Kamenná promluva: Vnitřní pragmatika Vévody Arnošta

Kamenná p omlu a Vni řní p agma ika Vé ody A noš a Ma ouš Jaluška Ús a p o českou li e a u u AV ČR [email p o ec ed] h ps://o cid.o g/0000-0001-8695-6246 ALITHIC SPEECH: INTRADIEGETIC PRAGMATICS OF THE OLD CZECH DUKE ERNST The Old Czech chi al ic epic Vé oda A noš (Duke E ns ), da ed usually o he la e 14 h cen u y, be- longs o ab oade Ge man adi ion o na a i es abou E ns , he Duke o Ba a ia, and i ollows his con lic wi h he empe o and he subsequen wande ings o his e inue in sea ch o Je usalem. The Czech e sion closely ollows he Middle High Ge man He zog E ns D. This s udy examines he e ec s o human speech ha a e enac ed in he na a i e, pa icula ly ocusing on he scene o he p o agonis ’s shipw eck on he Magne ic Moun ain. The analysis shows ha he s one which aps he he o no only hinde s his jou ney bu also se es as aca alys o con ession, e balized epen- ance, and p aye , i.e. o alid speech ac s ha ul ima ely lead o ahappy esolu ion o he s o y. KLÍČOVÁ SLOVA: Vé oda A noš — He zog E ns — s a ší česká li e a u a— y ířská epika— překlad— li e á ní p ag- ma ika Duke E ns — He zog E ns — Old Czech li e a u e— chi al ic epic— ansla ion— li e a y p ag- ma ics DOI h ps://doi.o g/10.14712/23366729.2025.1.4 Cílem é o s udie je p ozkouma ungo ání aúčinnos p omlu pos a jedné ě i adice yp á ění ospo u ba o ského é ody sjeho ne las ním o cem císařem ao é- odo ě následné ces ě do Je uzaléma azpě po exo ické pe i e ii s ě a. Příběh sh - nu ý předchozí ě ě, kon enčně podle é odo a jména nazý aný E ns -Geschich e, přechází od 12.s ole í až dodnes mezi jazyky, kul u ními kon ex y imédii, zejména e s řední E opě, ale nejen am.1 Zde se zmnoha e zí é o lá ky zaměřím přede- ším na s a očeský „ y ířský epos“ Vé oda A noš (dále VA) ana s ředoho noněmec- kou e zi příběhu, kon enčně nazý anou He zog E ns D (dále HED), k e á českému 1 P o ú od ke s ředo ěkým podobám E ns -Geschich e iz Bumke 1990, s.76–79; Szklena — Beh 2010 aZap 2013. Raně no o ěké isky apřeklady dále sleduje Flood 1992, s.13–57. Přehled přep aco ání lá ky od 18.s ole í do polo iny osmdesá ých le 20.s ole í podá a- jí G osse— Rau enbe g 1989, s.87–94. S o nání animo aného ilmu Lu ze Dammbe ga z oku 1993 se s a ou podobou příběhu nabízí Schul 2014. OPEN ACCESS MATOUš JALUšKA 59 zděla a eli příběhu posloužila jako hla ní předloha ajejíž au o s í bý á někdy při- piso áno Ul icho i on E zenbach, d o skému básníko i posledních Přemyslo ců.2 Vná aznos i na podně y medie is icky o ien o aných na a ologických bádání posledních le budu  ěch o ex ech zkouma řečo é scény ajejich li na diege ický s ě , u ědomí oho, že řeč pos a y je ždy jednáním s ého d uhu. Pojem „řečo á scéna“ při om pojímám inkluzi ně jako „oddíl na a i ního ex u, němž se něk e á zpos a je í jako ho ořící subjek “, edy jako p omlu u pos a y přímé anepřímé řeči ijako zp á u ořeči p oslo ené.3 Volbou ma e iálu ajeho základní o ien ací olně na azuji na sé ii příspě ků z68.čísla S ě a li e a u y, jež byly ěno ány oli ne os ů  ex ech azejména si uacím, kdy osebe kameny alidé křešou ane os y mo i ují lidské ak é y kho o u.4 Mís em ako ého křesání ap odukce p o u o s udii se s ane magne o á ho a, na níž A noš se s ými společníky osko á při ces ě do Je uzaléma. Ta o epizoda, usazená nedaleko geome ického s ředu yp á ění, demons uje ne os nou sílu magne u, jeho schopnos při áhnou si aznehybni člo ěka, espek i e lidský ý- obek, loď sbi ou železnými hřeby. Vp oudu yp á ění ak magne o á ho a y áří cézu u na ces ě kje uzalémskému cíli, zd žuje, a ím pádem působí docela ak, jak kameny působi mají, podle smyslu, k e ý la inskému slo u lapis přiřkl Isido ze Se- illy e s ých E ymologiích: „Kámen se jako něco pe nějšího odlišuje od země […]. Vý azu kámen se p o něj uží á p o o, že z aňuje nohu (laeda pedem).“5 Lapis člo- ěku b ání chůzi, působí mu boles ap oměňuje jej, působí na jeho ěle idi elné z anění (laesio), jemuž je řeba ěno a pozo nos . Během ynucené pauzy h dino é E ns -Geschich e ho oří, mnoho jiného ani děla nemohou. Věnují se e lexi minulos i, mlu í o om, jak mají nas alé si uaci jedna , adíky působící adě a zájemné dohodě jsou aké nakonec schopni magne o ou ho u opus i , u és příběh zno u do pohybu. Poby na magne o é hoře je p oměňuje. Sohledem na dějiny české li e a u y se epizoda smagne o ou ho ou je í jako sig- ni ikan ní přede ším p o o, že zE ns -Geschich e přechází o něž do s a očeské p ózy opu o ání kníže e B unc íka a knížkách lido ého č ení působí až do 19.s ole í. Op o i jiným podobám yp á ění kladou HED iVA z ýšený dů az na p omlu y a oz- hojňují poče přímých inepřímých řečí, přičemž VA slouží jako pla ný doklad eze Jana Hona, podle níž s ředoho noněmecké epické ex y při s ém s upu do s a očeského jazyko ého p os o u p ocházejí p ocesem „d ama izace“, j.posou ají se „od kon inua minulého času kdů azu na dění hic e nunc“ ajsou ak ualizo ány do podoby ak či onak „mo alizujícího exempla“.6 Ta o ak ualizace iexempli ikace je na magne o é hoře ob- z lášť zřejmá. Vdalším ex u se p o o budu p á , co y o p ocesy znamenají p o příběh ajak se nich z ačí ces y amodali y působení slo diege ickém s ě ě. 2 Diskusi oUl icho ě au o s í sh nují askep ič í ůči é o a ibuci zůs á ají Bok 1982 aBumke 1990, s.78. 3 S o .Miedema 2006, s.46–48; Philipowski 2007, s.45–46; Unzei ig— Miedema— Hundsnu sche 2011, s.3. 4 Bažan — Šo m 2023, s.10–13. 5 E ymologiae XVI,3,1; Isido ze Se illy 2000, s.108–109. 6 Hon 2009, s.41 a45–46. K azbám K oniky oB unc íko i na E ns -Geschich e s o .Lecou- eux 1979. OPEN ACCESS 60 SVĚT LITERATURY 71 I E ns -Geschich e znikla pa ně p opojením k onikářských záznamů azas řených zpomínek na kon lik y mezi ladaři a azaly Říši římské ( j. německých zemích) 10.a11.s ole í slíčeními křižáckých ažení, popisy exo ických zemí či encyklopedic- kými seznamy mons e . Její nejs a ší, agmen á ně docho aná e ze pochází pa ně ze ře í č iny 12.s ole í.7 S a očeský VA čí á šes isíc e šů apůsobí jako pomě ně ě ný pře od HED doplněný in encí au o a amožná o něž inspi ací zjiných e zí příběhu; docho al se pouze  z .Sbo níku h abě e Bawo owského sepsaném neznámo kde oku 1472, znik básně bý á kladen do d uhé polo iny 14.s ole í.8 HED je kdispo- zici jednom ukopisu pocházejícím zpočá ku 15.s ole í a jednom oněco s a ším agmen u, složena byla a o báseň pa ně na samém konci 13.s ole í.9 Příběh společný šem e zím lze ozděli do č yř dějs í podle lokace— p ní se odeh á á přede ším Říši, d uhé exo ických k ajinách, ře í Le an ě, č é se ací do E opy. Na idylickém začá ku p ního ak u si o do ělý císař O a be e za manželku Adličku, do u po ba o ském é odo i, ajejího syna A noš a yzd ihuje na chol mocenské py amidy. Všichni ak éři  é o čás i působí jako c nos ní lidé, A noš je mezi nimi en nejdokonalejší.10 Do d uhé čás i p ního dějs í s upuje kon lik jako pa adoxní plod é o idyly. Lan k abě Jindřich, nejbližší O ů pok e ní příbuzný, žá lí apomlu ami nahlodá á císařo u dů ě u kA noš o i, až mu nakonec O a po olí, aby ojensky hl do Ba o ska. A noš Jindřicha po áží, akdyž něm za pomoci Adličky ozpozná á iníka náhlé p oměny císařo a smýšlení, pomlou ače před O o ýma očima zabíjí. T agický příběh ak eskaluje, do Ba o ska áhne císařské ojsko, A noš se ú okům s a ečně b ání, nakonec si šak u ědomí, že ale z í ězi nemůže, a ozhoduje se p o o opus i zemi a y azi kBožímu h obu jako křižák. Tak se mu sku ečně daří kon lik ukonči .11 7 S o .He weg 2019, s.553–558. Khis o ickému pozadí zniku no ěji s o .Al ho 2017, s.23–25 aQuens ed 2021, s.274–294. 8 Edua d Pe ů zah nuje do poč u e šů ub iky adochází kčíslu 6088; e šů bez ub ik je 5968. Kdobě zniku básně iz Lehá 2008, kjejím zd ojům s o .Hon 2014, s.20–21. Ruko- pis: Wa szawa, Biblio eka Na odowa, 12594 II (online: h ps://polona.pl/i em/1197592/0/; přís up 14.4.2025); ansli e aci celku ukopisu podá á Lo iš 1903. 9 Kdobě zniku s o .Rosen eld 1992, s. XXVI–XXVIII. Rukopisy: Go ha, Fo schungsbiblio- hek, Cha . B 48 (online: h ps://dhb. hulb.uni-jena.de/ ecei e/u b_cbu_00025804; pří- s up 14.4.2025) aCod. Memb. II 226a (online: h ps://dhb. hulb.uni-jena.de/ ecei e/u b_ cbu_00026563; přís up 14.4.2025). F agmen obsahuje 41 e šů ze č yř úseků básně. 10 HED, . 3 –14 , . 58–501; VA, . 67 –77 , . 63–818. Zde aníže při odkazo ání k ex u HED aVA u ádím oliaci, podle níž lze pasáž dohleda elek onických aksimile ukopisů, a případě VA o něž edici Vokabuláře webo ého yho o ené And eou Hla áčo ou S o- bodo ou (online: h ps:// okabula .ujc.cas.cz/edice/BawA n; přís up 14.4.2025), ačísla e šů podle s anda dních iš ěných ydání obou básní, j.Rosen eld 1991 p o HED aPe - ů— Ma ečko á 1984 p o VA. 11 HED, . 14 –46 , . 502–1802; VA, . 77 –95 , . 819–2123. Si uaci uO o a d o a jako s ře- do ěkou „ agédii nu nos i“ zkoumají Jacobsen— O h 1997, s.57–62. Jako ak zab aňují- cí omu, aby k agédii došlo, hodno í A noš ů odjezd Ehlen 1996, s.67. OPEN ACCESS MATOUš JALUšKA 61 D uhé dějs í lze ozděli do ří na a i ních úseků či dob od užs í. P ní znich začíná mořskou bouří, k e á křižáckou lo ilu ozp áší nedlouho po odplu í zBy- zance. A noš ů ko áb přis á á uh adu na pobřeží os o a Cyp y.12 Pou níci zde p ázdném h adu nacházejí s oly plné jídla, nabí ají si zásoby. A noš po é pojme úmysl, že se do h adu spolu spří elem Veclem musí á i alépe jej p ozkouma . Nádhe a d ahocenných ma e iálů komna ách od ací pozo nos h dinů od smyslu jejich ýp a y as ádí kodpočinku, A noš iVecl uléhají, usínají apo p obuzení se komna ě zmocňují luxusního oblečení. Bezp os ředně po k ádeži se do h adu a- cejí oby a elé, mons ózní lidé sjeřábími zobáky mís o nosů, e VA „řeřábi“. Vedou ssebou zaja ou indickou p inceznu, k e á se má s á manželkou jejich k ále. A noš chce dí ku os obodi , mons a ji šak s ými zobany s ihnou sm elně z ani dří , než se kní p obojuje. Po é se s hne bi a lidí p o i obludám, A noš o i křižáci pí značné z á y, p oh á ají aodplou ají od os o a. Následuje dob od užs í na magne o é hoře, během něhož křižáci s ýjimkou A noš a, Vecla ač yř dalších d užiníků hynou. Přeži ší zho y unikají ak, že se ne- chá ají zaší do kůží ajsou zos o a odneseni ob o skými p áky jako po a a p o mláďa a. Zpus iny, kde p áci hnízdí, se h dino é dos á ají po řece ekoucí hlubokou p ů ou aA noš o i se am podaří ze s ěny yloupnou d ahokam, k e ý bude podle yp a ěčo a ujiš ění jednou sazen do císařské ko uny. Díky é o p olepsi je nadále zřejmé, že příběh dobře skončí.13 Poslední pe i e ní dob od užs í se odeh á á zemi A imapsí, kde žijí ci ili- zo aná mons a, aA noš se zde cho á ak, jak by za no málních okolnos í jednal Říši— bojuje e službách mís ního k ále p o i okolním mons ům, „ší onožcům“ a„ušákům“, pomáhá pygmejům boji p o i p ákům či álčí sob y podobnými biblic- kému Goliášo i. S ůznými mons y se přá elí azačleňuje je do s é d užiny.14 Tře í ak se odeh á á Le an ě. A noš od d ou kupců získá á in o maci, že e S a é zemi zuří álka mezi křesťanskou zemí Ubian apohanským Babylonem, p o o sd užinou ajně odplou á, pomáhá křesťanům k í ězs í ana š ě uje Boží h ob, kde působí značnou škodu Sa acénům. Jeho slá a díky omu os e, až dosáhne do Říše.15 Poslední dějs í příběhu yp á í oA noš o ě ná a u. Adličce se daří zinsceno a synů ná a kcísařskému d o u ak, že mu O a up os řed obřadů dop o ázejících ánoční s á ky odpus í, aniž by znal jeho iden i u. Jednou p onesené císařo o slo o nemůže bý za o zpě , A noš o i je ácena jeho země, kde é oda zbožně žije, ana- konec je pohřben uos a ků s ě ice.16 12 HED, . 46 –79 , . 1803–3144; VA, . 95 –116 , . 2124–3634. Ke s ě u „za Byzancí“ jako kp os o u zkoušek anesnází příběhu s o .Neudeck 1992, s.192–194. Os o má bý pa- ně g o eskní obdobou Kyp u, německé ala inské e ze jej označují jménem G ippia nebo Ag ippa; iz Szklena 1966, s.153, pozn.2, aCa ey 2004, s.66–68. VHED jsou uži y o my K ipia aKip ia, nelze ozhodnou , k e á je pů odní; iz Rosen eld 1991, s.191, s o .Tu ek 2025, s.334. 13 HED, . 79 –91 , . 3144–3622; VA, . 116 –123 , . 3635–4181. 14 HED, . 91 –108 , . 3623–4336; VA, . 123 –133 , . 4182–4857. 15 HED, . 108 –126 , . 4337–5128; VA, . 133 –143 , . 4858–5593. 16 HED, . 126 –136 , . 5129–5560; VA, . 143 –150 , . 5594–6088. S ě ice se e VA jmenuje Rynga a, HED I mega , její iden i ou se zabý á Rosen eld 1991, s.198–199. OPEN ACCESS 62 SVĚT LITERATURY 71 P ní čás příběhu je edy zře elně poli ická, é d uhé dominuje exo ika, poli- ická linka je ní slabší, nemizí šak docela. Jeřábí lidé os o ním h adě, oby a- elé k álo s í A imapsí ipohanš í nepřá elé ú očící na Je uzalém oří hie a chi- zo aná společens í, az cadlí ak Říši, již A noš dří e opus il, aby s é poddané och ánil před ú apami álky. Na jednání p o agonis y jakož o poli icky mocného ak é a zá isí ži o y mnoha jiných osob ana u o sku ečnos nelze příběhu zapo- menou . Rozdíly mezi VA aHED spočí ají přede ším e způsobu líčení událos í, český zděla a el ampli ikuje či umenšuje p ky zpře za é lá ky, ale jen máloco zcela eliminuje.17 Pla í, že české e zi us upují pa ikulá ní p ky d o ské ozp a y o y ířs í do pozadí adominují nad nimi o ázky obecnější pla nos i, zejména e- ligiózního ázu. Ve šech s ředo ěkých e zích příběhu pla í, že p o agonis a si je „se ale ědom náboženského ozmě u ži o a“.18 VHED je en o ozmě učiněn ješ ě zře elnějším, když je zejména na úko poli ické linie příběhu aA noš o a jed- nání na cholu říšské moci zdů azněno A noš o o křižác í apříběh je opa řen zbožným p ologem aepilogem.19 Přes o zde dominuje y říbený, psychologizující disku z klasických d o ských ománů, jemuž je náboženská o ina podřízena jako něco, co ke d o skému ži o u samozřejmě pa ří aco může posky nou podklad p o diskusi publiku.20 Ani e VA při om ku oazní či (obecněji) s ě ská ema- ika ak é ů nemizí. Jako její hla ní symp om se je í úc a kženám, zdů azněná již p ologu odsudkem kohokoli, kdo by „haněl ženskou ář“, aspojená sobecnějším ědomím, že lidskou řeč je řeba neus ále disciplino a , neboť jako pomlu a může způsobi ši oký aniči ý kon lik , což se aké příběhu exemplá ním způsobem děje.21 Poče p omlu , jejichž účinek se nabízí kmo álnímu hodnocení, při om HED iVA op o i s a ším e zím příběhu os e, e shodě s ezí o„d ama izaci“ pozdně s ředo ěké li e a u y. Pla í o něž pos řeh Jakuba Sichálka, že s a očeský zděla- a el VA klade obz láš ní dů az na p omlu y, hlasy ajejich „ ónické z á nění“.22 Řečené lze doloži například s o náním přechodo é pasáže mezi „říšskou“ a„o ien- ální“ čás í příběhu podání ěch o d ou e zí se č yřmi jinými podobami E ns - -Geschich e, nichž a chi ek u u řečo ých scén p ozkoumala Nine Miedema.23 Ta o bada elka e sledo aném ma e iálu nachází celkem č yři řečo é scény, znichž d ě mají HED aVA přímé ek i alen y, jedna ( ozho o A noš a sbyzan ským císa- 17 Pe ů 1996, s.74–76; Hon 2014, s.23. 18 Blami es 1979, s.65. 19 Jaluška 2017; Tu ek 2025, s.333–334. Subs i uci poli ických p ků HED zkoumá Wei - b ech 2016, s.104–111. 20 Szklena — Beh 2010, sl. 1180–1181; Zap 2013, sl. 153. 21 Pe ů— Ma ečko á 1984, s.14; Pe ů 1996, s.77. Slo o oženách zp ologu VA ( . 67 , .45–47) je zopako áno přechodu mezi p ním ad uhým dějs ím (VA, . 94 –95 , .2106–2115), neúc a k„ženské áři“ je dokladem ba ba s í jeřábích lidí (VA, . 113 – , .3437–3443). Vjiných e zích je důleži ějším mo o em kon lik u O o a dů ěři os či A - noš o a poms ych i os ; s o .např.Al ho 2017, s.25–28. 22 Sichálek 2014, s.730–731. 23 Miedema 2011, s.186. Jedná se o e ze B, C, EaE . OPEN ACCESS MATOUš JALUšKA 63 řem) je s učně zmíněna ajedna (modli ba ke K is u za šťas nou pla bu) má e VA unkční ek i alen e zbožné písni, již A noš o i pou níci zpí ají při nalodění ( HED en o ek i alen chybí).24 K omu přis upují e VA další řeči— ařeči ořečech. Pouze české e zi se císař O a dialogu ádců p á, ským má bojo a , když A noš odchází zŘíše.25 A noš zde aké děkuje Bohu za množs í y ířů, k eří sním ch ějí y azi na ces u, a yp ošuje p o ně odpuš ění in.26 Před s ým odjezdem pak yp ošuje požehnání p o šechny, odkazuje Ba o sko do Adliččiny och any as ano í, že pokud na křížo é ýp a ě zahyne, jeho maje ek má bý ozdělen „kkos élóm, kněžím aké“ ( odpo ídajícím úseku HED se o o ode zdání děje bez přímé řeči aoch ana země leží spíše na ba o - ských pánech než na Adličce).27 Další posun e yznění mezi HED aVA je pa ně způsoben no ým sociálním kon- ex em, do něhož byl německý ex nesen. Namís o a is ok a ů z yklých na jed- nání e d o ském p os o u sjeho speci ickými komunikačními pos upy nacházíme na české s aně spíše nižší šlech u aměšťany, k eří se a is ok a ům ch ějí podoba , d o ský ozho o , p obíhající našich zemích přede ším němčině, šak znají jen z enčí. Ku oazie přes á á ungo a a  ozji řené předhusi ské době s oupá pop á ka po nábožensky o ien o aných ex ech. Jak šak upozo nil Jan Hon, pos upy, k e é český zděla a el E ns -Geschich e uží al, směřo aly přede ším kzacho ání epického děje na úko e lexi ních pasáží as ědčí přede ším o om, že se snažil poda příběh co nej ě něji ak, jak jej sám pochopil.28 Sohledem na dobu, e k e é p a děpodobně ořil, je pochopi elné, že mu obecně náboženské ideo é kons ukce připadaly nos- nější nežli y ku oazní. P oblema ika disciplinace jazyka, jež z su d o ských éma do VA přechází nej ě ší míře aje dále ampli iko ána, je podobně důleži á p o d o - ské, cí ke ní iměs ské publikum. II Podle li né in e p e ace F ancise Gen yho odpo ídá d ojdílná o ma E ns - -Geschich e s uk u ám, k e é e s ých a ušo ských ománech ybudo al Ch é ien de T oyes, aby mohl zob azi pos upné z ání p o agonis ů. Hla ním úkolem p o A - noš a je podle oho o č ení přije í ole azala jakož o šlech ice „jednajícího e p o- spěch společnos i“. Aby A noš mohl u o čes nou, ale podřízenou oli přijmou , musí p ojí p oměnou. Zda nos , sníž A noš A imapsí áhne na pomoc oh oženým pyg- mejům, či schopnos sebek i iky, díky níž dokáže odmí nou da y mouřenínského 24 Poz ání na křížo ou ýp a u: HED, . 42 –43 , . 1625–1670; VA, . 92 – , . 1915–1958. Sb a ření A noš a ajeho d uhů: HED, . 44 –45 , . 1720–1746; VA, . 93 –94 , . 2037–2053. In e akce sbyzan ským císařem: HED, . 49 , . 1897–1900; VA, . 96 , . 2233–2238. Píseň jako modli ba: VA, . 97 , . 2274–2275. 25 VA, . 93 , . 1969–1978. Českému ex u odpo ídá HED, . 43 , . 1677–1683, ale bez přímé řeči. 26 VA, . 93 , . 2029–2034; HED, . 44 –45 , . 1723–1737. 27 VA, . 94 – , . 2066–2091; HED, . 45 –46 , . 1747–1776. 28 Hon 2014, s.18–24. OPEN ACCESS 64 SVĚT LITERATURY 71 k ále, p o ože jich podle s ého mínění není hoden, pokládá Gen y za doklad oho, že kžádoucí p oměně došlo.29 Me amo o aný A noš se s á á přede ším člo ěkem ě ným. Podle Moniky Schulz je celá d uhá čás příběhu E ns -Geschich e naplněna příklady ě nos i, již p o- je ují A noš o i d užiníci s ému páno i aA noš sám jim, Bohu is ému s ě skému ladaři, k e ým je nejp e k ál o ien álních mons e , pak křesťanský k ál Pales ině anakonec se jím může s á icísař O a p ocházející po Adliččině boku podobnou p o- měnou.30 Si uace české e zi je složi ější. A noš o i d užiníci podle yp a ěče y ážejí na křížo ou ýp a u p á ě p o o, aby se zba ili s ých hříchů, azahájili ak p oces osobní pu i ikace, jak oněm píše Gen y, sám A noš se šak na ozdíl od nich na začá ku ces y jako kajícný hříšník nechápe, naopak: sám sebe p omlu ách h dě p ezen uje jako c nos ného ak é a, k e ému se s ala kři da, ale jenž je přes o scho- pen moudře ukonči kon lik .31 Boží h ob spojený spokáním aodpuš ěním se  é o pasáži je í jako při ozený apřípadný, ale nikoli jediný nu ný cíl A noš o a yji í. H dos  é o si uaci sohledem na okolnos i nebezpečně h aničí spýchou, ap oměna p o agonis y se bude p o o pa ně podoba kon e zi, po níž bude následo a pokání. Kpochopení ole, k e ou  om o p ocesu h ají slo a, bude udíž řeba p ozkouma náboženský ozmě VA. Jak bylo řečeno, již HED se  ámci E ns -Geschich e yznačuje z ý azněním eli- giózních aspek ů lá ky ačeská e ze pos upuje ouž ces ou ješ ě dál, jak na p ním mís ě yplý á zp ologů obou děl.32 Za ímco na začá ku e ze He zog E ns B, k e á pa- ně posloužila jako hla ní p amen p o au o a HED, z e yp a ěč kpříběhu o y íři, jehož s a ečné činy cizích k ajích mají os a ní mo i o a ke s a ečnos i, ymezuje se ůči ěm, k eří podobné příběhy k i izují jako lži, apři om sami nikdy neopus ili domo , aláká ksobě publikum schopné „ ecipo a exo iku“,33 předmlu y HED iVA jsou od začá ku o ien o ány podle náboženských souřadnic, a áří se ím pádem jako ex y, jejichž če ba může oboha i každého člo ěka-křesťana. Oba začínají apos o- ou božské by os i, HED je ak o oslo en „Pán Bůh, o ec Ježíše K is a“, e VA „Ježíš K is us, syn, mocný Bůh“. Další e še obou p ologů základních ysech odpo ídají o mě „epické modli by“, již jiných s ředo ěkých na a i ech zkoumal Ecka Lu z.34 Vsouladu sjeho zjiš ěním je u apos o ou ungující jako yznání í y us a ena moc oslo ené en i y, kníž se může yp a ěč a/nebo h dina dalším k oku ob á i sžá- dos í opomoc— Bůh HED je o cem Bohočlo ěka adá cem naděje spočí ající e kř u, Ježíš K is us do VA s upuje jako „mocný Bůh“, „s oři el s ořenie šeho“, jehož „milos nade šecko móže“.35 29 Gen y 1990, s.118–119. O ien jakož o „p os o kompenzace“ de ici ů p o agonis y zkou- má Wei b ech 2016, s.97–103. Kek i alen ní s uk uře Ch é ieno ých ománech iz např.Ui i— F eeman 1995, s.50–58. 30 Schulz 2003. 31 VA, . 92 –93 , . 1930–1934 a1963–1966. 32 HED, . 2 –3 , . 1–57; VA, . 66 –67 , . 1–62. 33 He weg 2019, s.10–15, . 1–56. S o .Schul 2014, s.499–500; Quens ed 2021, s.296–300. 34 Lu z 1984, s.110–111 a138–160. 35 HED, . 2 , . 1; VA, . 66 , . 1–4. OPEN ACCESS MATOUš JALUšKA 65 Po é yp a ěči přis upují ke konk é ním p osbám opomoc, přičemž kon lik , němž má bý lidem pomoženo, popisují odlišně. Vpříslušné čás i p ologu HED je expono án p o iklad s álos i anes álos i, k e ý je p ologu VA pří omen jen ok ajo ě. Nes álý je s ě (we lde öude is / ein lêhen und uns æ e kou ),36 se alou pla nos má op o i omu slo o Boží, jež křesťana neus ále a i muje  om, že křes ( ou ) mu umož- ňuje nes álos překona . „Sladkým poslem“ mezi mocenským cen em Bohu apo- kř ěným jedno li cem se s á á modli ba (so is daz gebe ein süeze bo e). Podmínkou účinnos i é o modli by je ho li os , se k e ou je p onesena, osobní angažmá mod- lícího se subjek u, jak yplý á zbiblické pa a áze, jež yp a ěčo a slo a podpí á přímou řečí Boha: „jak jsem, Pane, sám slyšel, ajak se zpí á á [při bohoslužbě] ač e od ebe, jak je o psáno: ‚Kdo mě p osí, en dos á á, pokud o činí sho li os í‘“ (als ich die, hê e, hân gehô / und als man singe unde lis / on di , daz ez gesch iben is : / swe bi e mich, de wi gewe / on mi , swes e mi lîze ge ).37 Ci á o á kon igu ace p o- pojená sodkazem kpsaní ikli u gickému kon ex u „zpě u“ umožňuje ázi mi lîze, nah azující německých biblických překladech ob ykle la inské slů ko diligen e , p opoji skonk é ním mís em No ého zákona asau o i ou, k e á z oho o p opojení yplý á.38 Nejde opřesný ci á , odkaz nicméně zje ně směřuje kjedenác é kapi ole Lukášo a e angelia, níž Ježíš učedníkům předá á slo a modli by Páně apřidá á ýz u kneochabujícím p osbám: „p os e, abude ám dáno; hledej e, analezne e; luč e, abude ám o e řeno.“39 Ip olog VA na odpo ídajícím mís ě zmiňuje pomíji os s ě a, k e ý není člo ěku „půjčen k ěčnos i“, adále pojedná á omodli bě, přičemž se opí á obiblickou pa- sáž. S ěžejní myšlenka je zde šak o mulo ána odlišně ajako hla ní nesnáz se zde je í emoce, „žalos “. K is us zde lidem zkazuje: „K o koli mne pop osí, / což žádá a s dci nosí, / en uslyšen jis ě bude / ak omu šie žalos i zbude.“ Edua d Pe ů na om o mís ě jako nejbližší biblické mís o iden i ikuje e š ze ře í kapi oly p - ního lis u Jano a: „oč bychom ho žádali, dos á áme od něho [ j.od Boha], p o ože zacho á áme jeho přikázání ačiníme, co se mu líbí.“40 Kon ex je šak díky dů azu na emocionální s ánku ěci spíše ma oušo ský, zJežíšo a kázání na hoře, kde se šes é kapi ole ( ak jako Lukášo ě jedenác é) nachází ex modli by Páně dopl- něný ýz ou kuklidněnému, zbožnému ži o u: „P o o ám p a ím: Neměj e s a os os ůj ži o , co bude e jís , ani o ělo, co bude e mí na sebe. […] Kdo z ás může oje- dinou píď p odlouži s ůj ži o , bude-li se znepokojo a ? […] Váš nebeský O ec přece í, že o šechno po řebuje e.“41 Namís o us a ičné ho li os i jakož o podmínky y- slyšení modli by nes álém s ě ě s ředoho noněmecké e ze je dalších e ších 36 Mo i dané době ob yklý, s o .např.didak ickou báseň Winsbecke; Lei zmann— Rei en- s ein 1962, s.1–2. 37 HED, . 2 , . 6–10. 38 K ýznamu mi lîze s o .např.Zieseme 1927, s.8. Ob a als man singe unde lis při p e- zen aci in o mací pocházejících zBible uží á iUl ich on E zenbach; s o .Toische 1888, s.344, . 12918–12926; Rosen eld 1929, s.128; Rosen eld 1991, s. xx . 39 L 11,1–10. S o .M 7,7–11, kde se nachází s ejná ýz a, ale bez sou islos i se s ěžejní mod- li bou. 40 1J 3,22. S o .Pe ů— Ma ečko á 1984, s.329. 41 M 6,25–33. OPEN ACCESS 66 SVĚT LITERATURY 71 s a očeského p ologu ozp aco ána di e ence mezi dob ými ašpa nými lidmi. Ti dobří do edou pla ně jedna sBohem anepomlou ají s é bližní— s ím o ze- ním šes é kapi ole Ma oušo a e angelia ezonují apely p o i pok y ec í, zá is i aneschopnos i odpouš ě .42 S ou dob o u pak mohou i o lidé ozpozna přede ším díky omu, že Bůh plní jejich p osby. Modli ba edy e s ě ě VA unguje přede ším jako pe i io, žádos , k e á si žádá yplnění ajejíž yslo ení má zře elné konsek ence p o na a i , mimo jiné ip o o, že ak jejího yslyšení či oslyšení posky uje č ená- řům základní in o maci ocha ak e u epického ak é a, o, jes li je jako člo ěk dob ý anásledo áníhodný, anebo zda má naopak danou ch íli působi jako ods ašující exemplum. Ú odní ha monická pasáž příběhu ujišťuje publikum, že se A noš na odil zdob é ma ky ao ce jako dob ý člo ěk plný „c nos i i ie y“.43 Dokud A noš čelí Jindřicho i, k e ý se jako s ůjce pomlu sám yřadil zdob é společnos i, dob ým člo ěkem nepo- chybně zůs á á. Jeho modli by ungují— a o i ehdy, když edou kp oblema ickým koncům, jak se ukazuje při za aždění pomlou ače Jindřicha. A noš se před ím o sku kem na Boha ob ací zmocňující apos o ou „ šecka s dce ozezná áš, / a šak p a- ému ždy pomáháš“ ažádá jej opomoc p o sebe p á ě jakož o p o člo ěka „p a ého“, jemuž se děje kři da. Bůh jej má p o o „poms í i“.44 Následující akce se děje na p ní pohled hladce aúspěšně, podněco a el kon lik u Jindřich je zahuben, A noš aVecl unikají zh adu. V ažda šak po sobě jako s ědka zanechala císaře aznemožnila smí . V é o no é si uaci, us a ené jako p oblema ický následek splněné modli by, musí A - noš s ou dob o u no ě po di , a o zejména p o o, aby jako é oda akřesťan do edl pla ně mlu i — modli se kBohu iobháji se před císařem. Kde ini i nímu us a ení é o jeho esenciální dob o y akjejímu posunu na no ou, k ali a i ně yšší ú o eň, dochází p os řednic ím p omlu y na magne o é hoře. III Epizoda z osko ání na magne o é hoře působí  ěch s ředo ěkých na a i ech, kde se ysky uje, ob ykle jako klimak ická čás , přesněji jako dno, od k e ého se h dina musí od azi , aby příběh dobře dopadl.45 E ns -Geschich e není  om o ohledu ýjim- kou a e ze HED aVA en o ýznam lokace dále zdů azňují. Za ímco k yplu í zBy- zance klade yp a ěč VA zlo ěs nou p olepsi onáleži ém pláči panen ima ek apři spa ření magne o é ho y kons a uje, že h dino é „zle jedú“, po opuš ění magne o é ho y začíná ysíla pozi i ní signály— A noš „sbožie pomocí“ dobý á ze skalní s ěny d ahokam, přímé řeči před d užiníky en o úspěch p ohlašuje za doklad oho, 42 VA, . 66 –67 , . 18–37. S o .M 6,5–6, 14–15 a22–24. 43 VA, . 67 –67 , . 55–92. HED ek i alen ním e ši nez e k yp á ění „odob ých“, ale k„dob ému yp á ění“: Die guo e ede kan gezemen, / die mügen ge ne hie e nemen; HED, .3 , . 31–32. 44 VA, . 85 , . 1368–1373. VHED je A noš o a p omlu a podána nepřímé řeči aje mnohem s učnější, é oda pouze p osí Boha, aby mu byl ku pomoci jakož o člo ěku, jemuž se děje kři da; HED, . 29 , . 1094–1095. 45 He weg 2018, s.397–398. OPEN ACCESS MATOUš JALUšKA 73 nečekaně „ zchodil smysl“ oužící dále zkouma nebezpečné mís o.75 Dokladem A - noš o y p očiš ěné dob o y se při zpě ném pohledu s á á sé ie jednoznačně úspěš- ných, yslyšených modli eb, nichž oněkolik e šů dří e p osil za o, aby byli zmag- ne o é ho y do hnízda přeneseni izbý ající d užiníci.76 S a očeskou epickou báseň ak lze čís ijako ilus aci bonmo u Nine Miedema o om, že bez řečo ých scén by děj mnoha s ředo ěkých na a i ů dospěl kpředčas- nému konci.77 D ama izace na a i u e s a očeských adap acích s ředoho noně- meckých lá ek se může p oje o a ůzně, například i ak, že yp a ěč přes ane děj hodno i . Méně komen uje, íce oho ukáže, ahuje publikum do příběhu, s ou ideo- logickou agendu ealizuje pomocí oho, co se děje, mimo jiné p os řednic ím in a- diege ické p agma iky. Podle oho, jak působí akjakým následkům edou p omlu y, pozná áme cha ak e h dinů aoceňujeme jejich konce. A noš se s á á exemplá ním dob ým člo ěkem nejen díky s é esenciální dob o ě, ale přede ším při dobře p oslo- ené zpo ědi, k e á jej zmocňuje kmodli bě. Možnos , že šechno špa ně skončí, je p o publikum A noš o ých dob od užs í neus ále pří omna podobě ko ábů z os- ko aných na magne o é hoře. Díky p o agonis o ě schopnos i yuží p a ou ch íli moc s ých icizích slo se šak a o h ozba nenaplní. S udie znikla  ámci p ojek u G an o é agen u y České epubliky 23-07559S: Účinnos slo a e s ředo ěké bohemikální li e a uře. Při p áci byla použi a da a Vokabuláře webo ého, k e á posky- uje ýzkumná in as uk u a LINDAT/CLARIAH-CZ (h ps://linda .cz), podpo o aná Minis e - s em škols í, mládeže a ělo ýcho y České epubliky (p ojek č. LM2018101), a ýzkumná in a- s uk u a Česká li e á ní bibliog a ie (kód ORJ 90243). LITERATURA: 75 VA, . 103 – , . 2697–2711. Výče men álních pochodů HED chybí, A noš jen Veclo i sdě- luje s ůj úmysl; HED, . 59 , . 2301. 76 VA, . 120 –121 , . 3958–3963 a3979–3982; HED, . 87 – , . 3444–3446 a3460–3467. 77 Miedema 2006, s.46. Al ho , Ge d. „B üchige Helden: He zog E ns und Kaise O o“. In B üchige Helden— B üchiges E zählen: Mi elhochdeu sche Heldenepik aus na a ologische Sich . Eds. Anne-Ka in Fede ow, Kay Malche , Ma ina Münkle . Be lin— Bos on: De G uy e , 2017, s.21–34. An onín, Robe — Janiš, Dalibo — Rywiko á, Daniela. Č ý la e ánský koncil ačeské země e 13.a14.s ole í. P aha: NLN, 2020. Bažan , Voj ěch— Šo m, Ma in. „Dějiny akamení: Příspě ky kekok i ické medie is ice“. S ě li e a u y, 33, 2023, č.68, s.9–13. Beh , Hans-Joachim. Li e a u als Mach legi ima ion: S udien zu Funk ion de deu schsp achigen Dich ung am böhmischen Königsho im 13.Jah hunde . München: Fink, 1989. Blami es, Da id. He zog E ns and he O he wo ld Voyage: ACompa a i e S udy. Manches e : Manches e Uni e si y P ess, 1979. Bok, Václa . „Beh , Hans-Joachim: Li e a u und Poli ik am Böhme ho …“ Lis y ilologické, 105, 1982, č.1, s.60–62. Bumke, Joachim. Geschich e de deu schen Li e a u im hohen Mi elal e . München: Deu sche Taschenbuch Ve lag, 1990. OPEN ACCESS 74 SVĚT LITERATURY 71 Ca ey, S ephen Ma k. „,Und unkunde die ‘: Mons ous Counsel in He zog E ns B“. Daphnis, 33, 2004, s.53–77. Činču o á, Bá a. „Několik poznámek kescha ologii Rozmlou ání člo ěka se Sm í“. Česká li e a u a, 71, 2023, č.2, s.177–193. Ehlen, Thomas. Hys o ia ducis Baua iae E nes i: K i ische Edi ion des He zog E ns C und Un e suchungen zu S uk u und Da s ellung des S o es in den olkssp achlichen und la einischen Fassungen. Tübingen: Na , 1996. Flood, John L. (ed.). Die His o ie on He zog E ns : Die F ank u e P osa assung des 16.Jah hunde s: Aus dem Nachlass on K.C.King. Be lin: Schmid , 1992. Gen y, F ancis G. „He zog E ns . An In e p e a ion“. In Fide e amo e: AFes sch i o Hugo Bakke on his Six y-Fi h Bi hday. Ed.William C.McDonald, Winde McConnell. Göppingen: Kumme le, 1990, s.103–119. G osse, Sieg ied— Rau enbe g, U sula. Die Rezep ion mi elal e liche deu sche Dich ung: Eine Bibliog aphie ih e Übe se zungen und Bea bei ungen sei de Mi e des 18.Jah hunde s. Tübingen: Niemeye , 1989. Halama, O a. „Vzes up apád eucha is ického kul u české e o maci: Od Milíče zK oměříže kBílé Hoře“. In Vopla ce jsi šecek ajně: Eucha is ie náboženské a izuální kul uře Českých zemí do oku 1620. Ed. Aleš Mud a. P aha: Ná odní pamá ko ý ús a , 2017, s.53–66. Heng, Ge aldine. Empi e o Magic: Medie al Romance and he Poli ics o Cul u al Fan asy. New Yo k: Columbia Uni e si y P ess, 2003. He weg, Ma hias (ed.). He zog E ns : Mi elhochdeu sch/Neuhochdeu sch: In de Fassung B mi den F agmen en de Fassungen A, B und Kl nach de Lei handsch i he ausgegeben: Mi He zog Adelge (aus de Kaise ch onik). Di zingen: Reclam, 2019. He weg, Ma hias. „Magne be g, Magne s ein“. In Li e a ische O e in deu schsp achigen E zählungen des Mi elal e s: Ein Handbuch. Eds. Tilo Renz, Monika Hanauska, Ma hias He weg. Be lin— Bos on: De G uy e , 2018, s.397–411. Hon, Jan. „Je řich Be únský: ‚D ama izace‘ s ředoho noněmeckého Lau ina“. In Pokušení Ja osla a Kolá a: Sbo ník kosmdesá inám. Ed.Ba bo a Hanzo á. P aha: Filozo ická akul a UK— Ús a p o českou li e a u u AVČR, 2009, s.31–52. Hon, Jan. „La e Medie al Czech Adap a ions o Ge man Ve se Romances: Resea ch Pe spec i es“. Slo o asmysl, 11, 2014, č.22, s.13–37. Ch é ien, Jean-Louis. Sain Augus in e les ac es de pa ole. Pa is: P esses Uni e si ai es de F ance, 2002. Isido ze Se illy. E ymologiae / E ymologie XVI. Přel. aú od napsala Hana Šedino á. P aha: OIKOYMENH, 2000. Jacobsen, Pe e Ch is ian— O h, Pe e (eds.). Ges a E nes i ducis: Die E u e P osa- Fassung de Sage on den Kämp en und Aben eue n des He zogs E ns . E langen: Uni e si ä sbiblio hek E langen-Nü nbe g, 1997. Jaluška, Ma ouš. „Nebeský klid: Role s ě ecké in e ence e s a očeské y ířské epice“. In Ka el IV. aEmauzy: Li u gie, ex , ob az. Ed.Ka eřina Kubíno á adalší. P aha: A e ac um, 2017, s.232–245. Jaluška, Ma ouš. „Slo a“. In Nebe, peklo, poezie: Re o mace z ůzných s an. Ed. Ma ouš Jaluška. P aha: Ús a p o českou li e a u u AV ČR, 2019, s.11–80. Kas en, Ing id. „Emo ionali ä und de P ozeß männliche Sozialisa ion: Au den Spu en de Psycho-Logik eines mi elal e lichen Tex es“. In Que elles: Jah buch ü F auen o schung. Band 7. Kul u en de Ge ühle in Mi elal e und F ühe Neuzei . Ed. Ing id Kas en, Gesa S edmann, Ma ga e e Zimme mann. S u ga — Weima : Me zle , 2002, s.52–71. Kobiela, Oli ia. Äs hE hik de F emde des He zog E ns B: Die Ka og aphie des 12./13.Jah hunde s als äs hE hisches Re lexionsmedium de mi elal e lichen Li e a u . Pade bo n: B ill Fink, 2022. Kubín, Pe . „S učná his o ie eucha is ického dogma u“. In Vopla ce jsi šecek ajně: Eucha is ie náboženské a izuální kul uře Českých zemí do oku 1620. Ed. Aleš Mud a. P aha: Ná odní pamá ko ý ús a , s.17–28. Lecou eux, Claude. „He zog E ns . 2164 : Das böhmische Volksbuch on S il ied OPEN ACCESS MATOUš JALUšKA 75 und B uncwig und die mo genländischen Alexande sagen“. Zei sch i ü deu sches Al e um und deu sche Li e a u , 108, 1979, č.4, s.306–322. Lehá , Jan. „Vé oda A noš “. In Lexikon české li e a u y: Osobnos i, díla, ins i uce. 4. S azek II, U–Ž. Doda ky A–Ř. Ed. Luboš Me hau . P aha: Academia, 2008, s.1324–1325. Lei zmann, Albe — Rei ens ein, Ingo (eds.). Winsbeckische Gedich e nebs Ti ol und F ideb an . D i e, neubea bei e e Au lage. Tübingen: Niemeye , 1962. Lo iš, Jan (ed.). Sbo ník h abě e Bawo owského. P aha: Česká akademie císaře F an iška Jose a p o ědy, slo esnos aumění, 1903. Lu z, Ecka Con ad. Rhe o ica di ina: Mi elhochdeu sche P ologgebe e und die he o ische Kul u des Mi elal e s. Be lin— New Yo k: De G uy e , 1984. Miedema, Nine. „Die Ges al ung de Redeszenen im e s en Teil des Nibelungenliedes: Ein Ve gleich de Fassungen *A/*B und *C“. In Ze Lo se bi dem müns e : Das Nibelungenlied (Handsch i C): Li e a ische Inno a ion und poli ische Zei geschich e. Ed. Jü gen B eue . München: Fink, 2006, s.45–82. Miedema, Nine. „Die Redeszenen in de e schiedenen Fassungen des He zog E ns “. In Redeszenen in de mi elal e lichen G oßepik: Kompa a is ische Pe spek i en. Eds. Monika Unzei ig, Nine Miedema, F anz Hundsnu sche . Be lin: Akademie, 2011, s.165–192. Mol zen, And ea. Cu iosi as: S udien zu Alexande , He zog E ns , B andan, Fo una us, His o ia on D.Johann Faus en und Wagne buch. Hambu g: Ko ač, 2016. Mu ay, Alexande . Conscience and Au ho i y in he Medie al Chu ch. Ox o d: Ox o d Uni e si y P ess, 2015. Mye s, Da id. Poo Sinning Folk: Con ession and Conscience in Coun e -Re o ma ion Ge many. I haca— London: Co nell Uni e si y P ess, 1996. Neudeck, O o. „Eh e und Demu : Konku ie ende Ve hal skonzep e im He zog E ns B“. Zei sch i ü deu sches Al e um und deu sche Li e a u , 121, 1992, č.2, s.177–209. Neumann, F ede ike. Ö en liche Sünde in de Ki che des Spä en Mi elal e s: Ve ah en— Sank ionen— Ri uale. Köln— Weima — Wien: Böhlau, 2008. Odo on Magdebu g. E nes us. Ed. Thomas A.-P. Klein. Hildesheim: Weidmann, 2000. Pe ů, Edua d— Ma ečko á, Dagma (eds.). Ry ířské s dce majíce: Česká y ířská epika 14.s ole í. P aha: Odeon, 1984. Pe ů, Edua d. Vzdálené hlasy: S udie os a ší české li e a uře. Olomouc: Vo obia, 1996. Philipowski, Ka ha ina. „S ophisches und s ichisches Sp echen. Medien heo e ische Übe legungen zu Figu en ede in hö ische Epik und Heldenepik“. In Fo men und Funk ionen on Redeszenen in de mi elhochdeu schen G oßepik. Eds. Nine Miedema, F anz Hundsnu sche . Tübingen: Niemeye , 2007, s.43–71. Pincikowski, Sco . „Wah e Lügen: Das E kennen und Ve kennen on Ve s ellung und Be ug in He zog E ns B, Kud un und König Ro he “. In Ve s ellung und Be ug im Mi elal e und in de mi elal e lichen Li e a u . Eds. Ma hias Meye , Alexande Sage . Gö ingen: V&R Unip ess, 2015, s.175–193. Quens ed , Falk. Mi abiles Wissen: Deu schsp achige Reisee zählungen um 1200 im anskul u ellen Kon ex a abische Li e a u . Wiesbaden: Ha assowi z, 2021. Rosen eld, Hans-F ied ich (ed.). He zog E ns D.Tübingen: Niemeye , 1991. Salmon, Vi ian. Language and Socie y in Ea ly Mode n England: Selec ed Essays, 1981–1994. Ams e dam— Philadelphia: John Benjamins, 1996. Sichálek, Jakub. „Výcejazyčnos li e á ního ži o a českých zemích 14.a15.s ole í: Sedm ema ických exku zů  ámci bohemis iky“. Česká li e a u a, 62, 2014, č.6, s.711–744. Schmid, Flo ian. „Sehen— Deu en— E kennen: Wah nehmungsp ozesse im ma i imen Kon ex im He zog E ns B“. In The Mee ing o he Wa e s: Fluide Räume in Li e a u und Kul u . Eds. Ma ia Ja o B iški, I ena Samide. München: Iudicium, 2015, s.104–120. Schul, Susanne. „Das Eigene in de F emde (e ) inden: Ein an as isches Wiede - und OPEN ACCESS 76 SVĚT LITERATURY 71 RECENZNÍ STUDIE Wei e e zählen im mi elhochdeu schen He zog E ns und in Lu z Dammbecks Anima ions ilm“. In Übe gänge und En g enzungen in de Fan as ik. Eds. Ch is ine Lö sche , Pe a Sch ackmann, Ing id Tomkowiak, Ale a-Ami ée on Holzen. Müns e : Li , 2014, s.499–512. Schulz, Monika. Beschwö ungen im Mi elal e : Ein üh ung und Übe blick. Heidelbe g: Win e , 2003. Soukupo á, Vě a. „Escha ologie aspása bohemikálních spo ech duše s ělem“. Česká li e a u a, 71, 2023, č.2, s.145–176. Szklena , Hans— Beh , Hans-Joachim. „He zog E ns “. In Deu sche Li e a u des Mi elal e s: Ve asse lexikon. Band 3. Ge an de Schü en— Hildega d on Bingen. Eds.Ku Ruh, Gundol Keil, We ne Sch öde , Bu gha Wachinge , F anz Jose Wo s b ock. Be lin— New Yo k: De G uy e , 2010, sl.1170–1191. Szklena , Hans. S udien zum Bild des O ien s in o hö ischen deu schen Epen. Gö ingen: Vandenhoeck & Rup ech , 1966. Toische , Wendelin (ed.). Alexande on Ul ich on Eschenbach [sic]. Tübingen: Li e a ische Ve ein in S u ga , 1888. Tu ek, Ma ouš. „Je usalem and he Holy Land in Ve nacula Medie al Li e a u e in Bohemia“. In Re lec ing Je usalem in Medie al Czech Lands. Ed. Anna Ke nbach, Lenka Panuško á, Daniel Soukup. Ams e dam: Ams e dam Uni e si y P ess, 2025, s.325–363. Ui i, Ka l D.— F eeman, Michelle A.Ch é ien de T oyes Re isi ed. New Yo k: Twayne, 1995. Unzei ig, Monika— Miedema, Nine— Hundsnu sche , F anz. „Einlei ung“. In Redeszenen in de mi elal e lichen G oßepik: Kompa a is ische Pe spek i en. Eds. Monika Unzei ig, Nine Miedema, F anz Hundsnu sche . Be lin: Akademie, 2011, s.1–14. Wei b ech , Julia. „He e o ope He scha s äume in ühhö ischen Epen und ih en Bea bei ungen: König Ro he , He zog E ns B, D und G“. In Li e a ische Räume de He kun : Falls udien zu eine his o ischen Na a ologie. Ed. Maximilian Benz, Ka in Denne lein. Be lin— Bos on: De G uy e , 2016, s.91–120. Zap , Volke . „He zog E ns “. In Deu sche Li e a u -Lexikon: Das Mi elal e . Band 5: Epik (Ve s— S ophe— P osa) und Klein o men. Ed.Wol gang Achni z. Be lin— Bos on: Wal e de G uy e , 2013, sl. 149–165. Zieseme , Wal he (ed.). Eine os deu sche Apos elgeschich e des 14.Jah hunde s (aus dem Königsbe ge S aa sa chi , Handsch i A191). Halle an de Saale: Niemeye , 1927. OPEN ACCESS