Za zakladatelem brněnské jazykovědné germanistiky Antonínem Beerem (1881–1950)

ZA ZAKLADATELEM BRNĚNSKÉ JAZYKOVĚDNÉ GERMANISTIKY ANTONÍNEM BEEREM (1881–1950) „Pa řil k ědcům sboha ými znalos mi azkušenos mi ze zah aničí, k e é získal bě- hem čas ých s udijních poby ů na řadě e opských uni e zi . Byl o člo ěk pe ného cha ak e u (…)“,1 napsal op o eso u ge mánské jazyko ědy na Filozo ické akul ě Masa yko y uni e zi y B ně An onínu Bee o i přední b něnský ge manis a Zde- něk Masařík (1928–2016), k e ý dále oz íjel jazyko ědné dílo s ých předchůdců auči elů zakořeněné b něnské ge manis ice od dob působení zaklada ele amější ge manis ické jazyko ědné ě e. Pře ážná čás ži o a a ědeckého působení An onína Bee a je spja a s ojúhel- níkem měs Třeboň, P aha aB no. Bee o a ži o ní pouť začala jihočeské Třeboni, kde se 8.k ě na 1881 na odil do české odiny hodináře azla níka. Zde aké zahájil gymnaziální s udia, k e á dokončil na c. k. eálném gymnáziu Křemenco ě ulici P aze. Po ma u i ě .1899 začal s udo a ge mánskou aslo anskou ilologii a ilo- zo ii na p ažské české ilozo ické akul ě. Kjeho p o eso ům pa řili bohemis a Jan Gebaue (1838–1907) age manis a Václa Emanuel Mou ek (1846–1911), k eří o li nili s ého žáka po s ánce jazyko ě- eo e ické ime odologické. Mou ků li na A.Bee a je pa ný i oblas i ědeckých zájmů na poli ge manis ické ilologie. ZMou ko ých přednášek aseminářů ho oslo ilo přede ším č ení gó ských ex ů a ý oj němec- kého jazyka sdů azem na nejs a ší německé písemné pamá ky. Na s udiích P aze se al An onín Bee do le ního semes u 1901 apok ačo al nich pak le ním se- mes u 1903. S udium apozna ky zge mánské ilologie mezi ím p ohloubil  ámci s udijního poby u e Vídni le ech 1901–1902, kde s udo al umedie is ů Maxe He manna Jellinka (1868–1938) aCa la on K ause (1868–1952). Na ídeňská s udia bezp os ředně na ázal le ech 1902–1903 Be líně. Zde na š ě o al přednášky Gus- a a Roe ha (1859–1926) odějinách německé ilologie ali e a u y aod o ské kul uře chol ného s ředo ěku, ke k e ým připojil gó ská c ičení; gó š ině měli ehdy od- cho anci V.E.Mou ka ube línských p o eso ů elmi dob ou po ěs . Vpřednáškách Maxe Roedige a (1850–1918) se seznámil smy ologií ge mánských ná odů ain e p e- ací německých pamá ek z8.–11.s ole í. Zaujala ho aké g ama ická c ičení zamě- řená na syn ax gó š iny, k e á edl p o eso s o ná ací jazyko ědy Wilhelm Schulze (1863–1935), „jehož p ním českým žákem jsem byl ajehož lídnos i ipou a os i (…) ád zpomínal“.2 Řadu Bee o ých zah aničních s udijních poby ů pak uza í á s u- dium e F eibu ku akademickém oce 1903/04, kde ho přede ším oslo il s ými přednáškami F ied ich Kluge (1856–1926) jako „uči el ynikající amilý, řečník zna- meni ý. (…) Byl člo ěk ušlech ilý, p o s ou ědu ideálně a y ale zanícený, mí ný“.3 Vdobě eibu ského poby u obhájil A.Bee p áci De go ische absolu e Da i , k e ou 1 Masařík, Z.: Die linguis ische Ge manis ik in B ünn — An onín Bee und Leopold Za o- čil. In: T dík, M. — Vod ážko á-Poko ná, L.: Ge manis ik in den böhmischen Lände n im Kon ex de eu opäischen Wissenscha sgeschich e (1800–1945). Wuppe al 2006, s. 105–112, zde s. 111. 2 Bee , A.: Oldřich Huje . Naše ěda 22, 1943, s.37–49, zde: s.41–42. 3 Bee , A.: F ied ich Kluge. Časopis p o mode ní ilologii, 13, 2, 1926, s.177–179, zde s.179. Lenka Vod ážko á OPEN ACCESS 296 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 edl p o eso Mou ek, azá o eň složil na p ažské české uni e zi ě igo ózní zkoušky zge mánské aslo anské ilologie; koncem úno a 1904 byl p omo án na dok o a ilo- zo ie (PhD .). Po s udiích yučo al le ech 1904–1920 na s ředních školách na p až- ských K álo ských Vinoh adech a Českých Budějo icích, odkud se á il zpě do P ahy. S ou s ředoškolskou pedagogickou činnos í splnil zá azek s ého o ce, že jeho syn ykompenzuje s á ní s ipendium udělené minis e s em kul u a yučo ání za účelem s udia na německých uni e zi ách pedagogickým působením  ání šes i le na uzemských s á ních s ředních školách. Dobu s ředoškolských p ázdnin yuží- al kces o ání as udiu odbo né li e a u y uni e zi ních kniho nách po E opě— Be líně, Mnicho ě, Holandsku (1912) a e Š édsku, kde  .1914 pobý al Upp- sale aS ockholmu. Bee o a akademická d áha pok ačo ala habili ací  .1916 na české uni e zi ě P aze. Jeho habili ační žádos posuzo ali komisi ge manis é Jose Janko (1869–1947) aA noš K aus (1859–1943) ap o eso s o ná ací jazyko ědy Jose Zuba ý (1855–1931), k eří ohodno ili předloženou habili ační p áci Tři s udie o idech slo es- ného děje go š ině jako elmi zdařilou. P o eso Janko poukázal e s ém posudku zejména na „me odologické p o edení, ak ibii a ůbec elký přínos“4 p áce. Vle ech 1916–1920 yučo al A.Bee jako souk omý docen na p ažské ilozo ické akul ě. Pře- lomo ou událos í jeho ědeckém iosobním ži o ě bylo založení uni e zi y B ně, k e á se s ala od s ého založení 28.ledna 1919 dalším cen em zdělání anosi elkou kul u y Českoslo ensku. Kp ním ka ed ám na b něnské uni e zi ě pa řil aké seminář ge mánské ilologie, ujehož kolébky s áli d a o dináři— jazyko ědec An o- nín Bee ali e á ní ědec Jan K ejčí (1868–1942). B něnskou uni e zi u pak A.Bee už neopus il: působil zde le ech 1920–1950 jako p o eso ge mánské jazyko ědy, ředi el semináře ge mánské ilologie a období 1928 až 1929 byl děkanem Filozo ické akul y Masa yko y uni e zi y. Během s ého dlouhole ého působení B ně upla ňo al d ě důleži é las nos i, a o ědeckou ak ibii a ýbo ný o ganizační alen . Jako yni- kající o ganizá o se podílel jak na ědecké činnos i začínající akul y, ak ina za- bezpečení jejího ma e iálního ap os o o ého yba ení (např.zde ybudo al základ ge manis ické kniho ny). Po .1945 se ýznamně podílel na zno uo e ření b něnské ilozo ické akul y. Zá o eň dojížděl do P ahy, kde zhledem ke z á ám pe sonál- ním zas oupení obo u způsobenými před álečném období aběhem 2.s ě o é álky přednášel a edl semináře. Poslední oky Bee o a ži o a zásadně o li nil úno o ý pře a  .1948. Vsou islos i spoli ickými aspolečenskými změnami ho zasáhla z á a akademických s obod: jako nekomp omisní obhájce s ik ního oddělení ědy od poli iky ak i ik p okomunis ického poli ického zauje í něk e ých členů habili- ačních komisí byl od olán ze šech unkcí. Komunis ická ga ni u a sním zacházela jako snedů ě yhodným abyl sledo án spodezřením na p o is á ní činnos soba ou zemig ace. Od dalších pos ihů ho uch ánila náhlá sm . Zemřel 9.března 1950 B ně, odkud byl pře ezen do odinné h obky  odné Třeboni. V om o jihočeském měs ě se ak uza řel ok uh ojice působišť oho o ge manis y ajazyko ědce, k e ý byl Tře- boni před 69 le y započa . 4 Masařík, Z.: Die linguis ische Ge manis ik in B ünn— An onín Bee und Leopold Za očil. In: T dík, M.— Vod ážko á-Poko ná, L.: Ge manis ik in den böhmischen Lände n im Kon ex de eu opäischen Wissenscha sgeschich e (1800–1945). Wuppe al, 2006, s.105–112, zde s.109. OPEN ACCESS LENKA VODRÁžKOVÁ 297 An onín Bee ykazo al oblas i ge mánské ilologie ši okou pale u ědeckých zájmů,5 k e á se p omí la ido ýuky. Zde pojedná al sdůkladnou znalos í p oblema- iky abibliog a ie io éma ech, k e ým se bezp os ředně ědecky ne ěno al. Ve ě- decké p áci se zaměřo al zejména na o ázky gó ské syn axe, kde na ázal na ýzkumy gó š iny s ého uči ele Václa a Emanuela Mou ka. To dokládá iBee o a dise ační p áce Kleine Bei äge zu go ischen Syn ax. De go ische absolu e Da i (1904), kde se o ázce eo ie da i u přiklonil kMou ko ě ezi, že da i je ge mánských aslo an- ských jazycích ozdílný pouze jeho k an i a i ním použi í, aodmí l ak názo Hein- icha Winkle a (1848–1930), že ozdíl da i u mezi oběma jazyko ými skupinami je dán k ali a i ně jeho obsahem. S ůj z ah kp o eso u Mou ko i p omí l A.Bee aké do posm ného ydání Mou ko y habili ační p áce Syn axis slo es Ul ilo ě go hském překladě e . s .Lukáše na základě s o nání sp opisem řeckým z .1883, e k e é Mou ek nalezl uUl ily „no é s ědec í samos a nos i, že o iž nepřekládal, jak se říká o ocky, nýb ž bedli ě přemýšlel a nika i se snažil ducha s é předlohy, pře áděje nikoli slo a, nýb ž smysl znění řeckého (…)“.6 Kopožděnému z eřejnění Mou ko y habi- li ační p áce se pak An onín Bee yjádřil slo y, že „(…) příčinou byla jednak kusos p obí aného ma e iálu, jednak šak iokolnos , že oo ázkách zde řešených Mou ek hodlal yda i apozději aké ydal obší né spisy jiné“7. Další Bee o y příspě ky ke gó š ině zah nují osm s udií označených jako Go ica, k e é sice nejsou ozsáhlé, ale hodno né po obsaho ě s ánce. Jejich přínos spočí á  ozšíření ýzkumu gó š iny ajejí syn axe o pe spek i u kon on ace gó š iny sřeč inou, s a ou ho ní němčinou as a oslo ěnš inou. P o ako ý me odologický pos up byl Bee eo e icky ap ak- icky sk ěle přip a en a yba en ýbo nými znalos mi klasických jazyků as udiem slo anské ilologie. Vpříspě ku Wul ila překlada el se zabý al ýzkumem Wul ilo y překlada elské echniky kon on aci řeč iny agó š iny; Bee ů názo , že je řeba ugó ského překladu Bible zkouma zdiach onního hlediska nejen ozdíly, ale ipa- alely gó š iny aos a ních ge mánských jazyků sřeckou předlohou, ozpo o al ezi znalce gó š iny Hanse S olzenbu ga z .1905, k e ý při ýzkumu dospěl kzá ě u, že Wul ila jazyk Bible ědomě pořečťo al aže se edy jedná ořecko-gó ský li e á ní jazyk. Bohužel Bee eago al jen na něk e é izolo ané doklady e S olzenbu go ých ýkladech a e ýzkumu nebyl sys ema ický. S ou pozo nos ěno al A.Bee aké gó ským zlomkům ýkladu e angelia s .Jana, z .Skei eins (Skei eins dílo Wul ilo o?, 1907). Zde p okázal na základě ozsáhlé analýzy, že mezi ex em Skei eins, u čeným pouze p o řecky zdělané eology, agó ským překladem Bible jsou syn ak icko-s y- lis ické ozdíly, ap o o je Wul ilo o au o s í Skei eins spo né. Voblas i gó ské syn- axe se A.Bee dále zaměřil na absolu ní nomina i gó š ině (Gab es einen go is- chen Nomina i us absolu us?, 1912), na slo eso bez p onominálního subjek u (Ko ázce oslo ese bez p onominálního podmě u jazyce go ském, 1908) nebo na li hla ní ě y na modus ě y edlejší gó š ině ajiných ge mánských jazycích (Příspě ek kdějinám o ázky o li u ě y edlejší jazyce go ském, 1910), kde po dil ezi V.E.Mou ka, že 5 Kbibliog a ii An onína Bee a s o .Za očil, L.: An onín Bee — Vědec auči el. Naše ěda, 27, 1950, s.132–142. 6 Bee , A.: Mou ko a p áce habili ační. Věs ník České akademie, 23, 1914, s.92–101, zde s.93. 7 Bee , A.: Mou ko a p áce habili ační. Věs ník České akademie, 23, 1914, s.92–101, zde s.92. OPEN ACCESS 298 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 p o olbu modu jsou gó š ině ozhodující las ní okolnos i ě y edlejší. Všechny příspě ky ke gó š ině byly ýchodiskem p o Bee o o syn e izující anej ozsáhlejší dílo Tři s udie o idech slo esného děje go š ině (I.Dějiny o ázky, 1915; II. Opla nos i předpon ai -, au a-, a-, dis-, du-, 1918; III. Gy- slo esných složeninách, 1921), e k e ém dospěl na bázi ýzkumu boha ého ma e iálu ca. 760 slo esných a ů kzá- ě u, že jejich předpony nejsou na ozdíl od slo anských jazyků o málním p os řed- kem u či ého p ůběhu slo enského děje. Bee o a bada elská p áce, její me odologie i ýs upy sice odpo ídají ehdejším jazyko ědným p emisám, ale s ým ýzkumem gó š iny zkon on a i ní pe spek i y přesáhl A.Bee ámec ge mánské jazyko ědy do oblas i s o ná ací indoe opské jazyko ědy apřispěl kpozna kům o e bálních aspek ech e slo anských abal ských jazycích. Ikdyž bylo později poje í a ymezení obou e bálních aspek ů e z ahu ke slo esnému idu e sla is ické ling is ické eo ii modi iko áno, zaslouží si Bee ů kon on a i ní pos up uznání. Včeské ge - manis ice pa řil A.Bee s ého času knejlepším znalcům gó ské p oblema iky, k e ý dosáhl enomé i zah aničí, ačkoli ě šina jeho příspě ků byla souladu s ehdej- ším územ asnahou českého akademického p os ředí podpoři oz oj češ iny jako odbo ného jazyka psána češ ině a ýs upy jeho ýzkumů zůs aly meziná odnímu ok uhu znalců známé jen zp os ředko ané a omezené míře. Dalším ok uhem Bee o a zájmu byla s o ná ací ge manosla is ická nebo ge ma- nobohemis ická jazyko ěda. K é o ema ické oblas i se áže s udie Os opách li u německého češ ině s a é (1905) aNo á hypo hesa opříčinách změn hlásko ých (1907), kde se ěno al k omě o ázek příbuznos i bal oslo anských age mánských jazyků aké možnému li u německé přehlásky amono ongizace adi ongizace na odpo ídající hlásko é p ocesy češ ině. Na ozdíl od s ého uči ele Jana Gebaue a age manis y Jose a Janka zcela odmí l An onín Bee  om o smě u německý li na češ inu aob- á il se jednoznačně p o i každému neodů odněnému li u jednoho jazyka na d uhý; a o eze o šem zdnešního pohledu yžaduje sohledem na pozna ky ojazyko ých kon ak ech e izi adoplnění. Vle ech 1917–1921 edl An onín Bee sp o eso em p ažské české ge manis iky ali e á ním ědcem A noš em K ausem polemiku ouží ání německých adjek i böhmisch ačechisch e ýznamu český. A noš K aus, k e ý kon ex u ak uální doby nas ínil zámě ně se zk eslením a duchu společenského apoli ického p og amu Realis ické s any T.G.Masa yka (1850–1937) u o p oblema iku .1906 p ním s azku časopisu Čechische Re ue (5 s ., 1906–1908, 1910–1912), se á il k é o o ázce k á ce před koncem 1.s ě o é álky. V é o přelomo é době p o českoslo enské dě- jiny ch ěl cíleně p okáza p o mimo ědecké účely ý oj kul u ní apoli ické s éby - nos i českojazyčného p os ředí, k e ý y cholil znikem samos a ného Českoslo- enska. P o o ydal časopisu Naše doba ozsáhlý článek Böhmisch nebo Tschechisch (1917). Na K ausů názo , že přída né jméno böhmisch pos upně z ácí jazyce s ůj ýznam e p ospěch adjek i a čechisch eago al An onín Bee článkem Kdějinám slo böhmisch ačechisch (1917), kde se pokusil ilologickým ozbo em na základě his o- ie obou slo ajejich ýsky u ěcně zodpo ědě o ázku, kdy, kde ap oč byla slo a böhmisch aBöhme nah azena ý azy čechisch aČeche. Na základě ze ubného ý- zkumu pak dospěl kzá ě u, že přída né jméno böhmisch nez a ilo s ůj ýznam aže nedošlo k ýznamo ému ozkolu mezi slo y böhmisch ačechisch. Oba ge manis é OPEN ACCESS LENKA VODRÁžKOVÁ 299 spolu edli polemiku až do .1921, kdy se A.Bee po s ých příspě cích Ješ ě jednou böhmisch ačechisch. Na ob anu. (1921) aDoslo kpřípadu p o . d a. A.K ause (1921) od deba y zhledem kbez ýchodnos i nalezení společného konsensu na bázi ěcných a gumen ů dis anco al. Tep e omnoho le později, k á ce před ypuknu ím 2.s ě- o é álky, kdy sla il A.K aus 80.na ozeniny, byla a o os á polemika ukončena smí em. S ou ědeckou činnos spojil An onín Bee aké sčlens ím řadě předních ě- deckých ins i ucí, akademií aspolků, např.K álo ské české společnos i nauk, České aka- demii ěd aumění aNá odní adě bada elské. K omě ědecké činnos i byl An onín Bee spolu yda a elem časopisu Věda česká (1914–1921). Voblas i edakční p áce se sebe ealizo al b něnském časopisu ak i- ickém měsíčníku Naše ěda (1921–1950), k e ý založil a éměř 30 le edl pozici hla ního edak o a. Od počá ku ydá ání Naší ědy bylo Bee o ým cílem in o mo- a ši okou eřejnos o ýsledcích aúspěších českých ědních od ě í apokusi se omeziobo o ou in eg aci české ědy alepší zájemné poznání jedno li ých obo ů. Příspě ky A.Bee a se obje ily aké Časopisu p o mode ní ilologii, a o již od doby jeho založení. An onín Bee zde publiko al odbo né články ogó š ině (např.Ksyn axi go ské spojky mi h hanei, 1912) nebo ecenze amedailony ýznamných ge manis ů (např.F ied icha Kluge, 1926). Zásluhou An onína Bee a se plně oz inula diach onně aši oce zaměřená jazy- ko ědná ge manis ika B ně, k e á ycházela z kon on ační me odologie ýzkumu azasaho ala do dnes ak uální ema iky z ahu ci ilizace ajazyka. S ou ědeckou p ací zapsal A.Bee b něnskou ge manis iku, ok e ou důsledně pečo al, a o i ýcho- ou ědeckého do os u, do ši šího k uhu ge mánského jazykozpy u; ozajiš ění kon i- nui y obo u na b něnské uni e zi ě se pos a al jeho žák Leopold Za očil (1905–1992). O om, že byl A.Bee příkladným yučujícím nejen sši okým ozhledem, ale ispřá- elským přís upem ke s uden ům, s ědčí sbo ník H s s udií a zpomínek (1941), k e ý mu  ěžké álečné době ěno ali jeho žáci. „Jako odilý Jihočech se pos upně cí il e s ém nejhlubším by í jako Mo a an“,8 napsal oAn onínu Bee o i Zdeněk Masařík, k e ý si s ejně jako další gene ace b něnských ge manis ů hluboce ážil Bee o a pří- nosu a ýznamu p o obo . Ipřes ema ický ame odologický posun daný oz ojem pozna ků e ilologických obo ech odkazuje současná ge manis ika na adice jazy- ko ědného ýzkumu p o ilo aného jedním zpředs a i elů p ních gene ací oho o obo u z .mode ní ilologie, jakým byl p o eso An onín Bee . Lenka Vod ážko á | Ús a ge mánských s udií FF UK | nám. J.Palacha 2, 116 38 P aha 1 ORCID ID: 0000-0003-3984-385X e-mail: lenka. od azko a@ .cuni.cz 8 Masařík, Z.: Die linguis ische Ge manis ik in B ünn— An onín Bee und Leopold Za očil. In: T dík, M.— Vod ážko á-Poko ná, L.: Ge manis ik in den böhmischen Lände n im Kon ex de eu opäischen Wissenscha sgeschich e (1800–1945). Wuppe al 2006, s.105–112, zde s.105. OPEN ACCESS