Vojtěch BAŽANT — Jaroslav SVÁTEK, Středověké cestopisy v českých zemích, Praha 2024

132 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2025 rodu erbu dvou supích hlav avztahování se současných občanů Vlašimi kOčkovi, byť ten zde (na rozdíl od jiných členů svého rodu) téměř žádné vazby neměl. Kniha je cenným příspěvkem kcírkevním icelozemským dějinám českých zemí ve 14.století aje chvályhodné, že poslední práce prof. Hledíkové nezůstala ležet vrukopise, ale dočkala se zdárného vydání. Díky této knize může Jan Očko zVlašimi (alespoň částečně) vystoupit ze stínu svého krále iznámějšího arcibiskupského předchůdce. Jan Boukal Vojtěch BAŽANT— Jaroslav SVÁTEK, Středověké cestopisy včeských zemích, Praha, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, 2024, 451 s., ISBN 978-80-7671-136-5 České cestopisy pozdního středověku náleží mezi atraktivní prameny, skrze které lze poznávat dějiny mentalit, vzdělanosti, cestování nebo vnímání „jinakosti“, ajsou cenným zdrojem informací nejen pro historiky, ale též například pro etnografy, religionisty či jazykovědce. Mnohé ze starých českých cestopisů byly již vminulosti edičně zpřístupněny, vdůsledku čehož je poměrně překvapivé, že až dosud nevznikla žádná rozsáhlejší práce, která by se tomuto tématu věnovala vobecnějších rovinách apodala komplexní přehled dochovaných rukopisných podání. Právě tak koncipovala svou práci, která vyšla jako 21.svazek řady Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis, autorská dvojice Bažant aSvátek. První část knihy sestává ze dvou celků, znichž vjednom si autoři kladou otázku, jakým způsobem pisatelé cestopisů vyprávějí, ave druhém se tážou, očem cestopisy vlastně vyprávějí. Vpřípadě toho, jak tvůrci cestopisů zprávy osvých cestách zaznamenávali, dospívají autoři knihy kzávěrům, že ne vždy se jedná ojednolité narativní texty aněkteré prvky (zejména popisy nebezpečných situací) jsou protežovány, zatímco jiné jsou výrazně upozaděny. To se týká především někdy až absentujících pasáží onávratu cestovatele domů. Další rovinou je míra autobiografičnosti cestopisů, tedy co chce pisatel osobě asvé cestě sdělit čtenáři arovněž koho chce svým textem oslovit. Vtéto souvislosti si ovšem autoři mohli povšimnout ijiných pozdně středověkých egodokumentů autobiografického rázu scestopisnými prvky apokusit se okomparaci snimi. Zvláštní pozornost pak Bažant se Svátkem věnují motivu „údivu“, tedy šokující reakci na střet sprostředím, které je pro pisatele cestopisu zcela neznámé anepochopitelné. Druhým celkem první, obecněji pojaté části knihy se prolíná již výše nastíněná otázka, co konkrétního chce tvůrce cestopisu svému čtenáři sdělit. Vyjma popisu cesty samé vytyčili autoři několik tematických okruhů, které považují za nejpodstatnější— pisatelé cestopisů chtějí srovnávat své a„cizí“ aupozornit na hrozbu tureckého nebezpečí. Účast na pouti či výpravě je pro pisatele jakousi iniciační cestou, motivovanou mimo jiné snahou podat svědectví či svou představu ouspořádání světa. Zde se autoři několikrát vracejí kněkterým specifickým projevům vnímání jinakosti, ato například ve vztahu ke kulturním anáboženským rozdílům, konzumaci alkoholu iobjektivizaci žen. OPEN ACCESS DanIEL KaDLEC 133 Druhá část knihy, zaměřující svou pozornost již na konkrétní díla, rozlišuje mezi původně nebohemikálními cestopisnými texty, jejichž opisy se vprůběhu středověku dostaly do českých zemí anebo byly dokonce přeloženy do češtiny, aautorské bohemikální texty, psané jak včeštině, tak vněmčině nebo latině. Zejména poznání nebohemikálních cestopisů na našem území bylo dosavadní bádání velmi dlužno, aproto je velkým přínosem knihy, že autoři tyto texty nalezli azdokumentovali jejich rozličné redakce. Za nejstarší české cestopisy určili latinský itinerář jinak neznámého rytíře Václava zlet 1402–1413 aOdpustky země Svaté, sepsané členem družiny Jindřicha ze Stráže někdy po roce 1445 včeštině. Tato cesta nalezla odezvu ivtzv.Starých letopisech českých, byť schybnou datací. Následují rozbory apopisy známějších cestopisů (panoš Jaroslav, Gabriel Tetzel, Václav Šašek zBířkova, Martin Křivoústý, Martin Kabátník, Jan Hasištejnský zLobkovic) iméně známých textů (Niclas von Poplau, Heinrich von Zedlitz, Peter Rindfleisch) asouvisejících písemností (dopis mistra Václava zChrudimi, anonymní itineráře acestovní seznamy). Komparativním materiálem pro autory je často Butzbachův Hodoporicon, který ovšem sohledem na místo vzniku apůvod jeho autora není navzdory svému bohemikálnímu obsahu samostatně zařazen. Práci vhodně doplňují imapové přílohy, zachycující trasy jednotlivých cestopisců. Cílem autorů bylo především poskytnout přehled omnožství cestopisných zpráv zčeských zemí apoložit základ souhrnné interpretaci těchto děl. Tento jejich záměr se jim ovšem podařilo mnohonásobně překonat; vytvořili práci, na kterou může přinejmenším několik generací budoucích badatelů odkazovat aopírat oni své vlastní úvahy nejen ocestopisné literatuře, ale iopramenech osobní povahy obecně. Jan Boukal Radmila PRCHAL PAVLÍČKOVÁ, Odpadlíci, noví křesťané aobyvatelé zpapeženělí. Náboženská proměna vpobělohorském období očima současníků, Knižnice Dějin asoučasnosti 74, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2023, 184 s., ISBN 978-80-7422-946-6 Vroce 2023 vydaná monografie Radmily Prchal Pavlíčkové je pokusem ozachycení náboženské proměny, kníž došlo včeských zemích vněkolika málo desetiletích následujících po bitvě na Bílé hoře, zperspektivy dobových aktérů. Jejím hlavním tématem je tedy první fáze pobělohorské rekatolizace, jejímž výsledkem bylo dosažení přinejmenším vnější konformity obyvatelstva skatolickým náboženstvím, jak to vyžadovala panovnická nařízení, završená vydáním Obnoveného zřízení zemského. Na toto téma bylo vposledních letech sepsáno několik kvalitních lokálních sond zprostředí českých amoravských měst, jako je Uherský Brod (Petr Zemek), Jindřichův Hradec (Josef Hrdlička) či Slaný (Josef Kadeřábek). Cenným příspěvkem je iKiliánova edice pamětí koželuha Michela Stüelera zKrupky. Také Radmila Prchal Pavlíčková, která se náboženskou kulturou 16.a17.století zabývá již mnoho let, se rozhodla pobělohorskou proměnu sledovat pod drobnohledem: jejími „mikrosvěty“ ovšem nejsou městské komunity, nýbrž životy jednotlivců, kteří osvých prožitcích zanechali písemné svědectví. Poslední dvě autorčiny monografie se týkaly pohřebních kázání, Daniel Kadlec OPEN ACCESS