České a polské modální výrazy — výzkum na materiálu InterCorpu

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 107, 2025, Č.1, S. 43–55 České apolské modální výrazy— výzkum na materiálu InterCorpu Karolína Skwarska (Praha) Elżbieta Kaczmarska-Zglejszewska (Warszawa) Karolína Skwarska — Elżbieta Kaczmarska-Zglejszewska CZECH AND POLISH MODAL EXPRESSIONS. ON THE MATERIAL OF INTERCORP The article focuses on the description of the Polish modal expressions trzeba, należy, nie trzeba, nie należy and their Czech counterparts, based on the material of InterCorp. The most frequently used Czech counterparts of these expressions were found to be: muset, být třeba, mít. In the second part of the article, are-conceptualization was undertaken of należy and trzeba and their most frequent Czech counterparts (muset, být třeba, mít). Semantic asymmetry was present, but the same Polish expressions were found amongst the most frequent re-cycled counterparts. The article shows the importance of confrontative research for translation and glottodidactics. KEYWORDS modality, modal expressions, translation, glottodidactics, parallel corpora KLÍČOVÁ SLOVA modalita, modální výrazy, překlad, glottodidaktika, paralelní korpusy DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2025.1.4 1. ÚVOD Pojem modality je možné nahlížet zoblasti lingvistiky,1 logiky, psychologie či filozofie (srov.Blaszczyk aKarlík, 2017; Polański, 1999). Ve slovanských jazycích je více zkoumána od 50.azejména pak 60.let 20.století, kdy vzniklo mnoho prací stouto tematikou (viz např.Ďurovič, 1956; OSS 1973; Boniecka, 1976; Bralczyk, 1978). Velký zájem omodalitu (zejména epistemickou— Danielewiczowa, 2002; Habrajska, 2005; Auwera akol., 2005) vzbudil také na přelomu 20.a21.století výzkum jazyka médií (srov.Kaczmarska akol., 2011; Dudek-Waligóra, 2017; Pułaczewska, 2005; Ziarno, 2002/2003) astím spojený jazyk propagandy (Weiss, 2005). Zároveň vznikaly práce zaměřené na modalitu vodborných textech (např.textech právnických— Nowak-Michalska, 2012; Montusiewicz, 2022). Tendence zaměřit se na výzkum modality byla spojena isrůstem zájmu otranslatologii aglottodidaktiku, prosazovalo se zde kontrastivní hledisko (Czapiga, 2006; Puk, 2013; Roszko, 1993). Možnosti zkoumat modalitu na 1 Vlingvistických pracích má tento pojem různé významy abývá různě klasifikován (Polański, 1999; Adamec, 1973; Boniecka, 1976; Rytel, 1982; Svoboda, 1973; Wróbel, 1991; Panevová akol., 1982; Blaszczyk aKarlík, 2017; Hansen aKarlík, 2005 adalší). OPEN ACCESS 44 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 107, 2025, Č.1 obsáhlejších historických či současných textech se zlepšují srozvojem textových korpusů (srov.např.Meyer, 2005; Auwera akol., 2005). Také tento článek reaguje na problémy spojené spřeklady ase studiem cizích jazyků. Objektem našeho zájmu jsou vybrané modální jednotky aproblémy jejich překladu. Analyzovány budou dva polské výrazy trzeba, należy ajejich záporné protějšky, které jsou zajímavé zhlediska polsko-českého srovnání. Cílem je stanovit nejčastější ekvivalenty aukázat jejich vztah ive zpětném překladu. Vkorpusovém materiálu paralelních korpusů InterCorp verze v16ud, ato včásti Jádro, jsme našli české ekvivalenty polských výrazů trzeba, należy; dané příklady budou kontrastivně analyzovány. Knejfrekventovanějším českým ekvivalentům byly následně dohledány příklady polské, tím je možné modální výrazy analyzovat ještě hlouběji. Pokud byla zdrojovým jazykem polština, hledali jsme pouze vpolských originálech, pokud čeština, prohledávaly se české originály. 2. MODALITA Vlastní termín modalita pochází zlatinského modus, čili „způsob“. Podle Encyklopedie językoznawstwa ogólnego je modalita kategorií, jejíž členy jsou predikáty vyjadřující vztah mluvčího kobsahu výpovědi (dictu) (Polański, 1999, s.371). Obdobný přístup má Grzegorczykowa (1995), mluví ovyjádření subjektivního vztahu mluvčího kpopisovaným faktům, situaci.2 Podle autorky je modalita definována jako vztah mluvčího kobsahu, který je ztvárněn predikátově-argumentovou strukturou, mluvčí pojímá tento obsah jako skutečný, neskutečný, možný, žádoucí atd. (Grzegorczykowa, 1995, s.138). Pojetí modality může být širší nebo užší. Do užšího pojetí jsou zahrnuty predikáty, které vyjadřují přesvědčení mluvčího opravdivosti nebo nepravdivosti obsahu výpovědi. Predikáty, které označují jednotlivé stupně přesvědčenosti mluvčího opravdivosti nebo nepravdivosti výroků, se nazývají asertorické. Vširším pojetí se do kategorie modality zařazují ipredikáty, které označují emoční vztah mluvčího kobsahu výpovědi, např.obávám se, je mi líto, bohužel, bojím se apod. (srov.Kaczmarska akol., 2011). Pro česko-polské srovnání je zásadní práce Danuty Rytel (1982). Autorka zde přejímá Lyonsovo dělení modality na tři typy: modalitu epistemickou,3 deon2 Vodborné literatuře najdeme také dvě jiné definice modality: 1) Modalita je vztah mluvčího ke skutečnosti. Např.Bauer aGrepl (1972, s.18–19) popisují modalitu jako vyjádření jednoho ze čtyř postojů mluvčího ke skutečnosti (konstatace, otázka, rozkaz, přání); 2) Modalita je vztah obsahu výpovědi ke skutečnosti. Tímto způsobem modalitu definuje Svoboda (1973). 3 Epistemická modalita představuje různou míry jistoty mluvčího oplatnosti propozičního obsahu věty nebo její části (Grepl aŠimík, 2017). Tuto míru jistoty je možné umístit na stupnici mezi bodem „je pravda, že…“ abodem „je nepravda, že…“ (Polański, 1999, s.371). Mluvčí informuje adresáta výpovědi osvém vztahu kobsahu věty, který může být spojen sminulostí, současností či budoucností. Hypotézy se mohou opírat ovlastní zkušenosti mluvčího, jeho přesvědčení nebo různé zdroje informací. OPEN ACCESS KAROLÍNA SKWARSKA — ELżBIETA KACZMARSKA-ZGLEJSZEWSKA 45 tickou4 aaletickou5 (por. Kaczmarska akol., 2011) apopisuje lexikální, gramatické avnějazykové prostředky, kterými je možné vyjádřit tyto typy modality. Vtéto knize ivpracích jiných se však objevují pochybnosti, zda je vždy možné rozlišit typ modality azáměr mluvčího. Např.zdánlivě jednoduchá věta Marek musí být vpráci je ve skutečnosti víceznačná: 1. Přemýšlíme, kde je Marek, adocházíme kzávěru, že Marek je zřejmě / pravděpodobně / určitě vpráci, jelikož není doma, vgaráži apod. (epistemická modalita). 2. Vdaném čase má Marek pracovní dobu, je tedy povinen být vpráci (deontická modalita). 3. Marek by chtěl být na zápase nebo se ženou na dovolené, ale bohužel— musí být vpráci (aletická modalita). 4. Sohledem kjiným dělením (viz např.Blaszczyk aKarlík, 2017) může jít také otouhu, např.vpřípadě, kdy je Marek pohřešovaný amluvčí se upíná ktéto poslední možnosti (bouletická modalita).6 Překlad takové věty do jazyka, který nemá tak mnohoznačný výraz, je dosti problematický. Zároveň nám ukazuje, jak významné jsou kontrastivní výzkumy modality. 3. VÝRAZY TRZEBA, NALEŻY AJEJICH ZÁPORNÉ PROTĚJŠKY Náš článek se soustředí na možnosti česko-polského srovnání modálních výrazů trzeba, należy, nie trzeba, nie należy. Materiál pochází zpolsko-českého paralelního korpusu vrámci InterCorpu, verze v16ud. Vyhledávání probíhalo vtextech původně polských pro polské výrazy avtextech původně českých pro české lexémy, ato pouze vrámci části Jádro. Metodologicky vycházíme zejména zprací Elżbiety Kaczmarské (např.2012, 2019, 2021; Genew-Puhalewa aKaczmarska 2020; Kaczmarska-Zglejszewska 2023). 4 Deontická modalita vyjadřuje nutnost apovinnost (zřec. deon ,povinnost, nutnost‘). Charakteristické jsou pro ni oznamovací věty, žádosti, otázky, vnichž mluvčí vyjadřuje svoji vůli, ale zároveň podléhá závazku, příkazu apod. Tento typ modality je vnitřně spojen sbudoucností, nemůže být hodnocen na stupnici pravda— lež. Modalita tohoto typu se vyskytuje vzákazech, příkazech, větách, které jsou obecně přijaté jako normy nebo vreklamních sloganech, předpisech apod. (Lyons, 1989, s.378–434). 5 Aletická modalita vyjadřuje možnost nebo nutnost dané události. Tento termín má svůj původ vřeckém slově aletheia ,pravda‘. Aletická modalita vyjadřuje vztah dané výpovědi ke skutečnosti. Mluvčí je informátorem, který nehodnotí událost jako možnou/nutnou— to vyplývá zvnějších okolností (Lyons, 1989, s.378–434). 6 Termín bouletická vychází zřec. búlomai ,chtít, přát si‘. Heslo modalita vNovém encyklopedickém slovníku češtiny (Blaszczyk aKarlík, 2017) zahrnuje ještě další typy modality, např.modalita teleologická, dynamická adalší. OPEN ACCESS 46 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 107, 2025, Č.1 Analyzovány jsou výrazy, které se vyskytují vpredikátu.7 Jak bylo naznačeno výše, modální výrazy jsou často polysémní. Rytel (1982, s.167) uvádí, že výrazy trzeba, należy ije třeba mohou vyjadřovat deontickou modalitu— povinnost aaletickou modalitu— nutnost. Nie trzeba, nie należy anení třeba pak deontickou modalitu— povolení, aletickou modalitu— možnost. 3.1 TRZEBA8 Podle velkého výkladového slovníku polštiny (WSJP) výraz trzeba pochází zpraslovanského *terbajetь (3.os. přít. času) ,należy, powinno się; jest konieczne, niezbędne‘ od praslovanského *terbati (eventuálně *trebati) ,wymagać czegoś, potrzebować‘. Včeském etymologickém slovníku Jiřího Rejzka (2001) najdeme informaci, že třeba může pocházet buď z*terbiti (čistit, tříbit), nebo vychází znedoloženého ie. *terb(h)- jako varianta kořene *terp-, zněhož jsou ivgermánských jazycích slova svýznamem potřebovat, smět apod. Ve staré polštině existovalo mnoho slov ostejném základu (potrzebować, potrzeba, potrzebka, potrzebizna …), některá znich se již přestala užívat. Tyto výrazy mohly vyjadřovat, nutnost, povinnost, potřebu (Hansen 1998).9 Vkorpusovém materiálu vkontextech spolským trzeba výrazně převažuje český ekvivalent muset (35 % zpracovaných příkladů).10 Kromě něj však najdeme celou škálu výrazů nutnosti amožnosti: být třeba11 (16,5 % zpracovaných příkladů), mít (10,4 %), být nutné/nutno, být nezbytné, být zapotřebí, být potřeba, nesmět, moci, lze, dá se adalší. Vpřípadech užití osobního tvaru slovesa (např.uslovesa muset), se neosobní charakter konstrukcí strzeba zachovává např.pomocí pasiva (1b), nebo tzv.všeobecným podmětem— ve spojení svýrazem člověk (2b): (1a) Nie chciano wydawać przydziałów ludziom, którzy się bezprawnie wprowadzili— urzędników też trzeba było przekupywać. (1b) Lidem, kteří se protiprávně nastěhovali, nechtěli dávat dekrety— úředníci se také museli podplácet. (Grynberg, Vítězství) 7 To je podstatné např.učeského lexému třeba— nezpracovávali jsme kontexty stímto výrazem ve významu ,na příklad‘: Ajestli je oficiálně všechno vpořádku, tak to mi řekni, kde je třeba Helga nebo kde je pohřbené její dítě? (Tučková, Vyhnání Gerty). 8 Stranou naší analýzy necháváme hovorový výraz trza, vparalelním korpusu je 15 příkladů, převažuje český ekvivalent muset aopisy. 9 Pro české třeba Grepl aKarlík (1998, s.156–161) popisují význam vkapitolách onutnosti— hodnota nezbytnost anutnosti— hodnota záhodnost, žádoucnost, náležitost, vhodnost. 10 Celkově jsme analyzovali 990 příkladů svýrazem trzeba (výběr z2029 příkladů stímto výrazem po použití negativního filtru na výraz nie vpozici –1, originálem byla polština, Jádro). Dále uvádíme jen výskyty vyšší než 10 %. 11 Vpřítomném čase vystupuje výraz trzeba snulovou realizací slovesa być. Vminulém abudoucím čase stojí tvar tohoto slovesa na rozdíl od češtiny většinou za výrazem trzeba (srov.Rytel 1982, s.118). OPEN ACCESS KAROLÍNA SKWARSKA — ELżBIETA KACZMARSKA-ZGLEJSZEWSKA 47 (2a) Pojęcia nie mam jak, najczęściej mamy gości po przebudzeniu, awkońcu trzeba od czasu do czasu spać. (2b) Nemám ponětí jak. Hosté se obyčejně objeví po probuzení. Ačlověk se tu atam přece musí vyspat, ne? (Lem, Solaris) Mnohdy včeštině nenajdeme ekvivalent vpodobě modálního výrazu, využity jsou prostředky gramatické— např.jiný gramatický tvar plnovýznamového slovesa: imperativ (3b), infinitiv (4b) nebo lexikální (5b). (3a) Trzeba być newinnym. (3b) Buďme nevinní. (Gombrowicz, Ferdydurke) (4a) Ale zupełnie nie pojmuję, dlaczego trzeba znich robić wściekłą tajemnicę. (4b) Ale naprosto nechápu, proč pořád zuřivě držet věci pod pokličkou. (Chmielewska, Zajíc vpytli) (5a) Wchwili kiedy szumiąca ipowarkująca zmywarka wreszcie zamilkła izdążyłam zniechęcią pomyśleć, że teraz te wszystkie naczynia trzeba wyjąć isensownie pochować, wdrzwiach na taras pojawili się Paweł zBeatą. (5b) Ve chvíli, kdy šumící avrčící myčka konečně ztichla ajá jsem si stačila mrzutě pomyslet, že teď nám nezbude než všechno to nádobí vytahat auklidit do kredence, ve dveřích na terasu stanuli Pavel sBeátou. (Chmielewska, Zajíc vpytli) 3.2 NIE TRZEBA Vkorpusovém materiálu12 byly nejčastějšími českými ekvivalenty výrazy nemuset (25,6 % zpracovaných příkladů), nebýt třeba (20,8 %), nemít (11,2 %), dále nepotřebovat, nesmět, nemoci, nelze, nedat se, nebýt zapotřebí, nebýt potřeba, nebýt nutno/nutné, nebýt vhodné. Učeských překladů se všemi sledovanými výrazy se někdy využívá kvyjádření modality jiných modálních prostředků, srov.(6b): (6a) Wcale się nie chwali tym, co umie, idziwić się jej nie trzeba. (6b) Vůbec se nechlubí tím, co umí, anení divu. (Tokarczuková, Jakubové) 3.3 NALEŻY Vprůběhu vývoje ztrácejí mnohé výrazy svůj původní lexikální význam astávají se modálními (viz Hansen, 1998). Od plnovýznamového należeć se tak odděluje modální należy, vněkterých slovnících je již dokonce zachyceno jako samostatné heslo (WSJP). Należy si gramaticky zachovává přechodný charakter— vystupuje jen v3.osobě jednotného čísla středního rodu, má však tvary indikativu času přítomného iminulého ataké tvary podmiňovacího způsobu. 12 Celkový počet analyzovaných příkladů: 125. Jednalo se ovšechny vyhledané příklady. OPEN ACCESS 48 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 107, 2025, Č.1 Vparalelním korpusu jsme hledali tvary13 należy anależało. Nejčastějšími ekvivalenty bylo být třeba (29 % příkladů), muset (21,2 %), mít (13,8 %), být nutno/nutné (10 %), dále náležet, být zapotřebí, být nezbytné, být záhodno, být náležité, být potřeba, dát se, lze, chtít, potřebovat, být povinen, být povinnost/povinností, být vhodné, moci, být potřeba. Mezi ekvivalenty se v8 případech (1,3 %) vyskytlo ičeské sloveso náležet. Stylově je však tento výraz příznakový. Srov.příklad (7b), kde je stylová příznakovost dána ipořádkem slov aodpovídá autorskému stylu celé knihy. (7a) Zadziwienie odczuwać należy,— rzekł. (7b) „Překvapení pociťovat náleží,“ pronesl. (Chmielewska, Všude červená) 3.4 NIE NALEŻY Utohoto výrazu se ve srovnávacím materiálu vyskytlo velké množství českých ekvivalentů. Nejfrekventovanější byly výrazy14 nemít (24,4 %), nesmět (16,2 %), dále nebýt třeba, nelze, nebýt dobré, neslušet se, nebýt správné, nebýt radno, nepotřebovat, nenáležet,15 nemít cenu, nebýt slušné, netřeba,16 nemoci, nemuset, nebýt dovoleno, nedat se, nechtít, nebýt vhodné. Na škále direktivity jsou tyto výrazy značně rozdílné, srov.nesmět (8b)×nebýt vhodné (9b): (8a) Na wszelki wypadek niech się pośpieszą, ajeśli to jest znów wstrząs mózgu, to nie należy jej ruszać. (8b) My momentálně nemůžeme dělat nic. Kdyby to zase byl otřes mozku, nesmí sní nikdo hýbat. (Chmielewska, Všude červená) (9a) Poza tym, ze względów taktycznych nie należało jej okazywać. (9b) Kromě toho nebylo vhodné je ztaktických důvodů dávat najevo. (Miłosz, Rodná Evropa) Vmateriálu lze najít ipřeklady, kde modalita není zachována, vpřekladu není žádný lexikální ani gramatický modální prostředek: (10a) Szybko ustaliliśmy, że tym razem wyruszymy we dwójkę iże nie należy długo czekać, bo zadanie jest trudne igranica „zamarza”. 13 Celkový počet analyzovaných příkladů: 601. Vyhledávali jsme zvlášť příklady snależy azvlášť snależało, bez záporné částice nie. 14 Celkový počet příkladů: 86— všechny vyhledané příklady sdaným výrazem azápornou částicí. 15 Pouze jeden příklad— takto nízká frekvence slova se stejným základem vobou jazycích svědčí otom, že český výraz není bezpříznakový. 16 Vedle výrazu nebýt třeba se zde objevuje inetřeba. Tyto dva výrazy nejsou včeštině plně zaměnitelné. Netřeba je prostředek stylově příznakový (má knižní charakter), neužívá se pro minulý čas či podmiňovací způsob. OPEN ACCESS KAROLÍNA SKWARSKA — ELżBIETA KACZMARSKA-ZGLEJSZEWSKA 49 (10b) Brzy jsme se dohodli, že tentokrát vyrazíme společně aže nebudeme dlouho čekat, protože úkol je těžký ahranice „zamrzá“. (Milosz, Rodná Evropa) 4. REKONCEPTUALIZACE Překlad ahledání ekvivalentů se může pojit se sémantickými posuny. Překladatel nejprve interpretuje význam originálního textu, pak se snaží přenést „koncept“ do cílového jazyka, nakonec se musí tento koncept verbalizovat. Každá etapa této činnosti představuje riziko zhlediska zachování věrnosti originálu. Možná proto se říká, že kopie nikdy nebude zcela věrná— zaprvé proto, že tentýž subjektivismus při vytváření obrazů světa, který umožňuje nespočetné varianty zobrazování, zároveň vylučuje identičnost interpretace; zadruhé proto, že techniky dostupné tvůrci originálu (jazykové konvence) nemusí mít ekvivalenty vcílovém jazyce (Tabakowska, 1991, s.60). Jak ukazují zkušenosti zpráce skorpusem InterCorp anástrojem Treq (Kaczmarska, 2012, 2021; Kaczmarska-Zglejszewska, 2023), oproti tradičním slovníkům je možné automaticky vygenerovat celý seznam ekvivalentů zároveň spříklady (znichž je často možné rekonstruovat kontext). To však nic nemění na faktu, že výsledné rozhodnutí činí překladatel— člověk. Atak může vprocesu překladu dojít krekonceptualizaci (Lewandowska-Tomaszczyk, 2010a, s.9–31; 2010b)— jak bylo řečeno výše, při překladu výpovědi totiž dochází kopakovanému vytváření daných pojmů. Děje se to např.vpříkladu Lewandowské-Tomaszczyk (2010b): (11a) I’d like Tom to come earlier. Polština neumožňuje, aby se vpřekladu daný komplement realizoval infinitivem; vyžaduje užití vedlejší věty atím ivyjádření gramatického času, vidu, čísla arodu. Navíc mluvčí polštiny musí „určit“, zda Tom jde, nebo jede. Výsledkem je, že lze uvést řadu potenciálních ekvivalentních vět, znichž každá bude ovlivněna rekonceptualizací (srov.Kaczmarska, 2019, s.22–25): (11b) Chciałabym / chciałbym, żeby Tomek przyjechał / przyszedł wcześniej. Podstata rekonceptualizace je spojená se sémantickou asymetrií, kterou Lewandowska-Tomaszyk prezentuje vjedné ze svých prací: OBRÁZEK 1.Příklad sémantické asymetrie— displacement of senses (Lewandowska-Tomaszczyk, 1996) pol. iśĆ / chodziĆ ang. go (to school) walk ang. to go pol. {?} pol. jechaĆ / jeździĆ ang. go (by bus) drive (a car) ride (a bike, horse…) OPEN ACCESS 50 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 107, 2025, Č.1 Cykly rekonceptualizace lze zkoumat také vprocesu překladu mezi dvěma blízkými jazyky, jako je polština ačeština (Kaczmarska, 2019). Demonstrovat to můžeme na českém slovesu toužit. Ačkoli pro rodilé mluvčí je sloveso toužit vpodstatě monosémní, pro polského adresáta je to spojení tří polských sloves: pragnąć, tęsknić, ma rzyć. Výběr jednoho znich představuje zjedné strany konkretizaci, zdruhé významné zjednodušení obsahu komunikátu, můžeme tu mluvit orekonceptualizaci „ochuzující“ (Kaczmarska, 2019, s.24–25). Izde dochází ksémantické asymetrii: toužit pragnąć chtít toužit přát potřebovat prahnout dychtit tęsknić stýskat toužit postrádat chybět tesknit scházet marzyć snít toužit přát zdát se chtít těšit se TABULKA 1.Příklad sémantické asymetrie: české sloveso toužit ajeho ekvivalenty (na základě dat zkorpusu InterCorp, Kaczmarska, 2019, s.25) Rekonceptualizace vede ke zjednodušení, může ssebou nést též zúžení nebo rozšíření významu. Těžko si lze představit situaci, kdy by při překladu do jiného jazyka nedošlo krekonceptualizačnímu cyklu (Kaczmarska 2019, s.24–25). Platí to ipři překládání textů smodálními výrazy, konkrétně należy / należało itrzeba. 4.1 NALEŻY Jak bylo ukázáno včásti 3.3, na základě analýzy příkladů snależy, należało jsme stanovili nejfrekventovanější české ekvivalenty tohoto výrazu: být třeba, muset, mít (vmodálním významu). Je zřejmé, že to nejsou úplná synonyma, používáme je vrůzných kontextech, mohou pocházet zrůzných registrů a— co je nejdůležitější— bývají polysémní. Pro tyto jednotky byly vyhledány polské ekvivalenty. Ukázalo se, že ve většině případů došlo kvýznamové asymetrii arekonceptualizaci: od povinnosti knutnosti (ačkoli změna je méně výrazná než vpřípadě slovesa toužit). Je však třeba OPEN ACCESS KAROLÍNA SKWARSKA — ELżBIETA KACZMARSKA-ZGLEJSZEWSKA 51 konstatovat, že vpřípadě všech tří českých jednotek se mezi ekvivalenty objevily výchozí výrazy: należy / należało.17 Ubýt třeba amuset byly analyzovány všechny příklady bez záporné částice.18 Umít jsme pro velký počet příkladů anesnadnost odlišení modálního významu pouze ověřili, že se polský výraz mezi ekvivalenty vyskytuje. polština čeština polština należy / należało být třeba trzeba należy / należało być potrzebny muset musieć trzeba powinien mít mieć należy / należało powinien TABULKA 2.Ekvivalenty výrazu należy/należało (na základě dat zkorpusu InterCorp) 4.2 TRZEBA Jak bylo řečeno výše včásti 3.1, nejfrekventovanějšími ekvivalenty polského výrazu trzeba jsou vkorpusovém materiálu výrazy muset, být třeba, mít. Analýza příkladů, kde byla výchozím jazykem čeština, ukázala, že trzeba je častým ekvivalentem těchto jednotek— umuset druhým nejčastějším, ubýt třeba prvním. Umodálního mít je výraz trzeba užíván častěji než należy. polština čeština polština trzeba muset musieć trzeba powinien být třeba trzeba należy / należało być potrzebny mít mieć należy / należało powinien TABULKA 3.Ekvivalenty výrazu trzeba (na základě dat zkorpusu InterCorp) 17 Należy / należało je zároveň pátý nejfrekventovanější ekvivalent slovesa muset. 18 Být třeba— 248 příkladů, muset— 495 příkladů. Tento materiál by využit ipro část 4.2. OPEN ACCESS