Od obdivu k zatracení: česká recepce Julese Romainse

Od obdi u kza acení: česká ecepce Julese Romainse Jiří Sm čka Uni e zi a Ka lo a [email p o ec ed] FROM ADMIRATION TO DAMNATION: THE CZECH RECEPTION OF JULES ROMAINS The a icle discusses he ans o ma ion o he ela ionship o Czech li e a u e o he F ench w i e Jules Romains, he chie ep esen a i e o Unanimism, du ing he 20 h cen u y. In he pe iod be o e and jus a e WWI, he eme ging gene a ion o au ho s ecei ed him wi h almos boundless admi- a ion. In he in e wa pe iod, he was ideologically aligned wi h Ka el Čapek’s gene a ion and was publicly p esen ed in he Czech cul u al en i onmen as he leading ep esen a i e o con empo- a y F ench w i ing. A u ning poin came in he au umn o 1938, when, as ap oponen o he idea o paci ism, he de ended he p inciples o he Munich Ag eemen . Romains, o iginally seen as a iend o he Czechs, became asymbol o he F ench be ayal. A e 1948, Romains’s pos -Munich posi ions we e placed in he con ex o he p emises o Unanimism, which, in he pe spec i e o he Ma x- is app oach o li e a u e, appea ed o be ideologically mis aken because i neglec ed he agency o class aspec s in he dynamics o socie y. Romains hus ell in o he pe iphe y o in e es and in o nea obli ion. Only one- hi d o his majo no el cycle Men o Good Will emains ansla ed in o Czech. KLÍČOVÁ SLOVA: Jules Romains— unanimismus— společenský omán Jules Romains— unanimism— social no el DOI h ps://doi.o g/10.14712/23366729.2022.1.9 Jules Romains, las ním jménem Louis Fa igoule (1885–1972), je jednou znej ý az- nějších „zapomenu ých“ osobnos í ancouzské li e a u y 20.s ole í. Jeho jméno bý á spojo áno přede ším sunanimismem, a šak zájem oRomainso u li e á ní o bu se neomezuje jen na en o umělecký smě hledající s ůj ideál jednomyslnos i lidského kolek i u. Romainso a eřejná, společenská apoli ická angažo anos předs a o ala na olik důleži ou pa alelu kumělecké p áci, že ýznamnou mě ou de e mino ala e- cepci jeho li e á ních ex ů. Ten o článek se bude zabý a českou ecepcí Romainso y o by aukáže, že šlo o ecepci ý azně dobo ě podmíněnou. Fak o y, k e é měly li na její p oměnu, byly jednak při ozeně e oluční (s řídání gene ací spojené shledáním no ě ezonujících es e ických ýchodisek p o uměleckou o bu) ajednak zlomo é (poli ické událos i způsobující adikální změnu disku zu). Ačkoli článek zachycuje českou ecepci díla J.Romainse  ozsahu celého 20.s ole í, klade si za cíl p ozkouma zejména změnu OPEN ACCESS 132 SVĚT LITERATURY 65 disku zu, kníž došlo důsledku poli ických událos í oku 1938 ajejich dopadů na e- cepci e d uhé polo ině 20.s ole í. Vz ah předs a i elů české li e a u y kJ.Romain- so i desá ých ad acá ých le ech 20.s ole í je již čás ečně zp aco án zásluhou s u- dií Naděždy Macu o é1 apřede ším Zuzany Řího é2. Kul u něpoli ickým aspek ům z ahu českého PEN klubu aJulese Romainse  oce 1938 se ěnuje monog a ie Pe y K á ké3. Op o i omu chybí ucelený pohled na českou ecepci Romainso y o by p o di adlo as ěžejního ománo ého cyklu Lidé dob é ůle. Zcela p ázdné mís o pak zů- s á á po oce 1938, kdy Jules Romains mizí zčeské li e a u y, aniž by se do ní bu- doucnu plnohodno ně á il. Cílem článku je yplni u o bada elskou meze u azjis- i , jakým způsobem byl českém kon ex u e d uhé polo ině 20.s ole í hodnocen a aké jaké byly příčiny ecepčního ob a u, kněmuž došlo na přelomu le 1938 a1939 ajenž os ře kon as uje spře ažujícím ado ačním přís upem před p ní s ě o ou álkou a období p o epubliko ého Českoslo enska. IDOLEM MLADÉ GENERACE Jméno Julese Romainse českém li e á ním p os ředí pop é zazní á uměleckých diskusích před p ní s ě o ou álkou. Nas upující gene ace čele sKa lem Čapkem po ažuje Romainse za zo mode ně smýšlejícího au o a, jehož unanimis ické po- je í s ě a ezonuje snázo y mladé li e a u y anaplňuje předs a y opodobě a unkci umění no é době. Unanimis ické eze okonci indi iduali y ajejím ozpuš ění da u odpo ídají dobo ě ezonující po řebě jedince „někam pa ři “, iden i iko a se sd uhými, bý součás í celku. Kolek i i a se s á á p o unanimis y současně odpo ědí na o ázku indi idua po ýchodisku zúzkos i osamění. Úkolem mode ní li e a u y je podle Romainse přesunou zájem od indi iduální duše kduši kolek i ní. Ta o op ika od áží soudobé pozna ky psychologie da u (jak ji ozp aco al například Gus a e Le Bon). Romains eo e ické p incipy unanimismu důsledně aplikuje e s é umělecké o bě. Vydáním sbí ky La Vie unanime (1908), k e á se s ala básnickým mani es em unanimismu, došlo kp opojení Romainso y ize unanimismu se skupinou l’Abbaye de C é eil (C é eilské opa s í). Skupina sd užo ala umělce jen omálo le s a ší než Romains aspodobnými názo y na uměleckou o bu ( české li e a uře byli poz- ději známi zejména Geo ges Duhamel aCha les Vild ac). SRomainso ým koncep em unanimismu se šak členo é Opa s í nikdy úplně nez o ožnili. Vjejich poje í nebyl unanimismus spojen s„ ozplynu ím indi iduali y kolek i ní duši“, 4 ale spíše s e- ma izací dob ého lidského s dce hledajícího s é mís o e s ě ě. Přes ože s ěžejní Romainso y ex y naplňující unanimis ická ýchodiska znikly už kolem oku 1910, době nás upu Čapko y gene ace ješ ě nebyly pořízeny jejich české překlady. S ýjimkou úzkého ok uhu zas ěcenců ak zůs á aly českým č ená- řům neznámé. Byl o p á ě K.Čapek, k e ý ěno al období před okem 1914 Romain- 1 Macu o á 1986 a1987. 2 Řího á 2016; Malá 2013. 3 K á ká 2003. 4 Řího á 2016, s.111. OPEN ACCESS JIŘÍ SMRČKA 133 so ě o bě značnou pozo nos .5 Přibližo al českému p os ředí Romainso y unanimi- s ické eze isukázkami něk e ých ex ů azasazo al se oobhajobu jejich es e ických ýchodisek.6 Spo oRomainse se s al éma em gene ačního s ře u sF an iškem Xa e- em Šaldou. Šaldu d áždil obdi mladých kRomainso i, jehož ů čí koncepci ili e- á ní ex y sám po ažo al za nep á em ado o ané. Unanimismus hodno il jako pouhý módní ýs řelek. V oce 1913 se i onicky yjadřuje: „Jules Romains jes něk e ým mezi našimi nejmladšími božs em, při němž se přísahá, posledním anej yšším cholem, kněmuž dospěla básnická myšlenka ancouzská.“7 Koncep u unanimismu y ýká absenci řádného es e ického zako ení aje í se mu jen jako aplikace několika yb a- ných sociologických ezí opsychologii da u na uměleckou o bu, přičemž Romains podle jeho soudu úmyslně unanimis ickou me odu nadhodnocuje a ydá á ji za zá- sadní ob a umění, jímž podle Šaldy ozhodně není. Důkaz omezenos i Romainso a koncep u Šalda spa řuje  ychlém yče pání uměleckých p os ředků, akže no ých ex ech unanimis ickému au o o i nezbý á nic jiného než schema icky opako a s ále y éž pos upy. Polemiku edl Šalda nejen sKa lem Čapkem, ale aké sJose em Ko- díčkem, k e ý pa řil spolu sRicha dem Weine em adalšími kčelním Romainso ým zas áncům. Vpolemice sKodíčkem (o iš ěné České kul uře 5.12.1913) označuje Šalda za klíčo ý nedos a ek Romainso y me ody ozpo mezi ambicióznos í unanimis ické koncepce na s aně jedné ajejím uměleckým z á něním na s aně d uhé.8 SRomainso ým dílem se mohli češ í č enáři seznámi ep e po skončení álky, kdy Čapek zařadil jeho d ě básně „Jednou“ (ze sbí ky La Vie unanime) a„E opa“ do s ého ýbo u F ancouzská poezie no é doby. Současně yšla českých překladech ě šina Romainso ých s ěžejních před álečných p ozaických ex ů.9 Po álečná a an ga da okouzlení Romainsem na gene aci K.Čapka na azo ala. Mladým au- o ům unanimismus impono al s ým dů azem na ědomí kolek i ní sounáleži os i apředs a a, že posláním mode ního li e á ního díla je yjadřo a splynu í jedno - li ce sos a ními jedno u da u, kon eno ala uměleckému cí ění po álečné a an - ga dy ainspi a i ně souzněla spos ulá y p ole ářského umění. Nek i ické okouzlení 5 S o .Čapek 2018a a2018b. 6 K.Čapek si například ybí á Romainso o d ama L’A mée dans la ille (1911), aby jeho p o- s řednic ím časopise Scéna ( oč. 1913) yložil s ěžejní p incipy unanimis ického d ama u. 7 Šalda 1954a, s.225. 8 „Já nepsal s udie oRomainso i ajeho unanimismu, nýb ž p onesl jsem le mou poznámku oněm  e e á ě oknize jiné adopadla sympa icky p o o, že če l jsem nedá no před ím knihu Romainso u ‚Vie unanime‘ aměl jsem mysli silný dojem z é o knihy, k e ou inyní pokládám za dílo ne ne ýznamné. Ale od é doby če l jsem Romainso y omány ‚Mo de quelqu’un‘ a‚Les Copains‘ a iděl jsem, že nezd žel, co slibo al; obě knihy, z láš ě poslední, jsou p ázdné apus é. Co se přihodilo mně, přihodilo se i isícům F ancouzů amezi nimi li e á- ům zp o ese: zklamali se Romainso i jako já. Všecky sko o k i ické články oRomainso i, k e é jsem če l, mlu í o om, že jej opouš ějí jeho yzna ači as oupenci! […] Pan Romains není za ím ješ ě českou boles í; ani básně, ani omány, ani ak á y jeho se knám posud nepřekládají, nemá posud Čechách ani žáků, ani k i iků, má jen… s é Čapky aKodíčky a i nedá ají mně ani zá uky, že jej dobře znají“ (Šalda 1954b, s.235–236). 9 No ely Kumpáni (1919, přel. R.Weine ), Na nábřežích Ville e (1920, přel. L.Rašín pod i u- lem Na březích Ville e), Kdosi umřel (1921, přel. J.Pospíšilo á), Donogoo Tonka: Kino omán (1925, přel. Z.Kalis a), Ob ozené měs ečko (1928, přel. J.Zao álek). OPEN ACCESS 134 SVĚT LITERATURY 65 Romainsem alo až do nás upu poe ismu. Jak upozo ňuje Zuzana Řího á, ep e od polo iny d acá ých le se začínají něk eří předs a i elé české a an ga dy či jejich gene ační současníci od Romainse od ace aunanimis ické me odě y ýka nedo- s a ky.10 Všímají si (například F an išek Gö z) omezenos i Romainso y pe spek i y při zob azo ání sku ečnos i, a edy jis é mono ónnos i nebo s e eo ypnos i jeho ex ech. Fak icky ak dá ají za p a du před álečnému Šaldo i. Sám Romains se e d acá ých le ech in enzi ně ěnuje d ama ické o bě. Di a- dlo amožnos i ex u di adelní h y mu ský ají p os o kdalšímu oz íjení unanimi- s ických ýchodisek.11 Vje iš ní o bě unanimismus souzní sdobo ým koncep em zás upo ého d ama u, yuží ajícím p o d ama ickou akci sbo (zás up) jako kolek- i ní pos a u. Z íce než desí ky Romainso ých ex ů p o di adlo měly na českých scénách e d acá ých a řicá ých le ech p emié u h y P os opášník pan Le T ouhadec (Ná odní di adlo 1924, přel. A.Be nášek, ežie K.Čapek), Knock aneb T ium medi- cíny (Měs ské di adlo na K álo ských Vinoh adech 1924, přel. S.Hanuš, ežie J.K a- pil), Dik á o (Ná odní di adlo 1927, přel. R.Weine , ežie K.H.Hila ), Donogoo Tonka (Zemské di adlo B ně 1931, ežie J.Honzl) aK ál masce (Zemské di adlo B ně 1933, přel. Z.Ho ák, ežie A.Podho ský). Sku ečnos , že polo ině d acá ých le již Romains není českou a an ga dou přijímán ýh adně nek i icky, dokazuje mimo jiné eze o ané hodnocení od Vladisla a Vanču y  e e á u na u edení h y P os opášník pan Le T ouhadec Ná odním di adle: F ancouz, Jules Romains, au o znejlepších, jenž, kdyby šlo o ilozo ii ap ózu, byl by klasickým příkladem o by, k e á se ob ací ke kolek i i ě aspolečen- ským je ům, kde osobnos se z ácí, aby přijala da o ou psychologii a ůli: ýž Romains e hře P os opášník s ěží je elkým umělcem.12 Vanču a hře y ýká ne ě ohodnos zob azo aných si uací, nahodilos záple ky a i- ializující si uační komiku. Na sklonku d acá ých le přijíždí Romains opako aně do P ahy. O iciální áz má jeho ná š ě a lednu 1928, kdy se na poz ání Ná odního di adla účas ní jedné z e- p íz h y Dik á o , eřejně p oslo uje přednášky ounanimismu a ykoná á řadu spo- lečenských ná š ě . A mos é u Romainso ých ná š ě P ahy zaznamená á P a osla Kneidl, k e ý si šímá, že jeho příjezd lednu 1928 byl dobo ém isku „oznamo án, demen o án, zno u přip a o án, jako by se jednalo oná š ě u nějakého pano ní- ka“.13 Vp ůběhu p ažské ná š ě y jsou Romainso i p okazo ány značné poc y, při- čemž se oněho k omě Ka la Čapka s a ají další přední osobnos i domácí li e á ní scény, zejména naklada el O aka Š o ch-Ma ien, d ama ik Edmond Kon ád adalší.14 Příznačné je, jakým způsobem Čapek cha ak e izuje Romainso u osobnos . Ve s a i 10 Řího á 2016, s.129. 11 S o .No ish 2011. 12 Vanču a 1972, s.279. 13 Kneidl 2005, s.288. 14 ORomainso ě ná š ě ě P ahy pod obně e e o al jak K.Čapek Lido ých no inách 14.1.1928, ak O.Š o ch-Ma ien Rozp a ách A en ina, 1927–1928, č.9, k e é mu ěno a- ly éměř mono ema ické číslo. OPEN ACCESS JIŘÍ SMRČKA 135 „Jules Romains P aze“ si dá á záleže , aby yk eslil Romainse jako yp „obyčejného člo ěka“: Známe ho hezky dá no zdi adla izknížek; zmladší ancouzské li e a u y je unás au o em ak asi nej íce zdomácnělým. […] Tako ý je o člo ěk: docela milý ap os ý, ochu nosa ý a ochu paťa ý, jako jsou jiní lidé, k e é po ká á- me na ulici, okouzlený obyčejnými ěcmi, k e é nejsou u is ickou pozo uhod- nos í, ocho ný sdíle se snámi onaše housky, onaše pi o, okus bezs a os ného po ídání ao o pěkné, co ani kolem sebe p o samý ná yk ne idíme.15 Ci o aný ex ukazuje, jak ducho ní spřízněnos K.Čapka sJ.Romainsem k ys alizo- ala e nímání s ě a jako ži ého celku ořeného „obyčejnými lidmi“. Téma obyčej- ného člo ěka jako jedno ky kolek i ní duše (ahybné síly společenské dynamiky) se os a ně p o Romainse s ane e řicá ých ač yřicá ých le ech hla ním smě em u ažo- ání, jímž bude oz íje unanimis ické eze. V oce 1931 ychází naklada els í Symposion Rudol a Škeříka český překlad Romainso y ománo é ilogie zd acá ých le Psyché (přel. Jose Heyduk), níž au o na příběhu z ahu měšťanské dí ky anámořníka analyzuje možnos i ducho ního, ě- lesného aci o ého splynu í. Až do oku 1937 je o poslední Romainsů p ozaický ex přeložený do češ iny. Vmezičase již Romains začíná p aco a na ománo ém cyklu Lidé dob é ůle, k e ý se má s á , jak sám píše, jeho ži o ním dílem.16 AUTOR AJEHO OPUS MAGNUM Jules Romains dlouhodobě p omýšlel znik ozsáhlého ománu-řeky, jehož koncepce měla bý zcela odlišná od šech doposud exis ujících ománo ých cyklů. S ěžejním p incipem cyklu mělo bý z ušení hla ní pos a y, případně dobo ě populá ní po- s a y- odiny (kdy omán sleduje osudy ůzných gene ací nebo ě í jedné odiny), ajejí nah azení o e řeným poč em pos a , k e é p oží ají na sobě nezá islé osudy, jež se p ůběhu ománo ého cyklu zp a idla ani zájemně nep o nou. Pojí kem mezi dílčími osudy se pak s á á časop os o , a áž doba, do níž jsou jedno li é epizody za- sazeny. Zkaždodenního jednání, myšlenko ých pochodů, při ozených užeb ioba ozličných pos a z ůzných společenských s e , k e é se odeh á ají e s ejné době ačas o simul ánně, po s á á duch doby. Jeho pos upná p oměna kopí uje společen- ské změny. Ke sku ečnému poznání ducha společnos i se podle Romainse nedobe- eme p os řednic ím činů ýjimečných jedinců, ale zob azením simul ánně se ode- h á ající každodennos i. P ní díl Lidé dob é ůle— Šes ého října yšel e F ancii  oce 1932. Au o ho zasadil do oku 1908, kdy zp á y oudálos ech na Balkáně a yhlášení nezá islos i 15 Čapek 2018c, s.132. 16 V„Předmlu ě kčeskému ydání“ Romains píše: „Lidé dob é ůle jsou podle mého pře- s ědčení nej ýznamnější mé dílo; dílo, do k e ého jsem ložil nej íce s ých myšlenek, s ých zkušenos í, s ého názo u na s ě ; dílo, podle k e ého chci nej aději bý souzen“ (Ro- mains 1937, s.5). OPEN ACCESS 136 SVĚT LITERATURY 65 Bulha ska o řásají bezs a os ným klidem šedního ži o a. Do ži o a Pařížanů názna- kem p oniká s ach zmožných důsledků eskalujícího meziná odního napě í, k e ý bude následujících dílech zazní a s ále znepokoji ěji analéha ěji. Současně y- šel d uhý díl Lidé dob é ůle— Quine ů zločin, němž Romains yužil a ak i ní k iminální záple ku spos a ou podi ínského knihaře zaple eného shodou okolnos í do aždy. Vnásledujících le ech Romains pos upo al sys ema ickém psaní d ou dílů očně. Poslední, d acá ý sedmý díl Lidé dob é ůle— Le 7 oc ob e (Sedmého října), ydal až po d uhé s ě o é álce. Děj oho o s azku se odeh á á  oce 1933 o zduší no é doby, zníž yzařuje šeobecná í a mí aop imis ickou budoucnos . Op omyšlenos i koncepce ománo ého cyklu s ědčí au o ské komen áře na za- čá ku p ního dílu („Předmlu a“), na konci č ého dílu („Au o č enářům“) ana konci d acá ého sedmého dílu („L’au eu aux lec eu s“; Au o č enářům). Romains nich předes í á s ůj umělecký zámě aodů odňuje koncepci cyklu. V„Před- mlu ě“ se ymezuje ůči ozsáhlým ománo ým cyklům 19.s ole í (Balzako ě Lid- ské komedii, Zolo ým Rougon-Macqua ům) a20.s ole í (Rollando u Janu K yš o o i, P ous o u Hledání z aceného času, Galswo hyho Sáze odu Fo sy ů nebo Manno ým Buddenb ooko ým). S ěřuje se súmyslem y oři no ý yp ománu, k e ý zob azí společnos odlišným způsobem.17 Namís o lineá ního nebo ře ězo ého yp á ění spojeného su či ou pos a ou olí Romains na a i ní pos up spočí ající  říš i epi- zod ořené ú žky osudů několika desí ek pos a . Příběho é linky jedno li ých pos a jsou někdy jen naznačeny, jindy íce oz edeny. Au o souladu se s ou yp a ěčskou s a egií ne áhá kdykoli pos a u opus i , aniž se zajímá ojejí další osud. Poče pos a (a edy dějo ých linií) ponechá á o e řený akpos a ám známým zpředchozích dílů přidá á podle po řeby další. Těka á me oda yp á ění, kdy epi- zoda není „uza řeným příběhem“, ale jen úlomkem příběhu, sondou, jejímž p o- s řednic ím s upujeme do cen a dění u či é událos i, předs a uje d áždi ou h u, neboť Romainso i při ozeně nejde opříběhy samo né, nýb ž op os ředek, k e ý mu umožňuje nahlédnou do men ali y k e ékoli ypizo ané pos a y, do jejího u ažo- ání apřemýšlení os ě ě. P á ě  é o me odě lze spa řo a jedinečnos Romainso a expe imen u. Duch doby je Romainso ě in enci ořen říš í každodenních d ob- ných událos í milionů lidí, k e é se odeh á ají současně aspolečně se skládají ce- lek. Duchu doby nepo ozumíme p os řednic ím jediného elkého příběhu, ale až  ámci celku, jenž ys oupí zmozaiky mnoha zájemně nesou isejících simul ánně se odeh á ajících epizod. Jde opano ama ickou me odu, k e ou se Romains snaží zachy i dynamiku ancouzské (přesněji řečeno pařížské) společnos i p ůběhu jednoho č s ole í. Ačkoli pods a ná čás epizod ománo ého cyklu osciluje ko- lem pos a (bý alých) spolužáků zÉcole no male supé ieu e Jalleze aJe phaniona (k e ého lze in e p e o a jako Romainso o al e ego), není au o o ým úmyslem ylíči jejich indi iduální ži o ní ces y, ale ys ihnou , jak jedinci z ůzných sociál- ních s e přemýšlejí ap oží ají událos i s ých ži o ů e s ejné době, či dokonce e s ejných okamžicích. Včeš ině začínají Lidé dob é ůle ycháze  oce 1937 naklada els í F an išek Bo o ý edici Kniho na no é E opy řízené Fe dinandem Pe ou kou sg a ickou úp a ou F an iška Muziky aobálkou Edua da Miléna. Au o em českého překladu 17 Romains 1937, s.13. OPEN ACCESS JIŘÍ SMRČKA 137 se s al Ja osla Zao álek.18 Během oku 1937 ycházejí č yři díly, následujícím oce dalších pě . Sám Jules Romains opa řil p ní díl „Předmlu ou kčeskému ydání“, níž ys ě luje s ůj umělecký zámě aoceňuje českého č enáře jako yspělého e- cipien a ná očné li e a u y. Vy o ná á se mimo jiné soba ou, že jeho li e á ní s yl nebude po ažo án za dos a ečně p og esi ní— mode nos Lidí dob é ůle nemá podle au o a spočí a módně s ylizo aném expe imen o ání, ale o iginální na a i ní pe spek i ě zachycení s ě a. České ydání Lidí dob é ůle zaznamenalo značný ohlas abylo pečli ě ecenzo- áno. Velkou k i ickou pozo nos ěno al každému dílu Lido ých no inách Václa Če ný. Ve s ých ecenzích ysoce oceňo al jak Romainso u jedinečnou ománo ou koncepci, ak jeho yp a ěčský s yl. Za ozhodující a ibu Lidí dob é ůle označil je- jich odlišnos od ypického ománu-řeky ancouzské li e a u y řicá ých le 20.s o- le í, němž au o zp a idla s a í do popředí osudy jedné odiny sledo ané zgene ace na gene aci. Romainso u koncepci nazý á „ ománo ou encyklopedií“.19 Upozo ňuje na o, že au o se  ámci s ého zámě u zob azi společnos její složi os i cíleně snaží y a o a adiční ománo os i: „nečini ži o p a děpodobnějším, než je, ne- ch í bý i ealis ou ealis ič ějším než sama sku ečnos .“20 Če ný si při ozeně šímá sou islos í mezi koncepcí ománo ého cyklu aunanimis ickými ýchodisky, k e á o li nila Romainso o nímání při ozeného s ě a ajeho li e á ní z á nění. Skaždým dalším dílem se pak Če nému je í Lidé dob é ůle zdařilejší, myšlenko ě hlubší a po- učeném č enáři silněji ezonující.21 Absence hla ní pos a y icen ální dějo é linie, ú žko i os si uací aepizod, k e é mohou bý nímány jako p oje au o o y umělecké nedos a ečnos i či neschopnos i z ládnou ozsah y yčeného úkolu (ajak dále ukážeme, e d uhé polo ině 20.s o- le í češ í li e á ní his o ici Romainso u na a i ní echniku ak o sku ečně in e - p e o ali), při ozeně z ěžuje č enářskou ecepci cyklu. Op o i omu Václa Če ný  é o na a i ní me odě spa řuje li e á ní jedinečnos as ylo ou o iginali u. V e- cenzi kosmému dílu Lidé dob é ůle— Venko kons a uje: „už jsme měli příleži os říci, že en o bezbřehý azdánli ě oz říš ěný a ozp ýlený omán je e sku ečnos i pečli ě p okompono án.“22 Na zdo y účelnos i ak o poja é kompozice zůs á á neza- nedba elně p oblema izujícím ecepčním ak o em celko ý ozsah cyklu. Na íc Ro- mainso a ů čí koncepce neumožňuje označi klíčo ý s azek nebo zásadní pasáž, k e á by mohla bý po ažo ána za jád o cyklu. Ve ancouzském p os ředí je jako myšlenko ě nejzá ažnější hodnocen pa nác ý díl Lidé dob é ůle— P élude àVe dun 18 Lexikon české li e a u y 4 pod heslem Ja osla Zao álek chybně připisuje Hledače cí k e (sed- mý díl Lidí dob é ůle) spiso a eli Romainu Rollando i (Zizle 2008, s.1680). 19 Vodí ko kin e p e aci Lidí dob é ůle jako „ ománo é encyklopedie“ posky uje sám au o , když každý díl opa řil p o bele ii ne ypickým „ esumé dílu“ a„ ejs říkem pos a “. 20 Če ný 2016, s.279. 21 Vsou islos i sokouzlením Václa a Če ného Lidmi dob é ůle lze spekulo a , zda a o sku- ečnos nepřispěla kjejich nepřízni ému hodnocení českou li e á ní his o ií obdo- bí po oce 1948. Z láš ě sohledem na nepřá els í mezi Václa em Če ným aVladimí em B e em, omanis ou, jenž od padesá ých do osmdesá ých le u čo al o iciální podobu ý- kladu dějin ancouzské li e a u y ahodnocení jedno li ých au o ů. 22 Če ný 2016, s.218. OPEN ACCESS 138 SVĚT LITERATURY 65 (Předeh a kVe dunu; 1938) ašes nác ý díl Ve dun (1938), zob azující auma izující událos i p ní s ě o é álky. Je pochopi elné, že jejich společenský ýznam umocnil ok p ního ydání, kdy E opa balanco ala na h aně dalšího elkého kon lik u. Do češ iny již přeloženy nebyly. Nejen V.Če ný, ale idalší ecenzen i přijali české ydání Romainso a ománo ého cyklu elmi přízni ě. S ůj úsudek oJ.Romainso i přehodno il e řicá ých le ech iF.X.Šalda, k e ý se sice kčeskému ydání Lidí dob é ůle již yjádři nes ihl, ale zjeho dří ějších s udií je p a děpodobné, že Romainsů cyklus musel zná z an- couzského o iginálu. SRomainso ým na a i ním s ylem poměřil například omány M.Maje o é Si éna aK.No ého Chceme ží : Jules Romains jes , jak každý í, elmi silný eo e ik ame odik, duch sklonů pří- mo ědeckých, k e ý elmi dobře undo al aučlenil s ou eo ii sociologické be- le ie. Vedle něho je Ma ie Maje o á pouhá imp o isá o ka. […] To unanimis- ických ománech Jules Romainso ých žijí lidé nekonečně in ensi něji, p oží ají ášně, boje, zápasy myšlenko é ici o é mnohem ě ší složi os i aodlišenos i; edle nich ypadají hla ní pos a y Ma ie Maje o é lou ko i ě ašablono i ě.23 Předs a si, kdož jsi dos li e á ně zdělaný aznalý mode ní li e a u y bás- nické, jak zcela jinak by si edl  om o případě na příklad unanimis a, řebas Jules Romains. Jak jinak hluboko by zaklínil en s ůj pá ek nezaměs naných do společnos i ajejí s a ebné ú a nos i, až by je p oměnil jen její a omy, její unkce aznaky.24 Šalda, k e ý desá ých le ech odmí al oceni Romainso y unanimis ické ex y, e řicá ých le ech hodno il Romainse kladně jako předs a i ele žán u společenského ománu. Vposledním oce p ní Českoslo enské epubliky dos upuje Romainso a po- pula i a české li e a uře cholu. Již není idolem zas ěcenců, je znám ši okému ok uhu českých č enářů nejen jako e ablo aný aúspěšný spiso a el, ale o něž jako společensky ysoce angažo aná osoba. Od oku 1936 zas á á unkci předsedy me- ziná odního PEN klubu a če nu 1938 se s á á hla ní osobnos í jeho p ažského sjezdu. Do a mos é y sjezdu se emo i ně p omí ají yos řené poli ické událos i ja a 1938. Význam sjezdu je  isku p ezen o án jako p oje sounáleži os i zah aničních spiso a elů sČeskoslo enskem ademons ace ob any demok a ických hodno aso- lida i y spe zek o anými ioh oženými jedinci aná ody. Včeském p os ředí bylo méně známé Romainso o diploma ické angažmá e yjedná ání F ancie sNěmec- kem ajeho působení e F ancouzsko-německém ýbo u, e k e ém se zpods a y s é unkce s ýkal s ysokými předs a i eli nacis ického ežimu. Pa adoxně s ejně jako demok a ickém Českoslo ensku poží al Romains s a us o iciální li e á ní celeb i y aké nacis ickém Německu. Nezpochybni elné pos a ení J.Romainse na české li e á ní scéně yd želo do d a- ma ického podzimu 1938, kdy nas al adikální ob a . 23 Šalda 1936, s.318 a320. 24 Šalda 1934, s.304. OPEN ACCESS JIŘÍ SMRČKA 139 SYMBOL SELHÁNÍ Jak upozo ňuje b i ská bada elka A iane Bogaino á, hluboce zakořeněný paci ismus umocněný unanimis ickou izí E opy jako společens a ná odů žijících mí o é jedno ě při edl Romainse na zdo y jeho an i ašis ickým azře elně humanis ickým pos ojům kpřes ědčení, že dialog sHi le em je nejen možný, ale p o osud F ancie aE opy přímo nezby ný.25 Jako eřejně expono aná osobnos názo o ě blízká an- couzskému předsedo i lády Édoua du Daladie o i se ak i ně účas nil yjedná ání spředs a i eli nacis ického Německa. Romainsů pos oj sice nebyl mezi ancouz- skými in elek uály ojedinělý, ale s ále silněji kon as o al s ím, jak nímala lidsko- p á ní pomě y Německu a os oucí meziná odní napě í čás in elek uálů, če ně ěch českých, k eří kosobě Romainse pociťo ali dů ě u anapomáhali šíři jeho po- pula i u českém p os ředí. Zab áni k ep oli í diploma ickou ces ou znamenalo p o Romainse íc než po- ážka nacismu, což jeho očích ak icky legi imizo alo jakékoli jednání, k e é by s abilizo alo si uaci e p ospěch mí o ého řešení. Mo i „úzkos i z álky“, zněhož p amení mo ální přes ědčení čás i acionálně u ažujících jedinců, že je řeba y- oři jedno u, aby se „zab ánilo álce za každou cenu“, se os a ně ine jako če ená ni šemi díly Lidí dob é ůle časo ě si uo anými do doby před p ní s ě o ou álku. Ne nada mo se Romainso i mladí h dino é p oměňují „hledače cí k e“ ( ozuměno nikoli e ýznamu náboženském, ale e smyslu by os né po řeby iden i iko a se sněk e ou ideologií nebo kolek i ní o ganizací), aby mohli s oji indi iduali u dá do služeb nej yššímu ideálu, za nějž po ažují zacho ání mí u. Pos a y Lidí dob é ůle až nek i icky při akají Jeanu Jau èso i, ancouzskému mysli eli, p oslulému p opagá- o u idey paci ismu (za ažděn oku 1914). Romainsů yp a ěč s a í pe spek i ě ůzných pos a mí o ý dialog akomp omis nad eskalaci napě í anesmiři elné y- h oco ání pos ojů anepřes á á ěři dob ou ůli šech poli iků, k eří jsou ocho ni usednou za jednací s ůl. Vyjednání komp omisu (byť sebe íce pokořujícího) pak Ro- mainso i h dino é chápou jako ýzni ou oběť, k e á musí bý účelo ě ykonána e p ospěch usmíření, zacho ání mí u aži o a. Bezp os řední eakce Julese Romainse na mnicho ské událos i září 1938 se ode- h ála duchu oho o přes ědčení yjádřeného Lidech dob é ůle. Vpozději čas o ci o- aném p oje u Toulouse na se kání o ganizo aném asociací L’Union édé ale des an- ciens comba an s e ic imes de la gue e ( e zk ácené podobě ho o iskl deník Le Temps 31.října 1938) Romains obhajuje mnicho skou dohodu jako elkou dějinnou událos , k e ou p ozí a á Daladie o a poli ika zab ánila, aby byla F ancie za ažena do áleč- ného kon lik u ješ ě s ašnějšího, než byl en předchozí. Pos oj F ancie aVelké B i á- nie Romains e s ém p oje u označuje za poučení zdějinných událos í oku 1914, kdy yos ření napě í aneocho a naléz mí o é řešení do edla E opu k álečným h ůzám anesmí ným z á ám na ži o ech. Chambe laino i, Daladie o i aGeo gesi Bonne o i ( ancouzskému minis u zah aničí) Romains yslo uje dík za jejich od ahu, y a- los , acionální přís up alásku khumani ě jménem „ šech lidí dob é ůle celého s ě a“. Včeském p os ředí y olaly zp á y oobsahu Romainso a oulouského p o- je u poci y hlubokého zklamání anezmě né us ace. Romains při om nebyl mezi 25 Bogain 2013, s.90. OPEN ACCESS 146 SVĚT LITERATURY 65 Jejich jád o ořili in elek uálo é apříslušníci é bu žoazie, k e á b ala ješ ě ážně epublikánské m a ní ideály, při om se šak, ak jako au o sám, děsila socialismu (p o i socialismu ain e nacionalismu Romains p opago al značně po chně pomíjené „e opans í“ bu žoazně libe álním duchu).50 Ro něž k umělecké ú o ni cyklu yslo ují au oři Dějin ancouzské li e a u y 19.a20.s ole í značné pochybnos i: Chao ická je ikoncepce a ýs a ba celého díla. Ve snaze z ládnou oh omnou změť osudů adějů ypomáhá si au o čas o náhodou nebo předčasným po la- čením oz ůs ajících se mo i ů. Přes eške ou dlouhodechos jeho ů čího zábě u zůs aly něk e é pa ie jen nahozeny, nep op aco ány. Zdařilé epizo- dy ascény jsou součás í ne y áženého ačas o nesou odého celku. Něk e ých no á o ských echnických p ků Romains yuží á boha ě, až samoúčelně (např.pa alelních asimul ánních zábě ů).51 Dějiny ancouzské li e a u y 19.a20.s ole í neopomenou použí kon as ního s o - nání se spiso a elem Romainem Rollandem, au o em d ou ománů-řek, přičemž  om o s o nání Romains ná aznos i na Isbacho o hodnocení při ozeně „myšlen- ko ě“ i„umělecky“ p oh á á. Rollando i je os a ně Dějinách ancouzské li e a u y 19.a20.s ole í přisuzo ána hodno a p ak icky „nejpok oko ější“ osobnos i ancouz- ské li e a u y p ní polo iny 20.s ole í. Tře í díl akademických Dějin ancouzské li e a u y 19.a20.s ole í: Od 30.le do současnos i (1979) se Romainso i ěnuje už jen ok ajo ě, ě šinou pouze kon ex u o by jiných au o ů, akdyž samos a ně, pak jen jako jednomu zmnoha spiso a elů e řicá ých le ech „podléhající[ch] sociální demagogii ašizující p a ice“52 a ů ců, k eří po oce 1945 „z a ili kon ak sno ou dobou ajejich[ž] po álečná díla s ědčí os agnaci myšlenko é i ů čí“.53 Na hodnocení V.B e a nek i icky na azuje Slo ník s ě o ých li e á ních děl, 2.díl (1988).54 Jako klíč kpo ozumění Romainso u dílu je opě olena dobo á „unanimis- ická“ ideo á popla nos jeho o by a„neschopnos p oniknou hlouběji ke kořenům zob azených společenských je ů“.55 Zajíma á je ale sku ečnos , že za ep ezen a i ní Romainsů ex je p o po řeby slo níku yb ána k á ká humo is ická no ela Kum- páni, nikoli s ěžejní ománo ý cyklus Lidé dob é ůle. O ýbě u li e á ního díla p o zařazení do slo níku zřejmě ozhodl p os ý ak , že šlo ojediný Romainsů ex , k e ý češ ině yšel mode ní edici, za ímco Lidé dob é ůle zůs ali do češ iny přeloženi péčí Ja osla a Zao álka pouze zjedné ře iny, aani a o čás se po oce 1939 no ého 50 Tam éž, s.685. 51 Fische 1976, s.685–686. 52 Fische 1979, s.21. 53 Tam éž, s.142. 54 Au o kou hesla je Naděžda Macu o á, k e á se Romainso ou anou o bou zabý ala e d ou s udiích zpolo iny osmdesá ých le , nichž se ěnuje ancouzským podně ům české li e a uře desá ých ad acá ých le (Macu o á 1986 a1987). 55 Macu a 1988, s.190. OPEN ACCESS JIŘÍ SMRČKA 147 ydání již nedočkala. P o českého č enáře ak byl cyklus Lidé dob é ůle zá ě u osm- desá ých le již nejen neznámý, ale č enářsky p ak icky nedos upný. Slo ník s ě o ých li e á ních děl se os ěžejním Romainso ě díle e iden ně nemohl nezmíni , a šak uči- nil ak jen ok ajo ě ajeho hodnocení e shodě sV.B e em aakademickými Dějinami ancouzské li e a u y 19.a20.s ole í omezil na kons a o ání, že jde oambiciózní, a šak nesou odý aumělecky ne y o naný p ojek , k e ý „nesou islým anahodilým přená- šením pohledu předs a uje říšť dílčích epizod umělecky ůzné ú o ně“. ZÁVĚR No ého ydání či dokončení překladu zbý ajících osmnác i dílů se Lidé dob é ůle ne- dočkali ani po oce 1989. Na zdo y e ospek i ní o ien aci naklada elské p odukce de adesá ých le nepři aho aly ancouzské společenské omány řicá ých le p ak- icky žádnou pozo nos . Romainso o cholné dílo ak zůs alo mimo zájem nakla- da elů ač enářů. Lze o ys ě lo a o něž sku ečnos í, že en o yp společenského ománu zachycující sociální dynamiku p ní ře iny 20.s ole í z ácel na s é a ak i- i ě už p ůběhu p ní polo iny č yřicá ých le ( edy ješ ě době, kdy něk e é čás i ománo ých cyklů ep e znikaly). Jako by no é elké dějinné z a y aspolečen- ská d ama a ni elizo aly minulé lidské zápasy opodobu s ě a, k e ý mezi ím odum- řel. S ejně jako Lidé dob é ůle ak zůs al nedokončený český překlad dalšího elkého ancouzského ománo ého cyklu, Duhamelo y K oniky Pasquie ů. Jediným samos a ným Romainso ým ex em ydaným češ ině po oce 1989 je k á ká no ela K álo s í ěl (2008). Lze se domní a , že hla ní mo i ací kjejímu y- dání byla přede ším au o o a ema izace e o iky. Pokud můžeme ho oři onějakém ná a u kRomainso i od de adesá ých le 20.s ole í, pak pouze e d ou ohledech: jako kpřednímu předs a i eli „ ancouzské poezie no é doby“, edy básnické osob- nos i, k e á neopominu elně inspi o ala mladou českou poezii desá ých le 20.s o- le í, ajako ke společensky angažo anému li e á o i, uněhož je možné naléz ideo é kořeny „mode ního e opans í“ ajehož lze označo a za jednoho zpředchůdců my- šlenky e opské in eg ace. Zah aniční bada elé  é o sou islos i poukazují na jis ou mí u Romainso y p ozí a os i (sám Romains u ažo al o„e opském občans í“), na niž bylo možné po d uhé s ě o é álce myšlenko ě na azo a .56 Včeském kon ex u oRomainso i jako ojednom z ýznamných mysli elů budoucí sjednocené E opy u ažuje F.Meziho ák.57 Česká e lexe Romainso a li e á ního odkazu se zaměřuje přede ším na jeho ané ů čí období (desá á ad acá á lé a). Sou isí o sno ým p omýšlením unanimismu nikoli jako es e icky yh aněného uměleckého smě u, ale coby ši šího myšlenko- ého p oudu, k e ý měl nezanedba elný li na o mo ání li e á ní o by d ou čes- kých gene ací (před álečné apo álečné). V cholná Romainso a o ba ep ezen o- aná Lidmi dob é ůle z ýše u edených dů odů českém kon ex u mode ní e lexi pos ádá, ačkoli p o zah aniční li e á ní his o iky je dlouhodobě předmě em ži ého bada elského zájmu. Zgenologického hlediska je omán Lidé dob é ůle nímán jako 56 Bogain 2013, s.102. 57 Meziho ák 2002. OPEN ACCESS 148 SVĚT LITERATURY 65 ýjimečné li e á ní dílo předs a ující osobi ý p oje ancouzského mezi álečného společenského ománu,58 zli e á něsociologického hlediska pak jako jedinečná o- máno á s udie společenské dynamiky p ní ře iny 20.s ole í.59 Pozdní Romainso a o ba od konce č yřicá ých le 20.s ole í není českém p os ředí e lek o ána ů- bec.60 Jako p ní český li e á ní his o ik doceňuje Lidi dob é ůle Jiří Š ámek.61 Ve s é koncepci dějin ancouzské li e a u y se při hodnocení Julese Romainse yhýbá ideo- ému zk eslo ání ani elizo ání jeho díla, edy pe spek i ě, k e á pře á ala české li e á ní his o ii až do konce osmdesá ých le . Případ české ecepce Julese Romainse p oz azuje mnohé ohodno o é o ien aci, uměleckých diskusích aideo ých s ře ech u ni ř české li e a u y a aké o z ahu poli iky ali e a u y domácím kon ex u. Ado ace au o a, po níž kon adik o icky dochází kjeho cílenému odsunu í na pe i e ii zájmu a ymazá ání zdějinné pamě i, není při ozeně li e á ní his o ii 20.s ole í nijak ýjimečným je em. Na české e- cepci Julese Romainse je šak pozo uhodná její p o ázanos sněk e ými klíčo ými aspek y domácí kul u y, za něž je možné po ažo a nás up gene ace K.Čapka, p - o ní umělecká ýchodiska po álečné a an ga dy, znik mezi álečného kul u „oby- čejného člo ěka“, symbolizace ancouzského přá els í době p ní epubliky, zně- hož se po Mnicho u 1938 s á á z ada, apo úno u 1948 pře a ení ezí oz ádco s í do ezí o eakcionářs í aúpadko ém smě u li e a u y, nichž se p o českého č enáře au o z ácí. Zdnešního pohledu po ažujeme za nejzá ažnější důsledek ma ginali- zace Romainso y pozice kon ex u české ado češ iny přeložené s ě o é li e a u y absenci komple ního překladu Lidí dob é ůle. Nedokončení ydání českého překladu znemožnilo Romainso u s ěžejnímu dílu s á se součás í plnohodno né komunikace u ni ř české li e a u y asoučasně y ořilo p os o p o zk eslo ání cha ak e u aumělecké ú o ně cyklu. Česká li e a u a je ak ochuzena opřís up kjednomu ze zásadních cyklických ománů 20.s ole í. LITERATURA: 58 Abłamowicz 1997, s.91. 59 Coenen-Hu le 2016. 60 Po álečná Romainso a o ba již nemá s o na elný ýznam sjeho anými a cholnými ex y azůs á á ob ykle s anou zájmu izah aničních bada elů (s o .Š ámek 1997, s.273). 61 Š ámek 1997, s.272 a273. Abłamowicz, Aleksande . F ancouzský omán mezi d ěma s ě o ými álkami. Přel. Helena S acho á. Os a a: Tilia, 1997. Bogain, A iane. „Jules Romains’ Vision o aUni ed Eu ope in In e wa F ance: Legacy and Ambigui ies“. Mode n & Con empo a y F ance, 2013, č.21, s.89–105. B e , Vladimí . „Jules Romains aneb bloudění laby in u unanimismu“. In Romains, Jules. Kumpáni. P aha: Odeon, 1972, s.7–15. Coenen-Hu le , Jacques. „Jules Romains, « poè e de la sociologie »“. La Re ue eu opéenne des sciences sociales, 2016, č.2, s.251–276. Čapek, Ka el. Spisy: Ko espondence II. Ed. Ma a Dando á. P aha: Český spiso a el, 1993, s.11. Čapek, Ka el. „Jules Romains“. In Oumění akul uře 1. P aha: Měs ská kniho na P aze, 2018a, s.252–256. Čapek, Ka el. „Jules Romains: Vojsko e měs ě“. In Oumění akul uře 1. P aha: Měs ská kniho na P aze, 2018b, s.302–307. OPEN ACCESS JIŘÍ SMRČKA 149 Čapek, Ka el. „Jules Romains P aze“. In Oumění akul uře 3. P aha: Měs ská kniho na P aze, 2018c, s.132. Čapek, Ka el. „Jak o bylo“. In Oumění akul uře 3. P aha: Měs ská kniho na P aze, 2018d, s.848–854. Če ný, Václa . Li e á ní pondělí: Tex y zLido ých no in 1936–1938. Ed. Klá a Soukupo á. P aha: Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, 2016. Fische , Jan O oka akol. F ancouzská li e a u a (s učný nás in ý oje). P aha: O bis, 1960. Fische , Jan O oka . Dějiny ancouzské li e a u y 19.a20.s ole í, 2.díl: 1870–1930. P aha: Academia, 1976. Fische , Jan O oka . Dějiny ancouzské li e a u y 19.a20.s ole í, 3.díl: Od 30.le do současnos i. P aha: Academia, 1979. He z elde, Wieland. „Kšes nác ému sjezdu P.E.N. Clubů P aze e dnech 26.–30.če na 1938“. U: Č le ník skupiny Blok, 1938, č.3., s.231–234. Isbach, Aleksand Ab amo ič. Současná ancouzská li e a u a. Přel. N.Andělo á. P aha: O bis, 1949. „Jules Romains se obhajuje“. Pří omnos : Nezá islý ýdeník, 1939, č.4, s.54. Kneidl, P a osla . Se kání sP ahou. Eds. Ja mila Sch eibe o á, Milosla Kopecký aHugo Sch eibe . P aha: Pe seus, 2005. Kopal, Jose . Dějiny ancouzské li e a u y. P aha: Melan ich, 1949. K á ká, Pe a. Český PEN-klub le ech 1925–1938. P aha: Lib i, 2003. Macu a, Vladimí a kol.. Slo ník s ě o ých li e á ních děl, 2: M–Ž. P aha: Odeon, 1988. Macu o á, Naděžda. „F ancouzské kul u ní podně y  eo e ických spo ech počá ku 20.le “. Česká li e a u a, 1986, č.2, s.137–149. Macu o á, Naděžda. „Šaldo o poje í kolek i ismu jeho pohledu na ancouzskou li e a u u le desá ých ad acá ých“. Česká li e a u a, 1987, č.5–6, s.501–504. Malá, Zuzana. „Recepce ancouzského unanimismu české a an ga dě“. S ě li e a u y, 2013, č.48, s.75–90. Meziho ák, F an išek. Gale ie elkých E opanů. Olomouc: Naklada els í Olomouc, 2002. No ish, Pe e John. D ama o he G oup: AS udy o Unanimism in he Plays o Jules Romains. Camb idge: Camb idge Uni e si y P ess, 2011. Picek, Jan. „Případ Julese Romainse“. Ak i is é, 1939, č.3, s.6. Romains, Jules. Lidé dob é ůle I.— Šes ého října. Přel. Ja osla Zao álek. P aha: F . Bo o ý, 1937. Romains, Jules. „Les Tchèques e nous“. La Dépêche: Jou nal quo idien, 1.1.1939, s.1. Řího á, Zuzana. Vp os řed da u: Česká a an ga da mezi indi idualismem akolek i ismem. P aha: Academia, 2016. Šalda, F an išek Xa e . Šaldů zápisník 6. P aha: O o Gi gal, 1934, s.304. Šalda, F an išek Xa e . Šaldů zápisník 8. P aha: O o Gi gal, 1936, s.318–320. Šalda, F an išek Xa e . „Jules Romains“. In K i ické p oje y IX. Eds. Rudol Ha el aLudmila Lan o á. P aha: Českoslo enský spiso a el, 1954a, s.225–228. Šalda, F an išek Xa e . „Ješ ě slo íčko oJules Romainso i“. In K i ické p oje y IX. Eds. Rudol Ha el aLudmila Lan o á. P aha: Českoslo enský spiso a el, 1954b, s.235–236. Š ámek, Jiří. Dějiny ancouzské li e a u y kos ce. P aha: Vo obia, 1997. Vanču a, Vladisla . „Jules Romains Ná odním di adle“. In Řád no é o by. Eds. Milan Blahynka aŠ ěpán Vlašín. P aha: S oboda, 1972, s.279. Win e , Gus a . „F ancouzš í spiso a elé anynější k ise“. Pří omnos : Nezá islý ýdeník, 1938, č.51, s.808–809. „Un discou s de M.Jules Romains àToulouse“. Le Temps, 31.10.1938, s.6. Win e , Gus a . To není konec F ancie. London: K uh přá el českoslo enské knihy péčí ýdeníku Čechoslo ák, 1941. Zao álek, Ja osla . „Jules Romains aAnd é Mau ois“. Pří omnos : Nezá islý ýdeník, 1938, č.52, s.832. Zizle , Jiří. „Ja osla Zao álek“. In Lexikon české li e a u y 4. Eds. Luboš Me hau akol., P aha: Naklada els í Academia, 2008. s.1679–1681. OPEN ACCESS