Trans silvam Bohemicam - úvaha nad prostupností bavorsko-českého pohraničí v minulosti a současnosti

Konference Krajina Sídla Památky 2024 TRANS SILVAM BOHEMICAM – ÚVAHA NAD PROSTUPNOSTÍ BAVORSKO-ČESKÉHO POHRANIČÍ V MINULOSTI A SOUČASNOSTI TRANS SILVAM BOHEMICAM – A REFLECTION ON THE PERMEABILITY OF THE BAVARIANCZECH BORDERLANDS IN THE PAST AND PRESENT Preusz Michal Klíčová slova: Historické cesty; Řezenská cesta; Norimberská cesta; Zlatá cesta; Česk ý les; Hornofalcký les; Všerubská vrchovina; Bavorsko-České pohraničí Mgr. et Mgr. Michal Preusz, Ph.D. [email protected] Department of Archaeology Faculty of Philosophy Pilsen University of West Bohemia Sedláčkova 38, 301 00, Pilsen, Czech Republic The author is an archaeologist and historian who specializes in researching the Czech lands in the early modern and modern times. Abstrakt: Hornofalcký/Český les a Všerubská vrchovina, které byly latinsk y nazývány silva Bohemica, představují přirozené přírodní horské bariér y s omezenou prostupností. Zdejší průsmyky v nejstarší minulosti p řekonávala Řezenská cesta, jež spojovala českou kotlinu s Podunajím. Patrně od 12. století ji doplnila a částečně nahradila Norimberská cesta, jež spojila Prahu s Norimberkem. Tyto historické cesty tvořil y p áteřní osy středoevropské komunikační sítě a nepochybně byl y nejvýznamnějšími cestami středověkých a novověkých Čech. Přestože j ejich historický význam byl z mnoha úhlů pohledu řešen a zdůrazňován, dosud neproběhl adekvátní Interdisciplinární výzkum, který by specifikoval materiální pozůstatky těchto cest, napomohl b y definování dochovaných a cenných úseků, jež by měly být památkově chráněny, zároveň by poukázal na možnosti, jak využít tyto staré cest y ke zkvalitnění prostupnosti současnou krajinou a napomohl by ke z lepšení cestovního ruchu. Předložený článek je proto prvotní úvahou, o vývoji a významu robustní komunikační sítě a poukazuje, jak může historicko-archeologický výzkum minulých cest napomoci ke zkvalitněn í ž ivotních podmínek v současném česko-bavorském pohraničí. Recenze | Review doc. Ing. Klára Salzmann, Ph.D. Mgr. Petr Netolický, Ph.D. 64 www.krajinasidlapamatky.cz Od mýtů k realitě První nám známý název pro zalesněný horský masiv oddělující Bavorsko od Čech zněl v roce 853 Nordwald, v originále Nortuuald . Označení Český les „ silva Boemica “ bylo poprvé zmíněno až v celním řádu z Raffelstetten z let 902 až 906. Teprve k roku 1100 se váže první připomínka, která potvrdila, že tento les v tu dobu tvořil zemskou hranici „…silve, qui separant duas terras Baioariam videlicet et Boemiam “ [1, s. 489-491] . Hornatá oblast byla tedy ze západu i východu vnímaná jako hraniční prales, který hrál klíčovou roli při formování raných států, Bavorského vévodství a Českého knížectví. Neméně významné byly prostupy, které masiv překonávaly. Skrz široký zalesněný horský pás mělo procházet několik cest, jež od raného středověku ovlivňovaly různorodé vztahy mezi Bavory, později Svatou říší římskou, a Čechy. Šlo de facto o spojnice nejen mezi významnými středoevropskými sídleními oblastmi, ale zároveň šlo o trasy propojující nanejvýš významná města, bavorské centrum Řezno a české hlavní město Prahu, později obchodní metropoli Norimberk a Prahu. Tyto cesty, pro něž se na české straně vžilo buď souhrnné označení Říšská cesta, nebo dílčí pojmenování Řezenská a Norimberská cesta, přispívaly k setkávání, rozvoji obchodu, transferu kulturních idejí a v neposlední řadě byly strategickými liniemi, po nichž pochodovala vojska a odehrávaly se na nich významné bitvy. Pochopitelně horká hraniční linie s omezeným počtem prostupů, která byla navíc opředena nejrůznějšími příběhy, přitahovala pozornost jak německých, tak českých historiků. Velká pozornost byla hraničnímu území věnována zejména během českého národního obrození, kdy byly publikovány četné romantizující líčení hrdinného střetávání Čechů s Němci. Mezi stěžejní historiky patřil František Palacký, který na Domažlicko situoval mýtické bitvy u Wogastisburgu z roku 631 a u tzv. Brůdku z roku 1040 [2] . Historiografie na české i německé straně se o Řezenské a Norimberské cestě, pro jejich nepochybný historický význam, vyjadřuje minimálně od 1. poloviny 19. století. Tématu se věnovala jak řada historiků [3, 58-59; 4, 118; 5] , tak historických geografů [6; 7] . Dosud však nebyl proveden detailní interdisciplinární výzkum, Obrázek 1 – Základní hypotetické schéma středověkých cest přes Český les a Šumavu: žlutá (oranžová) – Norimberská cesta; modrá – Řezenská cesta; zelená a růžová – Zlatá stezka a jiné přes Šumavu (zdroj: U. List). Obrázek 2 – Úvozy středověké domažlické větve Řezenské cesty zaříznuté do svahu na jižním úpatí Spáleného vrchu (zdroj: M. Preusz). 65 Konference Krajina Sídla Památky 2024 který by jasně definoval jejich materiální podobu, určil směry, posoudil vývoj a transformace jejich významů v dlouhém čase a stal se tak oporou pro výzkum širokého spektra kontextuálních témat, za jiné například aktivit spjatých s migrací, osidlováním prostoru, transportem komodit či vojenskými dějinami v různých etapách minulosti. V ideálním případě by se však téma cest nemělo omezit pouze na jejich historicko-archeologické poznání, nýbrž výstupy výzkumu by měly přispět ke zkvalitnění památkové ochrany, měl by být posouzen potenciál jejich využitelnosti pro zkvalitnění životních podmínek v pohraniční krajině a v neposlední řadě k celkové edukační osvětě místního obyvatelstva i návštěvníků. O možnostech historicko-archeologického výzkumu Metodicky plánování historicko-archeologického výzkumu nic nebrání. První a velmi cenný vhled na vývoj a změny v prostupnostech pohraničními horami v 16. až 20. století, představují dochované historické mapy z českých a bavorských archivů. Vedle zemských map a map regionů se dochovala řada tematických map různých hraničních úseků zobrazujících mnohdy přeshraniční koridory a na ně vázané objekty (celnice, mosty, opevnění aj.) či speciální mapy cest pořizované například k vojenským průtahům, před opravou silnic či jednoduše jen k snadnější navigaci v krajině [8] . Poznatky nabyté z map je možné korelovat s výpovědí bezpočtu písemných pramenů různorodých typů. Užitečné jsou zejména cestopisy, itineráře, celní rejstříky, kroniky, listiny i korespondence, které zachycují dění na cestách a mnohdy přibližují nejen každodenní život kolem cest, ale i nevšední události, průjezdy panovníků, bitvy apod. Dosud nejpodrobnější analýzu archivních pramenů k Řezenské cestě podal Eduard Maur [9] , historický kontext byl dosud hodnocen zejména ve sborníku o ztracené historické blízkosti Prahy a Norimberku [10] , V další fázi je zapotřebí analyzovat vlastní materiální pozůstatky cest, jež se dochovaly v současné krajině, Cílem je nejen určit směry zaniklých komunikací, ale identifikovat a dokumentovat jejich současný stav v terénu. Toto je úkol pro archeologii, jež dosud pouze naznačila svůj potenciál [11; 12; 13] , avšak dosud naplno nevyužila svou širokou škálu pokročilých metod k rozluštění fungování přeshraničních koridorů přes Český les v minulosti. Tyto metody můžeme zjednodušeně rozdělit na nedestruktivní a destruktivní. První skupina obsahuje metody neporušující intaktní Obrázek 2 – Úvozy středověké domažlické větve Řezenské cesty zaříznuté do svahu na jižním úpatí Spáleného vrchu (zdroj: M. Preusz). Obrázek 3 – Červeně trasy hlavních přeshraničních koridorů Norimberské (č. 1-5) a Řezenské cesty (č. 6-13); žlutě hlavní silnice 19. století (zdroj: M. Preusz). 66 www.krajinasidlapamatky.cz situace. Pro výzkum cest jsou užitečné zejména metody Dálkového průzkumu Země, kam patří například satelitní snímkování, letecké kolmé a šikmé snímkování, letecké laserového skenování (LiDAR). Semi-destruktivní charakter má již průzkum pomocí detektorů kovů, jehož cílem je vyhledávat na povrchu i pod povrchem vybrané artefakty, které mohou napomoci s datací pozorovaných úseků a dokreslením dění na cestách. Podrobné detektorové průzkumy jsou prováděny výhradně tam, kde hrozí bezprostřední ohrožení (ilegální hledači pokladů) i zánik zájmových a hodnotných lokalit (výstavba aj.). Teprve posledním krokem jsou vlastní vykopávky, terénní výzkum, jehož cílem je ověřit vybrané situace za účelem zpřesnění našich poznatků o sledovaném tématu. Po celou dobu výzkumu v krajině musí být paralelně prováděn sběr veškerých geodeticko-topografických informací (např. GPS, totální stanice), což umožní k veškerým nabytým informacím přidat prostorový kontext. Prostorová data je pak obvyklé zpracovávat a hodnotit v geografických informačních systémech (GIS). Archeologická bodová korekce průběhu tras Součástí interdisciplinárního výzkumu přeshraničních tras je systematický sběr informací nejen o cestách samotných, ale také o aktivitách minulých populací, které mohly s provozem cest souviset. Cílem je například vyhledávání sídelních, pohřebních, těžebních, obchodních areálů, případně fortifikací a prostorů možných konfliktů, jež se mnohdy řetězí jako korálky na šňůrce. Přestože dosud postrádáme ucelenou syntetickou archeologickou práci k tématu, můžeme naznačit několik základních tezí vyplývajících z dosavadního stavu bádání. Prostor Všerubské vrchoviny a jižní část Českého lesa byl lidmi intenzivně využíván a zřejmě bez větších problémů překonáván již v období pozdního paleolitu a mezolitu, tedy před více než 10.000 lety př. n. l. [15] . V neolitu a eneolitu probíhal oboustranný prostup v širších pásech od řeky Radbuzy k Naabě a od Zubřiny k Řezné [16] . V době bronzové evidujeme v pohraničních horách čilý ruch, který dokládají nálezy početné nálezy sídel, pohřebišť, depotů aj. Zcela jistě, byly v této době používány k prostupu všechny klíčové průsmyky pozdější tzv. Řezenské a Nabburské cesty [17] . Během starší doby železné patrně předpokládáme možnou redukci prostupů, neboť stopy lidských aktivit se dosud prostorově omezují zejména na povodí horního toku řeky Radbuzy, V mladší době železné byl prostor chamsko-furthské sníženiny intenzivně využíván Kelty, neboť tudy procházely cesty spojující významná středočeská a podunajská oppida [18] . Na tuto hlavní cestu procházející skrz domažlický průsmyk, navázal tranzit v době římské. Tato tepna se stala jednou z klíčových, po nichž k Dunaji pronikaly germánské kmeny. V místě křížení řeky s touto cestou byl III. italickou legií založen ve 2. století n. l. tábor Castra Regina. Prostor mezi říčním veletokem a zalesněnými horami se staly skutečnou nárazníkovou zónu mezi západořímskou říší, Markomany a dalšími kmeny, které sídlili v české kotlině [19] . K totální destrukci Castra Regina došlo souběžně s definitivním pádem západořímské říše v roce 476. Během stěhování národů proudily po této trase k Dunaji tzv. „Lidé z Čech“ (lat. Baia-varii), kteří byli v 6. století zárodkem bavorské Obrázek 4 – Svazky úvozů středověké domažlické větve Řezenské cesty na jižním úpatí Spáleného vrchu viditelné na digitálním modelu terénu vygenerovaného z dat leteckého laserového skenování (zdroj: M. Preusz). 67 Konference Krajina Sídla Památky 2024 etnogeneze. Svým centrem zvolili ruiny zmíněného římského tábora, na jehož troskách vybudovali město Řezno, něm. Regensburg, jež vyrostlo v hlavní město rodící se říše Bavorů [20] . Poté co bylo Bavorsko dobyto Karlem Velikým, stalo se Řezno centrem císařů Svaté říše římské a Nabburg nanejvýš významnou pevností na hranicích říše. Řezenská cesta, byla v tu dobu bezesporu důležitou geopolitickou a obchodní tepnou vedoucí mezi Říší a českou kotlinou [21] . Navíc v průběhu následujících staletí sehrála zcela klíčovou roli při formování prvních slovanských státních útvarů v české kotlině, neboť procházela hraničním územím, prostorem setkávání i konfliktu. Historické události a význam cest Pro mladší období jsou již k dispozici četnější písemné prameny, které podávají nejrůznější svědectví o událostech, jež přímo či nepřímo dokreslují dění na cestách. Do kontextu s prostupy pohraničními horami jsou kladeny mnohé doslova legendární události, například dosud nelokalizovaná bitva „u Wogastisburgu“ mezi Dagobertem a slovanským vůdcem Sámem v roce 632, kdy porážka franckého krále přispěla k formování tzv. Sámovy říše [22, s. 204] . V letech 791 a 804 tudy protáhla vojska Karla Velikého [23, s. 59, 74] . V roce 845 se nechala v Řezně pokřtít Obrázek 5 – Mince keltského kmene Carnuntů z okolí Pasečnice u Domažlic (zdroj: M. Řezáč) Obrázek 6 – Liebscher, Adolf; Bitva u Brůdku (zdroj: Galerie České Spořitelny, ev. č. 84931). 68 www.krajinasidlapamatky.cz česká knížata, čímž byla nastartována západní christianizace Čech [24] . V roce 849 došlo v pohraničních horách k první bitvě mezi Čechy a Franky [25, s. 155–156] . Od roku 895 spadalo české knížectví pod řezenské biskupství [26, s. 251] . Archeologické nálezy v průsmycích potvrzují také průchody Maďarů skrz Domažlicko v první polovině 10. století, načež byli poraženi císařem Ottou Velikým v bitvě na Lechu 10. srpna 955 [27] . V roce 1040 byla u Domažlic svedena vítězná bitva českého knížete Břetislava I. proti císaři Jindřichovi III. [28] . Z dochovaných písemných zpráv vyplývá, že ze strategických důvodů se prostupnost pohraničními horami v tu dobu zužovala na několik málo větví Řezenské cesty. Pomezní hvozd představoval životně důležitou bariéru mezi Čechy a Říší a prostupy byly možné výhradně skrz domažlickou zemskou bránu. Tu sice není možné na základě nám dosud známých pramenů jasně definovat, avšak můžeme ji zběžně charakterizovat jako široký spletenec koridorů, jenž byl zřejmě sestaven od severu z Herštejnské, Klenečské, Domažlické a Klíčovské cesty, V době ohrožení mohlo dojít k uzavření libovolných cest pomocí záseků pralesa a k navádění nepřítele k předem připraveným obranným fortifikacím českého vojska a předsunutým důmyslným pastím. Ve výčtu významných událostí ve vazbě na Řezenskou cestu by bylo jistě možné pokračovat, nicméně důležité je pozastavit se ve 12. a 13. století, kdy došlo nejen k restrukturalizaci sídelní sítě, kdy byla původní hradská soustava nahrazena městy a hrady, které doplňovala intenzivní kolonizace a venkovská sídliště, ale ve vztahu k našemu tématu došlo k ekonomickému boomu Norimberku ve Středních Francích, který ve středoevropském prostoru začal hrát vůdčí obchodní roli. O jak obrovský systém šlo, dokládá fakt, že jižní část této sítě tvořily severní větve Řezenské cesty (Klenečská a Herštejnská cesta jdoucí k Waldmünchenu), byla do ní zcela implementována Nabburská cesta (Mutěnínská, Bělská cesta), následovaly nové, de facto hlavní prostupy Přimdecká a Tachovská větev, severní alternativní větve se pak opřely o starodávnou spojnici české kotliny s Chebskem, jež byla zvána Drhla. Tato komplexní transformace cestní sítě se bezpochyby odráží v transformaci kompozice sídelní sítě. Na Norimberské cestě vznikla v tu dobu řada nových měst, klášterů, hradů a do konce se zdá, že přeložení cesty může vysvětlovat poměrně pozdní relokaci krajské metropole z prostoru Staré Plzně ležící na Řezenské cestě severněji do Nové Plzně, kudy se příměji ubírala nová Říšská cesta vedoucí do Norimberku [29, s. 9-15] . V době panování Karla IV. Lucemburského, který byl mimo jiné jak císařem, tak českým králem, se stala Norimberská cesta oficiálně nejvýznamnější cestou Římské říše, neboť spojovala Prahu a Norimberk. K úpadku obchodu došlo během husitských a návazných česko-bavorských konfliktů, cesty však v tu dobu sehrály důležitou vojenskou roli, což se odrazilo v porážce gigantických křížových výprav u Tachova 1424, Domažlic a Rýzmberka 1431. Obchod byl na cestách znovu nastartován až v 70. letech 15. století. Po Norimberské cestě se začalo převážet pohádkové bohatství těžené zejména v Kutné hoře, Krkonoších, Krušných horách a Slavkovském lese a mnoho rozličných komodit, načež na počátku 16. století byla cesta označena jako „Zlatá cesta“ [30] . Během 14. až 16. století došlo zřejmě k výrazným změnám ve významech dílčích větví západovýchodních spojnic, neboť vůdčí roli cest skrz královská města Domažlice a Tachov začaly přebírat alternativní koridory. Tachovskou cestu nahradila tzv. zakázaná cesta, přes Přimdu a Rozvadov. Domažlickou cestu oslabil vzestup Klenečské cesty, povýšené na zemskou silnici roku 1527, a trasy skrz Všerubský průsmyk pod hradem Rýzmberkem. Tyto kroky spolu se vznikem řady menších přeshraničních cest, jež přispěly ke zkvalitnění logistiky a masivnímu nárůstu množství přepravovaných komodit, vedly do značné míry k úpadku královských měst a k narušení tradiční obranné strategie opřené o pohraniční stráž, Chody [31] . Klíčová transformace cestní sítě proběhla až v 18. století, kdy začala výstavba pre-moderních silnic a později železnic, což vedlo k opouštění starodávných tras [32] . 69 Konference Krajina Sídla Památky 2024 Fatální změnu přineslo období Studené války, kdy byla Českým lesem a Všerubskou vrchovinou protažena Železná opona, jež neprodyšně uzavřela státní hranice a de facto poprvé v dlouhých dějinách ukončila prostup po Řezenské a Norimberské cestě. V roce 1989 došlo k otevření hranic mezi Německem a Čechami, historická cesta se stala symbolem znovuoživení vztahů mezi západem a východem. Památková ochrana Definované dávné trasy a nástin jejich vývoje jednoznačně ukazuje, že dosud viditelné i pod zemí ukryté přeshraniční úseky dálkových tras jsou cennými památkami, které svědčí nejen o vývoji a proměnách prostupnosti horami v minulosti, ale také o celkovém kontextu osidlování a využívání příhraniční krajiny lidmi napříč staletími. Linie sami o sobě nesou mnoho důležitých informací, neboť tvořily základní osy lidských aktivit a tvoří tak cennou pramennou základnu pro jakýkoliv archeologický, historický, urbanistický výzkum atd. Od těchto cest se odvíjela například osová dispozice lidských sídel, byly na ně instalovány fortifikace, cesty byly logistickými osami četných bojišť. Jelikož tyto cesty tvořily pojítka mezi body zájmu v krajině, skrývají v sobě dosud netušený potenciál zasadit mnohá solitérní archeologická a historická data do prostorového kontextu. Přeshraniční historické trasy jsou navíc léty ozkoušenými, avšak zapomenutými, spojnicemi mezi nejvýznamnějšími sídly v současné krajině, pohraničními městy. Jelikož podél těchto cest vznikaly hrady, pevnosti, stráže, pohřebiště, vesnice, hospodářské provozy, jeví se dosud jako ideální spojnice k významným kulturním bodům v současné krajině. Výzkum dílčích větví přeshraničních tras může přinést nejedno překvapení, neboť prochází prostorem, který byl z větší části postižen odsunem německého obyvatelstva, byl osazen Železnou oponou a de facto dlouhou dobu se tomuto prostoru nevěnovala dostatečná pozornost kvalifikovaných vědců. Je pozoruhodné, že historické přeshraniční cesty jevící se jako významné památky, nejsou dosud nikterak definovány a památkově chráněny, ač jde bezpochyby o nejvýznamnější výtvory lidské činnosti v Čechách a zároveň s velkou pravděpodobností bohaté zdroje kontextuálních informací k mnoha známým i dosud nepoznaným historickým událostem. V dohledné době je tedy nezbytnou nutností lokalizovat dochované úseky, definovat jejich základní vlastnosti a posoudit jejich současný stav či míru ohrožení. Zcela nezbytné je navrhnout památkovou ochranu vybraných úseků a poloh, jež mají vysoký informační potenciál a mohou dokonce přímo souviset nejen s milníky národní historie, ale s nejvýznamnějšími momenty středoevropské minulosti jako celku. Prostorové vymezení cenných úseků cest a přidružených lokalit je ve finále cenným podkladem pro případné posílení jejich památkové ochrany, ať již jako nemovitých kulturních památek ve smyslu § 2 zákona o 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších úprav či jako pouhých „území s archeologickými nálezy“ (ÚAN) bez památkové ochrany vyplývající z citovaného zákona 20/1987 Sb. Přeshraniční cesty představují totiž neprávem opomíjený, avšak zcela klíčový zdroj důležitých informací pro nás i generace budoucí [33] . Historické cesty v plánování současné krajiny Historické přeshraniční cesty je možné považovat za tepny a napojené lokální komunikace za žíly, jež umožňovaly pohyb v pohraniční krajině. Prostupnost pohraniční hornaté krajiny se v minulosti mnohokrát měnila, vždy však tyto trasy umožňovaly snadné propojení mezi body zájmu a dalšími částmi území. Historické komunikace tak tvoří základní vrstvu pro plánování úprav současné krajiny, neboť mají vysoký potenciál zlepšit především prostupnost pro pěší, někdy cyklisty. Lidem nabízejí nejen prostup mezi historickými sídly, ale také vstup do přírody, kde může probíhat poznávání a objevování nových míst. Důležitou predispozicí těchto komunikací je jejich vazba na výrazné přírodní a kulturní prvky v krajině. Zároveň využití jejich potenciálu během plánování krajiny umožňuje posilovat turistickou infrastrukturu, ochranu přírodních a kulturních hodnot v jejich okolí a celkově k citlivému udržení krajinného rázu. Navrhovaná ochranná opatření 70 www.krajinasidlapamatky.cz nemusí mít vždy nutně formu negativně vnímaných restrikcí, ale naopak mohou pozitivně ovlivnit turistiku a rekreační aktivity v této oblasti. V pohraničním prostoru mají historické cesty obrovský potenciál oživovat jak prostory bohatší na památky a přírodní hodnoty, tak opomíjené části krajiny. Cesty se totiž nabízí jako prostředek k otevření i méně líbivých témat, mezi něž rozhodně patří krajina bývalých Sudet poškozená geopolitickým vývojem po roce 1948 i její současný vývoj. Rozhodně jejich aktualizace může přispět k aktivizaci přístupů a zapojit větší část obyvatel do rozhodování o dalším směřování osudů krajiny, tak jak je to zaneseno v Evropské úmluvě o krajině, jejímž je Česká republika signatářem. Cestovní ruch a turismus V bavorsko-českém hornatém pohraničí pozorujeme dvě rozdílné turistické oblasti. První oblastí je Šumava, která je lákavým horským prostředím využívaným jak k letní, tak zimní rekreaci. V jižní části navíc podtrhuje její význam možnost vodní rekreace v okolí Lipenské přehrady. Přitažlivost Šumavy do značné míry souvisí se specifickými environmentálními podmínkami, neboť jsou zde rozlehlé náhorní plošiny evokující v návštěvníkovi pocit únik do panenské zelené přírody, a to i přestože se dodnes z původního vegetačního krytu dochoval pouze nepatrný Boubínský prales. Význam přírody zde podtrhuje fakt, že se zde nachází Národní park Šumava. Český les je nižší horskou oblastí, jehož turistický potenciál nebyl dosud plně využit. Hojněji navštěvovanou oblastí je Domažlicko, s nejvyšší horou Čerchovem, řadou významných památek, omezenou vodní rekreací a hustším systémem turistických tras a s celkově rozvinutější infrastrukturou. Naopak prostory střední a severní části Českého lesa zůstávají opomenuty. Pozastavím se nad pozoruhodným fenoménem posledního desetiletí, který se bezprostředně týká sledovaného tématu historických cest. V pohraničí byly v posledních třech desítkách let provedeny významné komplexní historicko-archeologické výzkumy cestního systému tzv. Zlaté stezky, která spojovala Pasov s pohraničními jihočeskými městy Prachaticemi, Vimperkem a Kašperskými Horami [34] . Ostatní Šumavské historické stezky nebyly dosud obdobně hodnoceny. Stejně tak nebyl vědecký zájem věnován přeshraničním trasám přes Český les, kde byla více sledována pouze cesta z Tachova do Bärnau. Pozoruhodné je, jaký měl tento výzkum dopad a jak byl využit v oblasti cestovního ruchu. Sledované přeshraniční cesty sehrály významnou roli v konstrukci ideových základů pro plánování přeshraničních tras mezi Bavorskem a Čechami. Odkaz tachovské cesty se stal pojítkem mezi významnějšími pohraničními městy, o její historickou hodnotu se opřeli aktivity místních musejí a spolků. Na tachovské cestě došlo v letech 2010 až Obrázek 7 – Schématický plán tří hlavních větví Zlaté stezky skrz Šumavu 71 Konference Krajina Sídla Památky 2024 2011 k založení historického parku Geschichtspark Bärnau-Tachov, který se vydal cestou rekonstrukcí středověké architektury a edukace [35] . K prohloubení výzkumné činnosti o bavorsko-české minulosti bylo při téže organizaci etablováno v roce 2017 Archaeocentrum Čechy-Bavorsko, jež má tvořit základ pro vědeckou spolupráci německých a českých archeologů [36] . Dosud však tato struktura nedosáhla svého cíle, neboť patrně již při zakládání takového centra byly opomenuty některé zásadní věci nutné pro dlouhodobou udržitelnost ve vazbě na akademické prostředí. Etablování struktury nebylo vyvoláno přesně definovanou vnitřní potřebou vědecké obce. Chybí definované téma, jež by mohlo být dlouhodobě a společně zkoumáno. Obdobná centra jsou pak žádoucí a udržitelná zejména tam, kde je přímá vazba na skutečně významná bodová archeologická naleziště, která sama o sobě přitahují pozornost vědců z obou stran hranice a veřejnosti. Žádné takové naleziště nebylo dosud v prostoru Českého lesa a Šumavy prezentováno. Pakliže přesuneme pozornost k šumavské Zlaté stezce, ta začala být prezentována nejen jako jedna z mnoha přeshraničních tras, nýbrž byl postupně vytvořen obraz, že šlo o zastřešující termín pro robustní síť historických tras spojujících Podunají s českou kotlinou. Ve východním Bavorsku se termín Goldsteig stal certifikovanou turistickou značkou a turistické značení s jejím symbolem pokrylo skrz trasy o délce ca 660 km celé východní Bavorsko, čímž se tato idea zařadila mezi nejvýznamnější certifikované oblasti cestovního ruchu v současném Německu [37] . Značka kompletně zahrnuje regiony přiléhající k Šumavě a Českému lesu. K této gigantické obchodní značce, jež bezesporu posiluje cestovní ruch a má tudíž i obrovský ekonomický přínos pro regiony i lokální aktéry, se logicky postupně připojuje Česká republika, a to Plzeňský a Jihočeský kraj [38] . Po stránce cestovního ruchu jde skutečně o fascinují počin, po stránce prezentace společného kulturního dědictví je celý koncept v současné podobě nanejvýš zavádějící a de facto návštěvníkovi podává zcela uměle vykonstruovaný obraz minulosti pohraničí. Projekt, tak jak je medializován široké veřejnosti, dosud citelně postrádá relevantní historický základ. Opomíjí desítky reálných historických cest nejen přes Šumavu, ale i Český les. Zahrnuje pod sebe i cesty již prezentované, např. Tachovskou „Via Carolina“ či nově Sušickou „Vintířovu stezku“ [39] . Veřejnosti zároveň prezentuje řadu pomýlených interpretací, kdy nejvýznamnější tepnu českého království v raném novověku mířící k přechodu mezi Rozvadovem a Waidhausem, jež se vyprofilovala během 16. století ve skutečnou Zlatou cestu, něm. Goldstraβe, označuje jako tzv. „Stříbrnou stezku“. Důležité je, že význam šumavské Zlaté stezky v robustním systému historických cest z české kotliny do Podunají v porovnání s Řezenskou cestou skrz domažlickou zemskou bránu a případně později s Norimberskou cestou, tzv. Zlatou cestou, byl ve středověku a novověku zcela zanedbatelný, neboť skrz tyto trasy bylo převáženo 90 % komodit transportovaných mezi Čechami a Svatou říší římskou. Domnívám se, že mnohem závažnějším nedostatkem je však celkově laický přístup k významu a potenciálu historických přeshraničních tras, jež jsou jednak nositelkami Obrázek 8 – Archaeocentrum Čechy-Bavorsko v Bärnau, Lkr. Tirschenreuth (zdroj: M. Preusz) 72