„Obecné formy … nalezeny jsou býti nedostatečné“. Genologický systém druhého vydání Jungmannovy Slovesnosti

„Obecné o my … nalezeny jsou bý i nedos a ečné“. Genologický sys ém d uhého ydání Jungmanno y Slo esnos i* Pa el Šidák Ús a p o českou li e a u u AV ČR, P aha [email p o ec ed] SYNOPSIS ‘Gene al o ms…a e ound o be inadequa e’: Jungmann’s Gen e Sys em in he Second Edi ion o His Slo esnos This s udy deals wi h achap e in he his o y o Czech gen e heo y, namely he second (co ec ed) edi ion o Jose Jungmann’s Slo esnos (‘Belles-le es’; 1845) and i s desc ip ions o gen e sys ems, in pa icula his sys em o six poe ic ypes. I also deals wi h he ela ionship o his sys em o he empo al con ex , i.e. he pas (summa izing he hinking on gen e a he ime ha Jungmann w o e Slo esnos ) and u u e (indica ing hose aspec s in which Jungmann’s sys em emains heo e ically ele an oday). KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Genologie; dějiny u ažo ání ogenologii; Jose Jungmann; Geo g Reinbeck; Slo esnos (1845) / gen e heo y; his o y o hinking abou gen e heo y; Jose Jungmann; Geo g Reinbeck; Slo esnos (1845). DOI h ps://doi.o g/10.14712/23366680.2024.1.1 Pří omná s udie na azuje na ex ěno aný p nímu ydání Slo esnos i Jose a Jung- manna z oku 1820 (Šidák 2022, zde éž li e a u a předmě u). Ta o kniha, p ní no- očeská sys ema ická poe ika, esp. ilologická eo ie ůbec, předs a o ala— edle s ých jiných unkcí— aké iniciační bod české genologie. Dá ala s éby nou odpo- ěď na ozeklanos dobo ého, od klasicismu k oman ismu přecházejícího s a u genologické eo ie; odpo ěď sympa ickou s ou snahou o s řebání ůzných eo e- ických možnos í azá o eň nalezení no ého ý azu. Vp ní polo ině de a enác- ého s ole í se genologická diskuse do jis é mí y us álila— ado elké mí y se již přiblížila s a u dnešnímu—, neznamená o ale, že by se nadále ne y íjela. Něk e é o ázky budou nadále předmě em spo ů (čis o a amíšení žán ů), něk e é čekají na p ecizo ání ade ini i ní ixaci ( iáda), něk e é se obje ují no ě ( spekula i ní * Při p áci na ex u byly yuži y zd oje ýzkumné in as uk u y Česká li e á ní bibliog a- ie— h ps://clb.ucl.cas.cz/ (kód ORJ: 90243). OPEN ACCESS 14 SLOVO A SMYSL 44 idealis ická es e ika). A  é o si uaci Jungmann publiko al d uhé, ý azně up a- ené ydání Slo esnos i. S udie má několik zájemně p o ázaných éma . Me i o ním je popis genologic- kého sys ému, esp.sys émů d uhého ydání Slo esnos i z oku 1845: jsou zde o iž po- dány sys émy d a, jeden, jen naznačený, elegan ní acelis ý, mode ně působící, k e ý šak Jungmann ponechá jen náznaku, ad uhý, adikálně se odklánějící od  é době již běžně uží ané genologické iády ly ika— epika— d ama (od ud mimochodem Jungmannů ci á ořící náze naší s udie) anah azující ji las ními d uhy; sys ém s ojící mimo ši ý ojo ou logiku. Ten o sys ém Jungmann p ezen uje pečli ě a de- ailech azaloží na něm s ůj ýklad jedno li ých žán ů. Oba y o sys émy jsou zají- ma é, každý zjiného dů odu; aani jeden nebyl za ím e lek o án ajejich popis ukáže, jaké dědic í Jungmann české genologii zanechal ajaké úkoly kdomýšlení jí odkázal. Ná azným éma em je z ah ěch o sys émů kčaso ém kon ex u— kminulos i ibudoucnos i. Abychom y o sys émy mohli doceni jejich his o ickém ýznamu, bude řeba esumo a dobo é žán oslo né u ažo ání— s udie zde do jis é mí y může suplo a ijednu kapi olku zdějin genologie, českém p os ředí absen ujících. Ve z ahu kmode ní genologické eo ii se s udie pokusí naznači mís a, k e á zůs ala eo e icky ži á, ajež mohou bý podložím současné eo ie (Scholeso y „mody“, e- o mulace genologické iády e d uhé polo ině 20.s ole í, spo o axonomickou pla - nos li e á ních d uhů). A neposlední řadě zkoumání Jungmanno a spisu y á í něk e é české li e- á ní his o ii zaži é omyly, azejména pop é pojmenuje zo y, znichž Jungmann ycházel. SLOVESNOST ZROKU 1845 D uhé ydání yšlo oku 1845 nákladem Českého musea pod náz em Slo esnos aneb Náuka o ýmlu nos i p osaické, básnické iřečnické.1 Mo i o áno bylo p a děpodobně upe ňujícím se pos a ením češ iny e školní p axi (češ ina se začíná yučo a na gymnáziích ačeská společnos yžaduje kul i aci ex o ých p oje ů, s o .K čmo á 2007, s.301). Včeském p os ředí ne s upo alo do obo o ého p ázdna, předcházelo mu nicméně p á ě jen p ní ydání z oku 1820. Nikdo jiný se unás od é doby osou- s a nou poe iku, byť jen časopisecky publiko anou, nepokusil. D uhé ydání je— s ejně jako p ní— kompilační. K omu se li e a uře á- žou d ě zení: (a) že p o d uhé ydání užil Jungmann s ejné zo y jako p o ydání p ní (Hikl 1917; K aus 1981— s ím, že dané zo y u byly „hlouběji p omyšlené“, K aus 1981, s.146); aže (b) Jungmann e d uhém ydání p aco al samos a něji než e ydání p ním (Hikl 1911, s.346; Šimek 1922, s.24; Dolanský /1948a, s.135/ píše, že šlo o„kompilaci daleko olnější aod ážnější“). Obě zení— z ažena kčás i genolo- gické— dále ukážeme jako mylná. D uhé ydání Slo esnos i bylo při í áno kladně (s o .M 1845), aJungmannů ži- o opisec yp á í, že „úspěch no ého ydání Slo esnos i byl ako ý, že se pop é dějinách Ma ice s alo, aby za ok bylo ydání docela ozeb áno abylo po řeba 1 Kokolnos em zniku kon ex u Jungmanno a ži o a iz Hikl 1917, s.222–223. OPEN ACCESS PAVEL ŠIDáK 15 knihu na ychlo yda do isku“ (Ma ek 1947, s.42). D uhé ydání se obje ilo době, kdy ydání p ní bylo po ažo áno za zas a alé (Malý 1880, s.78; jeho slo a po zuje O uba 1993, s.582–583), aop o i ydání p nímu p ošlo zásadní p oměnou za- měření azpůsobu ýkladu. Jungmann změnil ýmě klíčo ého pojmu „slo esnos “: již neznačí pouze umění slo esná aučení onich, ale obsahuje „mlu u“ (jazyk ů- bec) a ýmlu nos (eloquen ia). Pojem „ ýmlu nos “ u má d a ýznamy: schopnos dobře se yjadřo a asám ak psaní či mlu ení. Dů az na schopnos dob é mlu y je pods a ná: d uhé ydání je o iž koncipo áno jako pří učka é o ická, s ým oz- žením čás ečně odpo ídá ýklado ému schéma u klasické é o iky (K aus 2011, s.192). Genologická lá ka nicméně není é o ickým poje ím o li něna („ é o ická“ genologie je Jungmanno ě době již de ini i ně pasé) agenologickým účelům é- o ické poje í knihy jen přispí á: Jungmann o iž do „ a ů ýmlu nos i“ zařadil jak básnic í, ak ip ózu ařečnic í, aumožnil ak nahlédnou žán o é přesahy básnic í, esp.celek žán ů. Kniha je uspořádána p á ě zhledem ke klíčo ému pojmu „ ýmlu nos i“. Má d ě hla ní „oddělení“. P ní je s učný ling is ický ú od pojedná ající o ázky jazyko é ypologie aobecné ling is iky asémiologie aněk e ých příbuzných disciplín če ně e sologie a ansla ologie, d uhé oddělení má opě d ě čás i— O ýmlu nos i ůbec aO ýmlu nos i z láš ě. O ýmlu nos i ůbec de inuje d uhy mlu y— poezii, p ózu ařečnic í— a ěnuje se „čás kám ýmlu nos i“, edy schopnos i mlu i , jimiž jsou adiční é o ické úkoly od nalézání kpřednášení. Čás O ýmlu nos i z láš ě má ři čás i („hla y“): p ózu, básnic í a é o iku, apředs a uje čis ě genologickou čás knihy. D uhé ydání Slo esnos i, aniž by ak bylo a izo áno, je z elké čás i ěno áno ge- nologii (genologická čás zabí á 80 s an zcelko ých 167, j. éměř polo inu). P á em upozo ňuje Dolanský, že p á ě e „ ýkladu jedno li ých li e á ních d uhů a a ů […] je ěžisko Jungmanno y poe iky“ (Dolanský 1948a, s.131, ku zi a J.D.; genologickou čás zdů azňuje aké Hýsek 1914, s.266–267). Nás budou zcelého spisu zajíma jen mís a genologicky ele an ní: kapi ola O ýmlu nos i ůbec, ydělující ři ypy řeči, akapi- ola O ýmlu nos i z láš ě, sys ema ická genologie. Z láš ní pozici zaujímá d uhá čás O ýmlu nos i ůbec, obsahující las ní, o iginální Jungmannů ná h genologického sys ému, dosud ne e lek o aný aJungmannem samým dále ne oz íjený. PRVNÍ GENOLOGICKÝ SYSTÉM SLOVESNOSTI Vp ní čás i oddílu O ýmlu nos i ůbec Jungmann de inuje ři „d uhy či a y“ ý- mlu nos i, p ózu (p os omlu u), básnic í ařečnic í. Jeho de inice je pře za a od německého es e ika Ka la Hein ich Ludwiga Pöli ze (1804; 1825b), jehož dílo bylo do- minan ní inspi ací p ního ydání Slo esnos i, aje založena psychologicky:2 „d uhy řeči“ od ozuje od ří aspek ů lidské duše, „mohú nos předs a o ací, cí icí ažádací nebo snažící“, esp.předs a y, ci y ažádos i, knimž se asociují ozum ap a da/po- učení (p óza), ci ak ása/poba ení (báseň) a ůle adob o a/pohnu í (řečnic í). 2 Psychologické ýchodisko zje ně bylo obecně známé aješ ě dlouho ezono alo: po řebu polemizo a sním pocí í Mukařo ský ješ ě e řicá ých le ech 20.s ole í: „kdyby se řeklo, že pods a ou ly iky je ci , d ama u ůle […] s las ními podmínkami ly ičnos i ad ama- ičnos i nemá o o ozdělení společného nic“ (Mukařo ský 2021, s.50). OPEN ACCESS 16 SLOVO A SMYSL 44 Nej ýše Jungmann hodno í básnic í, k e é „podá á“ íce než p óza, j.je es e icky (séman icky?) mohu nější. Genologicky pods a ná je hla a ře í, enuncia io, kde si Jungmann přip a uje půdu p o pasáž ožán ech. Pos upuje u od logiky přes g ama iku ke slohu aopě se ací kp oblema ice ří ypů řeči, k e ou nyní pojímá ob ysech s ylis ických. Píše, že sloh se dělí podle o my (s yl p ozaický, básnický ařečnický) apodle lá ky ( éma u)— na jejím základě exis ují „ a o é [sic!; podle předchozích Jungmanno ých ě nejde o„ a y“, ale o„lá ku“] či d uho é slohu“ společní šem o mám. Jakákoli lá ka o iž buď „leží“ au o o i samo ném (pak se ýká jeho „poně í, ci ů, žádos í“), nebo mimo něj, apak se ýká ěcí nebo dějů; „a ak po s á á pě o em či a ů spiso ých asloho ých: a učebný, zába ný neb pěkný, pohybací, popisný adějo ý“ (Jungmann 1845, s.85). Mode ní e minologií bychom mohli mlu i — zh uba— o unkčních s ylech, ale Jungmann je přibližuje genologickému ýmě u, o my alá ky o iž kříží apojme- no á á šech pa nác ( ři k á pě ) možnos í, j.„ o em“: p óze: učebná, pěkná, řečnická, popiso ací adějepisná p óza, básnic í: učebná, ly ická, řečnická, po- pisná adějep a ná (buď epická, nebo d ama ická) báseň, řečnic í: učebná, bás- nická, „ las ně ak jmeno aná“, popisná adějep a ná řeč ( am éž, s.85–86). Z ěch o pa nác i „ o em“ ( las ně žán ů) k ys alizují „ a o é hla ní“, j. y, kde se překříží esence daných říd: „učebná p osa, ly ická báseň ařeč las ně ak jmeno aná“, za- ímco os a ní jsou „ze d ou ži lů složení“ ( am éž, s.86). Pozo ujeme zde ak náč mode ního poje í žán o é k ajiny, jež je osno ána mezi „čis ými“ žán y (p o o ypy) a o mami sklesající žán o ou čis o ou, j.k e á má s upňo i ý cha ak e ( eo e icky en o model popsal Hemp e 2010) ajež neklade nepřek oči elné h anice mezi bás- nic í aos a ní disku zy. Ten o sys ém naopak šechny jazyko é disku zy sceluje, šímá si přechodných mís azakládá ak u ažo ání ýsos ně ino a i ní. Daných pa nác „ o em“ asys ém jejich ydělení je Jungmanno o no um, jež nemá předob az p áci žádného jiného bada ele (Hikl 1911, s.445), což je e Slo esnos i spíše ýjimka. Jde při om osys ém elegan ní, k e ý předs a uje jád o sku ečně sys ema ické genologie. Ten o sys ém by op a du mohl bý o iginální, nosnou, ling is icky undo a- nou ali e á ně ědně smysluplnou genologií— kdyby nebyl omezen jen na en o náč . Jungmann se jí šak nadále ne ěnuje,3 anásledující, dominan ní pasáž ogenologii je opě přejímka zcizího zo u ana o iginální sys ém Jungmannů už nena azuje. DRUHÝ SYSTÉM: ŠESTIČLENNá SYSTEMATIKA BáSNICKÝCH DRUHŮ Pa nác ičlenný sys ém „ o em“ zůs al jen naznačen. Plně oz inu je naopak jiný sys ém, obsažený e d uhé čás i d uhého „oddělení“ knihy naz ané O ýmlu nos i z láš ě. Ses á á ze ří „hla “, ěno aných p óze, básnic í ařečnic í— my zde y- jdeme od pasáže básnické. Jí je ěno án šes ý oddíl O ýmlu nos i z láš ě, naz aný Rozdělení neb o my. Vú odním, eo e ickém ods a ci říká Jungmann zá ažnou ěc. Li e á ní d uhy („obecné o my básní“), jichž zná pě — „ o ma ly ická, didak ická 3 Snad d obnou aluzí na ni je ozdělení sa i ického básnic í ú odním schema ickém přehledu, kde se mlu í opě ici „ly ická, popiso ací, yp aco aní, poučo ací, d ama ická“ (Jungmann 1845, s.104); e ýkladu se ale Jungmann ací ke č yřčlennému dělení podle předlohy. OPEN ACCESS PAVEL ŠIDáK 17 (učebná), popiso ací, epická ad ama ická“— chápe jako řídy „dle lá ky spořádané“. O šem y o „obecné o my“ „p o s é sjinými mimo s é las ní […] lá kami splý ání nalezeny jsou bý i nedos a ečné k oz žení šech o em poe ických, ap o ož z o- leno jes jiné dělidlo jejich, . ida4 čili ob az člo ěčens a“ (Jungmann 1845, s.103), na jehož základě o muluje šes d uhů básnic í. Ten o s upní pasus si zasluhuje komen ář. Není ůbec zřejmé, co Jungmann míní pě icí d uhů, p o i nimž se ymezuje: nikdo zdobo ých eo e iků ji neu ádí. Pě ici zná jen Pöli z, a o p o o, že klasickou č eřici (ly ika, epika, d ama plus di- dak ika) doplňuje s ým speci ikem— „smíšenou o mou“. Snad Jungmann ychází zp áce Johanna J.Engela An angsg ünde eine Theo ie de Dich ungsa en (1783), jež p acuje se č yřmi d uhy, znichž jeden, „akční“, se dále dělí na epiku ad ama— zniká ak las ně pě ice, jež založila jis ou adici (Klausni ze 2015, s.131). Nedů- ě a ůči adičním li e á ním d uhům, jež jsou „nalezeny bý i nedos a ečné“, je nicméně p o Jungmanna ypická. P oje il ji p ním ydání Slo esnos i, kde d uhy subsumo al do ole modů; hesla „epos“, „epika“ nezařadil do s ého Slo níku s ejně jako „d ama“ e smyslu básnický d uh (je zmíněno pouze d ama = „činoh a, h a na di adle“, Jungmann 1835, s.466); chybí éž „ly ika“, je o šem u edeno „ly ický“, „od ly y, zpě ný“ (Jungmann 1836, s.367). (Pa adoxní pak je, že e známé s a i Okla- sičnos i li e a uře ůbec az láš ě české Jungmann píše, že „ las nos aklasičnos jazyka ím ýše s oupá, čím íce ly ič í, d ama ič í aepič í básníci předmě y zpě u zp os ředků ži o a, zdějů azducha ná odního če pají…“ (Jungmann 1827, s.32, éž 1869, s.41), abezp oblémo ě edy sklasickou iádou (p og esi ně op oš ěnou od didak iky!) p acuje. Všichni, kdo se Slo esnos í 1845 zabý ali, zejména Hikl aDolanský, soudili, že geno- logický sys ém Jungmann přejímá od Pöli ze: en šak d uhy ymezuje psychologicky (adospí á kodlišné ypologii), za ímco Jungmann u ádí hlediska jiná: lá ku a„ideu člo ěčens a“. Řekneme o nou, že Hikl iDolanský se zcela mýlí. Za ímco zby ek Slo esnos i je kompilace ak, jak je popiso áno, čás ěno aná genologii básnic í je íceméně doslo ným překladem— a o nikoho zdomnělých zo ů, ale ex u Geo ga Reinbecka, au o a p acích oSlo esnos i zmiňo aného buď jen ok ajo ě (K aus 1981; 2011), anebo ůbec (jako Hiklo i, 1917, pa adoxně jednom znejobsažnějších ex ů, k e ý byl Slo esnos i ěno án).5 Apřece je Geo g Reinbeck (1766–1849), „po ídkář, básník ly ický aces opisec na jedné, g amma ik, aes he apaedagog na d uhé s aně“ (Hikl 1911, s.426), p o d uhé ydání Slo esnos i zásadní. Jde ojeho spis, k e ý zůs al s anou pozo nos i šech předchozích bada elů, d uhý s azek d uhého dílu knihy Handbuch de Sp achwis- senscha mi besonde e Hinsich , naz aný Die Poe ik in ih em Zusammenhange mi de Aes he ik (Reinbeck 1817).6 Hikl se o šem mýlí zejména am, kde píše, že Reinbecko y 4 Podle de inice e Slo níku je „ ida“ synonymem „idey“ (Jungmann 1839, s.94). 5 Reinbecka jako Jungmannů zo pojmeno á á dobo ý ecenzen : „Sop a do ým po ě- šením kons a ujeme, že Jungmann  om o no ém ydání opus il něk e é a is o elské o- koko é eo ie zp ního ydání e p ospěch myšlenek no ějších eo e iků, zejména Rein- becko ých, což je […] p oje em současného pok oku, k e ý je zácný“ (M 1845, s.4). 6 Kniha je d uhý díl d uhého s azku soubo u Handbuch de Sp achwissenscha , mi besonde- e Hinsich au die deu sche Sp ache: zum Geb auche ü die obe n Klassen de Gymnasien und OPEN ACCESS 18 SLOVO A SMYSL 44 poe iky, jež Jungmann znal, se nelišily „nik e ak od p ůmě u s ylis ických kompendií současných“ (Hikl 1911, s.426). Reinbecko a poe ika se od nich o iž genologické oblas i lišila nap os o. „Docela jiné ozdělení“, k e é podle Hikla Jungmann učinil, je ozdělení Reinbecko o— aje o ozdělení nap os o ino a i ní; níže se mu budeme blíže ěno a . Fak , že dosa adní bada elé ne ozpoznali Reinbecka jako Jungmannů zo — podpořený p a děpodobně i elmi malou pozo nos í, již Reinbecko i ěnuje německá li e á ní ěda7—, edl k omu, že genologický pasus Slo esnos i byl p ohlášen za dílo Jungmanno o (za ímco jeho sku ečná genologie, sys ém u edený na s.85–86, iz ýše, byla přehlížena)— asice za nejo iginálnější čás celé knihy. Op o i celku Slo- esnos i, po ažo anému za kompilaci, se ojejí genologické čás i soudí, že ji Jungmann zp aco al samos a něji (Dolanský 1948, s.131): Hikl aSkalička přímo mlu í ono os i klasi ikace. Hikl ji po o ná á sPöli zem apíše, že „Jungmann pojal klasi ikaci jinak, k i e ium ozdílu hledá básni samé. Každá báseň předs a uje idu neboli ob az člo ěčens a […]“. S ou o klasi ikací Hikl zápě í polemizuje— e sku ečnos i je o ale, jak již íme, polemika sReinbeckem, nikoli sJungmannem. Obdobně iSkalička chápe genologickou sys ema iku Slo esnos i jako Jungmanno o no um e lek ující s a české li e a u y č yřicá ých le (Skalička 1982, s.27), aka ego ii „bu leskního básnic í“ označuje za dokumen „ z ůs u české ob ozenské li e a u y“ adobo ého „di e enco ání li e á ních žán ů […] momen pochopi elný  eo ii li e a u y už ak boha ě oz i é“; e sku ečnos i šak jde osys ém Reinbecků a„bu leskní básnic í“ je jeho čás , nikoli od az ý oje české li e a u y. REINBECKŮV ŽáNROVÝ SYSTÉM Pohlédněme edy nejp e na Reinbecků žán o ý sys ém. Ten je založen na simul- ánním uži í ojího hlediska: ema ického, hlediska způsobu „zob azení es e ického ideálu“ ahlediska míšení či nemíšení d uhů. Vdané době uzualizo ané li e á ně- d uho é e míny ly ika— epika— didak ika— d ama yh azuje Reinbeck éma- u:8 „Není zde řeč oka ego izaci básnických d uhů, ale pouze oú ahách ýkajících se éma u“ (Reinbeck 1817, s.104; ci á je o iginál ýše ci o ané eze Jungmanno y, že li e á ní d uhy jsou řídy „dle lá ky spořádané“). Ly ický obsah „ zniká přímo zpoci u, nebo spíše sám poci je obsahem“ ( am éž); plas ický ( edy epický) obsah je je , „k e ý má zob azení u čo a es e ický poci “ ( am éž, s.106), didak ický obsah „jsou myšlenky, ideje chápání a ozumu“, nejde u šak opoučení samo, ale „pouze Lyceen; na i ulním lis ě o šem údaj ocelku soubo u chybí. Další díly soubo u jsou: díl1: Die eine allgemeine Sp achleh e; díl 2, s . 1: Die Rhe o ik, s . 2: Die Poe ik in ih em Zusammen- hang mi de Äs he ik; díl 3, s . 1: Die Geschich e de Dich kuns und ih e Li e a u , s . 2: Poe- ische Beispielsammlung zu Vo lesungen übe Poe ik und zu Deklama ion, díl 4: P osaische Bei- spielsammlung zu Vo lesungen übe Rhe o ik und zu Deklama ion. Celý soubo yšel le ech 1813–1823. 7 Malou zmínku oReinbecko ě sys ému, chápaném jako „ ilozo icky p ohloubený“ sys ém s ylis ický, nacházíme knize Jäge o ě (1970, s.385–386). 8 Na něk e ých mís ech s ého ex u šak ho oří io„způsobech z á nění“ (Reinbeck 1817, s.158), edy „ o mě“— u o nejednoznačnos přejímá iJungmann. OPEN ACCESS PAVEL ŠIDáK 19 ouspokojení p os řednic ím es e ického cí ění“ ( am éž, s.115), akonečně d a- ma ickém obsahu „se musí současně zje i ni řní i nější, o iž předmě y, k e é zbuzují jem, apředmě y, k e é zbuzují poci “ ( am éž, s.116). Jen ema ika ksys- ema izaci žán u o šem nes ačí, „klasi ikaci ypů poezie je […] řeba hlouběji zdů- odni azde se nabízí možný způsob zob azení pů odní myšlenky, k e á je základem es e ického ideálu. Nemůže jí onic jiného než opředs a u lids í  ozmani ých z azích, neboť poezii je zob azeno lidské ni o“ ( am éž, s.158; a o je ona Jung- manno a „ ida člo ěčens a“). Tím Reinbeck přechází ke d uhému hledisku, jímž je klasi ikace poezie podle zob azení ideje lids í— esp.jak Reinbeck zpřesňuje: podle mí y azpůsobu usku- ečnění é o ideje ( am éž, s.159). Ta o klasi ikace je následující: yp poezie, „ níž se obje uje snaha ousku ečnění ideje lids í“, je no mální poezie; poezie, k e á se snaží ozničení ideje lids í, je sa i ická; poezie, k e á ideu zob azuje nepřímo, je alego ická; poezie, níž se „předs a a lids í obje uje es e ickém ideálu pa řícím do nadsmysl- ného s ě a“ ( am éž, s.160) „ducho ních [spíše bychom řekli: my ologických] by os í (boho é, ducho é, íly, ča odějo é, syl o é, skří ci, příše y, d aci)“, je poezie an as- ická; „ yje uje-li se idea jako jediná myšlenka“, je o poezie epig ama ická, apokud se ideál yje uje „ zámě ně ne hodném že o ném zp aco ání“ ( am éž, s.158), jde opoezii bu leskní. Vkaždém z ěch o šes i ypů poezie se může obje i es e ický ideál: ly ický, plas ický, didak ický, d ama ický“ ( am éž, s.161, ku zi a J.R.). Hledisko míšení či nemíšení d uhů není obecné— ýká se jen d ou nejp oduk i - nějších říd, no málního a an as ického básnic í. Reinbeck ozlišuje básnic í „ein- ach“ (jednoduché), nemísí-li ka ego ie ly ické, epické, d ama ické adidak ické; „ge- misch “ (míchané), mísí-li se d ě znich, např.ly ika aepika; a„zusammenge se z “ (složené), pokud je daný žán dán koexis encí jiného uměleckého d uhu9— o o hle- disko aplikuje Reinbeck jen na básnic í no mální a e schema ickém přehledu éž na básnic í an as ické— e ýkladu samo ném už jej nezohledňuje. KOMENTáŘ KREINBECKOVI Vzhledem k omu, že Jungmann pře zal komple ní dělení Reinbecko o— šechna jeho ři hlediska— aup a o al je jen mí ně, budou naše poznámky kžán o ému sys- ému Reinbecko u zá o eň komen ářem k émuž uJungmanna. Šes ičlenné dělení básnic í, odsou ající e s é době již e ablo ané (o om po- d obněji níže) li e á něd uho é pojmy do pomocné ole, je nej ý aznější modi ikací genologické eo ie od doby, kdy se genologická iáda začala e ablo a 10— imodi- ikace nejno ější, obje ující se p ůběhu 20.s ole í ana jeho konci (S oboda 1947; Skwa czyńska 1965; Scholes— Klaus 1972; H išč 1988; unás Haman 1999; Pospíšil 9 Analogická pasáž uJungmanna 1845, s.105. 10 Nepočí áme pokusy ypu Schille o y opozice nai ní— sen imen ální (s ejnojmenný spis, 1796), Jeana Paula řecké— oman ické (P ůp a a es e iky, 1804), a icis ický— asianis ic- ký (Hocke 2001), dicho omii znikající  eo ii římské li e a u y (s o .Šub 2005, s.116) aj., k e é nemají genologickou po ahu (nep acují sgenologickými koncep y, jež mají cha- ak e znaku: aspek o mální aobsaho ý azakládajícími sous a nou klasi ikaci li e á - ních děl). OPEN ACCESS 20 SLOVO A SMYSL 44 2014), jsou spíše jen domýšlením, esp.doplňo áním iadického úzu, nejčas ěji na č eřici— dodáním naučného, esejis ického či publicis ického d uhu (s o .k omu Fowle 1982, s.238, aŠidák 2013). Lze jen odhado a , co Reinbecka k é o e oluční změně edlo— snad jeho době ající diskuse o iádě (č eřici), snad hlubší ú aha opojmech ly iky, epiky, d ama u adidak iky. Reinbeck snimi p acuje několika k o- cích. T iádu, esp.č eřici nejp e ozšíří na pě ici; u následně in e p e uje jako koncep y ema ické— ajakož o ako é je odmí ne jako hla ní axony, p o ože se mu, p á ě coby pojmy ema ické, zdají axonomicky ply ké.11 A e ýsledku jim ponechá oli modů, séman ických příznaků p o žán o é pojmy ůzných hie a chických o in (kpojmu „modus“ iz Šidák 2017). Ten o aspek byl nepochybně při ažli ý p o Jung- manna: lze soudi , že jej— alespoň čás ečně— yužil již p ním ydání Slo esnos i; e ydání d uhém mu Reinbecků sys ém umožnil en o modální sys ém plně sys e- ma izo a . Skepse ůči li e á ním d uhům os a ně není nepřípadná anení ani ázána na za- čá ek 19.s ole í. Ješ ě na konci 20.s ole í ji připomíná Alas ai Fowle , p o něhož je „d uh“ pouze „s a ební kámen“, jeden zmnoha aspek ů žán u (Fowle 1982, s.60), zněhož žán zniká, anikoli žán o ý ( axonomický) pojem ( am éž, s.236). P á ě Fowle o o poje í Reinbecků sys ém dos i připomíná: „d uhy“ jsou p á ě jen „s a eb- ními kameny“, „lá kou“, k e á se podílí na e ablo ání jeho šes i „d uhů“. Na d uhou s anu ani Fowle o o poje í nelze absolu izo a . Au o o i é o s udie se zdá bý p o- blema ické— s ejně jako Reinbecko a p emisa, že d uhy (ly ika, epika…) jsou pouze lá ko ými ( ema ickými) pojmy (s ejně p oblema ické se je í opačné poje í Goe ho o, že jsou o pojmy pouze o mální). Naopak se domní áme, že li e á ní d uhy žán o ou pla nos mají (aspolu sžán y ak zakládají ihie a chičnos sys ému): že o iž mají znako ou pla nos — oněčem anějak mlu í— aschopnos a ikulo a celek li e á - ních ex ů. Založení ypologie básnic í na jakési modální základně— j.míře usku ečnění ideje lids í— není zcela neopods a něný nápad. Opě připomeňme mode nější pa a- lelu: „modus“ Robe a Scholese zjeho p áce S uc u alism in Li e a u e (Scholes 1974). Scholes se pokouší o ede inici genologické sys ema iky; jeho eo ie, jež má ambici „směřo a kobecnému přehledu eške é bele ie“ (již měl Reinbeck aké), ozezná á ři „ideální ypy“; y Scholes nazý á „mody“ apři jejich de inici ychází zpředs a y „ ří možných z ahů mezi jakýmkoli ikčním s ě em as ě em zkušenos i“: sa i y, his o ie, omance ( am éž, s.131). Ty o ři z ahy zápě í ozšiřuje na spek um sa- i a— pika eskní modus— komedie— his o ie— sen imen ální modus— agé- die— omance. Ani Scholesů sys ém se neujal, nebyl šak ani pod oben žádné zá- sadní k i ice (Fowle jej chápe jako „čis ě analy ické spek um možnos í“ a yčí á mu ahis o ičnos , Fowle 1982, s.243–244). Teo e icky by edy Reinbecků způsob u ažo ání— scholeso ské „spek um mož- nos í“— mohl bý unkční. Polemizo a lze spíše skonk é ní aplikací Reinbecko a nápadu „ideje lids í“ než snápadem samo ným. P ní námi kou je ak , že předs a y „idey člo ěčens a“/„lids í“, jíž jsou li e á ní d uhy nah azeny, jsou pojmy ůzného 11 Nedů ě a kjejich axonomické schopnos i není jeho době ýjimečná: p á ě ona je dů- od, p oč Pöli z za ádí s ou „doplňko ou řídu“: jsou díla, „jejichž cha ak e se někdy blí- ží jedné, jindy jiné řídě [ j.d uhu]“ (Pöli z 1825b, s.397). OPEN ACCESS PAVEL ŠIDáK 21 ypu. Někdy jde ozpůsob zob azení („no mální“ s. alego ie, j.přímé— nepřímé zob azení), někdy oaxiologii (sa i a, bu leska), jindy oje kompoziční (epig am) nebo spíše o yp zob azeného s ě a ( an as ika), málokdy šak jde p á ě oonu „ideu“ (shledá áme ji zejména „sa iře“ a„no málním“ básnic í, naopak např. epig ama- ickém básnic í o„ideu lids í“ nejde ůbec). Fak em nicméně zůs á á, že Reinbec- ko a šes ice je— při s é he e ogeni ě— je em ni řněli e á ním, eidocen ickým, což ys i ne zejm. zjux apozice sdobo ě li ným psychologismem (Sche pe 1968, s.140; s o . éž Rich e 2010, s.50).12 Jiným p oblémem Reinbecko y pojmo é šes ice o šem je, že se ka ego ie obsa- ho ě přek ý ají: ůzné žán y mohou bý součás í íce o ěch o pojmů (pohádka může bý alego ická, sa i ická, no mální, naučná— jsou o ůzné modi ikace éhož žán u, k e ý ale spadá do ůzných ypů básnic í)— na ušuje se ak iden i a žán u, není zje ný jeho ozsah (je řeba p ojí šech šes pojmů, abychom zjis ili, kam šude daný žán zasahuje), aje při om nuceně eduk i ní: iz příklad pohádku— Reinbeck ji řazuje pouze do „ an as ického“ básnic í, byť by mohla bý ijinde (zařadíme-li ji jen pod „epiku“, jak je o no mální jiných sys émech, ne edukujeme ji ap io ně na jeden modus). Apa né jsou idalší po íže. Nepo edlo se— esp. ma e iál sám nepřipus il— sys émo é překřížení hlediska „ideo ého“ (šes ic d uhů) a„ ema ického“, esp.mo- dálního: jen „no mální“ a„epig ama ické“ básnic í obsahuje šechny č yři „lá ky“ (ly ické, epické— j.plas ické—, d ama ické, didak ické). P oblémem je jis ě izdán- li á ma ginálie: složi os sys ému, jis ý nedos a ek elegance. Zdá se nám, že (alespoň genologické axonomii) ypologie směřují kpodobě elegan ní, čas o igeome icky z á ni elné (s o .č eřici d uhů ses a enou do logické abulky uHamana /1999, s.133/, nebo g a uČe enky, 1995, s.11 a26).13 Jiná je o ázka his o ické ázanos i. Byl yslo en názo , že obě ydání Jungman- no y Slo esnos i „podal[a] sys ema ický přehled li e á ních žán ů zhlediska klasici- smu“ (Polák 1975, s.698). Vpřípadě d uhého ydání je o soud osys ému Reinbecko ě. Není o šem ud ži elný: p á ě Reinbecků sys ém kládání d uhů (epika, ly ika…) jakož o ni řních modi ikací jeho šes ice básnických ypů je zře elnou polemikou sklasicis ním požada kem čis o y žán ů. Nenacházíme zde ani d uhý ypický ys klasicis ní genologie: Reinbeck nečlení li e a u u na „ ysokou“ a„nízkou“ ( esp.činí ak jen jednou, případě „poučo ací básně“), nicméně e ýkladu axiologicky s a- i ikuje, a o jak případě básnic í, ak p ózy ( iz hodno ící s o nání „cha ak e u“ a„ži o opisu“, po ídky aeposu /Jungmann 1845, s.131, s o .Kšico á 1983, s.170/). Ap o iklasicis ní ap og esi ní je aké Reinbecko o zdů aznění an as iky ( iz níže). 12 Dílos řednos i si po šimli ibada elé sledující Jungmanno u Slo esnos , s o .Skaličko o hodnocení poje í sa i y: p ním ydání, píše Skalička, byla poja a podle Pöli ze zpsy- chologického hlediska, „zpoci ů básníko ých“, nyní je de ino ána „zbásně samé“ (Skalič- ka 1982, s.28). 13 Snaha poda g a icky působi ou „mapu žán ů“ není no á: připomeňme „ o u Ve gilia- na“ Johanna zGa landu z13.s ole í ( iz Fowle 1982, s.240)— asamozřejmě na ho- ané schéma Goe ho o (1955, s.345) či zGoe ha ycházejícího Julia Pe e sena (1944, s.125) a d. OPEN ACCESS 28 SLOVO A SMYSL 44 V ámci é o iády— nebo jejích modi ikací— se od dob klasicis ních poe ik ypočí- á á zásadě neměnná skladba žán ů: žán y an ické p o enience obohacené opozd- něs ředo ěké e nakulá ní ománské žán y (zejm. ly ické— dnes bychom mlu ili os o ických o mách), případně ožán y enesanční (no ela) aono ě znikající omán, později ajen e elmi malé míře opohádku jako jediný žán lido é poezie; německé poe iky konce 18.s ole í přidá ají ješ ě hádanku, esp.její pod ypy. Zejména je šak zásadní eo ie spekula i ní, obje ující se od d acá ých le 19.s o- le í (Michle 2010, s.210). Genologická iáda zde získá á— apojmenujme o č ou endencí –„his o icky no ý s a us […] eo e ického (spekula i ního, me a yzického) auceleného sys ému“ ( am éž). Vši ším poje í jde o ojí ans e žán o ých pojmů mimo jejich pů odní, poe ologicko-k i ické séman ické pole: zejména do psycholo- gie ( ypicky uHe de a, kde získá ají žán y „, ilozo ickou‘ uni e zálnos jako psy- chologické ka ego ie“, Sche pe 1968, s.270–271, nebo uHumbold a); en o end y- cholí později uEmila S aige a, jehož ýklad pojmu epika, ly ika ad ama „směřuje kobecné an opologii poe iky, nezá islé na k i ické unkci his o icky podmíněných žán o ých pojmů“ ( am éž). Jiný ans e předs a uje p ojekce žán o ých pojmů do iloso ie dějin, jejich kono ace s ůznými his o ickými e apami: ak uF.Schlegela (kde posloupnos epiky, ly iky, d ama u adidak iky ko esponduje sposloupnos í jónské, dó ské, a ické aalexand ijské epochy), A.W.Schlegela, Schellinga aj. Akonečně byla iáda použí ána jako p incip an opologický, jako yje ení smyslu ži o a as ě o- ých zákonů— Sche pe ak o klasi ikuje myšlení Sulze o o, Engelo o aHe de o o. P o ilus aci ci ujme No alise: „Ly ická báseň je p o h diny, y áří h diny. Epická báseň je p o muže. H dina je ly ický, člo ěk epický, génius d ama ický. Muž ly ický, žena epická, manžels í d ama ické“ (Neue F agmen ensammlung, 1798, ci .dle Beh- ens 1940, s.188). Zejména šak je jád em spekula i ní genologie idealis ická ilozo ie Hegelo a. Idea lis ická es e ika nah azuje p incip napodobo ání jux apozicí „objek i ních“ d uhů (epiky ad ama u) a„subjek i ní“ ly iky; u ažuje se osyn éze subjek i ní ly iky aobjek i ní epiky nej yšší umělecké o mě-syn éze d ama u (přičemž a o eze, an- i eze asyn éza je ře ím cholem obdobné řady es e ice a celku umění; chápeme o o u ažo ání jako pá ou endenci). Hegelů sys ém popisuje his o icky uko ené oz íjení ideje, „his o icky se oz íjející sys ema izaci žán ů“ (Michle 2010, s.210, s o . éž Kom o -Hein 1996, s.548; analogicky u ažuje Hugo předmlu ě ke C omwel- lo i): „Pa adigma ické žán y epiky, poezie ad ama u […] jsou […] opa řeny časo ým indexem, k e ý je zá o eň indexem kul u y aspolečnos i“ (Michle 2010, s.210 ). P ní ři endence jsou dějinách genologického myšlení ecipo ány—  ůzné míře— e šech dobo ých poe ikách i běžné školní p axi; p incipy idealis ické es- e iky šak a o p axe ne ep ezen uje, upřednos ňujíc p o i nim os ícenskou eo ii žán ů (Jagë 1970; Michle 2010, s.211). TRIADICKÉ UVAŽOVáNÍ VČESKÉM PROSTŘEDÍ Si uace genologického u ažo ání českém p os ředí je— zhledem k omu, že s ý- jimkou p ního ydání Slo esnos i nemáme žádný spis, jež by dané o ázky oše řo al a oz íjel— nu ně slabá. Ospekula i ní genologii zde nelze mlu i , žán o é pojmy jsou— jsou-li ůbec uži y— chápány e s ém p imá ním, li e á něk i ickém ý- OPEN ACCESS PAVEL ŠIDáK 29 znamu; co se ýče os a ních zmíněných endencí, zdokladů li e á něk i ickém dis- ku su, k e ý jediný máme kdispozici, lze ekons uo a zejména pozici genologické iády. Ačkoli p ní no očeská genologie, Slo esnos Jose a Jungmanna z oku 1820, šla o ázce li e á ních d uhů las ní— ados i neo odoxní— ces ou, e ablující se ří- členné poje í— zdů azněme, že bez didak iky!— pos upně p oniká ido českého p os ředí. Doklady nacházíme od le d acá ých. VLi e a uře k konošské, iš ěné Če- chosla u oku 1824, mlu í  ámci sa i ické ecenze ik i ní knihy Bludičky F an išek Ladisla Čelako ský o„ řech alných řídách básnic í, popiso acího o iž, epického aly ického“ (Čelako ský 1876, s.104); záměnu „epického“ a„popisného“ básnic í mohl pře zí ze s a ší německé eo ie, např.Clodius či Ebe ha d ak označují „epiku“, ajeden zpododdílů epického básnic í nazý á „popisným“ iJungmanno a Slo esnos 1820. Na konci le d acá ých e idujeme dokonce o mulaci li e á něd uho é iády zpe a samo ného Jungmanna e známé s a i Oklasičnos i li e a uře ůbec az láš ě české ( iz ýše). Od řicá ých le dokladů přibý á anení zde nu né je jedno li ě ypiso a . Vli e- á ní k i ice p acují s iádou jako p incipy básnic í Čelako ský ( .1830 ČČM  e- cenzi Lange o ých Selanek, s o .Čelako ský 1880, s.346), Palacký (s o .např.1871, s.32), Lange (1834, s.1877) aj. Zajíma ý je doklad ou ažo ání omíšení d uhů: e Výkladu čili Přímě kách a ys ě li kách ku Slá y dceře (1832) píše Ján Kollá : „Fo ma Znělek zdá se nad o inajpříhodnější ku smíšeným Ly icko-epickým, čili podmě no- -předmě ným básním, […] Cho us uŘeků nic jiného nebyl než Ly a D ama u, čili subjec i nos objek i nos i: p očže by se nemohla Ly a isEposem spoji i?“ (Kollá 1832, s.14). T iáda Čechách zdomácněla, byť e minologicky její uchopení a io alo (d u- ho é básnic í“, „ alné řídy“, Doslo u kRadhos u /1912/ např.uží á Palacký p o epiku aly iku slo a „pokolení“; s o .ci á y uži é Jakubcem 1898, s.336); e minologie bude k ys alizo a ješ ě e s ole í d acá ém (Felix Vodička e S uk uře ý oje uží á pojmu „ od“). Symp oma ické o šem je, že zdomácnění auží ání iády kons a ujeme éměř p a idelně e ch ílích, kdy se ožán ech mlu í mimo odbo ný li e á ně eo e ický kon ex ; a šak si uacích, kdy je genologická eo ie ema izo ána jako ako á, iá- da se opě zp oblema izuje. Dokladem budiž d uhé ydání Jungmanno y Slo esnos i ap áce jeho následo níků (Jakub Malý 1848, An onín Ka el Madie a 1863, Ma yáš Blažek 1873 aj.). Budiž zde aké připomenu sys ém An ona Mülle a, nej ýznam- nějšího českého (myšleno zemsky) uměleckého k i ika předbřezno é doby, k e ý le ech 1823–1842 působil na p ažské uni e zi ě. Ve s ých přednáškách z oku 1831 předs a il sys ém, němž se celek „k ásných umění“ dělí podle ý azo ých p o- s ředků; y o p os ředky mohou bý : 1) kon encionální znaky, 2) při ozené znaky, 3)složená umění;  ámci 1) působí znaky buď objek i ní (pak zniká „plas ická poe zie“, sochařs í amalířs í), nebo subjek i ní (pak zniká ly ika). Plas ická poezie zah nuje omán, epos ad ama. Goe ho skou iádu zde sice nalézáme, ne o šem jako ý az au onomní klasi ikace básnic í, ale ozdělenou hlediskem sub- jek i ního aobjek i ního— což je p o dobu ypické, iz ýše—, esp. omu o hle- disku podřízenou; společným jmeno a elem celku li e a u y jsou zde „kon encio- nální znaky“, zah nující o šem p á ě iumění ne-li e á ní (Hlobil 2014, s.341nn., OPEN ACCESS 30 SLOVO A SMYSL 44 schema ické zachycení Mülle o a sys ému am éž, s.366–367). Sys ém Mülle ů , jenž nepochybně sk ze posluchače působil na celé české in elek uální milieu, zde u ádíme jako doklad ýše u edené endence ozpohybo anos i, neus álenos i ge- nologické axonomie. ZÁVĚREM: POZICE SLOVESNOSTI VDĚJINÁCH MYŠLENÍ OGENOLOGII Jungmann, hledaje sys ém, jejž by p o d uhé ydání s é knihy adap o al, nenalezl p o s é účely žádnou no ější knihu než d uhý díl spisů Reinbecko ých, au o a, jejž znal auží al již při p ním ydání Slo esnos i. Ne íme, jes li u ažo al oněk e é jiné zmnoha dané době ydá aných německý poe ik (jejich ýče přináší Jäge /1970/), alze se jen dohado a , p oč si yb al p á ě Reinbecka. Dů odů může bý několik (aněk e é jsme již naznačili). Hla ní dů od je p a děpodobně d ojí. Jungmanno i oči idně kon eno aly odmí - nu í, esp.zp oblema izo ání iády (epika, ly ika, d ama, esp.plus didak ika) a y- soce s uk u o aná hie a chie žán o ých axonů (domní ám se ak podle oho, jak Jungmann ses a il p ní ydání Slo esnos i). Amohl bý i ře í dů od— je možné, že Jungmann hledal axonomii su či ým ypem mimoli e á ního přesahu (zde je řeba bý obezře ní: íme, že Hegela Jungmann e s áří ne aži ě odmí al, iz Dolanský 1948, s.137). Připomeneme-li základní endence oman ické genologické diskuse, jak jsme je suma izo ali ýše, idíme, že odmí nu í iády bylo zcela p o ip og esi ní a ýji- mečné: ani sys émy pě ičlenné iádu neodmí ají, ale modi ikují (jediná ýjimka, šes- ičlenný sys ém zknihy Die Dich ungsa en und ih e Li e a u /1864/ Be na da Schein- p luga, jejž os a ně Jungmann učil, zniká P aze aje nejspíše důsledkem u ažo ání Jungmanno a). Zčeho p amenila Jungmanno a skepse ůči iádě? Sku ečně ne ěřil genologickou (klasi ikační) schopnos iády, jak o píše e Slo esnos i— jakkoli íme, že jsou o jen přeložená slo a Reinbecko a? (Připomínáme ale, že e s a i okla- sičnos i ČČM /1827/ iádu sám užil— p o o, aby jí snadno apřesně pojmeno al li e á něhis o ickou eali u, čehož si musel bý ědom.) Nebo byla a o skepse mo i- o aná „ las enecky“, odpo em kimpo u zněmeckojazyčného s ě a, jak Jungmann mohl iádu dů odně chápa ? Ten o odpo mohl s á základě ambice y oři spe- ci ický, na zah aniční zo y ne ázaný sys ém, jehož náč knize nacházíme— jde o ýše popsanou pasáž zenuncia io. Celá si uace by pak dá ala smysl: Jungmann od- mí l e ablující se iádu, jež o jí ne ěřil, anah adil ji las ním o málně-obsaho ým sys émem; ale znějakého dů odu, u ažo a bychom nejspíše mohli p os ě oúna ě anedos a ku ene gie (což opako aně zdů azňuje Hikl 1917, s.203–205), jej již ne oz- ine— mís o něho sáhne po již ho o ém sys ému, jejž s ačí přeloži aadap o a . Na polo iční ces ě ůči jiné dobo é endenci zůs al einbecko sko-jungman- no ský sys ém s á , co se ýče didak iky. Neu ádí ji jako samos a ný hla ní d uh, ale ani jako „pouhý“ žán (jak o činí Goe he Poznámkách k ýchodozápadnímu dí- ánu, s o .Goe he 1955, s.344), ani jako příznak jakéhokoli jiného žán u (jak u ádí Hegel /1966a, s.314/), ale jako axon, asice jako axon d uhé (  ámci sa i ického, alego ického aepig ama ického básnic í), esp. ře í (  ámci no málního a jeho ámci jednoduchého básnic í a éž  ámci básnic í an as ického jednoduchého), OPEN ACCESS PAVEL ŠIDáK 31 esp.č é nižší ú o ně (no mální poezie— míchaná— míchaná ly ická, esp.mí- chaná didak ická). Tím, že didak iku subsumuje pod šechny s é básnické d uhy (s ýjimkou bu leskního), jako by přizná al, že las ně nejde oau onomní d uh, ale opo enciálně šudypří omný modus— azá o eň se u či ého s upně é o au onomie nedokáže zdá . Idalší hledisko je spíše p o ip og esi ní: přeja ý sys ém neumožnil Jungman no i zdů azni dobo ě silně akcen o anou pola i u subjek i ní— objek i ní ( iz ýše pá- ou endenci dobo é genologické eo ie).18 Jde při om ohledisko, snímž se se ká áme e šech dobo ých p amenech německé p o enience, jež zasahují do českého p o- s ředí (Mülle , Ficke , Scheinp lug), iučeských au o ů píšících německy (Zaupe , G undzüge zu eine deu schen heo e ish-p ak ischen Poe ik aus Goe he’s We ken, 1821) ičesky ( šichni au oři no ějších poe ik, jež zde můžeme pouze yjmeno a , zejm. Madie a ajeho spis Ruko ěť slo esnos i /1863/, Blažek ajeho spisy D uhy básnické aje- jich li e a u a /1873/— což je o šem nedokončený překlad knihy Scheinp lugo y—, aSpůsobo é básnic í… /1878/). Opě zde ale zmiňme náč Jungmanno a las ního ná- hu zenuncia io, kde jako „ a hla ní“, j.k in esenci básnic í, pos uluje „ly ickou báseň“, zkřížení „ o my“ básnické a„lá ky“ „zába né neb pěkné“ (Jungmann 1845, s.85–86). Zde edy u ažuje čis ě e shodě s oman ickou genologickou axiologií— p ním ydání Slo esnos i aniuReinbecka ako é axiologické y čení čis é ly iky ne- nalezneme—, ale  ozpo u shegelo ským oceněním d ama u jako cholné syn ézy. Jako omožném dů odu, p oč si Jungmann jako zo yb al p á ě Reinbecka, u ažujeme o oz inu é hie a chické axonomii. Ta je  ámci dobo ých poe ik ý- jimečná; byla-li pochopi elná a mos éře dozní ajícího klasicismu, působí přek a- pi ě době cholícího, esp.kulminujícího oman ismu (s o .p ní endenci naší ú odním esumaci). Že oman iko é odmí ali pe né apřesné klasi ikace, je známo. Ale o o jejich odmí ání ukázala li e á ní his o ie jako slepou ces u: žán o é sys émy nebyly ani  eo ii, ale ani p axi opuš ěny, apřes nej ůznější e ize zůs á ají pla né dodnes. Fak , že se Jungmann pos a il p o i ozpouš ění žán o ých h anic (aodmí l ak ces u kbudoucímu poje í Benede a C oceho), se ukázal bý přiměřený a eleolo- gicky p og esi ní. Tře í možný dů od, p oč si Jungmann yb al Reinbecka— a o již jen spekulu- jeme—, se ýká č é z ýše jmeno aných endencí— endence dobo ě nejino a i - nější, nejpods a nější anejcha ak e is ič ější: ze šech eo e iků, znichž Jungmann ycházel p ním ydání Slo esnos i, se Reinbeck nej íce blíží oman ické či přesněji idealis icko-spekula i ní snaze „přenáše pojmy žán u mimo jejich konk é ní, bás- nicko-k i ický ozsah“ (Sche pe 1968, s.296). Jeho „ ypy básnic í“ nejsou p o ně dány hledisky ni řněli e á ními (kompozice, esp.jakékoli o mální aspek y, ema- ika), nýb ž jsou, esp.mají bý pos a eny na „míře azpůsobu usku ečnění“ ideje lids í li e á ních dílech (Reinbeck 1817, s.159), j.na hledisku an opologickém (azá o eň axiologickém: idea může bý zob azena dobře, nebo může bý zničena). Jungmann ak odmí l jiné dobo ě silné mimoli e á ní hledisko, o iž hledisko psycho- logické, p o ežo ané p ním ydání Slo esnos i, kde jej pře zal od Pöli ze. Zacho al 18 Vdané době zcela běžné a las ně již neopominu elné zení, že „ly ická lá ka ychází přímo zpoci u“ (Reinbeck 1817, s.104), nelze chápa jako analogon iadické subjek -ob- jek i ní asyn e ické s a by genologického sys ému uhegelo sky inspi o aných au o ů. OPEN ACCESS 32 SLOVO A SMYSL 44 je o šem e ymezení hla ních „d uhů či a ů ýmlu nos i“ (Jungmann 1845, s.35)— básnic í, p ózy ařečnic í. (Absence posledních d ou zmíněných „ a ů ýmlu nos i“, p ózy ařečnic í, Reinbecko ě knize, je dalším zje ným limi em Jungmanno a zo u. Tím, že jej Jungmann pře zal, obě o al s ůj podně ný celis ý sys ém.) P áme-li se edy na pozici d uhého ydání Slo esnos i his o ii genologického u ažo ání, je nu no odpo ědě , že knize se k ůli his o icky ozeklanému, esp. ně- k e ých aspek ech už ahis o ickému sys ému nepo edlo o mulo a řešení, jež by dané ch íli bylo možné chápa jako de ini i ní ajež by bylo možno nadále přebí a jen sdílčími modi ikacemi či ino acemi. Bylo nap os o zře elné, že s ejně jako p ní ydání Slo esnos i muselo bý nah azeno mnoha o ázkách (nikoli o šem ěch geno- logických) mode nějším ydáním d uhým, bude muse bý i ydání d uhé— jakkoli leccos zjeho genologie přežije— nah azeno řešením mode nějším. Tako é řešení samozřejmě přijde— o šem po ces ě, čás ečně jis ě p á ě důsledku kompliko a- ného dědic í jungmanno ského, kři olaké anepřímé, íce než dese le po Jungman- no ě sm i, knize dnes zapomenu ého An onína Ka la Madie y Ruko ěť slo esnos i z oku 1863, k e ý českém kon ex u pop é předs a í genologickou iádu epika— ly ika— d ama. PRAMENY Blažek, Ma yáš: D uhy básnické ajejich li e a u a. Seši I.Jan Fiala, Rako ník 1873. Čelako ský, F an išek Ladisla : Seb ané spisy: s azek d uhý. Spisů e šem ip osou kniha sedmá iosmá. I.L.Kobe , P aha 1876. Čelako ský, F an išek Ladisla : Seb ané spisy: s azek č ý. Spisů p osou kniha řinác á až pa nác á, spřída ky. I.L.Kobe , P aha 1880. Ficke , F anz: Aes he ik ode Leh e om Schönen und de Kuns in ih em ganzen Um ange. J.G.Heubne , Wien 1830. Goe he, Johann Wol gang: Übe das Leh gedich . In ýž: Goe hes We ke, 41. Bd, zwei e Ab heilung. He mann Böhlaus Nach olge , Weima 1903, s.225–227. Goe he, Johann Wol gang: Poznámky apojednání klepšímu pochopení Západo ýchodního dí ánu, přel. O oka Fische . In ýž: Básně— Západo ýchodní dí án. SNKLHU, P aha 1955, s.301–395. Hegel, Geo g Wilhelm F ied ich: Es e ika I, přel. Jan Pa očka. Odeon, P aha 1966a. Hegel, Geo g Wilhelm F ied ich: Es e ika II, přel. Jan Pa očka. Odeon, P aha 1966b. Jungmann, Jose : Oklasičnos i li e a uře ůbec az láš ě české. Časopis Českého Museum 1, 1827, č.1, s.29–39. Jungmann, Jose : Jose a Jungmanna Seb ané d obné spisy I.I.L.Kobe , P aha 1869. Jungmann, Jose : Slo ník česko-německý. Díl I.A–J. Jose a do a Ve e lo á, P aha 1835. Jungmann, Jose : Slo ník česko-německý. Díl II. K–O. Jose a do a Ve e lo á, P aha 1836. Jungmann, Jose : Slo ník česko-německý. Díl V.W–Z. Jose a do a Ve e lo á, P aha 1839. Jungmann, Jose : Slo esnos aneb Náuka o ýmlu nos i p osaické, básnické iřečnické se sbí kou příkladů ne ázané i ázané řeči. D uhé, op a ené a ozmnožené ydání. P aha, K onbe g aŘi náč 1845. Kollá , Jan: Výklad čili Přímě ky aVys ě li ky ku Slá y Dceře. Tiskem T a ne a aKá oliho, Pešť 1832. Lange , Ja osla : S a oži né básně uské. Časopis Českého Museum 8, 1834, s . 4, s.373–393. M: Čechische Li e a u . Bohemia: Ein Un e hal ungsbla 18, 1845, č.92, 3.8., s.4. OPEN ACCESS PAVEL ŠIDáK 33 Madie a, An onín Ka el: Ruko ěť slo esnos i. A.Augus a, P aha 1863. Malý, Jakub: Sous a ní nás in slo esnos i, z láš ě ku p ospěchu las enecké mládeže. Ja osla Pospíšil, P aha 1848. Malý, Jakub: Naše zno uz ození. J.O o, P aha 1880. Palacký, F an išek: Radhos . Sbí ka spisů d obných zobo u řeči ali e a u y české, k áso ědy, his o ie apoli iky. Nákladem Bedřicha Tempského, P aha 1871. Paul, Jean: P ůp a a es e iky. Vyb ané čás i, přel. E a Ma ia H dino á. Re ugium Veleh ad- Roma, Olomouc 2016. Pöli z, Ka l Hein ich Ludwig: P ac isches Handbuch zu s a a ischen und ku so ischen Lec ü e de eu schen Klassike , ü Leh e und E ziehe . Vie e und le ze Theil, welche die zwei e Ab heilung des d i en ode höhe n Ku sus, die F agmen e de Sp ache de P osa und de Be edsamkei , en häl . Schwicke , Leipzig 1804. Pöli z, Ka l Hein ich Ludwig: Aes he ik ü gebilde e Lese . 2.Theil. J.K.Hin ich, Leipzig 1807. Pöli z, Ka l Hein ich Ludwig: Das Gesamm gebie de eu schen Sp ache nach P osa, Dich kuns und Be edsamkei heo e isch und p ak isch da ges ell . Zwei e Band: Sp ache de P osa. J.C.Hin ische Buchhandlung, Leipzig 1825a. Pöli z, Ka l Hein ich Ludwig: Das Gesamm gebie de eu schen Sp ache nach P osa, Dich kuns und Be edsamkei heo e isch und p ak isch da ges ell . D i e Band: Sp ache de Dich kuns . J.C.Hin ische Buchhandlung, Leipzig 1825b. Pöli z, Ka l Hein ich Ludwig: Das Gesamm gebie de eu schen Sp ache nach P osa, Dich kuns und Be edsamkei heo e isch und p ak isch da ges ell . Vie e Band: Sp ache de Be edsamkei . J.C.Hin ische Buchhandlung, Leipzig 1825c. Reinbeck, Geo g: Die Poe ik in ih em Zusammenhange mi de Aes he ik. G.D.Bädeke , Essen und Duisbu g 1817. Vo o ka, Ka el: S ylis ika apoe ika. Díl 1, S ylis ika. Rohlíček aSie e s, P aha 1885. Zaupe , Joseph S anisla : G undzüge zu eine deu schen heo e isch-p ak ischen Poe ik aus Goe he’s We ken en wickel . Ve lag Geis inge ische Buchhandlung, Wien 1821. LITERATURA Beh ens, I ene: Die Leh e on de Ein eilung de Dich kuns o nehmlich om 16.bis 19.Jah hunde . S udien zu Geschich e de poe ischen Ga ungen. Niemeye , Halle/Saale 1940. Bechyňo á, Věncesla a: Slo anské poe ické žán y ažán o é a ie y li e a uře českého ná odního ob ození. Česká li e a u a 23, 1975, č.6, s.505–521. Bok, Václa : Goe hů plzeňský pří el J.S . Zaupe . Minulos í Západočeského k aje 6, A chi měs a Plzně, Plzeň 1968, s.119–136. B ouček, S anisla — Jeřábek, Richa d (eds.): Lido á kul u a. Ná odopisná encyklopedie Čech, Mo a y aSlezska, 1.a2.s azek. Mladá on a, P aha 2007. Culle , Jona han: Teo ie ly iky, přel. Ma in Poko ný. Ka olinum, P aha 2020. Če mák, F an išek: F azém aidiom. In: Pe Ka lík — Ma ek Nekula — Jana Pleskalo á (eds.): CzechEncy— No ý encyklopedický slo ník češ iny, 2017 <h ps:// www.czechency.o g/slo nik/FRAZÉM AIDIOM> [8.3.2024]. Če enka, Mi osla : Ve š apoezie. In: Ma ie Kubíno á (ed.): Opoe ice li e á ních d uhů. Ús a p o českou li e a u u AV ČR, P aha 1995, s.11–44. Dolanský, Julius: Jungmannů odkaz. Zdějin české slo esnos i. Mi osla S ejskal, P aha 1948a. Dolanský, Julius: Jungmanno a „Slo esnos “ z oku 1845. Sla ia 18, 1948b, č.1, s.138–164. D ews, Pe e : Die sla ische Rezep ion deu sche Li e a u . Die Au nahme deu sche Belle is ik in den sla ischen Li e a u en on den An ängen bis OPEN ACCESS 34 SLOVO A SMYSL 44 1945. Wissenscha liche Ve lag Be lin, Be lin 2017. Fowle , Alas ai : Kinds o Li e a u e: An In oduc ion o he Theo y o Gen es and Modes. Cla endon P ess, Ox o d 1982. Gene e, Gé a d: Ga unki, „ ypy“, yby. Pamię nik Li e acki 70, 1979, č.2, s.269–307. Haman, Aleš: Ú od do s udia li e a u y ain e p e ace díla. Jinočany, H & H 1999. Hemp e , Klaus: Zum beg i lichen S a us de Ga ungsbeg i e. Von „Klassen“ zu „Familienähnlichkei en“ und „P o o ypen“. Zei sch i ü anzösische Sp ache und Li e a u 120, 2010, č.1, s.14–32. Hikl, Ka el: Jungmanno a Slo esnos ajejí předlohy. Lis y ilologické 38, 1911, s.207–219, 346–353, 416–448. Hikl, Ka el: Jungmanno a „Slo esnos “ p ním ydání (1820). An . Ma ka „Logika“. D uhé ydání „Slo esnos i“ (1845). In: Jose Hanuš— Ka el Hikl— Jan Jakubec e al. (eds.): Li e a u a česká de a enác ého s ole í. Od Jose inského ob ození až po českou mode nu. Díl d uhý, Od Poláka kLang o i. Vyd. 2., op a ené. Jan Laich e , P aha 1917, s.203–225. Hlobil, Tomáš: Teo ie d ama u přednáškách zes e iky An ona Mülle a. Česká li e a u a 62, 2014, č.3, s.341–371. Hocke, Gus a René: S ě jako laby in . Maný ismus li e a uře, přel. Milosla a Neumanno á, Jiří Pelán, Ani a Peláno á, Ja omí Po ejšil, Jiří S omšík. T iáda, P aha 2001. H išč, Joze : Sys ema ika li e á nych d uho . Slo enská li e a ú a 35, 1988, č.4, s.314–321. Hýsek, Milosla : Jungmanno a škola k i ická. Lis y ilologické 41, 1914, č.3–4, s.230–270. Jäge , Geo g: Das Ga ungsp oblem in de Äs he ik und Poe ik on 1780 bis 1850. In: Jos He mand— Man ed Wind uh (eds.): Zu Li e a u de Res au a ionsepoche 1815–1848. J.B.Me zle , S u ga 1970, s.371–404. Jakubec, Jan: Obásnické činnos i F . Palackého. In: Pamá ník na osla u s ých na ozenin F an iška Palackého. J.O o— Ma ice česká, P aha 1898, s.309–336. Klausni ze , Ral : Ga ungs o schung und Ga ungs heo ie. In: Rüdige Zymne (ed.): Handbuch Li e a ische Rhe o ik. De G uy e , Be lin 2015, s.121–148. Kom o -Hein, Susanne: Ga ungsleh e. In: Ge Ueding (ed.): His o isches Wö e buch de Rhe o ik, Band 3: Eup-Hö . Max Niemeye Ve lag, Tübingen 1996, s.528–556. K aus, A noš Vilém: Goe he aČechy. P aha: A.V.K aus, 1896. K aus, Jiří: Ré o ika dějinách jazyko é komunikace. Academia, P aha 1981. K aus, Jiří: Ré o ika e opské kul uře i e s ě ě. Ka olinum, P aha 2011. K čmo á, Ma ie: S ylis ika. In: Jana Pleskalo á— Ma ie K čmo á— Radosla Veče ka— Pe Ka lík (eds.): Kapi oly zdějin české jazyko é bohemis iky. Academia, P aha 2007, s.296–335. Kšico á, Danuše: Genealogie poémy českých a uských poe ikách. Českoslo enská usis ika 28, 1983, č.4, s.169–172. Ma ek, Jiří: Jose Jungmann. O bis, P aha 1947. Michle , We ne : Ga ungs heo ie im 19.Jah hunde . In: Rüdige Zymne (ed.): Handbuch Ga ungs heo ie. J.B.Me zle , S u ga 2010, s.210–213. Mukařo ský, Jan: Přednášky oepice, ed. Ondřej Sládek. Ús a p o českou li e a u u AV ČR, P aha 2021. No ák, A ne: Jungmannů článek oklassičnos i li e a uře. Lis y ilologické 37, 1910, s.110–123. O uba, Mojmí : Jose Jungmann. In: Vladimí Fo s (ed.): Lexikon české li e a u y. Osobnos i, díla, ins i uce. 2: H–L. Academia, P aha 1993, s.580–586. Pe e sen, Julius: Die Wissenscha on de Dich ung. Junke und Dünnhaup , Be lin 1944. Polák, Jose : Zdějin bojů očeskou mládež, knihu aškolu. Slo esnos Jose a Jungmanna. Zla ý máj 19, 1975, č.10, s.697–700. Pospíšil, I o: Li e á ní genologie. Masa yko a uni e zi a, B no 2014. Rich e , Sand a: AHis o y o Poe ics: Ge man Schola ly Aes he ics and Poe ics in In e na ional Con ex , 1770–1960. Wal e de G uy e , New Yo k 2010. Sche pe, Klaus R.: Ga ungspoe ik im 18.Jah hunde . His o ische En wicklung on OPEN ACCESS PAVEL ŠIDáK 35 Go sched bis He de . J.B.Me zle , S u ga 1968. Scholes, Robe : S uc u alism in Li e a u e: An In odu ion. Yale Uni e si y P ess, New Ha en 1974. Scholes, Robe — Klaus, Ca l H.: Elemen s o W i ing. Ox o d Uni e si y P ess, New Yo k 1972. Skalička, Jiří: Poje í sa i y Jungmanno ě li e á ně eo e ické koncepci. Sbo ník p ací ilozo ické akul y b něnské uni e zi y. Řada li e á ně ědná (D) 31, 1982, č.29, s.25–29, <h ps://hdl.handle.ne /11222. digilib/108391> [8.3.2024]. Skwa czyńska, S e ania: Ws ęp do nauki oli e a u ze. Rodzaj li e acki: Ogólna p oblema yka genologii. S .III. Wa szawa Ins y u Wydawniczy Pax 1965. S oboda, Ka el: Oli e á ních d uzích. Ka el Voleský, P aha 1947. Šidák, Pa el: Ú od do s udia genologie. Ak opolis, P aha 2013. Šidák, Pa el: Pojem modus agenologická axonomie. In: Ma ěj An oš— Pe H ánek (eds.): Příz aky amasky. Go ický modus české pos mode ní p óze. Filozo ická akul a Os a ské uni e zi y, Os a a 2017, s.16–44. Šidák, Pa el: Jungmanno a Slo esnos jako genologie. Slo o asmysl 19, 2022, č.40, s.13–45. Šimek, F an išek: Jose Jungmann: ži o , dílo, bibliog a ie jeho spisů, ukázky o by. Jan S á ek, P aha 1922. Šub , Jiří: Římská li e a u a. OIKOYMENH, P aha 2005. OPEN ACCESS