Marie BLÁHOVÁ, Dvě studie k pozdně středověké historiografii, Praha 2024

128 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2025 ikdyž se voné dlouhé předmluvě jasně hovoří ojeho iniciační roli.4 Zde se tak jistě rozprostírá pole pro další bádání, které se musí soustředit na komunikační struktury vokolí tohoto Jagellonce, neboť se ukazuje, že jeho fyzická nepřítomnost včeských zemích nemusela nutně znamenat nezájem ojejich správu. Registrum na deset truhlic skrývá obrovský potenciál pro další výzkum ajeho ediční zpřístupnění je proto důležitým počinem, který může působit jako iniciační faktor nejen pro studium politického myšlení vzemích Koruny české, jejich vztahu ke Svaté říši římské nebo poměru mezi králem astavovskou společností, zníž při sestavování Registra poněkud vypadla královská města. Nemělo by se však zapomínat, že jeho vznik spadá do doby humanismu, kdy dochází kzásadním změnám vzacházení sminulostí, jejíž pozůstatky začínaly být pořádány do koherentních celků, atím vznikaly první archivní soubory. Ty nemají jen hodnotu užitnou, jelikož byly zdrojem informací pro poznání dějin iargumentů vpřípadných právních sporech, ale také symbolickou: demonstrují slavnou minulost konkrétního šlechtického rodu, význam konkrétního města ataké velikost astrukturu země.5 Měl-li šlechtický rod na svém hradě či zámku galerii předků ave sklepních truhlách uložené listiny dokládající významné milníky vživotě jeho členů irodové pospolitosti jako kolektivu, potom země disponovala obrazovými galeriemi panovníků aprávě korunním archivem. Ten nepatřil králi, jenž zrovna seděl na trůně, ani stavům, které oněj projevovaly ad hoc zájem, ale právě zemi jako abstraktnímu principu politického uspořádání. Recenzovaná edice prozrazuje mnohé otom, jak na konci středověku byla právě péčí okorunní archiv (stejně jako například okorunovační klenoty) nastoupena cesta kneosobnímu státu, cesta dlouhá asměřující až do naší současnosti. Jiří Hrbek Marie BLÁHOVÁ, Dvě studie kpozdně středověké historiografii, Praha, Nakladatelství Karolinum, 2024, 204 s., ISBN 978-80-246-5900-8; 978-80-246-5908-4 (pdf) Znalkyně středověké historiografie aautorka mnoha příspěvků věnovaných českým kronikám aletopisům sestavila tentokrát svoji knižní publikaci ze dvou samostatných studií, které spojuje zájem ovývoj dobové historiografie vpozdním středověku. 4 „[…] Vaše Královská Jasnost, mající zvláštní péči otúž Korunu, aby kopatření anapravení přijíti mohla, ráčila jest rozkázati, aby vprivilegia zemská bylo nahlédnuto apřehlédáno, co anač kterých spravedlností isvobod kní přísluší.“ L.BOBKOVÁ akol., Registrum na deset truhlic sprivilegii Českého království, Praha 2024, s.203. Samo Registrum je navíc králi Vladislavovi Matoušem zChlumčan dedikováno. 5 Srov.Randolph C.HEAD (ed.), Making Archives in Early Modern Europe. Proof, Information and Political Record-Keeping, 1400–1700, Cambridge 2019; Liesbeth CORENS— Alexandra WALSHAM— Kate PETERS (edd.), The Social History of the Archive. Record Keeping in Early Modern Europe, Oxford 2016; TÍŽ (edd.), Archives and Information in the Early Modern World, Oxford 2018. OPEN ACCESS BLanKa ZILYnSKÁ 129 První je věnována fenoménu „oficiální historiografie“, druhá pak je případovou studií, která se zabývá analýzou jednoho konkrétního díla. Včeském prostředí nebyla středověká oficiální historiografie rozvinutým jevem, atak mu dosud byla věnována minimální pozornost. Autorka proto přináší jako základ pro další bádání téměř encyklopedický přehled, jemuž předchází jen velmi stručné vysvětlení samotného pojmu. Zájem autorky se obrátil ktakovým historikům ajejich dílům, která vznikla na objednávku apředstavují oficiální dějiny příslušné země nebo instituce. Zhlediska významu těchto děl je důležité, že odrážejí interpretaci dějin ze strany objednavatelů— dobovou propagandu využívající historická témata. Výklad pak podává výčet výskytu oficiálních historických děl vjednotlivých zemích celé Evropy. Informace se týkají více jak dvaceti státních či územních celků, dějepisců zaměstnávaných panovnickými dvory, italskými městskými republikami ivýznamnými říšskými městy. Země České koruny jsou pojednány na osmi stranách1 (s.37–44); výklad se neomezuje jen na dvě kroniky objednané KarlemIV. aznámé jako oficiální díla (kronika Přibíka Pulkavy aJana Marignoly), nýbrž vyhodnocuje ispisy, které zcela nenaplňují výše uváděná kritéria (například Pavla Žídka), apřipomíná genealogické ahistorizující fresky vsídlech českých králů, ale iobdobné aktivity některých šlechtických rodů. Pod hlavičkou zemí Koruny české je zahrnuta Žitava (Jan zGubenu), vytratilo se ale kronikářství vznikající ve Slezsku, především vratislavský Petr Eschenloer, ale ioněco mladší slezská historiografie, jejíž status si co do oficiality netroufám posuzovat. Charakteristiky oficiální historiografie jednotlivých zemí doprovázejí bibliografické odkazy, které jsou isamy osobě cenné jako vodítko kdalšímu studiu. Ačkoli jádrem výkladu je pozdní středověk azačátek raného novověku (přehledy často přesahují až na práh třicetileté války), autorka naznačuje ivývoj předcházející, směřování koficiálním dějinám od raného středověku (Karlovci ve Francké říši). Od vyloženě oficiálních děl, objednaných panovníkem nebo jiným činitelem (církevní představitelé, nobilita, města) sklouzává autorka místy kpřehledu dějepisectví na dvorech nebo kdílům pouze věnovaným například panovníkovi. Velmi zajímavou partií jsou podkapitolky sledující hmotné zajištění historiků, pověřených sepsáním takového oficiálního díla. Zatímco vněkterých zemích jsou skutečně známa pověření, stanovení platů nebo jiné zabezpečení historiků, pro české země takovéto údaje téměř úplně postrádáme. Kratičké shrnutí (s.72–73) se nesnaží ocelkový obraz vývoje středověké oficiální historiografie ani pojmenování specifik zkoumaných zemí. Konstatuje jen několik základních rysů vývoje vpozdním středověku— historiografie se po autorské stránce laicizuje asvými oficiálními, na objednávku vytvořenými díly pomáhá legitimizovat vládu apostupy vládců (panovníků ivrchností) auchovat paměť na slavné události (včetně lokálních dějin městských). 1 Autorka již téma načrtla ve studii Marie BLÁHOVÁ, Offizielle Geschichtsschreibung in den mit telalterlichen böhmischen Ländern, in: Jarosław Wenta (ed.), Die Geschichtsschreibung in Mitteleuropa. Projekte und Forschungsprobleme, Subsidia historiographica I, Toruń 1999, s.21–40. Blanka Zilynská OPEN ACCESS 130 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2025 Druhá část knihy je věnována dílku Cronica Bohemorum Anonymi.2 Ta byla zřejmě dílem příslušníka pražského konventu křižovníků sčerveným srdcem, který sestavil kroniku či letopis vdevadesátých letech 14.století; základní kompilace byla doplněna nejprve oudálosti do roku 1416. Opisy dochované vdeseti rukopisech (autorka jim věnuje velkou pozornost na stranách 78–96) však pokračují idále, ale již vindividuálních liniích. Kronika byla nejen opisována, ale iupravována adoplňována. Dnes existující rukopisy proto představují řadu recenzí díla. Souhrnné avelmi detailní srovnání těchto recenzí je kdispozici vpříloze knihy, vtabulce na stranách 112–169, komparace pak ústí vnávrh stemmatu (filiace rukopisů na s.170). Pokračovateli původního textu byli katolíci ihusité, třetí recenze vznikla možná vdominikánském prostředí. Velmi zajímavá adůležitá stopa vede do Slezska, kde byl text doveden až hluboko do poděbradské doby. Anonymova „kronika“, spíše „dějiny vdatech“ (s.108), měla snad právě pro svoji jednoduchost ohlas a byla už v15.století převedena zjednoduché latiny do češtiny (autorka registruje nejméně tři překlady). Překlad pořízený před polovinou 15.století byl použit pro sestavení jednoho zrukopisů Starých letopisů českých. Analýza M.Bláhové se tak přiřadila kpoměrně početným pracím věnujícím se problematice SLČ. Votázce vztahu „jádra SLČ“ arukopisu G10 (Moravský zemský archiv vBrně)3 se autorka vyslovila polemicky křešení P.Čorneje (s.108, pozn.163). Ze studie M.Bláhové vyplývá, že význam Anonymovy kroniky nespočívá vjejím obsahu, který je kompilací starších děl, ale vjejím následném životě, recepci, doplňování ašíření vČechách ive Slezsku. Tím byla naplněna její intence propojit české, slezské apolské dějiny, což symbolizují postavy praotce Čecha ajeho bratra Lecha, které začaly hrát roli svorníku zemí Koruny české už na stránkách kroniky Přibíka Pulkavy anabyly dalšího významu uPulkavových pokračovatelů. M.Bláhová pátrá po jejich stopách apřítomná publikace, kterou uzavírá obsáhlá bibliografie arejstřík, je dalším příspěvkem kpoznání jejich místa při pěstování historického povědomí obyvatel říše KarlaIV. Obě části knihy mohou být idobrým východiskem pro další bádání. Blanka Zilynská 2 Autorka publikovala ktomuto letopisu studii: TÁŽ, Chronica Bohemorum (anonymi), (Od Čecha aLecha / Since the Times of Czech and Lech), in: Encyclopedia of the Medieval ChronicleI, Leiden— Boston 2010, s.308; TÁŽ, Slezská recenze anonymovy Kroniky Čechů— BUW IV F104, fol.2r–10v, in: Mateusz Goliński— Stanisław Rosik (edd.), Mundus et litterae. Studia ofiarowane profesorowi Wojciechowi Mrozowiczowi wsześćdziesiątą piątą rocznicę urodzin, Wrocław 2023, s.243–257. 3 Vztahu rukopisu F SLČ arukopisu G 10 se autorka dotkla také v: TÁŽ, Kronika Beneše zWeitmile, Beneše zHořovic nebo Staré letopisy české?, in: Datum per manus. Přátelé, kolegové ažáci Zbyňku Svitákovi k60.narozeninám, Brno 2015, s.161–177, zde s.175–176. OPEN ACCESS