Smrt konvertity. Zprávy o dobré a špatné smrti v konfesním kontextu

Sm kon e i y. Zp á y odob é ašpa né sm i kon esním kon ex u* Radmila P chal Pa líčko á THE DEATH OF ACONVERT. REPORTS ON GOOD AND BAD DEATH IN THE DENOMINATIONAL CONTEXT The s udy analyses epo s on he dea h o con e s in he con ex o he pe iod ideal o good dying. F om he mid-16 h cen u y p in ed epo s on he dea h o con e s, which we e concei ed as pub- lic p in ed e idence ha amembe o agi en denomina ion died agood dea h, con i med his o he con e sion and hus he au hen ici y and co ec ness o he gi en o acle. Doub s abou he na u e o he dea h o he con e s appea ed in he sou ces o ape sonal na u e, oo— in he Czech milieu hey a e ound in some memes and jou nals om he pe iod jus a e he ba le o he Whi e Moun- ain. Thei analysis is aimed a e ealing he a i udes o w i e s, o en exiles, o he con e sion and knowledge o ideas and alues associa ed wi h he change o adenomina ion. KEYWORDS: con e sion; dea h; exile; e enan „Však p e nežli umřel, če neb šk ka ka sedmi loke jis o ě zdýly, ač jiní ješ ě delší ji bý i p a ili, zh dla jeho ži á yšla, s elikým zděšením okolo něho s ojí- cích. Při pohřbu pak na k cho ě k e zh dla se lila ak ka ec nad domem jeho us a ičně se znášel. Po pohřbu pak domě za dlouhý čas zase [se] ukazo al, bou- řil, naříkal, ano ijakž za ži oby í na koni mezi inicemi, hledaje e anjelických jezdí al, ak ipo sm i za dlouhý čas ibíledně jezdícího spa řo ali.“1 Ci o aná příhoda se měla s á na začá ku če na 1629 Li oměřicích azaznamenal ji e s ých pamě ních zápiscích bý alý li oměřický měšťan api enský exulan Vác- la Nosidlo zGeblic (1592–1649) snadpisem „Šk ka ka sedmi lok e zdýly zodpadlce yšla“. Hla ní pos a ou příběhu je li oměřický řezník Jan Š amich, k e ý byl podle pisa ele dří e dob ý apokojný, ale „když kpapežencům přis oupil“, s al se zněj y- an, jenž byl po ýšen na mís o měs ského ych áře. Vyhledá al pak ho li ě e měs ě, na předměs ích i okolí neka olíky, jež Nosidlo chápe jako dob é lidi, k eří nech ěli opus i „poznalou p a du“. Lapené neka olíky ěznil anásilím abi ím nu il ke kon- e zi. Při é o činnos i byl „p chli os í ďábelskou“ ak ozpálený, že jej e il šlak abi- řici jej museli napůl m ého odnés domů, kde „bídně zcepeněl“. Jeho sm apohřeb dop o ázely z láš ní úkazy— zús mu měla před sm í yléz dlouhá šk ka ka, ješ ě při pohřbu mu ekla zh dla k e anad jeho domem lé al k ka ec. Po sm i nenašel * S udie znikla  ámci p ojek u GA ČR, eg. č.18-09415S: Vy áření kon e i y. Jazyko á a izuální ep ezen ace kon e ze no o ěku. 1 Ma ina LISA (ed.), Die Ch onik des Václa Nosidlo on Geblice. Au zeichnungen aus de böhmischen Exulan engemeinde in Pi na zu Zei des D eißigjäh igen K ieges. Edi ion und Übe se zung (Fo - schungen zu Geschich e und Kul u des ös lichen Mi eleu opa 47), S u ga 2014, s.218. OPEN ACCESS 64 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 klidu, dlouho se zje o al, řádil anaříkal, a ídali jej, dokonce iza dne, jezdi na koni mezi inicemi, kde za ži o a yhledá al neka olíky. Již edi o ka Nosidlo ých zápisků Ma ina Lisa upozo nila na pasáže, nichž se Nosidlo ěnuje osudům kon e i ů, k eří jsou e s ých zlých koncích podle Nosi- dla s íháni božím es em.2 In e p e o ala je jako mo i , k e ý edle jiných pomáhal exulan ském p os ředí y áře opiku akz ané exulan ské s álos i az láš ního exulan ského s a u u. Podobné in o mace obědném odchodu zpozemského ži o a ěch, k eří změnili í u a očích pisa elů odpadli od p a dy, nebo naopak odob é sm i ěch, k eří se podle komen á o ů přiklonili kp a é íře, se nacházejí dalších p amenech 16.a17.s ole í ůzných žán ů jak ue angelických, ak uka olických au- o ů. Sou isejí na s aně jedné sdobo ým ýznamem achápáním akz ané dob é (blažené) ašpa né sm i, na s aně d uhé s ím, jaké hodno y přikládala způsobu od- chodu zpozemského s ě a kon esně ozdělená společnos aného no o ěku. Ta o s udie si klade za cíl analyzo a zp á y osm i kon e i ů kon ex u dobo- ého ideálu dob ého umí ání. Ve způsobu, jak komen á oři popisují ak limi ní udá- los , jíž je odchod zpozemského by í do onoho s ě a, odhalují s é pos oje ke kon e zi aškálu předs a ahodno , k e ou sní mají spojenou. Ve s ém důsledku ak o o éma ypo ídá io ýznamu kon ese ži o ě konk é ního ěřícího. Východiskem s udie jsou p imá ně p ameny osobní po ahy zachycující událos i d acá ých až řicá ých le 17.s ole í, mimo jiné zpe a českých poběloho ských exulan ů, ale ýbě o ě aké další ex y ůzných žán ů, k e é ema izují umí ání asm ěch, k eří změnili s ou náboženskou příslušnos . Na počá ku 16.s ole í ungo al p op aco aný ap os řednic ím dobo ých isků ši- oce popula izo aný ideál dob ého umí ání.3 Vycházel zpředpokladu, že způsob, jímž se ukončí pozemský ži o a s oupí se do onoho s ě a, má li na osud duše při pa iku- lá ním aposledním soudu. Umí ání bylo chápáno jako k i ický anebezpečný okamžik, němž je možno ješ ě mnohé ylepši pokáním apřije ím s á os í umí ajících (napří- klad zk á i poby duše očis ci),4 nebo naopak pokazi a ím se zba i naděje na spásu. Vřadě dobo ých p amenů je a ikulo án s ach zposlední hodinky, asice zejména z a álního selhání na sm elném loži, jež už nelze žádným způsobem nap a i .5 Věří- cím p o o bylo š ěpo áno, aby se čas, p a idelně ap ůběžně na sm přip a o ali, mysleli na ni aučili se dob ému umí ání. Dobo á předs a a, že díky časné příp a ě se lze nauči ideálu dob é sm i a k i ické ch íli se d že naučeného, přispěla kob- libě akz aných pří uček dob ého umí ání ašťas né sm i (a s mo iendi li e a u a).6 2 Tam éž, s.45–46. 3 Claudia RESCH, T os im Angesich des Todes. F ühe e o ma o ische Anlei ungen zu Seelso ge an K anken und S e benden, Tübingen— Basel 2006; Luise SCHOTTROFF, Die Be ei ung zum S e ben. S udien zu den ühen e o ma o ischen S e bebüche n, Gö ingen 2012. 4 Tomáš MALÝ— Pa el SUCHÁNEK, Ob azy očis ce. S udie oba okní imaginaci, B no 2013. 5 Radmila PRCHAL PAVLÍČKOVÁ, Oú ěše p o i sm i. Ví a, sm aspása pohřebních kázáních období kon esionalizace, P aha 2017, s.17–30. 6 Pa el KRÁL, Knihy odob ém umí ání českém p os ředí e d uhé polo ině 16.ap ní půli 17.s o- le í, in: Ma in Holý— Jiří Mikulec (edd.), Cí ke asm . Ins i ucionalizace sm i  aném no o ěku, P aha 2007, s.7–22. OPEN ACCESS RadMILa PRCHaL Pa LíČKO Á 65 Ideál dob ého umí ání p ošel p ůběhu 16.s ole í u či ým ý ojem. Na s aně jedné sou isela změna spřesunem pozo nos i z las ní hodinky sm i kcelému ži- o u, do nějž se mělo učení opříp a ě na sm ozp os ří a němž mělo přemýšlení osm i slouži jako s ým způsobem disciplinační p os ředek.7 Na d uhé s aně jej o li nila e o mace a o, jak se éma umí ání asm i kon esně ak i o alo ajak se něk e é p ky ideálu dob é sm i přizpůsobily odlišným ě oučným p incipům.8 Na p ním mís ě působil ak , že ě oučná příslušnos okamžiku sm i byla chá- pána jako klíčo á p o spásu nebo za acení ěřícího. Zejména p esk ip i ní eolo- gické p ameny opako aly kon esně ozdělené společnos i jednoduché p a idlo: až předs oupíme před soudnou s olici, budeme muse „ yda poče ze s é í y“.9 Jak při pohřbu exulan ky ze Schleuningenu u edl oku 1635 pohřební kaza el: „chceme-li bý spaseni, musíme mí […] p a ou í u“.10 P a ou í ou mínil příslušnos klu e s í— kázání je silně p o ika olické, ú očí na řadu ka olických ě oučných p ků aosla uje ě oučnou s álos zesnulé Ba ba y ajejího manžela, k eří se ozhodli odmí nou kon- e zi aodejí do exilu. Další éma, k e é bylo p ůběhu kon esionalizace umí ání asm i hojně použí- áno, sou iselo se šeobecně panující ahluboce zakořeněnou, nadkon esijně pla - nou předs a ou, že ulůžka umí ajícího se scházejí nebeské apekelné síly as áří se ojeho duši. Zcho ání umí ajícího pak bylo podle dobo ého mínění možno y ozo a , zda je sužo án ďáblem, či dokonce zda mu e s ém posledním boji podléhá. Klidné, mí né cho ání apokojná sm podobná spánku byla chápána jako dob á sm , naopak p udké ha é pohyby umí ajícího, křik aneklid byl ykládán jako ěžká pokoušení, jimž ďábel umí ajícího ys a uje.11 Poslednímu cho ání a aké slo ům umí ajících byla p o o ěno ána značná pozo nos , akz aná poslední slo a se dokonce y inula e speci ický li e á ní žán a ydá ala se  iš ěných sbí kách.12 Umí ající byli po a- žo áni za lidi, k eří již s oupili do kon ak u s anscenden nem a jejich cho ání 7 Miloš SLÁDEK (ed.), Ví jes ži o člo ěka aneb Ži o asm české ba okní p óze, Jinočany 2000, s.104. 8 Radmila PRCHAL PAVLÍČKOVÁ, „Un e den Ke ze n zu leben und zu s e ben is ga schwe lich und ge e lich.“ Das S e bebuch des Johann Leisen i im Kon ex de ka holischen S e bebüche des 16.Jah hunde s, A chi ü Re o ma ionsgeschich e 107, 2016, s.193–216. 9 „Seines Glaubens echenscha geben.“ Polyca p LEYSER, Eine P edig Vbe de Leich, des […] Ma haei Wesenbecks, de Rech en Doc o n nd P o esso n bey de Vniue si e Wi embe g…, F ank u /Ode 1600. FBG, sign. LP 8° 00000 D III 05 (01). 10 „Wenn wi wollen selig we den, so müssen wi haben […] den ech en Glauben.“ Nicode- mus LAPPE, Annus Remissionis Coeles is. Das is , Das Himlische E laßJah , welches alle allhie be eng e, e olg e nd be üb e, abe doch am Ch is um bes ändig-Gleubende im Himmel de - maleins zu ho en habe, bey […] Leichbes a un De […] Ba ba en Am ho …, Schleusingen 1635. FBG, sign. LP E 8°IV, 00015 (03). 11 We ne F.KÜMMEL, De san e und selige Tod. Ve klä ung und Wi klichkei des S e bens im Spiegel lu he ische Leichenp edig en des 16.bis 18.Jah hunde , in: Rudol Lenz (ed.), Leichen- p edig en als Quelle his o ische Wissenscha en, 3, Köln— Wien 1984, s.199–226. 12 Sebas ian LEUTERT, Geschich en om Tod. Tod und S e ben in Deu schschweize und obe deu - schen Selbs zeugnissen des 16.und 17.Jah hunde s, Basel 2007, s.95–96. OPEN ACCESS 66 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 amlu ě se měla e lek o a zkušenos os a ním lidem za ím nedos upná.13 Umí ající p o o byli nadáni speci ickou au o i ou— dle dobo é předs a y již dokázali podá a s ědec í osk y ých p a dách ioúdělu, k e ý jejich duši čeká. Způsob jejich sm i a o, zda po dili s é yznání okamžiku odchodu zpozemského by í, byl kon- esně ozděleném s ě ě chápán jako důleži é s ědec í osp á nos i dané ě ouky.14 Dob á sm příslušníků las ní kon ese byla z oho o dů odu nímána jako po - zení p a o ě nos i, na d uhou s anu špa ná sm příslušníků cizího yznání byla ykládána jako po zení bludařs í a alešnos i odlišného učení. To edlo záhy k oz- oji li e á ních děl, k e á si kladla za cíl přinés eřejnou, iš ěnou „zp á u“ (Be ich ) op ůběhu umí ání asm i sou ě ců, zejména ýznamných eologů as ě ských kní- ža . Ty o popisy měly silně kon esní cha ak e . Byly koncipo ány souladu skon- esně ko ek ním ideálem dob ého umí ání ačas o zdů azňo aly y d obné odchylky, jimiž se i uál umí ání dané kon esi odlišo al, například ak posledního pomazání uka olíků nebo účas na poslední ečeři apřijímání pod obojí způsobou ue ange- lických cí k í. Umí ající byl  ěch o „zp á ách“ jednoznačně iden i iko án sdanou ě oukou, os en a i ně se kní ěsně před sm í přihlásil, byl p ezen o án jako zo s álos i ape nos i e íře ajako s ědek podá ající ze sm elného lože důkaz o ans- cenden ních p a dách. Pomocí de ailního popisu dob ého umí ání konk é ního člena las ní kon esní cí k e se ak s zo ala ele an nos oho o yznání. Takz ané „Zp á y osm i“ znikaly hojně od d uhé polo iny č yřicá ých le 16.s ole í, kdy byly popula izo ány aši oce použi y po sm i Ma ina Lu he a úno u 1546 ajeho poli ického och ánce, saského ku iř a Jana F id icha I. březnu 1554. Po sm i obou p o agonis ů e o mace yšlo několik isků ůzných žán ů, a o če ně zp á popisujících jejich skon, k e é měly dokáza , že oba muži zemřeli dob- ou sm í, ajejich blažený odchod ak měl po di sp á nos e o mační ces y.15 Jak napsal Heinz Schilling, mediálních zp á ách osm i Ma ina Lu he a šlo kon- ex u pozdně s ředo ěkého ideálu dob ého umí ání o o, poda důkaz, že e o má o s ou dob ou sm í po dil, „že Bůh sku ečně s ojí za ním“, ademons o a ak ůči císaři aka olickým s a ům na p ahu ojenského kon lik u, k e ý ok na o yús il bi ě uMühlbe ka, pe nos asebe ědomí no é cí k e.16 Naopak ka olická pub- licis ika se snažila ylíči Lu he o u sm jako náhlou ašpa nou, či dokonce jako sebe aždu.17 13 Hilla d VON THIESSEN, Das S e bebe als no ma i e Schwelle. De Mensch in de F ühen Neu- zei zwischen i dische No menkonku enz und gö lichem Ge ich , His o ische Zei sch i 295, 2012, s.625–659. 14 Co nelia NIEKUS MOORE, Mi eldeu sche Leichenp edig en als Spiegel des Zei geschehens, in: Philip Hahn— Ka h in Paasch— Luise Scho n-Schü e (edd.), De Poli ik die Le i en Le- sen. Poli ik on de Kanzel in Thü ingen und Sachsen, 1550–1675, Go ha 2011, s.48–58, zde s.50. 15 „Vom Ch is lichen abschied aus diesem ödlichen leben des Eh wi digen He n D.Ma ini Lu he- i“. D ei zei gnössische Tex e zum Tode D.Ma in Lu he , S u ga 1996. 16 Heinz SCHILLING, Ma in Lu he . Rebell in eine Zei des Umb uchs, München 2014, s.589–603. 17 S.LEUTERT, Geschich en om Tod, s.177–179. OPEN ACCESS RadMILa PRCHaL Pa LíČKO Á 67 Zp á y osm i ses a o ali oči í s ědko é, zejména kněží, k eří dop o ázeli umí- ajícího. Čas o se od olá ali na přání zesnulého, k e ý je měl před sm í sám nabáda ap osi , aby ydali ojeho skonu a yznání eřejné po zení.18 Au oři zp á nezřídka upozo ňo ali aké na pomlu y, k e é se začaly po skonu šíři ak e é zpochybňo aly, že do yčný zemřel dob ou sm í a p a ém yznání: lidé p ý čas o zpochybňují kon- e zi, dí oní, že p oběhla e s áří aumí ající kní byl přemlu en.19 S ůj isk pak p ezen o ali jako obhajobu zesnulého ůči pomlou ačům, k e ým ch ěli dokáza , že se jednalo odob ou sm p a é íře.20 Do ex u mohli zah nou s učný exemplá ní ži o opis zesnulého, dů az o šem kladli na popis posledních ýdnů, dnů aposlední hodinky. Vnich dominuje líčení zbožného cho ání zesnulého, jeho y alos i e íře aak i ně p oje ené s álos i e yznání a yjmeno ání kon esně ko ek ních úkonů spojených sblížící se sm í. Například osobní lékař saského ku iř a Jana F id ichaI. se měl několik dnů před sm í ýslo ně přihlási kaugsbu ské kon esi, és sknězem, k e ý jej na š ě o al, dlouhé ho o y olu e ánské íře apla nos i sola ideismu, způ- sobem, k e ý au o de ailně popisuje aoznačuje jako lu e ánsky sp á ný, přijmou pod obojí způsobou, necha si předčí a žalmy adalší biblické pasáže asám je komen- o a . Au o na konci ex u č enářům explici ně připomíná, že umí ající zůs al až do poslední ch íle ě ný s ému yznání aže něm blaženě zesnul.21 Podobně kolínský a cibiskup, k e ý přes oupil klu e s í, měl na sm elném loži nejp e ekapi ulo a s ou ces u k e o maci apo é os en a i ně po di s é se ání ulu e ského yznání e ch íli sm i.22 Něk e é z ěch o isků y olaly polemiky odpů ců aop a os i či nucenos i kon e ze na sm elném loži acha ak e u sm i se ješ ě několik le disku- o alo na s ánkách polemik aapologií.23 18 „… das ich jm seines Glaubens nd Beken nis, ü Go nd de wel zeugnis geben wol- e.“ And eas POACH, Vom ch is lichen Abschied aus diesem Leben Ma hei Na zebe ge s…, Jena 1559. Uloženo Sächsische Landesbiblio hek— S aa s- und Uni e si ä sbiblio hek D es- den (dále jen SLUB), sign. Biog .e ud.1649,70. 19 „… nd we e mi gu en wo en dazu be ed wo den.“ P.LEYSER, Eine P edig Vbe de Leich, nepag. 20 Rudolph CLENCK, Ku ze Be ich om Ca holischen nnd Ch is lichn Abschaiden auß disem ze gengklichen leben, des Edlen, E wü digen nd Hochgele en He n D.F ide ici S aphyli Su- pe in enden en de Hohen Schule zu Jngols a …, Ingols ad 1564, HAB, sign. 318. 16 Theol. (6). 21 A.POACH, Vom ch is lichen Abschied, nepag. 22 Johan ALSTORFFER, Wa ha e nd bes endige be ich on dem Ch is lichen ende, nd seli- gem abschiede aus diesem e genglichem leben au E den, des Hochwi digs en He n, He n He - mans E zbischo en zu Cölln nd Chu ü s en, e c. Anno 1552 den 15.Augus i, des mo gens mb die Neud e s unde…, Leipzig 1553. SLUB, sign. His .Rhen.in .240,20. 23 Po sm i Ma hiase Wesenbecka yšlo pohřební kázání, popisující jeho kon e zi od kal- inismu klu e s í na sm elném loži, odina na spis eago ala ydáním apologie, níž Wesenbecko u kon e zi odmí la, aau o kázání P.Leyse jejím důsledku ydal další po- lemický spis. Viz P.LEYSER, Eine P edig Vbe de Leich; Apologia nd G ündliche Wiede - legung de nachgelassenen E ben, weyland des hochgelä en nd E n hes en Ma haei Wesen- becks, de Rech en Doc o n nd P o esso n zu Wi enbe gk. Wiede die on D.Polyca po Leise n, ü diese sei P a e n doselbs , in d uck gegebene Leichp edig …, Wi enbe g 1586. Uloženo Baye i sche S aa sbiblio hek München (dále jen BSB), sign. Res 4°Polem. 3346.11; Poly- OPEN ACCESS 68 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 S ejné zp á y as ědec í ozacho ání í y znikaly ina ka olické s aně. Když oku 1564 zemřel F id ich S aphylus, eolog, k e ý se dří e hlásil klu e s í a  oce 1553 kon e o al zpě ke ka olické íře, ydal po jeho sm i Rudol Klencke zp á u, jíž hodlal zab áni pomlu ám ohledně S aphylo y ekon e ze nebo špa né sm i asnés důkazy ojeho ka olické íře posledních dnech, hodinách iminu ách jeho ži o a adob é sm i ní.24 Podobně oku 1590, když po nedá né kon e zi ke ka olic í ze- mřel ma k abě Jakob III. Bádensko-Hachbe ský, yšlo iskem la inské aněmecké e zi „P a di é k á ké popsání, co se událo při poslední nemoci [Jakoba Bádensko- -Hachbe ského, pozn.au .], až do křesťanského s a ého skonu aposledního ydech- nu í jeho milos i“. Au o předmlu ě apod i ulu u edl, že smyslem isku je dokázání jeho ka olického yznání a„zacpání několika p olhaných hub, k e é se škodli ě ane- lidským způsobem osmělují bez jakéhokoli dů odu ap o i p a dě do knou křesťan- ského aho li ého s ědomí jeho knížecí milos i“.25 Obhajobné popisy posledních okamžiků kon e i ů ob ykle akcen o aly y p ky, k e é kon eno aly blažené, klidné sm i, při o ná ané ke spánku, k e á byla chápána jako nější znamení blaženos i duše: F id ich S aphylus zemřel blaženě „a ůbec ak Pánu, že nebylo možno si jeho ges ech ani na hlase nebo očích či ús- ech po šimnou jakéhokoli h ůzného znamení (jak jsem čas o ídal na jiných umí- ajících lidech). Pak si zacho al ži ou ba u, až do posledního ažení, k omě ch il, kdy na něj přicházela mdloba. Ap o ože byl bez sm elného zba ení, nemyslel by si člo ěk, k e ý jej iděl leže m ého, ale ne ěděl ojeho sm i, nic jiného, než že jen spí, ak jako ělesná sm podle K is a as . Pa la není ničím jiným, než spánkem Pánu.“26 Shodné pasáže se  éže době začaly s á a s anda dní součás í pohřebních ká- zání. Také nich kaza elé pod obnými popisy umí ání dokazo ali, že zesnulý opus il s ě řádným, předepsaným způsobem, zčehož y ozo ali naději na spásu jeho duše a uku  uce s ím idůkaz op a o ě nos i jeho yznání. Značná pozo nos se izde ěno ala edle popisu zbožného cho ání aabsol o ání předepsaných cí ke ních i- uálů přede ším ělesným p oje ům a zhledu. Au oři popisů použí ali opické o - mulace odkazující na klid amí nos — zdů azňo ali, že umí ající sebou neškubali ane hali, jejich yzický zhled se neměnil, nep oje o ali ne pěli os , neběsnili ca p LEYSER, Apologia, Das is : Re ung de Leichp edig , welche Doc . Polyca pus Leyse ü zweyen Jah en in de Schloßki chen zu Wi enbe g, bey dem Beg ebnis des He n D.Ma haei Wesenbecks, Go seligen, gehal en ha …, Wi enbe g 1588, BSB, sign. 7503741 O . un. 159 b. 24 R.CLENCK, Ku ze Be ich , nepag. 25 Johann PISTORIUS, Wa ha e ku ze Besch eibung, was sich bey weiland deß Du chleuch i- gen Hochgebo nen Fü s en nnd He n, He n Jacoben Ma gg a en zu Baden nd Hachbe g, Land g a en zu Susenbe gk, He n zu Rö eln nd Badenweile , c.Hochseligen andenckens le s- e K anckhei , biß in jh e F.G.Ch is liches heiliges Ableiben nd le s en A hem e lau en. Zu e s op ung e liche e logne Mäule , so jh F.Gn. an de o Ch is lichem nd ei e igem Gewis- sen, schändliche nd nmenschliche massen wide allen G und nd Wa kei , an as en dö en. Jn eyl biß au e ne La einische nd Teu sche de owegen anges el e auß üh ung dem Ch is - lichen Lese zum bes en besch iben, Mainz 1590, BSB, sign. 4 V.ss. 436#Beibd.2. 26 R.CLENCK, Ku ze Be ich , nepag. OPEN ACCESS RadMILa PRCHaL Pa LíČKO Á 69 ane ydá ali nepříjemné z uky azesnuli „ ak čis ě, že ani jediná kapička neskanula zjejich ús “.27 Mí nos ělesných p oje ů byla chápána jako důkaz ados né, blažené sm i, níž zesnulý nemusel s ádě ěžký poslední boj ajeho duše ados ně abez ďábelských pokušení as achu odcházela na ěčnos ke K is u. Naopak náhlá nebo nepři ozená sm y olá ala oba y, nejis o y adohady. Náhlá sm , k e á člo ěka přek apila aneumožnila mu přip a i se ařádně na sm elném loži absol o a šechny po řebné p ocedu y ací ke ní i uály, byla po ažo ána za y- soce nebezpečnou p o osud duše achápána  eologickém disku zu jako boží es .28 S ejné pos oje ke sm i, jen daleko s učnější podobě,  é o době lumočily p ameny osobní po ahy. In o mace oúm í apohřbu odinných příslušníků, přá- el, příbuzných, sousedů měšťanů, pano níků, případně zápisky oz láš ních úm - ích, pa řily k elmi čas ému ypu in o mací, k e ý soblibou a e ysoké če nos i zaznamená ali p ak icky šichni aně no o ěcí pisa elé deníků, pamě í a odinných zápisků ůzno odého cha ak e u az ozličných sociálních s e . Sebas ian Leu e dokonce dí, že umí ání asm mají p amenech osobní po ahy „cen ální úlo- hu“.29 Podoba záznamů oúm í se lišila případ od případu apisa el od pisa ele. Knej- s učnějším zápisům pa ří y, nichž au o s učně e ido al ak , že někdo zemřel akde je pohřben, připojil p osbu za jeho as ou duši. In o maci mohl dále ozšíři oda um úm í apříčinu sm i, případně sděli základní údaje ojeho osobě: u és jeho p o esi, odinné pomě y, například zda zanechal do u asi o ky. Mimořádně dopl- nil cha ak e is iku jeho las nos í („člo ěk pokojnej apobožnej, k e ej žádnýmu ani kuřá ka ne ozhně al“)30 nebo nějakou indi iduální z láš nos ozesnulém: „Umřel na H adeníně k aji kouřimském pan Všesla S oje ický; h bo a ý byl od při ození.“31 Zejména případě odinných příslušníků bý á záznam de ailnější, doplněný ořadu ži o opisných in o mací, k e é někdy nabý ají podoby k á kého biog amu, a aké ode aily ohledně umí ání apřede ším jeho k ali a i ní hodnocení, z ažené kdisku zu dob é sm i.32 Knej ypič ějším no ma i ním p kům, k e é au oři de- níků apamě í při popisu ahodnocení sm i s ých blízkých použí ali, byl poukaz na poko né přije í ane zpí ání se přicházející sm i, ozloučení sblízkými, zacho ání zd a ého ozumu do posledních okamžiků, zbožné cho ání, yznání azbožná po- slední slo a aklidná sm .33 Například pi enský exulan Bořek Ma eřo ský zMa e- řo a případě s é manželky, k e á zemřela úno u 1637, yčísluje na oky, ýdny adny, jak dlouho byli manželi, dobu, kdy žili exilu, kdy přesně, k e ého dne a kolik 27 „… so einiglich, das nich ein einiges öp lein aus seinem Munde ge lossen.“ W.F.KÜM- MEL, De san e und selige Tod, s.203. 28 Rudol MOHR, De un e ho e Tod. Theologie- und kul u geschich liche Un e suchungen zu auße gewöhnlichen Todes ällen in Leichenp edig en, Ma bu g 1982. 29 S.LEUTERT, Geschich en om Tod, s.45. 30 Ma ěj KOVÁŘ (ed.), Pa el Mikšo ic ajeho k onika lounská, Sbo ník His o ického k oužku (dále jen SHK) 4, 1903, č.2, s.121–124, zde s.122. 31 Jiří MIKULEC (ed.), Mikuláš Dačický zHeslo a. Pamě i. Sú odem Jose a Janáčka, P aha 1996, s.251. 32 S.LEUTERT, Geschich en om Tod, s.50. 33 Tam éž, s.87–117. OPEN ACCESS 70 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 hodin manželka zemřela abyla pohřbena, ahodno í, že „po mnohých nemocech abí- dách ži o s ůj Pánu Bohu pobožně, pokojně i iše dokonajíc, sm í blahosla enou z oho o s ě a yk očila“.34 Něk e é zápisy oúm í blízkých lidí jsou de ailní, popisují pod obně poslední dny, p oje y ap ůběh nemoci aléčbu, ducho ní zaopa ření apří- p a u na sm , če ně ex ů modli eb či písní apopisů zbožného cho ání umí ajících: „Tu dá se ona sama do modlení zpamě i znameni é modli by nemoci, éž žalmy s a é (k e ých elmi mnoho zpamě i uměla, ano iněk e é kapi oly celé zBible), éž mnoho písní říkala.“35 Umí ající jsou p ezen o áni jako zbožní yzna ači p a é í y, již s ými slo y, ať už nahlas, či duchu, po zují do posledních okamžiků. Jan Za- jíc zHázmbu ka oku 1551 nap os o nepochybo al, že jeho manželka sice nemohla mlu i , „než modlila se ejně“ ahlasi ě naříkala na boles i břiše, až nakonec „nás požehnala aduši s ou milou pus i ši, Pánu Bohu usnula“.36 De ailní popisy umí ání ipohřbu zachy il e s ých exulan ských pamě ech pří- padě sm i s ých manželek oku 1631 a1641 Jan Jiří Ha an zPolžic aBezd užic.37 Obě ozsáhlé pasáže obsahují pod obný popis ý oje nemoci aléčby, s ejně jako du- cho ní příp a u, sm apohřeb, če ně pa a áze pohřebních kázání. Ha an akcen- uje p ky dob ého umí ání, ak jak byly zako eny dobo é no ma i ní li e a uře, yk esluje jejich ykonání smnoha konk é ními pod obnos mi, če ně ep odukce ozho o ů sumí ající: „P e éž jsem jí če l zknížky elmi pěkné každodenní c ičení se pobožnos i, sedme o přemyšlo ání člo ěka nemocného, éž en den pašiji ana ni ýklad. Apo přeč ení kní sem přišel ařekl jí: ‚Mý nejmilejší s dce, nes ejskej sobě  om o ém kříži a nemoci od Pána Boha na ebe zložené! Slyšelali’s, co K is us Pán p o nás, aby nás ykoupi i áčil, pěl?’ Na o odpo ěděla: ‚Slyšela, nic sobě nes ej- skám,’ jakož elmi se  ý nemoci mlčendli ě a pěli ě měla. Po om sem sní zpí al píseň […] že bylo u při ní ma, nemohl sem dobře idě , z lášť bez b ýlí; u sama zpa- mě i mně, co sem nemohl idě , po ídala […] po om so u jednou odkašlíc ajednou ypli nouc š ikla, ahned duši s ou […] Pánu Bohu, k e émuž ji po oučela, ode zdala. A ak pokojně a iše  pěli os i z oho o s ě a do slá y nebeské zásluze Ježíše K is a p a é íře yk očila.“38 Podobné p ky, elmi indi iduální mo i y e lek ující pa- nující předs a y oideálním p ůběhu, obsahuje ipopis umí ání jeho d uhé manželky, k e á zemřela če enci 1641. Například Ha an zachy il, že po příchodu kněze zno u mohla s ozumi elně mlu i aopako a po něm modli bu abiblické pasáže, přes ože předchozího dne již nemohla komuniko a se s ým okolím slo y ani ges y, jen se po ila. Její manžel zápiscích poznamenal, že bylo spodi em, „jak jí Pán Bůh áčil ak před hodinkou [ hodině sm i, pozn.au o ky] řeč její kjeho ch ále ap okázání í y s é celé inaděje něho p opůjči i“.39 De ailní shoda s eologickým disku zem 34 Pamá ník Bořka Ma eřo ského zMa eřo a, HAB, Cod.Guel . 1123 No . 8°, ol.10. 35 Fe dinand MENČÍK (ed.), Pamě i Jana Jiřího zPolžic aBezd užic od oku 1624 do oku 1648, P aha 1897, s.146. 36 Ja osla PÁNEK (ed.), Jan Zajíc zHázmbu ka. Sa macia aneb Zpo ěď českého a is ok a a, P a- ha 2007, s.139. 37 F.MENČÍK (ed.), Pamě i Jana Jiřího zPolžic aBezd užic, s.54–57, 145–151. 38 Tam éž, s.54–55. 39 Tam éž, s.147. OPEN ACCESS RadMILa PRCHaL Pa LíČKO Á 71 pok ačuje i označení její sm i jako iché apokojné. P á ě pojmeno ání sm i jako zbožné, pokojné či blažené, podobající se spánku, upozo ňuje na nekon lik ní přijí- mání ideálu dob é ašpa né sm i, k e ý je a gumen ačně iden ické podobě, jaké se nacházel pří učkách dob ého umí ání adalších no ma i ních p amenech, a i- kulo án p amenech osobní po ahy.40 Vp ůběhu d acá ých le 17.s ole í, kdy se pods a ná čás české společnos i mu- sela y o na se za edeným jedno ěřím a ozhodnou se p o přes up ke ka olic í, espek i e odchod do exilu, se na s aně neka olíků  ůzných ypech p amenů ob- je ují in o mace ošpa né či nepři ozené sm i kon e i ů a ěch, k eří jiné nu ili ke kon e zi, případně z láš ních okolnos ech, k e é p o ázely sm ipohřeb. P ním a mnohém exemplá ním úm ím byla medializo aná sm mis a Jana Kampana Vodňanského, k e ý e snaze zach áni p ažské ysoké učení přes oupil ke ka olic í b zy po po ážce s a ů apop a ě jejich předs a i elů41 ak á ce na o na konci oku 1622 zemřel. Jeho sm y olala e s é době značný ohlas, nepochybně p o o, že se jednalo op ního ýznamnějšího zesnulého kon e i u. Jezui é se snažili p opagan- dis icky yuží jeho pohřeb, když mu ys ojili, slo y Zikmunda Win a, „šumný“ po- hřeb spohřebním kázáním.42 Za ímco jezui é p opago ali, že Kampanus před sm í po dil s ou příslušnos ke ka olické ě ouce,43 e angelickém p os ředí se šířila zp á a, že Kampanus zemřel e elkém soužení azou als í. Tu o zp á u, s ejně jako dohady ojeho yznání aúdaje o ekon e zi, obsahuje řada dobo ých s ědec í ůz- no odých žán ů. Lékař Ma yáš Bo bonius zBo benheimu si e s ém deníku ke dni 5.p osince 1622 zaznamenal, že se říká, že Kampanus měl umří „ s ý apos azii u e- likém zou als í“, posledního p osince si zapsal zp á u, podle níž „dokonal pokojně“ 13.p osince aspláčem „s ou apos asii“ souk omí od olal.44 Mikuláš Dačický zHes- lo a si  éže době pamě ech sepiso aných Ku né Hoře poznamenal, že Kampanus „po émž přes oupení nedlouho ži byl na om s ě ě […] načež při sm i s é h ozně, žalos i ě azou ale naříkal“.45 Mladobolesla ský měšťan Jiří Kezelius Bydžo ský e s é k onice sepiso ané až na počá ku č yřicá ých le poznamená á, že en zdělaný muž a„poe a znameni ý idalece znešený“ po sobě zanechal mnoho učedníků, „k e- říž jeho agon askončení di ně ykládali“.46 Podobně ža ecký měšťan Pa el Skála ze Zhoře, k e ý e s ém eibe ském exilu sepiso al dlouhých 14 le mnohas azko ou 40 Benigna VON KRUSENSTJERN, Seeliges S e ben und böse Tod. Tod und S e ben in de Zei des D eißigjäh igen K ieges, in: Benigna on K usens je n— Hans Medick (edd.), Zwischen All- ag und Ka as ophe. De D eißigjäh ige K ieg aus de Nähe, Gö ingen 1999, s.469–496, zejména s.473–474. 41 Zikmund WINTER, Děje ysokých škol p ažských od secessi cizích ná odů po dobu bi y bělo- ho ské (1409–1622), P aha 1897, s.211; O aka ODLOŽILÍK, Mis Jan Campanus, P aha 1938. 42 Z.WINTER, Děje ysokých škol, s.216. 43 Tam éž, s.216. 44 Max DVOŘÁK (ed.), D a denníky D a. Ma iáše Bo bonia zBo benheimu, P aha 1896, s.144, 147; Z.WINTER, Děje ysokých škol, s.215. 45 J.MIKULEC (ed.), Mikuláš Dačický, s.278. 46 Zdeněk KAMPER (ed.), K onika mladobolesla ská od Mis a Jiřího Bydžo ského sepsaná, Mla- dá Bolesla 1935, s.150. OPEN ACCESS 78 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 Nosidlo p a idelně na s ánkách s ých zápisků dě k i izo al. Zosobního zauja ého z ahu plynulo ihodnocení sm i Aulíko y manželky: po od Nosidlo označil slo em žalos i ý a„jako záz ačný“, při němž odička ži o dokonala „smnohým naříkáním“ ak omě ní zemřely ič yři ze šes i dě í. Událos podle něj byla božím es em seslaným na ych áře: „Ale ou poku ou Boží y an se nepolepšil.“87 Pisa elé se ale zp a idla snažili sm konk é ního člo ěka, k e ý zje ně nezemřel ideálním způsobem, například když měl jeho konec šechny znaky náhlé sm i, přes o označi jako dob ou ablaženou. Tako é s a egie lze sledo a jak p ame- nech iš ěných, u čených eřejné ecepci, ak p amenech osobní po ahy. Pohřební kázání nad náhle zesnulými lidmi zdů azňují, že ani náhlá sm nemusí bý špa ná anení řeba ji níma jako boží es . Kaza elé měli p op aco ané a gumen y, jimiž zkaza elny dokazo ali, že zesnulý, k e ý opus il s ě nes anda dním způsobem, ze- mřel přes o blaženě.88 Ob ykle au oři poukazo ali na celoži o ní zbožnos zesnulého, na jeho celoži o ní příp a u na sm , díky níž byl pe manen ně ho o zemří , a u- díž mu nemohla uškodi náhlos aabsence cí ke ních i uálů na sm elném loži. Po- dobně pos upo ali pisa elé deníků apamě í: i případech, kdy sm jejich blízkých ykazo ala  eo e ické o ině ysy náhlé sm i, například po zásahu bleskem či po jiné nehodě, ji označo ali jako blaženou, případně u edli de aily, k e é odkazo aly kp kům dob é sm i aoslabo aly ak její náhlos . Například b a Rosiny Schweig- hause , k e á zemřela náhle e spánku, si poznamenal, že eče před ulehnu ím s á- ila společně se s ou odinou, zúčas nila se společné ečeře amodli by anež odešla na ku ě, řekla šem dob ou noc. Zmínka o om, že poslední bdělé ch íle p ožila sblíz- kými, že se pomodlila a ozloučila, což jsou pods a né ysy dob é sm i, poněkud eduko ala náhlos ses řina úm í.89 Celou plejádu náhlých sm í důsledku nešťas - ných okolnos í, nehod anemocí popsal e s ých k onikářských zápiscích na přelomu 16.a17.s ole í lounský měšťan Pa el Mikšo ic. Vě šinou jim nedá á žádnou hodno ící nálepku, jen popisuje okolnos i, nad nimiž se nepozas a uje, případně doplní, že se jednalo ozbožného člo ěka: „… Jan Mo ejlek soukenník na elkém předměs í umřel náhle. Vážil lnu na áze apo om přijda domu na s olici skonal. Na zej ří ou e ý po nešpoře us . Pe a pocho án jsoucí le ech ěku s ého 47.Byl člo ěk poko ný, upřímný apobožný.“90 Sm blízkých aznámých lidí se p amenech osobní po ahy jen zřídka explici ně yhodnoco ala jako špa ná aau oři použí ali ůzné s a egie, jak ze iden ně zlých okolnos í p o ázejících sm y oři e s ém ex u sm bla- ženou.91 Příhody špa ných sm í se p amenech osobní po ahy ysky ují zcela ýjimečně, e speci ických kon ex ech amálokdy e z ahu k odinným příslušníkům. Na zá- kladě analýzy ozsáhlého zo ku p amenů osobní po ahy y odil Sebas ian Leu e , že se obje ují am, kde má pisa el osobní nega i ní z ah kzesnulému, k i izuje jeho 87 M.LISA (ed.), Die Ch onik, s.78. 88 R.MOHR, De un e ho e Tod, s.196. 89 S.LEUTERT, Geschich en om Tod, s.124–125. 90 Ma ěj KOVÁŘ (ed.), Pa el Mikšo ic ajeho k onika lounská, SHK 10, 1909, č.1–2, s.60–63, zde s.60. 91 S.LEUTERT, Geschich en om Tod, s.51, 119–135. OPEN ACCESS RadMILa PRCHaL Pa LíČKO Á 79 hříšný ži o ašpa nou sm pak komen uje se zados iučiněním92 nebo p á ě sou- islos i skon esí. Leu e u edl několik málo zjiš ěných příkladů, nichž pisa elé deníků apamě í popiso ali špa nou sm pano níků aspojo ali ji su lačo áním sou- ě ců, či špa nou sm lidí, k eří buď kon e o ali, nebo jen ykonali u či é ka olické p ak iky, například při s upu do měs ské ady složili přísahu odpo ující e angelic- kému yznání.93 In o maci oneblahém skonu spojili s ý azy zados iučinění, označili událos jako boží poku u, es aboží soud. Tak si například e Slaném poznamenal Václa Kněžo eský, že osm i papeže Řehoře XIII., jehož činí na s ých s ánkách ně- kolik á zodpo ědného za zma ky aškody způsobené ydáním no ého kalendáře, se říká, že „když měl umří i, že mu pekelní oheň zous sálal. Pán Buoh ač jednoho každého ie ného křesťana oho ucho a i.“94 Tím o způsobem, o šem daleko yh ocenější podobě, než jsou Leu e em u á- děné příklady, jsou ins umen alizo ány zp á y ošpa ných koncích „odpadlců“ poběloho ských zápiscích českých exulan ů. Nejos řejší podobu mají zápiscích Václa a Nosidla zGeblic. Vpřípadě pos ižených se jedná bez ýjimky ooby a ele Li- oměřic. Bý alí sousedé byli po odchodu do exilu, espek i e kon e zi ozděleni nejen poli ickou h anicí Českého k álo s í aSaska ageog a icky K ušnými ho ami, ale aké nábožens ím. Václa Nosidlo sleduje s é bý alé sousedy elmi k i icky, zazlí á jim kon e zi, yčí á p ospěchářs í aa i ismus apříhody špa ných konců „odpadlců“ líčí smnoha ýmlu nými de aily. Vdůsledku kon esního ozdělení západokřesťanské společnos i se od d uhé polo iny 16.s ole í množily zp á y osm i kon e i ů, unichž znikaly zdů odu změněné kon esní příslušnos i pochyby opo aze jejich sm i. Byly koncipo ány jako důkaz o om, že příslušník dané kon ese zemřel dob ou sm í, po dil ní s ou kon- e zi, a ím ip a os asp á nos dané ě ouky, nebo na s aně d uhé jako po zení nesp á nos i jejich přes oupení anu nos i se a e íře. Pochyby opo aze sm i kon e i ů se obje ily  iš ěných li e á ních dílech apologe ické po ahy amohly y- ola polemické eakce p o is any, abyly a ikulo ány aké p amenech osobní po- ahy. Ve speci ické, yh ocené podobě se ysky ují něk e ých pamě ech adenících z ěsně poběloho ského období. Mo i špa né sm i kon e i ů abožích es ů po- době špa né sm i seslaných při odchodu ze s ě a na y, k eří jiné nu ili ke kon e zím, byl součás í a gumen ačních pos upů, jimiž se exulan i u zo ali e íře. 92 „T. l. [1599, pozn.au .] ou e ý po s .Ma inu y íři 16 d. m. lis opadu ženil se Pa el V aš- il zŽa ce, pojímal sobě za manželku Rejnu Jana Jano skýho jinak Vojna dce u. Ne í se, jak do měs ského p á a přišel. (Sco um, šelma azku y syn, abula e c. Náhle zcepeněl. Položili ho mezi ka y abiřice).“ M.KOVÁŘ (ed.), Pa el Mikšo ic, SHK 4, 1903, č.2, s.122. 93 S.LEUTERT, Geschich en om Tod, s.174–181. Nápadné je, že jím u edené příklady y- cházejí z ex ů a ářů, jen jeden příklad pochází ze zápisků ka olického laika, k e ý jako boží es seslaný na e o mo ané yhodno il sesu půdy, při němž dle něj mělo zahy- nou 900 lidí, a o sou islos i s ím, že den před agédií byl při ýslechu umučen ka- olický kněz. 94 Jose PETERS (ed.), Václa Kněžo eský ajeho pamě i, in: Slánský obzo — Ročenka Musejní- ho spolku Slaném, 6, 1898, s.13–56, zde s.21–23. OPEN ACCESS 80 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019 RÉSUMÉ: The s udy analyses epo s on he dea h o con e s in he con ex o he pe iod ideal o good dy- ing. On he h eshold o he ea ly mode n e a he e was awidely sha ed no ion o so-called good and bad dea h, which was popula ised, in e alia, in handbooks on good dying. The good dea h con- sis ed mainly in he ac ha he dying wen h ough he p esc ibed chu ch i uals, said goodbye o he lo ed ones, and le he ea hly wo ld calmly, quie ly, gen ly and bliss ully, p o essing an ac i e Ch is ian ai h. As a esul o he denomina ional di ision o he Wes e n Ch is ian socie y, mul i- ple p in ed epo s began o appea om he second hal o he 16 h cen u y mul iplied on dea hs o con e s, which aised doub s, because o adi e en denomina ion, as o he na u e o hei dea h. They we e concei ed as public p in ed e idence ha amembe o agi en denomina ion died agood dea h, con i med in i his o he con e sion, and hence he au hen ici y and co ec ness o he gi en ai h. Doub s as o he na u e o he dea h o con e s appea ed in sou ces o ape sonal na u e; in he Czech milieu hey a e ound in some memoi s and jou nals om he Whi e Moun ain pe iod. They ake an ex eme o m in he w i ings o he exile Václa Nosidlo o Geblice. The s o ies abou bad, e en ho i ic dea hs o he con e s o Ca holicism and e enan s we e ameans o denomina- ional sel -de e mina ion. In he way he commen a o s desc ibe such an ex eme e en as depa - u e om ea hly being o he o he wo ld, hey e eal hei a i udes o con e sion and he ange o ideas and alues associa ed wi h i . As a esul , his opic also e eals he impo ance o he denom- ina ion in he li e o apa icula belie e and he pe iod ideal o good dea h. doc. Mg . Radmila P chal Pa líčko á, Ph.D., působí na Ka edře his o ie Filozo ické akul y Uni- e zi y Palackého Olomouci, kde přednáší dějiny aného no o ěku a ěnuje se didak ice dějepisu. Vsoučasné době se zabý á éma em kon e zí ( admila.p [email protected]). OPEN ACCESS