Hledání zbytků historické paměti v afropských identitách v díle Léonory Miano

Hledání zby ků his o ické pamě i a opských iden i ách díle Léono y Miano Pe Vu m Masa yko a uni e zi a [email p o ec ed] LOOKING FOR THE REMNANTS OF HISTORICAL MEMORY THROUGH AFROPEAN IDENTITIES IN THE WORKS OF LÉONORA MIANO The pape analyzes in dep h wo wo ks by he Came oonian w i e Léono a Miano. This au ho ep- esen s he con empo a y mig a ion w i ing coming om Subsaha an A ica, deno a ed some imes as mig i ude and dealing wi h subjec s such as mig a ions, exiles, hyb idi y, pos colonialism and pos -pos colonialism and he indi idual s collec i e expe ience. The pape ocuses mo e closely on one pa icula aspec o he w i ing: he ep esen a ion o he his o ical memo y o A ica, h ough he newly es ablished A opean iden i y o he cha ac e s, who s i e o ind hei place be ween Eu ope and A ica. KLÍČOVÁ SLOVA: Léono a Miano— mig i ude— Období s ínu— Vni řek noci— dějiny— paměť– A opská iden i a— mig ace— exil Léono a Miano— mig i ude— Saison de l’omb e— In é ieu de la nui — his o y— memo y— A opean iden i y— mig a ion— exile DOI h ps://doi.o g/10.14712/23366729.2020.1.10 Léono a Miano se na odila  oce 1973 Douale Kame unu. Po é, co s ému odnému kon inen u ěno ala ilogii Vni řek noci ( . In é ieu de la nui , Plon, 2005, dále UN), Kon u y příchozího dne (Con ou s du jou qui ien , Plon, Goncou o a cena s uden ů s ředních škol 2006) anakonec Ša la o á ji a ( . Les Aubes éca la es, 2009), publi- ko ala  oce 2008 Jako yhaslé h ězdy ( . Tels des as es é ein s), s ůj p ní omán oa opské1 komuni ě. O šem jejím nej ě ším úspěchem je omán Období s ínu ( .La saison de l’omb e, 2013, dále OS), oceněný li e á ní cenou Femina. A opská iden i a, se k e ou Miano přichází explici ně  ománu Jako yhaslé h ězdy asbí ce po ídek A opská duše adalší po ídky ( . A opean Soul e au es nou elles), nadále inspi uje ě - šinu jejích děl. P á ě u o smíšenou iden i u, ozk očenou mezi A ikou, E opou 1 Zámě ně použí áme o o slo o namís o ob yklejšího a o-e opský, k e é je pokusem o ě ný překlad ancouzského slo a a opéen, snažící se yjádři p á ě úzký z ah až ne- odděli elnos obou složek jedné a éž iden i y. OPEN ACCESS 140 SVĚT LITERATURY 61 a Ame ikou, zabydlenou na symbolických h anicích, Miano ak uje dalších s ých inspi a i ních dílech, soubo u esejů apříspě ků zkon e encí Obý a h anici ( . Ha- bi e la on iè e, 2012, dále OH). Ta o iden i a se ak ací obecněji au o čině osobní ilozo ii, k e á spočí á u ědomění si las ní h aniční iden i y, ať se jedná oiden i u las ní nebo jejích k ajanů, aje zá o eň elkou ýz ou i elkou příleži os í. Jak říká sama au o ka e zmíněném díle: Bý A ičanem dnes znamená bý kul u ně hyb idní. Znamená o ží na h ani- ci. Uzna u o h anici znamená bý upřímný sám ksobě, čeli s é las ní eali ě abý schopen ji a o a . Nejde o o pokusi se upla ni jednu nebo d uhou ze složek é o iden i y, ale říci si, že jejich nosi el má ono zácné p i ilegium, že si může yb a o nejlepší zkaždé kul u y. K omě oho naše území pí nedos a kem zejména his o ických písemných s op, což neumožňuje sjis o ou ědě , jaký byl ži o našich předků. Pokud šechny naše adice nezmizely, zůs á á sku ečnos í, že naše ná ody dnes čelí po řebě se zno u s oři azno u obje i samy sebe. Je o ýz a, k e ou je možné uchopi pouze ak, že ji přijmeme, jakkoli boles ným se o někdy může zdá , ím, že obydlíme h aniční iden i y, k e é nám his o ie odkázala (OH, s.27).2 A opská h aniční iden i a ak yjadřuje složi os hledání mís a e s ě ě na obou s anách A lan iku či S ředozemního moře, pos upné u ědomo ání si las ního já aiden i y po omků a ických mig an ů, dě í A iky, zba ených základní his o ické iden i y. Je o jakýsi pomyslný „ ře í p os o “, nepřináležející plně ani kjednomu kon- inen u, ale zá o eň zabydlující šechny znich. Ten o ře í p os o není jako eo e ický koncep nic no ého. Aniž bychom ch ěli zabíha do šech pod obnos í, k e é by ydaly na samos a ný článek, sh ňme hla ní ýchodiska a eo e ické a gumen y, jak je o mulo al Homi K.Bhabha e s ém zá- sadním díle Mís a kul u y aješ ě před ím článku „Zá azek eo ii“, jenž později za- h nul p á ě do p ně zmíněného díla. V om o, p o pos koloniální eo ie důleži ém počinu, Bhabha analyzuje iden i u aal e i u pos koloniálního subjek u, jež přenáší iden i á ní odkaz nosi ele poli ických, ekonomických akul u ních op á nění, smě- em kexpe imen ální dimenzi, kde se oří něco, co Bhabha nazý á „s a egiemi sama sebe“. Iden i a aal e i a se působením ěch o s a egií dos á ají do ře ího p o- s o u ( ře ích p os o ů), k e é b i sko-indický eo e ik de inuje jako mís a přechodu, p o izo ní akřehké meze y (skuliny, š y, . in e s ices) mezi ůznými iden i ami. Ap á ě  ěch o mís ech může iden i a podléha mnohoče ným ak ea i ním hyb- idizacím. De inující p incip ře ích p os o ů spočí á p á ě  om, že s í ají biná ní dicho omie a z ahy mezi pánem ao okem, kolonizá o em akolonizo aným, u laču- jícím au lačo aným a nášejí do ěch o z ahů zájemnou akomplexní, dynamickou kon aminaci. Hyb idní iden i a je pak objek em isubjek em ře ích p os o : Tře í p os o , ačkoli je ne ep ezen o a elný sám osobě, oří disku zi - ní podmínky ýpo ědi, k e é dokazují, že smysl akul u ní symboly nemají 2 Všechny cizojazyčné ci á y přeložil au o s udie. OPEN ACCESS PETR VURM 141 jedno u nebo p o ní s álos aže s ejné znaky mohou bý při las něny, přelo- ženy, dějinně přede ino ány apřein e p e o ány (Bhabha 2007, s.74). Překláda , opako a , napodobo a , p á ě o podle Bhabhy znamená o í a ře í p o- s o , p ak iko a a o něž odhalo a hyb idi u každé iden i y. Tře í p os o je mís em nesamozřejmos i, oho, jak slo a a ěci, pos a ení imís a, z ahy isou islos i d ží poh omadě jenom zdánli ě. Hyb idní ře í p os o se y áří zkon aminace opozic, zjejich ni e né aby os né nečis o y. Dílo Léono y Miano zBhabho y eo e ické e lexe iden i y a ře ího p os o u s ým způsobem ychází, ale zá o eň si je li e á ně přizpůsobuje akomplexním způ- sobem ji pře ádí na příběhy, pos a y aži o ní osudy pos a , čímž nabízí e anko- onní li e á ní k ajině ela i ně no ou poe iku. Ty o pos a y, znichž ě šina žije e F ancii, pocházejí zblízké nebo zdálené a ické diaspo y, přičemž její členo é jsou ázáni společnou his o ickou pamě í, k e á se yznačuje auma em, boles í, ale aké slá ou ah dos í. Vzpomínka je kolek i ní, je součás í his o ie če ného kon inen u, ale je zá o eň indi iduální, sple ená znesče ných d obných anonymních příběhů, ok e ých doposud slyšel jen málokdo. P os řednic ím é o pamě i p os í á spo- lečné já ůzných pos a , ona „his o ická iden i a“, k e á je kons uo ána e zájem- ném z ahu su či ým hodnocením s ě a au či ým nímáním his o ické minulos i. Vz ah khis o ii je uLéono y Miano o něž komplexní. Au o ka si dobře u ědo- muje známou sku ečnos , že ihis o ii jejího kon inen u píší í ězo é, bílí kolonizá oři mužského pohla í, a o ze d ou p os ých dů odů: zap é, že za nimi s ojí hegemo- nie í ězů koloniálního soupeření, asoučasně p o o, že pouze kolonizá o zpočá ku dokáže u o his o ii zapsa amá z oho o pohledu ob o skou konku enční ýhodu op o i o álním kul u ám. S ým psaním se ak Miano s á á součás í známé pos kolo- niální endence iobecnější endence mode ní ancouzské li e a u y (Camus, Sa e) dá hlas u lačo aným, podřízeným, jak ji de ailně o mulo ala Gaya i Spi ako á e s ém s ěžejním díle Mohou podřízení mlu i ? (angl. Can he Subal e n Speak?, 1988). Zdá se šak, že Miano jde ješ ě dále. Její podřízení jsou obdařeni elmi složi ou a ysoce p oblema ickou iden i ou, iden i ou smíšenou, anemohou se edy p a - děpodobně au oma icky s á mlu čími šech u lačo aných A ice. Na íc díky s é komplexní iden i ě jsou mnohem ci li ější na č ení las ní his o ie azejména na její in e p e aci. Použijeme-li me a o u s ě a jako ězení, pos a y Leono y Miano se cí í uzamčené jedné cele oho o ob o ského ězeňského s ě a alogicky jako ězenkyně a ězni pos ádají globální pohled na celou budo u, na o, co se ní děje, azejména na o, co se ní dělo po dlouhá s ale í. Zá o eň šak ědí, že jejich iden i a je zcela zásadně spojena s ím, co se  é o symbolické budo ě už s alo, sjedno li ými osudy jejich spolu ězňů a šech ězňů, k eří jim před s ale ími as ale ími předcházeli. V om o článku se pokusíme ys ě li y o obecné myšlenky na d ou konk é ních příkladech děl zmíněné au o ky. P ní příklad se bude zabý a his o ickou pamě í obchodu so oky  ománu Období s ínu, d uhý se zaměří na adice předků aná- a em ka ickému pů odu  emno ách noci. Obě d ě díla mají společný a opský pohled na his o ii A iky. P o yp a ěčky nebo ženské pos a y se jedná opokus po- chopi las ní indi iduální iden i u ím, že po ozumí společnému kolek i nímu na- a i u. U yp a ěček apos a je jejich a opská iden i a smíšená, ap o o elmi slo- ži á, akže ji nelze deši o a bez důkladného ahlubokého č ení elké his o ie, na níž OPEN ACCESS 142 SVĚT LITERATURY 61 osobně nepa icipo aly, ale k e á nepřes á á o li ňo a jejich ži o y aspoluu čo a jejich iden i u. OBDOBÍ STÍNU Jde opříběh a ických žen, jejichž syno é zmizeli za noci elkého požá u. Ten o den zmizení je na a i ně podán jako mý ická, emná událos , a o doslo a isymbolicky, jako začá ek konce klanu Mulongo. Nikdo ale las ně ne í, co se oho dne s alo. Ani p oč požá znikl, ani kam muži zmizeli. Následující den jsou ženy, k e é přišly os é chlapce, izolo ány domě aumís ěny do ka an ény. Kolek i ní snahou je, aby ne- mohly nakazi os a ní s ým zou als ím, p o ože A ice je důleži ý přede ším klan. Komuni a musí bý och áněna, akže ikolek i ní smu ek je po řeba odsunou . Jak ukazuje au o ka, společnos o iž ždy ungo ala na základě kódů ap a idel, k e á espek ují šichni— jedno li ci, muži, ženy, dě i. Jejich s ě končí nedaleko, s ále up os řed buše, kde bydlí další ná od, poče nější asilnější kmen Bwele. Lidé kmene Mulongo snimi obchodují aud žují dob é z ahy. Zna a i ního hlediska ak noc elkého požá u slouží celém yp á ění jako spouš ěcí okamžik, o e í á pomyslnou šk í u ře ího p os o u na a i ní s uk uře příběhu— na aci jedné konk é ní událos i azá o eň his o ie celého kmene, posou á h anice adá á uši exis enci ě šího s ě a, kde „cizinci skuřecíma nohama“3 přichá- zejí zOceánu na elkých pi ogách, zah nují pobřežní ná ody dá ky, za k e é žádají, aby jim byli ydáni muži aženy, k eří jim mají slouži . Jelikož je po ažo áno za západní, u ážli ý kons uk , zůs á á slo o „o oc í“ ne- yřčeno, s ejně jako slo a „běloch“ či „kolonialismus“. Okamžik podobného ka aklyz- ma u ak nedokáže lid Mulongo pojmeno a . Násilí, oko y, oholené hla y, spoluúčas někdejších b a ů, nic z oho není pochopi elné p o členy kmene Mulongo, jejichž ho izon zkušenos i je omezen na buš ak eří jsou ak neschopni pochopi ain e - p e o a , co se las ně s alo. Síla ománu spočí á hledání his o ické pamě i malého neznámého kmene. Nejedná se opříběh akademický, uměle s ořený, ale opříběh sku ečný, byť se mohl s á jinak aza jiných okolnos í. Je o příběh p oži ý podle Spi a- ko é „podřízenými“ lidmi, ady anyní. Jeho in enzi u umocňuje na íc aké o, že jde opříběh kodi iko ané „p imi i ní“ lidské komuni y, sjejími obřady, znalos mi, me- dicínou, í ou a i uály. Au o ka ománu zá o eň elmi dobře ukazuje, jak západní s ě p oniká do é o p adá né A iky předků s ou ojenskou a echnologickou silou, ale iobyčejnou mezikul u ní p os upnos í. Jedná se os ře sno ým s ě em, dosud neobje eným, jenž odsoudil en s a ý kzániku. Jak os a ně říká jedna zpřeži ších s a ých žena na konci ománu: […] člo ěk nemůže zba i lidi oho, co přijali, naučili se, žili. Sami by oho ne- byli schopni, ikdyby po om oužili. Lidé nejsou p ázdné yk e. Předci jsou s ále snámi. Vznášejí se nad ěly, k e á obejmou. Zpí ají, když milenci křičí jedním hlasem. Čekají na záp aží domu, kde p acuje žena. Naříkají e ž a lání no o ozenců. 3 Říkají jim ak k ůli e opským kalho ám sdlouhými noha icemi. OPEN ACCESS PETR VURM 143 Předko é jsou u snámi anepředs a ují uza ření se do sebe. S ořili s ě . To je jejich nejcennějším dědic ím: po innos ynaléza , abychom přežili […] (OS, s.240). Román Leono y Miano se od íjí jako yše řo ání záhady: pomalým empem spo- mě ně elkým množs ím exku zů do s ě a í y aspolečenských p a idel ěch o ko- muni . Příběh au o ce umožňuje ukáza , jak elká s ě o á his o ie, zejména obchod so oky, dopadla na nai ní a ické ado sebe uza řené komuni y, jež nedokázaly po- chopi , co se snimi e sku ečnos i děje. Populace musí během jedné noci čeli ne- známé, nepřed ídané anepochopi elné si uaci, při om jde op os é by os i, zba ené jakékoli možnos i o li ni chod his o ických událos í, ať už e opských, a ických či ame ických, jejichž jsou oběťmi. O iginali a ománu nespočí á  om, že se zabý á samo ným obchodem slidmi nebo ěmi, k eří se s ali oběťmi únosů, ale  om, že nám dá á nahlédnou událos i ze- ni ř, sna a i ní okalizací yp á ění zaměřenou na zmíněnou komuni u. Zámě em au o ky je yjádři k u ě i onický pa adox, konk é ně s ach celé esnice, na k e ou dopadne nelí os ný osud podobě před uchy božské poms y ačehosi magického am, kde e sku ečnos i exis uje pouze nelí os ný meziná odní ojúhelníko ý obchod. Jednou zin encí ománu je ak připomenou osud ěch, na k e é his o ie zapomněla, aodhali jejich poci y nepochopení, h ůzy, boles i, ale aké iny, p o ože „nakonec každý člo ěk má s ou čás odpo ědnos i, byť malou, za neš ěs í, k e á se mu dějí“ (OS, s.211). P o y, k eří přežili, se í á aké po innos připomína si šechny, k eří byli zmasak o áni, u openi nebo byli uneseni za oceán bez naděje na ná a . „Je nemožné idě o, amlče “ (OS, s.238), říká os a ně jedna zžen  ománu. P á ě kon igu ace ženských pos a oří jedno zpods a ných na a ologických hle- disek oho o ománu. Základní dynamika z ahů mezi pos a ami se odeh á á na jedné s aně in e akcí mezi jedno li ými ženskými pos a ami— ěmi dominan ními a ěmi submisi ními, ěmi, k e é přišly osyny a uchlí, a ěmi, k e é je mají u ěši . D uhou složku zmíněné dynamiky, podobně jako d uhém, níže ak o aném díle, oří ne- méně důleži á in e akce mezi ženskými pos a ami jako ománo ými indi iduali ami sodlišnými las nos mi, psychologií iži o ními osudy aženským kolek i em předs a- ujícím yšší celek ap incip ženské zpou y p o i nad ládě kolonizá o ů. Velmi názo ným příkladem je zde ženská pos a a Ié, jež je nejs a ší anejzkuše- nější členkou celého kolek i u ajejíž indi iduální po é se pos upně p ůběhu yp á ění yk esluje. Předs a uje zá o eň u či ý symbol hluboké adice předků, opí ající se osny apřed uchy. Příchod e řelců po zuje její přes ědčení, že „noc bude dlouhá. Snad ješ ě ho ší než jejím snu“ (OS, s.72). Ié se pos upně s á á ůdčí pos a ou ženského kolek i u esnice ijeho sjednocujícím p kem, s é před uchy asny p omí á do myslí os a ních žen, k e é spolu sní splý ají e zmíněném kolek- i u. Miano zní činí „ yšší ženský p incip“ adá á jí pos a ení ip a omoci, k e é ob ykle náležejí hla ě odiny nebo náčelníko i. Její po aha je ýsledkem dlouhého z ání a y ůs ání po boku o ce, což je důkazem, že  adiční s uk uře není žena ždy po ažo ána za podřízenou muži: Její o ec nedělal ozdíl mezi s ými dce ami asyny. O ec s ou nejs a ší dce u poučil o ěcech, onichž ěděli pouze muži. Když se ho p ala, p oč po ušuje OPEN ACCESS 144 SVĚT LITERATURY 61 p a idla, řekl se smíchem: „Nic nepo ušuji, dce o. Naši předko é jsou aději, když jejich ajems í ud žuje in eligen ní žena než muž bez mozku […]“ (OS, s.103). Sh neme-li předchozí e lexi, můžeme kons a o a , že skupina ženských oby a e- lek esnice s ou kolek i ní silou jako by u ářela no ou, yšší ománo ou ženskou „pos a u“, kde se s í ají ozdíly mezi indi iduali ami akde pla í, že celek je mnohem íce nežli souč em s ých čás í. Zna a i ního hlediska se en o ženský o něž kolek- i začleňuje do uspořádání adynamiky p os o u, němž ženy oří malý, dobře y- mezený, až in imně známý p os o esnice, za ímco s ě ěch d uhých— mužů či kolonizá o ů— je nezmě ným p os o em obklopujícím celou esnici, p os o em ne- známa, plným nás ah anebezpečí. Obchod so oky a ajems í zmizení během elkého požá u nejsou jediným námě- em é o knihy. Dalšími s ěžejními éma y ománu jsou u pení, osobní ikolek i ní auma a, jakož inemožnos uchlení asmu ku p o y, k eří jsou kon on o áni se zmizením milo aného člo ěka. To dodá á celému příběhu u či ou na a i ní uni e - zali u sou islos i smizejícím s ě em předků, s ě em p o ázaným spří odou, jenž se s á á obě í no ého neznámého s ě a. Období s ínu je obecně ys a ěno na p in- cipech zmizení azno us oření. Au o ka sk ze an i e ické dicho omie, ozk očené mezi s ínem as ě lem, minulos í abudoucnos í, zou als ím aodhodláním, přis u- puje k éma u sjis ým ajems ím a elkolepos í, sdobře yk eslenou psychologií ashlubokým lids ím. Nejlepším způsobem, jak á i lidskos depo o aným oby a elům při obcho- du so oky, je připomenou , že měli ma ku, manželku. Zno u jim zopako a u o jednoduchou ěc: někdo znal jejich jméno amilo al je. Nespa řili jediný záblesk s ě la lodním p os o u. Byli o jedno li ci, p o ože byli napojeni na jiné lidi, na komuni u (OS, s.174). Zá ě em é o čás i edy snadno nahlédneme hluboký symbolický ozmě zmizení mladých mužů z esnice. Ve esnici zbylo pouze několik ne ozluš i elných s op je- jich pří omnos i. Obdobně i e „ elké his o ii“ obchod bílých mužů so oky edl ke zmizení neznámého poč u anonymních če nochů, k eří se nikdy nedos ali do el- kých his o ických na a i ů. Neus ále na ně číhá šudypří omné iziko zapomnění. Če ná paměť se s á á dys unkční, áří  ář bílé in e p e aci dějin s ě a. Po innos smu ku apamě i musí ycháze p á ě od elkých hlasů če né A iky, jakým je Léo- no a Miano ajejí yp a ěčky. VNITŘEK NOCI Au o čin p ní omán yp á í o něž malý příběh anonymních jedinců na pozadí elkého příběhu, o šem poněkud odlišných sou islos ech. Připomeňme k á ce pří- běh oho o ománu: někde A ice jsou esničané d ženi jako ukojmí muži pocháze- jícími ze se e u, k eří si říkají Síly změny, aby pře zali nad ládu nad jihem. Oby a elé é o esnice, Eku, jsou up os řed pří ody odříznu i od s ě a anedů ěřují elkému OPEN ACCESS PETR VURM 145 měs u Sombé. Muži odcházejí daleko za p ací. Dí ky se am b zy dá ají, odí dě i amlčí, k omě Ayané, dce y Aamy, blázni é ženy, aEke, dob ého muže, k e ý umí á mladém ěku. Ayané odejde na několik le s udo a kbílým lidem do F ancie. V á í se později do esnice, aby pocho ala ma ku. Vesničané se mezi ím oci nou zaje í a yčká ají na ozhodnu í Sil změny. Ayané se ihned po s ém ná a u scho á man- go níku anedob o olně se zúčas ní i uálu, jenž je nejk u ější scénou celého ománu ajeho ka aklyzma em. Jde oobě o ání dí ě e, k e é členo é milice Sil změny donu í esničany snís , aby se symbolicky na á ili ke s ým odo ým kanibalským adicím. Následuje pop a a náčelníka esnice. Muži ze se e u donu í chlapce, aby se knim přidali e álce za os obození. Dí ky jsou o něž od ezeny. Celý omán je elmi zají- ma ý izna a ologického zhlediska. Ayané je sice hla ní h dinkou ománu apříběh je yp á ěn e ře í osobě zjejí osobní pe spek i y, ale je zřejmé, že je pouze pasi ní pozo o a elkou aže hla ními pos a ami jsou zjiné na a i ní pe spek i y zá o eň oby a elé esnice. Ayané klíčo é scéně sleduje z ýšky s ého mango níku celou událos apozději podá á s ědec í ok u os i s dci A iky, ohis o ii A iky spojené se s ými nej adičnějšími, nejděsi ějšími i uály, celou scénu edy zno u pře yp á í adá á hlas podřízeným. Zhla ní pos a y se ak s á á i uální, po enciální yp a- ěčka dalšího příběhu, k e ou můžeme anemusíme z o ožni sau o kou ománu. P o ni, coby A opanku, je podobný ná a ke kořenům boles i ý, ale zá o eň díky němu získá á přís up ke s é sk y é iden i ě. Ve sku ečnos i je o iž cizinkou e s é las ní zemi, zníž odjíždí ak, jak přijela: džíno ých kalho ách akošili. Nedokázala se po- s a i masak ům azůs ala pa alyzo ána kolek i ním ponížení. Vni řek noci je edy yp á ěn jako elmi emný příběh, k e ý do u či é mí y boří sny amý y ob a s í mezi a ickými kmeny a aké jeden z elkých p incipů hnu í nég i ude (če nošs í) uCésai a aDepes a, ok e ých mohly sní kolonizo ané a ické ná ody podobného pů odu. U ědomi si podobnou p a du se p o Ayané pojí sdlouhou in elek uální aze- jména iden i á ní ces ou  ámci její h aniční iden i y, e zmíněném ře ím p os o u. Vni řek noci je ak dalším neo řelým pohledem na his o ickou paměť aa opskou iden i u. Román se implici ně s a í p o i šem ideálům zmíněného hnu í nég i ude, podle nichž mý ická minulos předkoloniální A iky předs a o ala u opii a ických předků s ím, že če né kmeny žily kdysi dá no mí u adokonalé ha monii. Spolu- p áce něk e ých poče ně a echnologicky silnějších če ných kmenů sbílými okupan y na íc o e í á pos koloniální e lexi okmeno ých álkách a ozeném zlu, ood ěkých nepřá els ích, jež jsou možná by os ně las ní každému člo ěku akaždé komuni ě. S ím ším se pojí další spíše p ozaické okolnos i— cham i os ap agma ické u ažo- ání obchodníků, jak je zřejmé zp ně analyzo aného ománu: Pak se obje ili cizinci, k eří přišli zk aje kmene Pongo na břehu oceánu. V é době ládl zemi Ikuna, s ařec zIbanko a. Později ho ys řídal jeho syn Ipao. Pobřežní lidé si ychle u ědomili ýhody zájemných z ahů smuži se slepi- číma nohama (OS, s.193). Ob az ex émního násilí spojený s ynuceným ná a em ke kořenům předků nazna- čuje, že uc í ání a ických kořenů, ať už na ú o ni symbolické nebo iden i ách po- s a , se může zhis o ického hlediska je i s ejně p oblema ické jako k i ika přís upu kolonizá o ů ke kolonizo aným. Ayané, a opská p o agonis ka ománu, si oho je OPEN ACCESS 146 SVĚT LITERATURY 61 dobře ědoma. O šem, jak jsme již naznačili, nazý a ji p o agonis kou se podle řecké e ymologie zdá značně nepřiměřené, neboť se e s é oli sk y ého pozo o a ele nezú- čas ňuje ances ální obě i ani jako pacha el, ani jako oběť. Je pouze oči ým s ědkem, de ac o spíše jakýmsi na událos ech neúčas ným, a šak přes o zpu ným ex adie- ge ickým yp a ěčem azhlediska in e p e ace ománu symbolickým pozo o a elem dějin současné A iky: Nemohu ho zabí , nežádej e o po mně! Wyoo, o co é zEku, spas e mě! Nejsem ah. Apak o o dí ě je mawassa! Jeho démonič í b a ři na mě při olají kle bu, pokud ho zabiju. Woyoo, předko é Eku, spas e mě! Malý chlapec ydal zh dla os ý ýkřik, k e ý se měl na ždy o isknou do pamě i každého znich. K ílení p oniklo noc, přelezlo za kopce, zdá- lo se, že dosáhne cholků s omů, akaždému esničano i zajelo hluboko do s dce. Zmís a, kde se Ayané nacházela, ucí ila, jak jí k e m zne žilách (VN,s.118–119). Leono a Miano se podobá s ým ženským pos a ám ím, že se snaží ekons uo a ap ozkoumá a s ou a opskou h aniční iden i u hledáním pozůs a ků his o ické pamě i minulos i kon inen u, odkud pochází. Minulos oho o kon inen u je šak neodděli elně spja a se opskou kolonizací. A opská iden i a je její o bě obří mozaikou složenou ze zby ků, s op ipes oba e ných kousků his o ické, koloniální apos koloniální pamě i. V é o mozaice chybí mnoho čás í, nebo je jich mnoho neči- elných, podobně jako a cheologický agmen nebo li e á ní palimpses . Abychom šak po ozuměli a opské iden i ě jejím díle, musíme se alespoň zpozic e opských č enářů pokusi nají y čás i, k e é chybí, apřečís si i y neči elné. Článek je ýsledkem bada elské činnos i podpo o ané G an o ou agen u ou České epubliky  ámci g an u GA ČR 17-26127S „No é na a i y, no é es e iky: současní anko onní a ič í au oři zpohledu hyb idi y, mig ací as ě o é globalizace“. LITERATURA: Albe , Ch is iane. L’immig a ion dans le oman ancophone con empo ain. Ka hala: Pa is, 2005. Beniamino, Michel. La ancophonie li é ai e. Pa is: L’Ha ma an, 1999. Bhabha, Homi. Les lieux de la cul u e. Pa is: Payo , 2007. Combe, Dominique. Les li é a u es ancophones. Pa is: PUF, 2010. Hus i-Laboye, Ca men. La diaspo a pos coloniale en F ance. Limoges: Pulim, 2010. Che ie , Jacques. Li é a u e nèg e. Pa is: A mand Colin, 1984. Joube , Jean-Louis (ed.). Li é a u e ancophone: an hologie. Pa is: Na han, 1992. La igne, Sophie. De la nég i ude à la mig i ude. Pa is:Uni . eu opéenne, 2011. Miano, Léono a. Habi e la on iè e. Pa is: L’A che, 2012. Miano, Léono a. Saison de l’omb e. Pa is: Pocke , 2006a. Miano, Léono a. In é ieu de la nui . Pa is: Pocke , 2006b. Mou a, Jean-Ma c. Li é a u e ancophone e héo ie pos coloniale. Pa is: PUF, 1999. OPEN ACCESS PETR VURM 147 Rosello, Mi eille. Li é a u e e iden i é c éole aux An illes. Pa is: Ka hala, 1992. Spi ak, Gaya i. „Can he Subal e n Speak?“. In Nelson, Ca y— G ossbe g, Law ence (eds.). Ma xism and he In e p e a ion o Cul u e. London: Macmillan, 1988, s.271–313. Via e, Augus e. His oi e compa ée des li é a u es ancophones. Pa is: Na han, 1980. OPEN ACCESS