalieva, Garifolla Yessim, Zugura Rakhmatullina (2024), je zde zavedena poprvé. Teorie konceptuální metafory byla testována především na indoevropském materiálu; její použitelnost pro data turkických jazyků dosud nebyla dostatečně prozkoumána. Předchozí studie se tomuto tématu dostatečně nevěnovaly, a zanechaly tak v literatuře mezeru, kterou se tento článek snaží zaplnit. 1.1. Přehled literatury Konceptualizace „času“ a „prostoru“ byla zkoumána v několika vědeckých oblastech, z nichž všechny jsou pro tuto studii relevantní. Kolektivní identita vzniká na průsečíku kontinuity a přerušení; časové sebeuvědomění a prostorová vazba společně utvářejí její formování. Právě tento průsečík představuje produktivní analytický výchozí bod (Clark 2019). Pokud jde o vztah mezi „prostorem“ a „identitou“, kontinuita je mezi složkami současné identity obzvláště důležitá. Vycházíme-li z předpokladu, že sebeuvědomění má časový význam, kontinuita identity představuje dynamické spojení mezi časovými a prostorovými vztahy. Individuální identita si zachovává kontinuitu, protože lidská paměť zahrnuje časové i prostorové 3 dimenze (Obradović, Bowe 2021). V kolektivní identitě utvářené individuálními identitami se tedy kontinuita týká toho, jak lze zachovat soudržnost kolektivní identity napříč „časem“ a „prostorem“. Ve vědeckém výzkumu se prostorové a časové koncepty často považují za nezávislé axiomy (Lakoff, Johnson 2020). Jejich neměřitelná povaha však znemožňuje přímé studium. Rostoucí rozšíření a přesnost měřicích přístrojů podstatně proměnily lidské vnímání „prostoru“ a „času“ (Buzsáki, Tingley 2018). Rostoucí vliv technologických inovací – od umělé inteligence po online komunikaci – dále proměnil vztah mezi jazykem a realitou. Technologický vývoj vyvolává zásadní otázky ohledně toho, jak jsou tradiční kategorie, jako „čas“ a „prostor“, konceptualizovány, uchovávány nebo restrukturovány v rámci jazykového a kulturního vědomí. Výzkum v různých oblastech zdůrazňuje úzké spojení mezi těmito abstraktními koncepty a jejich jazykovou reprezentací a naznačuje, že vzorce časového a prostorového diskurzu odrážejí hlubší kognitivní struktury myšlení a vnímání (Hanink, Koontz-Garboden 2025). Turkologický výzkum konceptuálních metafor zůstává fragmentární. V rámci kazašských lingvokulturních studií zaujímá koncept zher (země/území) ústřední místo v národním sebeuvědomění. V primárních pramenech v kazašském jazyce je tato ústřední role zcela zřejmá: koncept *tugan zher* („rodná země“) tvoří jádro národní konceptuální sféry a je verbalizován v hrdinských eposech a žánrech toponymického folkloru (Olzhabayev et al. 2022; Olzhabayev, Soylemez 2024). Analýza mytologické kognice obsažené v turkických toponymech odhaluje základní mechanismus, v němž hydronyma uchovávají archaické prostorové orientace spojené se sakralitou a vodní symbolikou (Sadirova et al. 2024). Chronotopické analýzy kazašské literární prózy ukazují, že časové a prostorové reprezentace nesou hodnotící rozměr (Zhiyenalina et al. 2024). Kanoničtí kazašští myslitelé konceptualizovali „čas“ a „prostor“ v etických kategoriích; v jejich interpretacích fungovalo svědomí jako časový regulátor paměti a morálního úsudku (Iskakova 2023; Ryskalıyev et al. 2023). Genealogický přístup k filosofické próze interpretuje existenciální kategorie – osud, nezvratnost a morální přechod – jako prvky kulturní symbolické struktury (Kossyn 2024). Etnografické důkazy dokládají cyklické vnímání „času“ utvářené sezónními migracemi a rituálními kalendáři (Dosmurzinov 2023; Zeinullin et al. 2026). Empirické ověřování prostřednictvím řízené elicitace však bylo omezeno na jedinou asociační studii zahrnující 50 mluvčích kazaštiny (Beknazarova 2022). Jazyk tedy představuje zásadní vnitřní faktor utvářející časovou orientaci kultury. Kromě tradičních přístupů založených na měření nabízí studium kulturních metafor účinnou metodologickou alternativu pro pochopení toho, jak různé kultury konceptualizují abstraktní pojmy (Jang et al. 2023). Kulturní metafory označují jevy nebo činnosti, s nimiž se většina příslušníků národní kultury kognitivně či emocionálně identifikuje (Kövecses 2021). Metaforické konstrukty odhalují, jak kultury vnímají různé společenské aspekty a konceptualizují abstraktní domény včetně „času“ a „prostoru“. V návaznosti na tento směr výzkumu zkoumali vědci „prostor“ jako metaforu časového vnímání (Gu et al. 2019) a chápali „čas“ jako prázdný prostor, jímž se jednotlivci pohybují mezi událostmi. Studie rovněž poukazují na kulturní variace v těchto prostorově-časových mapováních. Americká kognice konkrétně obvykle reprezentuje „čas“ horizontálně (od minulosti k budoucnosti) pohybem zleva doprava (Worrell, Andretta 2019). Naproti tomu čínské kulturní modely často používají vertikální orientaci s časovým postupem vzhůru (Fiddler 2024). Oba modely však vycházejí z písemných tradic usedlých kultur; cyklicko-lineární hybridita nomádského chronotopu v nich zůstává nezohledněna. Cílem této studie je tuto mezeru zaplnit. Výrazné rozdíly v časové konceptualizaci vedly ke zkoumání jejich základních determinant (Pitt, Casasanto 2020). Výzkum identifikoval více kulturních faktorů ovlivňujících časové vnímání, včetně hodnotových systémů, náboženských tradic, sociálních struktur a jazykových vzorců (Kapitánská 2024). 4 Kognitivní variaci podobně ovlivňují environmentální determinanty, jako jsou klimatické podmínky a socioekonomické okolnosti. Ve vztahu k turkicky mluvícím nomádským společnostem nebyly tyto determinanty systematicky zkoumány; zobecnitelnost dosud zkoumaných modelů proto zůstává omezená. Kulturně specifické metafory vysvětlují, proč různé kulturní skupiny vnímají „čas“ odlišně. Většina kultur například konceptualizuje minulost jako něco za sebou a budoucnost jako něco před sebou, což odpovídá pohybu těla vpřed (Michaels 2025). Pokud jde o metaforické reprezentace, kulturní rozdíly ve vnímání „času“ úzce souvisejí s tím, jak je „čas“ popisován. Anglicky mluvící lidé běžně měří trvání pomocí metafor lineární vzdálenosti („dlouhý čas“), přičemž „čas“ je konceptualizován jako prostorová cesta; ve španělštině se naproti tomu trvání obvykle kvantifikuje („mnoho času“), takže „čas“ je chápán jako substance (Alcaraz Carrión, Valenzuela 2021). V kazaštině se obě strategie sbíhají. Trvání je vyjadřováno jak prostřednictvím vzdálenosti („ұзақ уақыт“, dosl. „dlouhý čas“), tak kvantitativně („көп уақыт“, „mnoho času“); výše popsaný kontrast se tedy přímo protíná s materiálem zkoumaným v této studii. Pozorovaná divergence vyplývá z odlišných konceptuálních metafor utvářených jazykovými a kulturními vlivy. Empirické studie ukazují, že jednotlivci přesněji odhadují „čas“, pokud používají měřicí rámce odpovídající konstrukcím jejich rodného jazyka (Götzelmann 2021). Ke kulturním variacím v časovém vnímání přispívají i další jazykové rysy. Rozdíly v písmových systémech byly podrobně zkoumány jako možná vysvětlení mezikulturních variací v časové orientaci. Kazašský případ, který prošel řadou změn písma – od arabského písma přes latinku a cyrilici až znovu k latince –, nabízí netriviální test této hypotézy na turkickém materiálu. „Čas“ představuje zásadní aspekt lidské zkušenosti, zatímco kultura hraje klíčovou roli při utváření kognice, motivace, emocí a individuálního chování. Předchozí výzkum systematicky zkoumal vztah mezi kulturními hodnotami a variacemi v časové orientaci napříč kulturami (Alcaraz Carrión, Valenzuela 2022). Z různých kulturních dimenzí vědci zkoumali, jak kolektivismus/individualismus, regulační zaměření a přesvědčení o kontrole nad vlastním životem korelují s časovým vnímáním. Některé studie tvrdí, že individualismus a kolektivismus významně ovlivňují kulturní rozdíly v časové orientaci zaměřené na budoucnost, přítomnost a minulost (Chen et al. 2022). Individualistické kultury obvykle vykazují silnější orientaci na budoucnost, zatímco kolektivistické kultury zdůrazňují perspektivy zaměřené na přítomnost. Kolektivistické rámce tedy upřednostňují konkrétní, kontextově specifické události v bezprostředním okamžiku, zatímco individualistická paradigmata dávají přednost abstraktním událostem a univerzálním pravidlům použitelným napříč situacemi. Kromě kulturních hodnot představují mytologie a náboženské systémy další významný faktor vysvětlující mezikulturní variace v časovém vnímání (Callizo Romero 2023). Rostoucí množství důkazů ukazuje, že základní psychologické procesy často vykazují kulturní specifičnost, což naznačuje, že konceptualizace a vnímání „času“ by se měly mezi kulturami rovněž lišit (Khatin-Zadeh et al. 2023). Kulturní studie však do značné míry opomíjely časovou rozmanitost a její rozdílné dopady v kulturních kontextech. Navzdory pokroku v kulturním výzkumu zůstává zkoumání časových a prostorových dimenzí omezené a chybí systematická integrace teoretických a empirických poznatků. Nahromaděný soubor odborné literatury se vyznačuje třemi strukturálními omezeními. Zaprvé, teorie konceptuální metafory byla empiricky ověřována převážně na indoevropských jazycích: bibliometrická analýza 1 257 publikací (2002–2022) identifikovala výzkumné klastry soustředěné ve Španělsku, Spojených státech, Číně a Rusku (Zhao et al. 2023). Tato nerovnováha zpochybňuje použitelnost teorie pro turkicky mluvící populace. Společnosti Střední Asie s nomádským dědictvím jsou do mezikulturního srovnávacího výzkumu zahrnovány jen zřídka. Kromě toho byla samotná kategorie „nomáda“ kritizována pro svůj redukcionismus, neboť různé modely mobility redukuje na jedinou typologii (Conte 2025). Zadruhé, vliv bilingvismu na konceptualizaci základních kategorií v postsovětském 5 kontextu zůstává nedostatečně prozkoumán. Trojjazyčná politika Kazachstánu utváří časové a prostorové představy a vytváří konkurenční asociace s modernitou a dědictvím (Ahn, Smagulova 2022); dosud však žádná studie nezkoumala, zda změny vyvolané touto politikou transformují základní konceptuální metafory. Přehled stávající literatury odhaluje nápadný nedostatek výzkumu tohoto tématu. Zatímco mezinárodní studie zkoumaly, jak metafory utvářejí kulturní pojetí „času“ a „prostoru“, metaforické rámce kazašského jazyka nebyly systematicky zkoumány. Přetrvávají významné mezery v chápání toho, jak se tyto kategorie projevují v kazašském myšlení a jazyce, přičemž srovnávací kulturní analýzy jsou obzvláště vzácné. Současný výzkum má tendenci zacházet s „časem“ a „prostorem“ jako s oddělenými kognitivními kategoriemi a přehlíží jejich vzájemnou závislost při utváření národního vědomí. 1.2. Vymezení problému Cílem studie bylo analyzovat koncepty „času“ a „prostoru“ jako reprezentace lidské existence v rámci kazašského myšlení a jazyka. K dosažení stanoveného cíle byly formulovány následující výzkumné úkoly: 1) identifikovat dominantní konceptuální kategorie spojené s „časem“ a „prostorem“ u kazašských respondentů; 2) zkoumat, jak tyto kategorie prostřednictvím analýzy emocionálních, metaforických, abstraktních a konkrétních dimenzí v jazykových asociacích odrážejí kulturně zakotvené významy; 3) zkoumat generační rozdíly ve vnímání a konceptualizaci „času“ a „prostoru“; 4) interpretovat nejčastější a kulturně významné asociace v rámci kazašských filosofických a kulturních tradic. 2. METODY A MATERIÁLY 2.1. Teoretický rámec Tato studie vychází z interdisciplinárního teoretického rámce integrujícího kognitivní lingvistiku, filosofickou antropologii a kulturní sémiotiku. Základem tohoto rámce je předpoklad, že jazyk lidskou kognici a obraz světa nejen odráží, ale také utváří (Lakoff, Johnson 2020). Konceptualizace „času“ a „prostoru“ je zkoumána prizmatem teorie konceptuální metafory (Bundgaard 2019), podle níž jsou abstraktní koncepty strukturovány prostřednictvím kulturně zakořeněných metafor. Teorie konceptuální metafory představuje ústřední analytický rámec této studie. Její vysvětlující rozsah rozšiřují dvě komplementární teoretické perspektivy: teorie sociální identity objasňuje mezigenerační rozdíly v konceptualizaci prostřednictvím mechanismů skupinové příslušnosti a historické paměti, zatímco kulturní sémiotika zdůvodňuje využití asociačního experimentu jako metodologického nástroje pro zpřístupnění kulturně zakódovaných významů obsažených v jazyce. Tyto tři přístupy se sbíhají ve společném analytickém průsečíku: konceptuální metafory vznikají prostřednictvím procesů kulturní semiózy a jsou přenášeny mezi generacemi prostřednictvím kanálů sociální identifikace. Výzkum dále vychází z teorie sociální identity (Demirden 2021), zejména z jejího předpokladu, že vnímání časové a prostorové kontinuity přispívá k utváření kolektivní identity napříč generacemi. Teorie sociální identity zahrnuje několik dílčích teorií, včetně teorie kolektivní identity, která zkoumá utváření identity ve vztahu k sociálním hnutím. Klíčové práce v sociologii i psychologii zdůrazňují kolektivní identitu jako možný most mezi teorií identity a teorií sociální identity (Apofisis 2024). Teorie identity klasifikuje identity podél tří vzájemně se protínajících dimenzí: osobní, rolové a skupinové/sociální příslušnosti. Tento rámec dále zahrnuje principy 6 lingvisticko-kulturních studií, které uznávají, že kulturní kognice je zakódována v jazyce prostřednictvím asociačních vzorců (Lupyan, Lewis 2019). Tyto vzorce lze systematicky zkoumat pomocí asociačních experimentů. Asociační experiment v lingvistice slouží k dokumentaci reakcí motivovaných kulturně zakotvenými informacemi, které mezi účastníky cirkulují (Sternin 2020). Asociační metoda umožňuje přístup k vědomí respondentů prostřednictvím vyvolávání reakcí na předkládané podněty. Experimentální postup zahrnuje zaznamenávání verbálních reakcí na stimulační slova a následnou analýzu výsledků. Asociovaná slova získávají nové individualizované významy, které spojují kognitivní podstatu zkoumaného předmětu s obrazy, emocemi a představami přítomnými v myslích účastníků. Filosofický základ asociačního experimentu spočívá v předpokladu, že si jednotlivci vybavují mentální obrazy tím, že je navzájem propojují (Halbwachs 2020). Experiment proto může stanovit spojení mezi podnětem zavedeným experimentátorem a reakcí účastníka. Z psychologického hlediska verbální reakce na podněty souvisejí s hypotézou prediktivních vztahů mezi asociacemi (Miller 2006). Kognitivní schopnost použít jeden koncept jako výchozí bod pro navázání mentálních spojení s jiným ilustruje proces zpřístupňování konceptů prostřednictvím asociací (Broccias 2021). Experimentátor tak získává přístup ke konceptuálnímu obsahu, který je předmětem zkoumání, což umožňuje rekonstruovat jeho kognitivní strukturu. 2.2. Výzkumný design Studie využila smíšený metodologický přístup kombinující kvalitativní a kvantitativní techniky ke zkoumání a interpretaci konceptů „čas“ a „prostor“ v kazašském jazykovém vědomí. Výzkumná metodologie zahrnuje filosofické, kulturní a lingvistické nástroje, které umožňují komplexní analýzu toho, jak rodilí mluvčí tyto kategorie kognitivně a kulturně vnímají. Výzkum se soustředí na asociační experiment jako svou hlavní empirickou složku, doplněnou statistickou analýzou a lingvistickým zkoumáním s využitím metod konceptuální analýzy. Tento přístup kombinuje lingvistickou a kulturní sémantiku slov a umožňuje důkladnou a objektivní logickou analýzu konceptů přirozeného jazyka. Po statistickém zpracování byly nejčastější a kulturně významné kategorie vycházející z průzkumu analyzovány prizmatem kazašských filosofických a kulturních tradic. Koncepty identifikované během kódování byly interpretovány nikoli pouze jako lingvistická data, ale jako projevy základních světonázorů v rámci kvalitativně-filosofické syntézy. 2.3. Výzkumný vzorek Studie využila stratifikovaný účelový výběr, aby zajistila zastoupení různorodých kazašsky mluvících osob napříč klíčovými demografickými proměnnými relevantními pro výzkum. Cílový vzorek tvořilo 200 rodilých mluvčích kazaštiny ve věku od 20 do 70 let, zastupujících různé úrovně vzdělání (středoškolské, odborné a vysokoškolské). Zvolené věkové rozmezí účinně zachytilo věkově podmíněné rozdíly ve vnímání a konceptualizaci „času“ a „prostoru“, které vyplývají z různých historických, technologických a kulturních změn, jež zažily různé generace v Kazachstánu. Stratifikace vycházela ze dvou hlavních kritérií – věku a úrovně vzdělání – s cílem zahrnout perspektivy z různých sociokulturních prostředí a zároveň minimalizovat riziko demografického zkreslení. Nábor účastníků probíhal prostřednictvím několika kanálů, včetně přímého kontaktu ve vzdělávacích institucích a veřejných organizacích. Pozvánky byly distribuovány e-mailem a prostřednictvím zprostředkovatelů v zúčastněných institucích. Před účastí obdrželi všichni potenciální respondenti podrobné informace o cílech, formátu a opatřeních zajišťujících důvěrnost studie. 7 Do konečného vzorku byli zařazeni pouze ti, kteří poskytli informovaný souhlas. 2.4. Průzkum Hlavním nástrojem sběru dat byl strukturovaný asociační dotazník navržený k identifikaci spontánních i reflektivních jazykových asociací s koncepty „času“ a „prostoru“. Výzkumníci vytvořili dotazník ručně na základě metodologických přístupů z předchozích asociačních experimentů použitých v konceptuálních studiích ruského a kazašského jazyka (Kuzembayeva 2021). Výběr otázek vycházel z potřeby dokumentovat nejen jazykové asociace, ale také existenciální, emocionální a hodnotové aspekty, které ovlivňují vnímání těchto základních kategorií. Konečný dotazník obsahoval šest otevřených otázek pro každý koncept v kazaštině (Příloha). Zvolená struktura otázek umožnila víceúrovňovou analýzu zahrnující přímé jazykové asociace, metaforický a kulturní obsah i emocionální vnímání. Účastníci vyplnili dotazník buď osobně, nebo prostřednictvím Google Forms, podle dostupnosti a preferencí. 2.5. Statistické zpracování Data shromážděná prostřednictvím asociačního dotazníku prošla vícestupňovým analytickým procesem. Analýza kombinovala kódování a kvantitativní statistické zpracování, aby zajistila komplexní interpretaci jazykových a konceptuálních vzorců souvisejících s časovými a prostorovými kategoriemi. Po sběru dat byly písemné odpovědi přepsány, digitalizovány a kódovány pomocí softwaru SAS, zatímco odpovědi z Google Forms přepis nevyžadovaly. Každý účastník obdržel jedinečný digitální kód k zachování anonymity, přičemž odpovědi byly propojeny s demografickými proměnnými. Kódování prováděli dva nezávislí výzkumníci vyškolení v kognitivní lingvistice. Během pilotní fáze (n = 40 odpovědí) dosáhla shoda mezi kodéry 84% (Cohenovo κ = 0.79). Nesrovnalosti byly vyřešeny konsenzuální diskusí; ve sporných případech (12% odpovědí) byl konzultován třetí odborník. Konečná kódovací kniha obsahovala osm kategorií, z nichž každá byla doplněna operační definicí a ilustrativními příklady. Pomocí postupů otevřeného kódování byly vytvořeny širší sémantické a metaforické kategorie, včetně „času jako emoce“, „času jako hodnoty“, „prostoru jako vlasti“ a „prostoru jako svobody“. Software SAS převedl všechny zakódované prvky na číselné proměnné označující četnosti odpovědí, což umožnilo sestavit frekvenční tabulky znázorňující nejčastější časové a prostorové asociace. Deskriptivní statistika včetně průměrů a směrodatných odchylek shrnula rozložení typů odpovědí a četnost konceptuálních kategorií. Byly identifikovány možné věkové preference pro emocionální oproti metaforickým asociacím a pro abstraktní oproti konkrétním asociacím. K posouzení statistické významnosti rozdílů mezi skupinami účastníků využila studie inferenční metody. Studentův t-test byl použit k porovnání průměrných četností odpovědí mezi dvěma věkovými skupinami (mladšími oproti starším účastníkům). Úroveň vzdělání byla z inferenční analýzy vyloučena ze dvou důvodů. Zaprvé nerovnoměrné rozložení mezi kategoriemi (vysokoškolské vzdělání – 68%; středoškolské – 18%; odborné – 14%) znemožňovalo statisticky robustní srovnání. Zadruhé představovalo vykazování výsledků rozčleněných podle dosaženého vzdělání riziko stigmatizace konkrétních podskupin. Proměnná proto zůstala pouze v rámci deskriptivní statistiky za účelem charakterizace vzorku. K vyhodnocení vnitřní konzistence identifikovaných konceptuálních kategorií byl vypočten Cronbachův koeficient alfa. Toto měření reliability ověřilo, zda prvky seskupené do stejné tematické kategorie vykazují dostatečnou korelaci a sémantickou koherenci. 8 2.6. Omezení výzkumu Je třeba uznat několik metodologických omezení. Zaprvé, ačkoli strategie výběru usilovala o zastoupení různých demografických segmentů, nemuselo být dosaženo úplné reprezentativnosti všech regionálních a dialektálních variant. Zadruhé asociační metoda zachycuje verbální odpovědi, ale nemusí plně odhalit nevědomé nebo tělesně zakotvené konceptuální struktury. Zatřetí mohly technologické faktory, například obeznámenost účastníků s digitálními průzkumy, ovlivnit úplnost dat, zejména u starších respondentů. Čtvrté omezení se týká skutečnosti, že studie nezohlednila znalost ruského jazyka ani vliv bilingvismu na procesy konceptualizace. Páté omezení souvisí s reliabilitou mezi kodéry: navzdory přijatelné prahové hodnotě shody (κ = 0.79) ovlivnila interpretační variabilita 21% kódovaných případů. 2.7. Etické aspekty Studie dodržuje etické standardy sociolingvistického a psychologického výzkumu. Účastníci podepsali formuláře informovaného souhlasu zajišťující dobrovolnou účast, důvěrnost a právo kdykoli odstoupit. Veškerá data zůstávají uložena v zabezpečených, šifrovaných databázích, k nimž mají přístup pouze členové výzkumného týmu. 3. VÝSLEDKY 3.1. Asociace související s „časem“ a „prostorem“ 1. Spontánní asociace Když byli účastníci požádáni, aby uvedli spontánní asociace se slovy „čas“ a „prostor“, jejich odpovědi odhalily výrazné kulturní kognitivní vzorce zakořeněné v kazašském světonázoru. „Čas“ je převážně spojován se životem, osudem a existenciálními cykly. Mezi nejčastější odpovědi pro „čas“ patřily „hodiny“ (43%), „rychlost“ (35%), „změna“ (32%), „život“ (28%) a „stáří“ (24%), což ukazuje na vnímání „času“ jako měřitelné, prchavé a život určující síly. Tyto asociace odrážejí rostoucí vědomí „času“ jako strukturovaného a omezeného zdroje, pravděpodobně ovlivněné moderními návyky a technologiemi. Zároveň si koncept zachovává existenciální konotace související se stárnutím a životními cykly. Asociace jako „život“ a „stáří“ současně odrážejí tradiční kazašské chápání „času“ jako hodnotově zatíženého morálního kontinua, v němž časový postup znamená moudrost, generační paměť a společenské dědictví. Asociace respondentů se slovem „prostor“ vykazovaly širší a kulturně zakotvené vnímání, přičemž „step“ (51%) se ukázala jako dominantní obraz, následovaná „svobodou“ (40%), „vzdáleností“ (33%), „nebem“ (27%) a „domovem/zemí“ (25%). Takové odpovědi ilustrují prostorové vědomí formované rozsáhlou geografií Kazachstánu, kočovným dědictvím a hlubokým emocionálním vztahem k zemi a otevřenosti. „Prostor“ tak přesahuje fyzické rozměry a symbolizuje identitu, autonomii a sounáležitost. 2. Asociace prvního slova Účastníci byli požádáni, aby v reakci na slova „čas“ a „prostor“ vyslovili první slovo, které jim přišlo na mysl. Jejich asociace potvrdily kulturní zakotvenost a metaforickou bohatost těchto konceptů v kazašském vědomí. Pokud jde o „čas“, mezi dominantní odpovědi patřily „hodiny“, „okamžik“, „budoucnost“, „smrt“ a „ráno“, což ukazuje, že „čas“ je obvykle konceptualizován prostřednictvím představ pohybu, postupu a proměny. Prostorové podněty vyvolaly nejčastěji odpovědi „step“, „nebe“, „svoboda“, „cesta“ a „vzdálenost“, což zdůrazňuje zkušenostní a geografické orientace vůči bezbřehosti, otevřenosti a pohybu. Takové vzorce naznačují převahu tělesně zakotvených metafor v kazašské kognici. „Prostor“ si zachovává spíše konkrétní než abstraktní vlastnosti a je hluboce spojen s přírodním prostředím a kočovným dědictvím. Časové a 9 prostorové vnímání proto přesahuje pouhé souřadnice a funguje jako dynamická síla utvářející lidskou existenci. 3. Reflektivní asociace Když měli účastníci „čas“ k rozjímání, vytvořili hlubší a abstraktnější asociace s „časem“ a „prostorem“. Časové reflexe zahrnovaly „paměť“ (29%), „trpělivost“ (24%), „osud“ (21%), „cyklus“ (17%) a „nevratnost“ (15%), což ilustruje posun od konkrétních vnějších ukazatelů k osobnímu konceptuálnímu porozumění. Odpovědi na otázky týkající se „prostoru“ rovněž přesáhly fyzické rozměry a zdůrazňovaly „zakotvenost“ (26%), „sounáležitost“ (22%), „ticho“ (18%), „kočovnictví“ (15%) a „prázdnotu“ (12%). Tyto vzorce odhalují dvojí povahu „prostoru“ v kazašském vnímání – funguje zároveň jako základní zdroj identity a jako rozlehlé, často meditativní či osamělé prostředí. Výskyt „kočovnictví“ přímo propojuje prostorovou kognici s kulturním dědictvím, zatímco „prázdnota“ a „ticho“ naznačují filosofické interpretace prázdna či duchovní introspekce. 4. Asociační pocity a emoce Účastníci vyjádřili rozmanité emocionální reakce na časové a prostorové koncepty a odhalili afektivní dimenze, jejichž prostřednictvím jsou tyto kategorie v kazašské kultuře vnímány a internalizovány. Pokud jde o „čas“, „úzkost“ se ukázala jako převládající asociace (30%), zejména mezi mladšími respondenty, kteří spojovali „čas“ s tlakem, termíny a nejistotou budoucnosti. Mezi další převládající emocionální reakce patřily „nostalgie“ (26%), „vděk“ (18%), „smutek“ (17%) a „naděje“ (15%). Tyto vzorce zdůrazňují ambivalentní časové vnímání, v němž „čas“ současně funguje jako zdroj ztráty a lítosti nad minulostí a zároveň symbolizuje potenciál růstu a příležitostí. Prostorové asociace vyvolávaly převážně pozitivní emoce, přičemž nejčastější byly „svoboda“ (38%) a „mír“ (32%). Výrazně se však objevovaly také „osamělost“ (21%), „hrdost“ (20%) a „touha“ (19%). Souhrnně tato zjištění potvrzují, že zatímco časová reflexe má tendenci vyvolávat introspektivnější a často napjaté emocionální stavy, prostorové vnímání nese konotace rozpínavosti a zahrnuje prvky samoty, kulturního sepětí a duchovního spojení. 5. Přísloví, rčení a poezie Odkazy na přísloví, rčení a básnické výrazy odhalily hluboké začlenění časových a prostorových konceptů do morálního, etického a duchovního vědomí. Pokud jde o vnímání „času“, 41% respondentů uvedlo přísloví yaqym – emshi (transliterované jako uaqyt – emshi, ve významu „čas léčí“). Další časové výrazy byly zmiňovány méně často. Yaqym mac ekew masty da tozdyraĭdy („čas obrousí i kámen“) uvedlo 30% respondentů; keshegi künnen alyс zhoq, ertengi künnen zhaqyn zhoq („nic není dál než včerejšek, nic není blíž než zítřek“) 21%; a zhasy bir qurdas emes, zamany bir qurdas („lidé nejsou spojeni věkem, ale dobou, kterou společně prožili“) 18%. Klesající pořadí je výmluvné: aforismus o tom, že čas obrušuje kámen, je uchováván pevněji než ostatní. Odkazy na „prostor“ vykazovaly mimořádně silné spojení s identitou a dědictvím předků. Výraz Zher-ana (Zher-ana, „Matka Země“) uvedlo 35% účastníků. Respondenti také často citovali přísloví, jako například zheri baidyn eli bai (zheri baidyn eli bai, „kdo je bohatý zemí, má bohatou zemi“) (31%) a keñ dala – keñ peyil (ken dala – ken peyil, „štědrá step plodí štědré duše“) (29%). 6. Vnímaný význam „času“ a „prostoru“ Účastníci byli požádáni, aby popsali role „času“ a „prostoru“ ve svém osobním životě. Jejich odpovědi odhalily odlišné, avšak vzájemně se doplňující dopady na osobní a kolektivní zkušenost. Většina (43%) vnímala „čas“ především jako zdroj, který se nesmí promarnit, což zdůrazňuje pragmatickou orientaci na produktivitu a osobní odpovědnost. Dalších 26% vymezilo „čas“ jako učitele i zkoušku a zdůraznilo jeho vliv na morální rozvoj, životní lekce a odolnost. Mezitím 21% spojovalo „čas“ s lítostí či 10 rozjímáním, čímž podtrhlo jeho emocionální váhu a spojení s minulými rozhodnutími. Naproti tomu prostorové interpretace byly vnímány jako více existenciální a afektivní. Pro 35% respondentů byl „prostor“ základním prvkem identity spojeným s kulturními kořeny a pocitem sounáležitosti. Dalších 30% vnímalo „prostor“ jako symbolizující vnitřní mír a autonomii, což naznačuje psychologické a duchovní spojení s přírodním prostředím. Pozoruhodné je, že 25% popsalo „prostor“ jako duchovní koncept spojený s předky a přírodou. Jejich perspektivy naznačují přetrvávající spojení mezi zemí, pamětí a dědictvím v kazašském vědomí. Pozorované vzorce odpovědí ukazují, že časové vnímání zůstává zakotveno v praktických a morálních rámcích, zatímco prostorové koncepty slouží jako základní síly, které posilují identitu, kontinuitu a emocionální rovnováhu. 3.2. Sémantické a metaforické kategorie založené na kódování Kódování odpovědí odhalilo kulturně zakotvené koncepty, které ukazují, jak kazašští mluvčí konceptualizují „čas“ a „prostor“ v individuálním i kolektivním vědomí. U konceptu „času“ se vynořily čtyři dominantní kategorie: „čas jako emoce“, zahrnující asociace jako úzkost, nostalgie a naděje; „čas jako hodnota“, zdůrazňující jeho úlohu omezeného zdroje či morální zkoušky; „čas jako pohyb“, odrážející se v metaforách rychlosti, toku a směrovosti; a „čas jako cyklus“, vyvolávající asociace s přírodními rytmy, stárnutím a opakováním (Tabulka 1). Tyto shluky naznačují, že „čas“ nepředstavuje pouze trvání, ale také psychologické a filosofické zkušenosti utvářené osobní pamětí, tempem společnosti a generační moudrostí. Tabulka 1. Tematické kódování asociací (zpracovali autoři) Koncept Tematická kategorie Příklady odpovědí Četnost „Čas“ „Čas jako emoce“ Úzkost, nostalgie, naděje, smutek 148 „Čas jako hodnota“ Zdroj, zkouška, odpovědnost, lítost 132 „Čas jako pohyb“ Rychlost, tok, směr, okamžik 112 „Čas jako cyklus“ Roční období, opakování, stárnutí, návrat 51 „Prostor“ „Prostor jako vlast“ Země, předci, domov, zakořeněnost 161 „Prostor jako svoboda“ Otevřenost, nezávislost, step, pohyb 120 „Prostor jako prázdnota/ticho“ Prázdnota, ticho, duchovní odpoutání 66 „Prostor jako identita“ Sounáležitost, hrdost, původ, vazba k místu 85 U konceptu „prostoru“ se vynořily následující kategorie: „prostor jako vlast“, zahrnující odpovědi zaměřené na rodovou půdu a kořeny; „prostor jako svoboda“, zdůrazňující pohyb, otevřenost a osobní autonomii; „prostor jako prázdnota či ticho“, označující meditativní, existenciální nebo duchovní dimenze; a „prostor jako identita“, v němž se země a krajina stávají neoddělitelnými od osobního a kolektivního dědictví. Začlenění přísloví přidalo další sémantickou hloubku. Ustálená spojení ukazují, jak jazykové formy kódují kolektivní etické rámce a tradiční filosofické reflexe. Deskriptivní statistická analýza identifikovala odlišné vzorce v konceptualizaci „času“ a „prostoru“ napříč věkovými skupinami. Konkrétně mladší respondenti (20–39 let) 11 vykazovali silnější preference pro emocionální (M = 4.61, SD = 2.32) a abstraktní asociace (M = 2.95, SD = 1.94). Výsledky naznačují, že mladší jednotlivci mají větší sklon internalizovat tyto koncepty prostřednictvím osobní zkušenosti, subjektivních pocitů a psychologického vytváření významu (Tabulka 2). Tabulka 2. Průměry a směrodatné odchylky pro jednotlivé typy konceptuálních asociací (zpracovali autoři) Kategorie | Mladší respondenti, průměr | Mladší respondenti, SD | Starší respondenti, průměr | Starší respondenti, SD Emoční | 4.61 | 2.32 | 2.65 | 1.70 Abstraktní | 2.95 | 1.94 | 3.18 | 1.74 Metaforické | 2.90 | 1.58 | 3.75 | 1.75 Konkrétní | 2.58 | 1.56 | 3.99 | 1.96 Starší účastníci (40–70 let) vykazovali silnější preference pro metaforické asociace (M = 3.75, SD = 1.75) a konkrétní asociace (M = 3.99, SD = 1.96). Jejich odpovědi ilustrují tradiční konceptuální rámce, v nichž jsou časové a prostorové koncepty strukturovány stabilními kulturními symboly a fyzickými obrazy. Pozorované odlišnosti zdůrazňují možné generační posuny v kognitivním a emocionálním zpracování filosofických kategorií, pravděpodobně formované sociohistorickými zkušenostmi, jazykovou socializací a vystavením technologickým a kulturním proměnám. Statistická analýza odhalila výrazné generační rozdíly v četnostech konceptuálních asociací. Nezávislé t-testy porovnávaly průměrná skóre mladších a starších účastníků pro každou kategorii. Výsledky ukazují významné rozdíly v emocionálních asociacích (t = 6.815, p < 0.001), což potvrzuje převahu emocionálního rámování u mladších respondentů. Cohenův koeficient d pro emocionální asociace činil 0.97, což je statisticky klasifikováno jako velký efekt. U metaforických asociací bylo d = 0.51 (střední efekt), zatímco u konkrétních asociací d = 0.80 (velký efekt). Praktický význam těchto rozdílů dále dokládají distribuční vzorce: nejméně jednu emocionální asociaci vytvořilo 78% mladších respondentů oproti 41% starších respondentů. Naopak metaforické (t = −3.605, p < 0.001) a konkrétní asociace (t = −5.629, p < 0.001) se vyskytovaly významně častěji u starších účastníků. Abstraktní asociace nevykázaly statisticky významný rozdíl mezi skupinami (t = −0.883, p = 0.379), což naznačuje srovnatelné rozložení napříč věkovými kohortami. Zjištění ukazují, že generační kognitivní rozdíly se projevují především v emocionální expresivitě a v opírání se buď o metaforické, nebo o konkrétní reprezentace. Byla provedena analýza reliability s cílem posoudit vnitřní konzistenci napříč čtyřmi konceptuálními kategoriemi (emocionální, abstraktní, metaforická a konkrétní). Cronbachův koeficient alfa (α = 0.82) potvrdil vysokou reliabilitu a vnitřní konzistenci a podpořil chápání těchto kategorií jako složek jednotné škály. 12 3.3. Interpretace výsledků z kazašských filosofických a kulturních perspektiv Analýza spontánních a reflektivních asociací odhalila čtyři dominantní kategorie, jejichž prostřednictvím se „čas“ konceptualizuje v kazašském jazykovém vědomí: emoce, hodnota, pohyb a cyklus (Obrázek 1). Obrázek 1. Základní složky konceptu „času“ (zpracovali autoři) Slova jako „úzkost“, „naděje“ a „paměť“ představují emocionálně nabité vnímání „času“. „Čas“ proto nefunguje pouze jako neutrální trvání, ale jako afektivně prožívaný jev spojený s nejistotou, aspirací a introspekcí. Kategorie „čas jako hodnota“ se vyznačuje častými asociacemi se „zdrojem“ a „zkouškou“. Toto pozorování zdůrazňuje morální perspektivy, jejichž prostřednictvím je „čas“ hodnocen v kazašském diskurzu, zejména s ohledem na kolektivní historické zkušenosti a důraz na odpovědnost. Metafory pohybu („tok“ a „rychlost“) posilují tělesně zakotvené a směrové vnímání času v souladu s teorií konceptuální metafory. Cyklické asociace („roční období“, „opakování“) vycházejí z tradičního kočovnického chápání přírodních rytmů. Koncept „prostoru“ se ukazuje jako zásadně provázaný s kulturní identitou a vykazuje silnější vazby k fyzickému a emocionálnímu zakořenění než časové percepce. Časté asociace s vlastí a kontinuitou předků zdůrazňují hluboký význam půdy a geografie v kazašském světonázoru. Kategorie „prostor jako svoboda“ (např. „step“, „otevřenost“) odráží nomádský étos, zatímco „prostor jako ticho nebo prázdnota“ implikuje metafyzické interpretace „prostoru“ jako meditativních vnitřních stavů. Tyto vzorce naznačují, že v kazašské kultuře „prostor“ přesahuje vnější fyzičnost a stává se internalizovanou součástí vlastního bytí, čímž vytváří most mezi kolektivní pamětí a přírodou (obrázek 2). 13 Obrázek 2. Základní složky „prostoru“ jako konceptu (zpracovali autoři) Konceptuální analýza ukazuje, jak kazašští mluvčí interpretují „čas“ a „prostor“ nikoli pouze jako lingvistické jevy, ale jako projevy světonázoru utvářeného historickou zkušeností, islámskými vlivy, nomádskými tradicemi a současnými proměnami. 4. DISKUZE Zkoumáním vztahu mezi jazykem a světonázorem tato studie ukazuje, jak i univerzální kategorie – například „čas“ a „prostor“ – získávají kulturně a generačně specifické konceptualizace. Tím přispívá k širšímu souboru lidského poznání. Podobná studie zkoumala filozofické interpretace „času“ a „prostoru“ v kazašské filozofii (Zhangalieva et al. 2024). Výsledky doplňují současný Research a ilustrují, jak jsou kazašské časové a prostorové koncepty obohaceny jedinečnými symboly, metaforami a tradicemi spjatými s přírodními a historickými kontexty národa. Tento rámec staví kazašská chápání „času“ a „prostoru“ mezi cenné prvky kulturního dědictví. Zjištění této studie jsou s těmito pozorováními v souladu a zdůrazňují, že kazašští mluvčí konceptualizují „čas“ a „prostor“ vysoce symbolickým a kulturně zakotveným způsobem. Analýza A. Zhangalieva et al. (2024) je čistě teoretická a filozofická; naproti tomu tato studie nabízí empirické ověření prostřednictvím asociačního experimentu spojeného s mezigenerační dimenzí. Předchozí studie však také analyzovala vliv islámu – aspekt, jemuž se tento článek nevěnuje. Islám významně formoval kazašskou filozofii „času“ a „prostoru“ a začlenil náboženské praktiky a rituály do vnímání „času“ a „prostoru“. Srovnání s dalšími turkickými kulturami odhaluje jak společné rysy, tak vzorce specifické pro kazašský kontext. Oslava Nauryzu v kazašských a nogajských komunitách je badateli interpretována jako 14 kulturní technologie kolektivní obnovy v rámci „cyklického času“ (Zeinullin et al. 2026). Toponymické studie v západním Kazachstánu ukazují, že geografické názvy nesou posvátné významy akumulované po tisíciletí (Khabizhanova, Mensitova 2025). Etnografické analýzy zdokumentovaly hybridní časový režim, v němž genealogická tradice (šejžire) a kosmologické modely fungují paralelně (Dosmurzинов 2023). Západní horizontální modely a čínské vertikální orientace kontrastují s kazašským vnímáním času, které se vyznačuje cyklicko-lineární hybriditou: sezónní opakování koexistuje s představami nevratnosti a morálního pokroku (Worrell Andretta 2019; Fiddler 2024). Další studie zkoumala koncept „času“ jako komplexního lingvistického jevu (Beknazarova 2022). Výsledky průzkumu podporují tento Research a potvrzují, že konceptuální metafora a její význam v kazaštině hluboce zakořenily v současné společnosti. Vzorek u Ulzhan Beknazarova (ibid.) byl omezen na 50 informantů. Díky 200 účastníkům a věkové stratifikaci se stává patrnou mezigenerační variabilita; dříve nebyla zaznamenána. Asociace uváděné respondenty v této studii zdůrazňují převahu ztělesněných metafor v kazašské kognici. „Prostor“ není abstraktní, nýbrž živý a úzce spjatý s přírodním prostředím a nomádskými tradicemi. „Čas“ a „prostor“ jsou navíc vnímány nikoli pouze jako souřadnice, ale jako dynamické síly utvářející lidskou existenci. Stávající literatura dále ukazuje, že koncept „času“ se vyjadřuje prostřednictvím rozmanitých jazykových prostředků, včetně lexikálních jednotek v jejich doslovném významu, metaforických označení, přirovnání, epitet, rétorických figur, obrazných asociací a symbolického rámování (Kogay 2018). Tato studie odhaluje jedinečné aspekty kazašského světonázoru, jimž byla v předchozím komparativním Research věnována nedostatečná pozornost. Identifikace „prostoru“ jako vlasti a „prostoru“ jako identity mezi dominantními kategoriemi odráží světonázor formovaný nomádskou historií, v němž geografický „prostor“ není statický, nýbrž dynamický, relační a emocionálně významný. Obdobně metaforické asociace „času“ s trpělivostí, osudem a nevratností zdůrazňují jeho lineární postup spolu s jeho etickými a existenciálními dimenzemi. Tyto kulturní metafory se důrazem a strukturou liší od západních paradigmat. Kazašské lingvistické a filozofické myšlení odolává komercializaci tím, že „čas“ rámuje jako morální zkušenost a „prostor“ jako posvátnou kontinuitu (Sadirova et al. 2023). Taková zjištění naznačují, že jako kontextové faktory podporující metaforickou konceptualizaci fungují nejen diskurz v tradičním kontextovém smyslu, ale také fyzické, sociální, kulturní, konceptuální, kognitivní a ztělesněné zkušenosti. Na základě víceúrovňové teorie metafory badatelé navrhli, že kontext ovlivňuje metaforickou konceptualizaci okamžitě na úrovni mentálních „prostorů“, přičemž současně působí dlouhodobě na úrovni domény a rámce (Filipović, Ibarretxe-Antuñano 2019). Jiná studie potvrdila, že prostorový kontext hraje významnou roli při vytváření sociálních vazeb prostřednictvím tří mechanismů: prostorové blízkosti, prostorové kompozice a prostorové konfigurace (Small, Adler 2019). Komparativní studie dalších turkických a postsovětských kultur potvrzují určité sdílené hodnoty, zejména význam půdy a vazeb k předkům (Kuzembayeva 2023). Například výsledky psycholingvistické studie popisují, jak ruští a indičtí účastníci konceptualizují obraz Kazachů (Kuzembayeva 2021). Výsledky odhalují převážně pozitivní vnímání Kazachů u ruských i indických respondentů. Účastníci obou skupin rozpoznávají turkický původ Kazachů, spojují je s Kazachstánem a charakterizují je jako uctivé vůči starším a vlastenecké. V tomto kontextu si zaslouží pozornost zjištění této studie týkající se kazašského vnímání „prostoru“. Tento koncept často vyvolával asociace s fyzickým a emocionálním zakořeněním, vlastí a kontinuitou předků, což zdůrazňuje význam půdy a geografie v kazašském světonázoru. V prostorových konceptualizacích se objevilo vnitřní napětí. „Svoboda“ a „zakořenění“ zaujímají protikladné póly: první zdůrazňuje pohyblivost a otevřenost, zatímco druhé staví do popředí připoutanost a stabilitu. Toto napětí pravděpodobně odráží historický 15 přechod od nomádského způsobu života k usedlému životu i ambivalenci současného okamžiku, v němž globální mobilita koexistuje s místní identifikací. Emocionální údaje odhalují paralelní napětí: „svoboda“ (38%) a „osamělost“ (21%) poukazují na ambivalentní vnímání otevřenosti – někteří ji prožívají jako osvobození, jiní jako izolaci. Teorie sociální identity poskytuje produktivní interpretační perspektivu pro vysvětlení mezigeneračních rozdílů tím, že je chápe jako proměny mechanismů skupinové identifikace (Demirden 2021). Metaforické struktury starších respondentů, socializovaných během sovětského a raného postsovětského období, čerpají z kolektivistického diskurzu a tradičních kulturních referentů. Naproti tomu globalizace a digitální komunikace – podmínky, v nichž se formovali mladší respondenti – podpořily internalizaci časových a prostorových kategorií založených na individuální emocionální zkušenosti. Etnolingvistická identita studentské mládeže v Kazachstánu závisí na vyučovacím jazyce, jehož volba restrukturuje modely identifikace napříč věkovými kohortami (Zharkynbekova et al. 2025). Jazykové postoje mládeže se rovněž regionálně liší: vícevrstevná historie jazykové politiky působí na jazykové vědomí v různých územních kontextech nerovnoměrně (Khamit et al. 2025). Pozorovaný posun odpovídá širšímu přechodu od kolektivismu k individualismu (Chen et al. 2022); přetrvávání asociací s vlastí a předky však svědčí o trvalosti struktur kolektivní identity. Shromážděná data dokládají tezi o hybridizaci konceptuální metafory pod vlivem globalizace. Převaha asociace „hodiny“ (43%) v časových odpovědích – atypická pro tradiční nomádskou orientaci – naznačuje pronikání instrumentálního vnímání „času“. V rámci tohoto modelu je časová zkušenost kvantitativně měřena a segmentována prostřednictvím mechanických a digitálních zařízení. Současně přetrvávají existenciální asociace („život“, „osud“, „stáří“), což signalizuje odolnost kulturního podloží vůči úplnému vytěsnění. Mechanismus hybridizace si zaslouží samostatné zkoumání: zůstává nejasné, zda se nové metafory vrství na tradiční struktury a vytvářejí kompozitní temporalitu, nebo zda postupně nahrazují zděděná konceptuální mapování. Vyřešení této otázky je zásadní pro předvídání trajektorie kognitivních změn u kazašsky mluvících populací vystavených sílícímu působení digitálních technologií. 5. ZÁVĚRY Analýza asociačních odpovědí odhalila dominantní konceptuální kategorie související s „časem“ a „prostorem“ v rámci kazašského světonázoru. U „času“ zahrnovaly klíčové kategorie emoce (např. úzkost, nostalgie), hodnoty (např. „čas jako zdroj“), pohyb a cyklickou strukturu. „Prostor“ byl nejčastěji spojován s vlastí, svobodou, tichem a identitou. Lingvistické kódování odpovědí účastníků ukázalo, že „čas“ je vnímán jako emocionálně nabitý a morálně významný jev, zatímco „prostor“ funguje jako základ existenciálního a kulturního sebevymezení. Mezi oběma věkovými skupinami se v konceptualizaci těchto kategorií objevily zřetelné rozdíly. Mladší účastníci (ve věku 20–39 let) výrazně upřednostňovali emocionální a abstraktní asociace a prokazovali introspektivnější a psychologičtější vnímání „času“ a „prostoru“. Naproti tomu starší účastníci (ve věku 40–70 let) dávali přednost metaforickým a konkrétním asociacím odrážejícím tradiční světonázory. Tyto rozdíly byly statisticky významné a poukazují na proměny kulturní kognice pod vlivem modernity. Teoretický přínos studie lze formulovat následovně: v kulturách s nomádským dědictvím hrají prostorové metafory strukturálně formativní roli při konstrukci identity a z hlediska emocionální působivosti překonávají časové kategorie. Toto zjištění rozšiřuje teorii konceptuální metafory, která byla dosud převážně ověřována na datech ze usedlých kultur. 16 Navržené čtyřsložkové modely – pro „čas“ (emoce, hodnota, pohyb, cyklus) a pro „prostor“ (vlast, svoboda, ticho, identita) – mohou sloužit jako komparativní rámec pro mezikulturní výzkumy zahrnující turkické, středoasijské a postsovětské jazykové komunity. Zkoumání filozofických interpretací „času“ a „prostoru“ v kazašském myšlení poskytuje hlubší vhled do jedinečných aspektů kultury a historie tohoto národa. Tradiční pojetí „času“ a „prostoru“, obohacená symbolickými významy a náboženskými rituály, představují základní prvek kulturního dědictví Kazachstánu. Aby bylo možné zachovat tradiční hodnoty a současně kriticky pracovat s nově vznikajícími konceptualizacemi „času“ a „prostoru“, je nezbytný nepřetržitý dialog s posuny vyvolanými globalizací, nastíněnými v úvodu. Perspektivní směry dalšího výzkumu zahrnují: komparativní analýzu konceptualizace „času“ a „prostoru“ napříč turkickými jazyky (kazaština, kyrgyzština, uzbečtina, turečtina) s cílem odlišit panturkické jádro od kulturně specifických vzorců; longitudinální sledování dynamiky konceptuálních metafor u stejné kohorty respondentů; a zkoumání vlivu kazašsko-ruského bilingvismu na strukturu konceptualizace s přihlédnutím k procesům metaforického přenosu a vrstvení. Experimentální zkoumání ztělesněných metafor pomocí metod kognitivní psychologie – jako jsou priming a sledování pohybu očí – by navíc umožnilo ověřit fungování identifikovaných asociací na úrovni implicitního zpracování informací. Praktická hodnota Zjištění této studie mají praktickou hodnotu pro tvorbu kulturně citlivých vzdělávacích materiálů ve výuce jazyků, filozofie a utváření občanské identity, zejména v sekundárním a terciárním vzdělávání v Kazachstánu. Uvědomění si generačních rozdílů v konceptualizaci „času“ a „prostoru“ umožňuje pedagogům přizpůsobit obsah kurikula i vyučovací metody světonázorům studentů. Poznatky o metaforických a symbolických strukturách vlastních kazaštině jsou navíc cenné pro překladatele, lingvisty a odborníky na mezikulturní komunikaci. Takové porozumění je zvláště důležité v kontextech vyžadujících zachování kulturně významných asociací. Studie identifikovala řadu napětí, která si zaslouží cílené zkoumání. Cyklické a lineární vnímání „času“ koexistují v rámci téže skupiny respondentů: asociace s ročními obdobími a opakováním se objevují vedle asociací nevratnosti a osudu. Napětí mezi „prostorem jako svobodou“ a „prostorem jako zakořeněním“ odráží protikladné orientace a může naznačovat historický přechod od nomádského k usedlému způsobu života. V časových datech mladších respondentů se objevuje další nesoulad: instrumentální asociace („hodiny“) a existenciální asociace („život“, „osud“) se vyskytují v odpovědích téže kohorty současně. Tato divergence poukazuje na rozpojení mezi funkčními rámci řízení času a filozoficky zabarveným časovým vědomím. REFERENCES Ahn Elise S., Smagulova Juldyz 2022: English Language Choices in Kazakhstan and Kyrgyzstan. – World Englishes 41(1), 9–23. DOI: https://doi.org/10.1111/weng.12552. Alcaraz Carrión Daniel, Valenzuela Javier 2021: Duration as Length vs Amount in English and Spanish: A Corpus Study. – Metaphor and Symbol 36(2), 74–84. DOI: https://doi.org/10.1080/10926488.2021.1887706. 17 Alcaraz Carrión Daniel, Valenzuela Javier 2022: Time as Space vs. Time as Quantity in Spanish: A Co-Speech Gesture Study. – Language and Cognition 14(1), 1–18. DOI: https://doi.org/10.1017/langcog.2021.17. Altayev Zhakypbek, Imanbayeva Zhuldyz 2021: Values of Traditional Kazakh Culture. – Central Asian Journal of Art Studies 6(2), 10–24. DOI: https://doi.org/10.47940/cajas.v6i2.373. Apoifis Nicholas 2024: Social Movement Theory and Collective Identity. – Anarchy in Athens, Manchester: Manchester University Press, 18–44. DOI: https://doi.org/10.7765/9781526184368.00007. Beknazarova Ulzhan 2022: Linguistic Metaphor of Time Concept in Kazakh Cognition. – Bulletin of the Karaganda University 105(1), 102–109. DOI: https://doi.org/10.31489/2022ph1/102–109. Broccias Cristiano 2021: Cognitive Grammar. – The Routledge Handbook of Cognitive Linguistics, eds. W. Xu, J. R. Taylor, London: Routledge, 30–42. DOI: https://doi.org/10.4324/9781351034708–4. Bundgaard Peer F. 2019: The Structure of Our Concepts: A Critical Assessment of Conceptual Metaphor Theory as a Theory of Concepts. – Cognitive Semiotics 12(1), [1–11]. DOI: https://doi.org/10.1515/cogsem–2019–2010. Buzsáki György, Tingley David 2018: Space and Time: The Hippocampus as a Sequence Generator. – Trends in Cognitive Sciences 22(10), 853–869. DOI: https://doi.org/10.1016/j.tics.2018.07.006. Callizo Romero Carmen 2023: Time Conceptualization Across Cultures and Religions: Doctoral Dissertation, Granada: Universidad de Granada. Chen Lei, Chengbing Wang 2022: The Influence of Virtual Space on Contemporary Identity: The Perspective of Philosophy. – Filosofija. Sociologija 33(1), 32–39. Internet Access: https://www.ceeol.com/search/article-detail?id=1035947 [accessed 20.04.2026]. Chen Yidi, Gao Lingling, Sheng Zhengyu, Ma Jinjin, Guo (Hannah) Xiaohan, Lippke Sonia, Gan Yiqun 2022: Interdependent Self-Construal Moderates the Relationship Between Pro-Generation Investment and Future Orientation: A Cross-Cultural Comparison. – Journal of Adolescence 94(7), 1008–1021. DOI: https://doi.org/10.1002/jad.12082. Clark Andy 2019: Consciousness as Generative Entanglement. – The Journal of Philosophy 116(12), 645–662. DOI: https://doi.org/10.5840/jphil20191161241. Conte Cecilia 2025: Deconstructing the Concept of the “Nomad” in Central Eurasia. – Nomadic Peoples 29(2), 232–255. DOI: https://doi.org/10.3828/whpnp.63837646691076. Demirden Ahmet 2021: The Critical Examination of Social Identity Theory. – Politik Psikoloji Dergisi 1(2), 39–56. Internet Access: https://www.politikpsikolojidergisi.com/index.php/pub/article/view/7 [accessed 20.04.2026]. Dosmurz inov Rustem 2023: Pre-Islamic World Views of the Kazakh People: From the End of the 19th to the Beginning of the 21st Century. – TRAMES 27(77/72), 415–438. DOI: https://doi.org/10.3176/tr.2023.4.06. 18 Fiddler Michael 2024: Conceptual Metaphor in Areal Perspective: Time, Space, and Contact in the Sinosphere. – Language and Cognition 16(2), 452–480. DOI: https://doi.org/10.1017/langcog.2023.41. Filipović Luna, Ibarretxe-Antuñano Iraide 2019: Motion. – Cognitive Linguistics–Key Topics, eds. E. Dąbrowska, D. Divjak, Berlin: Mouton de Gruyter, 87–108. Giddens Anthony 2023: Modernity and Self-Identity. – Social Theory Re-Wired: New Connections to Classical and Contemporary Perspectives, eds. W. Longhofer, D. Winchester, London: Routledge, 477–484. DOI: https://doi.org/10.4324/9781003320609–62. Götzelmann Michael 2021: Stitching Time and Space: The Functions of Temporal Comparisons in Utopias and Beyond. – Time & Society 30(4), 581–597. DOI: https://doi.org/10.1177/0961463X211046149. Gu Yan, Zheng Yeqiu, Swerts Marc 2019: Which Is in Front of Chinese People, Past or Future? The Effect of Language and Culture on Temporal Gestures and Spatial Conceptions of Time. – Cognitive Science 43(12), [1–32]. DOI: https://doi.org/10.1111/cogs.12804. Halbwachs Maurice 2020: On Collective Memory, transl. by L. A. Coser, Chicago: University of Chicago Press. Hanink Emily A., Koontz-Garboden Andrew 2025: Possession in Categorization across Language and Category. – Linguistic Inquiry, [1–15]. DOI: https://doi.org/10.1162/ling_a_00547. Iskakova Zulfiia E. 2023: Religious and Philosophical Context in the Creative Heritage of the Great Representatives of Kazakh and Indian Culture (Shakarim, Iqbal). – Journal of Oriental Studies 104(1), 83–94. DOI: https://doi.org/10.26577/JOS.2023.v104.i1.010. Jang Gyewon, Tinker Sachs Gertrude, Hye Park Jee 2023: Conflicting Understandings of Multicultural Society, Global World, and English: Multimodal Content Analysis of 5 Korean Elementary EFL Textbooks. – Critical Inquiry in Language Studies 21(2), 153–176. DOI: https://doi.org/10.1080/15427587.2023.2198130. Kapitańska Martyna 2024: Treating Time as Space in Polish: Metaphors and Metaphorical Expressions. – Beyond Philology an International Journal of Linguistics, Literary Studies and English Language Teaching 21(4), 49–72. DOI: https://doi.org/10.26881/bp.2024.4.02. Khabizhanova Gulnara, Mensitova Gulzinat 2025: The Formation of Native Land Imagery in Traditional Kazakh Society: On the Example of Historical Toponyms of Western Kazakhstan. – Turkic Studies Journal 7(3), 106–126. DOI: https://doi.org/10.32523/2664-5157-2025-3-106-126. Khamit Aidar, Smagambet Bayan, Tabyldieva Oryngul, Arashova Nabat, Tolebergenova Aigerim 2025: Language Attitudes of Kazakh Youth: An Analysis of the Regional Aspect. – European Journal of Language Policy 17, 307–331. DOI: https://doi.org/10.3828/ejlp.2025.16. Khatin-Zadeh Omid, Banaruee Hassan, Reali Florencia, Tirado Carlos, Ruiz-Fernández Susana, Yamada Yuki, Wang Ruiming, Nicolas Robin, Khwahileh Tariq, Szychowska Malina, Vestlund Johanna, Correa Juan Carlos, Farsani Danyal, Butcher Natalie, Som Bidisha, Volkonskii Ivan, Plevoets Koen, Marmolejo-Ramos Fernand 2023: 19 Metaphors of Time Across Cultures. – Journal of Cultural Cognitive Science 7(3), 219–231. DOI: https://doi.org/10.1007/s41809-023-00125-3. Kogay Elmira R. 2018: The Concept of “time” in Signature Worldview of Anatoliy Kim. – Eurasian Journal of Philology: Science and Education 169(1), 108–114. Internet Access: https://philart.kaznu.kz/index.php/1-FIL/article/view/2157 [accessed 20.04.2026]. Kossyn Merey 2024: Genealogy of Being in Postcolonial Kazakh Culture: Re-Reading the Words of Edification. – Comparative Literature: East & West 8(2), 196–206. DOI: https://doi.org/10.1080/25773618.2024.2433842. Kövecses Zoltán 2021: Standard and Extended Conceptual Metaphor Theory. – The Routledge Handbook of Cognitive Linguistics, eds. W. Xu, J. R. Taylor, London: Routledge, 191–203. DOI: https://doi.org/10.4324/9781351034708-14. Kuzenbayeva Gulzhana 2021: Comparative Analysis of the Image of Kazakh in the Russian and Indian Linguistic Consciousness. – Eurasian Journal of Philology: Science & Education 184(4), 71–78. DOI: https://doi.org/10.26577/EJPh.2021.v184.i4.ph7. Kuzenbayeva Gulzhana 2023: Axiological Dimension of Citizenship and Patriotism in a Worldview of Kazakhs: A Psycholinguistic Study. – East European Journal of Psycholinguistics 10(1), 116–135. DOI: https://doi.org/10.29038/eejpl.2023.10.1.kuz. Lakoff George, Johnson Mark 2020: Conceptual Metaphor in Everyday Language. – Shaping Entrepreneurship Research, eds. S. Sarasvathy, N. Dew, S. Venkataraman, London: Routledge, 475–504. Internet Access: https://www.taylorfrancis.com/chapters/edit/10.4324/9781315161921-21/conceptual-metaphor-everyday-language-lakoff-johnson [accessed 16.06.2026]. Lupyan Gary, Lewis Molly 2019: From Words-as-Mappings to Words-as-Cues: The Role of Language in Semantic Knowledge. – Language, Cognition and Neuroscience 34(10), 1319–1337. DOI: https://doi.org/10.1080/23273798.2017.1404114. Massey Doreen 2020: Politics and Space/Time. – Routledge Handbook of Gender and Feminist Geographies, ed. A. Datta, London: Routledge, 102–117. DOI: https://doi.org/10.4324/9781315164748-11. Michaels Debbie 2025: When Past Meets Present: Transference, Art, and Affectivity in Reflexive Research. – Reflective Practice 26(6), 795–807. DOI: https://doi.org/10.1080/14623943.2025.2504093. Miller Carol A. 2006: Developmental Relationships Between Language and Theory of Mind. – American Journal of Speech–Language Pathology 15(2), 142–154. DOI: https://doi.org/10.1044/1058–0360(2006/014). Obradović Sandra, Bowe Mhairi 2021: The Nation in Context: How Intergroup Relations Shape the Discursive Construction of Identity Continuity and Discontinuity. – British Journal of Social Psychology 60(2), 490–508. DOI: https://doi.org/10.1111/bjso.12413. Olzhabayev Bekarys Koblanuly, Pangereev Abat Sh., Soylemez Orhan 2022: The Concept “Туған жер” in the Folklore of the Kazakh People. – Keruen 77(4), 62–74. DOI: https://doi.org/10.53871/2078–8134.2022.4–05. Olzhabayev Bekarys Koblanuly, Soylemez Orhan 2024: The Concept and Conceptual Field “native land” in Kazakh Folklore. – Keruen 83(2), 249–259. DOI: https://doi.org/10.53871/2078–8134.2024.2–19. 20 Pitt Benjamin, Casasanto Daniel 2020: The Correlations in Experience Principle: How Culture Shapes Concepts of Time and Number. – Journal of Experimental Psychology: General 149(6), 1048–1070. DOI: https://doi.org/10.1037/xge0000696. Reese Gerhard, Rosenmann Amir, Cameron James E. 2019: The Psychology of Globalization: Identity, Ideology, and Action, London: Academic Press. Röck Tina 2019: Time for Ontology? The Role of Ontological Time in Anticipation. – Axiomathes 29(1), 33–47. DOI: https://doi.org/10.1007/s10516-017-9362-2. Ryskaliyev Tlekžan. K., Esengaliyeva Venera A., Sarkulova Galiya S., Sarkulova Manifasta B. 2023: On the Originality of Kazakh Philosophy. Bulletin of the Karaganda University. – History 111(3), 226–235. DOI: https://doi.org/10.31489/2023hph3/226-235. Sadirova Kulzat K., Zhazykova Raushan B., Yessenova Kalbike U., Sapina Sabira M., Mirov Orynbasaruly Mukhtar, Abdirova Sholpan G. 2024: The Manifestation of Mythical Cognition in Toponyms: On the Material of the Turkic Languages. – Eurasian Journal of Applied Linguistics 10(1), 92–103. Internet Access: https://ejal.info/menусcript/index.php/ejal/article/view/686/256. Sadirova Kulzat K., Abdirova Sholpan, Kultanbayeva Nurgul, Yermekbayeva Gulmira, Saduakas Nurbol, Zhazykova Raushan B. 2023: Delving into the Concepts of “Authority” and “Politics”: An Associative Word Analysis in Kazakh, Russian, and English. – International Journal of Society, Culture & Language 11(3), 130–145. DOI: https://doi.org/10.22034/ijscl.2022.1971917.2819. Small Mario L., Adler Laura 2019: The Role of Space in the Formation of Social Ties. – Annual Review of Sociology 45(1), 111–132. DOI: https://doi.org/10.1146/annurev-soc-073018-022707. Sternin Joseph A. 2020: Interpretation Problems of Associative Experiments. – Questions of Psycholinguistics 3(45), 110–125. DOI: https://doi.org/10.30982/2077-5911-2020-45-3-110-125. Tejada-Gallardo Claudia, Blasco-Belled Ana, Alsinet Carles 2021: Feeling Positive Towards Time: How Time Attitude Profiles are Related to Mental Health in Adolescents. – Journal of Adolescence 89, 84–94. DOI: https://doi.org/10.1016/j.adolescence.2021.04.002. Worrell Frank C., Andretta James R. 2019: Time Attitude Profiles in American Adolescents: Educational and Psychological Correlates. – Research in Human Development 16(2), 102–118. DOI: https://doi.org/10.1080/15427609.2019.1635860. Zeinullin Raimbek, Kudaibergenova Nazgul, Aidarbekov Zeinabil, Kuranbek Asset, Gabitov Tursun 2026: Understanding Nauryz among Kazakhs and Nogais: The Cyclical Concept of Time and Cultural Renaissance. – Frontiers in Communication 10, [1–9]. DOI: https://doi.org/10.3389/fcomm.2025.1693748. Zhangalieva Ainur, Yessim Garifolla, Rakhmatullina Zugura 2024: Philosophical Interpretation of Time and Space in the Kazakh Falsafe. – Adam Alemi 99(1), 26–32. DOI: https://doi.org/10.48010/aa.v99i1.510. Zhao Xia, Zheng Yi, Zhao Xincheng 2023: Global Bibliometric Analysis of Conceptual Metaphor Research over the Recent Two Decades. – Frontiers in Psychology 14, [1–16]. DOI: https://doi.org/10.3389/fpsyg.2023.1042121. Zharkynbekova Sholpan, Ayupova Gulbagira, Galiyeva Bakhty, Shakhputova Zukhra, Zabrodskaja Anastassia 2025: Ethno–Linguistic Identity of Kazakhstani Student 21 Youth in Modern Multinational Context of Kazakhstan (Sociolinguistic Analysis of Empirical Research). – Languages 10(2), [1–25]. DOI: https://doi.org/10.3390/languages10020033. Zhiyenalina Aizhan, Anishchenko Olga, Zharkynbekova Sholpan 2024: Value Perception of the Chronotope in the Author’s Discourse (Based on the Works of Kazakh Authors). – Open Cultural Studies 8(1), [1–12]. DOI: https://doi.org/10.1515/culture-2024-0025. Appendix Questions for the Associative Experiment 1. What associations emerge when you encounter the terms “time” or “space”? 2. What is the first word that comes to mind? 3. What additional words arise upon further reflection? 4. Which emotions or affective states do you connect with “time” and “space”? 5. What proverb, saying, or poetic reference related to “time” and “space” occurs to you? 6. How would you characterize the significance of “time” and “space” in your life? 22