Esa Itkonen: O roli vědomí v jazyce a v lingvistice

Esa I konen: O oli ědomí jazyce a ling is ice1* překlad: Ma in Beneš I konen, Esa (2008): Conce ning he ole o consciousness in linguis ics. Jou nal o Con- sciousness S udies, 15(6), s. 15–33. [Exis uje] nebezpečí, že podlehneme jednomu z pokušení, jež sou isí s p ocesem in e p e ace: „klasická“ chyba spočí á nedos a ku empa ie: při hodnocení di- e zi y příliš b zy předpokládáme jedinou no mu, čas o naši las ní; d uhá chyba spočí á nedos a ku iden i y, jde o „ oman ickou“ eakci na di e zi u, při níž se příliš in enzi ně nebo příliš b zy nadchneme p o jiný způsob ži o a a nah a- díme jeho no mou (ať už sku ečnou, nebo předpokládanou) s ou no mu las ní (Hymes, 1964, s. xx ). Kuhn po řebuje, aby jeho eo ie byla schopna zab áni úplné kul u ní ela i izaci sku ečnos i, aniž by současně e nocen icky nebo p ezen is icky p ojek o ala do cizí kul u y las ní poje í eali y (Hoyningen-Huene, 1993, s. 50). VĚDOMÍ ODMÍTANÉ Gene a i ní ling is ika je s ým důsledným popí áním jakéhokoli yuži í ědomí an ipodem s ano iska, k e é předložím om o příspě ku. [Ling is a] zkoumá jazyk s ejně jako yzikální eali u, nímá lidi jako „pří odní objek y“ (Chomsky, 1975, s. 183). Nesmíme podlehnou pokušení a předpokláda , že ědomí, j. men ální s a y a jejich obsahy, jsou nám jakkoli přís upné (Chomsky, 1986, s. 230). Na o je řeba odpo ědě , že jediný „člo ěk“, k e ého kdy Chomsky jakož o ling is a zkoumal, je on sám a že při om analyzo al ako é anglické ě y, k e é na základě s é * Ten o článek ychází z přednášky, k e ou jsem p oslo il na kon e enci Towa ds a Science o Consciousness konané če enci . 2007 Budapeš i. Do jis é mí y mě k němu inspi o- al Jo dan Zla e (2010). Ch ěl bych poděko a edi o ům a anonymnímu ecenzen o i za komen áře k jeho p ní e zi. 1 Ten o překlad znikl ámci p ojek u Ino ace s udia obecné jazyko ědy a eo ie komu- nikace e spolup áci s pří odními ědami, eg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0076, k e ý je spolu- inanco án E opským sociálním ondem a s á ním ozpoč em České epubliky. Překlad byl pořízen z e ze článku, k e á je olně dos upná na au o o ých in e ne o ých s án- kách ( iz: <h p://use s.u u. i/ei konen/JCS-2008.pd >) [pozn. překl.]. PřEKLAD: MARTIN BENEš 119 ědomé in uice po ažo al buď za sp á né (g ama ické), nebo nesp á né (neg ama- ické). S ůj předmě ýzkumu ( j. sám sebe) ak s nej ě ší p a děpodobnos í nemohl zkouma s ejně jako pří odní objek y, p o ože y se od něj liší ím, že nemají ědomí (pokud se o šem neukáže, že p a du mají s oupenci panpsychismu). Ze s ejného dů- odu pla í, že pokud by se Chomsky yhýbal omu, co je přís upné jeho ědomí, ne- měl by co zkouma . Podobné názo y odmí ající ědomí zas á á i Jackendo (2002, s. 28; z ý aznění EI): [Chci] zba i ling is ickou eo ii in encionálních e mínů, jako jsou „ ep ezen- ace“, „symbol“, „in o mace“ [a] „znalos i“. Znalos anglič iny není „znalos í, že“ (ať už si za že dosadíme cokoli ). T di , že znalos jazyka je d uhem „znalos i, že“, znamená umisťo a u o znalos do ědomého sek o u, a nikoli do unkcionalis- ické domény, kde ji po řebujeme. Je zřejmé, že Jackendo , s ejně jako Chomsky, si musí na každém k oku p o iřeči . Jeho da a ses á ají ýlučně z anglických ě označených, nebo neoznačených h ěz- dičkou (např. John ado es himsel and *John hinks ha you ado e himsel ), přičemž pří- omnos (příp. absenci) h ězdiček ys ě luje ak o: Znak * před ě ou znamená, že je hodnocena jako ag ama ická [za ímco jeho ne- pří omnos značí, že je hodnocena jako g ama ická] (Jackendo , 2002, s. 15; z ý- aznění EI). Není snad řeba zdů azňo a , že hodnocení ě jako ne/g ama ických je příkladem ě- domé znalos i, že, nebo přinejmenším ( ědomého) zení o ědomé znalos i, že. Přes- ože se edy Jackendo chce ědomí zba i , zůs á á na něm, j. na s é ědomé znalos i anglič iny, zcela zá islý. Obsáhlou k i iku „ yzikalis ické ilozo ie“, k e á je základem gene a i ismu, lze nají mých p acích z le 1978 a 1996 ( iz I konen, 1978; 1996). VĚDOMÍ ŠPATNĚ UCHOPENÉ Důleži os ole ědomí p o ling is ický ýzkum docenili na ozdíl od gene a i is ů předs a i elé unkční a/nebo kogni i ní ling is iky, jako je např. Wallace Cha e a Leona d Talmy. Podle mého názo u šak pods a u (jazyko ého) ědomí uchopili špa ně. Podí ejme se nejp e na Cha eo o a Talmyho přes ědčení, pokud jde o bona ide ob anu ědomí. P oblema ický cha ak e jejich s ano iska je zřejmý už z oho, jak nek i icky z o ožňují ědomí s in ospekcí: Požada ek na p áci s da y z pozo o ání se ud žo al pouze oblas i one iky a ěch oblas ech psycholing is iky, k e é o li nila psychologická adice. Vě šina ling is iky se om o ohledu od psychologie značně liší. Vezměme si jednoduchý příklad. Ling is é ocho ně mlu í o mo ému p os ého minulého času, o plu álo- ém mo ému a p., minulos a plu álo os jsou šak přímo založeny na in ospek- 120 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 i ních dokladech. I když např. Zellig Ha is dou al, že se lze po řebě in ospekce yhnou ím, že budeme zkouma ýh adně pozo o a elné z uky a písmena e elkých ko pusech, e sku ečnos i ak nikdo při s é ling is ické p áci nepo- s upo al. […] Podobně je na in ospekci zá islý i ýzkum disku zu (Cha e, 1994, s. 14–15; z ý aznění EI). Hla ní me odologický pos up použí aný ling is ice je in ospekce (Talmy, 2007, s. 1, z ý aznění EI). Na om o přís upu je, bez obalu řečeno, špa né o, že ne ozlišuje mezi d ěma d uhy znalos í, k e é se nezakládají na da ech z pozo o ání, konk é ně mezi in ospekcí a in- uicí. Každý z nich se oho o omylu dopouš í s ým las ním způsobem. Cha e (1994) ozlišuje d a, j. pouze d a, d uhy „pozo o ání“, konk é ně pozo o- ání „ eřejné“ a „souk omé“, přičemž „souk omé“ pozo o ání z o ožňuje s „in o- spekcí“: Mezi eřejně pozo o a elné aspek y [jazyka; MB] pa ří zejména p odukce z uků a psaných symbolů. Exis ují šak i jiné a jis ě elmi důleži é aspek y jazyka a my- sli, k e é jsou pozo o a elné souk omě a dos upné každému z nás, ale jakouko- li přímou ces ou už nikomu jinému. Do é o ka ego ie pa ří ýznamy, men ální ob azy, emoce a ědomí. Pozo o ání s ých las ních men álních s a ů a p ocesů se čas o označuje jako in ospekce (Cha e, 1994, s. 12; p ní z ý aznění EI). O něco dále (na s. 13–25) Cha e připouš í, že podle pře ažujícího názo u jsou „objek- i ní“ a „ ědecké“ pouze ýsledky „ eřejného pozo o ání“. S a ečně se snaží ukáza , že je řeba b á po az i in ospek i ní da a, přes ože mají „subjek i ní“ cha ak e . Nejpádnější a gumen u ádí předcházející ci aci: k yží ání „souk omých pozo- o ání“ p os ě neexis uje žádná al e na i a. Ze s ejného dů odu je Talmyho (2007, s. 16–20) ob ana „in ospekce“ před „empi icismem“ — i když sama o sobě sp á ná — las ně zby ečná. Cha e opakuje a ozp aco á á eze s é knihy z oku 1994 e s é p áci z oku 2002 ( iz Cha e, 2002). T dí, že jazyk je dicho omická en i a, skládající se z myšlenek a z uků: Z uky jsou eřejně pozo o a elné a objek i ní, bada elé je mohou nah á a a mě- ři . Myšlenky jsou šak souk omé; […] Dokud jsme při ědomí, máme šichni neus ále nějaké myšlenky. Víme o om, že je máme, a můžeme je in ospek i ně zkouma , […] (Cha e, 2002, s. 306). O něco dále (na s. 309) Cha e dodá á, že dokonce i když se myšlenky „ il ují“ přes „séman ickou s uk u aci“, s ále jsou de ino a elné jako myšlenky. K Cha eo ým ná- zo ům eď u edu ři poznámky. Zap é, žádná „ eřejná pozo o ání“ neexis ují. Každé pozo o ání je kogni i ní ak založený na jednom z pě i smyslů a jako ako ý je ždy zcela subjek i ní přesně om smyslu jako každé domněle „souk omé“ pozo o ání. Mylně in e p e o aná dicho o- PřEKLAD: MARTIN BENEš 121 mie „ eřejného s. souk omého“ chce říc , že znalos i získané pomocí smyslo ých jemů jsou spolehli ější než znalos i získané jakýmkoli jiným způsobem. Zad uhé, zení z předcházející ě y je zře elně nep a di é. Pozna ky logiky a (elemen á ní) ma ema iky se obecně nímají jako spolehli é i přes o, že jsou ý- sledkem „souk omých pozo o ání“. Nedů ě a „souk omá pozo o ání“ se obecně řečeno ukáže jako neopods a něná, jakmile se in ospekce (zaměřená na subjek i ní obsah ědomí) nah adí in uicí (o objek i ně pla ných no mách). Za ře í, z ah mezi z ukem a ýznamem, jak ho popisuje Cha e, je příliš asyme - ický. Už de Saussu e (1996/1916; přeložil F an išek Če mák) upozo nil na o, že jazy- ko ý znak se skládá jak ze z uku, ak z ýznamu a že každá z ěch o složek má s ou o mu a subs anci. „[M]yšlenka–z uk“ implikuje členění a […] jazyk p op aco á á s é jedno ky ím, jak se kons i uuje mezi d ěma amo ními masami (ibid., s. 140 [156]). Ling is ika udíž p acuje é pomezní oblas i, níž se p ky obou řádů kombinují, a a o kombinace y áří o mu, nikoli subs anci (ibid., s. 140 [157]; ku zi a o iginálu ods aněna). Z oho plyne, že onologie je (na ozdíl od one iky) „ o mou“ z uků a že jde o so- ciální ins i uci s ejné ú o ně, jako je séman ika (nebo syn ax). Talmy (2000) se expli- ci ně dis ancuje od dosa adní adice a iden i ikuje (s ou las ní) ling is iku s něčím, čemu říká „ enomenologie“ a co de inuje jako ýzkum „ ědomých p oži ků“. Hla ním předmě em ýzkumu kogni i ních séman iků jsou k ali a i ní men ální je y jako ako é, k e é exis ují e ědomí. Kogni i ní séman ika je ak od ě ím enomenologie. […] Jediným nás ojem, s jehož pomocí lze zkouma enomenolo- gický obsah a s uk u u ědomí, je in ospekce (s. 4). A ýznam je součás í ědo- mých pozna ků (s. 5–6). Doména, k níž „in ospekce“ pa ří, je de ailněji popsána Talmyho p áci z oku 2007 ( iz Talmy, 2007). Talmy jmenuje 14 ůzných „aspek ů jazyka, k e é jsou dobře pří- s upné pomocí in ospekce“ a mezi nimi i „g ama ičnos ází či ě “. U ádí, že „gene- a i ní syn ax je založena na spolehli os i soudů o g ama ičnos i“. Ta o poznámka je sama o sobě sp á ná, ale ede k mylnému dojmu. Neříká o iž nic o om, že o éž pla í p o každý yp ( eo ie) syn axe, k e ý byl kdy y ořen, ať už jde o indickou adici a Pániniho, a abskou adici a Sibawaihiho, nebo západní adici a Apollonia Dyscola (s o . I konen, 1991, kap. 2, 4 a 5). On ologický s a us ýznamu cha ak e izuje Talmy (2007) úplně s ejně jako e s é knize z oku 2000. Séman ik musí jí am, kde je umís ěn ýznam, j. am, kde jsou ědomé znalos i. Při om „jí am“ = in ospekce (Talmy, 2007, s. 19). V é o ch íli musím u és s ůj las ní názo na o, jak exis uje ýznam. V souladu se s ým sociálním poje ím jazyka souhlasím s ši oce poja ým wi gens eino ským 122 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 přís upem, podle něhož je ýznam jazyko ého ý azu jeho uži í, přesněji jeho uži í de e mino ané in e subjek i ně pla nými no mami. Jen málokdo í, co je o ýznam, ale každému je jasné, že šechny nás oje mají o mu a unkci (= „uži í“); každý aké í, jak (by se měly) nás oje použí a (i když u a am je lze použí i nesp á ně); bylo by p o o za ážející, kdyby byl kdokoli u eden do ozpaků „on ologickou o ázkou“ po om, jak exis uje např. kladi o. Po- je í jazyko ých jedno ek jako nás ojů s o mou a unkcí a z o ožnění ýznamu a unkce p a děpodobně posky uje koncep uální ys ě lení (I konen, 2005a, s. 187). V souladu s ím je ýznam slo a ca ‚kočka‘ dán ím, že se o o slo o použí á k odka- zo ání na kočky nebo k mlu ení o kočkách; ýznam slo a i ‚jes liže‘ je dán několika způsoby jeho uži í, např. yjadřo áním hypo e ických z ahů mezi příčinami a ná- sledky jako e ě ě I people d ink odka, hey ge d unk ‚Jes liže lidé pijí odku, opijí se‘, nebo k yjádření hypo e ických z ahů mezi následky a příčinami jako e ě ě I people a e d unk, hey ha e been d inking odka ‚Jes liže jsou lidé opilí, pili odku‘. De i- no a ýznam slo a ca ‚kočka‘ jako odpo ídající men ální ob az nemusí bý zcela ne- ě ohodné, zcela ne ě ohodné by šak bylo de ino a ak o ýznam slo a i ‚jes liže‘ (a o p o o, že odpo ídající men ální ob az p os ě neexis uje). Bylo by sice možné pokusi se ýznam slo a i ‚jes liže‘ de ino a jako „kompo- nen “ komplexního men álního ob azu spojeného s ě ou jako I people d ink odka, hey ge d unk ‚Jes liže lidé pijí odku, opijí se‘, jak se šak ako ý men ální ob az liší od men álního ob azu spojeného s ě ou Because people d ink odka, hey ge d unk ‚Lidé se opijí, p o ože pijí odku‘? Podle mého názo u jsou y o men ální ob azy úplně s ejné a liší se jen om, jak se uží ají, j. k yjádření hypo e ického nebo ak uál- ního z ahu příčiny a následku. Vzpomeňme na Wi gens einů názo , že každý ob- az nak eslený na papíře nebo y olaný mysli lze in e p e o a nekonečně mnoha způsoby. Je-li edy in e p e ace men álního ob azu s ejná jako uži í příslušné ě y (např. yjadřo a hypo e ický z ah příčiny a následku), jsou men ální ob azy nepod- s a né a není řeba se jimi zabý a (de ailnější diskusi iz in I konen, 1994). Jelikož jsou ýznamy slo ca ‚kočka‘, i ‚jes liže‘ a p. sociální ak y, nemůže bý jejich os ojení záleži os í in ospekce do obsahu las ního ědomí. Jelikož jde na íc o ak y no ma i ní, nelze si je os oji ani na základě pozo o ání ( ýsky ů nějakých en i čase a p os o u), p o ože no my (k e é známe) ozhodují o sp á nos i, nebo nesp á nos i pozo o aných en i . Znalos no em se ob ykle označuje jako in uice. U eďme přibližnou analogii: jedině na základě s é (subjek i ní) logické in uice ím, že např. ý ok ⌐(p ∧ ⌐p) je p a di ý, a sku ečnos , že o ím, není způsobena mým ědomím, ale spíš ím, že je o „kdesi enku“, de e mino áno in e subjek i ně pla nými p a idly (nebo no mami) logiky. Uži í kladi a nebo spojky i ‚jes liže‘ je mému ědomí jis ě přís upné, nebylo by šak sp á né říc (jak o dělá Talmy), že je něm umís ěno. Exis o alo období, kdy ýše u edené názo y nebyly cizí dokonce ani hla nímu p oudu ling is ického myšlení. PřEKLAD: MARTIN BENEš 123 Vyjádření ling is ů na éma ýznamu byla mnoha ohledech zma ená a za ádě- jící. […] Men alis ická de inice [ ýznamu] je k ničemu každému, kdo chce ědě , jes li sp á ně ozumí nějakým jazyko ým ý azům — už jen p o o, že neexis uje způsob, jak by se mohl přes ědči , zda ob azy, k e é má na mysli, když p odukuje nebo ecipuje nějaký jazyko ý ý az, s ním sdílí jeho komunikační pa neři (Fill- mo e, 1971, s. 273). Z p ací běžných ilozo ů jazyka se ling is é mohou doz ědě , že ýznamy nejsou abs ak ní en i y nějakého mys e iózního d uhu, ale že jde o p a idla uži í, jejichž „znalos “ je u uži a elů jazyka řeba předpokláda , aby- chom mohli ys ě li , p oč jsou lidé schopni sp á ně použí a jazyko é ý azy (Fillmo e, 1971, s. 274). Z u či ých dů odů, k e é nedokážu pochopi , byl en o sp á ný pohled na ěc opuš- ěn. Ješ ě poslední poznámka: 60. a 70. le ech minulého s ole í se me odologické de- ba y zaměřo aly na s a us jazyko é in uice. Cha e a Talmy „in uici“ bez jakéhoko- li ys ě lení nah adili „in ospekcí“. Možná u ažo ali o om, co kdysi řekl William James (1890, s. 185): „Slo o in ospekce není nu né de ino a .“ A gumen y om o článku šak ukazují, že James se om o ohledu mýlil. In ospekci nelze ponecha bez de inice. VĚDOMÍ ANALYZOVANÉ Mám-li eze oho o článku podpoři a gumen y, nenapadá mě lepší ýchodisko, než je T ubeckého (1969/1939) s uk u alis ická onologie. Na základě pečli ého eliminač- ního pos upu dochází T ubeckoj přesně k omu, co sám po ažuji za sp á né řešení. Ve onologii nemůže bý pozo o ání nebo pe cepce ( oho, co se děje čase a p os o u) sp á nou me odou získá ání znalos í: P ky řečo ých ak ů [pa ole] lze p oduko a a ecipo a . Jazyko ý sys ém [langue] nelze ani p oduko a , ani ecipo a . Musí bý k dispozici předem a slouži mlu - čímu i ad esá o i jako e e enční ámec (T ubeckoj, 1969/1939, s. 12). Jazyko á hodno a hlásek je […] pomě ně ob ížně dos upná ěc, k e ou nelze ecipo a ani zkouma pomocí sluchu či hma u (ibid., s. 13). [Bios a ické me ody] se p oblémů onologie ůbec nedo ýkají, neboť jazyko ý sys ém se nachází mimo dosah měření a čísel (ibid., s. 8; šechna z ý aznění EI). Vhodnou me odou není ani in ospekce. Jakákoli in ospek i ní nebo psychologická me oda je upla ni elná jedině e one ice, nikoli e onologii. Ling is ika není psy- chologie: Foném byl pů odně de ino án z psychologického hlediska. J. Baudouin de Cou e- nay ho de ino al jako „psychický ek i alen hlásky“. Ta o de inice byla neud ži- elná. […] Foném nelze de ino a jako „z uko ý ob az“ ani jako „ ědomý z uko ý ob az“ a jako ako ý ho pos a i do p o ikladu k hlásce. Vý az Lau absich (z u- 124 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 ko ý obsah) je jen libo olným yjádřením designace onému jakož o „z uko ého ob azu“. I on byl p o o nesp á ný. […] Celý en o psychologický způsob yjadřo- ání nemůže náleži ě zachy i pods a u onému, a je ho p o o řeba odmí nou […]. Foném […] je ling is ický, nikoli psychologický koncep (ibid., s. 37–38). Lze poda jinou de inici, podle níž je one ika čis ě enomenalis ický [phänomenologisch] ý- zkum hlásek, za ímco onologii přísluší ýzkum jejich jazyko ých unkcí (ibid., s. 11). Fonologie se nu ně zabý á jazyko ými unkcemi hlásek, za ímco one ika se zabý á jejich enomenalis ickými [phänomenologisch] aspek y bez ohledu na je- jich unkci (ibid., s. 12; šechna z ý aznění EI). P oč je jak pozo o ání/pe cepce, ak in ospekce ne hodnou me odou ling is ické analýzy? Odpo ěď je následující: Jelikož se jazyko ý sys ém [Sp achgebilde] skládá z p a idel neboli no em, jde o sys- ém, nebo přesněji řečeno o několik dílčích sys émů, k e é jsou opozici k řečo- ým ak ům [Sp echak ] (ibid., s. 3). Předmě em onologie [jsou] nad-indi iduální sociální hodno y (ibid., s. 9). Základem é o dis inkce [mezi one ikou a onologií] je sku ečnos , že jazyko ý sys ém jakož o sociální ins i uce předs a uje s ě z ahů, unkcí a hodno , za ímco řečo é ak y předs a ují s ě empi ických enoménů (ibid., s. 12; šechna z ý aznění EI). T ubeckoj sice ylučuje pozo o ání/pe cepci a in ospekci, ale speci ický způsob zís- ká ání znalos í, k e ý sou isí se „sociálními hodno ami“ de e mino anými no mami u či ých sociálních ins i ucí, nijak nepojmeno á á. Nyní je zřejmé, že ím o speci ic- kým způsobem získá ání znalos í je in uice. Explici ně jsem o yjádřil e s é p áci z oku 1981 ( iz I konen, 1981): Kogni i ní ak je nu ně subjek i ní, in e subjek i ní může bý jen jeho před- mě . Bez odkazu na en o předmě nelze kogni i ní ak de ino a . […] Pozo o ání se ýká ěcí a událos í, k e é exis ují in e subjek i ní časop os o o é eali ě, což znamená, že je přímo zp os ředko á ané jedním z pě i smyslů. […] In ospekce se ýká subjek i ních jemů y olaných přede ším, ale nikoli ýlučně ěcmi a událos mi ysky ujícími se čase a p os o u. Jinými slo y, předmě in ospekce se nenachází in e subjek i ní eali ě. […] In uice se ýká pojmů a p a idel exis- ujících in e subjek i ní no ma i ní eali ě (ibid., s. 127–128; z ý aznění EI). Dnes se mi zdá můj odkaz na „ jemy“ jakož o předmě y in ospekce příliš úzký, pokud se ýslo ně neu ede, že se ím o slo em myslí i in ence, p opoziční pos oje, emoce, men ální ob azy a p. Přisuzo a ědomí popsanou ojdílnou s uk u u je šak po- dle mě s ále namís ě, a o zejména z pohledu ling is ické me odologie. Je zajíma é, že pa alelně se mnou ( iz I konen, 1981) pos ulo al exis enci zcela o ožných způsobů získá ání znalos í aké Ka z (1981, zejm. s. 194–196) (jen s ím ozdílem, že mís o „po- zo o ání“ mlu í o „pe cepci“). Jak já, ak Ka z jsme se pokoušeli ybudo a ži o aschopný koncep in ui i ní ědy. Ten o koncep na hl Pap (1958), pop é jsem ho šak de ino al a doložil e s é p áci PřEKLAD: MARTIN BENEš 125 z oku 1978 ( iz I konen, 1978, kap. 10–11), k omě oho se jím zabý ám aké e s é monog a ii z oku 2003 ( iz I konen, 2003, kap. 14–17). Ve s ě le předešlých ci ací je zřejmé, že s ým odmí nu ím pozo o ání/pe cepce i in ospekce se ke koncep u in ui i ní ling is iky hlásil i T ubeckoj. Poznamená á o iž ( iz T ubeckoj, 1969/1939, s. 6), že odpo k omu o koncep u je založen na Denk- aulhei , j. na „myšlenko é lenos i“. S ím sou isí č yři důleži é aspek y. Zap é se pomíjely sku ečnos i známé z his o ie ling is iky. Jak dokládám e s é knize z oku 1991 ( iz I konen, 1991), g ama ická adice byla e šech obdobích a na šech mís ech založena na in uici, j. na samozřejmých příklado ých ě ách. Využi í ko puso ých dokladů není doloženo nebo má jen doplňko ý cha ak e . Zad uhé se igno o ala exis ence jiných in ui i ních ěd (nebo disciplín), jako je ( ilozo ická) logika či (analy ická) ilozo ie. Jsou-li jediným ýchodiskem p o s o - ná ání pří odní ědy, je í se in ui i ní ling is ika ( j. g ama ická eo ie) pomě ně při ozeně — ale nesp á ně — jako koncep uálně nemožná nebo přinejmenším jako me odologicky anomální. Za ře í, in uice a její předmě y se nímaly jako od žené od časop os o o os i, j.zapomínalo se na o, že i když jsou no my (langue) a no ma i ní cho ání (pa ole) d ě odlišné ěci, na zájem se předpokládají: „Ve šech ěch o případech se musí s ik ně ozlišo a mezi sociální ins i ucí pe se a konk é ními ak y, nichž se a o ins i uce mani es uje a k e é by bez ní byly nemožné“ (T ubeckoj, 1969/1939, s. 12). I když jsou na sobě no my a jednání koncep uálně zá islé, on ologicky jde o d ě ůzné ěci, jak o om s ědčí sku ečnos , že no my se nímají p os řednic ím in uice, za- ímco jednání se pozo uje. Zač é, a ěsné ná aznos i na předchozí bod, in uice a jejich objek y se ode- piso aly k ůli s ému domněle „s a ickému“ a „ne ělesnému“ cha ak e u. To o nedo ozumění je způsobeno igno o áním oho, že in uice je zaměřena na no my a no my jsou nu ně no mami jednání, např. p o požado ání něčeho, p o kladení o ázek, nebo p o kons a o ání. A a o jednání, kódo aná pomocí ozkazo acích, ázacích a oznamo acích ě , jsou in eg ální součás í in e -akcí. In uice je z oho dů odu neodděli elná od in e akce. In e akce jsou při om z de inice dynamické a nemohou p obíha bez účas i ělesných osob. In uice je p o o jak dynamická, ak z ělesněná. Ka z p osazuje myšlenku čis ě in ui i ní ling is iky. V om o ohledu s ním nesou- hlasím. Po ažuji za samozřejmé, že subdisciplíny, jako je (expe imen ální) psycho- ling is ika nebo (empi ická) socioling is ika, jsou in eg ální součás í jakékoli ži o- aschopné obecné koncepce ling is iky. Věno al jsem elké úsilí omu, abych ukázal, jak je řeba šechny y o on ologicky i me odologicky odlišné aspek y chápa , aby mohly oři kohe en ní celek (s o . I konen, 1983; 2002). Ka zo ě p áci se každém případě nedos alo ako ého uznání, jaké by si zaslou- žila. Příčinu je řeba hleda jeho nepřija elné pla onis ické pozici. Pa eman (1987, s. 52) šak poznamená á, že „ šechny las nos i, k e é Ka z připisuje [pla ónským] abs ak ním objek ům, jsou podle šeho las ní omu d uhu kon encí nebo sdílených znalos í, o nichž Esa I konen (Ka z, 1981, ho neci uje) dí, že kons i uují jazyko á p a idla“. Dnešní če ba Ka zo y (1981) knihy umožňuje níma Cha eo y a Talmyho p áce ze sp á né pe spek i y. 126 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2015 Nyní je elmi dobře pa né, že Cha e a Talmy se s ými pojmy „souk omého po- zo o ání“ a „in ospekce“ e sku ečnos i pokoušejí ede ino a ling is iku jakož o základě in ui i ní ědu. I když samo o sobě lze o o počínání jedině u í a , ýše popsaný pojmo ý zma ek ho znehodnocuje. INTUICE VS. INTROSPEKCE Rozdíl mezi in uicí a no mou s. in ospekcí a men álními obsahy je řeba ys ě li . No my jsou in e subjek i ní en i y, jak je zřejmé z oho, že po ušení no my je z de- inice eřejnou událos í, následo anou ob ykle nějakým d uhem sankce. Men ální ob azy jsou na ozdíl od oho subjek i ní čili souk omé en i y, s čímž sou isí mj. o, že jsou neno ma i ní. Je nemožné mí nesp á né men ální ob azy, a o p á ě z oho dů- odu, že jejich exis ence či ýsky ne zbuzuje „ eřejnou pozo nos “. Ten o ozdíl lze ilus o a následujícím způsobem. Předpokládejme, že jsem yslo il sp á nou ě u Tha moun ain ange goes om Canada o Mexico ,To pohoří se áhne od Kanady až k Mexiku‘. Za předpokladu, že jsem o udělal za dos a ečně příhodných okolnos í, jde šechno hladce, neboť jsem nepo ušil žádnou no mu. Před- pokládejme šak, že jsem yslo il nesp á nou ě u *Tha moun ain ange goes om Ca- nada in Mexico. V ako ém případě jsem po ušil no mu a nemůžu se yhnou nějaké sankci, k e á může mí ůznou podobu — od lehkého nádechu přek apení na áři mého komunikačního pa ne a až po explici ní op a u. Předpokládejme konečně, že p onesu ješ ě méně sp á nou ě u, např. *Tha moun ain ange goes om Mexico o boy. V ako ém případě o mého komunikačního pa ne a upřímně znepokojí; pokud jsem jen ipko al, budu dos po es án už jen ím, že ho budu muse uklidňo a , pokud jsem ne ipko al, nebude má si uace ani ochu ados ná. Přejdeme-li k doméně in ospekce a men álních ob azů, jsme úplně jiné si uaci. Na ú o ni men álních ob azů jsou se (sp á nými) ě ami Tha moun ain ange goes om Canada o Mexico a Tha moun ain ange goes om Mexico o Canada podle šeho spojeny d a p o ikladné ik i ní pohyby (s o . Talmy, 2000, s. 104). Ten o předpoklad je jis ě smysluplný. Předs a me si šak, že při zaslechnu í nebo yslo ení jedné nebo obou ěch o ě ypický ik i ní pohyb men álně nep o edu. Co se s ane? Nic. P oč? P o ože nedošlo k po ušení žádné no my. P oč? P o ože k po ušení no my nemůže dojí , aniž by si někdo šiml, že byla po ušena. Namís ě je možná ješ ě několik doplňujících poznámek. To, co bylo řečeno ýše, nelze níma jako popí ání exis ence men álních ob azů. P á ě naopak, jak in o- spekce, ak neu ologické důkazy jasně s ědčí o om, že men ální ob azy exis ují. Mezi in uicí a in ospekcí šak ling is ice exis uje logická ná aznos — yuži í in ospekce předpokládá yuži í in uice, ale nikoli ice e sa. Je zcela jis ě možné p o ozo a („s uk u ní“ nebo „logickou“) séman iku bez odkazů na in ospekci. Šlo by o séman ickou analogii T ubeckého s uk u ní onologie. Explana o ní yu- ži í empa ie šak ukáže, že p o posunu í h anic in ui i ní ling is iky exis ují dob é dů ody ( iz níže). To éž pla í ex de ini ione i p o expe imen ální psycholing is iku a empi icko-s a is ickou socioling is iku ( iz zno u I konen, 1983). PřEKLAD: MARTIN BENEš 133 o Phonology. Be keley, CA — Los Angeles, CA: Uni e si y o Cali o nia P ess. Zla e , Jo dan (2010): Phenomenology and cogni i e linguis ics. In: Shaun Gallaghe — Dan Schmicking (eds.), Handbook on Phenomenology and Cogni i e Science. Do d ech : Sp inge , s. 415–446. Zla e , Jo dan — Racine, Timo hy P. — Sinha, Ch is — I konen, Esa (eds.) (2008): The Sha ed Mind: Pe spec i es on In e subjec i i y [Con e ging E idence in Language and Communica ion Resea ch, 12]. Ams e dam — Philadelphia, PA: John Benjamins. Ma in Beneš | Ús a p o jazyk český AV ČR, . . i. <[email protected]>