Cesty průmyslového dědictví na příkladu Chabařovic

Konference Krajina Sídla Památky 2024 CESTY PRŮMYSLOVÉHO DĚDICTVÍ NA PŘÍKLADU CHABAŘOVIC ROUTES OF INDUSTRIAL HERITAGE ON THE EXAMPLE OF CHABAŘOVICE Stará Monika Klíčová slova: Chabařovice, průmyslové dědictví, cesty, železnice, vlečky, lanovky, vodní toky, těžba, doly Mgr. Monika Stará [email protected] Department of History Faculty of Arts J an Evangelista Purkyně University Pasteurova 13, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic Since 2016, the author has been working at the Cultural Heritage Documentation and Digitization Centre at the Faculty of Arts, Jan Evangelista Purkyně University. She is also a PhD student at the Department of History. Professionally, she focuses on industrial heritage research and specialized g eodetic methods in the documentation of monuments. She also participates in scientific research projects and teaching students. Abstrakt: Průmyslové dědictví je nedílnou součástí ústeckého regionu. Pro oblas t mostecké hnědouhelné pánve je příznačná nejen těžba uhlí či rud, ale i další průmysl, který se logicky na dobývání nerostných surovin navázal. Příspěvek sleduje území města Chabařovice, které leží mezi Ústím nad Labem a Teplicemi. Základním stavebním kamenem hos p odářského vzestupu v 19. století zde byl především rozvoj infrastruktury, který umožnil dynamický růst nejen průmyslový, ale i demografický. Příspěvek se zabývá nejdůležitějšími cestami, které měl y na rozvoj území zásadní vliv. Jednalo se především o železnici (Ústeckoteplickou dráhu), silnice, důlní vlečky, lanovky, ale i vodní tok y (Ždírnický potok včetně náhonů), podzemní chodby ad. Cesty jsou p řitom mapovány v kontextu místního průmyslového dědictví. Příspěvek odpovídá na otázku, jaký vztah panoval a dodnes panuje mezi cestami a historickými průmyslovými objekty. Dále interpretuje současný stav cest souvisejících s průmyslem, míru a autenticitu jejich dochování a v neposlední řadě nastiňuje možnou budoucnost územ í vzhledem k záměrům, které jsou v regionu v současné době řešeny. Recenze | Review doc. Mgr. Martin Veselý, Ph.D. Mgr. Martin Zubík, Ph.D. 228 www.krajinasidlapamatky.cz Úvod V oblasti mostecké hnědouhelné pánve dominovala v minulosti těžba uhlí a rud, ale také další průmyslová odvětví, která se organicky s dobýváním nerostných surovin pojila. Průmysl měl zásadní vliv na ekonomický, demografický a společenský rozvoj podkrušnohorského regionu a tvář této oblasti ovlivňuje dodnes. Příspěvek se zabývá otázkou vlivu cest na rozvoj průmyslu, ale i na rozvoj samotného sídla. Cesty jsou přitom chápány v širším smyslu jako spojnice ohnisek, které tvoří strukturu sídla, potažmo okolní krajiny, ale také jako prostředek provozu průmyslových areálů a jejich spojnice s okolím. Chabařovice se nachází mezi městy Ústí nad Labem a Teplice, ve východním okraji mosteckého hnědouhelného revíru pod východní částí Krušných hor. Město se nachází na místě tzv. Srbské stezky, tedy historické obchodní cesty, spojující dnešní Prahu a Drážďany, která vedla Krušnými horami přes Nakléřovský průsmyk. Již tato cesta byla pro Chabařovice velmi důležitá (mimo obchodu také z důvodu využívání této trasy armádou). Později v 19. století zapříčinila výhodná poloha města a jeho napojení na významné cesty dynamický rozvoj. Zcela klíčovou roli v hospodářském rozkvětu hrála bohatá ložiska hnědého uhlí spolu s dostupností dalších surovin, pracovní síly a napojením na železnici. Průmyslový rozvoj měl následně vliv na demografický vývoj a sociální strukturu v celém regionu. Tento text pojednává výběrově o cestách, které nejvýrazněji determinovaly vznik a fungování průmyslových podniků města od poloviny 19. století do konce 20. století. Reflektovány jsou železnice, vodní toky či podzemní chodby. V další části studie interpretuje současný stav cest souvisejících s průmyslem, a míru a autenticitu jejich dochování. Závěrem jsou nastíněny faktory, ovlivňující potenciální budoucí vývoj oblasti s přihlédnutím ke zmiňovaným cestám. S výjimkou dolů není téma chabařovického průmyslu v literatuře příliš dobře zpracováno. O těžbě a dolech v mostecké hnědouhelné pánvi včetně sledovaného území pojednává kniha Černé miliony [1] , která zpracovává podrobně problematiku uhelného dolování. Bohaté ikonografické prameny zpřístupňuje kniha o ústeckoteplické uhelné dráze [2] , poskytující kromě map celé trati i dobové fotografie jednotlivých nádraží. V roce 1998 byla publikována monografie Dějiny města Chabařovic [3] , která mapuje historii města od pravěku až po 90. léta 20. století. Zároveň monografie vychází ve sledované době z velké části z knihy Geschichte der Stadt Karbitz und ihrer Umgebung z roku 1922 [4] . Pramenná základna leží především v Archivu města Ústí nad Labem a Státním oblastním archivu v Litoměřicích – Státním okresním archivu Most, pracoviště Velebudice. První jmenovaný archiv spravuje archiválie místních správních a samosprávných orgánů a organizací, které jsou roztroušené v různých fondech podle agendy, se kterou akta souvisela. Dohledatelné jsou tak informace o budování silnic, dláždění, vzniku železnice, elektrické dráhy ad. Státní okresní archiv Most, pracoviště Velebudice spravuje mimo jiné agendu Obrázek 1 – Poloha Chabařovic v širším kontextu východní části Severočeské hnědouhelné pánve (autor: Monika Stará, 2024) 229 Konference Krajina Sídla Památky 2024 průmyslových podniků včetně někdejších dolů a hutí. Zejména fond Palivový kombinát Ústí, s. p., Ústí nad Labem či Severočeská uhelná akciová společnost, Most ad. poskytují mnoho informací o provozu dolů, mapy zachycující vlečky, důlní míry ad. S ohledem na nadregionální význam železnice se prameny k jejímu výzkumu nachází i v Národním archivu, konkrétně fondu Ministerstva železnic [5] . Velmi užitečnými prameny jsou mapy, které zachycují sledované cesty. Základ tvoří mapy stabilního katastru [6] , báňské mapy [7] ad. V neposlední řadě k bádání cest a jejich současného stavu slouží terénní průzkum, který poskytuje řadu informací nedohledatelných z jiných zdrojů, dokonce ani ze současných leteckých ortofotosnímků. Zejména otázka stavu vodních toků a zaniklých náhonů by bez průzkumu in situ nemohla být řešena. Obrázek 2 – Schéma umístění vybraných objektů zmiňovaných v textu (autor: Monika Stará, 2024) 230 www.krajinasidlapamatky.cz Cesty • po kolejích Nejvýznamnější cestou, která výrazně ovlivnila vývoj nejen Chabařovic, ale celého regionu, byla železnice. Ústecko-teplická dráha (k. k. privilegierte Aussig-Teplitzer Eisenbahn), která spojovala zmíněná dvě města přes Chabařovice, byla zřízena v roce 1858. 1 Postupně byla síť dráhy rozšiřována, až spojovala Liberec s Chomutovem. Dráha sloužila zejména k přepravě uhlí z mostecké hnědouhelné pánve směrem do Ústí nad Labem, kde mohlo být v přístavišti přeloženo a posláno dál po Labi do Německa. 2 Určitá část vytěženého uhlí byla určena pro místní prodej a sloužila jako palivo v regionálních podnicích. Po trati byla kromě přepravy surovin realizována i osobní přeprava. 3 Rostoucí poptávka po uhlí a rozmach jeho exportu vedly k založení mnoha důlních děl. Jednotlivé doly byly na železnici napojeny sítí vleček, 4 které nejprve sloužily k přepravě důlních vozíků s uhlím, později i k vyvážení skrývkové zeminy. Vlečky byly umístěny mimo intravilán, nenarušovaly tedy urbanistický vývoj města. Železniční stanice Chabařovice se nacházela asi 15 minut chůze od města, v blízkosti ocelárny a dolů Milada a Neuhoffnung. V roce 1923 byla dráha zestátněna [2, s. 14] . Většina původní trasy byla kvůli těžbě v průběhu času přeložena a nahrazena novými trasami a stanicemi. 5 Železnice měla nadregionální význam a byla jedním z hlavních faktorů, které vedly k průmyslovému rozvoji celé oblasti. Další z cest vedoucích po kolejích byla trasa elektrické dráhy. Ta spojovala Chabařovice se sousedním Ústím nad Labem mezi lety 1929-1964. Elektrická dráha zajišťovala přepravu především osobní, výjimku však tvořila tramvajová linka sloužící k převozu uhlí z Chabařovic do Ústí. 6 Při budování trasy elektrické dráhy muselo být řešeno křížení s dalšími cestami, kterými bylo vedení lanovky zmíněné v následujícím textu, dále úzkokolejná dráha, vycházející z uhelného dolu Felix-Waldemar, vlečná kolej dolu Petri ad. [8] Zánik elektrické dráhy souvisel s hromadným nahrazováním tramvají autobusovou a trolejbusovou dopravou. Po kolejích byla realizována také přeprava uhlí v dolech. Ruční tlačení dřevěných důlních vozíků (tzv. huntů) bylo postupně nahrazeno převozem železných huntů po železných kolejnicích směrem od porubu hlavní chodbou k šachtě [1, s. 194] . Cesty • lanovkou Na sledovaném území se nacházely dvě lanové dráhy, přičemž obě souvisely s přepravou uhlí [9, s. 32][37] . První z nich byla visutá lanovka, která zajišťovala přepravu uhlí z dolů Adolf Ernst, Albert a Friedrich I a II přes Střížovický vrch do skladu ústeckého Spolku pro chemickou a hutní výrobu, tehdejšího největšího chemického koncernu střední Evropy. Druhá lanová dráha se nacházela při dolu Petri. Ten neměl klasické důlní zařízení, ale byl otevřen úpadní Obrázek 3 – Vizualizace polohy současného jezera Milada na místě zaniklých obc í a železnice, jižně od Chabařovic/Karbitz (autor: Monika Stará, 2024) [16] 231 Konference Krajina Sídla Památky 2024 jámou, která byla opatřena důlní lanovkou, zajišťující pohyb vozíků s uhlím [9, s. 37] . Cesty • po vodě Klíčovým vodním tokem města je Ždírnický potok. Tento potok pramení v Krušných horách poblíž Adolfova a vlévá se u Ústí nad Labem do řeky Bíliny. 7 Průběh koryta potoka v Chabařovicích se v čase měnil, stejně jako podoba a umístění jeho náhonů. [10, s. 4] . Přeložky potoků v oblasti souvisely s odváděním vody mimo lom Chabařovice, v případě Ždírnického potoka vznikla i přeložka v souvislosti s dolem Petri. Zcela zásadní byl Ždírnický potok pro výrobu ve městě, neboť při toku tohoto potoka a z něj vedených náhonů byla umístěna řada zařízení na vodní pohon. Patřila mezi ně pila (Brettsäge), dále mlýny Hasenmühle, 8 Angermühle a Stadtmühle [11, s. 20] (později přebudovaný převážně na parní pohon), dále zařízení v areálu koželužny či zařízení v areálu továrny na ultramarin (včetně předchůdců továrny, kterými byla přádelna lnu, bělidlo ad.). Zároveň také továrny způsobovaly znečištění vody. To se týkalo koželužny, konzervárny (původně továrna na kovové zboží) a továrny na ultramarin. Dnes již nevyužívaný náhon (Mühlbach), vedl částečně pod úrovní terénu. Později byl zasypán, ale dodnes na některých místech jeho průběhu dochází k propadům. Obrázek 4 – Visutá lanovka, která přepravovala uhlí do chemické továrny v Ústí nad Labem (v pozadí) (zdroj: Těžní kola se zastavují) [9, s. 32] Obrázek 5 – Pohled na staré koryto Ždírnického potoka, v pozadí jeden z objektů areálu bývalé továrny na ultramarin (autor: Monika Stará, 2023) 232 www.krajinasidlapamatky.cz Cesty • pod zemí V Chabařovicích se nacházely rozsáhlé podzemní chodby, ražené v souvislosti s těžbou uhlí. Ty sloužily jako cesty pro dopravu vytěžené suroviny na povrch. Cesty pro přepravu materiálu i osob byly horizontální (již zmíněná lanovka v úpadní jámě, dopravníky, ražené chodby, kterými bylo přepravováno uhlí pomocí důlních vozíků ad.) i vertikální (těžní jámy, větrací šachty). Některé z chodeb byly raženy v bezprostřední blízkosti zástavby, jako je tomu např. u bývalého dolu Philomena II, kde chodby končily v blízkosti zahrad dnešních domů ve východní části Náměstí 9. května a také chodby vedly bezprostředně pod dnešní zahrádkářskou kolonií, která se při ulici Na Můstku nachází [12] . V místě starší těžby je umístěn také areál ocelárny, který se nachází přímo nad zasypanými chodbami dolu Neuhoffnung I. [13] . Kromě obecného nebezpečí práce v podzemních prostorách, způsobeného např. výbuchy plynů či závaly, docházelo i na povrchu k propadům, a to zejména v důsledku starší, technologicky zastaralé ražby, která mnohdy ani nebyla nikde v plánech evidována. 9 Podzemní cesty proto měly vliv i na podobu intravilánu na povrchu. Současný stav cest a jejich reliktů V současné době je většina sledovaných historických cest souvisejících s průmyslem v Chabařovicích zaniklá, nebo jsou jejich pozůstatky vytrženy z kontextu. Železnice vedla v době vzniku přes dnes již zaniklé obce Vyklice a Tuchomyšl k železniční stanici, která byla časem přesunuta v souvislosti s budováním přeložky, jak již bylo nastíněno výše. Jediným hmotným dokladem původní železnice jsou relikty vleček v okolí ocelárny včetně části trati, která byla ještě v nedávné době využívána jako vlečka soukromou firmou [14] . Obrázek 6 – Výřez plánu areálu ocelárny spolu s podzemními chodbami dolu Neuhoffnung I (zdroj: SOA v Litoměřicích – SOkA Most, pracoviště Velebudice) [17] Obrázek 7 – Stavidlo na starém korytu Ždírnického potoka v areálu bývalé továrny na ultramarin (autor: Monika Stará, 2023) 233 Konference Krajina Sídla Památky 2024 Koryto Ždírnického potoka bylo několikrát upravováno a přeloženo. Dnes již málo napájený náhon ale stále nese stopy po užívání výrobními objekty. Jedním z nejzajímavějších reliktů je stavidlo, dochované v areálu bývalé továrny na ultramarin, které je však ve špatném technickém stavu a bez řádného zásahu zřejmě brzy zanikne. Zasypaný náhon, který napájel mlýn na náměstí, není již na první pohled viditelný, na některých místech však dochází k jeho propadům na soukromých pozemcích. Jako upomínky historické těžby, a tudíž přeneseně i podzemních cest slouží na dvou místech umístěné, již výše zmíněné hunty. Jeden z nich se nachází přímo na Husově náměstí uprostřed kruhového objezdu, druhý je umístěn při lesoparku Friedrich, rekultivované pince, která je hojně navštěvována místními obyvateli. Zbylé relikty podzemních cest a spojnic mezi nimi a dalšími cestami, jako železnice, zanikly v důsledku rozšiřování dolů, aby postupně byly tyto stopy zcela zahlazeny rekultivovanou krajinou. Dalším a zároveň nejvýznamnějším dochovaným dokladem cest jsou samotné stavby, kterým sledované cesty sloužily. Některé v čase zanikly, jiné se ale dochovaly a představují příležitost nejen pro uchování paměti místa, ale i pro další rozvoj celého sídla. Mnohé ze staveb jsou v současné chvíli vytrženy z kontextu, např. již zmíněný bývalý parní mlýn na náměstí. Areál mlýna byl sice částečně revitalizován, gró stavby, představující hlavní část výroby se zařízením poháněným vodou z dnes zasypaného mlýnského náhonu (Mühlbach), však byla demolována. Potenciální budoucí rozvoj území Největší příležitostí pro celé sledované území je koncepční rozvoj jezera Milada a jeho okolí, 10 který by značně rozšířil možnosti města Chabařovice k dalšímu růstu, k rozšíření nabídky služeb atd. Rozvoji jezera Milada, které má potenciál nést paměť místa z hlediska historické těžby, ale i zaniklých obcí a cest, které je spojovaly, brání dodnes neodepsané chráněné rezervy uhlí. Ty totiž znemožňují výstavbu na dotčených pozemcích. Jedním z hlavních cílů Vize Milada je přitom resocializace území, tedy návrat života do krajiny. Tento proces však doposud narážel na mnoho formálních překážek, zároveň se jedná o dlouhodobý koncept, který bude naplňován v následujících desetiletích. Velkou příležitostí je i potenciální zprovoznění vysokorychlostní trati (VRT), která by měla přinést i sjezd ke stanici v Chabařovicích. 11 Díky tomu by Chabařovice opět získaly funkční železniční stanici, které v současné době absentuje. Závěr V podobě krajiny a sídel jsou reflektovány společenské procesy. V regionu sledovaného území došlo k přerodu krajiny ze zemědělské na těženou, následně až devastovanou rozsáhlým dobýváním uhlí, aby posléze s uzavřením posledních dolů nastala éra deindustrializace a zahlazování stop těžby. Současná podoba Chabařovic je do jisté míry stále definována průmyslovou historií. Na území obce se nachází množství reliktů industriální éry v podobě náhonů, cest vedoucích k bývalým dolům či průmyslových objektů a areálů, které dodnes slouží jako výrobní prostory a sklady. Vlivu těžby navíc neunikla částečně ani zástavba města. Nejen že byl rozvoj města již v minulosti omezen kutišti v bezprostřední blízkosti Obrázek 8 – Pohled na jezero Milada (bývalý velkolom Chabařovice) od j ihovýchodu (autor: Monika Stará, 2022) 234 www.krajinasidlapamatky.cz intravilánu, kde navíc docházelo k propadům, ale od roku 1964 měla neblahý vliv na rozvoj i stavební uzávěra, kvůli které nebylo možné provádět rozsáhlejší opravy chátrající infrastruktury ani realizovat novou výstavbu. Mezi lety 1987-1990 bylo navíc demolováno chabařovické Dolní Předměstí [3, s. 140] . Nejistota v otázce budoucnosti obce se stala důležitým aspektem ovlivňujícím po řadu let vnímání místa jeho obyvateli. 12 Potenciální likvidace Chabařovic kvůli rozšiřování velkolomu byla odvrácena až v porevolučních letech, na části území v okolí jsou však již zmíněné dodnes neodepsané chráněné rezervy uhlí. Zatímco je okolní krajina postupně rekultivována, samotné sídlo zatím spíše čeká na zlepšení. Poslední dvě staletí existence města se nesla v duchu dynamických změn, které zahrnovaly události od hospodářské krize po napoleonských válkách, přes rozšíření těžby uhlí, prudký populační nárůst, budování průmyslových objektů, první světovou válku, následný rozvoj oblasti v době první republiky, zábor Sudet Německou říší spolu s vysídlením části česky mluvícího obyvatelstva, až po následné poválečné vysídlení německy mluvícího obyvatelstva, znárodnění podniků a dolů komunistickým režimem, úpadek drtivé většiny výrobních závodů, potenciální zánik města kvůli expandující těžbě poškozující okolní krajinu i sídla, dále odvrácení tohoto osudu a porevoluční vypořádání majetkoprávních vztahů. Ve všech těchto historických procesech hrály, ať už přímo, nebo jako prostředek roli cesty. Tuto roli nepřekvapivě hrají i dnes, ač je jejich význam pro město spíše sporný. Železnice nemá v současné době na město žádný vliv a blízkost dálnice D8 přitahuje do okolí spíše investory zaměřující se na logistiku, v důsledku čehož v okolí vznikají nežádoucí objekty, narušující strukturu sídel i obraz okolní krajiny. Postupnými rekultivacemi se podařilo vrátit zpět přírodu do vytěžených míst, zatím se ale příliš nepodařilo do této nově vzniklé krajiny navrátit život. Paradoxem, který souvisí mimo jiné právě i s komplikovanou historií vztahu města, cest a zdejšího průmyslu, je, že díky stavební uzávěře ve druhé polovině minulého století se dochovala zástavba historického jádra města v takřka intaktní podobě (s nešťastnou výjimkou demolovaného evangelického kostela), v kontextu okolní podkrušnohorské těžební oblasti poměrně unikátně. Díky tomu se historické jádro Chabařovic roku 1995 stalo právem městskou památkovou zónou [15] . O to více by si město zasloužilo pozitivnější budoucí směřování, spolu se zachováním reliktů historických cest, které stály za jeho vývojem. Obrázek 9 – Pohled na důlní vozík na místě bývalého dolu Friedrich II (autor: Monika Stará, 2023) 235 Konference Krajina Sídla Památky 2024 Použité zdroje: [1] MĚCHÝŘ, Jan; MATĚJČEK, Jiří. Černé miliony . Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1987. 336 stran. ISBN 45-01587. [2] ČERNÝ, Karel; KÁRNÍK, Josef; NAVRÁTIL, Martin. Železniční tratě Ústecko-teplické dráhy . Žďár nad Sázavou: Tváře, 2016, 113 stran. ISBN 978-80-906621-0-0. [3] KAISEROVÁ, Kristina; KAISER, Vladimír. Dějiny města Chabařovic . Chabařovice: Město Chabařovice, 1998. 190 stran. ISBN 80-902278-1-3. [4] SIMON, Gustav. Geschichte der Stadt Karbitz und ihrer Umgebung: ein Beitrag zur Geschichte unserer Heimat . Karbitz: Selbstverlag des Verfassers, 1922. 207 stran. [5] Národní archiv, fond Ministerstvo železnic Vídeň 1896 – 1918. [6] Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v Praze, Originální mapy stabilního katastru 1 : 2 880 (1824-1843) – Čechy, B2/a/4C • 2726 • Chabařovice, berní okres Chabařovice. [7] Státní oblastní archiv v Litoměřicích – Státní okresní archiv Most, pracoviště Velebudice, Sbírka map a plánů II; Státní oblastní archiv v Třeboni, Vs Postoloprty; ČGS-Kutná Hora, mapové fondy. [8] Archiv města Ústí nad Labem, fond Archiv města Chabařovice, K74, Plány - projekt eletrické dráhy Předlice - Chabařovice, 1927, s. 14-18. [9] SOCHOCKÝ, Stanislav. Těžní kola se zastavují . Palivový kombinát v Ústí n. L., nedat. 46 stran. [10] VLASÁK, Petr. Ekologická studie Bíliny . Praha: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, 2004. 35 stran. [11] JIRÁK, Emanuel. Seznam a mapa vodních děl republiky Československé: stav koncem roku 1930 . Praha: Ministerstvo veřejných prací, 1932. 657 stran. [12] Státní oblastní archiv v Litoměřicích – Státní okresní archiv Most, pracoviště Velebudice, fond GŘ SHD Most, KT145, Philomena. [13] Státní oblastní archiv v Litoměřicích – Státní okresní archiv Most, pracoviště Velebudice, fond GŘ SHD Most, K583. [14] [Do Chabařovic na staré nádraží]. In: www.vlaky.net [online]. 21.3.2015 [cit. 2024-06-20]. Dostupné z: https://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/5646Do-Chabarovic-na-stare-nadrazi/ [15] [Chabařovice – městská památková zóna]. In: www.pamatkovykatalog.cz Dostupné z: https://www.pamatkovykatalog.cz/chabarovicemestska-pamatkova-zona-7664786 [16] [II. vojenské (Františkovo) mapování – Čechy, mapový list W_4_I]. In: www.oldmaps.geolab.cz [online]. 2001-2022 [cit. 2024-06-20]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?lang=c s&map_root=2vm&map_region=ce [17] Státní oblastní archiv v Litoměřicích – Státní okresní archiv Most, pracoviště Velebudice, fond Mostecká společnost pro dobývání uhlí, a.s., Most, KT516, Stahlgusshütte in Karbitz, 1 : 1000 (1912-1916). 236